{"id":4447,"date":"2013-12-02T16:00:00","date_gmt":"2013-12-02T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4433"},"modified":"2013-12-02T16:00:00","modified_gmt":"2013-12-02T15:00:00","slug":"tisic-a-jeden-pribeh-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/12\/02\/tisic-a-jeden-pribeh-10\/","title":{"rendered":"Tis\u00edc a jeden p\u0159\u00edb\u011bh 10."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
P\u0159\u00edb\u011bh 95. – Zklam\u00e1n\u00ed k sn\u00eddani<\/p>\n

<\/strong> Otev\u0159en\u00e9 pusy a o\u010di doko\u0159\u00e1n, \u0161okem strnul\u00e1 t\u011bla. P\u0159esn\u011b takov\u00e1 byla reakce Luise a Sercana, kdy\u017e jsme s Anisem p\u0159i\u0161li ruku v ruce do kuchyn\u011b a p\u0159iznali se. \u017div\u011b jsem si dok\u00e1zal p\u0159edstavit, jak se Luise v hlav\u011b zmaten\u011b pohybuje jedna my\u0161lenka p\u0159es druhou. O\u010dividn\u011b nemohla pochopit, jak jej\u00ed syn, je\u0161t\u011b ned\u00e1vno tou\u017e\u00edc\u00ed po rodin\u011b, mohl skon\u010dit s mu\u017eem. Nedok\u00e1zala to vst\u0159ebat.<\/p>\n

Nam\u00edsto toho, Sercan se vzpamatoval pom\u011brn\u011b brzy, na m\u016fj vkus. R\u00e1doby vtipn\u00e9 pozn\u00e1mky trousil tak rychle, jako kdyby si je posledn\u00ed m\u011bs\u00edc pe\u010dliv\u011b p\u0159ipravoval. Anis tomu na\u0161t\u011bst\u00ed rychle u\u010dinil p\u0159\u00edt\u011b\u017e, kdy\u017e Sercanovi u\u0161t\u011bd\u0159il v\u00fdchovn\u00fd pohlavek a p\u0159ipomn\u011bl mu, \u017ee by se m\u011bl chovat jako dosp\u011bl\u00fd, pokud cht\u011bl, abychom s n\u00edm tak i jednali. Okam\u017eit\u011b se pokorn\u011b omluvil.<\/p>\n

Vd\u011b\u010dn\u011b jsem se usm\u00e1l a nechal se pohladit Anisem po z\u00e1dech, zat\u00edmco jsem, up\u00edjej\u00edc ze sv\u00e9ho hrnku \u010daje, nejist\u011b sledoval Luise, kter\u00e1 dosud nevydala ani hl\u00e1sku a d\u016fle\u017eit\u011b drhla pek\u00e1\u010d od kol\u00e1\u010de.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Luise?“ zamumlal jsem ti\u0161e, a\u010dkoliv mi bylo jasn\u00e9, \u017ee pot\u0159ebuje \u010das na rozmy\u0161lenou. J\u00e1 ale pot\u0159eboval j\u00ed.<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku, Bille, nic se ned\u011bje. M\u00e1m z v\u00e1s radost, opravdu douf\u00e1m, \u017ee v\u00e1m to spolu bude klapat i d\u00e1l, jste n\u00e1dhern\u00fd p\u00e1r,“ vyhrkla rychle, ale ani se na m\u011b nepod\u00edvala. Lhala.<\/p>\n

„Mami,“ zkusil to tentokr\u00e1t Anis, kdy\u017e si v\u0161iml m\u00e9ho smutn\u00e9ho pohledu, a p\u0159e\u0161el k n\u00ed, jemn\u011b ji chytaj\u00edc za rameno. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee je to pro tebe \u0161ok a ch\u00e1pu to. M\u011bla bys ale v\u011bd\u011bt, \u017ee je mi s Billem mnohem l\u00e9pe, ne\u017e mi kdy bylo s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm. Jsem te\u010f opravdu \u0161\u0165astn\u00fd.“<\/p>\n

