{"id":4369,"date":"2013-12-25T17:00:00","date_gmt":"2013-12-25T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4355"},"modified":"2013-12-25T17:00:00","modified_gmt":"2013-12-25T16:00:00","slug":"bourdon-23-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/12\/25\/bourdon-23-konec\/","title":{"rendered":"Bourdon 23. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: B-kay
<\/strong> <\/p>\n

V\u00edm, \u017ee bych m\u011bla na z\u00e1v\u011br napsat p\u00e1r slov, za pomoci kter\u00fdch bych do n\u011bkolika v\u011bt shrnula n\u011bkolika m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed pr\u00e1ci na pov\u00eddce. Tak\u00e9 v\u00edm, \u017ee m\u00e1m ve zvyku se v\u017edy a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 odu\u0161evn\u011ble rozepsat a tak to dnes ud\u011bl\u00e1m jinak :). Nebudu se rozepisovat a v\u0161e shrnu skute\u010dn\u011b do n\u011bkolika krati\u010dk\u00fdch v\u011bt.<\/em><\/div>\n

Jsem r\u00e1da, \u017ee jsem n\u00e1pad, o n\u011bm\u017e jsem p\u0159em\u00fd\u0161lela n\u011bco p\u0159es rok, nakonec sepsala a vzniklo z n\u011bj pr\u00e1v\u011b tohle d\u00edlo. Jsem r\u00e1da za konec, kter\u00fd jsem mu po \u0161esti m\u011bs\u00edc\u00edch v\u011bnovala, i kdyby s n\u00edm n\u011bkdo nebyl spokojen, tak j\u00e1 rozhodn\u011b jsem! P\u0159esn\u011b takhle jsem si to v mysli p\u0159edstavovala… tak to prost\u011b melo b\u00fdt. Zamilovala jsem se do m\u00e9ho mal\u00e9ho hmyz\u00edho p\u0159\u00edtele tak moc, \u017ee se mi s n\u00edm te\u010f opravdu t\u011b\u017ece lou\u010d\u00ed. Neum\u00edm si p\u0159edstavit, \u017ee p\u0159ijdu o m\u00e9ho utr\u00e1pen\u00e9ho, sladk\u00e9ho Toma, k\u0159ehk\u00e9ho Billa, vytv\u00e1\u0159ej\u00edc\u00edho nejenom um\u011bleck\u00e1 d\u00edla, ale i Tom\u016fv sv\u011bt, a zejm\u00e9na Dusta, kter\u00e9ho bych cht\u011bla za pejska! \ud83d\ude00 Z cel\u00e9ho srd\u00ed\u010dka bych cht\u011bla pod\u011bkovat v\u0161em, kte\u0159\u00ed to se mnou vydr\u017eeli a\u017e do konce, zejm\u00e9na Zuzance za jej\u00ed n\u00e1dhern\u00e9 koment\u00e1\u0159e a velikou podporu :). Mysl\u00edm, \u017ee bys mi m\u011bla d\u00e1t svou adresu, abych ti poslala velikou kytici kv\u011bt\u016f za v\u0161echna ta kr\u00e1sn\u00e1 slova :).<\/em><\/div>\n
Rozlou\u010d\u00edm se s V\u00e1mi jedn\u00fdm velik\u00fdm D\u011aKUJI a p\u016fjdu se pustit do u\u010den\u00ed. V\u0161em p\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 \u010dten\u00ed a vid\u00edme se douf\u00e1m u dal\u0161\u00edho p\u0159\u00edb\u011bhu \ud83d\ude42<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
\n

1095 dn\u016f\u2026 156 t\u00fddn\u016f\u2026 36 m\u011bs\u00edc\u016f\u2026 3 roky.<\/p>\n

P\u0159esn\u011b tak dlouho \u010dekal na den, kdy se role vlka a chycen\u00e9ho jeh\u0148\u00e1tka kone\u010dn\u011b vym\u011bn\u00ed. Kdy sv\u011btu alespo\u0148 na chv\u00edli zavl\u00e1dne spravedlnost. P\u0159esn\u011b jako v poh\u00e1dk\u00e1ch. Zlo bude nakonec potrest\u00e1no, dobro zv\u00edt\u011bz\u00ed. Tom v\u0161ak ji\u017e d\u00e1vno pochopil, \u017ee se jeho \u017eivot poh\u00e1dce nepodob\u00e1. Nepodob\u00e1 se dokonce ani \u017eivot\u016fm jeho vrstevn\u00edk\u016f, nebo\u0165 v\u0161e, \u010deho se kdy dotkl, na co s\u00e1hl, nebo jen pomyslel, podlehlo jak\u00fdmsi krut\u00fdm z\u00e1kon\u016fm p\u0159\u00edrody a zmizelo v zapomn\u011bn\u00ed. Nebylo ji\u017e na\u010dase, ud\u011blat za minulost\u00ed hrubou \u010d\u00e1ru a vykro\u010dit vst\u0159\u00edc nov\u00fdm dn\u016fm se vzty\u010denou hlavou a \u010dist\u00fdm \u0161t\u00edtem?<\/p>\n

M\u011bl strach. B\u00e1l se tak jako je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm, ale to, co jej kdysi tolik s\u017e\u00edralo a ni\u010dilo, bylo nyn\u00ed jeho neochv\u011bjnou zbran\u00ed a v\u011brn\u00fdm spole\u010dn\u00edkem. Nem\u011bl co ztratit. Dojde si pro to, co mu bylo p\u0159ed t\u0159emi lety n\u00e1sil\u00edm odebr\u00e1no! Ano. Tak moc se cht\u011bl na Billa zahled\u011bt o\u010dima svobodn\u00e9ho \u010dlov\u011bka\u2026<\/div>\n

