{"id":4392,"date":"2013-12-18T17:00:00","date_gmt":"2013-12-18T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4378"},"modified":"2013-12-18T17:00:00","modified_gmt":"2013-12-18T16:00:00","slug":"bourdon-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/12\/18\/bourdon-22\/","title":{"rendered":"Bourdon 22."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Jsem doma!“<\/p>\n

Andreas za sebou ti\u0161e zav\u0159el dve\u0159e, svl\u00e9kl si kab\u00e1t a p\u0159ekvapen\u011b se rozhl\u00e9dl kolem sebe. Jejich dom\u00e1cnost b\u00fdvala v\u017edy jaksi ti\u0161\u0161\u00ed ne\u017e v\u0161echny ostatn\u00ed, p\u0159esto jej je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm nep\u0159iv\u00edtalo takov\u00e9 ticho. Nebylo to rozpa\u010dit\u00e9 ticho, rozl\u00e9haj\u00edc\u00ed se m\u00edstnost\u00ed pln\u00e9 lid\u00ed, kte\u0159\u00ed si nemaj\u00ed co \u0159\u00edct. Bylo t\u00ed\u017eiv\u00e9, pulzuj\u00edc\u00ed, jako by pr\u00e1v\u011b z\u00edsk\u00e1valo svou hmotnou podobu. A to nebylo dobr\u00e9. Rozhodn\u011b ne.<\/p>\n

„Patricie?“ zvolal. „Lily!“<\/p>\n

To ticho se mu opravdu nel\u00edbilo. Myslel si, \u017ee na vol\u00e1n\u00ed zareaguje alespo\u0148 jedna ze jmenovan\u00fdch, ale nestalo se tak. Doprov\u00e1zen nevra\u017eiv\u00fdmi pohledy rodinn\u00fdch p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edk\u016f z okoln\u00edch portr\u00e9t\u016f, vstoupil do rozlehl\u00e9 p\u0159epychov\u00e9 haly a rozhl\u00e9dl se. Ten d\u016fm nikdy nem\u011bl r\u00e1d, ale nyn\u00ed m\u011bl pocit, \u017ee se chladn\u00e9 zdi kolem n\u011bj uzav\u00edraj\u00ed a stahuj\u00ed jej do m\u00edst, odkud nen\u00ed n\u00e1vratu. Pamatoval si, jak ten pocit kdysi popsal Tom. \u00dazkost. Touha rozb\u011bhnout se a ut\u00e9ct co nejd\u00e1l. Pot\u0159eba vystoupit ze st\u00edn\u016f t\u011bch pr\u00e1zdn\u00fdch m\u00edstnost\u00ed.<\/em> Vystihl to dokonale. I p\u0159es v\u0161echen ten luxus a drah\u00fd n\u00e1bytek byly pokoje pr\u00e1zdn\u00e9 a chladn\u00e9. Postr\u00e1daly toti\u017e to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. To, co d\u011bl\u00e1 domov domovem. A nikdy to nenaleznou. Mo\u017en\u00e1 do nich z\u00edtra alespo\u0148 na chv\u00edli pronikne \u017eivot, pomyslel si. Oslava narozenin Lily byla jejich jedinou nad\u011bj\u00ed.<\/p>\n

Ozv\u011bna hlasit\u00e9ho ka\u0161l\u00e1n\u00ed jej dovedla a\u017e do ob\u00fdv\u00e1ku, kde na\u0161el Tripa v podivn\u00e9 poloze. Le\u017eel na gau\u010di se zaklon\u011bnou hlavou, a zat\u00edmco v jedn\u00e9 ruce dr\u017eel cigaretu, druhou si p\u0159ikl\u00e1dal ledov\u00fd obklad do rozkroku. Nepromluvil. Nedal nijak najevo, \u017ee post\u0159ehl Andreas\u016fv p\u0159\u00edchod a jemu samotn\u00e9mu to bylo \u00fapln\u011b jedno. Dlouhou chv\u00edli pouze sledoval drobn\u00e9 obl\u00e1\u010dky kou\u0159e nad Tripovou hlavou. Vzn\u00e1\u0161ely se, stoupaly po\u0159\u00e1d v\u00fd\u0161 a nakonec se staly sou\u010d\u00e1st\u00ed vzduchopr\u00e1zdna, jako by nikdy ani nebyly.<\/div>\n

