{"id":4407,"date":"2013-12-14T17:00:00","date_gmt":"2013-12-14T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4393"},"modified":"2013-12-14T17:00:00","modified_gmt":"2013-12-14T16:00:00","slug":"denial-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/12\/14\/denial-22\/","title":{"rendered":"Denial 22."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n

<\/strong> Spole\u010dn\u011b jsme s Tomem vystoupili p\u0159ed \u0161kolkou. Jsem moc r\u00e1d, \u017ee chce malou vid\u011bt. Je to \u0161ance pro n\u00e1s, jak b\u00fdt spolu, a tak\u00e9 proto, aby se spolu i v\u00edce sezn\u00e1mili, a\u010dkoli to snad nen\u00ed ani t\u0159eba. Ti dva si padli do noty a\u017e moc.<\/em> Jen jsem se na n\u011bj usm\u00e1l a pot\u00e9 u\u017e se rychle roze\u0161el dovnit\u0159. Vyzvedl jsem Nicki naho\u0159e ve t\u0159\u00edd\u011b s t\u00edm, \u017ee pro ni m\u00e1m p\u0159ekvapen\u00ed. Rozlou\u010dila se s pan\u00ed u\u010ditelkou a celou cestu do mal\u00fdch \u0161aten ze m\u011b tahala, jak\u00e9 \u017ee to pro ni m\u00e1m p\u0159ekvapen\u00ed. Jakmile se usadila na lavi\u010dku u sv\u00e9 sk\u0159\u00ed\u0148ky, sednul jsem si k n\u00ed na bobek a za\u010dal j\u00ed sund\u00e1vat ba\u010dk\u016frky.<\/p>\n

„Opravdu to chce\u0161 v\u011bd\u011bt?“ \u0161k\u00e1dl\u00edm ji s \u00fasm\u011bvem. Douf\u00e1m, \u017ee bude m\u00edt radost.<\/em><\/div>\n

„Jo, jo, jo! Chci!“ vrt\u011bla se neposedn\u011b na lavi\u010dce.<\/div>\n
„Dob\u0159e, pov\u00edm ti to,“ sund\u00e1m j\u00ed i druhou ba\u010dk\u016frku a ulo\u017e\u00edm ob\u011b do sk\u0159\u00ed\u0148ky. „Venku na tebe \u010dek\u00e1 princ,“ usm\u011bju se na ni sladce. „Ale!“ podzvednu v\u00fdznamn\u011b ukazov\u00e1\u010dek, ne\u017e se sta\u010d\u00ed nadechnout. Jinak bych ji tu nemusel udr\u017eet.<\/em> „I princ se ob\u010das zran\u00ed a mus\u00ed na sebe b\u00fdt te\u010f opatrn\u00fd. M\u00e1 na krku takov\u00fd speci\u00e1ln\u00ed l\u00edmec, proto\u017ee ho ten krk hodn\u011b bol\u00ed, stejn\u011b tak jako cel\u00e9 t\u011blo v\u010detn\u011b hlavy,“ po\u0161ept\u00e1m j\u00ed vl\u00eddn\u011b. „U\u017e se na tebe moc t\u011b\u0161\u00ed, moc r\u00e1d t\u011b uvid\u00ed, ale nesm\u00ed\u0161 na n\u011bj sk\u00e1kat ani se na n\u011bj v\u011b\u0161et, beru\u0161ko.“<\/div>\n
„Princ?! Tomi?!“ vyk\u0159ikla hned, jako by m\u011b ani neposlouchala. Hned na to vysko\u010dila z lavi\u010dky a jen v pun\u010do\u0161k\u00e1ch se rozb\u011bhla ven. Bo\u017ee m\u016fj, jako bych to ne\u0159\u00edkal. J\u00e1 j\u00ed ale ani vynadat nem\u016f\u017eu, proto\u017ee j\u00e1 bych za n\u00edm let\u011bl taky.<\/em> „Tom\u00ed! Tom\u00ed!“ za\u010dala v\u00fdskat chodbou.<\/div>\n
„Nicki,“ \u0159eknu r\u00e1zn\u011b a rozeb\u011bhnu se za n\u00ed. Na\u0161t\u011bst\u00ed jsem ji v p\u016flce chodby chytil a vzal ji do n\u00e1ru\u010de. „Princezny se takhle ale nechovaj\u00ed,“ brouknu a donesu ji zp\u00e1tky na lavi\u010dku. „Co jsem ti \u0159\u00edkal, hm?“<\/div>\n
„Tom\u00ed je venku! Tom\u00ed je venku!“ za\u010dala vesele pop\u011bvovat, av\u0161ak nechala se n\u00e9st. Nad t\u00edm jsem se musel usm\u00e1t. M\u00e1m radost, \u017ee m\u00e1 radost.<\/em><\/div>\n
„A \u010dek\u00e1 na tebe, ale nap\u0159ed se mus\u00ed\u0161 obout a obl\u00e9knout,“ cvrknu ji do nosu. Pot\u00e9 jsem ji p\u0159evl\u00e9kl do v\u011bc\u00ed, ve kter\u00fdch r\u00e1no p\u0159i\u0161la, a obul j\u00ed boti\u010dky.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„U\u017e m\u016f\u017eeme j\u00edt?“ zeptala se nedo\u010dkav\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e se neust\u00e1le vrt\u011bla. Zav\u0159el jsem j\u00ed sk\u0159\u00ed\u0148ku a pot\u00e9 j\u00ed nastavil ruku.<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme,“ usm\u011bju se na ni. Hned se m\u011b chytila a s poposko\u010den\u00edm m\u011b rozt\u00e1hla k v\u00fdchodu. Opravdu jsem se j\u00ed nechal t\u00e1hnout, ale s \u00fasm\u011bvem. Zav\u0159el jsem za n\u00e1mi vchodov\u00e9 dve\u0159e a pomalu ji pustil. Hlavn\u011b na n\u011bj nesk\u00e1kej!<\/em><\/div>\n
„Tom\u00ed! Tom\u00ed!“ zapi\u0161t\u011bla nad\u0161en\u011b a rozb\u011bhla se k n\u011bmu tak rychle, div se nep\u0159izabila po cest\u011b.<\/div>\n
„No ahoj, ty moje princezno,“ zasm\u00e1l se Tom a i p\u0159es svoje zran\u011bn\u00ed se k n\u00ed sklonil. Ona mu hned sko\u010dila kolem krku a on se spole\u010dn\u011b se zak\u0148u\u010den\u00edm narovnal, ale p\u0159ichytil si ji pod zade\u010dkem. Jestli j\u00ed tentokr\u00e1t nenapl\u00e1c\u00e1m, bude to z\u00e1zrak. Ale no jo, t\u011b\u0161ila se na n\u011bj.<\/p>\n

