{"id":4430,"date":"2013-12-06T18:00:00","date_gmt":"2013-12-06T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4416"},"modified":"2013-12-06T18:00:00","modified_gmt":"2013-12-06T17:00:00","slug":"teach-me-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/12\/06\/teach-me-19\/","title":{"rendered":"Teach me 19."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Muck\u00e1tko :o*
<\/strong><\/p>\n

N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed den se Tom bl\u00ed\u017eil k Billovu domovu s t\u011b\u017ek\u00fdm srdcem. Billova n\u00e1lada se ve\u010der, kdy se vracel dom\u016f, rapidn\u011b zhor\u0161ila, a proto Tom p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak to Bill zvl\u00e1dl. Po zazvon\u011bn\u00ed nastala obvykl\u00e1 rutina. Majordom jej p\u0159iv\u00edtal a uvedl do pokoje, kde si Tom op\u011bt p\u0159e\u010detl l\u00edste\u010dek, \u017ee je Bill ve sv\u00e9m pokoji. Jako my\u0161ka zdolal nau\u010denou cestu a po zaklep\u00e1n\u00ed ve\u0161el. Malinko se podivil, kdy\u017e hm\u00e1tl za sebe a poslepu zav\u0159el dve\u0159e. D\u00edval se po pokoji, ale Billa nikde nevid\u011bl.<\/p>\n

„Ahhh! Do prdele!“ vyk\u0159ikl polekan\u011b, kdy\u017e mu n\u011bco velk\u00e9ho sko\u010dilo na z\u00e1da. Pod\u00edval se dol\u016f. Brada se mu okam\u017eit\u011b zastavila o Billova p\u0159edlokt\u00ed, kter\u00e1 byla omot\u00e1na kolem jeho krku, a kolem pasu jej obj\u00edmaly Billovy nohy.<\/div>\n

„Kone\u010dn\u011b jsi tady!“ vyp\u00edskl Bill \u0161\u0165astn\u011b a malinko Toma p\u0159idusil, kdy\u017e nad\u0161en\u011b sev\u0159el Tomovo hrdlo.<\/div>\n
„Vyd\u011bsils m\u011b, ty p\u0159\u00edsavko!“ do\u0161el Tom k posteli, oto\u010dil se a nechal Billa spadnout do pe\u0159in. Oto\u010dil se a pod\u00edval se do zn\u00e1m\u00e9 tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Ahoj,“ pozdravil jej.<\/div>\n
„\u010cau!“ naklonil Bill hlavu a usm\u00e1l se. Byl r\u00e1d, \u017ee Tom kone\u010dn\u011b dorazil. Jeho den st\u00e1l za nic a opravdu pot\u0159eboval n\u011bkoho, kdo mu byl bl\u00edzk\u00fd. Poklepal dlan\u00ed na m\u00edsto vedle sebe. Tom bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed nab\u00edzen\u00e9 m\u00edsto p\u0159ijal.<\/p>\n

„Tak co? Po\u0159\u00e1d je to zl\u00e9?“ zeptal se opatrn\u011b. Bill\u016fv \u00fasm\u011bv malinko poklesl. P\u0159ik\u00fdvl hlavou. Cht\u011bl ot\u00e1zku nechat bez odpov\u011bdi, ale nakonec p\u0159ece jen promluvil.<\/div>\n

