{"id":4428,"date":"2013-12-07T16:00:00","date_gmt":"2013-12-07T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4414"},"modified":"2013-12-07T16:00:00","modified_gmt":"2013-12-07T15:00:00","slug":"tisic-a-jeden-pribeh-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/12\/07\/tisic-a-jeden-pribeh-11\/","title":{"rendered":"Tis\u00edc a jeden p\u0159\u00edb\u011bh 11."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
P\u0159\u00edb\u011bh 97. – V\u0161echno je jednou poprv\u00e9<\/p>\n

<\/strong> Kdy\u017e jsem si od toho p\u0159\u00edli\u0161n\u011b ochotn\u00e9ho mu\u017ee kupoval ten byt, doufal jsem, \u017ee budu m\u00edt kone\u010dn\u011b klid od ve\u0161ker\u00e9ho n\u00e1tlaku alespo\u0148 na chv\u00edli. Ani jsem si ale nestihl otev\u0159\u00edt kufr s oble\u010den\u00edm, a u\u017e mi volal rozezlen\u00fd David. Novin\u00e1\u0159i m\u011b vid\u011bli lou\u010dit se s Anisem, a p\u0159esto\u017ee \u0161lo jen o objet\u00ed, samoz\u0159ejm\u011b z toho hned za\u010dali d\u011blat velkou v\u011bc. To mi po kr\u00e1tk\u00e9m potvrzen\u00ed uk\u00e1zal i internet. Bulv\u00e1r se hem\u017eil fotkami m\u011b i Anise v objet\u00ed v r\u016fzn\u00fdch \u00fahlech pohledu, p\u0159i\u010dem\u017e n\u011bkte\u0159\u00ed se nerozpakovali p\u0159idat i n\u011bjak\u00e9 star\u0161\u00ed fotky. Mohl jsem tak vid\u011bt s\u00e1m sebe, jak na p\u0159edn\u00edm sedadle zadr\u017euju slzy a Anis m\u011b starostliv\u011b dr\u017e\u00ed za bradu, jak na tom sam\u00e9m m\u00edst\u011b sp\u00edm, Anisovu pa\u017ei kolem m\u00e9ho pasu p\u0159i cest\u011b dom\u016f, jeho n\u011b\u017en\u00fd \u00fasm\u011bv, kdy\u017e mu m\u00e1v\u00e1m od auta\u2026<\/p>\n

M\u011bli tolik fotografi\u00ed, \u017ee jsem byl p\u0159ekvapen\u00fd z toho, \u017ee \u010dl\u00e1nek nesepsali u\u017e d\u00e1vno. Po deseti minut\u00e1ch, b\u011bhem kter\u00fdch mi David d\u016fkladn\u011b doporu\u010doval, co m\u00e1m te\u010f d\u011blat, jsem mu to prost\u011b zav\u011bsil. Rozhodnut\u00fd kone\u010dn\u011b si otev\u0159\u00edt spr\u00e1vn\u00e9 str\u00e1nky a naj\u00edt si n\u011bjak\u00fd n\u00e1bytek podle m\u00fdch p\u0159edstav, jsem se p\u0159evl\u00e9kl, ale jen co jsem k tomu zasedl, telefon se rozezvonil znovu. Anis.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Volal ti u\u017e David kv\u016fli tomu, co se d\u011bje v bulv\u00e1ru?“ zabru\u010del m\u00edrn\u011b rozezlen\u011b. „A to jde jen o internet, nechci v\u011bd\u011bt, co se z\u00edtra bude d\u00edt s tiskem. Budeme v\u0161ude.“<\/div>\n
„Anisi,“ vy\u010derpan\u011b jsem si povzdechl. „Nem\u016f\u017eeme to probrat a\u017e z\u00edtra? Jsem unaven\u00fd a je\u0161t\u011b si pot\u0159ebuju objednat n\u011bjak\u00fd n\u00e1bytek. Te\u010f u\u017e s t\u00edm stejn\u011b nic neud\u011bl\u00e1me, do ve\u010dera se jen budou p\u0159edh\u00e1n\u011bt v zaru\u010den\u011b potvrzen\u00fdch informac\u00edch ze spolehliv\u00e9ho zdroje.“<\/div>\n
„To ti to najednou nevad\u00ed?“<\/div>\n
„Ano, vad\u00ed mi to. V\u00ed\u0161, co si o cel\u00e9 t\u00e9 v\u011bci mysl\u00edm, ale cht\u011bl bych m\u00edt alespo\u0148 hodinu nebo dv\u011b klid od ve\u0161ker\u00fdch medi\u00e1ln\u00edch kauz a Davida, kter\u00fd mi \u0159\u00edk\u00e1, co m\u00e1m d\u011blat. E-mail se mi pr\u00e1v\u011b te\u010f zapl\u0148uje dotazy od v\u0161ech t\u011bch h\u0148up\u016f, ale j\u00e1 prost\u011b nechci nic \u0159e\u0161it. \u017d\u00e1d\u00e1m toho tolik?“<\/p>\n

„Ne, Bille, to samoz\u0159ejm\u011b ne a mrz\u00ed m\u011b, \u017ee si nem\u016f\u017ee\u0161 odpo\u010dinout, ale tohle se prost\u011b mus\u00ed n\u011bjak \u0159e\u0161it. P\u0159ed domem m\u00e1m dv\u011b dod\u00e1vky s novin\u00e1\u0159i a h\u00e1d\u00e1m, \u017ee minim\u00e1ln\u011b stejn\u00fd po\u010det bude i p\u0159ed tv\u00fdm domem. Mus\u00edme s t\u00edm n\u011bco ud\u011blat a ty moc dob\u0159e v\u00ed\u0161, co.“<\/div>\n