<\/em> „Tom\u00ed! Tebe n\u011bkdo zml\u00e1til!“ vyhrkla hned, kdy\u017e si ho prohl\u00ed\u017eela.<\/div>\n

„Ale nezml\u00e1til, ble\u0161ko,“ rozesm\u011bje se. „Jenom jsem m\u011bl nehodu, v\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„To bude dobr\u00fd, Tomi,“ objala ho kolem krku a dala mu pusu. T\u011b\u0161\u00ed m\u011b, \u017ee ho m\u00e1 r\u00e1da.<\/em><\/div>\n
„Bude to dobr\u00fd, zlat\u00ed\u010dko, ale nechytej se m\u011b, pros\u00edm, kolem toho krku,“ zasm\u00e1l se, ale i p\u0159esto si ji kolem n\u011bj nechal. Pomalu jsem k nim do\u0161el a jen kroutil hlavou.<\/div>\n
„Promi\u0148, \u0159\u00edkal jsem j\u00ed to, ale princezna je dneska neposlu\u0161n\u00e1,“ \u0159eknu s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „\u017de jo?“ popl\u00e1c\u00e1m ji po stehn\u011b n\u011b\u017en\u011b, aby m\u011b v\u016fbec vn\u00edmala. Ta holka je cel\u00e1 po mn\u011b. Taky je v jeho p\u0159\u00edtomnosti om\u00e1men\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Ne, jsem hodn\u00e1. Ut\u011b\u0161uju sv\u00fdho Tomiho,“ broukla a dala mu dal\u0161\u00ed pusinku. Pff, j\u00e1 si ho taky ut\u011b\u0161oval a je\u0161t\u011b budu.<\/em> On se jen zasm\u00e1l a pohladil ji po z\u00e1dech.<\/div>\n
„Tohle m\u00e1 rozhodn\u011b po tob\u011b,“ \u0159ekne mi s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Kdyby jenom tohle,“ povzdechnu, ale usm\u011bju se. „Tak co? Kam byste r\u00e1di vyrazili?“<\/div>\n
„Kamkoli bude princezna cht\u00edt,“ usm\u00e1l se Tom a trochu od n\u00ed odt\u00e1hl hlavu, aby na ni vid\u011bl. \u00dasm\u011bv se mu v\u0161ak vz\u00e1p\u011bt\u00ed zk\u0159ivil bolest\u00ed.<\/p>\n

