{"id":4410,"date":"2013-12-13T17:00:00","date_gmt":"2013-12-13T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4396"},"modified":"2013-12-13T17:00:00","modified_gmt":"2013-12-13T16:00:00","slug":"never-look-back-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/12\/13\/never-look-back-8\/","title":{"rendered":"Never Look Back 8."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
Hospody\u0148ka<\/p>\n

<\/strong> Tom<\/p>\n

Vyb\u011bhl jsem na terasu. Pot\u0159ebovali jsme Billa v kanclu a j\u00e1 m\u011bl za \u00fakol ho naj\u00edt.<\/div>\n

„Bille?!“ P\u0159edpokl\u00e1dal jsem, \u017ee bude je\u0161t\u011b tady. Kam by taky jinam \u0161el.<\/div>\n
Uvid\u011bl jsem ho, jak le\u017e\u00ed na zemi. Zachv\u00e1tila m\u011b panika. „Bille!“ vyk\u0159ikl jsem. Dob\u011bhl jsem k n\u011bmu a vyzvedl si ho do n\u00e1ru\u010de. „Bille? Bille!“<\/div>\n
Zkusil jsem ho proplesknout. Nic. „Pom\u00f3c!“ zavolal jsem zoufale, ale tady m\u011b jen t\u011b\u017eko mohl n\u011bkdo sly\u0161et. Vy\u0161trachal jsem z kapsy mobil a zavolal z\u00e1chranku. Trvalo to snad celou v\u011b\u010dnost, ne\u017e p\u0159ijeli. Bille, pros\u00edm, nesm\u00ed\u0161 um\u0159\u00edt\u2026<\/p>\n

Bill<\/p>\n

Probudil jsem se v nemocnici. Chv\u00edli mi trvalo, ne\u017e jsem si uv\u011bdomil, kdo jsem a kde jsem.<\/div>\n

„Jsi vzh\u016fru,“ usly\u0161el jsem Tom\u016fv hlas z\u0159eteln\u011b zbarven\u00fd \u00falevou. Oto\u010dil jsem k n\u011bmu hlavu.<\/div>\n
„Co se stalo?“<\/div>\n
„P\u0159ed\u00e1vkoval ses pr\u00e1\u0161kama a zkolaboval. Museli ti vypumpovat \u017ealudek A\u2026“ Na chv\u00edli se odml\u010del. „Pr\u00fd bude\u0161 muset z\u016fstat n\u011bjak\u00fd \u010das doma.“<\/div>\n
„Co\u017ee?“<\/div>\n
„Ale neboj se, j\u00e1 ti budu v\u0161echno hl\u00e1sit! M\u016f\u017ee\u0161 p\u0159eci v\u00e9st vy\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed z domu!“ Zav\u0159el jsem o\u010di.<\/div>\n
„A taky se o tebe m\u00e1 n\u011bkdo starat,“ \u0159ekl v\u00e1hav\u011b. Na\u0161tvan\u011b jsem o\u010di zase otev\u0159el.<\/div>\n
„Zvl\u00e1dnu to s\u00e1m. A nav\u00edc nikoho nem\u00e1m.“<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Tak\u2026 j\u00e1\u2026 klidn\u011b bych\u2026 ti s n\u011b\u010d\u00edm pomohl\u2026“ \u00dakosem jsem se na n\u011bj pod\u00edval.<\/div>\n
„To mysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b?“<\/div>\n
„Jo! Toti\u017e\u2026 J\u00e1 si mysl\u00edm, \u017ee\u2026 kdy\u017e nikoho nem\u00e1\u0161\u2026 Co kdyby se ti n\u011bco stalo?“ Trochu zrudnul.<\/div>\n
Ke sv\u00e9 nelibosti jsem si uv\u011bdomil, \u017ee m\u00e1 pravdu. Nav\u00edc by bylo docela trapn\u00e9 um\u0159\u00edt kv\u016fli vlastn\u00edmu egu. A taky budu pot\u0159ebovat, aby mi n\u011bkdo hl\u00e1sil, co se v pr\u00e1ci d\u011bje, a Tom bydl\u00ed nejbl\u00ed\u017e.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e,“ \u0159ekl jsem. P\u0159ekvapen\u011b zamrkal.<\/div>\n
„Fakt?“<\/div>\n
„Jo.“ Te\u010f jsem se dokonce usm\u00e1l, aby m\u011bl radost.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Po p\u016fl dni m\u00e9ho vztek\u00e1n\u00ed m\u011b kone\u010dn\u011b pustili z nemocnice. Zjistil jsem, \u017ee zat\u00edmco jsem byl v bezv\u011bdom\u00ed, Tom si do\u0161el pro auto, aby m\u011b mohl odv\u00e9zt dom\u016f. Cestou m\u011b podp\u00edral.<\/p><\/div>\n