Promnul jsem si obli\u010dej a zad\u00edval se do zdi.<\/div>\n
„A ty v\u00ed\u0161, co jsem ti o tom p\u0159ed p\u00e1r hodinami \u0159ekl. Je mi l\u00edto, ale v\u00edc o tom nehodl\u00e1m diskutovat, alespo\u0148 ne dnes. Uvid\u00edme se z\u00edtra, Anisi,“ zamumlal jsem a pohotov\u011b hovor ukon\u010dil d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil n\u011bco nam\u00edtnout.<\/p>\n

Jen letm\u00fd pohled z okna mi potvrdil Anisova slova – p\u0159ed domem st\u00e1ly minim\u00e1ln\u011b dv\u011b dod\u00e1vky, kter\u00e9 mapovaly ka\u017ed\u00fd m\u016fj pohyb, ka\u017edou n\u00e1v\u0161t\u011bvu. I p\u0159es mou state\u010dnost p\u0159ed Anisem jsem byl vyd\u011b\u0161en\u00fd k smrti. Moje o\u010dn\u00ed m\u016fra o\u017eivla a j\u00e1 se ocitl v jej\u00edm samotn\u00e9m j\u00e1dru. Novin\u00e1\u0159i m\u011b obklopovali ze v\u0161ech stran, p\u0159i\u010dem\u017e se k nim p\u0159ipojili i ti, od kter\u00fdch jsem o\u010dek\u00e1val podporu, David s Anisem, a v\u0161ichni cht\u011bli pravdu.<\/div>\n

Jen\u017ee je t\u011b\u017ek\u00e9 \u0159\u00edkat n\u011bkomu pravdu, o kter\u00e9 jste necht\u011bli, aby se n\u011bkdy dostala na povrch, proto\u017ee jste tou pravdou mohli na\u0161tvat \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho jste se k smrti b\u00e1li. A moje matka t\u00edm \u010dlov\u011bkem byla.<\/p>\n

<\/div>\n

\u00b0\u00b0\u00b0<\/div>\n
\n

\u0160\u00edlel jsem, a to doslova. Ze v\u0161ech stran se na m\u011b vyv\u00edjel tlak. Oba m\u00e9 telefony bez ust\u00e1n\u00ed vyzv\u00e1n\u011bly, nepomohlo ani vypnout je, proto\u017ee v tu chv\u00edli se ozvalo zu\u0159iv\u00e9 bu\u0161en\u00ed na dve\u0159e. Nov\u00e9 emaily mi chodily tak rychle, a\u017e jsem ztratil p\u0159ehled o tom, jestli mi p\u00ed\u0161\u00ed fanou\u0161ci, novin\u00e1\u0159i, anebo management. Jen jsem otup\u011ble st\u00e1l vedle okna a sledoval jednotliv\u00e9 nitky z\u00e1clony, pozd\u011bji jsem prost\u011b z\u00edral do prostoru.<\/p>\n

Nejsp\u00ed\u0161 mi muselo p\u0159esko\u010dit. P\u0159ipadalo mi, jako kdybych v m\u00edstnosti nebyl s\u00e1m – jako kdyby byla napln\u011bna v\u0161emi novin\u00e1\u0159i, kte\u0159\u00ed by m\u011b s radost\u00ed dostali na kolena, jen aby m\u011bli o \u010dem ps\u00e1t, ale nejhor\u0161\u00ed byl Anis. St\u00e1l tam, p\u0159ede v\u0161emi, s rukama spu\u0161t\u011bn\u00fdma vedle t\u011bla a bez v\u00fdrazu m\u011b ml\u010dky pozoroval. Nic ne\u0159\u00edkal, nek\u0159i\u010del, nenad\u00e1val. Jen st\u00e1l a ml\u010del. A to bylo hor\u0161\u00ed ne\u017e tis\u00edce slov.<\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
\u00b0\u00b0\u00b0<\/div>\n
\n

„Bille? Tak kruci Bille, prober se!“ v\u00fdk\u0159ik a facka. Tv\u00e1\u0159 m\u011b nesnesiteln\u011b p\u00e1lila po r\u00e1n\u011b, kter\u00e1 p\u0159i\u0161la vylo\u017een\u011b odnikud. Vy\u010derpan\u011b jsem otev\u0159el o\u010di ve snaze naj\u00edt p\u016fvodce m\u00e9 bolesti, ale zamotala se mi hlava a v\u00ed\u010dka mi zase poklesla. Do my\u0161lenek se mi vkr\u00e1dalo zmaten\u00ed. Co se kruci stalo? Moje posledn\u00ed vzpom\u00ednka pat\u0159ila telefonu, kter\u00fd se rozezvonil speci\u00e1ln\u00edm zvon\u011bn\u00edm pro matku. Jednou, dvakr\u00e1t, t\u0159ikr\u00e1t. Bolela m\u011b hlava. Byl jsem s\u00e1m. Tak kdo tu kruci byl se mnou a jak se sem dostal?<\/p><\/div>\n

„Bille, tak vn\u00edm\u00e1\u0161?“ ozval se znovu ten hlas, ale tentokr\u00e1t byl starostliv\u00fd. Horliv\u011b jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, komu ten hlas pat\u0159\u00ed, ne\u017e mi to do\u0161lo. Tom.<\/p>\n

S \u00falevou jsem vydechl a pokusil se znovu otev\u0159\u00edt o\u010di, tentokr\u00e1t jsem u\u017e Toma dok\u00e1zal zaost\u0159it. „Co se stalo?“ zamumlal jsem ti\u0161e. Le\u017eel jsem v posteli, po krk p\u0159ikryt\u00fd pe\u0159inou a Tom mi jemn\u011b mnul ruku.<\/div>\n