„Do parku p\u016fjdeme! Do parku!“ za\u010dala na n\u011bm hned Nicki nad\u0161en\u011b poskakovat. No, to ne, zlat\u00ed\u010dko. Mohla bys mi ho zni\u010dit.<\/em><\/div>\n

„Okay, ale te\u010f p\u016fjde\u0161 ke mn\u011b, ko\u010dko,“ nekompromisn\u011b si ji vezmu do n\u00e1ru\u010de. „Toma to moc bol\u00ed, kdy\u017e na n\u011bm sk\u00e1\u010de\u0161 a vyv\u00e1d\u00ed\u0161,“ pod\u00edv\u00e1m se na ni. Nem\u016f\u017eu j\u00ed dovolit v\u0161echno. Zaslou\u017eila by si za to p\u00e1r facek, ale nechci j\u00ed kazit tu radost, kterou m\u00e1. Stejn\u011b bych j\u00ed ani nedok\u00e1zal t\u011bch p\u00e1r facek d\u00e1t.<\/em><\/div>\n
„Nen\u00e9, nebol\u00ed! \u017de ne, Tom\u00ed! J\u00e1 chci k Tomimu,“ za\u010dala sebou hned nespokojen\u011b \u0161\u00edt. Tak p\u0159edv\u00e1d\u011bt se bude. Ona v\u00ed, jak tohle nesn\u00e1\u0161\u00edm.<\/em><\/div>\n
„To je dobr\u00fd. Klidn\u011b si ji vezmu,“ pousm\u011bje se Tom a pohlad\u00ed ji po hlavi\u010dce. Dobr\u00e1\u010dek, ud\u011blal by pro ni snad cokoli.<\/em><\/div>\n
„Ne, ono nebude poka\u017ed\u00e9 po jej\u00edm,“ tro\u0161ku v\u00edc si ji na sebe vysad\u00edm. „\u0158\u00edkal jsem, \u017ee to Tomiho bol\u00ed a tys m\u011b neposlechla. Dokonce i Tom ti to \u0159\u00edkal,“ \u0159eknu k\u00e1rav\u011b.<\/div>\n
„Ale v\u017edy\u0165 \u0159ekl, \u017ee si m\u011b vezme,“ na\u0161pul\u00ed nespokojen\u011b rty.<\/div>\n
„Proto\u017ee ho mrz\u00ed, jak se vztek\u00e1\u0161 a m\u011b taky. Jestli se bude\u0161 vztekat d\u00e1l, jedeme dom\u016f,“ podzvednu v\u00fdhru\u017en\u011b obo\u010d\u00ed. Dob\u0159e, jen nads\u00e1zka.<\/em><\/div>\n
„N\u00e9. J\u00e1 se omlouv\u00e1m, tat\u00ednku. Ne, ne, promi\u0148,“ za\u010dala se po mn\u011b hned \u0161plhat v\u00fd\u0161, aby mi mohla d\u00e1t pusu.<\/div>\n
„Ne, zlob\u00ed\u0161,“ poodt\u00e1hnu se od n\u00ed tro\u0161ku. „Mn\u011b se neomlouvej, omluv se Tomovi a a\u017e pak m\u011b m\u016f\u017ee\u0161 pusinkovat,“ postav\u00edm ji pomalu na zem. Sice ji miluju, d\u00fdchal bych pro ni, ale mus\u00edm ji i vychov\u00e1vat, nejen rozmazlovat.<\/em> To pokorn\u011b sklopila hlavu, dala si ruce za z\u00e1da a za\u010dala \u0161pi\u010dkou boty vrtat do chodn\u00edku.<\/p>\n

„Promi\u0148, Tomi,“ p\u00edpla smutn\u011b. On v\u0161ak jen povzdechl a kleknul si k n\u00ed. To je cel\u00fd on.<\/em><\/div>\n