\n
„Nikam t\u011b nepust\u00edm!“<\/div>\n
„Babett.“<\/div>\n
„Ne ne ne. Sl\u00edbila jsem, \u017ee se o tebe postar\u00e1m. \u017de nedovol\u00edm, aby ti n\u011bkdo ubl\u00ed\u017eil! A te\u010f t\u011b m\u00e1m nechat b\u00fdt, kdy\u017e se dobrovoln\u011b \u0159\u00edt\u00ed\u0161 do j\u00e1my lvov\u00e9?!“<\/p>\n

Tom si povzdechl, zvedl tv\u00e1\u0159 a unaven\u00fdm pohledem sledoval pohybuj\u00edc\u00ed se ru\u010di\u010dku star\u00fdch hodin pov\u011b\u0161en\u00fdch na zdi. P\u016fl \u0161est\u00e9. Oslava m\u011bla za\u010d\u00edt v \u0161est. Nikdo nem\u011bl me\u0161kat a v\u0161ichni m\u011bli p\u0159in\u00e9st velikou kopu d\u00e1rk\u016f, p\u0159esn\u011b tak, jak se psalo v pozv\u00e1nce. Pokud necht\u011bl me\u0161kat, m\u011bl je\u0161t\u011b posledn\u00ed minuty na to, aby dok\u00e1zal p\u0159esv\u011bd\u010dit Babett, \u017ee i kdy\u017e to zn\u00ed \u0161\u00edlen\u011b, je to tak spr\u00e1vn\u00e9. M\u011blo to tak b\u00fdt a oba p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e v\u011bd\u011bli, \u017ee ta chv\u00edle nakonec nastane a\u0165 u\u017e d\u0159\u00edv, nebo pozd\u011bji. Kousl se do rtu a kone\u010dn\u011b op\u011btoval jej\u00ed pohled. Osobu sed\u00edc\u00ed naproti sob\u011b n\u00e1hle nepozn\u00e1val. Byla \u00fapln\u011b jin\u00e1. Jako by b\u011bhem jednoho dne zest\u00e1rla o deset let. Jenom o\u010di, pouze ty nepat\u0159ily star\u0161\u00ed d\u00e1m\u011b, ale mal\u00e9mu, vyd\u011b\u0161en\u00e9mu d\u011bv\u010d\u00e1tku, kter\u00e9 nev\u00ed, co chce. Ze v\u0161eho nejv\u00edce tou\u017e\u00ed po ukon\u010den\u00ed t\u00e9 odporn\u00e9 fra\u0161ky, z\u00e1rove\u0148 v\u0161ak nem\u016f\u017ee dovolit, aby k tomu do\u0161lo. Po tv\u00e1\u0159i j\u00ed steklo n\u011bkolik velik\u00fdch slz a ona si je rychle set\u0159ela.<\/p>\n

„Zn\u00e1\u0161 ve\u010d\u00edrky Averyov\u00fdch. Budou tam v\u0161ichni. Je to moje \u0161ance, Babett. V\u00ed\u0161, jak moc t\u011b m\u00e1m r\u00e1d a opravdu m\u011b mrz\u00ed, \u017ee ti to mus\u00edm \u0159\u00edct, ale p\u016fjdu tam, a\u0165 u\u017e mi to dovol\u00ed\u0161, nebo ne.“ Naklonil se p\u0159es st\u016fl a chytil ji za ruce. Babett na chv\u00edli zpozorn\u011bla a ohl\u00e9dla se, pot\u00e9 pouze vzlykla, ale nic nenam\u00edtala. V\u011bd\u011bla, \u017ee by to bylo zbyte\u010dn\u00e9.<\/p>\n

„A co Bill?“ \u0161eptla jen.<\/div>\n

„Nic nev\u00ed,“ sotva dok\u00e1zal promluvit. Knedl\u00edk v krku, tvo\u0159en ob\u0159\u00ed masou v\u00fd\u010ditek a l\u00edtosti, byl zna\u010dnou p\u0159ek\u00e1\u017ekou. „Je naho\u0159e a sna\u017e\u00ed se n\u011bco namalovat. \u0158ekl jsem mu… \u017ee… se jen s Dustem prob\u011bhnu po zahrad\u011b a p\u0159ijdu za n\u00edm.“<\/div>\n
„Tome!“<\/div>\n
„Nesm\u00ed\u0161 mu to \u0159\u00edct, Babett. Mus\u00ed tu z\u016fstat. Slib mi to.“<\/div>\n
„Jak mu tohle m\u016f\u017ee\u0161 ud\u011blat?! D\u016fv\u011b\u0159uje ti! Miluje t\u011b! Co kdy\u017e se ti n\u011bco stane? Co kdy\u017e t\u011b zase dostane do-„<\/div>\n
„Slib mi to.“<\/p>\n

Babett rezignovan\u011b sv\u011bsila tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed. V mysli si neust\u00e1le opakovala slovo Slibuju. Teprve ve chv\u00edli, kdy Tom vstal a pomalu kr\u00e1\u010del ke dve\u0159\u00edm, jej dok\u00e1zala skute\u010dn\u011b vyslovit. Hlasit\u011b a odhodlan\u011b, jako by pr\u00e1v\u011b popadla druh\u00fd dech. Tak\u00e9 vstala, do\u0161la k n\u011bmu a nal\u00e9hav\u011b jej vzala do n\u00e1ru\u010de. St\u00edskala jej p\u0159esn\u011b tak jako p\u0159ed patn\u00e1cti lety, kdy\u017e byl je\u0161t\u011b mal\u00fd kluk a Tom jej\u00ed objet\u00ed op\u011btoval \u00fapln\u011b stejn\u00fdm zp\u016fsobem. Op\u011bt v n\u011bm nach\u00e1zel \u00fato\u010di\u0161t\u011b, mate\u0159skou l\u00e1sku, kterou mu dok\u00e1zala v\u011bnovat, i kdy\u017e sama \u017e\u00e1dn\u00e9 d\u011bti nem\u011bla. Miloval ji tak, jak jen m\u016f\u017ee d\u00edt\u011b milovat svou m\u00e1mu a d\u011bkoval j\u00ed za v\u0161e, co pro n\u011bj sv\u00fdm p\u0159ecitliv\u011bl\u00fdm, n\u011bkdy spont\u00e1nn\u011b nepromy\u0161len\u00fdm chov\u00e1n\u00edm, ud\u011blala. Zejm\u00e9na za inzer\u00e1t, kter\u00fd je p\u0159ivedl p\u0159esn\u011b tam, kde se pr\u00e1v\u011b nach\u00e1zeli.<\/p>\n