„Omdlel jsi, alespo\u0148 p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m. V\u016fbec jsi mi nereagoval na vol\u00e1n\u00ed ani textovky, tak jsem p\u0159ijel, ale tys neotv\u00edral. Auto bylo na zadn\u00edm parkovi\u0161ti, tak\u017ee jsem se zeptal novin\u00e1\u0159e, jestli t\u011b nevid\u011bl odch\u00e1zet, a kdy\u017e \u0159ekl, \u017ee ne, tak\u2026 jsem ti vyrazil dve\u0159e,“ omluvn\u011b se usm\u00e1l a pokra\u010doval. „Pak m\u011b ale \u010dekal \u0161ok, proto\u017ee ty jsi le\u017eel zhroucen\u00fd pod oknem, bled\u00fd jako st\u011bna. Nev\u011bd\u011bl jsem, jak t\u011b probudit, nic nepom\u00e1halo, tak\u2026“<\/div>\n
„Jsi mi dal facku,“ doplnil jsem ho a znovu zav\u0159el o\u010di. „Po\u0159\u00e1d to bol\u00ed.“<\/p>\n

„Omlouv\u00e1m se, u\u017e jsem byl opravdu zoufal\u00fd, cloumal jsem tu s tebou dvacet minut a b\u016fh v\u00ed, jak dlouho jsi tam le\u017eel,“ Tom mi s povzdechem p\u0159ilo\u017eil na tv\u00e1\u0159 n\u011bco chladiv\u00e9ho. „Aspo\u0148 nebudu m\u00edt pot\u0159ebu jednu facku ti d\u00e1t, a\u017e m\u011b n\u011bkdy na\u0161tve\u0161,“ kr\u00e1tce se zasm\u00e1l, ne\u017e zase zv\u00e1\u017en\u011bl. „Co se stalo, Bille?“<\/p>\n

„J\u00e1 nev\u00edm, Tomi,“ s povzdechem jsem se p\u0159ekulil na bok a p\u0159it\u00e1hl si pe\u0159inu bl\u00ed\u017e k t\u011blu. „Od r\u00e1na m\u011b po\u0159\u00e1d n\u011bkdo otravoval kv\u016fli tomu, co se o mn\u011b p\u00ed\u0161e. Anis, David, Gustav, novin\u00e1\u0159i\u2026 Dokonce mi volala i matka. Posledn\u00ed si pamatuju jen silnou bolest hlavy, nic v\u00edc.“<\/p>\n

„Ach jo, zbyte\u010dn\u011b se to zkomplikovalo,“ za\u00fap\u011bl trochu zoufale. „Mus\u00ed\u0161 si za\u0159\u00eddit nov\u00e9 \u010d\u00edslo, Bille. A e-mail, aby na tebe m\u011bli kontakt jen tv\u00ed nejbli\u017e\u0161\u00ed, ostatn\u00ed \u010d\u00edsla zru\u0161\u00edme. Mus\u00ed\u0161 zru\u0161it i matku, jasn\u00e9? Jinak t\u011b dostane na samotn\u00e9 dno, a to j\u00ed rozhodn\u011b nedovol\u00edm. Tak\u017ee, te\u010f si po\u0159\u00e1dn\u011b odpo\u010dine\u0161, prosp\u00ed\u0161 se. Anisovi zavol\u00e1m, bude\u0161 m\u00edt klid. Nezapome\u0148 ale, \u017ee poz\u00edt\u0159\u00ed m\u00e1me ten rozhovor v televizi, mus\u00ed\u0161 tam b\u00fdt.“<\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm, Tomi. A\u0165 mi David po\u0161le auto, budu p\u0159ipraven\u00fd. Jen a\u0165 mi r\u00e1no nap\u00ed\u0161e p\u0159esn\u00fd \u010das, a\u0165 v\u00edm, na kolik\u00e1tou m\u00e1m b\u00fdt p\u0159ipraven\u00fd,“ s povzdechem jsem zav\u0159el o\u010di. „te\u010f jen mus\u00edm p\u0159ij\u00edt na to, co budu \u0159\u00edkat.“<\/p>\n

„Bu\u010f sv\u016fj a nic nep\u0159edst\u00edrej, stejn\u011b jako v\u017edycky, Bille. V\u017edycky jsi byl p\u0159irozen\u00fd a na nic sis nehr\u00e1l, tak to ned\u011blej ani te\u010f. \u0158ekni prost\u011b pravdu. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee se d\u011bs\u00ed\u0161 toho, co by mohli ud\u011blat s va\u0161\u00edm vztahem, ale pod\u00edvej se na m\u011b s Kayem – copak n\u00e1m to n\u011bco zkazilo? V\u0161echno z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, co si nech\u00e1\u0161 od nich dovolit. Mus\u00ed\u0161 bojovat a nebude to jednoduch\u00e9, ale s trochou snahy v\u00e1s nerozd\u011bl\u00ed, Bille. Anis t\u011b m\u00e1 r\u00e1d stejn\u011b tak moc jako ty jeho, tak\u017ee b\u00fdt tebou, neb\u00e1l bych se rozchodu kv\u016fli m\u00e9di\u00edm, ale kv\u016fli tv\u00e9mu chov\u00e1n\u00ed. Uv\u011bdomuje\u0161 si v\u016fbec, \u017ee stejn\u00fd tlak je te\u010f vyv\u00edjen\u00fd i na tv\u00e9ho p\u0159\u00edtele? V tom vztahu jste dva, Bille. \u017divot u\u017e nen\u00ed jen o tob\u011b, te\u010f u\u017e je to o tob\u011b a o Anisovi. To, co pro\u017e\u00edv\u00e1\u0161 ty, p\u016fsob\u00ed i na Anise, kter\u00fd kv\u016fli tomu trp\u00ed, i kdy\u017e ti to t\u0159eba ned\u00e1 najevo. V\u00edm, o \u010dem mluv\u00edm, proto\u017ee s Kayem jsme to ned\u00e1vno \u0159e\u0161ili taky,“ jemn\u011b mi stisknul rameno. Jen nad t\u00edm zkus p\u0159em\u00fd\u0161let aspo\u0148.“<\/p>\n

