{"id":4420,"date":"2013-12-10T17:00:00","date_gmt":"2013-12-10T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4406"},"modified":"2013-12-10T17:00:00","modified_gmt":"2013-12-10T16:00:00","slug":"denial-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/12\/10\/denial-20\/","title":{"rendered":"Denial 20."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n

<\/strong> Cel\u00fd v\u00edkend prob\u011bhl pom\u011brn\u011b klidn\u011b. Divil jsem se tomu, ale rad\u011bji jsem to nijak nekomentoval, abych to n\u00e1hodou nezak\u0159ikl. I Barbara byla vcelku p\u0159\u00edjemn\u00e1, ale to m\u011b nijak neodpoutalo od my\u0161lenek na Toma. St\u00e1le jsem si prom\u00edtal ve\u0161ker\u00e9 okam\u017eiky, kter\u00e9 jsme spolu str\u00e1vili. Po\u0159\u00e1d jsem c\u00edtil jeho v\u016fni, dech, doteky a hlavn\u011b jeho polibky. P\u00e1te\u010dn\u00ed noc se mi zapsala hluboko do srdce, stejn\u011b jako Tom. V\u00edm, \u017ee a\u0165 to mezi n\u00e1mi dopadne jakkoli, nikdy na n\u011bj nezapomenu a v\u017edy bude hluboko v m\u00e9m srdci.<\/p>\n

<\/em> V sobotu jsem byl cel\u00fd den doma. D\u011blal jsem n\u011bjak\u00e9 v\u011bci do pr\u00e1ce a hr\u00e1l si s malou, kter\u00e1 byla jedin\u00fdm o\u017eiven\u00edm m\u00e9ho dne. V ned\u011bli jsme se i s Barbarou a Nicki vydali za m\u00fdmi rodi\u010di. V\u017edy si st\u011b\u017eovali, \u017ee n\u00e1s a hlavn\u011b malou skoro nevid\u00ed, tak jsme jim to kone\u010dn\u011b umo\u017enili a dop\u0159\u00e1li. I j\u00e1 je poka\u017ed\u00e9 r\u00e1d vid\u00edm, st\u00fdsk\u00e1 se mi po nich, to mus\u00edm p\u0159iznat. Byl to vcelku hezk\u00fd den. M\u011bl jsem radost z toho, jak byla Nicki \u0161\u0165astn\u00e1. Byla hrozn\u011b zat\u00ed\u017een\u00e1 na d\u011bdu. Poka\u017ed\u00e9 si s n\u00ed hr\u00e1l. Nechal ji, aby si mu vlezla na z\u00e1da a vozil ji po ob\u00fdv\u00e1ku. V\u0161ichni jsme mu \u0159\u00edkali, aby to ned\u011blal, ale on to okomentoval poka\u017ed\u00e9 slovy: „Co bych pro tu moj\u00ed hol\u010di\u010dku neud\u011blal.“<\/p>\n<\/div>\n

\n
P\u0159i pond\u011bln\u00edm r\u00e1nu jsem musel uznat, \u017ee bych mohl dostat n\u00e1lepku ‚idiot<\/em>‚. No, uznejte sami – kdo z v\u00e1s se t\u011b\u0161\u00ed v pond\u011bl\u00ed do pr\u00e1ce? J\u00e1 se t\u011b\u0161il. T\u011b\u0161il jsem se na n\u011bj, a proto jsem vykro\u010dil s \u00fasm\u011bvem chodbou ke sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159i. M\u011bl jsem sice tro\u0161ku obavy, jak se k sob\u011b budeme chovat, ale st\u00e1le ve mn\u011b panoval p\u0159\u00edjemn\u00fd pocit radosti, \u017ee ho znovu uvid\u00edm. Pozdravil jsem se se Sandrou a pot\u00e9 ve\u0161el do sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159e. Jakmile jsem za sebou zav\u0159el dve\u0159e, roze\u0161el jsem se ke stolu. Tentokr\u00e1t na n\u011bm chyb\u011blo latt\u00e9, jako tomu bylo ve \u010dtvrtek. Dnes ale apr\u00edl nen\u00ed. Jak jsem \u0159\u00edkal, nen\u00ed to jeho povinnost, ale v\u00edm, \u017ee to d\u011bl\u00e1 poka\u017ed\u00e9.<\/em> Nedalo mi to. Jakmile jsem si odlo\u017eil v\u011bci, roze\u0161el jsem se k n\u011bmu do kancel\u00e1\u0159e. Pro jistotu jsem zaklepal a pot\u00e9 ve\u0161el.<\/p>\n

