{"id":4434,"date":"2013-12-05T17:00:00","date_gmt":"2013-12-05T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4420"},"modified":"2013-12-05T17:00:00","modified_gmt":"2013-12-05T16:00:00","slug":"the-treasure-from-germany-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/12\/05\/the-treasure-from-germany-7\/","title":{"rendered":"The treasure from Germany 7."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Saline A. & PeTi\u0160ka<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
(z pohledu Viktorie)<\/p>\n

„Netu\u0161ila bych, \u017ee tv\u00e9 vlastn\u00ed dvoj\u010de m\u016f\u017ee b\u00fdt a\u017e takov\u00e1 mrcha, na tom parket\u011b vypadal naopak tolik p\u0159\u00e1telsky a sympaticky.“ Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b jsem zavrt\u011bla hlavou, zat\u00edmco jsem si nabrala po\u0159\u00e1dn\u00fd kus ovocn\u00e9ho dortu na vidli\u010dku. Po dvou hodin\u00e1ch l\u00edt\u00e1n\u00ed po obchodech jsem c\u00edtila i za Toma, \u017ee bychom pot\u0159ebovali men\u0161\u00ed oddychovou pauzu, tedy jsem ho zat\u00e1hla do m\u00e9 obl\u00edben\u00e9 cukr\u00e1rny, kam ob\u010das r\u00e1da zav\u00edt\u00e1m i sama. Po cel\u00fdch dvou hodin\u00e1ch, kdy jsem nap\u016fl vn\u00edmala Toma p\u0159i vypravov\u00e1n\u00ed jeho seznamov\u00e1n\u00ed s Kayem a nap\u016fl jsem obdivovala ka\u017ed\u00fd t\u0159et\u00ed kus oble\u010den\u00ed v jednotliv\u00fdch kr\u00e1mc\u00edch.<\/p>\n

„Je to osoba mnoha tv\u00e1\u0159\u00ed. Ale i tak bych na n\u011bj nedal dopustit, i p\u0159esto, jak n\u00e1s m\u00e1lem s Kayem rozvr\u00e1til. Po\u0159\u00e1d je to m\u016fj mal\u00fd bratr, m\u00e9 dvoj\u010de, p\u016flka mne,“ zamumlal zamy\u0161len\u011b a vlo\u017eil pomalu l\u017ei\u010dku s cukrovinou do \u00fast. P\u0159ekvapen\u011b jsem zamrkala, ale usm\u00e1la se nad jeho pr\u00e1v\u011b prozrazenou slabost\u00ed. „Ale dost o mn\u011b, toho u\u017e jsme dneska sly\u0161eli dost. Pov\u011bz mi rad\u0161i n\u011bco o sob\u011b? Vlastn\u011b v podstat\u011b jen v\u00edm, \u017ee jsi Viktorie, \u017ee tu jsi u bratrance a m\u00e1\u0161 tu kamar\u00e1dku, kter\u00e1 b\u011b\u017en\u011b toleruje, kdy\u017e k n\u00ed b\u011b\u017e\u00ed\u0161 v zapomn\u011bn\u00ed sp\u00e1t kolem druh\u00e9 r\u00e1no.“ U\u0161kl\u00edbl se pobaven\u011b a j\u00e1 musela sklopit hlavu, jak se mi \u010derve\u0148 rozlila ve tv\u00e1\u0159\u00edch. Zam\u00edchala jsem sv\u00e9 cappuccino trochu rozpa\u010dit\u011b a pokr\u010dila rameny.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Nen\u00ed nic moc co vypr\u00e1v\u011bt. Pracuji tady v podstat\u011b ve dvou prac\u00edch. D\u011bl\u00e1m n\u011bco jako dom\u00e1c\u00ed u bratrance, co\u017e zahrnuje b\u011b\u017en\u00fd \u00faklid a va\u0159en\u00ed a obden chod\u00edm vypom\u00e1hat je\u0161t\u011b do jednoho men\u0161\u00edho butiku tady v centru,“ pousm\u011bju se na n\u011bj.<\/div>\n
„P\u00e1ni, pracuje\u0161 pro sv\u00e9ho bratrance? Pro\u010d jsi hledala z\u00e1zem\u00ed zrovna u n\u011bj?“<\/p>\n