„J\u00e1 v\u00edm, Tome, u\u017e jsem o tom s Anisem zkou\u0161el i mluvit, ale\u2026 je hodn\u011b slo\u017eit\u00e9 o tom s n\u011bk\u00fdm mluvit, proto\u017ee se s\u00e1m po\u0159\u00e1dn\u011b ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch nevyzn\u00e1m a nedok\u00e1\u017eu je popsat tak, aby to nevyzn\u011blo \u0161patn\u011b. Nev\u00edm, jak Anisovi vysv\u011btlit, \u017ee bych s na\u0161\u00edm vztahem r\u00e1d vy\u0161el do sv\u011bta, ale z\u00e1rove\u0148 to nechal jen mezi n\u00e1mi. Je to t\u011b\u017ek\u00e9.“<\/p>\n

„Ano, je to t\u011b\u017ek\u00e9, Bille, ale kdy\u017e spolu nebudete mluvit v\u016fbec, ten vztah ztroskot\u00e1 \u00fapln\u011b. Mus\u00edte se bavit o tom, co c\u00edt\u00edte, spolu, ne s druh\u00fdmi. Nejlep\u0161\u00ed by bylo, kdybyste se o va\u0161ich probl\u00e9mech s druh\u00fdmi nebavili v\u016fbec, ale ch\u00e1pu, \u017ee n\u011bkdy to nejde. Ob\u010das pot\u0159ebuje\u0161 n\u00e1hled na v\u011bc od n\u011bkoho, kdo nev\u00ed v\u0161echno. I tak se ale mus\u00ed\u0161 \u0159\u00eddit t\u00edm, co \u0159\u00edk\u00e1 tv\u016fj mozek, ne ti druz\u00ed. Co \u0159\u00edk\u00e1 tv\u016fj mozek te\u010f?“<\/p>\n

„\u017de si mus\u00edm odpo\u010dinout, bylo toho na m\u011b hodn\u011b. Ale hned jak si odpo\u010dinu, tak si promluv\u00edm s Anisem, slibuju,“ usm\u00e1l jsem se povzbudiv\u011b a stisknul mu ruku. „Budu v pohod\u011b, Tomi, klidn\u011b m\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt dom\u016f ke Kayovi.“<\/div>\n

„Kdyby se cokoliv d\u011blo, klidn\u011b mi zavolej a j\u00e1 hned p\u0159ijdu, dob\u0159e?“ pohladil m\u011b po vlasech. N\u011b\u017en\u011b m\u011b pol\u00edbil na \u010delo a po slibu, \u017ee se ozvu, kdy\u017e se bude n\u011bco d\u00edt, kone\u010dn\u011b ode\u0161el.<\/div>\n
Za samotu jsem v tu chv\u00edli byl opravdu r\u00e1d; necht\u011blo se mi mluvit o tom, co c\u00edt\u00edm s nik\u00fdm, a u\u017e v\u016fbec ne s Tomem, proto\u017ee on mezi m\u00fdmi my\u0161lenkami dok\u00e1zal vy\u0161\u0165ourat i to, co jsem si s\u00e1m necht\u011bl p\u0159iznat. A to jsem te\u010f necht\u011bl.<\/p>\n

<\/div>\n

\u00b0\u00b0\u00b0<\/div>\n
\n

S Anisem jsem nemluvil. A\u010dkoliv jsem to Tomovi sl\u00edbil, krom\u011b p\u00e1r textovek o m\u00e9m psychick\u00e9m stavu jsme spolu nemluvili. Nev\u00edm, jestli mi d\u00e1val \u010das na urovn\u00e1n\u00ed my\u0161lenek, nebo ten \u010das pot\u0159eboval on, ale rozhodn\u011b mysl\u00edm, \u017ee to kr\u00e1tk\u00e9 odlou\u010den\u00ed pomohlo n\u00e1m ob\u011bma. A j\u00e1 si alespo\u0148 trochu zvelebil byt.<\/p><\/div>\n

Kdy\u017e jsem odj\u00ed\u017ed\u011bl na m\u00edsto kon\u00e1n\u00ed rozhovoru, c\u00edtil jsem se mnohem l\u00e9pe, sebejist\u011bji – stal se ze m\u011b znovu Bill Kaulitz, diva, na kterou nikdo nem\u00e1. Byl jsem p\u0159ipraven na v\u0161echno, co se m\u011blo st\u00e1t, obrn\u011bn\u00fd p\u0159ede v\u0161emi v\u0161ete\u010dn\u00fdmi a otravn\u00fdmi dotazy.<\/p>\n

„Pil jsi?“ Tom zkoumav\u011b p\u0159imhou\u0159il o\u010di, kdy\u017e se ochrance povedlo procpat m\u011b z\u00e1stupem fanou\u0161k\u016f a novin\u00e1\u0159\u016f, a j\u00e1 v\u0161echny obda\u0159il z\u00e1\u0159iv\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Nebylo divu, \u017ee byl podez\u0159\u00edvav\u00fd.<\/div>\n

„Ne, ani kapi\u010dku,“ zazubil jsem se spokojen\u011b a nad\u0161en\u011b se s kluky p\u0159iv\u00edtal. „Jen jsem se naladil na starou dobrou vlnu nez\u00e1jmu o ostatn\u00ed.“<\/div>\n
„Tak\u017ee m\u011b zase bude\u0161 \u0161\u0165ouchat do ledvin?“ Gustav s nejist\u00fdm nakr\u010den\u00edm nosu o krok ustoupil. Pobaven\u011b jsem se rozesm\u00e1l a zavrt\u011bl hlavou, a\u010dkoliv mi v prstech \u0161kodolib\u011b zacukalo. „Dob\u0159e, to jsem r\u00e1d. Po tv\u00e9m posledn\u00edm ataku jsem tam m\u011bl velkou mod\u0159inu.“<\/p>\n

