{"id":4417,"date":"2013-12-11T17:00:00","date_gmt":"2013-12-11T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4403"},"modified":"2013-12-11T17:00:00","modified_gmt":"2013-12-11T16:00:00","slug":"bourdon-21","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/12\/11\/bourdon-21\/","title":{"rendered":"Bourdon 21."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Pochmurn\u00e1 n\u00e1lada se vzn\u00e1\u0161ela kuchyn\u00ed ve form\u011b jak\u00e9si pochmurn\u00e9 bubliny, nar\u00e1\u017eela do v\u0161ech pr\u00e1zdn\u00fdch kout\u016f m\u00edstnosti a ka\u017edou vte\u0159inou s\u00edlila. Tom sed\u011bl na sv\u00e9m obl\u00edben\u00e9m m\u00edst\u011b u okna s tv\u00e1\u0159\u00ed v dlan\u00edch, Babett sed\u011bla hned naproti n\u011bmu a sledovala jej l\u00edtostiv\u00fdm pohledem. N\u011bkolikr\u00e1t napr\u00e1zdno otev\u0159ela \u00fasta, cht\u011bla promluvit. Slova j\u00ed sama sk\u00e1kala na jazyk a tou\u017eila b\u00fdt vyslovena. Tou\u017eila rozechv\u00edt vzduch a naru\u0161it to nesnesiteln\u00e9 ticho. Poka\u017ed\u00e9 si to v\u0161ak rozmyslela a \u010dekala na dal\u0161\u00ed vhodnou p\u0159\u00edle\u017eitost promluvit.<\/p>\n

Ta nade\u0161la ve chv\u00edli, kdy byli po dlouh\u00e9 dob\u011b vyru\u0161eni t\u0159et\u00ed osobou. Vstoupila do kuchyn\u011b ost\u00fdchav\u00fdm, nejist\u00fdm krokem, zhluboka se nadechla a posadila se na nab\u00edzenou \u017eidli hned vedle Babett. Tom zvedl tv\u00e1\u0159 a pohl\u00e9dl na ni. Necht\u011blo se mu v\u011b\u0159it, \u017ee od chv\u00edle, kdy ji vid\u011bl naposled, ub\u011bhly t\u0159i roky. Jejich posledn\u00ed setk\u00e1n\u00ed nebylo zrovna nejp\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed. Z toho d\u016fvodu netu\u0161il, co by m\u011bl \u0159\u00edct, aby situaci je\u0161t\u011b nezhor\u0161il. Babett vyc\u00edtila jeho nejistotu, tak\u00e9 se zhluboka nadechla a zad\u00edvala se na d\u00edvku sed\u00edc\u00ed po jej\u00ed pravici.<\/p>\n

„Penny\u2026“ nerv\u00f3zn\u011b se o\u0161ila, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed rychle pokra\u010dovala. „Jak to vypad\u00e1?“<\/div>\n

Penny si zastr\u010dila za ucho zbloudil\u00fd pramen vlas\u016f a pohl\u00e9dla p\u0159ed sebe. Tom p\u0159\u00edmo visel na jej\u00edch rtech a neb\u00fdt strachu, \u017ee od n\u00ed schyt\u00e1 dal\u0161\u00ed pohlavek, po\u017e\u00e1dal by ji, aby si s odpov\u011bd\u00ed posp\u00ed\u0161ila.<\/div>\n
„Bude v po\u0159\u00e1dku,“ vlastn\u00ed hlas v\u016fbec nepozn\u00e1vala. V tom tichu j\u00ed p\u0159i\u0161el a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 ru\u0161iv\u00fd. „Je jenom vyd\u011b\u0161en\u00fd. Dala jsem mu l\u00e9k proti bolesti, tak\u017ee se te\u010f tro\u0161ku prosp\u00ed. Tom jej o\u0161et\u0159il naprosto d\u016fkladn\u011b, tak\u017ee jsem tady z\u0159ejm\u011b zbyte\u010dn\u00e1.“<\/div>\n
„J\u00e1 jen\u2026“ Tom se kone\u010dn\u011b odhodlal promluvit. Odka\u0161lal si a unaven\u011b si prohr\u00e1bl strni\u0161t\u011b. „Necht\u011bl jsem, aby se n\u011bco zanedbalo. Kdyby se mu n\u011bco stalo, j\u00e1 bych-„<\/div>\n
\n
\n

„Ch\u00e1pu to.“ Stroze se pousm\u00e1la a s divoce bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem rychle vstala. „Nen\u00ed d\u016fvod se ob\u00e1vat. Jist\u011b v\u00e1m po probuzen\u00ed v\u0161echno vysv\u011btl\u00ed. Pot\u0159ebuje si jenom odpo\u010dinout. Mysl\u00edm, \u017ee u\u017e rad\u011bji p\u016fjdu.“<\/p><\/div>\n

