{"id":4382,"date":"2013-12-21T17:00:00","date_gmt":"2013-12-21T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4368"},"modified":"2013-12-21T17:00:00","modified_gmt":"2013-12-21T16:00:00","slug":"sedmikraska-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/12\/21\/sedmikraska-2\/","title":{"rendered":"Sedmikr\u00e1ska 2."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
P\u0159\u00edb\u011bh druh\u00fd<\/p>\n

<\/strong> Sm\u00e1l se spole\u010dn\u011b se sv\u00fdmi p\u0159\u00e1teli, vtipkoval a kradl kolemjdouc\u00edm d\u011btem barevnou cukrovou vatu. Bavil se, byl v dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b po dob\u011b tak dlouh\u00e9, \u017ee by si u\u017e ani nevzpomn\u011bl, kdy naposledy se c\u00edtil tak uvoln\u011bn\u011b. Cel\u00e9 dny se jen h\u00e1dal s rodi\u010di, nic a nikam nesm\u011bl. „Dokud si nezlep\u0161\u00ed\u0161 prosp\u011bch ve \u0161kole, kter\u00e1 n\u00e1s m\u011bs\u00ed\u010dn\u011b stoj\u00ed tolik pen\u011bz, nikam nep\u016fjde\u0161, Tome,“<\/em> opakovala mu neust\u00e1le matka, kter\u00e1 kr\u00e1tce po jeho patn\u00e1ct\u00fdch narozenin\u00e1ch zavedla i nov\u00e9 pravidlo: „R\u00e1no do \u0161koly autem s otcem, odpoledne ze \u0161koly rovnou dom\u016f op\u011bt autem s jedn\u00edm z rodi\u010d\u016f, a ven jen o v\u00edkendech, a to spln\u00ed\u0161-li v\u0161echny sv\u00e9 povinnosti.“<\/p>\n

\u0160estn\u00e1ctilet\u00fd dred\u00e1\u010d tohle pravidlo ze srdce nen\u00e1vid\u011bl. Poru\u0161oval jej, kdykoliv se mu naskytla p\u0159\u00edle\u017eitost, a to bez ohledu na to, kolik dal\u0161\u00edch nep\u0159\u00edjemnost\u00ed mu to n\u00e1sledn\u011b p\u0159inese. V srdci byl rebel. Rebel, kter\u00e9ho se jeho zploditel\u00e9 marn\u011b pokou\u0161eli zkrotit sv\u00fdmi z\u00e1kazy a pravidly. On nezapadal do jejich dokonal\u00e9ho sv\u011bta a d\u011blal v\u0161e proto, aby jim to dal najevo, aby jim znep\u0159\u00edjem\u0148oval \u017eivot stejn\u011b tak, jako to d\u011blali oni po cel\u00e1 ta l\u00e9ta jemu. Pot\u00e9, co mu p\u0159i\u010din\u011bn\u00edm jeho rodi\u010d\u016f p\u0159ed dv\u011bma lety unikla mezi prsty l\u00e1ska jeho \u017eivota, nedok\u00e1zal se p\u0159im\u011bt m\u00edt svou rodinu r\u00e1d. Vinil je z toho, \u017ee jeho Sedmikr\u00e1ska je te\u010f s\u00e1m, tam n\u011bkde venku, v tom velk\u00e9m sv\u011bt\u011b.<\/p>\n

Hledal jej. Ka\u017edou volnou chv\u00edli, kdy nebyl pod p\u0159\u00edsn\u00fdm dozorem matky a otce, hledal chlapce s havran\u00edmi vlasy a o\u010dima tak podmaniv\u00fdma, a\u017e se mu p\u0159i vzpom\u00ednce na pohled, jen\u017e mu v\u011bnoval, tajil dech. Pro\u0161el cel\u00e9 jejich velk\u00e9 m\u011bsto tam a sem, ale nebylo v jeho sil\u00e1ch b\u00fdt na v\u0161ech m\u00edstech najednou, a \u010dernovl\u00e1sek mu st\u00e1le unikal. Pokud v\u016fbec je\u0161t\u011b \u017eil ve stejn\u00e9m m\u011bst\u011b.<\/p>\n<\/div>\n

\n
S \u010dasem vzpom\u00ednka na chlapce s hlubok\u00fdm, podmaniv\u00fdm pohledem vyprchala. Z\u016fstal jen ten st\u00edsn\u011bn\u00fd pocit usazen\u00fd na jeho hrudi, a vylisovan\u00e1 sedmikr\u00e1ska, kterou dred\u00e1\u010d nosil neust\u00e1le u sebe. Byla to jedin\u00e9, co mu p\u0159ipom\u00ednalo nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed momenty jeho \u017eivota.<\/p>\n