„Po\u0159\u00e1d a je\u0161t\u011b asi bude, ale te\u010f jsi tady,“ zad\u00edval se na Toma.<\/div>\n
„To teda jsem,“ potvrdil mu Tom.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, dneska u\u017e to nestihneme, ale nemohli bychom j\u00edt pros\u00edm zase n\u011bkdy ven? Do m\u011bsta, do parku, kamkoli?“ zaprosil Bill.<\/div>\n
„Co tam budeme d\u011blat? Hlavu u\u017e m\u00e1\u0161 oholenou,“ dob\u00edral si Billa a n\u011bkolikr\u00e1t mu p\u0159ejel po temeni, d\u011blaj\u00edc pohyb, kter\u00fdm by za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed tomu druh\u00e9mu roz\u010dechral vlasy.<\/div>\n
„U\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 blbosti. Slibuju.“<\/div>\n
„N\u011bjak jsi zkrotl,“ podotkl Tom. Bill sklonil hlavu.<\/div>\n
„Sp\u00ed\u0161 jsem zklaman\u00fd. Natolik zklaman\u00fd, \u017ee m\u011b u\u017e nebav\u00ed d\u011blat matce n\u011bco naschv\u00e1l,“ pokr\u010dil ramenem.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Na sobotu n\u011bco vymysl\u00edm dob\u0159e? Bude\u0161 schopn\u00fd si to n\u011bjak za\u0159\u00eddit?“ Bill zb\u011bsile p\u0159ikyvoval hlavou.<\/div>\n
„Nebudu se pt\u00e1t. Prost\u011b odejdu.“<\/div>\n
„Okey, ale kdyby n\u011bco, dej mi v\u011bd\u011bt, \u017ee to ru\u0161\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„O to se neboj. V sobotu jdeme ven,“ zavrt\u011bl se Bill spokojen\u011b.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
*<\/div>\n
\n

V pokoji bylo ticho. Bill si vydupal dal\u0161\u00ed z her, kter\u00fdm Tom p\u0159\u00edli\u0161 neholdoval, ale svolil. Hlavn\u011b kdy\u017e to ud\u011blalo Billa \u0161\u0165astn\u00fdm. Oba se soust\u0159edili na sv\u00e9 pap\u00edry a urputn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161leli.<\/p><\/div>\n

„Konec!“ houkl Bill a upozornil tak Toma, \u017ee u\u017e nem\u016f\u017ee do sv\u00e9ho pap\u00edru nic dopsat. Ani p\u00edsmenko.<\/div>\n
„Fajn. Tak \u0159\u00edkej,“ zakoulel Tom o\u010dima a \u010dekal, co z Billa vyleze. Oba obodovali prvn\u00ed sloupce s jejich odpov\u011b\u010fmi, a\u017e se dostali ke t\u0159et\u00edmu.<\/div>\n
„Lichokopytn\u00edk,“ pronesl Bill a u\u017e u\u017e si psal body za svou odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Moment, moment!“ sebral mu Tom tu\u017eku.<\/div>\n
„Co je? M\u00e1m 10 bod\u016f,“ zamra\u010dil se Bill a nat\u00e1hl se pro svoji propisku.<\/div>\n
„Ani omylem. Tohle je nula bod\u016f, kamar\u00e1de, a je\u0161t\u011b si rozmysl\u00edm, jestli ti uzn\u00e1m ty zbyl\u00e9 odpov\u011bdi, kdy\u017e tu jednu nem\u00e1\u0161.“<\/div>\n
„Co to mele\u0161? M\u00e1m v\u0161echno,“ br\u00e1nil se Bill a strkal pap\u00edr Tomovi p\u0159ed o\u010di.<\/div>\n
„Lichokopytn\u00edk? To jako v\u00e1\u017en\u011b?“ ksichtil se Tom.<\/div>\n
„Pro\u010d ne? Je to zv\u00ed\u0159e na L? Je! Deset bod\u016f. Dej mi tu\u017eku,“ nat\u00e1hl otev\u0159enou dla\u0148 k Tomovi, ale Tomova ruka se je\u0161t\u011b v\u00edc odsunula.<\/div>\n
„Zv\u00ed\u0159e to sice je, ale \u017e\u00e1dn\u00e9 ur\u010dit\u00e9. V\u00ed\u0161, kolik zv\u00ed\u0159at jsou lichokopytn\u00edci? Odpov\u011b\u010f neplat\u00ed,“ vynesl rozsudek a ke sv\u00e9mu losovi napsal velkou dvac\u00edtku. Za Billovu nespr\u00e1vnou odpov\u011b\u010f dostal toti\u017e dvojn\u00e1sobek bod\u016f.<\/p>\n