„Aspo\u0148 jsi v posteli mohl tvrdit, \u017ee je to zran\u011bn\u00ed z boje, ur\u010dit\u011b by ti to dodalo na drsnosti,“ se sm\u00edchem ho Georg popl\u00e1cal po z\u00e1dech, zat\u00edmco na m\u011b povzbudiv\u011b mrknul.<\/p>\n

„Tentokr\u00e1t jsem okouzluj\u00edc\u00ed diva, kter\u00e1 se ni\u010d\u00edm a nik\u00fdm nenech\u00e1 rozh\u00e1zet,“ usm\u00e1l jsem se. V\u00e1\u017en\u011b jsem se c\u00edtil jako ve sv\u00e9m \u017eivlu, v\u017edy\u0165 tohle byl m\u016fj \u017eivot. Byl jsem okouzluj\u00edc\u00ed mu\u017e, po kter\u00e9m tou\u017eili mu\u017ei i \u017eeny po cel\u00e9m sv\u011bt\u011b, stal jsem se idolem d\u011bt\u00ed i dosp\u011bl\u00fdch. M\u016fj hlas poslouchali p\u0159ed span\u00edm, v depres\u00edch i radostech. Jsem Bill Kaulitz. Komunikace s m\u00e9dii i fanou\u0161ky, pout\u00e1n\u00ed pozornosti je m\u00fdm \u017eivotem.<\/p>\n

„P\u00e1nov\u00e9, jsme p\u0159ipraven\u00ed, je \u010das,“ pokynul n\u00e1m produk\u010dn\u00ed, d\u00edky \u010demu\u017e jsme se v\u0161ichni odebrali do studia.<\/div>\n

P\u0159iv\u00edtal n\u00e1s hlasit\u00fd potlesk ob\u010das protnut\u00fd nesouhlasn\u00fdm bu\u010den\u00edm, kter\u00e9 jsem s \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem ok\u00e1zale ignoroval, a zam\u00ed\u0159il rovnou na pohovku k moder\u00e1torovi. Zpo\u010d\u00e1tku padaly dobr\u00e9 ot\u00e1zky, byl jsem nad\u0161en\u00fd tak moc, \u017ee jsem ke slovu pou\u0161t\u011bl dokonce i ostatn\u00ed. Pak se to ale jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku oto\u010dilo. Moder\u00e1tor pokl\u00e1dal ot\u00e1zky p\u0159\u00edmo na m\u011b, a to perfektn\u011b zam\u011b\u0159en\u00e9 na rozhozen\u00ed m\u011b. Nejd\u0159\u00edv se mi da\u0159ilo p\u0159\u00edkladn\u011b ho odp\u00e1lkov\u00e1vat, ale ot\u00e1zka, jak se smi\u0159uju s t\u00edm, \u017ee m\u011b p\u016flka zem\u011b nen\u00e1vid\u00ed kv\u016fli m\u00e9mu vztahu s Anisem, mi zlomila vaz. V \u0161oku jsem na n\u011bj z\u00edral a sna\u017eil se ignorovat slzy, kter\u00e9 se mi draly do o\u010d\u00ed.<\/p>\n

„Posly\u0161te, j\u00e1 moc dob\u0159e v\u00edm, \u017ee jste placen\u00fd od toho, abyste lidem pokl\u00e1dal stupidn\u00ed ot\u00e1zky, ale tohle je nejsp\u00ed\u0161 vrchol stupidity, kterou jste vypustil z pusy,“ na\u0161tvan\u011b jsem se mra\u010dil, zat\u00edmco Tom mi pevn\u011b tisknul ruku. „To, \u017ee jsem slavn\u00fd, neznamen\u00e1, \u017ee m\u00e1te pr\u00e1vo se \u0161\u0165ourat v m\u00e9m soukrom\u00e9m \u017eivot\u011b! P\u0159i\u0161li jsme sem jako kapela, a tak to taky m\u00e1te br\u00e1t. Nen\u00ed v\u00e1m v\u016fbec nic do m\u011b ani do Bushida, tak\u017ee byste se m\u011bli za\u010d\u00edt starat o sebe a p\u0159estat \u0159e\u0161it m\u00e9 vztahy!“ vztekle jsem vstal a zam\u00ed\u0159il pry\u010d.<\/p>\n

Nezaj\u00edmalo m\u011b, \u017ee za mnou v\u0161ichni v \u0161oku z\u00edraj\u00ed a Tom se sna\u017e\u00ed napravit moji chybu, dokonce ani to, \u017ee to bylo \u017eiv\u00e9 vys\u00edl\u00e1n\u00ed a David m\u011b zabije hned, jak mu p\u0159ijdu pod ruku. Necht\u011bl jsem vid\u011bt nikoho z nich, jen Anise, kter\u00e9mu jsem napsal kr\u00e1tkou zpr\u00e1vu s \u017e\u00e1dost\u00ed o p\u0159ijet\u00ed. Pot\u0159eboval jsem ho vid\u011bt, i kdyby to t\u0159eba obn\u00e1\u0161elo v\u00fd\u010ditky z jeho strany. Pot\u0159eboval jsem se c\u00edtit milovan\u00fd.<\/p>\n

<\/div>\n

\u00b0\u00b0\u00b0<\/div>\n
\n

Celou dobu, kdy jsem \u010dekal na Anise, jsem po byt\u011b p\u0159ech\u00e1zel jako \u0161elma v kleci. Byl jsem rozzu\u0159en\u00fd a frustrovan\u00fd na nejvy\u0161\u0161\u00ed mo\u017enou m\u00edru, vypnul jsem ve\u0161kerou elektroniku a v duchu d\u011bkoval bohu, \u017ee Toma nenapadlo jet za mnou – nejsp\u00ed\u0161 bych mu vykuchal vnit\u0159nosti.<\/p><\/div>\n