P\u0159ede mnou se v\u0161ak rozprost\u0159ela pr\u00e1zdn\u00e1 kancel\u00e1\u0159. Nezn\u011bl tu jeho sm\u00edch ani jeho hlas, kter\u00fd jsem up\u0159\u00edmn\u011b miloval. Mo\u017en\u00e1 zaspal, to se m\u016f\u017ee st\u00e1t ka\u017ed\u00e9mu.<\/em> Ti\u0161e jsem za sebou dve\u0159e zav\u0159el a \u0161el zp\u00e1tky k sob\u011b. Dob\u0159e, nebudu si nic nalh\u00e1vat\u2026 Jsem nerv\u00f3zn\u00ed<\/em>. Usedl jsem za st\u016fl a zapnul si notebook. Pro\u0161el jsem si p\u00e1r mail\u016f, n\u011bjak\u00e9 vzkazy a pot\u00e9 se vrhnul do pr\u00e1ce. M\u016fj pohled ov\u0161em z 99% visel na hodink\u00e1ch. A\u010dkoli ru\u010di\u010dka ukazovala u\u017e skoro des\u00e1tou rann\u00ed, Tom tu nebyl. Pane bo\u017ee, jestli se mu n\u011bco stalo.<\/em> To jsem u\u017e nevydr\u017eel a nat\u00e1hnul se po mobilu. Vyto\u010dil jsem jeho \u010d\u00edslo a v duchu se modlil, aby mi to zvedl. P\u0159iv\u0159el jsem bolestn\u011b o\u010di, kdy\u017e mi oper\u00e1tor ozn\u00e1mil, \u017ee je nedostupn\u00fd. Do prdele!<\/em> Zkusil jsem zavolat dol\u016f na person\u00e1ln\u00ed.<\/p>\n

„Dobr\u00fd den, Tr\u00fcmper,“ vychrl\u00edm ze sebe.<\/div>\n

„Dobr\u00fd den, co si p\u0159ejete, pane \u0159editeli?“<\/div>\n
„Pros\u00edm, nev\u00edte n\u011bco o Tomovi Kaulitzovi? Zat\u00edm nedorazil do pr\u00e1ce,“ \u0159eknu bezmocn\u011b.<\/div>\n
„O panu Kaulitzovi? O tom nic nev\u00edm. Nev\u00edm, \u017ee by volal, ale po\u010dkejte mal\u00fd moment. Zept\u00e1m se Liliany, zda nevolal, kdy\u017e jsem si byl odsko\u010dit,“ \u0159ekl ochotn\u011b. Mus\u00ed o n\u011bm n\u011bco v\u011bd\u011bt, mus\u00ed!<\/em><\/div>\n
„D\u00edky,“ vydechnu a za\u010dnu si pohr\u00e1vat mezi prsty s propiskou.<\/p>\n

„Je mi l\u00edto, pane Tr\u00fcmpere, ale ani Liliana o n\u011bm nic nev\u00ed,“ ozvalo se po chv\u00edli z druh\u00e9 strany. Oh, ne, to ne.<\/em><\/div>\n

„Dob\u0159e, to se ned\u00e1 nic d\u011blat,“ povzdechnu ti\u0161e. „Kdyby dorazil, nebo jste se o n\u011bm n\u011bco dozv\u011bd\u011bli, okam\u017eit\u011b mi zavolejte,“ \u0159eknu jasn\u011b.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, pane Tr\u00fcmpere. Mohu pro v\u00e1s je\u0161t\u011b n\u011bco ud\u011blat?“ nab\u00eddl se mi.<\/div>\n
„Ne, d\u011bkuju,“ odpov\u00edm a odlo\u017e\u00edm propisku.<\/div>\n
„Dob\u0159e, p\u0159eji v\u00e1m p\u011bkn\u00fd den,“ pop\u0159eje mi. Hah, ten mi opravdu m\u016f\u017eete jen p\u0159\u00e1t.<\/em><\/div>\n
„D\u00edky, i j\u00e1 v\u00e1m,“ \u0159eknu a pot\u00e9 u\u017e telefon polo\u017e\u00edm.<\/p>\n

Bezmocn\u011b t\u0159\u00edsknu p\u011bst\u00ed do stolu a zav\u0159u o\u010di. Co m\u00e1m d\u011blat?! M\u00e1m se za n\u00edm rozjet? Nem\u016f\u017eu z toho d\u011blat drama. Mo\u017en\u00e1 se mu jen vybil mobil, zaspal anebo se sem nem\u016f\u017ee dostat.<\/em> Zvedl jsem se a za\u010dal pochodovat po kancel\u00e1\u0159i. P\u0159i\u0161lo mi to jako hloupost, ale za\u0161el jsem za Sandrou.<\/p>\n

„Sandro?“ \u0159eknu, kdy\u017e z\u016fstanu st\u00e1t mezi dve\u0159mi. Tahle slepice v\u00ed snad v\u0161echno.<\/em><\/div>\n