„Doma jsem m\u011bla probl\u00e9my.“ Sklop\u00edm pohled s povzdychem. „A on byl jedin\u00fd mo\u017en\u00fd \u00fat\u011bk, jedin\u00e1 z\u00e1chrana, kam bych se mohla schovat. Nab\u00eddl mi i kapesn\u00e9 pr\u00e1v\u011b za ukl\u00edzen\u00ed a va\u0159en\u00ed, abych m\u011bla sv\u00e9 zaslou\u017een\u00e9 pen\u00edze, v\u00ed\u0161? Je celkem z\u00e1mo\u017en\u00fd, d\u00edky d\u011bdictv\u00ed.“<\/p>\n

„Aha\u2026“ zamy\u0161len\u011b p\u0159ik\u00fdvl, rentgenuj\u00edc m\u011b pohledem. „Sm\u00edm se zeptat, co bylo doma \u0161patn\u011b?“ zeptal se opatrn\u011b. B\u00e1la jsem se jeho zv\u011bdavosti, ale v podstat\u011b jsem ho p\u0159\u00edmo vyb\u00eddla, aby se zeptal d\u00edky p\u0159edchoz\u00ed odpov\u011bdi, tak\u017ee jsem se rozhodla b\u00fdt up\u0159\u00edmn\u00e1.<\/p>\n

„P\u0159\u00edtel m\u00e9 matky\u2026obt\u011b\u017eoval m\u011b. Nejd\u0159\u00edve to bylo opatrn\u00e9, p\u0159ech\u00e1zela jsem to, proto\u017ee jsem vid\u011bla, \u017ee je s n\u00edm mamka \u0161\u0165astn\u00e1. Otec um\u0159el, kdy\u017e mi bylo p\u011bt, m\u011bl boura\u010dku. Matka si pro\u0161la opravdu temn\u00fdm obdob\u00edm, ale dr\u017eela se pro mne. Proto jsem byla \u0161\u0165astn\u00e1, kdy\u017e si po deseti letech na\u0161la p\u0159\u00edtele, kter\u00fd j\u00ed zase dok\u00e1zal d\u00e1t \u0161mrnc do \u017eivota. Proto jsem ty jeho nejd\u0159\u00edve nen\u00e1padn\u00e9 nar\u00e1\u017eky a doteky s trp\u011blivost\u00ed p\u0159ech\u00e1zela. Jen\u017ee pak to za\u010dalo b\u00fdt hor\u0161\u00ed a troufalej\u0161\u00ed z jeho strany, za\u010dala jsem se zamykat v pokoji, kdykoliv matka nebyla doma.“<\/p>\n

Povzdychnu a promnu \u010delo. Tolik nesn\u00e1\u0161\u00edm tyhle vzpom\u00ednky. „A\u017e jednoho dne\u2026 mamka m\u011bla no\u010dn\u00ed v nemocnici, je doktorka, a on se pomalu u televize op\u00edjel\u2026 p\u0159i\u0161el ke mn\u011b do pokoje, kdy\u017e jsem spala a m\u00e1lem m\u011b zn\u00e1silnil, kdyby se mi nepoda\u0159ilo ut\u00e9ct z domu ke kamar\u00e1dce.“ Pousm\u011bju se posmutn\u011ble a kouknu na n\u011bj. „Za\u010dala jsem jednat hned dal\u0161\u00ed den. Volala jsem bratranci, jak se tu v\u011bci maj\u00ed, a matce jsem \u0159ekla, \u017ee bych tam odjela na chv\u00edli, zau\u010dit se trochu v jin\u00e9m jazyce a namluvila jsem j\u00ed, \u017ee to bude m\u00e9 plus do \u0161koly. Nem\u011bla jsem s\u00edlu j\u00ed \u0159\u00edct pravdu a nikdy asi m\u00edt nebudu, proto\u017ee s n\u00edm je st\u00e1le spokojen\u00e1. A tak jsem tu u\u017e p\u011bt let a ona si prost\u011b jen mysl\u00ed, \u017ee se mi tu zal\u00edbilo natolik, \u017ee jsem se rozhodla z\u016fstat. Konec p\u0159\u00edb\u011bhu.“ M\u00e1vnu rukama a zamrk\u00e1m p\u0159i jeho soustrastn\u00e9m pohledu.<\/p>\n