Odsunuli se od sebe a naposled si pohl\u00e9dli do o\u010d\u00ed.<\/div>\n

„Slib mi, \u017ee toho odporn\u00e9ho zlo\u010dince po\u0161le\u0161 do v\u011bzen\u00ed!“<\/div>\n
Tom se smutn\u011b pousm\u00e1l, pohladil ji po tv\u00e1\u0159i a t\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u011b k\u00fdvl hlavou. Z jak\u00e9hosi podivn\u00e9ho d\u016fvodu nemyslel na Tripa, ani na v\u011bzen\u00ed. Myslel na \u010dmel\u00e1ka, v n\u011bm\u017e kdysi dokonale poznal sebe sam\u00e9ho. Bylo na\u010dase, opustit svou sko\u0159\u00e1pku a st\u00e1t se sou\u010d\u00e1st\u00ed spole\u010denstv\u00ed. „Slibuju.“<\/p>\n

Naposled ji pol\u00edbil do st\u0159apat\u00fdch vlas\u016f a vyb\u011bhl z pokoje. V p\u0159eds\u00edni na sebe hodil velik\u00fd svetr, tenisky a doprov\u00e1zen Babettin\u00fdm smutn\u00fdm pohledem, vykro\u010dil do v\u011btrn\u00e9ho po\u010das\u00ed. Babett je\u0161t\u011b chv\u00edli post\u00e1vali u dve\u0159\u00ed, pot\u00e9 je za sebou ti\u0161e zav\u0159ela a ocitla se tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 Billovi, kter\u00fd ji sledoval uslzen\u00fdm pohledem. Nebyla p\u0159ekvapen\u00e1. V\u011bd\u011bla, \u017ee je tam.<\/div>\n

Chytila jej za ruku a v\u011bnovala mu povzbudiv\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„D\u00e1me mu n\u00e1skok patn\u00e1ct minut a pot\u00e9 p\u016fjdeme. Co ty na to?“<\/div>\n
„Deset?“<\/div>\n
„Tak tedy deset,“ Babett jej k sob\u011b l\u00e1skypln\u011b p\u0159ivinula. „To m\u00e1me je\u0161t\u011b dost \u010dasu. D\u00e1\u0161 si bublaninu, srd\u00ed\u010dko?“<\/div>\n
\n

…<\/p><\/div>\n

Zastavil na m\u00edst\u011b, zhluboka se nadechl a sledoval scen\u00e9rii p\u0159ed sebou. Na pozad\u00ed tmav\u00e9 no\u010dn\u00ed oblohy se vyj\u00edmala majest\u00e1tn\u00ed stavba. Z pootev\u0159en\u00fdch oken unikalo nejenom slab\u00e9 sv\u011btlo, ale i vesel\u00e1 hudba a tlumen\u00e9 hlasy ostatn\u00edch host\u016f. Zamrkal a na n\u011bkolik vte\u0159in zav\u00e1hal. Mo\u017en\u00e1 to nebyl nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pad. Mo\u017en\u00e1 m\u011bl opravdu poslechnout Babett a dop\u0159\u00e1t si \u010das na rozmy\u0161len\u00ed. Jednal impulzivn\u011b? Bl\u00e1zniv\u011b? Nerozumn\u011b? Mo\u017en\u00e1. I p\u0159esto v\u0161ak zoufale pot\u0159eboval vyk\u0159i\u010det do cel\u00e9ho sv\u011bta pravdu a o\u010distit sv\u00e9 jm\u00e9no. Zbavit se st\u00ednu, kter\u00fd usedl na jeho rodinu. U\u017e d\u00e9le necht\u011bl skl\u00e1n\u011bt tv\u00e1\u0159 a odvracet pohled. Bylo na\u010dase, aby se v jeho k\u016f\u017ei ocitl prav\u00fd vin\u00edk.<\/p>\n

Zvedl hlavu a zad\u00edval se na nebe. Drobn\u00e9 z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed hv\u011bzdy byly i nyn\u00ed po jeho boku a v\u011brn\u011b jej doprov\u00e1zely. Mo\u017en\u00e1 byla i S\u00e1ra jednou z nich. Mus\u00ed to ud\u011blat. Pro ni. Jej\u00ed dcerku. Pro Billa, kter\u00e9ho ji\u017e d\u00e9le odm\u00edtal vystavovat nebezpe\u010d\u00ed. A v neposledn\u00ed \u0159ad\u011b tak\u00e9 pro sebe.<\/p>\n