„Jo?“ vzhl\u00e9dne od \u010dasopisu. B\u00fdt to jindy, asi bych ji se\u0159val, ale dneska je mi to v\u00e1\u017en\u011b jedno.<\/em><\/div>\n
„Nev\u00edte, co je s panem Kaulitzem? St\u00e1le nedorazil do pr\u00e1ce,“ \u0159eknu.<\/div>\n
„J\u00f3, dy\u0165 m\u011bl tu autonehodu,“ \u0159ekla nevzru\u0161en\u011b a znovu se zahled\u011bla do magaz\u00ednu. Co?! Ne, to je n\u011bjak\u00fd hloup\u00fd vtip.<\/em><\/div>\n
„CO\u017dE?!“ vyjeknu nahlas. Musel jsem se v\u00edce op\u0159\u00edt o futra dve\u0159\u00ed, abych neomdlel. „Jakou nehodu<\/em>? Co je s n\u00edm? Jak to, sakra, v\u00edte?!“ Ne, ta kr\u00e1va si to musela vymyslet, to nen\u00ed mo\u017en\u00e9.<\/em><\/div>\n
„Dy\u0165 asi v osum volal, \u017ee doraz\u00ed d\u00fdl, \u017ee m\u011bl boura\u010dku,“ pod\u00edvala se na m\u011b znud\u011bn\u011b, jako bych byl imbecil.<\/div>\n
„Jak to, \u017ee jste m\u011b o tom okam\u017eit\u011b neinformovala?!“ rozk\u0159iknu se po n\u00ed.<\/div>\n
„Neptal jste se,“ pokr\u010d\u00ed p\u0159ekvapen\u011b rameny. Nejrad\u0161i bych t\u011b prohodil oknem, ty st\u0159evo jedno blon\u010fat\u00fd!<\/em><\/div>\n
„To je va\u0161e povinnost, Sandro! Je to m\u016fj asistent<\/em>!“ k\u0159iknu po n\u00ed a zhluboka se nadechnu.<\/p>\n

M\u016fj bo\u017ee! Jestli bude m\u00edt v\u00edc ne\u017e n\u011bjakou od\u0159eninu, tak asi ze\u0161\u00edl\u00edm. Pot\u0159ebuju v\u011bd\u011bt, co s n\u00edm je, kde je, jak se to stalo a hlavn\u011b, jestli je v po\u0159\u00e1dku.<\/em><\/div>\n

„\u0158ekl v\u00e1m, \u017ee sem jede nebo je v nemocnici? Okam\u017eit\u011b mi zjist\u00edte, co s n\u00edm je, i kdybyste ho m\u011bla j\u00edt hledat!“<\/div>\n
„Nev\u00edm, pro\u010d se hned tak roz\u010dilujete. Volal, tak\u017ee je zjevn\u00fd, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku. Jen \u0159ekl, \u017ee p\u0159ijde d\u00fdl,“ zamra\u010d\u00ed se na m\u011b podez\u00edrav\u011b. Jasn\u011b, ono je to absolutn\u011b jedno, co s n\u00edm je a kde je. Nic nen\u00ed zjevn\u00fd, kurva!<\/em><\/div>\n
„Tak hele,“ odp\u00edchnul jsem se od futer a do\u0161el jsem k n\u00ed. U\u017e j\u00ed m\u00e1m v\u00e1\u017en\u011b po krk!<\/em> „J\u00e1 m\u00e1m pr\u00e1vo se roz\u010dilovat, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e se mnou jedn\u00e1te t\u00edmhle zp\u016fsobem a \u010dtete si tu n\u011bjak\u00e9 hlouposti,“ zav\u0159u j\u00ed ten \u010dasopis roz\u010d\u00edlen\u011b. „Bu\u010f se nad sebou zamysl\u00edte, anebo si ten vysok\u00fd plat m\u016f\u017eete za\u010d\u00edt hledat v jin\u00e9 firm\u011b!“<\/div>\n
„J\u00e1 stejn\u011b vim, \u017ee to spolu t\u00e1hnete,“ \u0159ekla najednou a odfrkla si. „Co by na to asi \u0159ekla Barbara,“ zasm\u00e1la se ironicky.<\/p>\n

Co to, do hajzlu, \u0159\u00edk\u00e1?! Jak ona m\u016f\u017ee n\u011bco v\u011bd\u011bt? Bo\u017ee m\u016fj, nikdy jsem \u017eenskou neuhodil, ale j\u00ed bych nat\u00e1hl nejrad\u011bji takovou, \u017ee by vzala druhou o zem!<\/p>\n

<\/em> „Co si to dovolujete, hm?“ pousm\u00e1l jsem se na ni, a\u010dkoli ve mn\u011b v\u0159ela krev. Nem\u016f\u017eu si dovolit, aby to n\u011bkde vyslepi\u010dila. Sice spolu nic net\u00e1hneme (bohu\u017eel), ale to ona nem\u016f\u017ee tu\u0161it, co mezi n\u00e1mi p\u0159esn\u011b je.<\/em> „P\u0159esta\u0148te se pl\u00e9st do m\u00e9ho osobn\u00edho \u017eivota, do toho v\u00e1m absolutn\u011b nic nen\u00ed. A v\u00edte co? Myslete si, co chcete, ale m\u011b ani pana Kaulitze do toho neple\u0165te. Necht\u011bjte, abych za\u0159\u00eddil, \u017ee v\u00e1s nevezmou ani v t\u00e9 nejmen\u0161\u00ed firmi\u010dce. U myt\u00ed z\u00e1chodu byste si mohla zl\u00e1mat nehty,“ usm\u00e1l jsem se na ni. „Te\u010f se okam\u017eit\u011b pus\u0165te do pr\u00e1ce.“<\/div>\n