„To nen\u00ed f\u00e9r!“ zak\u0148u\u010del Bill.<\/div>\n

„F\u00e9r nen\u00ed, \u017ee jsi stopl hru, ani\u017e bys m\u011bl po\u0159\u00e1dn\u00e9 zv\u00ed\u0159e.“<\/div>\n
„Kdy\u017e m\u011b v tom fofru nic nenapadlo. Na L stejn\u011b moc zv\u00ed\u0159at nen\u00ed,“ du\u0161oval se.<\/div>\n
„Ne? J\u00e1 m\u00e1m losa. A zapomn\u011bls na li\u0161ku? Lamu? Lemura? Labu\u0165? Lachtana? Lasi\u010dku nebo legu\u00e1na? A co lev? Levhart, losos nebo lum\u00edk?“
„Je\u017ei\u017e no tak dob\u0159e!“ zavr\u010del Bill nespokojen\u011b a d\u00edval se, jak Tom samolib\u011b obtahuje \u010d\u00edsla sv\u00e9ho dvojn\u00e1sobn\u00e9ho bodov\u00e9ho ohodnocen\u00ed. Bill se zamyslel.<\/div>\n
„Tomi?“ p\u00edpl m\u011blce.<\/div>\n
„Co?“<\/div>\n
„A nemohl bych si od tebe jedno zv\u00ed\u0159e vyp\u016fj\u010dit?“ A bylo to tady! Billova neschopnost prohr\u00e1vat se op\u011bt projevila.<\/div>\n
„To bys nemohl,“ zavrt\u011bl Tom hlavou.<\/div>\n
„A prooo\u010d? Stejn\u011b vyhr\u00e1v\u00e1\u0161! T\u011bch deset bod\u016f t\u011b nezabije,“ \u0161kemral Bill.<\/div>\n
„Fajn. Ale napi\u0161 si tam l\u00edna!“<\/div>\n
„Co je l\u00edn?“<\/div>\n
„Ryba. Stejn\u011b l\u00edn\u00e1 jako ty vymyslet norm\u00e1ln\u00ed zv\u00ed\u0159e.“<\/div>\n
„Bla bla!“ zabrblal Bill a nen\u00e1padn\u011b si nad lichokopytn\u00edka napsal levharta. Ten toho Tomova losa se\u017eere k ob\u011bdu a Bill bude v\u00edt\u011bz! On a jeho levhart.<\/p>\n<\/div>\n
*<\/div>\n
\n

Dv\u011b hodiny her pln\u00fdch dohadov\u00e1n\u00ed se, Billova smlouv\u00e1n\u00ed a Tomova v\u00edt\u011bzstv\u00ed byly u konce. Tom se zvedl z postele a pomohl Billovi v\u0161echny rozh\u00e1zen\u00e9 v\u011bci uklidit. Narovnal si kapuci a p\u0159ichystal se k odchodu.<\/p><\/div>\n

„Tome?“<\/div>\n
„No?<\/div>\n
„A nemohl bys tady z\u016fstat?“ zeptal se Bill s nad\u011bj\u00ed v hlase, \u017ee by snad z\u00e1bava nemusela b\u00fdt u konce. Tom se zatv\u00e1\u0159il zmu\u010den\u011b. Nerad Billovi \u0159\u00edkal ne. Zvl\u00e1\u0161\u0165 te\u010f.<\/div>\n
„Bille, v\u00ed\u0161, \u017ee to nejde. V\u00ed\u0161, jak by vyv\u00e1d\u011bla tvoje matka, kdyby na m\u011b p\u0159i\u0161la? Pravd\u011bpodobn\u011b by ti ty lekce kytary zatrhla sama. A nebu\u010f smutnej! Smutku bylo u\u017e pro jednou dost. Hm?“ brnkl Billa do nosu a povzbudiv\u011b se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Kdy\u017e j\u00e1…“<\/div>\n
„Nechce\u0161 b\u00fdt s\u00e1m…“ dokon\u010dil Tom za Billa. Dostalo se mu souhlasn\u00e9ho p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed. Tom si povzdychl a sundal ze sv\u00fdch ramen mikinu, aby ji p\u0159ehodil p\u0159es Billova mal\u00e1 ramena. Upravil ji tak, aby mu nespadla, a l\u00edbl Billa na \u010delo.<\/div>\n
„Nejsi s\u00e1m. A kdy\u017e bude\u0161 cht\u00edt, m\u016f\u017ee\u0161 mi ve\u010der zavolat, nebo napsat. Nejpozd\u011bji do des\u00edti,“ zdvihl varovn\u011b ukazov\u00e1k, ale zasm\u00e1l se. „Ne \u017ee mi tu mikinu pobrynd\u00e1\u0161 n\u011bjak\u00fdm j\u00eddlem. Uvid\u00edme se v p\u00e1tek,“ do\u0161el ke dve\u0159\u00edm a stiskl kliku.<\/div>\n
„Tak ahoj,“ p\u00edpl Bill a do velk\u00e9 mikiny se obl\u00e9kl, p\u0159itahuj\u00edc si ji v\u00edce k t\u011blu.<\/div>\n
„Ahoj,“ vr\u00e1til mu Tom pozdrav a p\u0159i zav\u00edr\u00e1n\u00ed dve\u0159\u00ed se bil do hlavy. Jak p\u0159ekon\u00e1 cestu dom\u016f bez mikiny? Venku bylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9 chladno a vt\u00edrav\u011b zal\u00e9zalo i pod vrstvy oble\u010den\u00ed. Pohladil sv\u00e9 hol\u00e9 pa\u017ee a modlil se, aby neza\u010dal legra\u010dn\u011b drkotat zuby. Je\u0161t\u011b ned\u00e1vno se koupal v baz\u00e9n\u011b a te\u010f tohle?<\/p>\n<\/div>\n
*<\/div>\n
\n