Dne\u0161ek byl v\u0161ak posledn\u00ed den podzimn\u00edch pr\u00e1zdnin a Tomovi rodi\u010de usoudili, \u017ee nem\u016f\u017ee b\u00fdt nic \u0161patn\u00e9ho v tom, pustit jejich potomka na p\u00e1r hodin ven spole\u010dn\u011b s jeho p\u0159\u00e1teli. \u0160li p\u0159ece jen na pou\u0165. Tom m\u011bl v ruk\u00e1vu n\u011bkolik trefn\u00fdch pozn\u00e1mek, ale dok\u00e1zal je v sob\u011b v\u00fdjime\u010dn\u011b potla\u010dit; \u010das s p\u0159\u00e1teli mimo jeho d\u016fm opravdu pot\u0159eboval, a po jeho posledn\u00edm no\u010dn\u00edm dobrodru\u017estv\u00ed, kdy se dom\u016f vr\u00e1til opil\u00fd namol, rodi\u010de mu definitivn\u011b znemo\u017enili \u00faprky oknem. Sprost\u011b mu pln\u011b otv\u00edrateln\u00e9 okno vym\u011bnili za oby\u010dejnou ventila\u010dku a Tomova jedin\u00e1 cesta z domu hr\u016fzy, jak to m\u00edsto naz\u00fdval, byla pry\u010d. Byl v\u011bze\u0148 s vych\u00e1zkami.<\/p>\n

„Hej, tamta je dobr\u00e1,“ poznamenal jeden kr\u00e1tkovlas\u00fd hn\u011bdovlas\u00fd hoch z party Tomov\u00fdch p\u0159\u00e1tel, a jeho pohled byl up\u0159en na jedn\u00e9 z holek, kter\u00e1 st\u00e1la opod\u00e1l. V\u0161ichni hlasit\u011b p\u0159itakali a s chut\u00ed se pustili do v\u00e1\u0161niv\u00fdch debat o tom, jak \u00fa\u017easn\u011b sladk\u00e1 ona sle\u010dna v kr\u00e1tk\u00e9 sukni mus\u00ed b\u00fdt.<\/p>\n

Tom st\u00e1l vedle nich, plechovku Redbullu v ruce, druh\u00e1 ruka v kapse voln\u00fdch kalhot a \u00fasm\u011bv na rtech. I kdy\u017e by to jeho dobrodru\u017en\u00e1 povaha nep\u0159ipustila, bylo fajn b\u00fdt zase jednou venku s po\u017eehn\u00e1n\u00edm rodi\u010d\u016f, ani\u017e by se musel ob\u00e1vat, \u017ee se n\u011bkde za rohem vyno\u0159\u00ed jeho perfektn\u00ed matka a s p\u0159\u00edsn\u00fdm, pov\u00fd\u0161en\u00fdm pohledem ho odt\u00e1hne zp\u011bt dom\u016f, zat\u00edmco ho bude k\u00e1rat za to, jak hrozn\u00fdm zp\u016fsobem ni\u010d\u00ed jej\u00ed tvrd\u011b vybudovanou pov\u011bst.<\/div>\n

Nech\u00e1val se un\u00e1\u0161et davem, st\u0159\u00eddal atrakci za atrakc\u00ed, bavil se. A\u017e do chv\u00edle, kdy v davu zahl\u00e9dl tmavou havran\u00ed h\u0159\u00edvu, je\u017e se pohybovala v opa\u010dn\u00e9m sm\u011bru od jeho party.<\/p>\n

V okam\u017eiku, kdy zahl\u00e9dl \u010dern\u00e9 vlasy, jeho srdce se spla\u0161en\u011b rozb\u011bhlo. Stejn\u011b tak tomu bylo posledn\u00ed dva roky. Kdykoliv na ulici, v obchod\u011b, v kin\u011b nebo ve \u0161kole zahl\u00e9dl osobu s \u010dern\u00fdmi vlasy, jeho p\u0159edstavivost se dala do pohybu, a Tom pak s fale\u0161nou nad\u011bj\u00ed, \u017ee na\u0161el kluka, kter\u00fd mu p\u0159ed lety v parku ukradl srdce, pron\u00e1sledoval v\u0161echny tak dlouho, dokud se op\u011bt nezklamal.<\/p>\n

Nikdo z nich nebyl Sedmikr\u00e1ska.<\/p>\n

Ale ani to nemohlo zastavit Tomovy nohy, kter\u00e9 se samy daly do pohybu. Mus\u00ed jednat, ne\u017e mu \u010dernovlas\u00e1 h\u0159\u00edva zmiz\u00ed z o\u010d\u00ed.<\/div>\n