„A co asi ud\u011blaj\u00ed s Tomem, kdy\u017e si za\u010dal n\u011bco s nad\u0159\u00edzen\u00fdm,“ \u0159ekla v\u00fdsm\u011b\u0161n\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e otev\u0159ela notebook. Svin\u011b jedna zasran\u00e1! Jestli jenom cekne, ud\u011bl\u00e1m j\u00ed peklo, co se t\u00fdk\u00e1 pr\u00e1ce. Kdyby m\u011bla Tomovi ud\u011blat probl\u00e9m, j\u00e1 ji snad zabiju.<\/em><\/div>\n
„Pan Kaulitz si se mnou opravdu nic neza\u010dal, m\u016f\u017eete b\u00fdt klidn\u00e1. Je celkem smutn\u00e9, jak uva\u017eujete. Jak se \u0159\u00edk\u00e1, podle sebe soud\u00edm tebe, \u017ee?“ \u0159eknu chladn\u011b. „A v\u011b\u0159te mi, \u017ee a\u010dkoli nerad d\u00e1v\u00e1m najevo, kdo tu m\u00e1 jak\u00fd post, bohu\u017eel mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee \u0159editel m\u00e1 v\u011bt\u0161\u00ed postaven\u00ed a slovo ne\u017e sekret\u00e1\u0159ka.“<\/p>\n

„Je p\u011bkn\u00fd, jak ho po\u0159\u00e1d br\u00e1n\u00edte. Je dobrej v posteli?“ u\u0161kl\u00edbne se znechucen\u011b. Je\u0161t\u011b slovo a v\u00e1\u017en\u011b ti jednu nat\u00e1hnu, ty kurvi\u010dko.<\/em><\/div>\n

„M\u00e1te snad po dlouh\u00e9 dob\u011b voln\u00fd ve\u010der, \u017ee se pt\u00e1te? Nebo byste r\u00e1da prost\u0159\u00eddala pana Freuda?“ pod\u00edval jsem se na ni v\u00e1\u017en\u011b. Jen nakr\u010dila opovr\u017eliv\u011b nos a odvr\u00e1tila se ode m\u011b. „Promi\u0148te mi to. P\u0159id\u00e1m mu p\u00e1r euro na plat\u011b, aby v\u00e1m zase mohl koupit n\u011bjak\u00fd ten \u0161perk,“ brouknu a zajdu do kancel\u00e1\u0159e. Jakmile jsem za sebou zav\u0159el dve\u0159e, op\u0159el jsem se o n\u011b a se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima nahlas, av\u0161ak bolestn\u011b vydechl. Jako by t\u011bch probl\u00e9m\u016f nebylo m\u00e1lo. Je\u0161t\u011b tahle \u010dubka se mi do toho bude sr\u00e1t. Bo\u017ee, kde je? Pot\u0159ebuju v\u011bd\u011bt, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku a to ihned! Kdybych mu mohl aspo\u0148 zavolat, n\u011bco ud\u011blat, jen\u017ee j\u00e1 nem\u016f\u017eu nic! Kdybych tohle tu\u0161il, nikdy bych ho v tu sobotu nepustil! Sice to zn\u00ed p\u0159ehnan\u011b, ale asi bych to v\u00e1\u017en\u011b ud\u011blal.<\/em><\/div>\n
M\u011bl jsem o\u010di pln\u00e9 slz. Nedok\u00e1zal jsem to zadr\u017eet ani zm\u011bnit. Jednodu\u0161e jsem se do n\u011bj asi\u2026 Bo\u017ee, a\u0165 u\u017e se vr\u00e1t\u00ed!<\/em> Rad\u011bji jsem se usadil do k\u0159esla, zap\u0159el si lokty o st\u016fl a obli\u010dej si schoval do dlan\u00ed.<\/p>\n

St\u00e1le jsem po o\u010dku sledoval hodiny, po\u010d\u00edtal jsem minuty a pot\u00e9 dokonce i odpo\u010d\u00edt\u00e1val vte\u0159iny. A\u017e kolem jeden\u00e1ct\u00e9 hodiny se odvedle ozvaly hlasy. Netrvalo dlouho a otev\u0159ely se dve\u0159e. Do nich ve\u0161el Tom. Okam\u017eit\u011b jsem k n\u011bmu zvedl o\u010di, na\u010de\u017e jsem si je mali\u010dko ot\u0159el.<\/div>\n

„Tome,“ \u0159eknu a zvednu se nemotorn\u011b od stolu. Nohou za sebou zav\u0159el dve\u0159e a usm\u00e1l se p\u0159es br\u010dko v puse. U\u017e zase srkal svoje obl\u00edben\u00e9 frapp\u00e9 br\u010dkem a v druh\u00e9 ruce nesl kel\u00edmek s vysokou p\u011bnou. Tentokr\u00e1t na n\u011bm byla v\u0161ak velk\u00e1 zm\u011bna. M\u011bl nasazen\u00fd kr\u010dn\u00ed korzet a se\u0161it\u00e9 obo\u010d\u00ed. Bo\u017ee m\u016fj, d\u011bkuju ti! Sice m\u011b mrz\u00ed a bol\u00ed i tohle, ale \u017eije. Je \u017eiv\u00fd a dokonce se usm\u00edv\u00e1.<\/em> Okam\u017eit\u011b jsem se k n\u011bmu roze\u0161el a zastavil se u n\u011bj. Zad\u00edval jsem se mu do o\u010d\u00ed, a co nejopatrn\u011bji jej objal.<\/p>\n