\n
„Kde je Lily?“ zeptal se ostr\u00fdm t\u00f3nem.<\/p>\n

Trip se zasm\u00e1l a pokr\u010dil rameny. Andymu nemohlo uniknout, \u017ee byl jeho \u00fasm\u011bv zast\u00edn\u011bn n\u011b\u010d\u00edm, co u n\u011bj je\u0161t\u011b v \u017eivot\u011b nespat\u0159il. Opravdu v jeho tv\u00e1\u0159i na vte\u0159inu zahl\u00e9dl strach?<\/div>\n

„Ani se m\u011b nezept\u00e1\u0161, co se mi stalo?“<\/div>\n
„Je mi to jedno!“<\/div>\n
Zhluboka se nadechl a i p\u0159es ve\u0161kerou nen\u00e1vist, kterou v\u016f\u010di n\u011bmu p\u0159echov\u00e1val, do\u0161el bl\u00ed\u017e, aby se na n\u011bj pod\u00edval. Povinnost l\u00e9ka\u0159e mu nedovolila jednat jinak. Obe\u0161el st\u016fl, odlo\u017eil n\u011bkolik star\u00fdch vy\u0161\u00edvan\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f a posadil se na kraj gau\u010de. Nat\u00e1hl ruku, aby se mu na to pod\u00edval, ale Trip do n\u011bj zlostn\u011b kopl, posadil se a p\u0159ikryl se dekou, aby tak utekl p\u0159ed pohledem bratrov\u00fdch zv\u011bdav\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„O\u010dividn\u011b ti to nen\u00ed tak jedno, jak \u0159\u00edk\u00e1\u0161.“ Fikan\u011b pozvedl obo\u010d\u00ed a probodl Andrease jedn\u00edm ze sv\u00fdch v\u0161ev\u011bdoucn\u00fdch pohled\u016f, kter\u00e9 dok\u00e1zaly \u010dlov\u011bka zmrazit a\u017e do morku kost\u00ed. „Kde je Lily?“ Zeptal se je\u0161t\u011b jednou. Tentokr\u00e1t jeho hlas postr\u00e1dal jakoukoli ostrost. Za\u010d\u00ednal m\u00edt strach z toho, co m\u011blo n\u00e1sledovat.<\/p>\n

„Zamkl jsem ji v pokoji. Byla otravn\u00e1.“ Andreas \u0161okovan\u011b pootev\u0159el \u00fasta ale d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil promluvit, Trip pokra\u010doval. „Nezap\u0159e jeho geny. A\u0165 se sna\u017e\u00edm jakkoli, po\u0159\u00e1d je krok p\u0159ede mnou. I tentokr\u00e1t mi utekla.“<\/div>\n

„Zbl\u00e1znil ses?! Jsou j\u00ed \u010dty\u0159i! Je to mal\u00e9 d\u00edt\u011b! Za chv\u00edli se setm\u00ed a co pak?! M\u016f\u017ee si ubl\u00ed\u017eit! Nerozum\u00edm, jak to, \u017ees ji ne\u0161el hledat?!“<\/div>\n
„Proto\u017ee mi na n\u00ed nez\u00e1le\u017e\u00ed! Je mi jedno, jestli si ubl\u00ed\u017e\u00ed, nebo ne! A tob\u011b by m\u011blo b\u00fdt tak\u00e9,“ uvelebil se do pohodln\u011bj\u0161\u00ed polohy, la\u010dn\u011b vdechl nikotinovou n\u00e1plast na ve\u0161ker\u00e9 sv\u00e9 starosti a op\u011bt mu v\u011bnoval \u00fasm\u011bv.<\/p>\n

Andreas se zastavil v neur\u010dit\u00e9m pohybu. Nap\u016fl st\u00e1l a nap\u016fl sed\u011bl. Vyd\u011b\u0161en\u00fdm pohledem sledoval Trip\u016fv \u00fasm\u011bv, tak \u0161\u00edlen\u00fd a pok\u0159iven\u00fd. V\u011bd\u011bl, \u017ee se d\u011bje n\u011bco v\u00e1\u017en\u00e9ho je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e v\u016fbec stihl promluvit.<\/p>\n

„Skon\u010d\u00edme ve v\u011bzen\u00ed. Bu\u010f j\u00e1, nebo on,“ tv\u00e1\u0159il se pobaven\u011b, jako by se pr\u00e1v\u011b d\u00edvali na komedi\u00e1ln\u00ed seri\u00e1l a byli uprost\u0159ed nejvtipn\u011bj\u0161\u00ed sc\u00e9ny. „A z\u00edtra se kone\u010dn\u011b do\u010dk\u00e1me vytou\u017een\u00e9ho fin\u00e1le.“<\/p>\n<\/div>\n