Posledn\u00ed hlubok\u00fd n\u00e1dech, t\u011b\u017ek\u00fd v\u00fddech a je\u0161t\u011b t\u011b\u017e\u0161\u00ed krok kup\u0159edu. Na p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b nez\u016fstalo jedin\u00e9 voln\u00e9 m\u00edste\u010dko. Kr\u00e1\u010del kolem \u017eiv\u00e9ho plotu, tvo\u0159en\u00e9ho vyle\u0161t\u011bn\u00fdmi vozidly, na tv\u00e1\u0159 mu usedal klid. Nem\u011bl strach. Neb\u00e1l se dokonce ani ve chv\u00edli, kdy se dve\u0159e ne\u010dekan\u011b otev\u0159ely, a na m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed sv\u011btlo vystoupila kulhaj\u00edc\u00ed postava. Se v\u0161\u00ed hrdost\u00ed a nov\u011b nalezenou silou op\u011btov\u00e1val jeho pichlav\u00fd pohled. Mohl se okam\u017eit\u011b rozeb\u011bhnout a pustit se do n\u011bj za to, co ud\u011blal S\u00e1\u0159e. Av\u0161ak t\u00edm, \u017ee si dovolil vzt\u00e1hnout ruku i na Billa, rozhodl. Zam\u00e1val Tomovi p\u0159ed o\u010dima \u010derven\u00fdm \u0161\u00e1tkem. Skute\u010dn\u011b se mohl prom\u011bnit v rozdivo\u010del\u00e9 zv\u00ed\u0159e. Mohl, ale necht\u011bl. V\u011bd\u011bl, \u017ee t\u00edmhle sm\u011brem cesta nepovede.<\/p>\n

Kr\u00e1\u010del vp\u0159ed i p\u0159esto, \u017ee jeho krok ji\u017e n\u00e1hle nebyl tak sebejist\u00fd jako p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. Neust\u00e1le se mu d\u00edval do o\u010d\u00ed, a kdy\u017e byl v dostate\u010dn\u00e9 bl\u00edzkosti, na Tripovo velik\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed nereagoval tak, jak o\u010dek\u00e1val. Nevrhl se na n\u011bj. Pouze se usm\u00e1l. Ano, i p\u0159es v\u0161echnu bolest, kterou si musel b\u011bhem posledn\u00edch let proj\u00edt, i p\u0159esto, \u017ee za sebou vz\u00e1p\u011bt\u00ed uc\u00edtil n\u011bkolik siln\u00fdch postav, se nep\u0159est\u00e1val usm\u00edvat.<\/p>\n

Nep\u0159i\u0161el prohr\u00e1t.<\/div>\n

\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Andy se v\u00e1hav\u011b kousl do rtu a ud\u011blal krok vp\u0159ed, hned v\u0161ak zavrt\u011bl hlavou, ud\u011blal dal\u0161\u00ed dva kroky, tentokr\u00e1t zp\u00e1tky, a pouze z povzd\u00e1l\u00ed sledoval Penny op\u00edraj\u00edc\u00ed se o sk\u0159\u00ed\u0148 z t\u0159e\u0161\u0148ov\u00e9ho d\u0159eva, pop\u00edjej\u00edc\u00ed ovocnou \u0161\u0165\u00e1vu. Byla n\u00e1dhern\u00e1. Tak n\u011bjak jin\u00e1. Ve tv\u00e1\u0159i m\u011bla pokojn\u00fd v\u00fdraz, kter\u00fdm obdarov\u00e1vala kolemjdouc\u00ed hosty, a zat\u00edmco v jedn\u00e9 dlani sv\u00edrala skleni\u010dku, tou druhou se hladila po b\u0159i\u0161e. Nen\u00e1padn\u011b se pohupovala ze strany na stranu a laskav\u00fdm pohledem sledovala, Lily, kter\u00e1 se pustila do rozbalov\u00e1n\u00ed d\u00e1rk\u016f. I Andy se zad\u00edval t\u00edm sm\u011brem. Lily nebylo za hromadou r\u016fzn\u00fdch bal\u00ed\u010dk\u016f t\u00e9m\u011b\u0159 vid\u011bt. Ka\u017ed\u00e9 jin\u00e9 d\u00edt\u011b by sk\u00e1kalo radost\u00ed, ale ona vypadala naprosto zdrcen\u011b. Jako by se ani nejednalo o jej\u00ed oslavu narozenin. Kdy\u017e se nad t\u00edm zamyslel, rozum\u011bl j\u00ed. U Toma j\u00ed bylo jist\u011b kr\u00e1sn\u011b, muselo b\u00fdt pro ni stresuj\u00edc\u00ed vr\u00e1tit se na m\u00edsto, kde pro\u017eila tolik \u0161patn\u00e9ho. Povzdechl si a op\u011bt pohl\u00e9dl na Penny. S p\u0159ekvapen\u00edm zjistil, \u017ee jej po celou dobu sledovala. Pootev\u0159ela rty, jako by mu cht\u011bla n\u011bco \u0159\u00edct a n\u00e1hle zv\u00e1\u017en\u011bla, proto\u017ee pochopila, \u017ee byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 daleko. Sklonila tv\u00e1\u0159 a roze\u0161la se sm\u011brem k n\u011bmu a on ud\u011blal tot\u00e9\u017e. Jejich cesty se zk\u0159\u00ed\u017eily na p\u016fl cest\u011b k tomu druh\u00e9mu.<\/p>\n