„Stra\u0161n\u011b jsem se o tebe b\u00e1l,“ vyhrknu ze sebe pla\u010dtiv\u011b a pohlad\u00edm ho prsty po z\u00e1dech. Nerad bych mu ubl\u00ed\u017eil je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/em><\/div>\n

„Uh, au,“ vy\u0161lo z n\u011bj i p\u0159esto. Sakra, idiote! Rad\u011bji ho pus\u0165.<\/em> „Neboj se, jsem v po\u0159\u00e1dku. Nic mi nen\u00ed,“ usm\u00e1l se na m\u011b.<\/div>\n
„Promi\u0148, omlouv\u00e1m se,“ hned jsem i ten n\u011b\u017en\u00fd stisk povolil a pod\u00edval se na n\u011bj. „Opravdu? Co se to jen stalo\u2026“ za\u0161ept\u00e1m a semknu rty k sob\u011b.<\/div>\n
„Nem\u011bj starost, v\u00e1\u017en\u011b jsem v po\u0159\u00e1dku. Jen asi p\u00e1r dn\u016f nebudu moct sm\u011bt ps\u00e1t na po\u010d\u00edta\u010di, proto\u017ee po\u0159\u00e1dn\u011b neohnu hlavu,“ zasm\u00e1l se a podal mi latt\u00e9. „A promi\u0148, \u017ee jdu pozd\u011b.“ Hlup\u00e1\u010dek m\u016fj. Jak se jen m\u016f\u017ee je\u0161t\u011b omlouvat.<\/em><\/div>\n
„Bo\u017ee, Tome,“ vezmu si od n\u011bj to latt\u00e9 a druhou rukou ho chytnu za tu jeho. „V\u016fbec se neomlouvej. Vezmi si klidn\u011b volno. Pot\u0159ebuje\u0161 b\u00fdt te\u010f v klidu. Hlavn\u011b, \u017ee jsi v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b je mi fajn,“ ujist\u00ed m\u011b a pomalu se rozejde ke gau\u010di. Tam se st\u011b\u017e\u00ed svalil a \u00falevn\u011b oddechl. A\u017e te\u010f mi doch\u00e1z\u00ed, jak moc ho pot\u0159ebuju a jak jsem na n\u011bm z\u00e1visl\u00fd. Nedok\u00e1\u017eu si p\u0159edstavit, kdyby se mu n\u011bco stalo.<\/p>\n

<\/em> „M\u016f\u017eu pro tebe n\u011bco ud\u011blat? M\u00e1m ti n\u011bco p\u0159in\u00e9st, ud\u011blat? \u0158ekni si,“ \u0159eknu starostliv\u011b a pohl\u00e9dnu na n\u011bj.<\/div>\n

„Sedni si, pros\u00edm t\u011b,“ zasm\u011bje se, p\u0159i\u010dem\u017e si ucucne z br\u010dka.<\/div>\n
„Ano, pane,“ usm\u011bju se a posad\u00edm se k n\u011bmu. „Jak se to stalo?“ Nechci n\u011bjak vyzv\u00eddat, ale zaj\u00edm\u00e1 m\u011b to. M\u011bl jsem o n\u011bj prost\u011b strach.<\/em><\/div>\n
„No\u2026 kdy\u017e jede\u0161 ode m\u011b od bar\u00e1ku, tak je tam kus \u0161kola. N\u011bjak\u00fd d\u00edt\u011b asi \u0161lo pozd\u011b, nev\u00edm. Cht\u011blo p\u0159eb\u011bhnout silnici a vlet\u011blo mi pod kola. Na\u0161t\u011bst\u00ed jsem to ubrzdil, tak\u017ee se mu nic nestalo, ale chlap zezadu to do m\u011b nap\u00e1lil. No, a jak byla ta prudk\u00e1 r\u00e1na, tak se mi do hrudn\u00edku za\u0159\u00edznul p\u00e1s, hnul jsem si s krkem a rozbil jsem si obo\u010d\u00ed. Ne\u017e p\u0159ijela z\u00e1chranka, tak jsem tomu chlapovi \u0159\u00edkal, \u017ee nebudu hl\u00e1sit, \u017ee m\u011bl mobil, proto\u017ee s\u00e1m \u010dasto telefonuju. No a\u2026 vlastn\u011b mi za to napsal \u0161ek 20 000, abych si dojel na dovolenou,“ zasm\u011bje se. „Pak m\u011b teda z\u00e1chranka odvezla do nemocnice na rentgen a zajel jsem na poji\u0161\u0165ovnu. Hlavn\u00ed je, \u017ee se nikomu nic nestalo. Krom\u011b m\u011b teda,“ zavrt\u00ed nepatrn\u011b hlavou, ale hned zak\u0148u\u010d\u00ed. Bo\u017ee\u2026 je\u0161t\u011b, \u017ee to dopadlo tak, jak to dopadlo.<\/p>\n