„Bo\u017ee, to je nehutn\u00fd,“ odfrkl Sercan v\u00fdsm\u011b\u0161n\u011b, ale hned zase zmlkl. Vid\u011bl, \u017ee jsme v\u0161ichni v\u00e1\u017en\u00ed a na \u017eerty nen\u00ed vhodn\u00e1 doba.<\/div>\n

S obavami jsem sledoval Luise, kter\u00e1 se oto\u010dila \u010delem k Anisovi, ale ani jemu neop\u011btovala pohled. „J\u00e1 to ch\u00e1pu, Anisi. Moc v\u00e1m to p\u0159eju, opravdu, pot\u0159ebuju jen trochu \u010dasu, abych si na to zvykla, nic v\u00edc. Ne\u010dekala jsem, \u017ee se s Billov\u00fdm nast\u011bhov\u00e1n\u00edm stane pr\u00e1v\u011b tohle.“<\/p>\n

P\u0159ekvapen\u011b jsem zamrkal. Luise litovala, \u017ee si m\u011b nast\u011bhovala pod svou st\u0159echu. Kdyby to neud\u011blala, s Anisem bychom nikdy netvo\u0159ili p\u00e1r. Nebo alespo\u0148 o tom byla p\u0159esv\u011bd\u010den\u00e1.<\/div>\n

Nik\u00fdm nepozorov\u00e1n jsem vstal, a, natahuj\u00edc se pro svou kabelku, zam\u00ed\u0159il k autu. Luise pot\u0159ebovala \u010das na p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed a mo\u017en\u00e1 i na rozhovor s Anisem a j\u00e1 byl rozhodnut\u00fd d\u00e1t jim tolik \u010dasu, kolik pot\u0159ebovali.<\/div>\n
Anebo jsem prost\u011b cht\u011bl ut\u00e9ct. Nev\u00edm p\u0159esn\u011b, ale prost\u011b jsem se nedok\u00e1zal d\u00edvat na Luisinu tv\u00e1\u0159 plnou mu\u010div\u00e9ho zklam\u00e1n\u00ed. Ni\u010dilo m\u011b to mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e rozep\u0159e s matkou, proto\u017ee Luise m\u011b od za\u010d\u00e1tku podporovala, byla mi druhou, lep\u0161\u00ed, matkou.<\/p>\n

<\/div>\n

\u00b0\u00b0\u00b0<\/div>\n
\n

„Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi p\u0159ijel, Bille, u\u017e jsem za\u010d\u00ednal b\u00fdt trochu vyd\u011b\u0161en\u00fd, \u017ee nic nebude, abych byl up\u0159\u00edmn\u00fd,“ David p\u0159ede m\u011b polo\u017eil tal\u00ed\u0159 s ovocem a d\u017eus, povzbudiv\u011b se usm\u00edvaj\u00edc. „Ned\u00e1vno jsem se ale bavil s Gustavem a Georgem ohledn\u011b term\u00edn\u016f, kdy by m\u011bli volno, a \u0159\u00edkali, \u017ee se p\u0159izp\u016fsob\u00ed tomu, jak to rozvrhne\u0161 ty.“<\/p>\n

Okam\u017eit\u011b m\u011b bodl osten v\u00fd\u010ditek sv\u011bdom\u00ed. Ani jednomu z kluk\u016f jsem b\u011bhem posledn\u00edch dvou m\u011bs\u00edc\u016f nezavolal; pokud jim to ne\u0159ekl Tom, tak nem\u011bli ani tu\u0161en\u00ed, co se se mnou d\u011bje. „To je super, jsou moc hodn\u00ed. Nicm\u00e9n\u011b, napadlo m\u011b, \u017ee bychom mo\u017en\u00e1 mohli za\u010d\u00edt zlehka, nejd\u0159\u00edv n\u011bjak\u00e9 rozhovory a focen\u00ed a pak a\u017e vystoupen\u00ed.“<\/p>\n