„Ahoj,“odv\u00e1\u017eil se promluvit.<\/div>\n

Penny se o\u0161ila. „Ahoj,“odpov\u011bd\u011bla tenk\u00fdm hl\u00e1skem. „Douf\u00e1m, \u017ee ji pak m\u016f\u017eu odv\u00e9zt zp\u011bt ke kluk\u016fm.“<\/div>\n
Andymu to sice bylo l\u00edto, miloval tu malou hol\u010di\u010dku v\u00edce ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho na sv\u011bt\u011b, ale p\u0159esto nedok\u00e1zal odm\u00edtnout. Zak\u00fdval hlavou, nat\u00e1hl ruku a ve vzduchu pohladil neexistuj\u00edc\u00ed pramen jej\u00ed vlas\u016f. „Nen\u00ed \u0161\u0165astn\u00e1,“ dodal \u0161eptem.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee b\u00fdt. Bude. A\u017e to v\u0161echno skon\u010d\u00ed\u2026 a\u017e to v\u0161echno skon\u010d\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„K\u00e9\u017e by to bylo obr\u00e1cen\u011b.“ U\u017e d\u00e9le nedok\u00e1zal odolat. Dychtiv\u011b sev\u0159el jej\u00ed drobnou, t\u0159esouc\u00ed se dla\u0148 v t\u00e9 sv\u00e9 a pohl\u00e9dl j\u00ed do o\u010d\u00ed. Sna\u017eila se jej nen\u00e1vid\u011bt. Vid\u011bl j\u00ed to na o\u010d\u00edch. Nedok\u00e1zala to. „P\u0159\u00e1l bych si, abych j\u00e1 skon\u010dil ve v\u011bzen\u00ed a ve\u0161ker\u00e1 m\u00e1 budoucnost byla v Tomov\u00fdch rukou. Bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed by \u0159ekl pravdu\u2026 ale j\u00e1 jsem srab. Nedok\u00e1\u017eu to.“<\/p>\n

Oba sebou trhli a obr\u00e1tili pohled k Lily, kter\u00e1 pr\u00e1v\u011b odhodila krabi\u010dku vitam\u00edn\u016f, kter\u00e9 dostala jako d\u00e1rek od pan\u00ed Kaufellov\u00e9, a trefila se p\u0159esn\u011b do hlavy jeho otce. Ten j\u00ed nestihl ani vynadat, proto\u017ee d\u0159\u00edv, ne\u017e v\u016fbec otev\u0159el \u00fasta, byla Lily u\u017e n\u011bkde \u00fapln\u011b jinde. K Andyho zd\u011b\u0161en\u00ed se zav\u011bsila na boky pr\u00e1v\u011b p\u0159\u00edchoz\u00ed osoby, ve kter\u00e9 nane\u0161t\u011bst\u00ed poznal Billa. Spole\u010dn\u011b s Babett v tichosti ve\u0161li dovnit\u0159 a ostra\u017eit\u011b se rozhl\u00ed\u017eeli kolem sebe, jako by n\u011bkoho hledali. Andymu se ud\u011blalo nevolno ve chv\u00edli, kdy pochopil, \u010d\u00ed tv\u00e1\u0159 hledaj\u00ed v mo\u0159i ostatn\u00edch. Pustil Penny a s divoce bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem kr\u00e1\u010del k host\u016fm, kte\u0159\u00ed byli nyn\u00ed st\u0159edobodem pozornosti a p\u0159ed\u010dili i velikou bouli rostouc\u00ed na \u010dele jeho otce.<\/p>\n

„B-bille! C-co tady d\u011bl\u00e1te??! “ O\u010dima klouzal z Billa na Babett a zase zp\u011bt. Tak moc si p\u0159\u00e1l, aby jej n\u011bkdo siln\u011b \u0161t\u00edpl do z\u00e1p\u011bst\u00ed a on se probudil z t\u00e9 \u0161\u00edlen\u00e9 no\u010dn\u00ed m\u016fry.<\/div>\n

„Kde je Tom?“ Bill opatrn\u011b pustil Lily, kter\u00e1 se mu zav\u011bsila na nohu a p\u0159i jm\u00e9n\u011b Tom tak\u00e9 zpozorn\u011bla.<\/p>\n

Byl vyd\u011b\u0161en\u00fd a fakt, \u017ee se prozat\u00edm na oslav\u011b v\u016fbec neuk\u00e1zal, mu k odvaze moc nep\u0159idal. Zhluboka d\u00fdchaj\u00edc, sledoval des\u00edtky zv\u011bdav\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00ed, kter\u00e9 kolem nich vytvo\u0159ily jak\u00fdsi kruh a uzav\u0159ely je uprost\u0159ed. Ukazov\u00e1\u010dkem nev\u011bdomky hladil drobn\u00e9 srd\u00ed\u010dko na s\u00e1d\u0159e, jako by jej t\u00edm snad dok\u00e1zal p\u0159ivolat. Domem se rozhostilo takov\u00e9 ticho, a\u017e se Billovi st\u00e1hlo hrdlo. Necht\u011bl, aby jej ti lid\u00e9 sledovali. Cht\u011bl pouze naj\u00edt Toma a vr\u00e1tit se dom\u016f.<\/p>\n

„HEJ!“ Z vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti se oz\u00fdval bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se \u0159ev jak\u00e9hosi opilce. Po chvilce skute\u010dn\u011b vtan\u010dil do m\u00edstnosti mlad\u00fd kluk s bla\u017een\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i a kel\u00edmkem v ruce. „To mus\u00edte vid\u011bt! Na zahrad\u011b se Trip s bandou pustil do Kaulitze!“<\/p>\n

Bill stihl zaregistrovat pouze Babettin hysterick\u00fd v\u00fdk\u0159ik a Andyho chab\u00e9 zatah\u00e1n\u00ed za ko\u0161ili, kter\u00fdm se jej pokusil zastavit. Marn\u011b. Zoufale se rozb\u011bhl k m\u00edstu, kam ukazoval onen mlad\u00edk. B\u011b\u017eel dokonce rychleji, ne\u017e kdy\u017e mu \u0161lo o \u017eivot. Po tv\u00e1\u0159i mu st\u00e9kaly slzy, ale on nezastavoval. Tla\u010dil do \u0161okovan\u00fdch host\u016f, p\u0159edb\u00edhal je, jakoby tam ani nebyli. Nevn\u00edmal je. P\u0159ed o\u010dima m\u011bl pouze sv\u016fj c\u00edl a v mysli se modlil. Modlil se i p\u0159esto, \u017ee nikdy p\u0159edt\u00edm opravdovou modlitbu nevyslovil. Nyn\u00ed v\u0161ak spla\u0161en\u011b prosil, aby B\u016fh Toma ochr\u00e1nil. Aby mu jej nevzal d\u0159\u00edv, ne\u017e spolu skute\u010dn\u011b za\u010dali \u017e\u00edt.<\/p>\n