„D\u011bkujeme ti, Penny. Moc si v\u00e1\u017e\u00edme toho, \u017ee jsi p\u0159i\u0161la.“ Babett tak\u00e9 vstala a vd\u011b\u010dn\u011b ji chytila za ruku. „Nedala by sis \u010daj nebo k\u00e1vu? A co tak kousek bublaniny?“<\/div>\n
Penny se sna\u017eila nevn\u00edmat Tom\u016fv zdrcen\u00fd v\u00fdraz tv\u00e1\u0159e, ale bylo to a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 t\u011b\u017ek\u00e9. St\u00e1la u dve\u0159\u00ed kuchyn\u011b. Ani venku, ani uvnit\u0159. Sv\u011bdom\u00ed j\u00ed v\u0161ak nedovolilo odej\u00edt.<\/p>\n

Vid\u00ed\u0161 ho? Jen se na n\u011bj dob\u0159e pod\u00edvej. P\u0159esn\u011b takhle vypad\u00e1 \u010dlov\u011bk, jemu\u017e se bo\u0159\u00ed pod nohama cel\u00fd sv\u011bt. A pr\u00e1v\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159i\u0161el o to posledn\u00ed, co mu je\u0161t\u011b z\u016fstalo. M\u00e1\u0161 v rukou takovou moc. Sta\u010dilo by sl\u016fvko a zachytila bys jej p\u0159ed p\u00e1dem. Opravdu nechce\u0161 kone\u010dn\u011b ud\u011blat n\u011bco spr\u00e1vn\u00e9ho? Ne? Pak si nezaslou\u017e\u00ed\u0161 naz\u00fdvat sama sebe S\u00e1\u0159inou p\u0159\u00edtelkyn\u00ed. Jsi stejn\u00e1 jako Trip. Zav\u00edr\u00e1\u0161 o\u010di p\u0159ed pravdou stejn\u011b jako Andreas. Jsi stejn\u011b vinn\u00e1 jako v\u0161ichni ostatn\u00ed.<\/p>\n

<\/em> „D\u011bkuji Babett, mo\u017en\u00e1 n\u011bkdy jindy.“ Nat\u00e1hla ruku, dotkla se kliky. Tak moc ji cht\u011bla otev\u0159\u00edt.<\/div>\n

Pod\u00edvej se na n\u011bj. Tak se pod\u00edvej!<\/div>\n
Prsty j\u00ed sklouzly po klice. Pomalu, mu\u010div\u011b pomalu. Oto\u010dila se a op\u011bt pohl\u00e9dla na Babett, kter\u00e1 nyn\u00ed st\u00e1la u kuchy\u0148sk\u00e9 linky a d\u00e1vala sva\u0159it vodu na \u010daj pro Toma.<\/div>\n
„Mohla bych\u2026 mohla bych pros\u00edm na chvilku mluvit s Tomem?“<\/div>\n
Babett si ji ostra\u017eit\u011b prohl\u00ed\u017eela. Neodpov\u011bd\u011bla.<\/div>\n
„O samot\u011b,“ dodala Penny tich\u00fdm hl\u00e1skem i p\u0159esto, \u017ee Babett v\u00e1hav\u011b zavrt\u011bla hlavou. Nesnesla by, kdyby Tomovi v t\u00e9hle chv\u00edli ubl\u00ed\u017eila je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
„Babett.“ D\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dila Penny taktn\u011b vyprovodit ze dve\u0159\u00ed, ji zastavil Tom\u016fv rezignuj\u00edc\u00ed hlas. „To je v po\u0159\u00e1dku. Jdi zat\u00edm za Billem a j\u00e1 pak za v\u00e1mi p\u0159ijdu, ano?“<\/div>\n
Babett mu v\u011bnovala jeden ze sv\u00fdch ne\u0161\u0165astn\u00fdch pohled\u016f a vzdorovit\u011b z\u016fst\u00e1vala st\u00e1t na m\u00edst\u011b. Tomovi p\u0159ipomn\u011bla malou, um\u00edn\u011bnou hol\u010di\u010dku. „Pros\u00edm, jdi.“<\/p>\n

Jakmile se za n\u00ed po n\u011bkolika ne\u00fasp\u011b\u0161n\u00fdch pokusech p\u0159esv\u011bd\u010dit ji, nakonec kone\u010dn\u011b zav\u0159ely dve\u0159e, Penny nabrala ve\u0161kerou odvahu a se sklon\u011bnou hlavou se posadila naproti Tomovi. Ten nic ne\u0159\u00edkal. Z\u00edral na podr\u00e1\u017eky sv\u00fdch bot a p\u0159\u00e1l si, aby to m\u011bl co nejd\u0159\u00edve za sebou.<\/div>\n