„J\u00e1 se na tebe nezlob\u00edm, beru\u0161ko. Ale n\u011bkter\u00fd zran\u011bn\u00ed opravdu bol\u00ed, v\u00ed\u0161,“ odhrne j\u00ed vl\u00e1sky. Ona k n\u011bmu hned s \u00fasm\u011bvem p\u0159istoupila a pohladila ho svoj\u00ed drobnou ru\u010dkou po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Ono se to beb\u00ed zahoj\u00ed. J\u00e1 si rozbila nohu a u\u017e to ani nebol\u00ed, hele,“ vyhrnula si hned kalhoty, aby mu uk\u00e1zala sv\u00e9 koleno.<\/div>\n
„Jej, to muselo bolet, vi\u010f,“ pohlad\u00ed ji Tom smutn\u011b po ruce. Je na ni hodn\u00fd, stra\u0161n\u011b hodn\u00fd. Kdo by jen \u0159ekl do mlad\u00e9ho kluka, jak\u00fd bude m\u00edt vztah k d\u011btem.<\/em><\/div>\n
„Jo,“ chytla se ho hned za ni, p\u0159i\u010dem\u017e si druhou ru\u010dkou ot\u0159ela oko, ani\u017e by si shrnula nohavici. „Ale neplakala jsem,“ \u0159ekne hrdinsky. Jen nepov\u00eddej, ty \u0161mudlo moje mal\u00e1.<\/em><\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161, to j\u00e1 dneska plakal. Na plak\u00e1n\u00ed nen\u00ed nic \u0161patn\u00fdho, hm,“ usm\u011bje se na ni Tom vl\u00eddn\u011b.<\/p>\n

„Tys plakal? Tak j\u00e1 p\u0159\u00ed\u0161t\u011b taky budu plakat. Moc to bolelo, Tomi?“ za\u010dala ho smutn\u011b tahat za prst.<\/div>\n

„Docela jo, ale ty neplakej. Nem\u00e1\u0161 d\u016fvod, hm? Te\u010f se na m\u011b usm\u011bj t\u00edm sv\u00fdm kr\u00e1sn\u00fdm \u00fasm\u011bvem,“ pob\u00eddne ji s \u00fasm\u011bvem. Ona se hned zavrt\u00ed a zazub\u00ed se na n\u011bj, a\u017e se j\u00ed ve tv\u00e1\u0159\u00edch ud\u011blaj\u00ed roztomil\u00e9 \u010fol\u00ed\u010dky. „Tenhle \u00fasm\u011bv mi hned v\u0161echny r\u00e1ny zahoj\u00ed,“ usm\u011bje se na ni. Je\u0161t\u011b ji pohlad\u00ed po vl\u00e1sk\u00e1ch a pomalu se zt\u011b\u017eka narovn\u00e1.<\/p>\n

„P\u016fjdeme do parku, tat\u00ed?“ pod\u00edvala se na m\u011b Nicki, p\u0159i\u010dem\u017e Tomovi objala nohu. Pod\u00edval jsem se na ni. Sna\u017eil jsem se b\u00fdt v\u00e1\u017en\u00fd, ale po chvilce jsem se usm\u00e1l a p\u0159ik\u00fdvnul. Nemohu j\u00ed odolat.<\/em><\/div>\n

„Pokud bude ale Tom cht\u00edt,“ \u0159eknu a pohl\u00e9dnu na n\u011bj.<\/div>\n
„Trochu \u010derstv\u00fdho vzduchu mi neubl\u00ed\u017e\u00ed,“ usm\u011bje se na m\u011b.<\/div>\n
„J\u00f3, trochu \u010derstv\u00fdho vzduchu mu neubl\u00ed\u017e\u00ed,“ zak\u0159en\u00ed se hned Nicki. Zasm\u00e1l jsem se nad t\u00edm a p\u0159e\u0161el k autu.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvnu. „Tak \u0161up nebo ti ujedu,“ nastav\u00edm n\u00e1ru\u010d. P\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bla, co po n\u00ed chci. V\u017edy sama p\u0159i\u0161la, abych ji usadil do seda\u010dky a p\u0159ipoutal ji.<\/div>\n
„A Tomi by m\u011b nemohl dneska d\u00e1t do seda\u010dky?“ nakr\u010dila nos\u00edk. No teda, to jsem pro ni snad u\u017e vzduch.<\/em><\/div>\n
„Jen ut\u00edkej k tat\u00ednkovi, nebo k n\u011bmu pob\u011b\u017e\u00edm j\u00e1 a ty pak tady z\u016fstane\u0161 sama,“ zasm\u011bje se Tom.<\/div>\n
„To teda ne!“ rozb\u011bhla se ke mn\u011b hned a sko\u010dila mi do n\u00e1ru\u010de. Chytl jsem ji, a jakmile jsem otev\u0159el dve\u0159e od auta, usadil jsem ji do seda\u010dky.<\/p>\n

„Ani tu pusu jsi mi nedala. Po\u010dkej, po\u010dkej, v\u0161echno si pamatuju,“ \u0159eknu j\u00ed se sm\u00edchem a p\u0159ipout\u00e1m ji. Hned na m\u011b na\u0161pulila rt\u00edky a \u010dekala. Jak si to \u017eehl\u00ed.<\/em> Tom k n\u00e1m zat\u00edm pomalu do\u0161el.<\/div>\n