„Pr\u00e1v\u011b naopak, Bille. Mus\u00edte prvn\u00ed ud\u011blat show, abyste se ostatn\u00edm p\u0159ipomn\u011bli, uk\u00e1zali, \u017ee i p\u0159es posledn\u00ed nemil\u00e9 d\u011bn\u00ed kolem v\u00e1s, jste po\u0159\u00e1d ve form\u011b a nic v\u00e1s nezlomilo. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b ty mus\u00ed\u0161 po\u010d\u00edtat s t\u00edm, \u017ee novin\u00e1\u0159i na tebe a Toma budou dot\u00edrat, a to hodn\u011b. Stoprocentn\u011b se objev\u00ed i ot\u00e1zka na tvou homosexualitu a j\u00e1 znovu doporu\u010duji, abys k\u00e1pl bo\u017eskou.“<\/p>\n

„Jen\u017ee ty to d\u011bl\u00e1\u0161 kv\u016fli zviditeln\u011bn\u00ed, Davide. J\u00e1 nechci upozor\u0148ovat na kapelu t\u00edm, \u017ee dva \u010dlenov\u00e9, shodou okolnost\u00ed brat\u0159i a dvoj\u010data, jsou homosexu\u00e1lov\u00e9,“ nesouhlasn\u011b jsem se zamra\u010dil. „Jsme hudebn\u00ed kapela a tak by n\u00e1s m\u011bli vn\u00edmat.“<\/p>\n

„Bille, v\u0161ichni fanou\u0161ci v\u00e1s tak samoz\u0159ejm\u011b vn\u00edmaj\u00ed, ale m\u00e9dia budou jen sotva ps\u00e1t o tom, \u017ee nikde nevystupujete a tu hudbu netvo\u0159\u00edte,“ zamra\u010dil se. „Pot\u0159ebujete zp\u016fsobit n\u011bjak\u00fd rozruch, aby si v\u00e1s lidi zase v\u0161imli, aby se vyburcovali va\u0161i fanou\u0161ci, proto\u017ee jestli nedostanou n\u011bjakou akci, na\u0161tvou se a p\u0159estanou v\u00e1s poslouchat, ztrat\u00edte svoj\u00ed popularitu, a to nechce\u0161, ne?“<\/p>\n

„Ne, to nechci,“ p\u0159ipustil jsem ti\u0161e. „Dob\u0159e, Davide, tak za\u0159i\u010f n\u011bjak\u00e1 vystoupen\u00ed, sna\u017e se, aby byla tady v N\u011bmecku.“<\/div>\n

„Pot\u0159ebujete i do sv\u011bta,“ r\u00e1zn\u011b zavrt\u011bl hlavou. „Ned\u00e1vno mi psali z Ameriky, tak\u017ee tam tak na t\u00fdden polet\u00edme. Prost\u011b to pot\u0159ebujeme. Jen mi \u0159ekni, co chce\u0161 d\u011blat s Bushidem.“<\/div>\n
„Vyjdeme s t\u00edm na ve\u0159ejnost, jen\u2026 Chci v\u00edc \u010dasu, Davide. Nem\u016f\u017eu to ud\u011blat hned, zrovna dnes r\u00e1no jsme to \u0159ekli Luise a nevypad\u00e1 to zrovna dob\u0159e. Tak mi jen pros\u00edm dej trochu \u010dasu. A\u017e budeme p\u0159ipraven\u00ed, ud\u011bl\u00e1me tiskovku nebo n\u011bco, dob\u0159e?“<\/p>\n

„Tiskovka nen\u00ed dobr\u00fd n\u00e1pad. Poprask, rozruch, Bille. Za t\u0159i t\u00fddny bude p\u0159ed\u00e1v\u00e1n\u00ed hudebn\u00edch cen. Do t\u00e9 doby v\u00e1m za\u0159\u00edd\u00edm n\u011bkolik akc\u00ed, abyste byli vid\u011bt, ale na to p\u0159ed\u00e1v\u00e1n\u00ed p\u0159ijedete spolu, ruku v ruce. Do t\u00e9 doby ne\u0159eknete ani slovo, i kdyby se n\u011bkdo ptal, jasn\u00e9?“<\/div>\n