„Tome.“<\/div>\n
Nic \u017e\u00e1dn\u00e1 reakce. Pouze je\u0161t\u011b v\u00edce sklonil tv\u00e1\u0159, aby se chr\u00e1nil p\u0159ed p\u0159\u00edpadn\u00fdm \u00fatokem.<\/div>\n
„Tome.“<\/div>\n
Kousl se do rtu a narovnal se, ale ned\u00edval se na ni. Nach\u00e1zel se ve stavu, kdy by jej jedin\u00fd nen\u00e1vistn\u00fd pohled dok\u00e1zal slo\u017eit na kolena. P\u0159ed o\u010dima m\u011bl obraz jej\u00ed \u010derven\u00e9, zlostn\u00e9 tv\u00e1\u0159e, sly\u0161el jej\u00ed pok\u0159iky a nad\u00e1vky, jako by to bylo teprve v\u010dera. Jej\u00ed dal\u0161\u00ed slova jej zm\u00e1tla. Nebyl si jist\u00fd, co t\u00edm sledovala.<\/div>\n
Cht\u011bla mu ubl\u00ed\u017eit? Pon\u00ed\u017eit jej? Vyb\u00edt si na n\u011bm zlost nebo bolest?<\/p>\n

„Pod\u00edvej se na m\u011b.“<\/div>\n

Jej\u00ed hlas byl tich\u00fd. Nesl se na hranici \u0161epotu a zav\u00e1n\u011bl up\u0159\u00edmn\u00fdm o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm a plachost\u00ed. Ve chv\u00edli, kdy se j\u00ed zad\u00edval p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed, dojat\u011b vydechla, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed j\u00ed bylo op\u011bt do pl\u00e1\u010de. Vp\u00edjela se do t\u011bch velik\u00fdch, hlubok\u00fdch o\u010d\u00ed. V krku c\u00edtila ob\u0159\u00ed knedl\u00edk, kter\u00fd j\u00ed br\u00e1nil polykat i mluvit, a tak hodnou chv\u00edli pouze sed\u011bli a vz\u00e1jemn\u011b se pozorovali.<\/p>\n

M\u00e1 jeho o\u010di. Lily. A nejenom ty. Tak\u00e9 tvar rt\u016f a drobnou vr\u00e1sk\u016f na \u010dele, kter\u00e1 j\u00ed vystoup\u00ed poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e nad n\u011b\u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed. Je to tak zjevn\u00e9. Tak do o\u010d\u00ed bij\u00edc\u00ed. Pro\u010d si toho nikdy p\u0159edt\u00edm nev\u0161imla? Jak se \u0159\u00edk\u00e1, ne ka\u017ed\u00e9 zav\u0159en\u00e9 oko je pono\u0159eno ve sp\u00e1nku a ne ka\u017ed\u00e9 otev\u0159en\u00e9 se d\u00edv\u00e1. Kone\u010dn\u011b jsi z\u00edskala mo\u017enost d\u00edvat se. M\u00e1\u0161 mo\u017enost pozn\u00e1n\u00ed. Tak toho vyu\u017eij. D\u00edvej se, sleduj, ch\u00e1pej.<\/p>\n

<\/em> „Neud\u011blal jsem to.“<\/div>\n

P\u0159ekvapen\u011b pootev\u0159ela rty. „Co\u017ee?“<\/div>\n
„Neubl\u00ed\u017eil jsem mu\u2026 v\u00edm, co si mysl\u00ed\u0161, ale nikdy bych to nedok\u00e1zal ud\u011blat.“<\/div>\n
„Och,“ ch\u00e1pav\u011b k\u00fdvla hlavou. „J\u00e1 v\u00edm. Vlastn\u011b to bylo to prvn\u00ed, co mi Bill \u0159ekl. Ale o tom jsem s tebou mluvit necht\u011bla.“<\/div>\n
„Tak o \u010dem?“ Zeptal se, i kdy\u017e moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, jak\u00fdm sm\u011brem se m\u011bl jejich rozhovor d\u00e1le ub\u00edrat. Cht\u011bl pouze odd\u00e1lit ten okam\u017eik. Pohl\u00e9dl z okna a zad\u00edval se na slune\u010dn\u00ed oblohu. Jej\u00ed odpov\u011b\u010f sotva post\u0159ehl. Svou pozornost soust\u0159edil na dva drobn\u00e9 pt\u00e1ky let\u00edc\u00ed mezi oblaky. Jak r\u00e1d by m\u011bl k\u0159\u00eddla a ulet\u011bl.<\/div>\n
„O S\u00e1\u0159e.“<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00ed\u0161 tomu, \u017ee jsem ji zabil a t\u00edm p\u00e1dem je na\u0161e konverzace u konce.“<\/div>\n
„V\u011b\u0159ila jsem, to nepop\u00edr\u00e1m. Ale \u010dasy se m\u011bn\u00ed a\u2026 a stejn\u011b tak i lid\u00e9.“<\/p>\n

Vstala a popo\u0161la k oknu, doprov\u00e1zena Tomov\u00fdm \u0161okovan\u00fdm pohledem. T\u011b\u017ece vydechla a n\u00e1sledovala Tomova p\u0159\u00edkladu. Zvedla tv\u00e1\u0159 a zad\u00edvala se na sluncem zalit\u00e9 nebe. Nep\u0159em\u00fd\u0161lela nad t\u00edm, co mu chce \u0159\u00edct. Prost\u011b jenom mluvila.<\/div>\n

