{"id":4401,"date":"2013-12-15T18:00:00","date_gmt":"2013-12-15T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4387"},"modified":"2013-12-15T18:00:00","modified_gmt":"2013-12-15T17:00:00","slug":"sedmikraska-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/12\/15\/sedmikraska-1\/","title":{"rendered":"Sedmikr\u00e1ska 1."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Zdrav\u00edm v\u0161echny twincestn\u00ed du\u0161e,<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
netu\u0161\u00edm, jestli si na mou osobu je\u0161t\u011b n\u011bkdo pamatuje. Ti, co nav\u0161t\u011bvuj\u00ed blog d\u00e9le, si mo\u017en\u00e1 matn\u011b vybavuj\u00ed. P\u0159ece jen je to n\u011bjak\u00fd ten p\u00e1tek, co tu byla naposledy zve\u0159ejn\u011bna kapitola n\u011bkter\u00e9 z m\u00fdch pov\u00eddek… Po velmi dlouh\u00e9 dob\u011b, kdy u\u017e se to zd\u00e1lo t\u00e9m\u011b\u0159 nemo\u017en\u00e9, jsem se k psan\u00ed vr\u00e1tila. Dlu\u017e\u00edm to nejen t\u011bm, co na pokra\u010dov\u00e1n\u00ed st\u00e1le trp\u011bliv\u011b \u010dekaj\u00ed, ale i t\u011bm dv\u011bma. Tedy Billovi a Tomovi.<\/em><\/div>\n
Dnes v\u0161ak nep\u0159ich\u00e1z\u00edm s pokra\u010dov\u00e1n\u00edm pov\u00eddek ‚Me, Myself & Romeo‘ nebo ‚Living Behind A Wall Of Glass‘. Sice jsem se do toho pustila a jednu po druh\u00e9 postupn\u011b dopisuji, ale spolkne to je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fd \u010das. V tomto p\u0159\u00edpad\u011b se jedn\u00e1 o novou, nebo l\u00e9pe \u0159e\u010deno staronovou pov\u00eddku. Pro\u010d p\u00ed\u0161u staronovou, pt\u00e1te se? Proto\u017ee byla dops\u00e1na v roce 2011. Ne, ned\u011bl\u00e1m si legraci. P\u0159ed dv\u011bma lety jsme ji napsali a dva roky \u010dekala na zve\u0159ejn\u011bn\u00ed. Jako n\u00e1m\u011bt na ni poslou\u017eila stejnojmenn\u00e1 novela jednoho \u010desk\u00e9ho autora. To jen pro \u00faplnost. Kdo ji \u010detl, tak u\u017e si m\u016f\u017ee ud\u011blat obr\u00e1zek, o \u010dem to bude. Kdo nezn\u00e1, nevad\u00ed, ten uvid\u00ed \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
Od m\u00fdch p\u0159ede\u0161l\u00fdch pov\u00eddek se li\u0161\u00ed, a to hned ve t\u0159ech z\u00e1kladn\u00edch v\u011bcech. Zaprv\u00e9, jedn\u00e1 se o krati\u010dkou pov\u00eddku. No, sp\u00ed\u0161 bych m\u011bla \u0159\u00edct, \u017ee m\u00e1 podstatn\u011b m\u00e9n\u011b d\u00edl\u016f ne\u017e jin\u00e9 m\u00e9 pov\u00eddky, proto\u017ee zas tak krati\u010dk\u00e1 ona nen\u00ed. Zadruh\u00e9, je spoluautorsk\u00e1. V \u00favodu jsem se nep\u0159epsala, ale opravdu jsem na n\u00ed pracovala je\u0161t\u011b s dal\u0161\u00ed osobou, j\u00ed\u017e zp\u011btn\u011b d\u011bkuji za chv\u00edle, kdy „Sedmikr\u00e1ska“ vznikala, r\u00e1da na to vzpom\u00edn\u00e1m \ud83d\ude42 Spole\u010dn\u011b jsme se v\u0161ak dohodli, \u017ee identita tohoto \u010dlov\u011bka z\u016fstane utajena v\u0161em, s v\u00fdjimkou m\u011b samoz\u0159ejm\u011b , co\u017e je logick\u00e9 \ud83d\ude00 Je tedy zbyte\u010dn\u00e9 sna\u017eit se to ze m\u011b p\u00e1\u010dit. A zat\u0159et\u00ed… A schv\u00e1ln\u011b, kdo z v\u00e1s pozn\u00e1 ten t\u0159et\u00ed rozd\u00edl \ud83d\ude42 Pokud n\u011bkdo \u010detl n\u011bkterou z m\u00fdch pov\u00eddek, tak se jist\u011b dovt\u00edp\u00ed. Napov\u00edm jen, \u017ee se to t\u00fdk\u00e1 Billa a Toma.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
To je z m\u00e9 strany prozat\u00edm v\u0161e. P\u0159\u00edjemn\u00e9 \u010dten\u00ed a douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m pov\u00eddka bude l\u00edbit \ud83d\ude42 LK<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
\"\"
<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
P\u0159\u00edb\u011bh prvn\u00ed<\/p>\n

<\/strong> „\u00c1, mlad\u00fd p\u00e1n se u\u017e vyspinkal. Dobr\u00e9 r\u00e1no nebo sp\u00ed\u0161 poledne?“ Chlapec ignoroval otcovu j\u00edzlivou pozn\u00e1mku a s hlasit\u00fdm z\u00edvnut\u00edm otev\u0159el lednici, z n\u00ed\u017e vyt\u00e1hl l\u00e1hev s ml\u00e9kem, a zase ji zabouchl. Neobt\u011b\u017eoval se s hled\u00e1n\u00edm sklenky. Od\u0161rouboval uz\u00e1v\u011br a lokl si z cel\u00e9ho. Za\u0161klebil se p\u0159i vzpom\u00ednce na matku, kter\u00e1 nad\u00e1vala, kdykoli jej p\u0159i tomhle p\u0159istihla. S l\u00e1hv\u00ed v ruce se zad\u00edval na otce usazen\u00e9ho za stolem, jak si pro\u010d\u00edt\u00e1 noviny, a proto\u010dil o\u010di. P\u0159ipadal mu tak nechut\u011b upjat\u00fd. Jak tam sed\u011bl, \u010detl si v\u0161echny ty \u017ev\u00e1sty o politice, ekonomice a kr\u010dil obo\u010d\u00ed.<\/p>\n

„Kdepak jsi v\u010dera byl, synku?“ Ozval se otc\u016fv hlas po chvilce. Kdy\u017e se oto\u010dil jeho sm\u011brem, spat\u0159il, jak s p\u0159ehnanou p\u0159esnost\u00ed skl\u00e1d\u00e1 noviny, kter\u00e9 odlo\u017eil na kraj stolu, a obr\u00e1til svou pozornost ke sv\u00e9mu synovi. „P\u0159i\u0161el jsi hodn\u011b pozd\u011b.“<\/p>\n

„Byl p\u00e1tek, tati.“ Pronesl otr\u00e1ven\u011b a nahl\u00e9dl pod poklici. Kdy\u017e jeho o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9 o\u010di spat\u0159ily tu odpornou zelenou v\u011bc v hrnci, zasku\u010del. Nejen\u017ee ho po v\u010derej\u0161ku bolela hlava, je\u0161t\u011b ho \u010dekal rozhovor s rodi\u010di. V\u00e1\u017en\u00fd rozhovor. Kdykoli matka nabyla dojmu, \u017ee se chov\u00e1 jinak, ne\u017e od n\u011bj o\u010dek\u00e1vaj\u00ed, co\u017e bylo prakticky po\u0159\u00e1d, uva\u0159ila brokolici. V\u011bd\u011bla toti\u017e, \u017ee ji k smrti nesn\u00e1\u0161\u00ed. Co v\u0161ak nesn\u00e1\u0161el mnohem v\u00edc, byly jejich v\u00fdchovn\u00e9 kecy.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Je ti \u010dtrn\u00e1ct.“<\/p>\n