„To je mi l\u00edto, Viktorie, tohle je hrozn\u00e1 minulost.“<\/div>\n

„U\u017e jsem se s t\u00edm dok\u00e1zala vyrovnat a opravdu se tu c\u00edt\u00edm dob\u0159e. Pen\u00edze m\u00e1m slu\u0161n\u00e9 a\u2026 bratranec i jeho zn\u00e1m\u00ed jsou ke mn\u011b celkem slu\u0161n\u00ed, tak\u017ee nem\u00e1m n\u011bjak\u00e9 velk\u00e9 trauma nebo spl\u00edn, v\u00ed\u0161?“ Usm\u011bju se na n\u011bj a napiju se k\u00e1vy. Jen ti\u0161e p\u0159itakal a sn\u011bdl posledn\u00ed kousek sv\u00e9ho dortu, ne\u017e zamy\u0161len\u011b nakr\u010dil \u010delo, ut\u00edraj\u00edc si ruce do ubrousku.<\/div>\n
„Ta kabelka vedle, l\u00edbila se ti hodn\u011b, \u017ee?“ pozvedl obo\u010d\u00ed s potuln\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/p>\n

„Mysl\u00ed\u0161 ta b\u00edl\u00e1? Bo\u017ee, ano, ale takov\u00e9 pen\u00edze bych dala dohromady z v\u00fdplaty tak za \u010dtvrt roku. To u\u017e j\u00ed ale st\u00e1hnou z prodeje, tak\u017ee jsem zvykl\u00e1 si nech\u00e1vat zaj\u00edt chut\u011b na n\u011bkolik kousk\u016f tady.“ Zasm\u011bju se a p\u0159ekvapen\u011b vydechnu, kdy\u017e m\u011b popadne za loket a t\u00e1hne ven z cukr\u00e1rny, jakmile polo\u017e\u00ed pen\u00edze na stolek i s n\u011bjak\u00fdm d\u00fd\u0161kem. „Co d\u011bl\u00e1\u0161, Tome?!“<\/div>\n

„Tak jsi m\u011b dojala, \u017ee jsem se pr\u00e1v\u011b rozhodl ti ud\u011blat radost. Tv\u016fj smutn\u00fd pohled je tvou nejmocn\u011bj\u0161\u00ed zbran\u00ed, v\u00ed\u0161 o tom?“<\/div>\n
„No, n\u011bkdo se u\u017e snad zm\u00ednil.“ P\u0159ekvapen\u011b zamrk\u00e1m a o deset minut pozd\u011bji u\u017e jen sv\u00edr\u00e1m ten kus l\u00e1tky v rozt\u0159esen\u00fdch rukou. „V\u00e1\u017en\u011b je moje?“ zvednu k n\u011bmu nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b pohled a sev\u0159u kabelku v\u00edc k hrudn\u00edku. Tom se zasm\u011bje a p\u0159ik\u00fdvne.<\/div>\n
„Jenom tvoje.“<\/p>\n

„Tebe mi seslalo samo nebe, ur\u010dit\u011b t\u011b pozvu v t\u00fddnu na kafe!“ nad\u0161en\u011b jsem mu sko\u010dila kolem krku a trochu v tu chv\u00edli zalitovala, \u017ee n\u011bkdo jako on je zadan\u00fd. „V\u011b\u0159\u00edm v to, \u017ee i na m\u011b \u010dek\u00e1 n\u011bkde ten prav\u00fd.“ Zamuml\u00e1m si potichu, filip\u00ednsky pro sebe, ne\u017e se odt\u00e1hnu s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n

„Co jsi \u0159\u00edkala?“<\/div>\n
„Nic podstatn\u00e9ho. Poj\u010f, je\u0161t\u011b to tu trochu obhl\u00eddneme a p\u016fjdeme, za\u010d\u00ednaj\u00ed m\u011b br\u00e1t p\u011bkn\u00e9 k\u0159e\u010de do nohou z t\u011bch lodi\u010dek.“ Zazub\u00edm se a vyd\u00e1m se s n\u00edm je\u0161t\u011b nav\u0161t\u00edvit p\u00e1r obchod\u016f.<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