„Nem\u011bl bys b\u00fdt na lidi takov\u00fd,“ \u0159ekl mi.<\/div>\n
„Pro\u010d?“ zeptal jsem se trucovit\u011b.<\/div>\n
„Proto\u017ee se ti sna\u017e\u00ed pomoct.“<\/div>\n
„J\u00e1 to nepot\u0159ebuju,“ zavr\u010del jsem. Tom se jen usm\u00e1l. Pomohl mi sednout si do auta, i kdy\u017e jsem dost protestoval. Odvezl m\u011b dom\u016f a pomohl mi do schod\u016f. Celou dobu jsem opakoval, a\u0165 m\u011b nech\u00e1, \u017ee to zvl\u00e1dnu s\u00e1m. Vzal mi kl\u00ed\u010de a odemkl m\u016fj byt. Chv\u00edli st\u00e1l u dve\u0159\u00ed a rozhl\u00ed\u017eel se.<\/p>\n

„Je tu pr\u00e1zdno\u2026“ \u0159ekl zamy\u0161len\u011b.<\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm,“ odsekl jsem.<\/div>\n
„To jsem nemyslel nijak zle,“ br\u00e1nil se. „Jen \u017ee to p\u016fsob\u00ed dost depresivn\u011b.“ Povzdechl jsem si. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsi to nemyslel zle. Jen\u017ee jsi to vystihl naprosto p\u0159esn\u011b.<\/div>\n
„Tak\u017ee, te\u010f si p\u016fjde\u0161 lehnout.“<\/div>\n
„Ale to se nejd\u0159\u00edv budu muset svl\u00edknout,“ povyt\u00e1hl jsem obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Dob\u0159e, j\u00e1 se nebudu d\u00edvat,“ sl\u00edbil Tom a zav\u0159el o\u010di. U\u0161kl\u00edbl jsem se a svl\u00e9kl se do spodn\u00edho pr\u00e1dla. Zalezl jsem si pod pe\u0159inu.<\/div>\n
„Dobr\u00fd,“ \u0159ekl jsem Tomovi a sna\u017eil se nesm\u00e1t. Cel\u00e1 tahle situace p\u016fsobila vtipn\u011b. „U\u017e m\u016f\u017ee\u0161 otev\u0159\u00edt o\u010di.“ Okam\u017eit\u011b ke mn\u011b p\u0159isko\u010dil a za\u010dal mi rovnat pe\u0159inu. Proto\u010dil jsem o\u010di.<\/div>\n
„Takhle vy\u0161\u0161\u00ed plat nedostane\u0161,“ upozornil jsem ho.<\/div>\n
„J\u00e1 to ned\u011bl\u00e1m kv\u016fli tomu,“ prohl\u00e1sil d\u016fle\u017eit\u011b. „Kv\u016fli tob\u011b jsem si dokonce vzal na dne\u0161ek neplacen\u00fd volno.“<\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee jen na dne\u0161ek,“ u\u0161kl\u00edbl jsem se. „To bys mi jinak moc informac\u00ed ne\u0159ekl.“ Chvilku nade mnou st\u00e1l a vypadalo to, \u017ee p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed.<\/p>\n

„Uva\u0159\u00edm ti,“ nab\u00eddl se. P\u0159et\u00e1hl jsem si pe\u0159inu p\u0159ed hlavu.<\/div>\n