„Co d\u011bl\u00e1\u0161 z\u00edtra?“ zeptal se Bill a pohr\u00e1val si se \u0161\u0148\u016frkami od sv\u00fdch \u0161ed\u00fdch dom\u00e1c\u00edch tepl\u00e1k\u016f, p\u0159idr\u017euj\u00edc si mobil u ucha. Sly\u0161el Tomovo povzdychnut\u00ed.<\/p><\/div>\n

„M\u011bl jsem j\u00edt zase do \u0161kolky u\u010dit d\u011bti na kytaru, ale volala mi vychovatelka, \u017ee v\u011bt\u0161ina d\u011bt\u00ed je nachlazen\u00e1 nebo rovnou nemocn\u00e1, tak\u017ee by bylo moudr\u00e9 tu z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed hodinu vynechat,“<\/em> pov\u011bd\u011bl mu Tom.<\/div>\n
„To je fajn, ne? Alespo\u0148 si trochu odpo\u010dine\u0161,“ pronesl Bill starostliv\u011b.<\/div>\n
„Jo no… to m\u00e1\u0161 asi pravdu,“<\/em> pousm\u00e1l se Tom smutn\u011b. Bill nemohl v\u011bd\u011bt, \u017ee ka\u017ed\u00e9 vypov\u011bzen\u00ed hodiny pro n\u011bj znamen\u00e1 ztr\u00e1tu i toho m\u00e1la pen\u011bz, co za to dost\u00e1val. I kdy\u017e musel uznat, \u017ee s pen\u011bzi od Billovy matky to bylo lep\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Stalo se n\u011bco?“ zamra\u010dil se Bill. Vyc\u00edtil, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b, ani Tom nemusel nic \u0159\u00edkat.<\/div>\n
„Ne nic. Jen, \u017ee jsem si n\u011bjak zvykl na ur\u010dit\u00e9 pravidelnosti. Pond\u011bl\u00ed, st\u0159eda, p\u00e1tek jsem s tebou a \u00fater\u00fd, \u010dtvrtek ve \u0161kolce s d\u011btmi,“<\/em> na\u0161el Tom rychle \u00fanikovou cestu.<\/div>\n
„No kdybych mohl, pomohl bych ti ten z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed voln\u00fd \u010das n\u011bjak zaplnit,“ zachechtal se Bill.<\/div>\n
„Tak tomu r\u00e1d v\u011b\u0159\u00edm,“<\/em> zasm\u00e1l se Tom. Bill na druh\u00e9 stran\u011b m\u00edrn\u011b zaka\u0161lal. „Nejsi douf\u00e1m taky nemocn\u00fd.“<\/em><\/div>\n
„Ale ne. M\u00e1m jen otev\u0159en\u00e9 dve\u0159e na balkon,“ pod\u00edval se Bill ke dve\u0159\u00edm a sledoval, jak se z\u00e1v\u011bsy vln\u00ed ve v\u011btru, kter\u00fd do pokoje z venku proudil.<\/p>\n