P\u0159es rameno k\u0159ikl na sv\u00e9 p\u0159\u00e1tele, a ne\u017e mu mohli odpov\u011bd\u011bt nebo jej zastavit, dred\u00e1\u010d u\u017e se propl\u00e9tal davem, op\u011bt zaslepen fale\u0161nou nad\u011bj\u00ed.<\/p>\n

„Po\u010dkej!“<\/div>\n

Nic, osoba p\u0159ed n\u00edm ani nezpomalila.<\/div>\n
„No tak, po\u010dkej p\u0159ece!“ k\u0159ikl zoufale znovu, pokou\u0161el se davem prokli\u010dkovat, jak nejrychleji mohl. \u010cernovlas\u00e1 osoba p\u0159ed n\u00edm se ohl\u00e9dla p\u0159es rameno a v tu chv\u00edli ve\u0161ker\u00e9 Tomovy nad\u011bje pohasly. Nebyl to on. Nikdy to nen\u00ed on.<\/p>\n

Sv\u011bsil hlavu mezi ramena a dredy, kter\u00e9 m\u011bl i dnes sepnut\u00e9 na vrcholku hlavy pod baseballovou \u010depic\u00ed, mu vytvo\u0159ily jemnou kask\u00e1du pod\u00e9l obli\u010deje.<\/div>\n

Zklam\u00e1n\u00ed bolelo, v\u017edy jej bolelo.<\/p>\n

Kdy\u017e byl je\u0161t\u011b d\u00edt\u011b, tak moc se sna\u017eil sv\u00e9 matce, je\u017e tak \u00fap\u011bnliv\u011b dbala na dokonalosti a v\u0161e muselo b\u00fdt perfektn\u00ed, zavd\u011b\u010dit. Ale j\u00ed to nikdy nesta\u010dilo. V\u017edy si na\u0161la n\u011bco, co by jej\u00ed potomek mohl, a hlavn\u011b m\u011bl ud\u011blat l\u00e9pe. Ji\u017e v \u00fatl\u00e9m v\u011bku se nau\u010dil, co je zklam\u00e1n\u00ed, ale na rozd\u00edl od jeho matky, kterou se s v\u011bkem nau\u010dil ignorovat a nep\u0159ipou\u0161t\u011bt si ji k t\u011blu, s \u010dernovlas\u00fdm chlapcem to bylo jinak.<\/div>\n

I t\u011bch p\u00e1r chvil, kter\u00e9 s n\u00edm za\u017eil, sta\u010dilo k tomu, aby v Tomovi st\u00e1le z\u016fst\u00e1val mal\u00fd plam\u00ednek nad\u011bje, \u017ee snad jednou, mo\u017en\u00e1\u2026<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

<\/div>\n

„M\u016f\u017eu si p\u0159isednout?“<\/p>\n

Tom se ani nepod\u00edval na osobu, kter\u00e1 st\u00e1la p\u0159ed n\u00edm, jen pokr\u010dil rameny. Pr\u00e1v\u011b te\u010f se na chv\u00edli zase litoval a prokl\u00ednal sv\u00e9 rodi\u010de, nem\u011bl \u010das je\u0161t\u011b sledovat, kdo si na ve\u0159ejn\u00e9m m\u00edst\u011b chce p\u0159isednout vedle n\u011bj. Kdokoliv si p\u0159eci mohl sednout kamkoliv.<\/p>\n

Zato osoba, kter\u00e1 se usadila na kamennou z\u00eddku pod velk\u00fdm rusk\u00fdm kolem vedle n\u011bj, se o dred\u00e1\u010de zaj\u00edmala a\u017e moc.<\/p>\n

Byly to dva roky. Dva dlouh\u00e9 roky, b\u011bhem kter\u00fdch se tolikr\u00e1t ptal s\u00e1m sebe, jak mohl b\u00fdt tak naivn\u00ed a v\u011b\u0159it ciz\u00edmu klukovi. Dva roky, b\u011bhem kter\u00fdch nejednou p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jak toho Toma z parku naj\u00edt. V\u017edy v\u0161ak do\u0161el ke stejn\u00e9mu z\u00e1v\u011bru: Kdyby to Tom tenkr\u00e1t myslel v\u00e1\u017en\u011b, kdyby o n\u011bj opravdu st\u00e1l, p\u0159i\u0161el by a na\u0161el si ho.<\/div>\n