„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee tam n\u011bkde je?“ Tv\u00e1\u0159\u00ed uk\u00e1zala na oblohu.<\/div>\n
„To nev\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl Tom rozt\u0159esen\u00fdm hlasem, vstal a postavil se vedle n\u00ed. „Ale pokud existuje n\u011bco takov\u00e9ho jako nebe a peklo, pak se ur\u010dit\u011b dostala do nebe.“<\/p>\n

Penny c\u00edtila, jak j\u00ed po tv\u00e1\u0159i st\u00e9kaj\u00ed slzy. Dusila se, nebo\u0165 t\u00edha v\u00fd\u010ditek a bolesti byla a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 t\u011b\u017ek\u00e1. P\u0159esto kdy\u017e pooto\u010dila tv\u00e1\u0159 a zad\u00edvala se na n\u011bj, na rtech j\u00ed pohr\u00e1val n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu. Nat\u00e1hla ruku a kone\u010dky prst\u016f jej pohladila na m\u00edst\u011b, kde je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika m\u011bs\u00edci tvrd\u011b dopadla jej\u00ed dla\u0148.<\/div>\n

„Jednoho dne tam skon\u010d\u00ed\u0161 i ty, Tome Kaulitzi. A bude\u0161 se na n\u00e1s seshora d\u00edvat, proto\u017ee my ostatn\u00ed, skon\u010d\u00edme v pekle.“<\/div>\n
„Pro\u010d \u0159\u00edk\u00e1\u0161 takov\u00e9 v\u011bci?“<\/div>\n
Neodpov\u011bd\u011bla. Jako by jeho ot\u00e1zku v\u016fbec nesly\u0161ela. Oto\u010dila se k n\u011bmu tv\u00e1\u0159\u00ed a bezmocn\u00fdma o\u010dima sledovala zmatek, ukr\u00fdvaj\u00edc\u00ed se v t\u011bch jeho.<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00ed\u0161 v \u017eivot po \u017eivot\u011b, Tome?“<\/p>\n

Tentokr\u00e1t neodpov\u011bd\u011bl on. Nebyl si jist\u00fd, co by m\u011bl vlastn\u011b \u0159\u00edct. Ztr\u00e1cel se v n\u00ed, ale jedno v\u011bd\u011bl jist\u011b, pohlavku se b\u00e1l \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u011b.<\/p>\n

„J\u00e1 ano. A neum\u00ed\u0161 si p\u0159edstavit, jak moc se boj\u00edm toho, a\u017e se se S\u00e1rou op\u011bt potk\u00e1me. Jak se j\u00ed v\u016fbec budu moct pod\u00edvat do o\u010d\u00ed?!“ Za\u0161tkala a rozplakala se jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b. Horliv\u011b, bez z\u00e1bran, vykazuj\u00edc t\u00edm sv\u00e9 opravdov\u00e9 pocity a emoce. „Milovala t\u011b od sv\u00fdch osmi let. Byl jsi j\u00ed nejlep\u0161\u00edm p\u0159\u00edtelem, chr\u00e1nils ji a j\u00e1 p\u0159esto po celou tu dobu v\u011b\u0159ila, \u017ees ji zabil.“ Jej\u00ed drobn\u00e9 t\u011blo se ot\u0159\u00e1salo vzlyky. Ledva se dr\u017eela na nohou, jej\u00ed zdrcen\u00e1 du\u0161e opravdu ocenila to, kdy\u017e ji k sob\u011b Tom v\u00e1hav\u011b p\u0159itiskl a konej\u0161iv\u011b ji hladil po z\u00e1dech.<\/div>\n

„Je mi to tak l\u00edto. Tak moc se ti omlouv\u00e1m.“<\/div>\n
„Neomlouvej se. V\u00ed\u0161, co? D\u00e1me si bublaninu.“<\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/div>\n
\n

Kdy\u017e o necelou p\u016flhodinu stoupal do schod\u016f, je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d m\u011bl o \u010dem p\u0159em\u00fd\u0161let. Tri\u010dko m\u011bl na n\u011bkter\u00fdch m\u00edstech mokr\u00e9, nas\u00e1kl\u00e9 pl\u00e1\u010dem a bolest\u00ed. Z cel\u00e9ho rozhovoru si pamatoval pouze ty nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed \u00fatr\u017eky a ani t\u011bm je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nedok\u00e1zal uv\u011b\u0159it. Penny se mu skute\u010dn\u011b p\u0159i\u0161la omluvit. A nejenom to. V\u011b\u0159\u00ed mu! V\u011b\u0159\u00ed mu a sl\u00edbila mu pomoc! Netu\u0161il, pro\u010d tak n\u00e1hle zm\u011bnila sv\u016fj n\u00e1zor, ale byla to a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 hezk\u00e1 zm\u011bna na to, aby ji za\u010dal rozeb\u00edrat. Nezaj\u00edmal ho jej\u00ed motiv. U\u017e\u00edval si pouze vz\u00e1cn\u00e9ho tepla, kter\u00e9 mu st\u00e9kalo do \u017ealudku spole\u010dn\u011b s \u010dajem a Babettin\u00fdm cukrov\u00edm. Bylo hezk\u00e9 m\u00edt na sv\u00e9 stran\u011b dal\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka.<\/p>\n