„Zlobivko,“ d\u00e1m j\u00ed nakonec pusinku a potom u\u017e ji tam nech\u00e1m ha\u010dat, na\u010de\u017e dve\u0159e zav\u0159u. Zvedl jsem pohled k Tomovi. „M\u016f\u017eu t\u011b taky usadit?“ usm\u011bju se a dojdu k n\u011bmu. Otev\u0159el jsem mu s tich\u00fdm sm\u00edchem dve\u0159e u spolujezdce.<\/div>\n
„Ha-ha. Vidim, \u017ee se ohromn\u011b bav\u00ed\u0161,“ pronesl s mal\u00fdm \u00fasm\u011bvem. J\u00e1 se mu t\u00edm ale necht\u011bl vysm\u00edvat, ouu.<\/em><\/div>\n
„Sna\u017eil jsem se b\u00fdt gentleman,“ brouknu a u\u017e se jen zlehka pousm\u011bju. Pomalu se usadil a s v\u00fddechem se narovnal. Muselo ho to opravdu dost bolet. Mo\u017en\u00e1 bych ho m\u011bl zav\u00e9zt rad\u011bji dom\u016f. Sice bych si p\u0159\u00e1l, aby \u0161el s n\u00e1mi, ale kdy\u017e ho to bol\u00ed\u2026<\/em> Zav\u0159el jsem mu dve\u0159e a pot\u00e9 auto obe\u0161el. Usadil jsem se tak\u00e9 a nahnul se k n\u011bmu.<\/p>\n

„Bol\u00ed to hodn\u011b, vi\u010f? V\u00e1\u017en\u011b s n\u00e1mi chce\u0161 j\u00edt?“ svra\u0161til jsem starostliv\u011b obo\u010d\u00ed.<\/div>\n

„Jo, to je dobr\u00fd,“ usm\u011bje se na m\u011b mile. Klasika, nep\u0159izn\u00e1 to.<\/em><\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee jsem s tebou moc r\u00e1d, ale nechci, aby t\u011b to tolik bolelo,“ pohlad\u00edm ho po ruce.<\/div>\n
„Je jedno, jestli budu sed\u011bt na zadku doma nebo v parku na lavi\u010dce, ne? Takhle se aspo\u0148 projdu s tebou a malou\u2026“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvnu nakonec. Nat\u00e1hl jsem se p\u0159es n\u011bj a opatrn\u011b ho p\u0159ipoutal. Dost jsem mu ten p\u00e1s nat\u00e1hl. „Netla\u010d\u00ed to?“<\/div>\n
„I kdyby jo, je to pro moje bezpe\u010d\u00ed. Na\u0161t\u011bst\u00ed to m\u00e1m ale p\u0159es druhou stranu, tak je to dobr\u00fd,“ usm\u011bje se. „D\u011bkuju.“<\/div>\n
„V\u016fbec ned\u011bkuj, nen\u00ed za co,“ usm\u011bju se a pomalu se odt\u00e1hnu. Tak\u00e9 jsem se p\u0159ipoutal a pot\u00e9 se u\u017e rozjel sm\u011brem do centra, kde byl park. Jakmile se spustila hudba z r\u00e1dia, mal\u00e1 si za\u010dala pop\u011bvovat a vrt\u011bt se do rytmu. Zase ta p\u0159\u00edjemn\u00e1 atmosf\u00e9ra panuj\u00edc\u00ed pouze v jejich p\u0159\u00edtomnosti, a\u010dkoli je Tomovi bohu\u017eel dnes na nic. A kdov\u00ed, jak dlouho je\u0161t\u011b bude.<\/em><\/div>\n
„Utekla mi za tebou v pun\u010do\u0161k\u00e1ch, kdy\u017e jsem \u0159ekl, \u017ee \u010dek\u00e1\u0161 venku,“ usm\u011bju se a pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj, kdy\u017e zastav\u00edm na \u010dervenou.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ vzhl\u00e9dne ke mn\u011b se sladk\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Jo, nah\u00e1n\u011bl jsem j\u00ed tam po chodb\u011b,“ zasm\u011bju se ti\u0161e. Pot\u00e9 jsem se v\u0161ak u\u017e rozjel.<\/div>\n
„Je prost\u011b rozko\u0161n\u00e1,“ broukne spokojen\u011b a pod\u00edv\u00e1 se z okna. Nad t\u00edm jsem se jen uculoval a jel d\u00e1l. Byl docela nep\u0159\u00edjemn\u00fd siln\u00fd provoz, tak\u017ee jsem se rad\u011bji soust\u0159edil. Vezu si ty nejvz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00ed poklady, tak je\u0161t\u011b, aby ne.<\/p>\n