\n

(z pohledu Kaye)<\/p>\n

„Zav\u0159i ty o\u010di, nebo se oto\u010d\u00edm zp\u00e1tky a pojedeme k na\u0161im.“ Nakr\u010d\u00edm pobaven\u011b obo\u010d\u00ed, p\u0159ikl\u00e1daj\u00edc pro jistotu sv\u00e9 dlan\u011b na jeho o\u010di. Pohledem zkontroluji men\u0161\u00ed bar\u00e1k, kter\u00fd je osv\u00edcen\u00fd dv\u011bma venkovn\u00edmi sv\u011btly.<\/div>\n

„Stejn\u011b v\u00edm, co p\u0159ijde.“ Zasm\u00e1l se Tom.<\/div>\n
„Ano, v\u00ed\u0161, \u017ee p\u0159ijde d\u016fm, ale nev\u00ed\u0161, jak vypad\u00e1, jak je velk\u00fd, jakou m\u00e1 zahradu.“<\/div>\n
„M\u00e1 zahradu?“ sly\u0161el jsem jeho nad\u0161en\u00ed v hlase a netrp\u011bliv\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl.<\/div>\n
„S p\u0159\u00edstupem na pl\u00e1\u017e.“ Zazub\u00edm se v\u00edcem\u00e9n\u011b pro sebe a popostr\u010d\u00edm ho je\u0161t\u011b v\u00edc p\u0159ed sebe. „Te\u010f t\u011b oto\u010d\u00edm \u010delem k sob\u011b, bude\u0161 se d\u00edvat jen a jen na mne, dokud ti ne\u0159eknu, \u017ee se sm\u00ed\u0161 oto\u010dit, dob\u0159e?“ zasm\u011bju se p\u0159i jeho nesouhlasn\u00e9m \u0161kubnut\u00ed, ale poslu\u0161n\u011b se oto\u010dil a j\u00e1 sundal sv\u00e9 dlan\u011b z jeho o\u010d\u00ed. „Jen klid, nedo\u010dkav\u010de.“ P\u0159it\u00e1hnu si ho k sob\u011b a pousm\u011bju se.<\/p>\n

„Nezdr\u017euj to, jsi v tomhle hrozn\u00fd.“ Nespokojen\u011b za\u00fap\u011bl a nakr\u010dil \u010delo.<\/div>\n

„V \u010dem?“ usm\u00e1l jsem se klidn\u011b.<\/div>\n
„O tomhle mluv\u00edm!“ schytal jsem r\u00e1nu do hrudn\u00edku a se sm\u00edchem jsem ho chytl za z\u00e1p\u011bst\u00ed.<\/div>\n
„Kdybyste mi rad\u0161i dal pusu, pane Gl\u00f6cklere, mo\u017en\u00e1 bych se slitoval.“ Pobaven\u011b jsem ho sledoval, ale nakonec jsem uc\u00edtil teplo jeho rt\u016f na sv\u00fdch a neodpustil jsem si spokojen\u011b zamru\u010det, kdy\u017e zapojil i jazyk. Minul\u00e1 promarn\u011bn\u00e1 noc ud\u011blala sv\u00e9 a j\u00e1 jen douf\u00e1m, \u017ee prohl\u00eddka domu nebude trvat tak dlouho.<\/p>\n

„Te\u010f je \u0159ada na v\u00e1s, pane Gl\u00f6cklere, nic nen\u00ed zadarmo.“ Hrav\u011b se mu bl\u00fdsklo v o\u010d\u00edch a j\u00e1 uc\u00edtil lehk\u00e9 zamra\u017een\u00ed v z\u00e1dech. Nicm\u00e9n\u011b byl \u010das se slitovat, tedy jsem ho chytl za ramena a na t\u0159i ho oto\u010dil naproti na\u0161emu prvn\u00edmu spole\u010dn\u00e9mu bydlen\u00ed. Sjel jsem rukama na jeho boky a pevn\u011b je sev\u0159el, cul\u00edc se u toho a vy\u010dk\u00e1vaj\u00edc na reakci.<\/p>\n

„Oh m\u016fj bo\u017ee,“ sly\u0161el jsem za\u0161eptat slova z jeho \u00fast a musel jsem se \u0161iroce usm\u00e1t.<\/div>\n