<\/em> „No, to je s\u00edla. I to, co se ti stalo, je dost. Hlavn\u011b, \u017ee je to jen tohle,“ pohlad\u00edm ho jemn\u011b po ruce. „Kdybys kamkoli pot\u0159eboval odv\u00e9zt, tak mi \u0159ekni, ano? J\u00e1 se nechci n\u011bjak nutit, ale nechci, aby ses nam\u00e1hal a platil ty drah\u00fd blb\u00fd tax\u00edky,“ kouknu se na n\u011bj a pousm\u011bju se. „A tady bude\u0161 odpo\u010d\u00edvat, pokud si nevezme\u0161 dov\u010du. Klidn\u011b ti vyp\u00ed\u0161u placenou dovolenou, Tome.“ Nechci, aby se nam\u00e1hal. Pot\u0159ebuje se v klidu uzdravit. Sice by mi chyb\u011bl, kdyby tu nebyl, ale jeho zdrav\u00ed je to hlavn\u00ed.<\/em><\/div>\n

„V\u00e1\u017en\u011b je mi dob\u0159e. M\u016f\u017eu chodit norm\u00e1ln\u011b do pr\u00e1ce,“ usm\u011bje se na m\u011b sladce. „Nav\u00edc doma je nuda a te\u010f nic prov\u00e1d\u011bt stejn\u011b nem\u016f\u017eu. Tak\u017ee rad\u011bji budu tady s tebou,“ sesune se po gau\u010di trochu n\u00ed\u017e. To nezn\u011blo zrovna dob\u0159e, ale co u\u017e. Nem\u016f\u017eu nic d\u011blat. Nem\u016f\u017eu se pl\u00e9st do jeho osobn\u00edho \u017eivota, a\u010dkoli bych do n\u011bj cht\u011bl pat\u0159it.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e, jak chce\u0161. Nech\u00e1m to na tob\u011b,“ usm\u011bju se. „Ale kdyby n\u011bco, jsem tu pro tebe, hm?“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ oplat\u00ed mi \u00fasm\u011bv a polo\u017e\u00ed mi ruku na stehno. J\u00e1 bych pro ty jeho doteky snad um\u0159el.<\/em><\/div>\n
Sklonil jsem k jeho dlani pohled a pot\u00e9 na ni p\u0159ilo\u017eil tu svoji. „To jsem r\u00e1d.“<\/p>\n

„A jak\u00fd jsi m\u011bl v\u00edkend?“ p\u0159isune se ke mn\u011b opatrn\u011b bl\u00ed\u017e. Ol\u00edznul jsem si rty. Byl pln\u00fd my\u0161lenek na tebe, to ti m\u00e1m \u0159\u00edct? Ach jo.<\/em><\/div>\n

„No, u\u0161lo to. Byl jsem u rodi\u010d\u016f. Dlouho jsme se nevid\u011bli,“ \u0161eptnu. „A ty? Jak ses m\u011bl?“<\/div>\n
„Taky to u\u0161lo,“ pok\u00fdv\u00e1 hlavou, ale nevypadal tak\u00e9 p\u0159\u00edli\u0161 nad\u0161en\u011b. Propletl jsem si s n\u00edm opatrn\u011b prsty a tro\u0161ku stiskl. Tom se p\u0159isunul a\u017e ke mn\u011b a polo\u017eil si mi hlavu na rameno. P\u0159iv\u0159el jsem o\u010di a pohladil ho po tv\u00e1\u0159i\u010dce. Po tomhle jsem tou\u017eil cel\u00fd v\u00edkend. A\u010dkoli se s t\u00edm sna\u017e\u00edm bojovat nebo jsem se o to sp\u00ed\u0161 p\u0159edt\u00edm pokou\u0161el, te\u010f u\u017e v\u00edm, \u017ee je to marn\u00e9.<\/em><\/div>\n
„\u2026chyb\u011bl jsi mi,“ po\u0161ept\u00e1m.<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00ed\u0161, \u017ee ty mn\u011b taky?“ zaslechl jsem v jeho hlase \u00fasm\u011bv. Je to od n\u011bj hezk\u00fd sly\u0161et.<\/em> I j\u00e1 jsem se tro\u0161ku usm\u00e1l.<\/div>\n
„Nem\u011bl jsi \u010dirou n\u00e1hodou \u0161kytavku?“ zacul\u00edm se.<\/div>\n
„Po\u010dkej, zamysl\u00edm se,“ broukne nesm\u011ble. Je roztomil\u00fd, nem\u016f\u017eu si pomoct.<\/em><\/div>\n
„Stejn\u011b v\u00ed\u0161, o \u010dem mluv\u00edm,“ pousm\u011bju se a pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i znovu. Prsty mu sjedu p\u0159es rty na bradu.<\/div>\n
„V\u00edm,“ usm\u011bje se sladce a v\u00edc se ke mn\u011b p\u0159ivine. Tro\u0161ku jsem se k n\u011bmu nahnul a dal mu pusinku na tv\u00e1\u0159. Spokojen\u011b se zaculil a p\u0159iv\u0159el o\u010di. Ah, neucuknul. M\u00e1m z toho te\u010f i strach.<\/em> Za\u010dal jsem ho hladit jemn\u011b po boku a nechal ho odpo\u010d\u00edvat.<\/p>\n