„Ale Davide, tohle\u2026“<\/div>\n
„Dost, Bille. J\u00e1 s Dunjou jsme tu p\u0159es promo, ty jsi zp\u011bv\u00e1k. Zavol\u00e1m kluk\u016fm, z\u00edtra se sejdeme ve zku\u0161ebn\u011b, probereme to a rovnou si ud\u011bl\u00e1te i zkou\u0161ku,“ r\u00e1zn\u011b m\u011b utnul.<\/p>\n

Pora\u017eenecky jsem sklopil hlavu, m\u011bl pravdu. Pokud jsme s t\u00edm vztahem m\u011bli vyj\u00edt na ve\u0159ejnost, muselo to b\u00fdt velkolep\u00e9, aby o tom v\u0161ichni mluvili. Nesm\u011blo to uniknout v\u016fbec nikomu, a to po cel\u00e9m sv\u011bt\u011b.<\/div>\n

S Davidem jsme je\u0161t\u011b chv\u00edli diskutovali o r\u016fzn\u00fdch mo\u017enostech, kter\u00e9 se n\u00e1m vyskytovaly ohledn\u011b vystoupen\u00ed, ale u\u017e brzy jsem se sebral a vydal se na cestu dom\u016f. Cht\u011bl jsem se n\u011bkam za\u0161\u00edt, ani\u017e by m\u011b n\u011bkdo vyru\u0161oval nebo do n\u011b\u010deho tla\u010dil.<\/p>\n

B\u011bhem cesty m\u016fj pohled n\u011bco upoutalo natolik, \u017ee jsem musel zastavit. Na\u0161el jsem svoje m\u00edsto.<\/p>\n

<\/div>\n

\u00b0\u00b0\u00b0<\/div>\n
\n

„Bille, kde jsi proboha byl? Sna\u017eil jsem se ti cel\u00fd den dovolat, nikdo nev\u011bd\u011bl, kde jsi! V\u00ed\u0161, jak neuv\u011b\u0159iteln\u011b vyd\u011b\u0161en\u00fd jsem byl? Bez jedin\u00e9ho slova ses sebral a ode\u0161el!“ vtrhnul ke mn\u011b Anis na\u0161tvan\u011b.<\/p><\/div>\n

„Pot\u0159eboval jsi \u010das se svoj\u00ed matkou, Anisi,“ s povzdechem jsem si skl\u00e1dal svoje l\u00ed\u010den\u00ed do mal\u00e9ho kuf\u0159\u00edku.<\/div>\n
„To neznamen\u00e1, \u017ee jsi m\u011bl odej\u00edt beze slova, co kdyby se ti n\u011bco stalo?“ za\u00fap\u011bl, ne\u017e se zarazil. „Po\u010dkej, co to pr\u00e1v\u011b te\u010f d\u011bl\u00e1\u0161?“ zamra\u010dil se.<\/p>\n

„Bal\u00edm si sv\u00e9 v\u011bci\u2026“ zamumlal jsem ti\u0161e a nejist\u011b k n\u011bmu vzhl\u00e9dl. „Kdy\u017e jsem odj\u00ed\u017ed\u011bl od Davida, jel jsem kolem bytu k pron\u00e1jmu a\u2026 do\u0161lo mi, \u017ee to je to, co pot\u0159ebujete, Anisi. Tvoje rodina pot\u0159ebuje b\u00fdt jen sama se sebou, j\u00e1 naru\u0161oval va\u0161\u00ed rovnov\u00e1hu, tak\u017ee\u2026 se st\u011bhuju do vlastn\u00edho. Majitel mi ten byt pronajal hned, jak jsem mu vypsal tu\u010dn\u00fd \u0161ek.“<\/div>\n