…<\/div>\n
\n

Uc\u00edtil na tv\u00e1\u0159i dotek a o\u0161il se. Dotek p\u0159e\u0161el v m\u011bkk\u00e9 pohlazen\u00ed, pohlazen\u00ed v drobn\u00e9 polibky. Chv\u00edli mu trvalo, ne\u017e si uv\u011bdomil, co se d\u011bje. Prudce otev\u0159el o\u010di a m\u00e1lem radostn\u011b zana\u0159\u00edkal, jakmile nad sebou spat\u0159il zn\u00e1mou, sn\u011bhov\u011b kr\u00e1snou tv\u00e1\u0159. D\u00edvali se na sebe, vz\u00e1jemn\u011b zkoumaj\u00edc tv\u00e1\u0159 toho druh\u00e9ho, dokud ho Tom nechytil kolem bok\u016f a nep\u0159itiskl ho na sv\u00e9 ho\u0159\u00edc\u00ed t\u011blo.<\/p>\n

„\u0158ekni, \u017ee jsi v po\u0159\u00e1dku. \u0158\u00edkej cokoli, jenom mluv. Pot\u0159ebuju t\u011b sly\u0161et,“ zoufale jej l\u00edbal do vlas\u016f, vdechoval jejich nezam\u011bnitelnou v\u016fni a Bill se k n\u011bmu mezit\u00edm tulil jako ran\u011bn\u00e9 pt\u00e1\u010de.<\/div>\n

„Jsem v po\u0159\u00e1dku,“ \u0161eptl, zabo\u0159il tv\u00e1\u0159 do Tomova tri\u010dka a nosem jej hladil pod kl\u00ed\u010dn\u00ed kost\u00ed. Nemohl v\u011b\u0159it sv\u00e9mu \u0161t\u011bst\u00ed. Byl op\u011bt u n\u011bj. Po v\u0161em, \u010d\u00edm si r\u00e1no musel proj\u00edt, po v\u0161em, s \u010d\u00edm se sna\u017eil sm\u00ed\u0159it, bylo zase v\u0161echno takov\u00e9 jako p\u0159edt\u00edm. Bylo a z\u00e1rove\u0148 nebylo.<\/div>\n
„M\u00e1lem jsem se zbl\u00e1znil, kdy\u017e se Babett vr\u00e1tila bez tebe.“ Tom nedok\u00e1zal br\u00e1t ohledy na jeho bolavou ruku a tiskl ho k sob\u011b, jako by m\u011bl nadej\u00edt konec sv\u011bta. Srdce mu spla\u0161en\u011b tlouklo. Op\u011bt divok\u00e9 a \u0161\u0165astn\u00e9. „Tohle u\u017e mi ned\u011blej, pros\u00edm. Pamatuje\u0161 na n\u00e1\u0161 slib? A\u0165 se d\u011bje cokoli, z\u016fstaneme spolu.“<\/p>\n

Vzal Billovu tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f pohladil n\u00e1plast na \u010dele p\u0159edt\u00edm, ne\u017e jej dlouze pol\u00edbil. Bill, t\u0159esouc\u00ed se po cel\u00e9m t\u011ble p\u0159ik\u00fdvl, pootev\u0159el rty a vychutn\u00e1val si polibek tak, jak jen polibek vychutnat lze. Zapomn\u011bl na v\u0161e, co bylo, omotal dlan\u011b kolem Tomova krku a zapojil do l\u00edb\u00e1n\u00ed kousek sebe. Hr\u00e1l si s jeho rty, jemn\u011b do nich kousal, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed je pusinkoval.<\/p>\n

Tak moc se sna\u017eil odd\u00e1lit okam\u017eik, kdy mu bude muset \u0159\u00edct, co se stalo. Tak moc jej cht\u011bl od toho v\u0161eho u\u0161et\u0159it, ale pokud cht\u011bl, aby byl je\u0161t\u011b n\u011bkdy \u0161\u0165astn\u00fd a svobodn\u00fd, mus\u00ed to ud\u011blat. Nem\u011bl na vybranou. L\u00edbal jej pomalu, oddan\u011b a s ka\u017edou dal\u0161\u00ed vte\u0159inou po\u0159\u00e1d v\u00edc p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co mu Tom kdysi \u0159ekl.<\/p>\n

Ztracen\u00fd \u010das nikdy nevr\u00e1t\u00ed\u0161, zlo, je\u017e bylo sp\u00e1ch\u00e1no, nikdy nenaprav\u00ed\u0161.<\/p>\n