„L\u00edb\u00ed?“ zamumlal jsem mu spokojen\u011b do ucha.<\/div>\n
„Miluju to!“ zast\u00e9nal nad\u0161en\u011b a v dal\u0161\u00ed vte\u0159in\u011b u\u017e se nenach\u00e1zel v m\u00fdch rukou, ale uvnit\u0159 domu, kde jsem jen od chodby pozoroval, jak b\u011bh\u00e1 ze strany na stranu, ze schod\u016f nahoru a dol\u016f. A\u017e zhruba po \u010dtvrt hodin\u011b se kone\u010dn\u011b zastavil u mne, cel\u00fd ud\u00fdchan\u00fd, ale p\u0159esto podle jeho v\u00fdrazu \u0161\u0165astn\u00fd. A jestli je \u0161\u0165astn\u00fd on, pak i j\u00e1. „Bo\u017ee, je to tu n\u00e1dhern\u00e9, Kayi, v\u0161echno tak modern\u011b a z\u00e1rove\u0148 \u00fatuln\u011b za\u0159\u00edzen\u00e9! Uklizen\u00e9, urovnan\u00e9 a spo\u0159\u00e1dan\u00e9. V\u00ed\u0161, co u\u017e absolutn\u011b zbo\u017e\u0148uju? Ten obrovsk\u00fd krb v ob\u00fdvac\u00edm pokoji a ty kobere\u010dky p\u0159ed n\u00edm!“ nad\u0161en\u011b uk\u00e1zal prstem sm\u011brem k ob\u00fdv\u00e1ku. Nevn\u00edmal jsem ani tolik jeho slova, jako jeho samotn\u00e9ho. P\u0159ipom\u00ednal p\u0159esn\u011b d\u00edt\u011b o V\u00e1noc\u00edch, kdy\u017e s otcem poprv\u00e9 rozsv\u00edtilo v\u00e1no\u010dn\u00ed stromek.<\/p>\n

„Miluju t\u011b,“ zasm\u00e1l jsem se po chv\u00edli do jeho nad\u0161en\u00e9ho vypr\u00e1v\u011bn\u00ed jeho dojm\u016f.<\/div>\n

„Co?“ p\u0159ekvapen\u011b zamrkal a trochu se zarazil.<\/div>\n
„\u017de t\u011b miluju.“ Zopakoval jsem pobaven\u011b a pol\u00edbil ho dlouze. Nehodilo se to sice do konceptu jeho \u0159e\u010di, ale j\u00e1 m\u011bl pot\u0159ebu mu to prost\u011b ozn\u00e1mit. Nechal jsem jeho ruce omotat kolem m\u00e9ho krku a chv\u00edli si jen u\u017e\u00edval tich\u00e9 chvilky.<\/p>\n

„V\u00ed\u0161, ale\u2026“ zamyslel se na chv\u00edli a j\u00e1 t\u00e1zav\u011b pozvedl obo\u010d\u00ed. „Kde m\u00e1me lo\u017enici? Chci \u0159\u00edct, jednu jsem na\u0161el, ale tam bude sp\u00e1t asi jen jeden p\u00e1r. A vzhledem k tomu, \u017ee jsi \u0159\u00edkal, \u017ee tu budou n\u011bjakou chv\u00edli Anis s Billem?“ nech\u00e1pav\u011b nakr\u010dil \u010delo. Ach, m\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed, skoro bych zapomn\u011bl!<\/div>\n

„M\u00e1\u0161 pravdu. Ta lo\u017enice, kterou jsi objevil, to je na\u0161e lo\u017enice, kterou budeme ob\u00fdvat, a\u017e kluci odjedou. Ale m\u00e1me je\u0161t\u011b jednu rezervn\u00ed lo\u017enici, kam m\u016f\u017eeme jen my dva!“ spokojen\u011b jsem zafun\u011bl a u\u017e\u00edval si jeho zmaten\u00fd pohled. „Poj\u010f\u2026“ zasm\u00e1l jsem se a za ruku jej dovedl po schodech do prvn\u00edho patra, zah\u00fdbaj\u00edc doprava men\u0161\u00ed chodbou. Na konci chodby se po prav\u00e9 stran\u011b nach\u00e1zely men\u0161\u00ed dve\u0159e, kter\u00e9 na prvn\u00ed pohled p\u016fsobily dojmem, \u017ee vedou jen n\u011bkam na p\u016fdu. P\u016fvodn\u011b tedy vedly na p\u016fdu, ne\u017e jsem to nechal p\u0159ed\u011blat na dal\u0161\u00ed obytn\u00fd pokoj. „Po tob\u011b\u2026“ otev\u0159el jsem mu zdvo\u0159ile dve\u0159e a pob\u00eddl jej nahoru.<\/p>\n