<\/em> Po chvilce jsem zaparkoval nedaleko od parku. Bylo tu takov\u00e9 men\u0161\u00ed parkovi\u0161t\u011b a na\u0161t\u011bst\u00ed dokonce i voln\u00e9 m\u00edsto. Odpoutal jsem Toma a pot\u00e9 vystoupil, na\u010de\u017e jsem odpoutal i Nicki. Pot\u00e9 jsme se u\u017e v\u0161ichni t\u0159i vydali sm\u011brem k parku.<\/div>\n

„A \u017ee tam budu prvn\u00ed!“ vyp\u00edskla Nicki, na\u010de\u017e se rozb\u011bhla vp\u0159ed. Dnes ur\u010dit\u011b.<\/em><\/div>\n
„Z\u00e1vodnice,“ brouknu pobaven\u011b a pod\u00edv\u00e1m se na Toma.<\/div>\n
„Kdybych mohl, tak b\u011b\u017e\u00edm za n\u00ed,“ zasm\u011bje se a trochu si pouprav\u00ed kr\u010dn\u00ed korzet.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ usm\u011bju se. „Omluv to u toho auta. Cht\u011bla se tro\u0161ku p\u0159edv\u00e9st,“ \u0159eknu omluvn\u011b.<\/div>\n
„No, nep\u0159ilep\u0161ila mi, ale je to dobr\u00fd,“ pousm\u011bje se. Ach jo, to m\u011b mrz\u00ed. To se mi Nicki teda p\u011bkn\u011b p\u0159edvedla.<\/em><\/div>\n
„Mrz\u00ed m\u011b to. Pot\u0159ebovala d\u00e1t p\u00e1r p\u0159es prdel,“ \u0159eknu rozho\u0159\u010den\u011b. „Je po tob\u011b jako div\u00e1.“<\/div>\n
„To ti tolik vad\u00ed, \u017ee si m\u011b v\u0161\u00edm\u00e1 v\u00edc ne\u017e tebe?“ zept\u00e1 se provinile. Ahm, to si hodn\u011b \u0161patn\u011b vylo\u017eil.<\/em><\/div>\n
„Naopak,“ zakrout\u00edm ihned hlavou. „J\u00e1 jsem za to vd\u011b\u010dn\u00fd a t\u011b\u0161\u00ed m\u011b to. B\u00e1l jsem se, \u017ee to bude \u0161patn\u00e9. Jen m\u011b mrz\u00ed, \u017ee ti p\u0159ihor\u0161ila t\u00edm, jak je divok\u00e1. Ona se mohla p\u0159erazit, jak za tebou b\u011b\u017eela,“ usm\u011bju se.<\/div>\n
„Nep\u0159ihor\u0161ila mi, neboj,“ ujist\u00ed m\u011b s \u00fasm\u011bvem. „Pro d\u011bti se v\u017edycky mus\u00ed n\u011bco ob\u011btovat, ne?“ pokr\u010d\u00ed trochu rameny. To mi mluv\u00ed\u0161 z du\u0161e.<\/em><\/div>\n
„Jo, to m\u00e1\u0161 pravdu,“ usm\u011bju se. „Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi tu s n\u00e1mi,“ brouknu po chv\u00edli, co ujdeme kousek cesty.<\/div>\n
„J\u00e1 taky,“ pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b. „A zd\u00e1 se, \u017ee snad i Nicki\u2026“<\/p>\n

„Ta? Je v sedm\u00e9m nebi, \u017ee t\u011b tu m\u00e1,“ pohlad\u00edm ho po ruce zlehka. A j\u00e1? \u0160koda mluvit.<\/em><\/div>\n