I kdy\u017e to bolelo, nau\u010dil se, jak na dredat\u00e9ho kluka s uhran\u010div\u00fdma o\u010dima a \u00fasm\u011bvem z\u00e1\u0159iv\u011bj\u0161\u00edm ne\u017e v\u0161echny hv\u011bzdy na obloze, zapomenout. Kdy\u017e v\u0161ak dnes mezi davem zahl\u00e9dl tak pov\u011bdom\u00e9 zlat\u00e9 dredy, rozhodl se, \u017ee d\u00e1 sv\u00e9mu osudu je\u0161t\u011b jednu p\u0159\u00edle\u017eitost.<\/p>\n

„Nebav\u00ed\u0161 se?“ zeptal se po chv\u00edli ticha, a \u010dern\u011b nalakovan\u00fdm nehtem jemn\u011b \u0161\u0165ouchal do nad\u00fdchan\u00e9, cukrov\u00e9 vaty. Tolik si cht\u011bl z\u00edskat jeho pozornost. P\u0159\u00e1l si, aby na n\u011bm op\u011bt spo\u010dinuly Tomovy o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9 o\u010di, a pokud to m\u011bl b\u00fdt on, kdo tentokr\u00e1t za\u010dne jejich rozhovor, dok\u00e1\u017ee ses s t\u00edm sm\u00ed\u0159it.<\/p>\n

„Ale jo,“ odpov\u011bd\u011bl dred\u00e1\u010d otr\u00e1ven\u011b a poprv\u00e9 za celou dobu jej napadlo zvednout pohled od zem\u011b. Kdy\u017e o\u010dima spo\u010dinul na osob\u011b vedle sebe, na p\u00e1r vte\u0159in se mu zatajil dech. Je to Sedmikr\u00e1ska? Napadlo ho, ale pak se kluk sed\u00edc\u00ed po jeho prav\u00e9m boku usm\u00e1l, a Tomova nad\u011bje byla op\u011bt pry\u010d. \u00dasm\u011bv sv\u00e9ho Sedmikr\u00e1sky m\u011bl vryt\u00fd do pam\u011bti, a tenhle to ur\u010dit\u011b nebyl. P\u0159ece by jej poznal.<\/p>\n

„Chce\u0161?“ nab\u00eddnul chlapec s del\u0161\u00edmi, \u010dern\u00fdmi vlasy svou cukrovou vatu a v\u011bnoval mu dal\u0161\u00ed jemn\u00fd \u00fasm\u011bv. V Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch zahl\u00e9dnul ty pov\u011bdom\u00e9 jisk\u0159i\u010dky, kter\u00e9 se mu na n\u011bm tenkr\u00e1t tolik l\u00edbily. Ale ty hned zmizely. Zapomn\u011bl snad na n\u011bj? Nebo jej v\u016fbec nepozn\u00e1v\u00e1?<\/p>\n

Tom zav\u00e1hal. A\u0165 byl doty\u010dn\u00fd p\u0159ed n\u00edm kdokoliv, jeho Sedmikr\u00e1ska to nebyl. A p\u0159esto mu v \u010dernovl\u00e1skov\u011b spole\u010dnosti bylo tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b p\u0159\u00edjemn\u011b. C\u00edtil se, jako by to bylo spr\u00e1vn\u00e9, b\u00fdt tu pr\u00e1v\u011b te\u010f s n\u00edm.<\/div>\n

Prsty si uko\u0159istil kus jemn\u00e9, r\u016f\u017eov\u00e9 hmoty, a oba se rozesm\u00e1li, kdy\u017e se mu velk\u00fd kus vaty p\u0159ilepil na tv\u00e1\u0159. V tuhle chv\u00edli nebylo d\u016fle\u017eit\u00e9, jestli je to Sedmikr\u00e1ska nebo ne, Tom c\u00edtil jak\u00e9si zvl\u00e1\u0161tn\u00ed propojen\u00edm mezi n\u00edm a t\u00edm zvl\u00e1\u0161tn\u00edm klukem p\u0159ed n\u00edm. A kdo on byl, aby tomu br\u00e1nil?<\/p>\n

„Ne\u0159ekl jsi mi sv\u00e9 jm\u00e9no,“ do\u0161lo mu po chv\u00edli, kdy spolu d\u00e1l ml\u010dky sed\u011bli a d\u011blili se o posledn\u00ed kousky sladk\u00e9 pochoutky.<\/p>\n

„A je d\u016fle\u017eit\u00e9, abys ho v\u011bd\u011bl?“ Mlad\u0161\u00ed z dvojice se z\u00e1hadn\u011b usm\u00e1l. Za posledn\u00ed dv\u011b l\u00e9ta se mo\u017en\u00e1 zm\u011bnil vzhledov\u011b, ale uvnit\u0159 byl po\u0159\u00e1d stejn\u00fd. Necht\u011bl lidem kolem sebe o sob\u011b moc prozrazovat. Jednak v nich cht\u011bl vyvolat hlub\u0161\u00ed z\u00e1jem o svou osobu, kter\u00fd mu lichotil, ale tak\u00e9 se b\u00e1l otev\u0159\u00edt se jim. B\u00e1l se, \u017ee by mu mohl n\u011bkdo ubl\u00ed\u017eit\u2026<\/p>\n