„Z\u00edtra mi bude patn\u00e1ct.“ Ohradil se dot\u010den\u011b. Ani by se nedivil, kdyby na jeho narozeniny zapomn\u011bli. I kdy\u017e by byl vlastn\u011b mo\u017en\u00e1 i r\u00e1d, kdyby se to stalo. Byl by toti\u017e u\u0161et\u0159en oslavy a dne str\u00e1ven\u00e9ho v jejich spole\u010dnosti. Kdy\u017e nemusel, vyh\u00fdbal se jim. Nest\u00e1l o to tr\u00e1vit \u010das jako rodina.<\/p>\n

„Ob\u011bd je hotov\u00fd.“ Ozval se za jeho z\u00e1dy hlas pat\u0159\u00edc\u00ed jeho matce.<\/p>\n

„V\u00ed\u0161 moc dob\u0159e, \u017ee brokolici nesn\u00e1\u0161\u00edm a po\u0159\u00e1d mi ji strk\u00e1\u0161 pod nos.“ Odsekl a d\u00e1l se v\u011bnoval p\u0159\u00edprav\u011b toust\u016f. Doufal, \u017ee se stihne zdekovat d\u0159\u00edve, ne\u017e se objev\u00ed. S otcem se je\u0161t\u011b dalo docela mluvit, s n\u00ed naopak nebyla \u0159e\u010d \u017e\u00e1dn\u00e1. Bohu\u017eel nem\u011bl tolik \u0161t\u011bst\u00ed.<\/p>\n

„Proto\u017ee je to jedno z nejzdrav\u011bj\u0161\u00edch j\u00eddel.“ Odv\u011btila Simone sv\u00e9mu synovi a str\u010dila si pramen zrzav\u00fdch vlas\u016f za ucho.<\/p>\n

„Sn\u011bz si ho sama.“<\/p>\n

„Tome!“ Ok\u0159ikl jej otec. Jeho drz\u00e9 chov\u00e1n\u00ed v\u016f\u010di sob\u011b jak\u017e tak\u017e toleroval. \u010cemu ale odm\u00edtal p\u0159ihl\u00ed\u017eet, bylo, jak se choval k matce. Krom\u011b toho v\u010derej\u0161\u00ed odpoledne a to, co si museli vyslechnout, jim jen p\u0159id\u011blalo dal\u0161\u00ed starosti. Cht\u011bli si se synem promluvit, kdy\u017e se vr\u00e1tili, jen\u017ee p\u0159irozen\u011b nebyl doma. Telefon jim nezvedal, a kdy\u017e mu volali asi pop\u00e1t\u00e9, pro jistotu jej vypnul. V kolik hodin se vr\u00e1til, nem\u011bl ani jeden z nich pon\u011bt\u00ed. Muselo to b\u00fdt k r\u00e1nu.<\/p>\n

„Kam to jde\u0161?“<\/div>\n

„K sob\u011b. Kam jinam?“ Zamru\u010del Tom s tal\u00ed\u0159em v ruce.<\/div>\n
„V \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b. Je\u0161t\u011b jsme nedomluvili.“ Zavrt\u011bla Simone hlavou a popo\u0161la k jedn\u00e9 ze \u017eidl\u00ed. „Sednout.“ P\u0159ik\u00e1zala synovi, kter\u00fd proto\u010dil panenky, t\u0159\u00edsknul tal\u00ed\u0159em o linku a loudav\u011b se sunul ke stolu, za n\u00edm\u017e sed\u011bli jeho zploditel\u00e9. P\u0159ipadal si jak p\u0159ed k\u00e1rnou komis\u00ed. Sed\u011bl naproti nim, hled\u011bl do jejich p\u0159\u00edsn\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00ed a o\u010dek\u00e1val, co z nich vypadne a co provedl tentokr\u00e1t.<\/p>\n

„Mohl bys n\u00e1m \u0159\u00edct, kde jsi byl celou noc?“ Za\u010dal J\u00f6rg sm\u00ed\u0159liv\u00fdm t\u00f3nem, nebo\u0165 v\u011bd\u011bl, \u017ee s Tomem jinak nebude \u0159e\u010d. I kdy\u017e posledn\u00ed t\u00fddny se s n\u00edm nedalo v\u016fbec mluvit a bylo jedno, jak s n\u00edm \u010dlov\u011bk hovo\u0159il.<\/p>\n

„S klukama. Sta\u010d\u00ed?“ Tom je nesn\u00e1\u0161el, oba dva je nen\u00e1vid\u011bl. Matku pro jej\u00ed posedlost perfekcionismem. V\u0161echno, i ta nejzanedbateln\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc, musela b\u00fdt bez chybi\u010dky. Nepamatoval si, \u017ee by u nich doma byl n\u011bkdy nepo\u0159\u00e1dek. Neust\u00e1le bylo uklizeno, podlahy se leskly, nikde ani sm\u00edtko prachu. Dokonce by se vsadil, \u017ee steriln\u011bj\u0161\u00ed prost\u0159ed\u00ed jinde nemaj\u00ed. Ani u doktora v ordinaci ne. Rovn\u011b\u017e matka byla v\u017edy upraven\u00e1. A\u0165 na ni narazil r\u00e1no nebo ve\u010der, st\u00e1le vypadala dob\u0159e. Jej\u00ed dokonal\u00fd sv\u011bt by j\u00ed a\u017e tak nezazl\u00edval, kdyby do n\u011bj netahala i jeho a nesna\u017eila si jej p\u0159etvo\u0159it k obrazu sv\u00e9mu. \u010c\u00edm v\u00edce se sna\u017eila jej zdokonalit, t\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed byla jeho snaha jej\u00ed z\u00e1m\u011bry zhatit. Tud\u00ed\u017e jedin\u00e9, co ide\u00e1ln\u00ed sv\u011bt, po n\u011bm\u017e tak prahla, naru\u0161ovalo, byl jej\u00ed syn. Sv\u00fdmi ot\u00e1zkami, sv\u00fdm chov\u00e1n\u00edm, sv\u00fdm vzez\u0159en\u00edm. Na otci mu vadilo n\u011bkolik v\u011bc\u00ed, ale nejv\u00edce neschopnost \u0159\u00edci sv\u00e9 \u017een\u011b ne a prosadit si svou. O v\u0161em rozhodovala matka, naprosto o v\u0161em a otec j\u00ed v\u0161e odk\u00fdval. V o\u010d\u00edch Toma byl prachoby\u010dejn\u00fd slaboch.<\/p>\n

„Ne, to tedy nesta\u010d\u00ed.“ Vlo\u017eila se do hovoru matka. U\u017e se za\u010d\u00ednal b\u00e1t, \u017ee bude celou dobu ml\u010det a nic ne\u0159ekne. Ov\u0161em to by nebyla ona. Dalo se o\u010dek\u00e1vat, \u017ee se co nevid\u011bt zapoj\u00ed do debaty. „Jsme tvoji rodi\u010de, tob\u011b nen\u00ed je\u0161t\u011b ani patn\u00e1ct\u2026“<\/div>\n

„Z\u00edtra mi bude.“<\/div>\n
„\u2026tak\u017ee m\u00e1me pr\u00e1vo v\u011bd\u011bt, kde a s k\u00fdm n\u00e1\u0161 syn byl.“ Simone dokon\u010dila v\u011btu, jako by ji jej\u00ed d\u00edt\u011b v\u016fbec nep\u0159eru\u0161ilo, \u010d\u00edm\u017e jej akor\u00e1t vyto\u010dila.<\/p>\n