„A\u017e v sedm\u00fdm?“ zasm\u011bje se.<\/div>\n
„\u010c\u00edm v\u00fd\u0161, t\u00edm l\u00edp, ne?“ zasm\u011bju se s n\u00edm.<\/div>\n
„Pod\u00edval bych se nahoru, jestli ji neuvid\u00edm, ale nem\u016f\u017eu zvednout hlavu,“ zavtipkoval.<\/div>\n
„Ty jsi bl\u00e1z\u00ednek,“ usm\u011bju se sladce. Nad t\u00edm se zaculil. Semknul jsem rty k sob\u011b a chytil ho opatrn\u011b za ruku. Nev\u00edm, jestli se na to c\u00edt\u00ed. Jsme mezi lidmi, nev\u00edm, jak zareaguje.<\/em><\/div>\n
„S rukou nic nem\u00e1m,“ broukne s \u00fasm\u011bvem. Jen\u017ee dokud to nezkus\u00edm, tak to ani nezjist\u00edm.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, jen\u2026“ pozastav\u00edm se s n\u00edm.<\/div>\n
„Hm?“ nato\u010d\u00ed se ke mn\u011b \u010delem. Nat\u00e1hnul jsem se k n\u011bmu, aby se v\u00e1\u017en\u011b nemusel ani pohnout a jemn\u011b ho l\u00edbnul na rty. A jestli m\u011b n\u011bkdo uvid\u00ed, tak a\u0165 si na m\u011b klidn\u011b vezme i brejle! U\u017e m\u00e1m t\u011bch lid\u00ed po krk.<\/em> Nad t\u00edm se usm\u00e1l, n\u011b\u017en\u011b se mi ot\u0159el o nos sv\u00fdm a polibek mi oplatil.<\/div>\n
„Tohle bychom asi p\u0159ed Nicki d\u011blat nem\u011bli,“ \u0161eptne.<\/div>\n
„Zrovna te\u010f tu nen\u00ed a\u2026 ona by to pochopila. Mysl\u00edm, \u017ee ano,“ pousm\u011bju se a rty se sp\u00ed\u0161 jen o jeho ot\u0159u. \u0158ekl bych j\u00ed, \u017ee ho m\u00e1m r\u00e1d a proto jsem mu dal pusinku. V\u017edy\u0165 z toho nem\u00e1 je\u0161t\u011b rozum.<\/p>\n

<\/em> „Aby to nevy\u017evanila mamince,“ po\u0161ept\u00e1 mi do rt\u016f. To je jin\u00e1, i kdy\u017e si mysl\u00edm, \u017ee by j\u00ed to Barbara nev\u011b\u0159ila.<\/em><\/div>\n

„Mysl\u00edm, \u017ee ne a pokud ano, Barbara j\u00ed nebude v\u011b\u0159it. Je to hnusn\u00fd, ale je to tak,“ povzdechnu a l\u00edbnu ho i s jazykem. Potom jsem se pomali\u010dku poodt\u00e1hl a nevinn\u011b se usm\u00e1l. On se v\u0161ak zaculil a o ten kousek se ke mn\u011b zp\u00e1tky p\u0159ibl\u00ed\u017eil. „Mmm,“ chytnul jsem si ho za tv\u00e1\u0159i\u010dku a ud\u011blal s n\u00edm p\u00e1r krok\u016f ke stromu, kam nebylo p\u0159\u00edli\u0161 vid\u011bt. Ovinul mi ruku kolem krku a za\u010dal m\u011b pomalu l\u00edbat. P\u0159ipad\u00e1m si jako puber\u0165\u00e1k, ale je mi n\u00e1dhern\u011b.<\/em> V\u00edc jsem se k n\u011bmu nahnul a opl\u00e1cel mu to. Rukama jsem mu vyjel po t\u011ble, nemohl jsem je nikdy zadr\u017eet. Do polibk\u016f se usm\u00e1l, av\u0161ak l\u00edbnul m\u011b dlouze i s jazykem. Je\u0161t\u011b p\u00e1rkr\u00e1t m\u011b pol\u00edbil a pot\u00e9 se odtrhl.<\/div>\n
„Mmm,“ zamru\u010del spokojen\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e se pomazlil s m\u00fdmi rty. No, kdo by se udr\u017eel. To nejde, pot\u0159ebuju ho v\u00edc a v\u00edc. Ka\u017ed\u00e1 bu\u0148ka v m\u00e9m t\u011ble k\u0159i\u010d\u00ed a do\u017eaduje se ho.<\/p>\n