<\/em> Mo\u017en\u00e1 nebylo v jeho moci vr\u00e1tit \u010das. Stejn\u011b tak, jako nebylo v jeho moci navr\u00e1tit S\u00e1\u0159e \u017eivot. Mohl v\u0161ak ud\u011blat v\u0161e proto, aby Tomova budoucnost nebyla stejn\u011b promarn\u011bna a ztracena. P\u0159eru\u0161il polibek, \u010delem se op\u0159el o to jeho a zhluboka d\u00fdchaj\u00edc, vyslovoval tich\u00e1 slova. V\u011bd\u011bl, jakou bolest mu t\u00edm zp\u016fsob\u00ed. Jak moc jej t\u00edm vyd\u011bs\u00ed, ale d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji by se jej Tom stejn\u011b zeptal na to, co se stalo, a tak to cht\u011bl m\u00edt rad\u011bji co nejd\u0159\u00edve za sebou. Mluvil bez p\u0159eru\u0161en\u00ed, proto\u017ee Tom nem\u011bl s\u00edlu promluvit. Pouze poslouchal a s ka\u017edou dal\u0161\u00ed informac\u00ed, se mu d\u011blalo h\u016f\u0159. Nerozum\u011bl tomu, pro\u010d ka\u017ed\u00e1 hezk\u00e1 chv\u00edle jeho \u017eivota trv\u00e1 tak kr\u00e1tce. Musel n\u011bco d\u011blat \u0161patn\u011b. Mo\u017en\u00e1 byl v minul\u00e9m \u017eivot\u011b zl\u00fdm \u010dlov\u011bkem a nyn\u00ed si odpyk\u00e1val sv\u016fj trest. Kdov\u00ed.<\/p>\n

Billova posledn\u00ed slova u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 nevn\u00edmal. Zasekl se u chv\u00edle, kdy jej vrah t\u00e1hl na to odporn\u00e9 m\u00edsto. P\u0159evr\u00e1tily se mu vnit\u0159nosti a bylo mu \u0161patn\u011b. Musel vst\u00e1t. Rychle se od Billa odsunul, vysko\u010dil z postele a doprov\u00e1zen jeho smutn\u00fdm pohledem do\u0161el k oknu a doko\u0159\u00e1n jej otev\u0159el. Zhluboka se nadechl ale i p\u0159esto se mu zd\u00e1lo, \u017ee jeho pl\u00edce odm\u00edtaj\u00ed kysl\u00edk. Jeho t\u011blo u\u017e necht\u011blo spolupracovat. U\u017e nem\u011blo s\u00edlu. Bylo toho a\u017e p\u0159\u00edli\u0161. Zni\u010den\u011b stiskl v\u00ed\u010dka, dopadl na kolena a ukryl tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed. Sna\u017eil se urovnat si my\u0161lenky. Pochopit a nezbl\u00e1znit se.<\/p>\n

„Tome.“<\/div>\n

Neodpov\u011bd\u011bl. Neh\u00fdbal se. Soust\u0159edil se pouze na vlastn\u00ed t\u011b\u017ek\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed a nereagoval ani tehdy, kdy\u017e se posadil vedle n\u011bj a dotkl se jeho t\u0159esouc\u00edch se prst\u016f.<\/div>\n
„Pod\u00edvej se na m\u011b.“<\/div>\n
Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Jejich rozhovor se ub\u00edral stejn\u00fdm tempem jako rozhovor s Penny, a p\u0159esto v\u011bd\u011bl, \u017ee kdy\u017e k n\u011bmu zvedne tv\u00e1\u0159 a pohl\u00e9dne mu do o\u010d\u00ed, spat\u0159\u00ed ten rozd\u00edl.<\/div>\n
„Pros\u00edm.“<\/p>\n

Tichounk\u00e9, t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u00e9 \u0161evelen\u00ed Billova hlasu, ho donutilo opustit sv\u016fj \u00fakryt. Spustil ruce pod\u00e9l t\u011bla, siln\u011b se kousl do rtu, a kdy\u017e mu vzal tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a donutil ho t\u00edm pod\u00edvat se na n\u011bj, bylo to, jako by se na sebe d\u00edvali poprv\u00e9. Dva zcela odli\u0161n\u00ed lid\u00e9, dva rozd\u00edln\u00e9 osudy, \u017eivoty i sm\u011br, kter\u00fdm se ub\u00edraj\u00ed. A p\u0159esto je n\u011bco, co je spojuje. N\u011bco, co nikdy nezmiz\u00ed, nikdy nepohasne. N\u011bco, co slou\u010dilo neslu\u010diteln\u00e9 a vytvo\u0159ilo pouto pevn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e jak\u00e9koliv jin\u00e9.<\/p>\n