„\u0158\u00edkal jsem, \u017ee s klukama.“<\/div>\n

„S jak\u00fdmi kamar\u00e1dy?“ Ujal se slova pro zm\u011bnu J\u00f6rg.<\/div>\n
„S m\u00fdmi.“ V\u011bnoval mu \u00fa\u0161klebek Tom, jen\u017e v duchu ob\u011bma nad\u00e1val, \u017ee mu d\u00e1vaj\u00ed tak stupidn\u00ed ot\u00e1zky. „M\u00e1m v\u00e1m je tu snad v\u0161echny vyjmenovat?“<\/div>\n
„Kro\u0165 se.“ Napomenula jej matka. „Bude\u0161 s n\u00e1mi mluvit slu\u0161n\u011b. Jsme tvoji rodi\u010de a zaslou\u017e\u00edme si \u00factu.“ Chlapec se musel ovl\u00e1dat, aby j\u00ed nep\u0159edhodil, \u017ee tahle v\u011bta u\u017e je ohran\u00e1. Opakovala ji, kdykoli nabyla dojmu, \u017ee se k n\u00ed nechov\u00e1 tak, jak by m\u011bl. Stejn\u011b jako tu, \u017ee dokud bude bydlet pod jejich st\u0159echou, bude d\u011blat, co \u0159eknou.<\/p>\n

„Mohl bys n\u00e1m vysv\u011btlit, co m\u00e1 to v\u0161echno znamenat?“ Pokra\u010dovala Simone d\u00e1l ledov\u011b klidn\u00fdm hlasem. V\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1 pevn\u011bj\u0161\u00ed nervy ne\u017e otec. Vydr\u017eela mu domlouvat a diskutovat s n\u00edm o pozn\u00e1n\u00ed d\u00e9le. J\u00f6rg to v\u017edy po \u010dase vzdal, ov\u0161em ona mu dok\u00e1zala hodiny promlouvat do du\u0161e.<\/div>\n

„A co jako? Byl p\u00e1tek, tak jsem \u0161el ven a\u2026“<\/div>\n
„To nemysl\u00edme. Co znamen\u00e1 to ve \u0161kole?“<\/div>\n
„A co?“ Pot\u0159\u00e1sl hlavou, \u010d\u00edm\u017e se mu rozvlnily blon\u010fat\u00e9 dredy, kter\u00e9 si p\u0159ed dv\u011bma roky natruc matce nechal ud\u011blat. \u0160klebila se p\u0159i pohledu na okrasu jeho hlavy dodnes, co\u017e mu d\u011blalo jen \u0161kodolibou radost. Alespo\u0148 n\u011bjak\u00e9, i kdy\u017e mal\u00e9 v\u00edt\u011bzstv\u00ed nad n\u00ed.<\/p>\n

„Co? On se pt\u00e1 co?!“ Vyk\u0159ikl otec a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b se pod\u00edval na svou \u017eenu, co ta \u0159\u00edk\u00e1 na tu troufalost jejich d\u00edt\u011bte. Ml\u010dela, jen zlostn\u011b mhou\u0159ila o\u010di. V\u010dera s n\u00ed hovo\u0159ili jako s naprosto nezodpov\u011bdnou matkou. A jen kv\u016fli n\u011bmu.<\/em><\/div>\n

„Jak n\u00e1m vysv\u011btl\u00ed\u0161, \u017ee propad\u00e1\u0161 ze dvou p\u0159edm\u011bt\u016f a\u2026“<\/div>\n
„Nepropad\u00e1m. M\u00e1m to mezi \u010dty\u0159kou a p\u011btkou, tak\u017ee\u2026“<\/div>\n
„Propad\u00e1\u0161 ze dvou p\u0159edm\u011bt\u016f, m\u00e1\u0161 n\u011bkolik neomluven\u00fdch hodin a hroz\u00ed ti dvojka z chov\u00e1n\u00ed!“ Zvolala a pohor\u0161en\u011b zavrt\u011bla hlavou. Netu\u0161ila, jak mohla p\u0159iv\u00e9st na sv\u011bt tak nezodpov\u011bdn\u00e9ho \u010dlov\u011bka, a p\u0159em\u00fd\u0161lela, kde v jeho v\u00fdchov\u011b ud\u011blala chybu. „Chod\u00ed\u0161 za \u0161kolu, fl\u00e1k\u00e1\u0161 se s n\u011bjak\u00fdmi individui a l\u017ee\u0161 n\u00e1m do o\u010d\u00ed!“<\/div>\n
„Ne\u2026“<\/p>\n

„Bu\u010f zticha, kdy\u017e mluv\u00ed m\u00e1ma!“ Ok\u0159ikl jej otec, kter\u00e9mu u\u017e ruply nervy. P\u0159ipadal si jako pitomec, kdy\u017e jim t\u0159\u00eddn\u00ed u\u010ditelka sd\u011blila prosp\u011bch jejich potomka a dodala, \u017ee ani jeho chov\u00e1n\u00ed neodpov\u00edd\u00e1 tomu, jak\u00e9 by se o\u010dek\u00e1valo od \u017e\u00e1ka tak presti\u017en\u00ed \u0161koly. Nech\u00e1pal, co se to stalo. Nikdy s n\u00edm takov\u00e9 probl\u00e9my nebyly, u\u010dil se dob\u0159e, choval se slu\u0161n\u011b. Posledn\u00ed rok byl, jako by jej vym\u011bnili.<\/div>\n

„S t\u00e1tou jsme se dohodli na n\u00e1sleduj\u00edc\u00edm,“ za\u010dala matka. S ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm slovem se chlapci v\u00edce sv\u00edralo hrdlo a roz\u0161i\u0159ovaly o\u010di. To p\u0159ece nemohli myslet v\u00e1\u017en\u011b! Takhle jej pon\u00ed\u017eit!<\/p>\n<\/div>\n
***<\/div>\n
\n

Blon\u010f\u00e1k kr\u00e1\u010del ulic\u00ed a tlumen\u011b nad\u00e1val na cel\u00fd sv\u011bt. Kdy\u017e byl propu\u0161t\u011bn do sv\u00e9ho pokoje, zav\u0159el se v n\u011bm, pustil si hudbu a doufal, \u017ee s jej\u00ed pomoc\u00ed se jeho n\u00e1lada alespo\u0148 tro\u0161ku zlep\u0161\u00ed. Nestalo se tak. Ani jeho nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed p\u00edsni\u010dka ho nehodila do pohody, naopak ho sp\u00ed\u0161e vyto\u010dila. Nakonec se zvedl z postele, na n\u00ed\u017e celou dobu le\u017eel, civ\u011bl do stropu a prokl\u00ednal v\u0161echny, kte\u0159\u00ed se na n\u011bm kdy dopustili n\u011bjak\u00e9 k\u0159ivdy, a oknem proklouznul ven, p\u0159esto\u017ee m\u011bl p\u0159\u00edsn\u011b nak\u00e1z\u00e1no neopou\u0161t\u011bt pokoj. Pot\u0159eboval na vzduch, jedin\u011b proch\u00e1zka na n\u011bm jej mohla uklidnit. Matka i otec beztak byli zanepr\u00e1zdn\u011bni t\u00edm, aby si gratulovali, jak b\u00e1je\u010dn\u00ed rodi\u010de jsou. On m\u011bl jasno. Hor\u0161\u00ed rodi\u010de m\u00edt nemohl! Nikdy se nestarali o to, co ho bavilo nebo si p\u0159\u00e1l, v\u017edy hled\u011bli jen sami na sebe. A pr\u00fd mysl\u00ed na jeho dobro. Oni dva zrovna! \u0160lo jim jen o to, aby si zachovali image dokonal\u00fdch rodi\u010d\u016f, o nic v\u00edc nekr\u00e1\u010delo.<\/p>\n