Frustrovan\u011b jsem zavr\u010del, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b ozval zvonek a sp\u011b\u0161n\u011b zam\u00ed\u0159il otev\u0159\u00edt. Po zji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee je to skute\u010dn\u011b Anis, jsem mu ani nedovolil otev\u0159\u00edt pusu a promluvit. Rovnou jsem ho \u017e\u00e1dostiv\u011b vt\u00e1hnul dovnit\u0159 a tvrd\u011b se mu p\u0159is\u00e1l na rty, pevn\u011b ho obj\u00edmaj\u00edc kolem krku.<\/p>\n

„Bille, co to d\u011bl\u00e1\u0161,“ Anis ti\u0161e zast\u00e9nal, kdy\u017e jsem mu za\u010dal nal\u00e9hav\u011b vyhrnovat tri\u010dko a kl\u00ednem se ot\u0159el o jeho.<\/div>\n

„Chci t\u011b, Anisi,“ zamumlal jsem, tri\u010dko odhazuj\u00edc stranou a tisknouc Anise na ze\u010f. „Chci t\u011b dnes ve\u010der, tady a te\u010f. Chci t\u011b v sob\u011b,“ sjel jsem dlan\u00ed k jeho rozkroku a pevn\u011b ho promnul.<\/p>\n

Anis \u0161okovan\u011b vydechl, ale instinktivn\u011b si m\u011b za zade\u010dek p\u0159itiskl k sob\u011b a drav\u011b m\u011b pol\u00edbil. Bylo to p\u0159esn\u011b to, co jsem od n\u011bj cht\u011bl a pot\u0159eboval. Touhu, v\u00e1\u0161e\u0148 a dravost, \u017e\u00e1dn\u00e9 ohledy. Cht\u011bl jsem zapomenout na v\u0161echno zl\u00e9, a tohle byl ten nejlep\u0161\u00ed mo\u017en\u00fd zp\u016fsob.<\/p>\n

Hbit\u011b m\u011b p\u0159eto\u010dil, a z\u00e1rove\u0148 si m\u011b vyzvedl kolem pasu, nep\u0159est\u00e1vaj\u00edc m\u011b l\u00edbat. Vzru\u0161en\u011b jsem se o n\u011bj ot\u00edral, p\u0159i\u010dem\u017e ve snaze sundat z n\u011bj kalhoty jsem si div nezlomil ruce. Anis mi to ale na\u0161t\u011bst\u00ed usnadnil, bleskov\u011b svl\u00e9kl sebe i m\u011b, tak\u017ee j\u00e1 u\u017e brzy c\u00edtil jeho vzru\u0161en\u00fd kl\u00edn nar\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed proti m\u00e9mu, p\u0159i\u010dem\u017e Anis nijak neot\u00e1lel a s pomoc\u00ed n\u011bjak\u00e9ho kr\u00e9mu do m\u011b zasunul prst.<\/p>\n

Obli\u010dej se mi zk\u0159ivil bolestnou grimasou, ale u\u017e brzy jsem se uvolnil a proti jeho dlani za\u010dal p\u0159ir\u00e1\u017eet, slastn\u011b st\u00e9naj\u00edc, kdy\u017e p\u0159idal i druh\u00fd prst. Hrub\u011b jsem p\u0159itiskl rty na jeho v drav\u00e9m polibku, zat\u00edmco jednu ruku jsem prot\u00e1hl mezi na\u0161e t\u011bla a prsty obemkl kolem jeho penisu; za\u010d\u00ednal jsem b\u00fdt zoufal\u00fd.<\/div>\n

V reakci na mou akci do m\u011b Anis zasunul i t\u0159et\u00ed prst, t\u00e1zav\u011b ke mn\u011b vzhl\u00ed\u017eej\u00edc, zat\u00edmco m\u011b prsty roztahoval.<\/p>\n

R\u00e1zn\u011b jsem p\u0159ik\u00fdvl a omotal mu nohy kolem bok\u016f, ti\u0161e k\u0148u\u010d\u00edc do jeho rt\u016f nadr\u017een\u00e9 prosby. C\u00edtil jsem se jako coura, ale bylo mi to jedno. „Tak u\u017e d\u011blej!“ vyhrkl jsem.<\/div>\n

Anis se ti\u0161e zasm\u00e1l, ale souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvl a vyt\u00e1hl ze m\u011b prsty, pomalu je nahrazuj\u00edc penisem nat\u0159en\u00fdm kr\u00e9mem. Bolelo to p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b. Zabo\u0159il jsem obli\u010dej do prohlubn\u011b jeho krku a pevn\u011bji ho objal. Anis z\u0159ejm\u011b pochopil, co se ve mn\u011b odehr\u00e1v\u00e1, proto\u017ee mi dlan\u011bmi za\u010dal zade\u010dek mas\u00edrovat, a z\u00e1rove\u0148 mi polibky zasyp\u00e1val rameno a kl\u00ed\u010dn\u00ed kost. Sna\u017eil se m\u011b t\u00edm co nejv\u00edc uvolnit, d\u00edky \u010demu\u017e j\u00e1 ti\u0161e zast\u00e9nal, kdy\u017e do m\u011b poprv\u00e9 zku\u0161ebn\u011b p\u0159irazil. Vid\u011bl jsem mu na o\u010d\u00edch, kolik p\u0159em\u00e1h\u00e1n\u00ed ho stoj\u00ed, aby do m\u011b neza\u010dal p\u0159ir\u00e1\u017eet s pln\u00fdm nasazen\u00edm. Je\u0161t\u011b chv\u00edli se ve mn\u011b jen zlehka pohyboval, abych si na jeho abnorm\u00e1ln\u00ed velikost l\u00e9pe zvyknul, ale kdy\u017e mi ze rt\u016f unikl tich\u00fd sten, samolib\u011b se odt\u00e1hl a p\u0159irazil do m\u011b tvrd\u011bji.<\/p>\n