V okam\u017eiku, kdy vyb\u011bhl z prosklen\u00fdch dve\u0159\u00ed na zadn\u00ed dvorek a do tv\u00e1\u0159e jej ude\u0159il studen\u00fd v\u00edtr, bezmocn\u011b vzlykl. Necel\u00fdch deset metr\u016f od n\u011bj, si asi osm kluk\u016f, pohr\u00e1valo s hra\u010dkou uprost\u0159ed. P\u0159ipom\u00ednali mu ko\u0165ata bojuj\u00edc\u00ed o sv\u00e9 klub\u00ed\u010dko vlny. S t\u00edm rozd\u00edlem, \u017ee tohle klub\u00ed\u010dko bojovalo ze v\u0161ech sil. Na prvn\u00ed pohled by dokonce \u0159ekl, \u017ee se jim dok\u00e1\u017ee ubr\u00e1nit. Av\u0161ak ve chv\u00edli, kdy neopatrn\u011b zvedl pohled a jejich o\u010di se setkaly, ztratil kontrolu. Rty nazna\u010dil jeho jm\u00e9no, zcela \u0161okov\u00e1n t\u00edm, \u017ee jej tam vid\u00ed, a pr\u00e1v\u011b tehdy utrp\u011bl \u00fader, kter\u00fd jej srazil k zemi.<\/p>\n

„Tome!“<\/p>\n

Ani tentokr\u00e1t nedok\u00e1zali Billa zastavit. Rozb\u011bhl se kup\u0159edu a bez ohledu na to, kolik \u00fader\u016f m\u011bl utrp\u011bt, vrhl se mezi rozzu\u0159en\u00e9 kluky, dopadl na kolena a vrhl se na Tomovo br\u00e1n\u00edc\u00ed se t\u011blo. Post\u0159ehl, jak jej k sob\u011b zb\u011bsile p\u0159itulil a p\u0159evr\u00e1til jej pod sebe, \u010d\u00edm\u017e se jej sna\u017eil uchr\u00e1nit. Tom nevn\u00edmal nic kolem sebe. Dokonce ani sv\u00e9 vlastn\u00ed t\u011blo, kter\u00e9 nesly\u0161n\u011b st\u00e9nalo bolest\u00ed. Jedin\u00e9, na co se dok\u00e1zal soust\u0159edit, bylo huben\u00e9 t\u011blo nal\u00e9hav\u011b tisknouc\u00ed to jeho. Zd\u00e1lky se ozval jak\u00fdsi v\u00fdk\u0159ik, zadun\u011bl v\u00edtr a najednou se v\u0161ude kolem nich rozhostilo ticho. Teprve po n\u011bkolika vte\u0159in\u00e1ch ne\u00fanavn\u00e9ho obj\u00edm\u00e1n\u00ed Billova t\u011bla se odv\u00e1\u017eil zvednout tv\u00e1\u0159 a zjistit, co se stalo.<\/p>\n

Bill n\u00e1sledoval jeho p\u0159\u00edkladu. Dop\u0159\u00e1l sv\u00fdm pl\u00edc\u00edm plytk\u00fd n\u00e1dech a zad\u00edval se na kamenn\u00e9 tv\u00e1\u0159e, obklopuj\u00edc\u00ed je ze v\u0161ech stran. Tripova banda couvla o n\u011bkolik krok\u016f zp\u00e1tky a z\u00edrali stejn\u00fdm sm\u011brem jako Trip. Ten vypadal, \u017ee se ka\u017edou vte\u0159inou samou zlost\u00ed rozlet\u00ed na drobn\u00e9 kous\u00ed\u010dky. I ve slab\u00e9m sv\u011btle m\u011bs\u00edce bylo vid\u011bt, \u017ee je \u010derven\u00fd, lap\u00e1 po dechu a vyvaluje o\u010di na sv\u00e9ho bratra, kter\u00fd st\u00e1l necel\u00e9 dva metry od nich a z\u0159ejm\u011b \u0159ekl n\u011bco, co oni dva nepost\u0159ehli.<\/p>\n

„DOB\u0158E JSTE SLY\u0160ELI!“<\/p>\n

Tom se opatrn\u011b posadil, ot\u0159el si krev ze rt\u016f a zad\u00edval se na sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele, kter\u00e9ho n\u00e1hle v\u016fbec nepozn\u00e1val. Je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm jej nevid\u011bl v takov\u00e9m stavu. Mocn\u011b d\u00fdchal, t\u0159\u00e1sl se hn\u011bvem a se v\u0161\u00edm odporem, kter\u00e9ho byl schopen, ukazoval na sv\u00e9ho bratra. Trip se sice sna\u017eil zlostn\u011b prskat a varovat jej, ale Andreas jej neposlouchal. Poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b se odv\u00e1\u017eil odporovat mu a nikdy na sebe nebyl py\u0161n\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n

„TOM JE NEVINN\u00dd! NIKDY S\u00c1\u0158E NEZK\u0158IVIL ANI JEDIN\u00dd VL\u00c1SEK NA HLAV\u011a! POKUD CHCETE N\u011aKOHO VINIT\u2026 POKUD OPRAVDU POT\u0158EBUJETE N\u011aKOHO NEN\u00c1VID\u011aT, PAK M\u011a A M\u00c9HO BRATRA!“<\/p>\n