Jeho nad\u00e1vky byly p\u0159eru\u0161eny ve chv\u00edli, kdy se v\u016fbec poprv\u00e9 rozhl\u00e9dl kolem sebe, aby zjistil, kam ho nohy donesly. Co spat\u0159il, jej naprosto p\u0159ipravilo o slova. Nebylo to m\u00edstem, kde se ocitl, n\u00fdbr\u017e t\u00edm, koho m\u011bl nyn\u00ed p\u0159ed sebou. Zastavil se kousek od nezn\u00e1m\u00e9 osoby, p\u00e1r okam\u017eik\u016f si ji prohl\u00ed\u017eel, a\u017e se nakonec roze\u0161el a opatrn\u011b p\u0159istoupil k lavi\u010dce, na n\u00ed\u017e cizinec sed\u011bl.<\/p>\n

„Ehm\u2026 ahoj,“ promluvil, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se jejich o\u010di st\u0159etly. Tomovo t\u011blo jako by bylo zasa\u017eeno elektrick\u00fdm proudem. Takov\u00fd \u00fa\u010dinek m\u011bl pohled \u010dlov\u011bka p\u0159ed n\u00edm. „Mohl bych se\u2026“<\/div>\n

„Posadit?“ Promluvil cizinec a ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b si jej p\u0159em\u011b\u0159il pohledem.<\/div>\n
„Jo, posadit. M\u016f\u017eu?“ Zopakoval znovu sv\u016fj dotaz a ukazoval prstem na voln\u00e9 m\u00edsto.<\/div>\n
„Kdy\u017e chce\u0161.“ Pokr\u010dil rameny druh\u00fd mlad\u00edk a sledoval, jak se usazuje vedle n\u011bj. N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed vte\u0159iny str\u00e1vili hled\u011bn\u00edm p\u0159ed sebe, jen tu a tam zabloudil Tom\u016fv zrak k \u010dernovlas\u00e9mu chlapci vedle. Byl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, hodn\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed.<\/p>\n

„Chod\u00ed\u0161 sem \u010dasto?“ Zeptal se po chvilce, proto\u017ee jej ticho deprimovalo.<\/div>\n

„Jo. A ty?“ Oplatil mu ot\u00e1zku \u010dernovl\u00e1sek, ani\u017e by se na n\u011bj pod\u00edval.<\/div>\n
„Vlastn\u011b jsem tu \u00fapln\u011b poprv\u00e9.“ Odpov\u011bd\u011bl Tom popravd\u011b a p\u0159ipojil \u00fasm\u011bv, kdy\u017e si v\u0161iml, \u017ee k n\u011bmu zabloudil jeho pohled.<\/div>\n
„Nikdy jsem t\u011b tu nevid\u011bl.“ Hlesl druh\u00fd a d\u016fkladn\u011b si prohl\u00e9dl \u010dlov\u011bka vedle sebe. Pamatoval by si jej, jeho ur\u010dit\u011b. Nebo alespo\u0148 ty o\u010di a jejich pronikav\u00fd pohled, pod jeho\u017e vlivem by rozt\u00e1l i ledovec. Byl si jist, \u017ee ten, kdo se do nich jednou zahled\u011bl, nikdy nezapomn\u011bl.<\/p>\n

„Kdybych v\u011bd\u011bl, co v\u00edm a\u017e dnes, ur\u010dit\u011b bych sem za\u0161el.“ Jen co to Tom do\u0159ekl, nejrad\u011bji by si jednu vrazil. V\u016fbec necht\u011bl nahlas vyslovit, co se mu honilo hlavou. Kdyby to neud\u011blal, nehled\u011bl by na n\u011bj te\u010f klu\u010dina po jeho boku takhle a jeho o\u010di by jej nevyz\u00fdvaly k tomu, aby objasnil, co t\u00edm cht\u011bl \u0159\u00edci. „No, v\u00ed\u0161, m\u00e1 to\u2026 m\u00e1 to tu na m\u011b\u2026 blahod\u00e1rn\u00e9 \u00fa\u010dinky.“ Ani nev\u011bd\u011bl, kde k tomu slovn\u00edmu spojen\u00ed p\u0159i\u0161el. Obvykle jej nepou\u017e\u00edval, nehodilo se k n\u011bmu. Podobn\u00e9 \u017ev\u00e1sty \u0159\u00edk\u00e1vala jeho matka. Pr\u00e1v\u011b ona m\u011bla dost \u010dasto sklony hovo\u0159it tak, \u017ee ji nech\u00e1pal a p\u0159ipadal si vedle n\u00ed jako nevzd\u011blan\u00fd idiot.<\/div>\n

„To m\u00e1.“ Hlava s havran\u00edmi vlasy k\u00fdvla a \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di se zahled\u011bly do d\u00e1li. „M\u00e1m to tu r\u00e1d.“<\/p>\n

„A co t\u011b sem zavedlo dneska?“ Vyzv\u00eddal \u010dernovl\u00e1sek, pro\u010d sem zam\u00ed\u0159ily jeho kroky, kdy\u017e sem obvykle nechod\u00edv\u00e1. Tom na jeho ot\u00e1zku prvn\u011b odpov\u011bd\u011bt ani necht\u011bl, ale nakonec se nadechnul a odpov\u011b\u010f mu dal. Sice mu p\u0159i\u0161lo divn\u00e9 sv\u011b\u0159ovat se ciz\u00edmu \u010dlov\u011bku, ale na druhou stranu mohl b\u00fdt ve stejn\u00e9m v\u011bku, tak\u017ee by jeho probl\u00e9my ch\u00e1pat mohl. I kdy\u017e takov\u00fd \u017eivot, jak\u00fd m\u011bl on, nem\u011bl snad nikdo.<\/p>\n

„Nedalo se to tam<\/em> vydr\u017eet! Kdybys je znal, tak bys ch\u00e1pal.“<\/div>\n

„Koho?“<\/div>\n
„Moje rodi\u010de.“ Povzdechl si hoch s dredy a malinko se p\u0159edklonil.<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b nejsou tak\u2026“<\/div>\n
„Hrozn\u00ed? Ne, nejsou hrozn\u00ed, jsou p\u0159\u00ed\u0161ern\u00ed, k nesnesen\u00ed. Nikdo nem\u00e1 \u0161\u00edlen\u011bj\u0161\u00ed rodi\u010de ne\u017e j\u00e1! Vsad\u00edm se, \u017ee ti tvoji jsou norm\u00e1ln\u00ed.“<\/div>\n
„Nem\u00e1m rodi\u010de.“ P\u0159eru\u0161il p\u0159\u00edval slov \u010dernovlas\u00fd chlapec a odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Promi\u0148 mi to, j\u00e1\u2026“<\/div>\n
„Neomlouvej se. Nemohl jsi to v\u011bd\u011bt.“ Zavrt\u011bl hlavou \u010dernovl\u00e1sek a d\u00e1l z\u00edral p\u0159ed sebe. Okam\u017eik zva\u017eoval, zda m\u00e1 pokra\u010dovat nebo ml\u010det, nakonec zvolil ml\u010den\u00ed. Necht\u011bl sly\u0161et ‚mrz\u00ed m\u011b to‘ nebo ‚je mi to l\u00edto‘. Nest\u00e1l o to, aby jej ostatn\u00ed litovali. U\u017eil si toho dost. Osud si pro n\u011bj bohu\u017eel p\u0159ichystal tenhle \u017eivotn\u00ed \u00fad\u011bl a jemu nezb\u00fdvalo, ne\u017e jej n\u00e9st. Slz, na\u0159\u00edk\u00e1n\u00ed, sebel\u00edtosti a nad\u00e1v\u00e1n\u00ed na nespravedlnost bylo u\u017e dost. Musel \u017e\u00edt d\u00e1l, a\u010d m\u011bl ob\u010das pocit, \u017ee to snad ani nejde.<\/p>\n