„N\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9,“ za\u00fap\u011bl jsem. Sly\u0161el jsem, jak odb\u011bhl do kuchyn\u011b a za chv\u00edli se odtamtud za\u010dalo oz\u00fdvat \u0159in\u010den\u00ed n\u00e1dob\u00ed.<\/div>\n
„Kdy\u017e bude\u0161 n\u011bco pot\u0159ebovat, \u0159ekni!“ zavolal.<\/div>\n
„Vypadni,“ za\u00fap\u011bl jsem.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b mus\u00edm pro n\u011bco sko\u010dit do obchodu,“ \u0159ekl vesele. Vypadalo to, jako by moje protesty ani nepost\u0159ehl.<\/div>\n
„U\u017e se nevracej,“ povzdechl jsem si. Ale kdybych necht\u011bl, aby tu byl, u\u017e by byl pry\u010d. Po dlouh\u00e9 dob\u011b jsem m\u011bl spole\u010dnost, a nav\u00edc mi po tom v\u00fdplachu \u017ealudku bylo \u0161patn\u011b – asi bych to s\u00e1m nezvl\u00e1dl. Ale co kdyby m\u011b sly\u0161el, urazil se a ode\u0161el? To bych to p\u0159ece zvl\u00e1dl s\u00e1m, uklid\u0148oval jsem se. A m\u00e1m p\u0159ece to \u010d\u00edslo od toho\u2026 Michaela Marvella. O spole\u010dnost by nebyla nouze. Na chv\u00edli jsem se zarazil. Tak te\u010f v\u00e1\u017en\u011b nev\u00edm, jestli mi vypl\u00e1chli \u017ealudek, nebo mozek.<\/p>\n

Otev\u0159ely se dve\u0159e. Tom se vr\u00e1til. Zalezl jsem si pod pe\u0159inu je\u0161t\u011b hloub\u011bji.<\/div>\n

„Co\u017ee to chce\u0161 vlastn\u011b va\u0159it?“ zavolal jsem na n\u011bj.<\/div>\n
„P\u0159ekvapen\u00ed!“ Ale ne, pomyslel jsem si. Pr\u00e1v\u011b mi vypl\u00e1chli \u017ealudek, sakra! To pojedu do nemocnice je\u0161t\u011b jednou?“ A s t\u011bmito my\u0161lenkami jsem usnul.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

Nah\u00e1zel jsem v\u0161echny ingredience do hrnce a asi po p\u016fl ho\u010fce Billovi slavnostn\u011b nesl tal\u00ed\u0159 s pol\u00e9vkou. Doufal jsem, \u017ee to bude aspo\u0148 trochu k j\u00eddlu. Ti\u0161e jsem otev\u0159el dve\u0159e a polo\u017eil mu to na no\u010dn\u00ed stolek.<\/div>\n

„Bille?“ V\u0161iml jsem si, \u017ee sp\u00ed. Zmlknul jsem a pousm\u00e1l se. N\u011b\u017en\u011b jsem ho pohladil po pe\u0159in\u011b a sedl si k n\u011bmu. Dovolil jsem si chv\u00edli, kdy jsem se na n\u011bj mohl koukat.<\/div>\n
Po asi deseti minut\u00e1ch jsem se zvedl, podal mu sem v\u0161echno, co jsem usoudil, \u017ee by mohl pot\u0159ebovat a v rychlosti mu napsal vzkaz. P\u0159idal jsem mu tam svoje \u010d\u00edslo – jen tak, kdyby n\u011bco, a taky sem p\u0159ipsal, \u017ee p\u0159ijdu z\u00edtra okolo des\u00e1t\u00e9.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Osprchoval jsem se, najedl, nakrmil Onoderu – ten troll m\u011b klovl, a chystal se j\u00edt sp\u00e1t. Dne\u0161ek byl n\u00e1ro\u010dn\u00fd den. Prosed\u011bl jsem n\u011bkolik hodin u Billa v nemocnici. Do\u0161el jsem k posteli a zapnul si televizi. Chvilku jsem se d\u00edval, ale moc m\u011b to nebavilo. Nakonec jsem z\u016fstal u toho, \u017ee jsem se d\u00edval do zdi a vzpom\u00ednal na to, co se stalo u Billa doma. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsem se d\u00edval. Takovouhle p\u0159\u00edle\u017eitost bych si p\u0159ece nenechal uj\u00edt. Jen jsem doufal, \u017ee moje t\u011blo nebude nijak reagovat, co\u017e se nakonec nestalo. Na\u0161t\u011bst\u00ed\u2026 S my\u0161lenkami na n\u011bj jsem usnul.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