„Nestihl jsem ti \u0159\u00edct, \u017ee jak moc t\u011b miluju,“ vydechl.<\/div>\n

„Co\u017ee?“ Bill ho l\u00e1skypln\u011b hladil po tv\u00e1\u0159i, b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f zah\u0159\u00edval bledou k\u016f\u017ei.<\/div>\n
„R\u00e1no. P\u0159edt\u00edm, ne\u017e jsi ode\u0161el. J-j\u00e1\u2026 netu\u0161il jsem, \u017ee to mohlo b\u00fdt naposled\u2026“ v\u00edc nedok\u00e1zal \u0159\u00edct. Hlas se mu zlomil, a tak rad\u011bji p\u0159enechal prostor sv\u00fdm o\u010d\u00edm.<\/div>\n
„Ale nebylo,“ Bill se k n\u011bmu rychle p\u0159itulil. „Jsem tady, Tome. Jsem v po\u0159\u00e1dku. Je\u0161t\u011b budeme m\u00edt kopu p\u0159\u00edle\u017eitost\u00ed, \u0159\u00edct si to. V\u00edm, kdo za v\u0161echno m\u016f\u017ee! U\u017e jsme jenom kr\u016f\u010dek od dok\u00e1z\u00e1n\u00ed tv\u00e9 neviny!“<\/p>\n

Tom jej chytil pod bradou a zlehka jej hladil po l\u00edci, zat\u00edmco sledoval jeho tv\u00e1\u0159. Takhle to necht\u011bl. Tou\u017eil po z\u00edsk\u00e1n\u00ed svobody, po o\u010dist\u011bn\u00ed sv\u00e9ho jm\u00e9na. Opravdu cht\u011bl m\u00edt zp\u011bt \u017eivot, kter\u00fdm \u017eil do S\u00e1\u0159iny smrti, ale ne za takovou cenu. Proto\u017ee pokud by se Billovi n\u011bco stalo, ve\u0161ker\u00e1 jeho snaha by byla zbyte\u010dn\u00e1. Kdyby zem\u0159el, dobrovoln\u011b by se vr\u00e1til do v\u011bzen\u00ed, proto\u017ee u\u017e samotn\u00fd sv\u011bt bez n\u011bj by byl v\u011bzen\u00edm.<\/p>\n

„Kdo je to?“ zeptal se tich\u00fdm hlasem.<\/div>\n

Ani neo\u010dek\u00e1val odpov\u011b\u010f, proto\u017ee mu ji Bill nemohl d\u00e1t. Ve vsi znal v\u0161ehov\u0161udy p\u011bt lid\u00ed. Kdy\u017e se mu zahled\u011bl do o\u010d\u00ed, spat\u0159il tam odhodl\u00e1n\u00ed, se kter\u00fdm nepo\u010d\u00edtal.<\/div>\n
„Pot\u0159ebuju pap\u00edr a tu\u017eku,“ promluvil n\u00e1hle. „M\u016f\u017eu ho zkusit na\u010drtnout.“<\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/div>\n
<\/p>\n

Trip Avery\u2026 Trip Avery\u2026 Avery\u2026 Ave\u2026<\/p>\n

<\/em> Tom unaven\u011b zavrt\u011bl hlavou a op\u011bt v\u011bnoval pozornost d\u011bn\u00ed za okny. Slune\u010dn\u00e9 r\u00e1no vyst\u0159\u00eddala divok\u00e1 bou\u0159e. Ob\u0159\u00ed masy mrak\u016f zast\u00ednily i to mal\u00e9 mno\u017estv\u00ed hv\u011bzd na no\u010dn\u00ed obloze a on se c\u00edtil \u00fapln\u011b stejn\u011b jako uboh\u00e9 nebe. R\u00e1no mu tak\u00e9 bylo kr\u00e1sn\u011b. Tak kr\u00e1sn\u011b, \u017ee dokonce na malou chv\u00edli skute\u010dn\u011b uv\u011b\u0159il, \u017ee u\u017e bude v\u0161echno pouze dobr\u00e9. Ale po n\u011bkolika hodin\u00e1ch bylo v\u0161echno \u00fapln\u011b jinak. Jedin\u00e9, co p\u0159inesl t\u011b\u017ek\u00fd den, bylo pozn\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