„Ty jde\u0161 pry\u010d?“ Tom vysko\u010dil na nohy, kdy\u017e jeho spole\u010dn\u00edk vstal. „Jestli je to kv\u016fli tomu, co jsem \u0159ekl. Odpus\u0165, jsem pitomec. Nenapadlo m\u011b, \u017ee\u2026 Z\u016fsta\u0148 je\u0161t\u011b chvilku.“ Mlel p\u00e1t\u00e9 p\u0159es dev\u00e1t\u00e9. Ani netu\u0161il, pro\u010d tak moc nal\u00e9h\u00e1, aby s n\u00edm je\u0161t\u011b z\u016fstal. V podstat\u011b to byl naprosto nezn\u00e1m\u00fd \u010dlov\u011bk. Jen\u017ee Toma fascinoval od prvn\u00ed chv\u00edle, kdy jej uvid\u011bl. Pr\u00e1v\u011b proto zam\u00ed\u0159ily jeho kroky k lavi\u010dce, proto se usadil vedle a nyn\u00ed necht\u011bl, aby jej nechal samotn\u00e9ho. Netu\u0161il, co na n\u011bm jej tolik ohromilo. Vlasy barvy havran\u00edho pe\u0159\u00ed natup\u00edrovan\u00e9 do bodlinek a pramen vlas\u016f s\u010desan\u00fd do obli\u010deje? \u010cokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 na n\u011bj pohl\u00e9dly pouze p\u00e1rkr\u00e1t, a p\u0159esto se jim poda\u0159ilo promluvit p\u0159\u00edmo k jeho srdci, du\u0161i? Nebo to byl jeho obli\u010dej s tak jemn\u00fdmi rysy, kter\u00e9 nevid\u011bl dosud u \u017e\u00e1dn\u00e9 d\u00edvky, nato\u017e u chlapce?<\/p>\n

„Budu muset j\u00edt.“ S l\u00edtost\u00ed v hlase odpov\u011bd\u011bl \u010dernovl\u00e1sek a upravil si \u010dernou ko\u017eenou bundu, ji\u017e m\u011bl na sob\u011b. Teprve jeho hlas vyru\u0161il Toma od prohl\u00ed\u017een\u00ed si jeho osoby. O\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9 o\u010di zkoumaly modro\u010derven\u00e9 botasky, kter\u00e9 m\u011bl obut\u00e9, otrhan\u00e9 d\u017e\u00edny, \u010dern\u00e9 tri\u010dko s obr\u00e1zkem nejsp\u00ed\u0161 obl\u00edben\u00e9 kapely. Neunikly mu ani \u010dern\u011b nalakovan\u00e9 nehty, ani ozdoby omotan\u00e9 kolem obou z\u00e1p\u011bst\u00ed. Co ale st\u00e1le p\u0159itahovalo jeho zrak nejv\u00edce, byly jeho o\u010di or\u00e1movan\u00e9 \u010dernou tu\u017ekou.<\/p>\n

„Je\u0161t\u011b chvilku.“ Za\u0161kemral Tom a s\u00e1m sob\u011b m\u011bl chu\u0165 se sm\u00e1t. On, cool fraj\u00edrek, co byl v\u017edy nad v\u011bc\u00ed, tu nyn\u00ed \u017eadonil, aby z\u016fstal kluk, jeho\u017e znal p\u00e1r minut. Ani u nejv\u011bt\u0161\u00ed sexbomby ve m\u011bst\u011b by se k n\u011b\u010demu podobn\u00e9mu nesn\u00ed\u017eil. Bylo to pod jeho d\u016fstojnost. Ostatn\u00ed m\u011bli prosit o jeho p\u0159\u00edze\u0148 a spole\u010dnost, nikdy ne naopak. V tom byl mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b ten h\u00e1\u010dek. Cizinec, a\u010d nebyl holka, jej vte\u0159inu od vte\u0159iny v\u00edc a v\u00edc p\u0159itahoval. Nejsp\u00ed\u0161 se o to ani nesna\u017eil, ale ka\u017ed\u00e9 gesto, v\u00fdraz, slovo se Tomovi vr\u00fdvalo hluboko pod k\u016f\u017ei a \u010d\u00edm d\u00e9le s n\u00edm z\u016fst\u00e1val, t\u00edm m\u00e9n\u011b cht\u011bl, aby ode\u0161el.<\/p>\n

„Dob\u0159e.“ Svolil nakonec a roze\u0161el se kup\u0159edu, \u010d\u00edm\u017e mlad\u00edka s dredy mali\u010dko vyvedl z m\u00edry a trvalo, ne\u017e se dovt\u00edpil, \u017ee jej m\u00e1 n\u00e1sledovat. Okam\u017eik mu trvalo, ne\u017e se za n\u00edm rozeb\u011bhl a srovnal s n\u00edm krok.<\/p>\n

„Bydl\u00ed\u0161 tady ve m\u011bst\u011b?“ Vyp\u00e1lil Tom prvn\u00ed ot\u00e1zku u\u017e kr\u00e1\u010deje po boku objevu z parku.<\/div>\n

„Ano i ne.“ Zn\u011bla odpov\u011b\u010f, kter\u00e1 tazateli dokonale zamotala hlavu. Nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, co bylo my\u0161leno touto nejednozna\u010dnou v\u011btou. Na jednoduchou ot\u00e1zku \u010dekal jednoduchou odpov\u011b\u010f. Bu\u010f ano, nebo ne. Dostal vyh\u00fdbavou, jako by snad nem\u011bl pravdu v\u011bd\u011bt.<\/p>\n

„Kam chod\u00ed\u0161 do \u0161koly?“ \u00dasm\u011bv, kter\u00fd mu byl v\u011bnov\u00e1n, mu zamotal hlavu natolik, \u017ee mu ani nedo\u0161lo, \u017ee mu neodpov\u011bd\u011bl na polo\u017een\u00fd dotaz. Nepozn\u00e1val s\u00e1m sebe a netu\u0161il, co to s n\u00edm ta bytost vedle provedla. Kdyby v\u011b\u0159il na nadp\u0159irozeno, domn\u00edval by se, \u017ee podlehl n\u011bjak\u00e9mu siln\u00e9mu kouzlu, je\u017e mu zatemnilo mozek. Od pravdy nebyl daleko. Kouzlu toti\u017e podlehl, ale ne takov\u00e9mu, jako si myslel.<\/p>\n

„Jak se jmenuje\u0161?“ Zeptal se na to, co jej zaj\u00edmalo snad ze v\u0161eho nejv\u00edce. V duchu se pokou\u0161el sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka pojmenovat. Ov\u0161em \u017e\u00e1dn\u00e9 jm\u00e9no se mu nezd\u00e1lo dost kr\u00e1sn\u00e9 pro n\u011bkoho, jako byl on. I to nejjemn\u011bj\u0161\u00ed p\u016fsobilo p\u0159\u00edli\u0161 hrub\u011b, kdy\u017e j\u00edm nazval jeho. Op\u011bt se nedo\u010dkal odpov\u011bdi, chlapec se jen pousm\u00e1l a roze\u0161el se k mal\u00e9mu palou\u010dku, u n\u011bj\u017e si p\u0159id\u0159epnul. Jeho \u0161t\u00edhl\u00e1 dla\u0148 pohladila zelen\u00fd porost a \u00fasm\u011bv na pln\u00fdch rtech se je\u0161t\u011b v\u00edce roz\u0161\u00ed\u0159il. C\u00edtil na sob\u011b pohled toho kluka, kter\u00fd si k n\u011bmu p\u0159isedl a jeho\u017e zv\u011bdavost mu p\u0159i\u0161la roztomil\u00e1, a\u010d by mu za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed lezla na nervy. Poprv\u00e9, co byl \u017eiv, c\u00edtil n\u011b\u010d\u00ed z\u00e1jem o svou osobu, poprv\u00e9 n\u011bkdo st\u00e1l o to v\u011bd\u011bt o n\u011bm v\u00edc a tou\u017eil po jeho bl\u00edzkosti.<\/p>\n