„A pro\u010d si ty dve\u0159e nezav\u0159e\u0161, ty \u0161moulo?“<\/em> zavrt\u011bl Tom hlavou.<\/div>\n

„Proto\u017ee kdybych zav\u0159el, bylo by tu moc teplo,“ \u0159ekl Bill.<\/div>\n
„Eh?“<\/em> vydal ze sebe Tom nech\u00e1pav\u00fd zvuk.<\/div>\n
„A… a pak bych musel sundat tvoji mikinu,“ p\u00edpl Bill a st\u00e1hl si \u0161irok\u00fd ruk\u00e1v p\u0159es klouby prst\u016f, aby mu vy\u010dn\u00edvaly jen prvn\u00ed dva \u010dl\u00e1nky. „A-ale m\u00e1m to hlavn\u011b kv\u016fli \u010derstv\u00e9mu vzduchu. L\u00edp se mi pak sp\u00ed,“ vyhrkl Bill rychle, ne\u017e stihl Tom cokoli poznamenat.<\/div>\n
„No dob\u0159e, ale na noc si ho zav\u0159i. Kdybys celou noc d\u00fdchal ten studen\u00fd vzduch, bolelo by t\u011b r\u00e1no v krku,“<\/em> \u0159ekl Tom, zakl\u00e1daj\u00edc svoje slova na vlastn\u00ed zku\u0161enosti.<\/div>\n
„Hmmm,“ zabru\u010del Bill.<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“<\/em><\/div>\n
„Jen \u017ee… m\u00e1\u0161 o m\u011b v\u011bt\u0161\u00ed starost ne\u017e moje vlastn\u00ed matka,“ povzdychl si Bill.<\/div>\n
„Ale no tak, Bille! Takhle to nesm\u00ed\u0161 br\u00e1t a koukej p\u0159estat smutnit, nebo p\u0159ijedu a uvid\u00ed\u0161 ten…“<\/em><\/div>\n
„P\u0159ije\u010f!“ p\u0159eru\u0161il jej Bill jak nad\u0161en\u00ed a energie proplula jeho \u017eilami skrz cel\u00e9 t\u011blo. Tom se kousl do jazyka, \u017ee takhle Billa zbyte\u010dn\u011b pokou\u0161el.<\/p>\n

„Bille, v\u00ed\u0161, \u017ee to nejde, j\u00e1 to \u0159ekl jen tak…“<\/em> zamru\u010del Tom l\u00edtostiv\u011b.<\/div>\n

„A kdybych p\u0159ijel j\u00e1?“<\/div>\n
„Na to je moc pozd\u011b, Bille, vydr\u017e do p\u00e1tku, hm?“<\/em><\/div>\n
„Tomi, v\u00ed\u0161, mohl bych b\u00fdt mrcha a zavolat Alessand\u0159e. Je to dcera jednoho z ta\u0165kov\u00fdch p\u0159\u00e1tel a je do m\u011b zamilovan\u00e1. Mo\u017en\u00e1 by mi mohla d\u011blat alibi a j\u00e1 bych mohl z\u016fstat u tebe na v\u00edkend?“ zeptal se opatrn\u011b.<\/div>\n
„Uch, Bille!“<\/em> vzdychl Tom a zatahal se za vlasy.<\/div>\n
„Oh,“ \u0161pitl ch\u00e1pav\u011b. „U\u017e m\u011b u sebe nechce\u0161. Ch\u00e1pu,“ pok\u00fdval Bill hlavou. Nem\u011bl to Tomovi za zl\u00e9. U\u017e jednou mu \u0159\u00edkal, \u017ee jej maj\u00ed lid\u00e9 po \u010dase pln\u00e9 zuby. Z\u0159ejm\u011b do toho stadia dosp\u011bl u\u017e i Tom, ale je st\u00e1le natolik taktn\u00ed, \u017ee to Billovi je\u0161t\u011b nem\u00e1 to srdce \u0159\u00edct p\u0159\u00edmo.<\/div>\n
„Tak to nen\u00ed, Bille, j\u00e1 jen…“<\/em> Tom hlasit\u011b vydechl. Billova p\u0159\u00edtomnost by mu nevadila. Jen si nedovedl p\u0159edstavit, jak by Billa cel\u00fd v\u00edkend s Melissou \u017eivili. On je zvykl\u00fd na \u00fapln\u011b jin\u00e1 j\u00eddla, ne\u017e na ta chud\u00e1, kter\u00e1 va\u0159ila Melissa pro sebe a pro Toma.<\/p>\n