Zastavil p\u0159ede dve\u0159mi sv\u00e9ho pokoje, zlehka zaklepal a ve\u0161el dovnit\u0159. Pokoj byl a\u017e na osobu le\u017e\u00edc\u00ed na posteli zcela pr\u00e1zdn\u00fd. Babett vzala z\u0159ejm\u011b Dusta na proch\u00e1zku. Pousm\u00e1l se, vylezl na pr\u00e1zdnou p\u016flku postele a lehl si na bok, aby se mohl d\u00edvat Billovi do tv\u00e1\u0159e. Spal a a\u017e na men\u0161\u00ed r\u00e1nu na \u010dele byl n\u00e1dhern\u00fd jako v\u017edy. Tom si necht\u011bl kazit n\u00e1ladu uva\u017eov\u00e1n\u00edm nad t\u00edm, co se mu stalo. V\u011bd\u011bl, \u017ee mu to pozd\u011bji v\u0161echno \u0159ekne. Cht\u011bl si tu chv\u00edli vychutnat. Alespo\u0148 pro jednou zapomenout na starosti a probl\u00e9my a jenom tak b\u00fdt. Nemluvit, neh\u00fdbat se. Prost\u011b jenom existovat, d\u00edvat se do tv\u00e1\u0159e milovan\u00e9ho \u010dlov\u011bka, vdechovat jeho v\u016fni a splynout s prost\u0159ed\u00edm. St\u00e1t se jeho neodmyslitelnou sou\u010d\u00e1st\u00ed.<\/p>\n

Nat\u00e1hl ruku, b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f pohladil Billa po vlasech a sklouzl a\u017e na tv\u00e1\u0159, kter\u00e1 z\u00edskala d\u00edky slune\u010dn\u00edm paprsk\u016fm zlatist\u00fd n\u00e1dech. Byl u n\u011bj. Byl v po\u0159\u00e1dku a nic nebylo d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. V\u0161e ostatn\u00ed, mohlo na okam\u017eik ustoupit do pozad\u00ed. Po\u010dkat.<\/p>\n

Zav\u0159el o\u010di. S\u00e1\u0159ina tv\u00e1\u0159 se mu zjevila je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e se stihl zamyslet nad n\u011b\u010d\u00edm konkr\u00e9tn\u011bj\u0161\u00edm. M\u00e1vala mu, usm\u00edvala se a l\u00e1skypln\u011b se hladila po b\u0159i\u0161e. Cht\u011bla mu \u0159\u00edct tu velikou novinu.<\/p>\n<\/div>\n

\u2026<\/div>\n
<\/p>\n

„Jsi t\u011bhotn\u00e1?“<\/em><\/div>\n

„Jsem t\u011bhotn\u00e1,“ zopakovala pisklav\u00fdm hlasem, na b\u00edl\u00e9m sn\u011bhov\u00e9m pozad\u00ed, jej\u00ed tv\u00e1\u0159 doslova z\u00e1\u0159ila.<\/em><\/div>\n
„Panebo\u017ee, S\u00e1ro!“<\/em><\/div>\n
Tom j\u00ed v\u011bnoval nad\u0161en\u00fd \u00fasm\u011bv a siln\u011b ji k sob\u011b p\u0159itiskl. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se v\u0161ak stydliv\u011b kousl do rtu a zm\u00edrnil s\u00edlu objet\u00ed. Necht\u011bl j\u00ed p\u0159eci ubl\u00ed\u017eit. Zejm\u00e9na ne te\u010f, kdy\u017e j\u00ed pod srdcem rostlo d\u00edt\u011b. „Gratuluju! T\u011b\u0161\u00edm se s tebou,“ vydechl j\u00ed do vlas\u016f a je\u0161t\u011b jednou j\u00ed po\u0159\u00e1dn\u011b stiskl, tak\u017ee S\u00e1ra n\u00e1hle nejenom z\u00e1\u0159ila, ale se i hezky \u010dervenala.<\/p>\n

S tich\u00fdm pod\u011bkov\u00e1n\u00edm se od n\u011bj ti\u0161e odsunula a chystala se mu \u0159\u00edct druhou \u010d\u00e1st t\u00e9 skv\u011bl\u00e9 zpr\u00e1vy. Konkr\u00e9tn\u011b tu, kter\u00e1 mo\u017en\u00e1 pro Toma nebyla natolik skv\u011bl\u00e1, ale m\u011bl pr\u00e1vo zn\u00e1t pravdu. Mus\u00ed zn\u00e1t pravdu. Nadechla se, odhodl\u00e1na \u0159\u00edct mu, \u017ee nejenom ona bude matkou, ale i z n\u011bj se stane t\u00e1ta. Nestihla to. Tom ji p\u0159edb\u011bhl.<\/p>\n