R\u00e1no jsem si trochu p\u0159ivstal, abych mohl b\u00fdt u Billa co nejd\u0159\u00edv. Do pr\u00e1ce jsem jel taky autem, tak\u017ee jsem zase jednou p\u0159i\u0161el kone\u010dn\u011b v\u010das. \u0160koda, \u017ee to Bill nemohl ocenit.<\/p><\/div>\n

Zjistil jsem n\u011bco o tom barmanovi podle toho, co \u0159\u00edkali Chris s Kate. Vzal jsem si r\u016fzn\u00e9 formul\u00e1\u0159e, kter\u00e9 jsme v\u011bt\u0161inou vypl\u0148ovali, kdy\u017e jsme zrovna nem\u011bli co na pr\u00e1ci. Vzal jsem i pap\u00edry, co m\u011bl d\u011blat Bill. To mi sta\u010dilo. Omluvil jsem se, \u017ee u\u017e p\u016fjdu za Billem a rychle nasedl do auta. Cestou jsem se stavil do n\u011bkolika obchod\u016f pro v\u0161echny v\u011bci, kter\u00e9 jsem pot\u0159eboval na celodenn\u00ed p\u00e9\u010di o sv\u00e9ho nad\u0159\u00edzen\u00e9ho.<\/p>\n

P\u0159esn\u011b za minutu deset jsem zastavil p\u0159ed Billov\u00fdm domem, a i p\u0159es pln\u00e9 ruce se mi poda\u0159ilo zazvonit. Bill mi p\u0159i\u0161el otev\u0159\u00edt, a kdy\u017e si v\u0161iml m\u00fdch vrchovat\u00fdch ta\u0161ek, vyd\u011b\u0161en\u011b se na m\u011b pod\u00edval.<\/div>\n

„Br\u00fd r\u00e1no,“ zazubil jsem se na n\u011bj.<\/div>\n
„Co s t\u00edm, proboha, chce\u0161 d\u011blat?“ zeptal se m\u00edsto pozdravu.<\/div>\n
„Uvid\u00ed\u0161,“ mrkl jsem na n\u011bj a prosm\u00fdkl se mezerou mezi n\u00edm a dve\u0159mi. Hodil jsem ta\u0161ky na zem a za\u010dal se rozhl\u00ed\u017eet kolem sebe.<\/div>\n
„Tome\u2026“ za\u010dal Bill, ale nestihl to do\u0159\u00edct, proto\u017ee jsem mu sko\u010dil do \u0159e\u010di.<\/div>\n
„B\u011b\u017e si lehnout, za chvilku ti donesu sn\u00eddani,“ usm\u00e1l jsem se na n\u011bj. T\u011b\u017ece vydechl, ale opravdu \u0161el. Umyl jsem n\u00e1dob\u00ed ze v\u010derej\u0161ka a vyt\u00e1hl n\u011bjak\u00fd podnos. Ud\u011blal jsem mu latt\u00e9 a polo\u017eil ho i s p\u011bti druhy koblih, co jsem koupil, na t\u00e1c. Odb\u011bhl jsem to d\u00e1t Billovi.<\/p>\n