„Jak \u0159\u00edkaj\u00ed tob\u011b?“ Zeptal se, kdy\u017e vstal a stanul znovu tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 druh\u00e9mu mlad\u00edkovi.<\/div>\n

„Tom.“ P\u0159edstavil se s hrdost\u00ed v hlase a malinko vypnul hru\u010f. Jeho jm\u00e9no se mu l\u00edbilo. Thomas by zn\u011blo oby\u010dejn\u011b, jeho rodi\u010de jej pojmenovali touhle zkr\u00e1cenou variantou a dle jejich syna to bylo jedin\u00e9 dobro, co pro n\u011bj kdy vykonali.<\/div>\n
„Tom.“ Zopakoval si pro sebe. „To je kr\u00e1sn\u00e9 jm\u00e9no.“ \u0158ekl u\u017e sm\u011brem k osob\u011b, je\u017e toto jm\u00e9no nosila a kter\u00e1 se znovu do\u017eadovala toho, aby se j\u00ed rovn\u011b\u017e p\u0159edstavil.<\/p>\n

„Tak jak\u00e9 je tvoje jm\u00e9no? Alex? Tobias? Mathias? Ben?“ Tom pl\u00e1cal jedno jm\u00e9no za druh\u00fdm a n\u00e1sledoval chlapce, kter\u00fd mu znovu cht\u011bl uniknout. Ka\u017ed\u00e9 ze jmen mu v\u0161ak p\u0159ipadalo p\u0159\u00edli\u0161 oby\u010dejn\u00e9, aby jej nosil on. „Tak jak?“ Pronesl rezignovan\u011b, kdy\u017e vyjmenoval snad v\u0161echna chlapeck\u00e1 jm\u00e9na, na n\u011b\u017e si byl schopen vzpomenout.<\/p>\n

„Co r\u00e1d d\u011bl\u00e1\u0161, Tome?“ Z\u00e1m\u011brn\u011b zm\u011bnil t\u00e9ma, sna\u017eil se tak odv\u00e9st pozornost od svoj\u00ed osoby a v duchu se zaradoval, jeliko\u017e soud\u011b podle Tomova v\u00fdrazu se mu to zada\u0159ilo. Necht\u011bl mu o sob\u011b prozradit moc, ob\u00e1val se, \u017ee by pak ztratil z\u00e1jem. Proto z\u016fst\u00e1val i nad\u00e1le tajemn\u00fd. Tom okam\u017eik p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak m\u00e1 odpov\u011bd\u011bt. V\u00e1hal, zda \u0159\u00edci pravdu. Pokud by to ud\u011blal, mo\u017en\u00e1 by kluka \u0161okoval a ten by na n\u011bj okam\u017eit\u011b zanev\u0159el. V\u016fbec poprv\u00e9 zalitoval, \u017ee netr\u00e1v\u00ed \u010das p\u0159ece jen jinak. Poprv\u00e9 se mu zd\u00e1lo, \u017ee jeho \u017eivot nen\u00ed a\u017e tak zaj\u00edmav\u00fd, jak se zprvu domn\u00edval.<\/p>\n

„R\u00e1d poslouch\u00e1m hudbu a\u2026 a maluji.“ T\u00edmhle prohl\u00e1\u0161en\u00edm nikoho \u0161okovat nemohl, d\u011blali to v\u0161ichni.<\/div>\n

„Maluje\u0161? P\u00e1ni a co? Portr\u00e9ty? Na krajinky bych t\u011b netipoval.“ Pln\u00e9 rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Toma polilo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed horko. Uvnit\u0159 n\u011bj, p\u0159ibli\u017en\u011b v oblasti b\u0159icha, c\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed \u0161imr\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 si nedok\u00e1zal nikterak od\u016fvodnit a nal\u00e9zt tak jeho p\u0159\u00ed\u010dinu. Jedin\u00e9, co tu\u0161il, bylo, \u017ee to m\u00e1 spojitost s cizincem.<\/p>\n

„No, graffiti.“ P\u0159iznal po chvilce s rozpa\u010dit\u00fdm v\u00fdrazem, nebo\u0165 si nebyl jist, jak to vezme. Kdy\u017e se takto chlubil p\u0159ed holkami, p\u0159ipadal si jako um\u011blec. Nyn\u00ed m\u011bl v\u0161ak strach, \u017ee bude za vandala, co ni\u010d\u00ed okol\u00ed. „A co poslouch\u00e1\u0161 ty? Rock?“ Usoudil, kdy\u017e vzal v potaz jeho styl. Mlad\u00edk p\u0159ik\u00fdvl, vz\u00e1p\u011bt\u00ed v\u0161ak dodal, \u017ee v podstat\u011b m\u00e1 r\u00e1d od v\u0161eho n\u011bco.<\/p>\n

„Skl\u00e1d\u00e1m b\u00e1sni\u010dky,“ hlesl chlapec s ebenov\u00fdmi vlasy, kdy\u017e se mezi nimi rozhostilo ticho. O\u010dek\u00e1val v\u00fdsm\u011bch, na n\u011bj\u017e byl zvykl\u00fd. U\u017e jen \u010d\u00edst ver\u0161e bylo pro jeho vrstevn\u00edky n\u011bco potupn\u00e9ho, ps\u00e1t je podle slov jeho spolu\u017e\u00e1k\u016f mohl jedin\u011b impotentn\u00ed zoufalec, co nen\u00ed schopen si nikoho naj\u00edt.<\/div>\n

„\u0158ekni mi n\u011bjakou.“ Vyhrkl Tom a zahradil mu sv\u00fdm t\u011blem cestu.<\/div>\n
„To nejde. Jsou smutn\u00e9 a\u2026 Ur\u010dit\u011b by se ti nel\u00edbily.“ Zavrt\u011bl druh\u00fd hoch hlavou a chystal se jej obej\u00edt. Tom se v\u0161ak nevzd\u00e1val.<\/div>\n
„A nemohl bys t\u0159eba napsat n\u011bjakou jen pro m\u011b?“<\/div>\n
„Pro tebe?“ Podivil se \u010dernovl\u00e1sek a p\u0159ekvapen tou p\u0159\u00edmost\u00ed zapomn\u011bl zav\u0159\u00edt \u00fasta.<\/div>\n
„No, pro m\u011b. Z\u00edtra m\u00e1m narozeniny. Byl by to d\u00e1rek.“ Zazubil se drzoun s dredy. Tenhle p\u0159idrzl\u00fd \u00fasm\u011bv mu zamotal hlavu natolik, \u017ee se zmohl jen na slabounk\u00e9 k\u00fdvnut\u00ed, j\u00edm\u017e mu dal, po \u010dem tak prahnul.<\/p>\n

„Tak\u017ee z\u00edtra mi ji p\u0159inese\u0161?“ Mrkl na \u010dernovl\u00e1ska, jemu\u017e st\u00e1le zabra\u0148oval pokra\u010dovat v cest\u011b.<\/div>\n