P\u0159ekvapen\u011b jsem vykulil o\u010di a pevn\u011bji ho objal kolem ramen. Bylo to zatracen\u011b dobr\u00e9. „P\u0159idej,“ vydechl jsem proti Anisov\u00fdm rt\u016fm tou\u017eebn\u011b.<\/div>\n

S pot\u011b\u0161en\u00fdm \u00fasm\u011bvem si m\u011b siln\u011bji p\u0159ichytil za zade\u010dek, a zat\u00edmco m\u011b tvrd\u011b l\u00edbal, za\u010dal s vervou rychle p\u0159ir\u00e1\u017eet do m\u00e9ho t\u011bla. T\u00e1hle jsem zast\u00e9nal a polibek mu horliv\u011b oplatil, nad\u0161en\u011b p\u0159ij\u00edmaj\u00edc jeho p\u0159\u00edrazy.<\/div>\n
„Sakra, jsi tak \u00fazk\u00fd,“ zavr\u010del Anis, ob\u0161\u0165ast\u0148uj\u00edc m\u011b jedn\u00edm obzvl\u00e1\u0161\u0165 r\u00e1zn\u00fdm p\u0159\u00edrazem. \u0160okovan\u011b jsem zalapal po dechu a vykulil o\u010di. Bylo to to sam\u00e9 m\u00edsto, jako p\u0159edt\u00edm. M\u00edsto, kter\u00e9 m\u011b p\u0159iv\u00e1d\u011blo do ext\u00e1ze.<\/div>\n
„Zopakuj to,“ prosebn\u011b jsem mu zaf\u0148ukal do rt\u016f a prohnul se proti n\u011bmu. A\u0165 u\u017e uvnit\u0159 m\u011b narazil na cokoliv, byla to sm\u011bsice tak dobr\u00fdch pocit\u016f, \u017ee bych pro to klidn\u011b um\u0159el.<\/p>\n

Anis vzru\u0161en\u011b zast\u00e9nal, ale nic ne\u0159\u00edkal a za\u010dal pravideln\u011b p\u0159ir\u00e1\u017eet se stejnou r\u00e1znost\u00ed, jako p\u0159edt\u00edm. Netrvalo dlouho a j\u00e1 ho k sob\u011b s hlasit\u00fdm v\u00fdk\u0159ikem p\u0159itiskl, t\u0159esouc se pod n\u00e1porem p\u0159\u00edchoz\u00edho orgasmu.<\/div>\n

„Bo\u017ee m\u016fj, vydr\u017e je\u0161t\u011b chv\u00edli,“ vyhrkl a je\u0161t\u011b p\u0159idal na rychlosti.<\/div>\n
Zoufale jsem se op\u0159el o ze\u010f a aryl mu nehty do ramen, bylo to jako poci\u0165ovat orgasmus znovu a znovu, st\u00e1le dokola. Nemohl jsem se toho pocitu naba\u017eit. Samou slast\u00ed bych si ani nev\u0161iml, \u017ee Anis dos\u00e1hl sv\u00e9ho vrcholu, kdyby m\u011b nechytil za boky ocelov\u00fdm stiskem a s hrdeln\u00edm stenem mi nezabo\u0159il hlavu ke krku.<\/p>\n

Rozklepan\u011b jsem spustil nohy na zem a pokojn\u011b ho objal kolem krku, sna\u017e\u00edc se t\u0159esouc\u00ed se nohy uklidnit. „Ahoj,“ pobaven\u011b jsem si skousl ret, kdy\u017e se na m\u011b po chv\u00edli pod\u00edval.<\/div>\n

„Ahoj,“ ti\u0161e se rozesm\u00e1l a leniv\u011b m\u011b pol\u00edbil, na\u010de\u017e zam\u00ed\u0159il do lo\u017enice, kde se i se mnou svalil do postele, kterou mi akor\u00e1t r\u00e1no p\u0159ivezli, a pot\u011b\u0161en\u011b m\u011b objal. „Tak\u017ee, za co to bylo?“<\/div>\n
„Za nic,“ pobaven\u011b jsem pokr\u010dil rameny a pevn\u011b ho objal kolem pasu. „Jen jsem pot\u0159eboval b\u00fdt s tebou, c\u00edtit t\u011b ve v\u0161ech \u010d\u00e1stech t\u011bla. Tohle byla dostate\u010dn\u00e1 bl\u00edzkost.“<\/p>\n

Anis se n\u011b\u017en\u011b usm\u00e1l, prsty m\u011b \u0161imral po linii p\u00e1te\u0159e. „Chce\u0161 mluvit o tom, co se stalo b\u011bhem toho rozhovoru?“ zv\u00e1\u017en\u011bl najednou.<\/div>\n

„Vid\u011bl jsi to,“ s povzdechem jsem zamumlal. „Nev\u00edm, co to do m\u011b vjelo a nejsp\u00ed\u0161 m\u011b v\u0161ichni z t\u00fdmu zabijou, ale\u2026 Byl jsem zoufal\u00fd, ten idiot se mi dostal pod k\u016f\u017ei, do m\u00fdch nejhor\u0161\u00edch obav a j\u00e1 ani rad\u011bji nechci v\u011bd\u011bt, jak\u00e9 dal\u0161\u00ed ot\u00e1zky by si vymyslel, kdybych se nezvedl a neode\u0161el.“<\/div>\n
„Ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee p\u0159esn\u011b o takovou reakci mu \u0161lo, Bille. Cht\u011bl p\u0159izn\u00e1n\u00ed v jak\u00e9koliv podob\u011b a tys mu ho poskytl. Ale nesm\u00ed\u0161 se kv\u016fli tomu na sebe zlobit, m\u011bl jsi pr\u00e1vo to \u0159\u00edct, ta ot\u00e1zka byla hnusn\u00e1. Jen douf\u00e1m, \u017ee si nemysl\u00ed\u0161, \u017ee by t\u011b n\u011bkdo nen\u00e1vid\u011bl kv\u016fli mn\u011b.“<\/p>\n