„Vlastn\u011b ne,“ pokr\u010dil Tom rameny. „Znal jsem n\u011bkoho, kdo mi svoje jm\u00e9no taky neprozradil,“ dodal s \u00fasm\u011bvem, kdy\u017e si vzpomn\u011bl, jak se tenkr\u00e1t Sedmikr\u00e1ska vyh\u00fdbal odpov\u011bdi a st\u00e1le sk\u00e1kal od t\u00e9matu k t\u00e9matu, jen aby jej zm\u00e1tl. Byl tak tajemn\u00fd, a o to v\u00edc t\u00edm p\u0159itahoval pozornost a probouzel zv\u011bdavost Tomova mlad\u0161\u00edho j\u00e1. A pokud mu tenhle kluk s \u010dern\u00fdm rol\u00e1kem, kalhotami s army potiskem a b\u00edl\u00fdmi teniskami, kter\u00e9 mu k celkov\u00e9mu vzhledu v\u016fbec neladily, necht\u011bl \u0159\u00edct sv\u00e9 jm\u00e9no, nem\u011bl s t\u00edm probl\u00e9m.<\/p>\n

„Jo? A kdo to byl?“ zeptal se \u010dernovl\u00e1sek s nad\u011bj\u00ed v hlase. P\u0159\u00edsahal by, \u017ee Tom mluvil o n\u011bm a jejich prvn\u00edm setk\u00e1n\u00ed.<\/div>\n

„Co kdybychom \u0161li na rusk\u00e9 kolo, a j\u00e1 ti o n\u011bm pov\u00edm?“ navrhnul dred\u00e1\u010d s p\u0159idrzl\u00fdm \u00fasm\u011bv, a spokojen\u011b se pousm\u00e1l, kdy\u017e mu chlapec p\u0159ed n\u00edm \u00fasm\u011bv op\u011btoval spole\u010dn\u011b s kr\u00e1tk\u00fdm p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm. Ve chv\u00edli, kdy mu odhalil sv\u016fj jemn\u00fd \u00fasm\u011bv, n\u011bco, co Tom d\u00e1vno nec\u00edtil, se uvnit\u0159 n\u011bj sev\u0159elo. Mo\u017en\u00e1 to nebyl ten sam\u00fd chlapec, ale pocity v n\u011bm vyvol\u00e1val toto\u017en\u00e9.<\/div>\n
Nasucho polknul, chytil sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka za ruku a vedl ho k atrakci.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„\u2026 a te\u010f mu \u0159\u00edk\u00e1m Sedmikr\u00e1ska,“ zakon\u010dil dred\u00e1\u010d sv\u00e9 dlouh\u00e9 vypr\u00e1v\u011bn\u00ed o jeho kr\u00e1tk\u00e9m setk\u00e1n\u00ed s tajemn\u00fdm nezn\u00e1m\u00fdm z parku. Zaplatili si n\u011bkolik j\u00edzd a Tom celou dobu pov\u00eddal a pov\u00eddal. Doslova b\u00e1snil o kr\u00e1sn\u00e9m, tajemn\u00e9m chlapci, kter\u00fd mu ani po letech nedal sp\u00e1t, neust\u00e1le na n\u011bj myslel, m\u011bl hlavu plnou jeho \u00fasm\u011bvu. Kone\u010dn\u011b na\u0161el n\u011bkoho, kdo ho poslouchal, kdo se mu nesm\u00e1l.<\/p>\n

„A ty si ho hledal?“ zeptal se \u010dernovl\u00e1sek, zat\u00edmco se jeho pohled up\u00edral do prostoru p\u0159ed n\u00edm. Poslouchal, celou dobu bedliv\u011b poslouchal, jak mu Tom vypr\u00e1v\u011bl o nich dvou, o tom, jak se spolu bavili, dokonce mu popsal i jejich prvn\u00ed, a jedin\u00fd polibek. Jeho pocity byl sm\u00ed\u0161en\u00e9. Cht\u011bl se zlobit, vy\u010d\u00edtat mu, \u017ee tenkr\u00e1t nep\u0159i\u0161el, \u017ee jej nechal \u010dekat cel\u00fdch dlouh\u00fdch sedm dn\u00ed, ale te\u010f nemohl. Vid\u011bl na Tomovi, jak je zklaman\u00fd, jak moc by si p\u0159\u00e1l, aby to tenkr\u00e1t bylo jinak. Cht\u011bl mu d\u00e1t dal\u0161\u00ed \u0161anci. Mo\u017en\u00e1 je osud opravdu svedl op\u011bt dohromady.<\/p>\n