Ot\u00e1zky typu: Kdo to ud\u011blal? Kdo byl schopen n\u011b\u010deho tak odporn\u00e9ho?, byly n\u00e1hle zodpov\u011bzen\u00e9. P\u00e1tral po odpov\u011bd\u00edch cel\u00e1 l\u00e9ta a teprve nyn\u00ed zjistil, \u017ee se v\u016fbec nemusel sna\u017eit. V\u0161echny vedly k jedin\u00e9mu c\u00edli. K jedin\u00e9 osob\u011b, kter\u00e1 jej nen\u00e1vid\u011bla natolik, aby mu cht\u011bla zni\u010dit cel\u00fd \u017eivot. Bylo to tak sm\u011b\u0161n\u011b lehk\u00e9. Tak do o\u010d\u00ed bij\u00edc\u00ed. St\u00e1le v\u0161ak nerozum\u011bl tomu, pro\u010d zabil S\u00e1ru? Pro\u010d nezabil rovnou jeho?! Co mu ta uboh\u00e1 d\u00edvka ud\u011blala?!<\/div>\n

Nekone\u010dn\u00e9 ot\u00e1zky byly nahrazeny dal\u0161\u00edmi, jako v ob\u0159\u00edm bludn\u00e9m kruhu, ze kter\u00e9ho nevedla \u017e\u00e1dn\u00e1 cesta ven.<\/p>\n

T\u011b\u017ece polkl a sklonil hlavu. V jedn\u00e9 ruce sv\u00edral Billovu kresbu, v n\u00ed\u017e na\u0161el odpov\u011bdi na sv\u00e9 ot\u00e1zky, a ve druh\u00e9 dr\u017eel pozv\u00e1nku, kterou n\u00e1hodn\u011b objevila Babett ve schr\u00e1nce. Byla to pozv\u00e1nka na oslavu \u010dtvrt\u00fdch narozenin mal\u00e9 Lily. Pozv\u00e1nka, o kter\u00e9 Billovi ne\u0159ekl a kterou b\u011bhem posledn\u00edch hodin p\u0159e\u010detl tolikr\u00e1t, \u017ee ji um\u011bl nazpam\u011b\u0165. U\u017e z\u00edtra\u2026 z\u00edtra se v dom\u011b Averyov\u00fdch shrom\u00e1\u017ed\u00ed snad cel\u00e1 ves, aby spole\u010dn\u011b oslavili narozen\u00ed S\u00e1\u0159iny hol\u010di\u010dky. Sledoval kreslen\u00e9 medv\u00eddky po obou stran\u00e1ch pozv\u00e1nky a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jak\u00e9 bude hlavn\u00ed t\u00e9ma v\u0161ech rozhovor\u016f. V\u011bd\u011bl to okam\u017eit\u011b. I p\u0159esto, \u017ee netou\u017eil po ni\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e rozb\u011bhnout se a zml\u00e1tit ho za to, co j\u00ed ud\u011blal, co t\u00e9m\u011b\u0159 ud\u011blal Billovi, ovl\u00e1dl se. Odlo\u017eil kresbu na st\u016fl, pozv\u00e1nku ukryl do kapsy kalhot. Z\u00edtra\u2026<\/p>\n

Pousm\u00e1l se, kdy\u017e do m\u00edstnosti vstoupil Bill, vysedl na st\u016fl a up\u0159el na n\u011bj sv\u00e9 p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9 o\u010di, zat\u00edmco si levou dla\u0148 tiskl k srdci, jako by v n\u00ed ukr\u00fdval ten nejvz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00ed poklad.<\/div>\n

„U\u017e je ti l\u00edp?“ jeho \u0161ept\u00e1n\u00ed, naru\u0161ilo ticho nesouc\u00ed se kuchyn\u00ed, za co\u017e mu byl Tom vd\u011b\u010dn\u00fd. To ticho ho ni\u010dilo. Necht\u011bl b\u00fdt s\u00e1m. Pot\u0159eboval ho m\u00edt u sebe, akor\u00e1t ho o to neum\u011bl po\u017e\u00e1dat.<\/div>\n
N\u00e1sledoval dal\u0161\u00ed drobn\u00fd \u00fasm\u011bv a k\u00fdvnut\u00ed hlavou.<\/div>\n
Bill mu \u00fasm\u011bv op\u011btoval a pohladil jej po tv\u00e1\u0159i. Tom si jeho ruku p\u0159idr\u017eel na l\u00edci a vd\u011b\u010dn\u011b pol\u00edbil b\u00edlou s\u00e1dru t\u011bsn\u011b pod drobnou mal\u016fvkou. „Tolik t\u011b miluju,“ zast\u00e9nal.<\/div>\n
Bill slezl ze stolu, vysedl mu na kl\u00edn a stulil se do jeho n\u00e1ru\u010de. „J\u00e1 tebe taky,“ p\u00edpl a pol\u00edbil jej.<\/p>\n