„P\u00e1ni,“ sly\u0161el jsem vydechnut\u00ed a s pobaven\u00fdm sm\u00edchem se vydal za n\u00edm. Zastavil jsem se za n\u00edm a objal ho lehce kolem pasu, rozhl\u00ed\u017eej\u00edc se spole\u010dn\u011b s n\u00edm pokojem. Jestli je n\u011bco, co se mi opravdu povedlo, tak je to pr\u00e1v\u011b tahle lo\u017enice. Nen\u00ed to n\u011bjak extra prostorn\u00e9, ale za to \u00fatuln\u00e9. Uprost\u0159ed je obrovsk\u00e1 postel s velkou pelest\u00ed ve tvaru slunce. Vpravo od na\u0161eho pohledu jsou dv\u011b men\u0161\u00ed \u010dern\u00e1 ko\u017een\u00e1 k\u0159esla s konferen\u010dn\u00edm stolkem a kobercem pod. Na druh\u00e9 stran\u011b men\u0161\u00ed komoda z tmav\u00e9ho d\u0159eva a z ka\u017ed\u00e9 jej\u00ed strany jedna men\u0161\u00ed palma. Ale co bylo podstatou tohoto podkrovn\u00edho pokoje, bylo to, \u017ee st\u0159echa, tvaruj\u00edc se do \u0161pi\u010dky, je d\u011blan\u00e1 jen z oken s \u017ealuziemi, tedy v noci m\u016f\u017eete sledovat hv\u011bzdy a zat\u00e1hnout \u017ealuzie p\u0159ed rann\u00edm sluncem. Romantika jak bl\u00e1zen, ale p\u0159ekonal jsem se.<\/p>\n

„L\u00edb\u00ed se ti to?“ nechal jsem ho oto\u010dit se v m\u00e9m objet\u00ed a pousm\u00e1l jsem se.<\/div>\n

„D\u011bl\u00e1\u0161 si srandu? Mysl\u00edm, \u017ee tohle se stane na\u0161\u00ed hlavn\u00ed lo\u017enic\u00ed! Ten v\u00fdhled na oblohu je nep\u0159ekonateln\u00fd.“ Zvedl pohled vzh\u016fru ke st\u0159e\u0161e a spokojen\u011b povzdychl.<\/div>\n
„Tak\u017ee\u2026nen\u00ed u\u017e \u010das kone\u010dn\u011b si u\u017e\u00edt na\u0161\u00ed svatebn\u00ed noc, a z\u00e1rove\u0148 tak pok\u0159t\u00edt na\u0161\u00ed novou postel?“ Pousm\u011bju se a pozvednu obo\u010d\u00ed. Tom se je\u0161t\u011b ohl\u00eddl za rameno na postel, ne\u017e mi v\u011bnoval sv\u016fj pohled, ve kter\u00e9m jsem jasn\u011b p\u0159e\u010detl tu odpov\u011b\u010f, ve kterou jsem doufal. Oplatil jsem mu stejn\u011b hrav\u00fd \u00fasm\u011bv, couvaj\u00edc s n\u00edm k posteli.<\/p>\n

Kone\u010dn\u011b mohla za\u010d\u00edt na\u0161e odkl\u00e1dan\u00e1 svatebn\u00ed noc pod hv\u011bzdami.<\/p>\n

autor: Saline A. & PeTi\u0160ka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. & PeTi\u0160ka (z pohledu Viktorie) „Netu\u0161ila bych, \u017ee tv\u00e9 vlastn\u00ed dvoj\u010de m\u016f\u017ee b\u00fdt a\u017e takov\u00e1 mrcha, na tom parket\u011b vypadal naopak tolik p\u0159\u00e1telsky a sympaticky.“ Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b jsem zavrt\u011bla hlavou, zat\u00edmco jsem si nabrala po\u0159\u00e1dn\u00fd kus ovocn\u00e9ho dortu na vidli\u010dku.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[570],"tags":[],"class_list":["post-4434","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-treasure-from-germany"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4434","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4434"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4434\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4434"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4434"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4434"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}