„Co na to \u0159ekl Trip? Douf\u00e1m, \u017ee byl nad\u0161en\u00fd, jinak si to s n\u00edm vy\u0159\u00edd\u00edm,“ v\u011bnoval j\u00ed vesel\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/em><\/div>\n

„No\u2026 byl \u0161t\u011bst\u00edm bez sebe.“ Ze v\u0161ech sil se pokou\u0161ela o to, aby jej\u00edmu \u00fasm\u011bvu uv\u011b\u0159il. Necht\u011bla mu lh\u00e1t. Jen nem\u011bla na v\u00fdb\u011br. Op\u011bt se nadechla. Tentokr\u00e1t to ze sebe mus\u00ed dostat.<\/p>\n

„J\u00e1 m\u00e1m tak\u00e9 jednu skv\u011blou zpr\u00e1vu!“ Tom j\u00ed n\u00e1hle p\u0159ipomn\u011bl mal\u00e9ho chlapce. Usm\u00edval se, houpal nohama ve vzduchu a nedok\u00e1zal sed\u011bt na m\u00edst\u011b. „Pr\u00e1v\u011b jdu od Andyho. Zat\u00edm to sice nen\u00ed jist\u00e9, ale cht\u011bli bychom si po skon\u010den\u00ed \u0161koly otev\u0159\u00edt spole\u010dnou ordinaci. Mo\u017en\u00e1 tady, mo\u017en\u00e1 n\u011bkde ve m\u011bst\u011b. Kdov\u00ed. Co na to \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“<\/em><\/div>\n

„Ou,“ S\u00e1ra se pousm\u00e1la, jej\u00ed srdce v\u0161ak krv\u00e1celo. Vypadalo to, \u017ee m\u011bl Tom skv\u011bl\u00e9 pl\u00e1ny do budoucna. Pl\u00e1ny, ve kter\u00fdch pro ni a d\u00edt\u011b nebylo m\u00edsto. Necht\u011bla mu zkazit \u017eivot. Necht\u011bla jej sv\u00e1zat. „To je skv\u011bl\u00fd, Tome!“<\/em><\/div>\n
„To je,“ spokojen\u011b se zad\u00edval p\u0159ed sebe, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed j\u00ed op\u011bt v\u011bnoval pozornost. „Omlouv\u00e1m se, p\u0159eru\u0161il jsem t\u011b. Cos mi to cht\u011bla je\u0161t\u011b \u0159\u00edct?“<\/em><\/div>\n
Posledn\u00ed n\u00e1dech a v\u00fddech. Posledn\u00ed fale\u0161n\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/em><\/div>\n
„Nic d\u016fle\u017eit\u00e9ho.“<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
…<\/em><\/div>\n
\n

Penny to c\u00edtila ji\u017e n\u011bkolik dn\u00ed. Byla si t\u00edm jist\u00e1, a p\u0159esto ji pozitivn\u00ed v\u00fdsledek t\u011bhotensk\u00e9ho testu p\u0159ekvapil. Cestou dom\u016f zajela je\u0161t\u011b do l\u00e9k\u00e1rny, nakoupila v\u0161e pot\u0159ebn\u00e9 a nyn\u00ed u\u017e v\u00edc ne\u017e hodinu sed\u011bla na gau\u010di s tv\u00e1\u0159\u00ed v dlan\u00edch a o\u010dima v slz\u00e1ch. Na jeden den toho na ni bylo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161, a p\u0159esto j\u00ed to nejhor\u0161\u00ed pouze \u010dekalo. Nev\u011bd\u011bla, jak by to m\u011blas \u0159\u00edct Andreasovi, nebyla si dokonce jist\u00e1 ani t\u00edm, zdali v\u016fbec chce, aby to v\u011bd\u011bl. Den, kdy se j\u00ed sv\u011b\u0159il s pravdou, pova\u017eovala za den jejich rozchodu a od t\u00e9 chv\u00edle s n\u00edm nepromluvila. Mo\u017en\u00e1 by mu to nem\u011bla \u0159\u00edkat. Mo\u017en\u00e1 by d\u00edky tomu kone\u010dn\u011b pochopil, jak krut\u00e9 je zatajit otci jeho vlastn\u00ed d\u00edt\u011b. Zvedla hlavu a zad\u00edvala se na oblohu. Podzimn\u00ed po\u010das\u00ed bylo skute\u010dn\u011b pom\u00edjiv\u00e9. V jednu chv\u00edli bylo kr\u00e1sn\u011b slune\u010dno, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed nebe potemn\u011blo pod n\u00e1porem ob\u0159\u00edch mrak\u016f. Na okenn\u00ed tabule dopadalo vzn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed se list\u00ed, v\u0161ude kolem n\u00ed se rozl\u00e9hala v\u016fn\u011b sko\u0159ice a pe\u010den\u00e9ho jablka, jej\u00edm\u017e zdrojem byla kulat\u00e1 sv\u00edce tr\u016fn\u00edc\u00ed na hromad\u011b \u017eensk\u00fdch magaz\u00edn\u016f. Penny si, rozhl\u00ed\u017eej\u00edc se kolem sebe, t\u011b\u017ece povzdechla. Osam\u011blost k n\u00ed promlouvala v podob\u011b tich\u00fdch m\u00edstnost\u00ed, uklizen\u00e9ho n\u00e1bytku i osam\u011bl\u00e9ho hrnku s \u010dajem.<\/p>\n