Penny se sna\u017eila zachytit jeho pohled. Zoufale pot\u0159ebovala upoutat jeho pozornost, aby jej alespo\u0148 pohledem po\u017e\u00e1dala, aby d\u00e1l ji\u017e nepokra\u010doval, proto\u017ee to v\u0161echno jen zhor\u0161\u00ed. On se na ni v\u0161ak v\u016fbec ned\u00edval. D\u00edval se na Toma, kter\u00fd jej sledoval zd\u011b\u0161en\u00fdm pohledem.<\/div>\n

Andreas mal\u00e1tn\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl na m\u00edst\u011b, p\u0159esto se udr\u017eel na nohou. Rozhl\u00e9dl se kolem sebe. Karta se obr\u00e1tila. Nev\u011b\u0159il by, \u017ee se toho n\u011bkdy do\u017eije, ale skute\u010dn\u011b jej v\u0161ichni sledovali s odporem, zat\u00edmco se na Toma neodv\u00e1\u017eili ani pohl\u00e9dnout. A on moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl pro\u010d. Styd\u011bli se.<\/p>\n

„TRIPA ZA TO, \u017dE J\u00cd UBL\u00cd\u017dIL, A M\u011a\u2026 m\u011b za to, \u017ee jsem v\u011bd\u011bl od za\u010d\u00e1tku pravdu.“<\/p>\n<\/div>\n

…<\/div>\n
\n

T\u0159i siluety, dr\u017e\u00edc\u00ed se za ruce, byly jedin\u00fdmi n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edky jinak pr\u00e1zdn\u00e9ho h\u0159bitova. Mali\u010dk\u00e1 poskakuj\u00edc\u00ed postava se z ka\u017ed\u00e9 strany dr\u017eela jednoho z dosp\u011bl\u00fdch a poslu\u0161n\u011b je n\u00e1sledovala st\u00edsn\u011bn\u00fdm prostorem. S vesel\u00fdm \u00fasm\u011bvem pozorovala ho\u0159\u00edc\u00ed sv\u00ed\u010dky, a kdy\u017e dorazili na m\u00edsto, po\u010dkala, dokud se Bill neusadil na lavi\u010dce a okam\u017eit\u011b mu vylezla na kl\u00edn. Tom mezit\u00edm do\u0161el k n\u00e1hrobku, odhrnul napadan\u00e9 list\u00ed a kone\u010dky prst\u016f p\u0159ejel obrysy jm\u00e9na napsan\u00e9ho zlat\u00fdm p\u00edsmem. Klekl si a smutn\u00fdm pohledem sledoval chladn\u00fd k\u00e1men, kter\u00fd ani v nejmen\u0161\u00edm nep\u0159ipom\u00ednal \u010dlov\u011bka, jeho\u017e poz\u016fstatky le\u017eely hluboko pod n\u00edm. Nebyl za n\u00edm tak dlouho, bylo toho tolik, co mu cht\u011bl \u0159\u00edct. Tolik \u0161patn\u00fdch ale i kr\u00e1sn\u00fdch v\u011bc\u00ed. Proto si rychle set\u0159el slzy v koutc\u00edch o\u010d\u00ed, zhluboka se nadechl a usm\u00e1l se p\u0159esn\u011b tak, jak to m\u011bl r\u00e1d.<\/p>\n

„Ahoj, tati. Vypad\u00e1 to tak, \u017ee jsme kone\u010dn\u011b dorazili do c\u00edle. Je toho tolik, co bych ti cht\u011bl \u0159\u00edct. Tolik toho, co bych ti \u0159\u00edct m\u011bl, ale je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d jaksi nenach\u00e1z\u00edm slova. V\u011b\u0159il bys, \u017ee od toho osudn\u00e9ho dne, kdy sv\u011btu na chv\u00edli vl\u00e1dla spravedlnost, uplynul u\u017e cel\u00fd rok? Tak\u00e9 tomu nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it. Cel\u00fd rok od za\u010d\u00e1tku m\u00e9ho nov\u00e9ho \u017eivota a mn\u011b se p\u0159esto zd\u00e1, jako by to byla pouze chv\u00edle.<\/div>\n