„Co se d\u011bje v ob\u00fdv\u00e1ku?“<\/div>\n

„Penny usnula na gau\u010di, Babett hraje s Lily \u010clov\u011b\u010de nezlob se a j\u00e1 ti p\u0159inesl mal\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed,“ pol\u00edbil jej na \u0161pi\u010dku nosu a rozev\u0159el dla\u0148. Tom do n\u00ed zv\u011bdav\u011b nahl\u00e9dl, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se neubr\u00e1nil smutn\u00e9mu \u00fasm\u011bvu. \u017dlut\u00e9 a zelen\u00e9 gumov\u00e9 medv\u00eddky. Jeho obl\u00edben\u00e9.<\/div>\n
„A co h\u00e1danky?“<\/div>\n
„Dnes ti pat\u0159\u00ed i bez h\u00e1d\u00e1n\u00ed. Byl to t\u011b\u017ek\u00fd den, zaslou\u017e\u00ed\u0161 si je. Uvid\u00ed\u0161, \u017ee spole\u010dn\u011b v\u0161echno zvl\u00e1dneme.“<\/div>\n
Tom se nedok\u00e1zal d\u00edvat na Bill\u016fv nevinn\u00fd \u00fasm\u011bv. Dal si do \u00fast jednoho medv\u00eddka a pol\u00edbil jej do vlas\u016f. Nemohl mu \u0159\u00edct o t\u00e9 oslav\u011b. Mus\u00ed to zvl\u00e1dnout s\u00e1m. Dok\u00e1\u017ee svou nevinu, ani\u017e by Billa jakkoli ohrozil. V podstat\u011b mu nelhal. Zvl\u00e1dnou to spole\u010dn\u011b. Akor\u00e1t ten nejv\u00edce riskantn\u00ed krok z\u016fstane na n\u011bm.<\/p>\n

„Vyhr\u00e1la jsem!“<\/div>\n

Kuchyn\u00ed se ne\u010dekan\u011b rozlehl vesel\u00fd hl\u00e1sek, jak nad\u0161en\u00e1 Lily vb\u011bhla dovnit\u0159 s \u00fasm\u011bvem od ucha k uchu, s Dustem za z\u00e1dy. Jej\u00ed nad\u0161en\u00ed v\u0161ak zmizelo ve chv\u00edli, kdy i ona stejn\u011b jako v\u0161ichni ostatn\u00ed, p\u0159ehl\u00e9dla nen\u00e1padn\u00fd sch\u016fdek a dopadla na kolena. Tom byl okam\u017eit\u011b u n\u00ed, vzal ji do n\u00e1ru\u010de a vysadil si ji na st\u016fl.<\/p>\n

„T-tome\u2026 j\u00e1\u2026 rad\u011bji po\u010dk\u00e1m vedle, ano?“ Billovi se z \u010derven\u00e9ho fleku na r\u016f\u017eov\u00fdch kalhot\u00e1ch ud\u011blalo nevolno, a tak se rad\u011bji z m\u00edstnosti rychle vytratil.<\/div>\n

„Pro\u010d Bill utekl?“ vyzv\u00eddala, zat\u00edmco Tom hledal v l\u00e9k\u00e1rni\u010dce vatov\u00e9 tamponky a desinfekci.<\/div>\n
„Boj\u00ed se krve,“ odpov\u011bd\u011bl j\u00ed opatrn\u011b, aby ji n\u00e1hodou nevyd\u011bsil. Lily v\u0161ak v\u016fbec nevypadala vypla\u0161en\u011b, ani neplakala, jako to maj\u00ed mal\u00e9 d\u011bti ve zvyku, dokonce ho zv\u011bdav\u011b pozorovala, kdy\u017e j\u00ed tamponkem opatrn\u011b ot\u00edral r\u00e1nu.<\/p>\n

„Duste, no tak,“ pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou a ukryl p\u0159ed n\u00edm pou\u017eit\u00e9 tamponky d\u0159\u00edv, ne\u017e je stihl ukr\u00e1st. Pot\u00e9 se op\u011bt oto\u010dil k Lily a zad\u00edval se j\u00ed do velik\u00fdch, hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 mu p\u0159i\u0161ly zvl\u00e1\u0161tn\u011b pov\u011bdom\u00e9. „Ty nem\u00e1\u0161 strach?“ zeptal se.<\/div>\n