„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee m\u011b nen\u00e1vid\u00ed, Anisi,“ odkulil jsem se z n\u011bj a vzhl\u00e9dnul ke stropu. „V\u00edm to moc dob\u0159e. Jsme dva nejv\u00edce rozd\u00edln\u00ed um\u011blci pro na\u0161i zemi. Tvoji fanou\u0161ci na\u0161\u00ed kapelu nen\u00e1vid\u011bli u\u017e p\u0159edt\u00edm a trousili ne zrovna mil\u00e9 pozn\u00e1mky, na co\u017e agresivn\u011b reagovali zase na\u0161i fanou\u0161ci. Je logick\u00e9, \u017ee te\u010f m\u011b budou nen\u00e1vid\u011bt ob\u011b skupiny. A to ani nemluv\u00edm o tom, \u017ee jsme druh\u00fd medializovan\u00fd homosexu\u00e1ln\u00ed p\u00e1r, nav\u00edc vz\u00e1jemn\u011b propojen\u00fd,“ odfrkl jsem s \u00fa\u0161klebkem. „Oh, a kdy\u017e k tomu p\u0159ipo\u010dte\u0161 fakt, \u017ee vypad\u00e1m a l\u00ed\u010d\u00edm se jako holka, tak ti mus\u00ed b\u00fdt jasn\u00e9, \u017ee m\u011b v\u0161ichni nen\u00e1vid\u00ed.“<\/p>\n

„To ale nen\u00ed pravda, Bille,“ p\u0159itiskl se mi k boku a objal m\u011b kolem pasu, jemn\u00fdmi polibky mi zasyp\u00e1val rameno. „Tvoji fanou\u0161ci t\u011b miluj\u00ed. Obdivuj\u00ed tvoj\u00ed \u00e9terickou kr\u00e1su, jemn\u00e9 rysy obli\u010deje, o\u010di pln\u00e9 rozpu\u0161t\u011bn\u00e9 \u010dokol\u00e1dy, alabastrovou poko\u017eku bud\u00edc\u00ed dojem porcel\u00e1nov\u00e9 k\u0159ehkosti, havran\u00ed sametov\u00e9 vlasy, dokonce i tvoje p\u011bst\u011bn\u00e9 nehty. V\u0161echno tohle jsou d\u016fvody, pro\u010d t\u011b miluj\u00ed d\u00edvky i chlapci z cel\u00e9ho sv\u011bta, a kdy\u017e k tomu p\u0159ipo\u010dteme i tv\u016fj n\u00e1dhern\u00fd hlas, jen hlup\u00e1k by t\u011b mohl nen\u00e1vid\u011bt. Jsem si jist\u00fd, \u017ee kdybys kolem nich jen pro\u0161el, v\u0161ichni by ti padli k noh\u00e1m.“<\/p>\n

Tv\u00e1\u0159e mi zbarvil slab\u00fd rum\u011bnec a na rty se mi vkradl drobn\u00fd \u00fasm\u011bv, Anis prost\u011b v\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct, aby mi zvednul n\u00e1ladu. Vd\u011b\u010dn\u011b jsem si ho k sob\u011b p\u0159it\u00e1hl a p\u0159ehodil p\u0159es n\u00e1s pe\u0159inu. „Bylo dole hodn\u011b novin\u00e1\u0159\u016f?“<\/div>\n

„Tak norm\u00e1ln\u011b,“ pokr\u010dil rameny. „Ale nev\u0161imli si m\u011b, prokli\u010dkoval jsem k domu p\u011b\u0161ky, auto m\u00e1m d\u00e1l.“<\/div>\n
„Chci o n\u00e1s \u0159\u00edct, Anisi,“ rozhodl jsem se n\u00e1hle. „Ud\u011blejme to podle Davidova pl\u00e1nu a poj\u010fme na to p\u0159ed\u00e1v\u00e1n\u00ed spole\u010dn\u011b jako p\u00e1r. Nechci jim dovolit, aby n\u00e1s zni\u010dili. Chci, aby vid\u011bli, \u017ee jsem na n\u00e1\u0161 vztah po pr\u00e1vu hrd\u00fd, aby vid\u011bli kr\u00e1su toho v\u0161eho. N\u00e1\u0161 vztah nen\u00ed tak povrchn\u00ed, jak si mysl\u00ed, a to mus\u00ed pochopit.“<\/p>\n

„Jsi \u00fa\u017easn\u00fd,“ vydechl Anis om\u00e1men\u011b. Usm\u00edval se tak z\u00e1\u0159iv\u011b, \u017ee brzy nakazil i m\u011b. S \u00fasm\u011bvem jsem si ho p\u0159it\u00e1hl pro polibek, pevn\u011b ho obj\u00edmaj\u00edc kolem ramen a spokojen\u011b vrn\u00edc. Zase jsem se na chv\u00edli c\u00edtil perfektn\u011b.<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. P\u0159\u00edb\u011bh 97. – V\u0161echno je jednou poprv\u00e9 Kdy\u017e jsem si od toho p\u0159\u00edli\u0161n\u011b ochotn\u00e9ho mu\u017ee kupoval ten byt, doufal jsem, \u017ee budu m\u00edt kone\u010dn\u011b klid od ve\u0161ker\u00e9ho n\u00e1tlaku alespo\u0148 na chv\u00edli. Ani jsem si ale nestihl otev\u0159\u00edt kufr s<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[567],"tags":[],"class_list":["post-4428","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-tisic-a-jeden-pribeh"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4428","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4428"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4428\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4428"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4428"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4428"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}