Pro\u010d to tak je? Pro\u010d se lidem v nejhor\u0161\u00edch okam\u017eic\u00edch \u017eivota zd\u00e1 \u010das tak pomal\u00fd a v t\u011bch nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch plyne naopak tak rychle? Nev\u00edm, \u010d\u00edm to je. Nev\u00edm a nebudu se t\u00edm zab\u00fdvat, proto\u017ee m\u00e1m nyn\u00ed zcela jin\u00e9 priority. Nap\u0159\u00edklad mou dcerku. Nikdy jsem si neum\u011bl s\u00e1m sebe p\u0159edstavit v roli otce a dnes mi to p\u0159ijde tak p\u0159irozen\u00e9, jako bych ji vychov\u00e1val od jej\u00edho narozen\u00ed. Je \u00fa\u017easn\u00e1. Zd\u011bdila S\u00e1\u0159inu bystrost a vrozenou inteligenci a jak se tak d\u00edv\u00e1m na jej\u00ed v\u00fdtvory, z\u0159ejm\u011b m\u016fj talent na kreslen\u00ed. D\u011bl\u00e1 n\u00e1m s Billem velikou radost. Jeden den by cht\u011bla b\u00fdt mal\u00ed\u0159kou, druh\u00fd den zase l\u00e9ka\u0159kou, a tak to st\u0159\u00edd\u00e1 po\u0159\u00e1d dokola.<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed prioritou, tou nejv\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00ed, je pr\u00e1v\u011b Bill. P\u0159ed n\u011bkolika t\u00fddny jsme oslavili prvn\u00ed v\u00fdro\u010d\u00ed spole\u010dn\u011b s vytou\u017een\u00fdm diplomem z l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 fakulty a j\u00e1 ho miluju ka\u017ed\u00fdm dnem v\u00edc a v\u00edc. Jeho bolav\u00e9 z\u00e1p\u011bst\u00ed se b\u011bhem t\u011bch m\u011bs\u00edc\u016f nejenom uzdravilo ale i zdokonalilo. M\u00e1lem bych zapomn\u011bl, jsem l\u00e9ka\u0159, tati! Dok\u00e1zal jsem to! Je tak n\u00e1dhern\u00e9 pom\u00e1hat lidem. K\u00e9\u017e bych mohl pomoct i S\u00e1\u0159e. K\u00e9\u017e bych tehdy porozum\u011bl slov\u016fm, kter\u00e1 skr\u00fdvala mezi \u0159\u00e1dky. Kdybych v\u011bd\u011bl o Lily, z\u016fstal bych s n\u00ed a nikdy bych nedovolil, aby j\u00ed Trip ubl\u00ed\u017eil. Zabil ji jenom kv\u016fli mn\u011b. Jenom pro cit, kter\u00fd p\u0159echov\u00e1vala v\u016f\u010di mn\u011b a na\u0161\u00ed dce\u0159i. Zabil ji pro l\u00e1sku. Pro to, \u017ee milovala. Nen\u00ed to smutn\u00fd d\u016fvod pro\u010d zem\u0159\u00edt?<\/p>\n

Kdy\u017e u\u017e jsme u Tripa, ten se z\u0159ejm\u011b na svobodu nepod\u00edv\u00e1 hezky dlouho. V\u00edm, \u017ee neb\u00fdt m\u00e9ho rozhodnut\u00ed a dohody v\u0161ech, kte\u0159\u00ed byli sv\u011bdkem jeho p\u0159izn\u00e1n\u00ed, byl by ve v\u011bzen\u00ed spole\u010dn\u011b s n\u00edm, ale co\u017epak jsem to mohl dovolit? V\u00edm, \u017ee lhal. V\u00edm, \u017ee mi t\u00edm nev\u011bdomky ubl\u00ed\u017eil, ale na druhou stranu jej i p\u0159esto v\u0161echno nedok\u00e1\u017eu nen\u00e1vid\u011bt. P\u0159ed m\u011bs\u00edcem se mu narodil syn. Douf\u00e1m, \u017ee se alespo\u0148 kv\u016fli sv\u00e9 rodin\u011b stane siln\u011bj\u0161\u00edm \u010dlov\u011bkem. A nejenom to. Opravdu moc si p\u0159eju, abych mu jednoho dne dok\u00e1zal odpustit.<\/div>\n

Budu se s tebou muset rozlou\u010dit, tati, ale slibuju, \u017ee se zase brzo uvid\u00edme. Dnes m\u00e1me doma velikou oslavu. Mo\u017en\u00e1 nebude tak luxusn\u00ed jako ta p\u0159ede\u0161l\u00e1, mo\u017en\u00e1 na n\u00ed nebude ani tolik host\u016f, ale v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee se j\u00ed bude l\u00edbit. M\u00e1me pro ni s Billem p\u0159ekvapen\u00ed. Od souseda jsme si vzali jedno ze \u0161t\u011b\u0148\u00e1tek, tak\u017ee bude m\u00edt radost nejenom Lily, ale i Dust.<\/p>\n

Tati, v\u00edm, \u017ee jsem cht\u011bl odsud odej\u00edt, ale n\u011bjak jsem to nedok\u00e1zal ud\u011blat. Nemohl jsem t\u011b opustit, ani tebe ani S\u00e1ru, babi\u010dku. Od t\u00e9 doby, co jsem op\u011bt z\u00edskal svou svobodu, se mi zd\u00e1 v\u0161echno jaksi kouzeln\u00e9. Slunce, d\u00e9\u0161\u0165, v\u00edtr, st\u0159\u00eddaj\u00edc\u00ed se ro\u010dn\u00ed obdob\u00ed, mali\u010dkosti jako Bill\u016fv \u00fasm\u011bv, radost na\u0161\u00ed Lily, \u010dokol\u00e1dov\u00e1 zmrzlina, kterou si po letech m\u016f\u017eu koupit kone\u010dn\u011b s\u00e1m.<\/div>\n

V\u0161e je tak kr\u00e1sn\u00e9, a\u017e m\u00e1m strach, aby to nebyla pouh\u00e1 iluze. Mysl\u00ed\u0161, \u017ee je to skute\u010dn\u011b mo\u017en\u00e9? Aby se stal \u010dmel\u00e1k samot\u00e1\u0159 \u010dlenem spole\u010denstv\u00ed? Aby utr\u00e1pen\u00e1 du\u0161e okusila dotek slunce? „<\/p>\n

Zvedl tv\u00e1\u0159, pohl\u00e9dl na Billa a op\u011btoval jeho laskav\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/p>\n

„J\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee ano, kapit\u00e1ne.“<\/p>\n

KONEC<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay V\u00edm, \u017ee bych m\u011bla na z\u00e1v\u011br napsat p\u00e1r slov, za pomoci kter\u00fdch bych do n\u011bkolika v\u011bt shrnula n\u011bkolika m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed pr\u00e1ci na pov\u00eddce. Tak\u00e9 v\u00edm, \u017ee m\u00e1m ve zvyku se v\u017edy a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 odu\u0161evn\u011ble rozepsat a tak to dnes ud\u011bl\u00e1m jinak<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[559],"tags":[],"class_list":["post-4369","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bourdon"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4369","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4369"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4369\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4369"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4369"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4369"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}