„P\u0159inesu.“<\/div>\n
„V kolik m\u016f\u017ee\u0161 p\u0159ij\u00edt? Stejn\u011b jako dneska? Nebo hned po ob\u011bd\u011b? V jednu. Mohl bys?“ Tom\u016fv t\u00f3n, v\u00fdraz tv\u00e1\u0159e a i roztr\u017eit\u00e9 chov\u00e1n\u00ed chlapci lichotilo. Byl prvn\u00ed, kdo se podobn\u011b choval v jeho p\u0159\u00edtomnosti, kdo p\u016fsobil nerv\u00f3zn\u011b jen proto, \u017ee se na n\u011bj pod\u00edval nebo usm\u00e1l, a kdo m\u011bl z\u00e1rove\u0148 radost, \u017ee s n\u00edm m\u016f\u017ee b\u00fdt. Bylo to podivuhodn\u00e9, znali se tak krati\u010dk\u00fd okam\u017eik a ten i p\u0159esto sta\u010dil na to, aby jeden druh\u00e9ho pobl\u00e1znili.<\/div>\n
„P\u0159ijdu.“ P\u0159isl\u00edbil nakonec. „Ale te\u010f u\u017e fakt mus\u00edm.“<\/p>\n

„Doprovod\u00edm t\u011b.“ Nab\u00eddl se Tom, kter\u00fd doufal, \u017ee touhle lst\u00ed se mu poda\u0159\u00ed zjistit, kde bydl\u00ed, jen\u017ee se p\u0159epo\u010d\u00edtal. \u010cernovl\u00e1sek mu sice pod\u011bkoval za ochotu, ale odm\u00edtl, a jemu tak nezbylo, ne\u017e rozhodnut\u00ed respektovat.<\/p>\n

„Tak\u017ee se z\u00edtra uvid\u00edme?“ Uji\u0161\u0165oval se znovu dredat\u00fd hoch a jemn\u011b uchopil jeho z\u00e1p\u011bst\u00ed. P\u0159ipadal si jako cvok. Jindy by to tolik ne\u0159e\u0161il, ale v tomhle p\u0159\u00edpad\u011b mu nesm\u00edrn\u011b z\u00e1le\u017eelo na tom, aby skute\u010dn\u011b p\u0159i\u0161el. Odpov\u011bd\u00ed mu bylo n\u011bco, co by jej ani ve snu nenapadlo. To n\u011bco byly m\u011bkk\u00e9 rty pla\u0161e se dot\u00fdkaj\u00edc\u00ed t\u011bch jeho. On jej l\u00edb\u00e1? On jej l\u00edb\u00e1! Tom okusil u\u017e tolik d\u00edv\u010d\u00edch rt\u016f, ale \u017e\u00e1dn\u00e9 nebyly tak hebk\u00e9 jako tyhle. Obj\u00edmal ji\u017e n\u011bkolik d\u00edvek, ale u \u017e\u00e1dn\u00e9 nem\u011bl obavy, \u017ee p\u0159ivine-li si ji k sob\u011b pevn\u011bji, ubl\u00ed\u017e\u00ed j\u00ed.<\/p>\n

Polibek trval kr\u00e1tce, p\u0159esto se ob\u011bma zd\u00e1lo, \u017ee se v ten moment zastavil \u010das. Pro oba existoval jen ten druh\u00fd. Nesm\u011ble se k sob\u011b tiskli, nejist\u011b l\u00edbali rty toho druh\u00e9ho. \u010cernovlas\u00fd mlad\u00edk se, a\u010d velmi nerad, odt\u00e1hl. Jeho dla\u0148 zlehka pohladila Tomovu pa\u017ei a ne\u017e sta\u010dil otev\u0159\u00edt o\u010di, byl pry\u010d. Za\u010dal se rozhl\u00ed\u017eet na v\u0161echny strany doufaje, \u017ee jej zahl\u00e9dne a zjist\u00ed, kter\u00fdm sm\u011brem zmizel. Jen\u017ee po n\u011bm nebylo ani vidu ani slechu.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

\u010cernovl\u00e1sek netrp\u011bliv\u011b poposedl na lavi\u010dce a v kapse nahmatal poskl\u00e1dan\u00fd pap\u00edr. Jen co dob\u011bhl dom\u016f, vrhl se do psan\u00ed. \u017dasl, jak snadno jej ver\u0161e napadaly. Mo\u017en\u00e1 to bylo t\u00edm, \u017ee nepsal on, ale tvo\u0159ilo za n\u011bj jeho srdce. Je\u0161t\u011b dnes c\u00edtil na sv\u00fdch rtech ty jeho. Netu\u0161il, co jej to popadlo. L\u00edbat ciz\u00edho kluka! B\u00e1l se jeho reakce, kdy\u017e v\u0161ak uc\u00edtil, jak jej jeho pa\u017ee pomalou\u010dku obj\u00edmaj\u00ed, jeho srdce zaplesalo radost\u00ed. Nevadilo mu to, l\u00edbilo se mu to, polibek mu opl\u00e1cel.<\/p>\n

Dal\u0161\u00edho dne se nemohl do\u010dkat, a\u017e znovu spat\u0159\u00ed jeho tv\u00e1\u0159. Nebyl schopen poz\u0159\u00edt jedin\u00e9 sousto, soust\u0159edit pozornost na n\u011bco jin\u00e9ho. Do parku dob\u011bhl cel\u00fd ud\u00fdchan\u00fd u\u017e kr\u00e1tce p\u0159ed jednou hodinou a posadil se na lavi\u010dku, u n\u00ed\u017e se setkali poprv\u00e9. Co chvilku jej vyhl\u00ed\u017eel, d\u00edval se na v\u0161echny strany, ale on nep\u0159ich\u00e1zel. Uklid\u0148oval se t\u00edm, \u017ee jej zkr\u00e1tka jen n\u011bco zdr\u017eelo a \u017ee ur\u010dit\u011b p\u0159ijde. \u010cekal hodinu, dal\u0161\u00ed i tu dal\u0161\u00ed. Vzdal to, teprve kdy\u017e se za\u010dalo stm\u00edvat. Kdy\u017e opou\u0161t\u011bl park, loudal se, st\u00e1le koukal kolem sebe, ale nespat\u0159il jej.<\/p>\n

P\u0159esto se vr\u00e1til n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed den, b\u011b\u017eel sem hned po skon\u010den\u00ed vyu\u010dov\u00e1n\u00ed a odch\u00e1zel p\u0159i setm\u011bn\u00ed. Cel\u00fdch sedm dn\u00ed sem chodil a \u010dekal na Toma, kter\u00fd \u0161estkr\u00e1t nep\u0159i\u0161el. Slunce znovu zach\u00e1zelo za obzor a po bled\u00fdch l\u00edc\u00edch za\u010d\u00ednaly kanout slzy. Vyst\u0159elil si z n\u011bj. Nest\u00e1l o jeho b\u00e1sni\u010dku, nest\u00e1l o jeho bl\u00edzkost, nest\u00e1l o n\u011bj. Kdyby alespo\u0148 v\u011bd\u011bl, kde jej hledat, kam j\u00edt. Znal jen jeho jm\u00e9no. Jen\u017ee kolik Tom\u016f v tomhle m\u011bst\u011b mohlo b\u00fdt? Des\u00edtky? Stovky? Nem\u011bl ani \u010d\u00edslo, na n\u011bj\u017e by mohl zavolat, nem\u011bl ani email, na n\u011bj\u017e by napsal. Nem\u011bl nic.<\/p>\n

S povzdechnut\u00edm vstal a naposledy se oto\u010dil kolem dokola. Nikde ani \u017eiv\u00e1\u010dka. Zad\u00edval se na kv\u011btinu ve sv\u00e9 dlani, ji\u017e p\u0159i p\u0159\u00edchodu utrhnul a kterou opatrn\u011b polo\u017eil na d\u0159evo. Jeho o\u010di je\u0161t\u011b n\u011bkolik vte\u0159in hled\u011bly na b\u00edl\u00e9 okv\u011btn\u00ed l\u00edstky, ne\u017e se mlad\u00edk s krv\u00e1cej\u00edc\u00edm srdcem skute\u010dn\u011b odebral k odchodu. Sedm dn\u00ed \u010dekal, sedmkr\u00e1t nep\u0159i\u0161el. Osm\u00fd den nen\u00ed, poosm\u00e9 naivn\u011b nevkro\u010d\u00ed do t\u011bchto m\u00edst a nebude zoufale vyhl\u00ed\u017eet chlapce ve voln\u00e9m oble\u010den\u00ed s blon\u010fat\u00fdmi dredy, ro\u0161\u0165\u00e1ck\u00fdm \u00fasm\u011bvem a podmaniv\u00fdma o\u010dima. Poosm\u00e9 u\u017e ne.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