„Dneska toho asi moc neud\u011bl\u00e1\u0161,“ po\u0161ept\u00e1 mi, p\u0159i\u010dem\u017e m\u011b pohlad\u00ed po b\u0159i\u0161e. Pr\u00e1ce? Ta m\u011b te\u010f fakt net\u00ed\u017e\u00ed.<\/em><\/div>\n

„No a co. Klidn\u011b to dod\u011bl\u00e1m doma,“ \u0161eptnu a uvoln\u00edm se.<\/div>\n
„Doma t\u011b ty dv\u011b nenechaj\u00ed pracovat,“ usm\u011bje se.<\/div>\n
„Mal\u00e1 mo\u017en\u00e1, velk\u00e1 bude m\u00edt radost, \u017ee ode m\u011b m\u00e1 pokoj,“ zasm\u011bju se ti\u0161e.<\/div>\n
„M\u011bla by si t\u011b v\u00e1\u017eit a h\u00fd\u010dkat si t\u011b, kvo\u010dna,“ vydechne smutn\u011b. Hah, dobrej vt\u00edpek.<\/em><\/div>\n
„P\u0159es v\u00edkend se sna\u017eila, nejsp\u00ed\u0161 chce n\u011bco koupit,“ \u0159eknu u\u017e pobaven\u011b. Vlastn\u011b je mi to u\u017e fuk. A\u0165 se klidn\u011b v\u0161emi t\u011bmi pen\u011bzi ud\u00e1v\u00ed.<\/em> „V\u00ed\u0161, jedinej, kdo si m\u011b tu h\u00fd\u010dk\u00e1, jsi ty.“ Zd\u00e1lo se, jako by druhou \u010d\u00e1st m\u00fdch slov \u00fapln\u011b p\u0159eslechl. A to m\u011b mrz\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Sna\u017e\u00ed se?“ \u0161eptne.<\/div>\n
„L\u00e9pe \u0159e\u010deno, ne\u0159vala na m\u011b,“ ujasn\u00edm mu.<\/div>\n
„T\u0159eba se to zlep\u0161\u00ed. Mo\u017en\u00e1 si uv\u011bdomila, jak se chovala, co\u017e\u2026 co\u017e je\u2026 dob\u0159e. To je\u2026 moc dob\u0159e,“ za\u0161ept\u00e1 s mrzut\u00fdm podt\u00f3nem. I kdyby tomu tak bylo, nic se ve mn\u011b nezm\u011bn\u00ed. Tom pro m\u011b nen\u00ed \u00fat\u011bchou ani n\u00e1plast\u00ed na bolest. On je pro m\u011b\u2026 mnohem v\u00edc.<\/p>\n

<\/em> „Tomi, j\u00e1 ji zn\u00e1m. V\u011b\u0159 mi, \u017ee j\u00ed o tohle v\u016fbec nejde. M\u00e1m ji prokouknutou,“ pohlad\u00edm ho po boku a tro\u0161ku v\u00edc se k n\u011bmu schoul\u00edm, aby se nemusel natahovat.<\/div>\n

„T\u0159eba kone\u010dn\u011b dosp\u011bla,“ vydechne ti\u0161e. A\u017e dosp\u011bje, tak maxim\u00e1ln\u011b pod\u00e1 \u017e\u00e1dost o rozvod. Tedy pokud to neud\u011bl\u00e1m prvn\u00ed j\u00e1. Mysl\u00edm, \u017ee ji v\u00e1\u017en\u011b p\u0159edb\u011bhnu.<\/em><\/div>\n
„To a\u017e se stane, tak si v\u0161ichni ulev\u00edme,“ usm\u011bju se. Na to mi nic ov\u0161em ne\u0159ekl a znovu m\u011b pohladil dlan\u00ed po b\u0159i\u0161e. P\u0159ejel jsem mu prsty po ruce, kterou m\u011b hladil a usm\u00e1l se nad t\u00edm. Nahnul jsem se a dal mu dal\u0161\u00ed pusinku na tv\u00e1\u0159. Zav\u0159el o\u010di a tro\u0161ku si tak o m\u011b op\u0159el hlavi\u010dku. Vylo\u017een\u011b jsem si tenhle okam\u017eik vychutn\u00e1val. Sice mi tro\u0161ku nah\u00e1n\u011blo strach, \u017ee ta satorie vedle n\u011bco tu\u0161\u00ed a m\u016f\u017ee sem kdykoli p\u0159ij\u00edt, ale ta chu\u0165 a pot\u0159eba ho m\u00edt u sebe tohle v\u0161echno p\u0159ebila. Hladil jsem ho, tulil se k n\u011bmu a ti\u0161e oddechoval, abych nenaru\u0161il tenhle okam\u017eik. Odv\u00e1\u017eil jsem se mu d\u00e1t dal\u0161\u00ed pusinku a potom dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed. To spokojen\u011b vydechl a snad mi tv\u00e1\u0159 je\u0161t\u011b podstr\u010dil. Pousm\u00e1l jsem se a na tv\u00e1\u0159i\u010dku jsem ho n\u011bkolikr\u00e1t jemn\u011b l\u00edbnul.<\/p>\n