\u010cernovl\u00e1skova ot\u00e1zka zp\u016fsobila dal\u0161\u00ed vlnu slov, kter\u00e1 se \u0159inula z Tomov\u00fdch \u00fast. St\u011b\u017eoval si, nad\u00e1val na sv\u00e9 rodi\u010de a nespravedlnost \u017eivota. Druh\u00fd chlapec se celou dobu jen jemn\u011b usm\u00edval. Opravdu to Toma mrzelo, opravdu se s n\u00edm sej\u00edt cht\u011bl, hledal jej.<\/p>\n

A hlavn\u011b, nezapomn\u011bl.<\/p>\n

„Ale te\u010f u\u017e je to jedno, je pry\u010d, v\u00ed\u0161?“ pokra\u010doval Tom, kdy\u017e po nekone\u010dn\u00e9 dob\u011b, kdy u\u017e se obloha za\u010d\u00ednala stm\u00edvat a den pomalu st\u0159\u00eddala noc, opustili rusk\u00e9 kolo a spo\u010dinuli nohama op\u011bt na pevn\u00e9 zemi. Usadil se na pr\u00e1zdnou lavi\u010dku a zalovil v kapse pro krabi\u010dku cigaret. Ne\u017e si v\u0161ak stihnul by\u0165 jedinou zap\u00e1lit, s povzdechem schoval krabi\u010dku zp\u00e1tky. Nev\u011bd\u011bl pro\u010d, ale nep\u0159i\u0161lo mu spr\u00e1vn\u00e9 p\u0159ed t\u00edm klukem kou\u0159it. Jako by ho to h\u00e1zelo do \u0161patn\u00e9ho sv\u011btla v jeho o\u010d\u00edch.<\/p>\n

„Nemysl\u00ed\u0161 si, \u017ee ho m\u016f\u017ee\u0161 je\u0161t\u011b naj\u00edt?“<\/div>\n

„Kdybych mohl, u\u017e bych ho na\u0161el, nemysl\u00ed\u0161?“ pousm\u00e1l se smutn\u011b Tom a op\u011bt si od hlavy k pat\u011b prohl\u00e9dl bezejmennou osobou stoj\u00edc\u00ed p\u0159ed n\u00edm. Nebyla to ta sam\u00e1 osoba, do kter\u00e9 se Tom na prvn\u00ed pohled ve sv\u00fdch \u010dtrn\u00e1cti letech zamiloval, a p\u0159esto v n\u011bm kluk p\u0159ed n\u00edm vyvol\u00e1val vlny emoc\u00ed.<\/p>\n

\u0160t\u011bst\u00ed. Radost. C\u00edtil se tak uvoln\u011bn\u011b a cel\u00e9 t\u011blo se mu v p\u0159\u00edtomnosti \u010dernovlas\u00e9ho chlapce s jemn\u011b or\u00e1movan\u00fdma o\u010dima a leskl\u00fdmi rty p\u0159\u00edjemn\u011b chv\u011blo. Nikdy nev\u011b\u0159il na l\u00e1sku, myslel si, \u017ee to je jen vymo\u017eenost romantik\u016f. V\u011b\u0159il tomu, \u017ee jemu se l\u00e1ska vyhne, a pak poznal Sedmikr\u00e1sku. Od t\u00e9 chv\u00edle v\u011b\u0159il, \u017ee mu ten kluk s vlasy postaven\u00fdmi do bodlinek ukradl srdce. A p\u0159esto tady te\u010f obdivoval jemnou, m\u00edsty a\u017e d\u00edv\u010d\u00ed kr\u00e1su kluka p\u0159ed sebou skoro stejn\u011b, jako kdysi v parku obdivoval Sedmikr\u00e1sku. C\u00edtil v sob\u011b n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho.<\/p>\n

„V\u011b\u0159\u00ed\u0161 na l\u00e1sku na prvn\u00ed pohled?“ zeptal se zamy\u0161len\u011b. Bylo to mo\u017en\u00e9? Bylo mo\u017en\u00e9, aby to c\u00edtil znovu? Nem\u00e1 b\u00fdt prav\u00e1 l\u00e1ska jen ta jedna?<\/p>\n