C\u00edtil se Tom tak\u00e9 tak osam\u011ble? Byl Andreas jej\u00edm Billem? M\u011bla by mu d\u00e1t je\u0161t\u011b \u0161anci?<\/p>\n

D\u0159\u00edv, ne\u017e si stihla odpov\u011bd\u011bt na kteroukoli z ot\u00e1zek, vhupla do kab\u00e1tu a posp\u00edchala k autu. Omlouvala sv\u00e9 zbab\u011bl\u00e9 chov\u00e1n\u00ed jedin\u00fdm faktem. Mohla by se na Andrease zlobit, mohla by jej i nen\u00e1vid\u011bt, nyn\u00ed v\u0161ak znala d\u016fvod, kv\u016fli kter\u00e9mu mu mus\u00ed odpustit. U\u017e nem\u016f\u017ee p\u0159em\u00fd\u0161let pouze za sebe a hled\u011bt jenom na sv\u00e9 pot\u0159eby. U\u017e nebyla pouze ona. Ona a d\u00edt\u011b nyn\u00ed tvo\u0159ili p\u00e1r. A pr\u00e1v\u011b pot\u0159eby d\u00edt\u011bte ji donutily k tak ukvapen\u00e9mu \u0159e\u0161en\u00ed.<\/p>\n

Kdy\u017e o deset minut pozd\u011bji parkovala p\u0159ed domem Averyov\u00fdch, po z\u00e1dech j\u00ed vystoupila hus\u00ed k\u016f\u017ee. Tripovo nabl\u00fdskan\u00e9 BMW st\u00e1lo pouze n\u011bkolik metr\u016f od n\u00ed, Andyho auto nikde nevid\u011bla, tak\u017ee z\u0159ejm\u011b nebyl doma. Bojovala s neuv\u011b\u0159itelnou touhou rozb\u00edt mu v\u0161echna okna a prop\u00edchnout pneumatiky. Nakonec pouze vystoupila, op\u0159ela se z\u00e1dy o dve\u0159e a zav\u0159ela o\u010di. Byla odhodl\u00e1na na n\u011bj po\u010dkat a dlouhou chv\u00edli si cht\u011bla zkr\u00e1tit u\u017e\u00edv\u00e1n\u00edm si chladn\u00e9ho vzduchu, kter\u00fd na jej\u00ed ho\u0159\u00edc\u00ed t\u011blo p\u016fsobil jako p\u0159\u00edjemn\u00fd obklad. Naslouchala zvuk\u016fm okol\u00ed. \u0160evelen\u00ed pt\u00e1k\u016f, tan\u010d\u00edc\u00edm v\u011btv\u00edm, hlasit\u00e9mu rozhovoru soused\u016f, d\u011btsk\u00e9mu pl\u00e1\u010di.<\/p>\n

D\u011btsk\u00e9mu pl\u00e1\u010di.<\/p>\n

<\/em> Prudce otev\u0159ela o\u010di a s divoce bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem p\u0159ib\u011bhla ke vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm. Nane\u0161t\u011bst\u00ed byl pl\u00e1\u010d ka\u017ed\u00fdm metrem v\u00fdrazn\u011bj\u0161\u00ed a zoufalej\u0161\u00ed, tak\u017ee nebylo pochyb, \u017ee ten k\u0159ik spustila Lily. Vyd\u011b\u0161en\u011b se rozhl\u00e9dla kolem sebe a pomalu vykro\u010dila sm\u011brem k rohov\u00e9mu oknu nedaleko majest\u00e1tn\u00e9ho jehli\u010dnanu. Podlezla n\u011bkolik hust\u011b rozrostl\u00fdch v\u011btv\u00ed, nat\u00e1hla ruku a z cel\u00e9 s\u00edly zaklepala, aby t\u00edm p\u0159ehlu\u0161ila zoufal\u00e9 n\u00e1\u0159ky. Pl\u00e1\u010d ne\u010dekan\u011b ustal. Na n\u011bkolik vte\u0159in jako by se zastavil \u010das. Penny p\u0159er\u00fdvan\u011b d\u00fdchala a z\u00edrala na m\u00edsto, kde je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed spat\u0159ila sv\u016fj vlastn\u00ed odraz a n\u00e1hle se d\u00edvala do uplakan\u00e9, ne\u0161\u0165astn\u00e9 tv\u00e1\u0159e mal\u00e9ho d\u011bv\u010d\u00e1tka, se syt\u011b rud\u00fdm odtiskem dlan\u011b na l\u00edci.<\/p>\n