„Nev\u011bd\u011bl jsem, kterou m\u00e1\u0161 r\u00e1d, tak jsem vzal v\u0161echny,“ vysv\u011btlil jsem, kdy\u017e na to tak zd\u011b\u0161en\u011b koukal. „No nic, tak dobrou chu\u0165,“ pop\u0159\u00e1l jsem mu a obratem se vr\u00e1til do kuchyn\u011b. Chopil jsem se p\u0159epln\u011bn\u00fdch ta\u0161ek, v\u0161echno z nich vytahal a za\u010dal zdobit Bill\u016fv chladn\u00fd byt. Doufal jsem, \u017ee se mu to bude l\u00edbit. Cht\u011bl jsem mu to tu trochu z\u00fatulnit, tak snad m\u011b nezabije.<\/div>\n

Postavil jsem na okno dv\u011b kytky a na st\u016fl hodil informace o tom, jak je zal\u00e9vat, a\u017e tu nebudu. D\u00e1l jsem v\u0161ude v\u011b\u0161el r\u016fzn\u00e9 serepeti\u010dky a na z\u00e1chod dal p\u0159edlo\u017eku s ka\u010derem Donaldem. Vr\u00e1til jsem se do auta pro posledn\u00ed dv\u011b v\u011bci. Velk\u00e9ho hn\u011bd\u00e9ho ply\u0161ov\u00e9ho medv\u011bda jsem posadil na pohovku a s keramick\u00fdm v\u00fdrobkem na prov\u00e1zku jsem zam\u00ed\u0159il k Billovi do pokoje.<\/p>\n

„U\u017e jsi dojedl?“ optal jsem se.<\/div>\n

„Jo,“ zahu\u010del. Usm\u00e1l jsem se a za\u010dal keramiku v\u011b\u0161et na ze\u010f. „Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ zamra\u010dil se \u010dernovl\u00e1sek.<\/div>\n
„Zdob\u00edm ti to tu,“ odpov\u011bd\u011bl jsem nad\u0161en\u011b. Bohu\u017eel jsem byl jedin\u00fd, kdo z toho m\u011bl radost. „Koupil jsem to cestou. Pen\u00edze z toho p\u016fjdou na d\u011bti z d\u011btsk\u00fdch domov\u016f,“ objasnil jsem mu, Bill se nadechl a vypadalo to, \u017ee n\u011bco \u0159ekne, ale nakonec ml\u010del.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu ti je\u0161t\u011b n\u011bjak pomoc? Chce\u0161 n\u011bco don\u00fdst nebo t\u0159eba vyprat pr\u00e1dlo?“ nab\u00edzel jsem se.<\/div>\n
„Tome, sedni si, prosimt\u011b. Nejsem chrom\u00fd, to zvl\u00e1dnu.“<\/div>\n
„Ale m\u00e1\u0161 se \u0161et\u0159it,“ odporoval jsem. On si prost\u011b ned\u00e1 \u0159\u00edct. Bill si povzdechl a za\u010dal se zvedat. „Kam jde\u0161?“<\/div>\n
„Na z\u00e1chod. Tam nepot\u0159ebuju asistenci,“ zasm\u00e1l se.<\/div>\n
„Hmm…“ Bill vy\u0161el z pokoje, ale o chv\u00edli pozd\u011bji se vr\u00e1til.<\/div>\n
„Co jsi to provedl s m\u00fdm bytem a co tam d\u011bl\u00e1 ten medv\u011bd?“<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee bude\u0161 m\u00edt radost,“ br\u00e1nil jsem se ti\u0161e.<\/div>\n
„J\u00e1 t\u011b zabiju, Tome Tr\u00fcmpere!“<\/p>\n

autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diet\u0159isko & Kentaur Hospody\u0148ka Tom Vyb\u011bhl jsem na terasu. Pot\u0159ebovali jsme Billa v kanclu a j\u00e1 m\u011bl za \u00fakol ho naj\u00edt. „Bille?!“ P\u0159edpokl\u00e1dal jsem, \u017ee bude je\u0161t\u011b tady. Kam by taky jinam \u0161el. Uvid\u011bl jsem ho, jak le\u017e\u00ed na zemi. Zachv\u00e1tila<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[575],"tags":[],"class_list":["post-4410","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-never-look-back"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4410","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4410"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4410\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4410"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4410"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4410"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}