D\u011bv\u010d\u00e1tko s plach\u00fdm \u00fasm\u011bvem zavrt\u011blo hlavou. „Neboj\u00edm se krve ani pavouk\u016f ani bub\u00e1k\u016f,“ vypo\u010d\u00edt\u00e1vala na prstech a Tomovi tolik p\u0159ipom\u00ednala S\u00e1ru.<\/div>\n
„Tak to si velice odv\u00e1\u017en\u00e1,“ opatrn\u011b j\u00ed p\u0159elepil r\u00e1nu n\u00e1plast\u00ed a pohladil ji po tv\u00e1\u0159i v m\u00edst\u011b, kde p\u0159ist\u00e1la Tripova dla\u0148. „Hotovo,“ brnkl j\u00ed do nosu a Lily se vesele zasm\u00e1la a ud\u011blala mu to sam\u00e9. Nat\u00e1hla po n\u011bm ruce a pot\u00e9, co ji vzal do n\u00e1ru\u010de, se k n\u011bmu nal\u00e9hav\u011b p\u0159itulila. C\u00edtil jej\u00ed klidn\u00fd dech na sv\u00e9m krku. St\u0159apat\u00e9 rud\u00e9 vl\u00e1sky j\u00ed post\u00e1valy kolem tv\u00e1\u0159e a \u0161imraly ho stejn\u011b, jako kdy\u017e obj\u00edmal S\u00e1ru.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 v\u016fbec z n\u011b\u010deho strach, Liliputko?“ ptal se j\u00ed cestou z kuchyn\u011b. Jej\u00ed odpov\u011b\u010f byla tak tich\u00e1, \u017ee ji sotva post\u0159ehl.<\/div>\n
„Z t\u00e1ty.“<\/p>\n

Pro Lily p\u0159ipravil pokoj pro hosty a po krat\u0161\u00edm p\u0159emlouv\u00e1n\u00ed s n\u00ed z\u016fstala i Penny, kter\u00e9 se do pr\u00e1zdn\u00e9ho domu stejn\u011b moc necht\u011blo. Kdy\u017e kone\u010dn\u011b op\u011bt ve\u0161el do sv\u00e9ho pokoje a zaslechl tich\u00fd proud vody, vydechl \u00falevou. Svl\u00e9kl se do naha a pomalu ve\u0161el do koupelny. Necht\u011bl myslet na z\u00edt\u0159ek. Cht\u011bl \u017e\u00edt dne\u0161kem. Sta\u010dil by mu pouh\u00fd pohled na Billovo nah\u00e9 t\u011blo pod n\u00e1porem tis\u00edc\u016f kapek vody, aby byl spokojen\u00fd. Ze v\u0161eho nejv\u00edce v\u0161ak pot\u0159eboval fyzick\u00fd kontakt, pot\u0159eboval b\u00fdt s n\u00edm, a proto popo\u0161el bl\u00ed\u017e a nesm\u011ble zaklepal na sklen\u00fd povrch. O n\u011bkolik vte\u0159in pozd\u011bji ji\u017e tvo\u0159ili nehybn\u00e9 souso\u0161\u00ed.<\/div>\n

Dvojice nah\u00fdch, propleten\u00fdch t\u011bl mohla b\u00fdt v tu chv\u00edli kr\u00e1snou p\u0159edlohou pro zan\u00edcen\u00e9ho um\u011blce. Jedno pevn\u00e9, siln\u00e9 a chr\u00e1n\u00edc\u00ed, druh\u00e9 k\u0159ehk\u00e9, drobn\u00e9, tou\u017e\u00edc\u00ed po ochran\u011b.<\/div>\n
Dokonal\u00e1 souhra.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay „Jsem doma!“ Andreas za sebou ti\u0161e zav\u0159el dve\u0159e, svl\u00e9kl si kab\u00e1t a p\u0159ekvapen\u011b se rozhl\u00e9dl kolem sebe. Jejich dom\u00e1cnost b\u00fdvala v\u017edy jaksi ti\u0161\u0161\u00ed ne\u017e v\u0161echny ostatn\u00ed, p\u0159esto jej je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm nep\u0159iv\u00edtalo takov\u00e9 ticho. Nebylo to rozpa\u010dit\u00e9 ticho, rozl\u00e9haj\u00edc\u00ed se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[559],"tags":[],"class_list":["post-4392","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bourdon"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4392","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4392"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4392\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4392"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4392"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4392"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}