<\/em> „Neut\u00edkej mi, pros\u00edm,“ zak\u0148u\u010d\u00edm. A\u010dkoli jsem k n\u011bmu byl po cel\u00fd den opatrn\u00fd a dot\u00fdkal se ho v\u00e1\u017en\u011b zlehka, na jeho rty jsem moment\u00e1ln\u011b za\u00fato\u010dil. Pronikl jsem jazykem hloub\u011bji do jeho \u00fast a divoce s n\u00edm propl\u00e9tal jazyk. Pod n\u00e1valem p\u0159ekvapen\u00ed trochu zafun\u011bl nosem, ale netrvalo dlouho, ne\u017e se ke mn\u011b p\u0159ipojil. On m\u011b v\u0161ak zkrotil a jen n\u011b\u017en\u011b si s m\u00fdm jazykem pohr\u00e1val, ani\u017e by pohyboval rty. P\u0159esn\u011b v\u00ed, co m\u00e1m r\u00e1d a jak to m\u00e1m r\u00e1d. Jak je to jen mo\u017en\u00e9\u2026<\/em> Zjemnil jsem, jak cht\u011bl. Jen jsem ho n\u011b\u017en\u011b provokoval piercingem a krou\u017eil jazykem kolem toho jeho. P\u011bkn\u011b jsem do n\u011bj strkal a \u0161k\u00e1dlil ho. Zaslechl jsem slastn\u00e9 zavrn\u011bn\u00ed. V\u00edc se ke mn\u011b p\u0159ivinul a tro\u0161ku naklonil hlavu, kr\u010dn\u00ed korzet mu to nejsp\u00ed\u0161 v\u00edc nedovolil. Chud\u00e1\u010dek, jak se sna\u017e\u00ed.<\/p>\n

<\/em> „Tat\u00ed! Tom\u00ed! Kde jst\u00e9?“ ozval se n\u00e1hle hlas Nicki. Sakra! Snad tohle nevid\u011bla. To jsem j\u00ed nikdy v\u00e1\u017en\u011b nep\u0159edv\u00e1d\u011bl ani s jej\u00ed drahou matkou. A ani nikdy nebudu, chmm!<\/em> Odt\u00e1hl jsem se od n\u011bj a semkl rty k sob\u011b, na\u010de\u017e jsem si je rychle ol\u00edznul, abych si alespo\u0148 na okam\u017eik uchoval chu\u0165 jeho sladk\u00fdch rt\u016f.<\/div>\n

„Vybafnu na ni, jo?“ \u0161eptnu a pousm\u011bju se. Dal jsem mu rychlou pusu a potom u\u017e vyb\u011bhl na cestu. Zrovna se oto\u010dila, tak\u017ee jsem toho vyu\u017eil a\u2026<\/div>\n
„Baf!“ vybafnu na ni s \u00fasm\u011bvem. Mus\u00edm se sna\u017eit, jen klid. Nic se za t\u00edm stromem ned\u011blo, v\u016fbec nec\u00edt\u00edm t\u00e1hnut\u00ed v podb\u0159i\u0161ku, nic mi nen\u00ed.<\/em><\/div>\n
„\u00c1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1!“ za\u010dala naprosto \u0161\u00edlen\u011b je\u010det jako sir\u00e9na na cel\u00fd park, a\u017e se ozvalo \u0161ust\u011bn\u00ed k\u0159\u00eddel. V\u00fdborn\u011b, Nicol, i pt\u00e1ci v trn\u00ed jsou vystresovan\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1.<\/em> Hned na to se ozval Tom\u016fv hlasit\u00fd sm\u00edch. Nevydr\u017eel jsem to a za\u010dal jsem se sm\u00e1t taky.<\/div>\n
„Ko\u010di\u010dko, poj\u010f sem a nek\u0159i\u010d,“ zasm\u011bju se a dojdu k n\u00ed. Rozev\u0159u j\u00ed n\u00e1ru\u010d, aby ke mn\u011b mohla.<\/div>\n
„Tat\u00ed!“ pl\u00e1cla m\u011b cel\u00e1 vylekan\u00e1 a potom se ke mn\u011b schoulila.<\/div>\n
„Neboj se,“ p\u0159itisknu si ji k sob\u011b a pohlad\u00edm ji po vl\u00e1sk\u00e1ch. „Tome, princi, poj\u010f si tak\u00e9 ukonej\u0161it princeznu,“ zavolal jsem na n\u011bj, „a tat\u00ednka princezny m\u016f\u017ee\u0161 taky,“ dodal jsem se sm\u00edchem, kdy\u017e p\u0159i\u0161el. N\u011bjak\u00fd uklid\u0148uj\u00edc\u00ed polibek by se na\u0161el, nebo ne?<\/p>\n

<\/em> autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mischy & Turmawenne BILL Spole\u010dn\u011b jsme s Tomem vystoupili p\u0159ed \u0161kolkou. Jsem moc r\u00e1d, \u017ee chce malou vid\u011bt. Je to \u0161ance pro n\u00e1s, jak b\u00fdt spolu, a tak\u00e9 proto, aby se spolu i v\u00edce sezn\u00e1mili, a\u010dkoli to snad nen\u00ed ani t\u0159eba.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[574],"tags":[],"class_list":["post-4407","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-denial"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4407","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4407"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4407\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4407"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4407"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4407"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}