\u010cernovl\u00e1sek se pousm\u00e1l a jemn\u011b p\u0159ik\u00fdvnul. Ov\u0161em\u017ee v\u011b\u0159il v l\u00e1sku na prvn\u00ed pohled. Zamiloval se p\u0159eci do chlapce p\u0159ed sebou. A dnes se do n\u011bj zamiloval znovu. U\u017e jednou mu cht\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee on je jeho Sedmikr\u00e1ska, \u017ee on je ten, koho celou dobu hledal, ale je\u0161t\u011b nep\u0159i\u0161la ta vhodn\u00e1 chv\u00edle. Mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b te\u010f?<\/p>\n

„A v\u011b\u0159il bys mi, kdybych ti \u0159ekl, \u017ee jsem se asi zamiloval?“ Pla\u0161e zvednul pohled od sv\u00fdch rukou. Pohledem se vp\u00edjel do tmav\u00fdch hlubok\u00fdch o\u010d\u00ed p\u0159ed sebou a u\u017e podruh\u00e9 d\u00e1val sv\u00e9 srdce v\u0161anc. M\u011bl ho vystaven\u00e9 na dlani, pro cel\u00fd sv\u011bt na obdiv, a \u010dekal, jak\u00fd bude jeho rozsudek.<\/p>\n

\u00dasm\u011bv \u010dernovlas\u00e9ho chlapce se je\u0161t\u011b zv\u011bt\u0161il. Chystal se odpov\u011bd\u011bt, reagovat, \u0159\u00edct Tomovi v\u0161echno, celou pravdu o tom, kdo doopravdy je a \u017ee jej tak\u00e9 miluje. Ale osud si s nimi hr\u00e1l zvl\u00e1\u0161tn\u00ed hru. H\u00fdbal figurkami tak, jak se mu zacht\u011blo a v\u017edy na\u0161el zp\u016fsob, jak dva zamilovan\u00e9 bl\u00e1zny rozd\u011blit.<\/div>\n

Ne\u017e se v\u016fbec \u010dernovl\u00e1sek stihnul rozhoupat k odpov\u011bdi, dvojice byla obklopena bandou p\u0159\u00e1tel dredat\u00e9ho z nich.<\/p>\n

„Hej, chlape, celou dobu jsme t\u011b hledali! Kam si zmizel?“<\/div>\n

„Byl jsem-„<\/div>\n
„U\u017e mus\u00edme jet, s\u00e9gra \u010dek\u00e1 s autem.“<\/div>\n
„M\u016f\u017eu jet s\u00e1m a-“ marn\u011b se pokou\u0161el protestovat, kdy\u017e ho dva p\u0159\u00e1tel\u00e9 objali pevn\u011b kolem ramen.<\/div>\n
„Tak d\u011blej, Tome, nem\u00e1me na to celej den! Mus\u00edme j\u00edt.“<\/div>\n
„Ale j\u00e1-„<\/p>\n

Sna\u017eil se s nimi pr\u00e1t, odstrkoval je, ale nebylo mu to nic platn\u00e9. Mohl nad\u00e1vat, kopat, ale nic nepom\u00e1halo. Byl tu s p\u0159\u00e1teli, a ti rozhodli, \u017ee je \u010das j\u00edt.<\/p>\n

Nakonec Tomovi nezb\u00fdvalo nic, ne\u017e jen bezmocn\u011b sledovat osobu, kter\u00e1 mu u\u017e podruh\u00e9 ukradla srdce bez jeho v\u011bdom\u00ed. Sledoval ty smutn\u00e9, velk\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 jej ne\u0161\u0165astn\u011b sledovaly. Vid\u011bl smutek vepsan\u00fd do tv\u00e1\u0159e bled\u00e9ho chlapce, a jeho srdce se sv\u00edralo \u017eeleznou p\u011bst\u00ed.<\/p>\n

Uvnit\u0159 k\u0159i\u010del. K\u0159i\u010del na cel\u00fd sv\u011bt, nad\u00e1val na ve\u0161kerou nespravedlnost, kter\u00e1 ho odv\u00e1d\u011bla pry\u010d od toho, koho tak zoufale miloval. Sta\u010d\u00ed chv\u00edle ve spole\u010dnosti dvou z\u00e1hadn\u00fdch \u010dernovlas\u00fdch kluk\u016f, a Tom je ztracen. Nev\u011bd\u011bl, \u017ee chlapec, kter\u00e9ho pr\u00e1v\u011b opou\u0161t\u00ed, je ten, jen\u017e mu ukradl srdce p\u0159ed lety, a p\u0159esto m\u011bl pocit, jako by s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm krokem n\u011bco uvnit\u0159 n\u011bj mizelo.<\/p>\n