„Beru\u0161ko,“ \u0161eptla, aby j\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edce nevyd\u011bsila a opatrn\u011b se naklonila bl\u00ed\u017e. „Co se stalo?“<\/div>\n

Lily nal\u00e9hav\u011b popot\u00e1hla a op\u011bt se rozplakala. Po tv\u00e1\u0159i j\u00ed st\u00e9kala sm\u011bs slz, slin a d\u011btsk\u00fdch sopl\u00edk\u016f, Penny ji v tak uboh\u00e9m stavu je\u0161t\u011b nevid\u011bla. Lily se j\u00ed sna\u017eila vysv\u011btlit, co se stalo, ale mezi vzlyky vyrozum\u011bla pouze to, \u017ee Andreas nen\u00ed doma, Trip ji zbil a zamkl v pokoji a zni\u010dil v\u0161echny obr\u00e1zky pro Dusta.<\/p>\n

„Tohle byla posledn\u00ed kapka,“ \u0159ekla sp\u00ed\u0161 pro sebe, op\u011bt nat\u00e1hla ruku a l\u00e1skypln\u011b pohladila jemnou, bolavou k\u016f\u017ei. Zad\u00edvala se do jej\u00edch uplakan\u00fdch o\u010d\u00ed, srdce a rozhodnost j\u00ed samotn\u00e9 nahradila ve\u0161kerou chyb\u011bj\u00edc\u00ed odvahu. „P\u016fjdeme pry\u010d, ano?“<\/p>\n

Lily ti\u0161e za\u0161tkala a horliv\u011b p\u0159ik\u00fdvla. Sama se u\u017e hodnou chv\u00edli chystala na \u00fat\u011bk. Poslouchala v\u0161e, o co ji Penny poprosila. Poslu\u0161n\u011b si do ba\u0165\u016f\u017eku sbalila sv\u00e9 nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed hra\u010dky, py\u017eamo a sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 zaje\u010d\u00ed pantofle. Penny si p\u0159ehodila p\u0159es rameno batoh spole\u010dn\u011b s Flaffym, a kdy\u017e nakonec pomohla Lily opustit pokoj a vzala si ji do n\u00e1ru\u010de, nemohla nepost\u0159ehnout \u00falevu v jej\u00ed o\u010d\u00edch a drobn\u00fd \u00fasm\u011bv na rtech.<\/p>\n

„Zase bude v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, ano?“ \u0160eptala j\u00ed do vl\u00e1sk\u016f, zat\u00edmco posp\u00edchala k autu i se vz\u00e1cn\u00fdm pokladem na rukou. C\u00edtila se kr\u00e1sn\u011b pro to, \u017ee kone\u010dn\u011b d\u011bl\u00e1 n\u011bco spr\u00e1vn\u00e9ho i p\u0159esto, \u017ee ji v podstat\u011b un\u00e1\u0161ela.<\/div>\n

Usadila ji na zadn\u00ed sedadlo, p\u0159ipoutala a kone\u010dky prst\u016f ot\u0159ela zaschl\u00e9 stopy po slz\u00e1ch. Lily se vracela jej\u00ed klidn\u00e1 n\u00e1lada, za\u010d\u00ednala si broukat n\u011bjakou melodii a hrav\u011b houpala nohama, kter\u00e9 j\u00ed visely ve vzduchu.<\/p>\n

„Kam bys cht\u011bla j\u00edt, hm?“ V\u011bd\u011bla, \u017ee je to zbyte\u010dn\u00e1 ot\u00e1zka, ale p\u0159esto to cht\u011bla sly\u0161et.<\/div>\n

Lily se okam\u017eit\u011b rozz\u00e1\u0159ila.<\/div>\n
„Chci j\u00edt za Tomem a Billem,“ p\u00edpla, posadila si Flaffyho na kl\u00edn a pla\u0161e se usm\u00e1la.<\/div>\n
Penny j\u00ed dlouze pol\u00edbila do vl\u00e1sk\u016f a p\u0159ik\u00fdvla.<\/div>\n
„J\u00e1 tak\u00e9, beru\u0161ko,“ v\u011bnovala j\u00ed n\u011b\u017en\u00fd \u00fasm\u011bv budouc\u00ed matky. „J\u00e1 tak\u00e9.“<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Pochmurn\u00e1 n\u00e1lada se vzn\u00e1\u0161ela kuchyn\u00ed ve form\u011b jak\u00e9si pochmurn\u00e9 bubliny, nar\u00e1\u017eela do v\u0161ech pr\u00e1zdn\u00fdch kout\u016f m\u00edstnosti a ka\u017edou vte\u0159inou s\u00edlila. Tom sed\u011bl na sv\u00e9m obl\u00edben\u00e9m m\u00edst\u011b u okna s tv\u00e1\u0159\u00ed v dlan\u00edch, Babett sed\u011bla hned naproti n\u011bmu a sledovala jej<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[559],"tags":[],"class_list":["post-4417","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bourdon"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4417","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4417"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4417\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4417"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4417"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4417"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}