„Le\u017e\u00ed se ti dob\u0159e?“ po\u0161ept\u00e1m.<\/div>\n

„Jo, je mi fajn,“ \u0161eptl tak\u00e9. „Akor\u00e1t m\u011b bol\u00ed hlava, ale tohle celkem pom\u00e1h\u00e1,“ usm\u011bje se unaven\u011b. Chud\u00e1\u010dek.<\/em><\/div>\n
„V tom p\u0159\u00edpad\u011b se t\u011b jdu pokusit vyl\u00e9\u010dit,“ usm\u011bju se a za\u010dnu mu tu tv\u00e1\u0159i\u010dku jemn\u011b ol\u00edb\u00e1vat. Ti\u0161e vydechl a nechal si to ode m\u011b l\u00edbit. Proto jsem v tom pokra\u010doval. Byl jsem k n\u011bmu n\u011b\u017en\u00fd a jemn\u00fd jako k n\u011bjak\u00e9mu drobou\u010dk\u00e9mu ko\u0165\u00e1tku. Moje polibky se \u0161inuly po cel\u00e9 jeho tv\u00e1\u0159i, \u010delisti a nakonec jsem mu jich p\u00e1r dal i k ou\u0161ku. C\u00edtil jsem, jak se pomalu cel\u00fd uvol\u0148oval, jako by z n\u011bj opadal n\u011bjak\u00fd stres. Pokra\u010doval jsem v tom, sna\u017eil jsem se mu jen pomoci. Necht\u011bl jsem toho nijak zneu\u017e\u00edt, tohle opravdu nebyl ten spr\u00e1vn\u00fd okam\u017eik. Klidn\u011b oddechoval a hrudn\u00edk se mu pravideln\u011b zvedal. N\u00e1hle jsem v\u0161ak uc\u00edtil, jak mu zt\u011b\u017ekla hlavi\u010dka a m\u011blce vydechl. Pootev\u0159el jsem rty a zahled\u011bl se na n\u011bj. Spokojen\u011b vydechoval a ob\u010das se mu zat\u0159epotaly \u0159asy. Opravdu usnul, tak jsem mu opatrn\u011b vymanil kel\u00edmek z dlan\u00ed a odlo\u017eil ho.<\/p>\n

Ahm, co te\u010f? Nejde o to, \u017ee se nepohnu, ale co kdy\u017e sem ta svin\u011b odvedle p\u0159ijde.<\/em> Kousl jsem se do rtu, ale nakonec jsem se sladce usm\u00e1l a p\u0159iv\u0159el radostn\u011b o\u010di. Seru na v\u0161echny probl\u00e9my. Te\u010f je u m\u011b, klidn\u011b spink\u00e1 a snad je mu o n\u011bco l\u00e9pe. To je pro m\u011b hlavn\u00ed. Stra\u0161n\u011b m\u011b t\u011b\u0161\u00ed, \u017ee jsem ho dok\u00e1zal uklidnit. A\u0165 si \u0159\u00edk\u00e1, kdo chce, co chce, ale u m\u011b klidn\u011b usnul a je to v\u00e1\u017en\u011b n\u00e1dhern\u00fd pocit.<\/em> V tichosti jsem si ho prohl\u00ed\u017eel. Vypadal znovu jako n\u011bjak\u00fd and\u00edlek, kter\u00fd mi pr\u00e1v\u011b spadl z nebe. Opravdu je kr\u00e1sn\u00fd. Nev\u00edm, jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee se mi l\u00edb\u00ed kluk, ale mo\u017en\u00e1 v sob\u011b opravdu m\u00e1m n\u011bjak\u00e9 skryt\u00e9 homosexu\u00e1ln\u00ed pudy. Co\u017e je mi v\u00e1\u017en\u011b u zadnice. On m\u011b jednodu\u0161e okouzlil, to je d\u016fle\u017eit\u00e9<\/em>.<\/div>\n

V absolutn\u00edm klidu a bez pohnut\u00ed jsem tam s n\u00edm sed\u011bl ani nev\u00edm, jak dlouho. Bylo mi jedno, \u017ee m\u011b bude asi bolet za krkem a z\u00e1da. Hlavn\u00ed je, \u017ee se jemu dob\u0159e le\u017e\u00ed. On m\u00e1 ten kr\u010dek te\u010f bolav\u00fd mnohem v\u00edc, chud\u00e1\u010dek.<\/p>\n

<\/em> autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mischy & Turmawenne BILL Cel\u00fd v\u00edkend prob\u011bhl pom\u011brn\u011b klidn\u011b. Divil jsem se tomu, ale rad\u011bji jsem to nijak nekomentoval, abych to n\u00e1hodou nezak\u0159ikl. I Barbara byla vcelku p\u0159\u00edjemn\u00e1, ale to m\u011b nijak neodpoutalo od my\u0161lenek na Toma. St\u00e1le jsem si prom\u00edtal<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[574],"tags":[],"class_list":["post-4420","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-denial"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4420","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4420"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4420\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4420"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4420"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4420"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}