„Jen co?“ broukl Bill a p\u0159eru\u0161il tak Tomovo p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed.<\/div>\n

„Kdy\u017e mi sl\u00edb\u00ed\u0161, \u017ee na to tvoje matka nep\u0159ijde, tak dob\u0159e. M\u016f\u017ee\u0161 si sbalit v\u011bci a z\u016fstat na v\u00edkend,“<\/em> vy\u0159kl Tom nakonec a modlil se, aby v\u0161echno prob\u011bhlo hladce.<\/div>\n
„Tomi, opravdu?“ uji\u0161\u0165oval se Bill.<\/div>\n
„Opravdu, Bille. Po p\u00e1te\u010dn\u00ed hodin\u011b kytary na tebe po\u010dk\u00e1m na konci ulice a pojede\u0161 se mnou k n\u00e1m, dob\u0159e?“<\/em><\/div>\n
„Ne, to nemus\u00ed\u0161. Pot\u0159ebuju si je\u0161t\u011b n\u011bco odpoledne za\u0159\u00eddit. P\u0159iveze m\u011b Henry,“ vyhrkl Bill rychle.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak j\u00e1 na tebe po\u010dk\u00e1m doma. P\u016fjdeme u\u017e sp\u00e1t. Vykec\u00e1v\u00e1me u\u017e p\u011bkn\u011b dlouho,“<\/em> uchechtl se Tom.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Dobrou noc,“ pop\u0159\u00e1l Bill Tomovi.<\/div>\n
„Dobrou, Bille.“<\/em><\/div>\n
„A Tomi?“ zadr\u017eel jej Bill je\u0161t\u011b.<\/div>\n
„Ano?“<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuji.“ Tom se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Uvid\u00edme se v p\u00e1tek,“<\/em> ujistil Billa a zav\u011bsil.<\/p>\n

Bill se pod\u00edval na tapetu sv\u00e9ho mobilu, kter\u00e1 po chv\u00edli ne\u010dinnosti zhasla. Odlo\u017eil mobil na no\u010dn\u00ed stolek a vklouzl nohama pod pe\u0159inu. P\u0159ikryl se a\u017e po pas a schoulil se do m\u011bkou\u010dk\u00e9 mikiny, kter\u00e1 von\u011bla stejn\u011b jako Tom. Sev\u0159elo se mu najednou srdce i \u017ealudek, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee str\u00e1v\u00ed v\u00edkend u Toma doma. Nedok\u00e1zal p\u0159esn\u011b identifikovat sv\u00e9 pocity, ani nev\u011bd\u011bl, co p\u0159esn\u011b znamenaj\u00ed, ale c\u00edtil se dob\u0159e, a tak se rozhodl, \u017ee se t\u011bm pocit\u016fm rozhodn\u011b br\u00e1nit nebude.<\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed den se Tom bl\u00ed\u017eil k Billovu domovu s t\u011b\u017ek\u00fdm srdcem. Billova n\u00e1lada se ve\u010der, kdy se vracel dom\u016f, rapidn\u011b zhor\u0161ila, a proto Tom p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak to Bill zvl\u00e1dl. Po zazvon\u011bn\u00ed nastala obvykl\u00e1 rutina. Majordom jej p\u0159iv\u00edtal a uvedl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[566],"tags":[],"class_list":["post-4430","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-teach-me"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4430","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4430"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4430\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4430"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4430"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4430"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}