Op\u011bt byli osudem rozd\u011bleni.<\/p>\n

U\u017e podruh\u00e9 z\u016fst\u00e1val \u010dernovlas\u00fd chlapec st\u00e1t s\u00e1m, uprost\u0159ed davu, se zlomen\u00fdm srdcem. Ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f za skupinou p\u0159\u00e1tel, kte\u0159\u00ed se sm\u00e1li, mluvili jeden p\u0159es druh\u00e9ho a ignorovali protesty a bolestn\u00e9 pohledy jednoho z jejich st\u0159edu. Nakonec se v\u0161ak zastavil a jen sledoval, jak mu osud u\u017e podruh\u00e9 bere toho, komu pat\u0159ilo jeho srdce.<\/p>\n

Co mus\u00ed ud\u011blat proto, aby mohli z\u016fstat spolu? Aby je u\u017e nic nerozd\u011blilo? Kolik zkou\u0161ek budou je\u0161t\u011b muset podstoupit, aby p\u0159elstili osud? M\u011bl mu hned na za\u010d\u00e1tku \u0159\u00edct, kdo je. Mo\u017en\u00e1 kdyby to ud\u011blal, v\u0161echno mohlo b\u00fdt jinak.<\/div>\n

S krv\u00e1cej\u00edc\u00edm srdcem a hlavou pora\u017een\u011b sv\u011b\u0161enou mezi rameny opou\u0161t\u011bl m\u00edsto, kde na\u0161el a op\u011bt ztratil toho, po kom v \u017eivot\u011b tou\u017eil nejv\u00edce. Toho, vzpom\u00ednka, na n\u011bj\u017e mu dok\u00e1zala proz\u00e1\u0159it pochmurn\u00fd den. Op\u011bt byl s\u00e1m.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Le\u017eel v posteli u sebe v pokoji. Z\u00edral do stropu a o\u010di m\u011bl zalit\u00e9 slzami. Kdysi si myslel, \u017ee jen jeho rodi\u010de maj\u00ed tu schopnost ni\u010dit v\u0161e, co ho \u010din\u00ed \u0161\u0165astn\u00fdm. Myslel si, \u017ee je to jejich \u00fad\u011bl, jejich c\u00edl, br\u00e1t mu v\u0161e, na \u010dem mu n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem z\u00e1le\u017e\u00ed. Ale tentokr\u00e1t to ud\u011blali i jeho p\u0159\u00e1tel\u00e9.<\/p><\/div>\n

Prosil je, \u017eadonil, aby ho nechali j\u00edt a alespo\u0148 se rozlou\u010dit, ale oni ho neposlouchali. Mleli si svou a systematicky ho un\u00e1\u0161eli pry\u010d.<\/p>\n

Ka\u017ed\u00fd den se vracel na pou\u0165. \u010cekal pod rusk\u00fdm kolem a doufal, \u017ee i \u010dernovl\u00e1sek si najde cestu zp\u011bt a oni se op\u011bt shledaj\u00ed. \u010cekal ka\u017ed\u00fd den, ut\u00edkal ze \u0161koly o hodinu d\u0159\u00edv, jen aby jej otec nemohl proti jeho v\u016fli odv\u00e9st zp\u00e1tky do domu hr\u016fzy, a cel\u00e9 hodiny, a\u017e do tmy \u010dekal na toho, jen\u017e mu ukradl srdce.<\/p>\n

D\u0159\u00edv, ne\u017e se v\u0161ak nad\u00e1l, podzim vyst\u0159\u00eddala zima a pou\u0165 byla a\u017e do jara uzav\u0159ena. U\u017e nem\u011bl m\u00edsto, kam by se mohl vracet a \u010dekat na sv\u00e9ho \u010dernovl\u00e1ska. Mohl jen doufat, \u017ee je osud op\u011bt jednou svede dohromady, \u017ee se op\u011bt setkaj\u00ed, a pak spole\u010dn\u011b p\u0159ekonaj\u00ed v\u0161e, co si pro n\u011b ten, kdo h\u00fdbe figurkami osudu, p\u0159ichyst\u00e1.<\/p>\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay P\u0159\u00edb\u011bh druh\u00fd Sm\u00e1l se spole\u010dn\u011b se sv\u00fdmi p\u0159\u00e1teli, vtipkoval a kradl kolemjdouc\u00edm d\u011btem barevnou cukrovou vatu. Bavil se, byl v dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b po dob\u011b tak dlouh\u00e9, \u017ee by si u\u017e ani nevzpomn\u011bl, kdy naposledy se c\u00edtil tak uvoln\u011bn\u011b. Cel\u00e9 dny<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[579],"tags":[],"class_list":["post-4382","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-sedmikraska"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4382","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4382"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4382\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4382"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4382"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4382"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}