A\u010d sotva popadal dech, nezvolnil tempo. Neslevil z n\u011bj, dokud p\u0159ed sebou nespat\u0159il koruny strom\u016f a jeho nohy se nedotkly p\u00edse\u010dn\u00e9 cesty, jich\u017e bylo v parku n\u011bkolik. Kdy\u017e se vr\u00e1til p\u0159ed t\u00fddnem dom\u016f, m\u011bl v \u00famyslu vpl\u00ed\u017eit se do pokoje stejn\u011b ti\u0161e, jako jej opustil. Pl\u00e1n to byl dokonal\u00fd, sotva se v\u0161ak jeho noha dotkla podlahy, usly\u0161el za sebou odka\u0161l\u00e1n\u00ed a z\u00e1hy jej oslepilo ostr\u00e9 sv\u011btlo. Matka na n\u011bj \u010dekala.<\/p>\n

N\u00e1sledovala \u0161\u00edlen\u00e1 h\u00e1dka, kter\u00e1 skon\u010dila fackou a uji\u0161t\u011bn\u00edm, \u017ee odte\u010f bude pod p\u0159\u00edsn\u00fdm dohledem. \u017de sv\u00e1 slova myslela v\u00e1\u017en\u011b, se mohl p\u0159esv\u011bd\u010dit hned n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho dne. Jen co r\u00e1no vstal a nasn\u00eddal se, p\u0159inutila jej si vz\u00edt u\u010debnici a za\u010d\u00edt s vylep\u0161ov\u00e1n\u00edm prosp\u011bchu. Tom m\u011bl v \u00famyslu zav\u0159\u00edt se do pokoje, p\u0159edst\u00edrat, \u017ee se u\u010d\u00ed a ve vhodnou chv\u00edli se vypa\u0159it za sv\u00fdm nezn\u00e1m\u00fdm do parku. Jen\u017ee matka jej vyvedla z omylu, nakr\u00e1\u010dela k n\u011bmu a ozn\u00e1mila, \u017ee si u\u010debnici vezme dol\u016f a bude se u\u010dit p\u0159ed n\u00ed. Toma popadl vztek, bylo to hor\u0161\u00ed ne\u017e v\u011bzen\u00ed. Jen zoufale sledoval ru\u010di\u010dku hodin, jak se posunuje. V moment\u011b, kdy byla p\u0159esn\u011b jedna, se mu v mysli vyno\u0159il obraz mlad\u00edka sed\u00edc\u00edho na lavi\u010dce, jak se rozhl\u00ed\u017e\u00ed a o\u010dek\u00e1v\u00e1 jeho p\u0159\u00edchod. Vid\u011bl jeho \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di, jak t\u011bkaj\u00ed kolem a sna\u017e\u00ed se naj\u00edt jeho. A on nep\u0159ich\u00e1z\u00ed.<\/p>\n

Nevydr\u017eel to a poprv\u00e9 u matky \u0161kemral, dopro\u0161oval se, aby jej alespo\u0148 na chvilku pustila ven, \u017ee by si zab\u011bhnul jen n\u011bco za\u0159\u00eddit a hned by se vr\u00e1til. Razantn\u011b odm\u00edtla se slovy, aby si rad\u011bji hled\u011bl u\u010den\u00ed. Tak moc se pokou\u0161el obm\u011bk\u010dit ji, ale marn\u011b. Byla jako sk\u00e1la. Tvrd\u00e1 a bez kouska citu v t\u011ble.<\/p>\n

O tom, \u017ee by se mu mohlo poda\u0159it dostavit se do parku n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed den po \u0161kole, mohl nanejv\u00fd\u0161 jen sn\u00edt. R\u00e1no, kdy\u017e se chystal vst\u00e1t a odej\u00edt z domu, zadr\u017eel jej otec, kter\u00fd mu ozn\u00e1mil, \u017ee klidn\u011b m\u016f\u017ee sed\u011bt, proto\u017ee do \u0161koly jej odveze on. Mlad\u00edk se nejprve \u0161okovan\u011b pod\u00edval na n\u011bj a vz\u00e1p\u011bt\u00ed na matku. Ne\u017eertovali, mysleli to smrteln\u011b v\u00e1\u017en\u011b. Kdy\u017e Simone dodala, \u017ee jej otec i vyzvedne, nevydr\u017eel to a za\u010dal je\u010det. Ud\u011blali z n\u011bj v\u011bzn\u011b, hl\u00eddali jej na ka\u017ed\u00e9m kroku. K\u0159ik mu stejn\u011b nepomohl, do auta se nakonec usadit musel. Zrovna tak po skon\u010den\u00ed vyu\u010dov\u00e1n\u00ed. Takhle to prob\u00edhalo cel\u00fd t\u00fdden, den co den.<\/p>\n

Dnes to v\u0161ak nevydr\u017eel a znovu utekl oknem ven. Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee bude m\u00edt pr\u016f\u0161vih, a\u017e na to p\u0159ijdou rodi\u010de, \u017ee mu to neprojde jen tak, ale musel do parku. Dob\u011bhl do n\u011bj, kdy\u017e u\u017e se stm\u00edvalo. Jak se bl\u00ed\u017eil k m\u00edstu, kde jej spat\u0159il, zpomaloval a jeho nitro se sv\u00edralo. V moment\u011b, kdy pohl\u00e9dl na lavi\u010dku, zastavilo se mu srdce. Nebyl tam. Ale co si myslel? \u017de na n\u011bj bude t\u00fdden \u010dekat? Jak bl\u00e1hov\u00fd jen byl! Rezignovan\u011b usedl na lavi\u010dku a slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed. Bolelo jej to. Ten klu\u010dina s \u010dokol\u00e1dov\u00fdma o\u010dima mu vpadl do \u017eivota a ukradl srdce. Cel\u00fd t\u00fdden na n\u011bj myslel, jeho my\u0161lenky pat\u0159ily jedn\u00e9 jedin\u00e9 osob\u011b.<\/p>\n

Po chvilce se narovnal, ot\u0159el si slzy z tv\u00e1\u0159e a jeho pohled padl vedle. Nat\u00e1hl dla\u0148 a opatrn\u011b sev\u0159el v ruce uvadaj\u00edc\u00ed kv\u011btinu. Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zavrt\u011bl hlavou. \u017d\u00e1dn\u00e9 d\u00edvce se nepoda\u0159ilo om\u00e1mit jej za cel\u00fd ve\u010der, jemu sta\u010dilo p\u00e1r kr\u00e1tk\u00fdch chvilek.<\/p>\n

„Sedmikr\u00e1sko moje, kde jen t\u011b m\u00e1m?“<\/p>\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay Zdrav\u00edm v\u0161echny twincestn\u00ed du\u0161e, netu\u0161\u00edm, jestli si na mou osobu je\u0161t\u011b n\u011bkdo pamatuje. Ti, co nav\u0161t\u011bvuj\u00ed blog d\u00e9le, si mo\u017en\u00e1 matn\u011b vybavuj\u00ed. P\u0159ece jen je to n\u011bjak\u00fd ten p\u00e1tek, co tu byla naposledy zve\u0159ejn\u011bna kapitola n\u011bkter\u00e9 z m\u00fdch pov\u00eddek… Po<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[579],"tags":[],"class_list":["post-4401","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-sedmikraska"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4401","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4401"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4401\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4401"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4401"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4401"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}