„Ty se st\u011bhuje\u0161? Ale\u2026 My nechceme, aby ses odst\u011bhoval, Bille, pat\u0159\u00ed\u0161 sem. Pat\u0159\u00ed\u0161 ke mn\u011b!“<\/p>\n

S drobn\u00fdm \u00fasm\u011bvem jsem polo\u017eil svetr a p\u0159e\u0161el k n\u011bmu, chytaj\u00edc ho za obli\u010dej. „J\u00e1 t\u011b neopou\u0161t\u00edm, Anisi. Opou\u0161t\u00edm tenhle d\u016fm, ne tebe. Mezi n\u00e1mi dv\u011bma se nic nem\u011bn\u00ed.“<\/div>\n

„Bille, jestli je to kv\u016fli m\u00e1m\u011b, tak se omlouv\u00e1m, nic z toho, co \u0159ekla, nemyslela v\u00e1\u017en\u011b, ani Sercan, oba t\u011b maj\u00ed r\u00e1di. Jen to pro n\u011b byl \u0161ok, nic v\u00edc, v\u00e1\u017en\u011b. Nechci, abys ode\u0161el,“ pevn\u011b m\u011b objal kolem pasu. Tak pevn\u011b, jako kdybych um\u00edral.<\/p>\n

Odt\u00e1hl jsem se od n\u011bj, tisknouc rty na jeho v konej\u0161iv\u00e9m polibku. Ve skute\u010dnosti jsem nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed pon\u011bt\u00ed, co \u0159\u00edct, proto\u017ee mi ani moc nedoch\u00e1zelo, kde se ve mn\u011b bere tolik odvahy se odst\u011bhovat. Je\u0161t\u011b r\u00e1no bych se pravd\u011bpodobn\u011b rozklepal strachy jen p\u0159i pouh\u00e9m pomy\u0161len\u00ed na takov\u00fd krok. Nic mi ned\u00e1valo smysl, ale z\u00e1rove\u0148 do sebe zapadlo \u00fapln\u011b v\u0161echno jako kousky skl\u00e1da\u010dky.<\/p>\n

Intenzita Anisov\u00fdch polibk\u016f se najednou zm\u011bnila, byl nal\u00e9hav\u00fd a netrp\u011bliv\u011b m\u011b dostrkal a\u017e k posteli, na kterou m\u011b shodil. Okam\u017eik m\u011b jen hladov\u011b sledoval, ne\u017e ke mn\u011b poklekl a za\u010dal m\u011b svl\u00e9kat. P\u0159ekvapen\u011b jsem na n\u011bj z\u00edral, ale jeho dotyky se staly tak dobr\u00fdmi, \u017ee jsem nem\u011bl s\u00edlu vzdorovat.<\/div>\n

V polibc\u00edch se nejsp\u00ed\u0161 sna\u017eil zastavit svou frustraci, kter\u00e1 z n\u011bj vylo\u017een\u011b k\u0159i\u010dela, p\u0159i\u010dem\u017e hbit\u011b vysvl\u00e9kl i sebe, aby se o m\u011b mohl ot\u0159\u00edt nahou k\u016f\u017e\u00ed. Tlumen\u011b jsem zast\u00e9nal. „Anisi, co Luise?“<\/div>\n
„Je pry\u010d,“ zavr\u010del a zam\u00ed\u0159il k m\u00e9mu kl\u00ednu, kde se ale nezastavil. Pokra\u010doval d\u00e1l a\u017e k m\u00e9mu zade\u010dku, kde se prsty ot\u0159el o m\u016fj vstup. Zd\u011b\u0161en\u011b jsem sebou cuknul – na tohle jsem nebyl p\u0159ipraven\u00fd! „Jen klid, neubl\u00ed\u017e\u00edm ti,“ zamumlal konej\u0161iv\u011b. Kr\u00e1tce se na m\u011b pod\u00edval, ne\u017e se cel\u00fdm t\u011blem posunul dol\u016f.<\/p>\n

Ani jsem se nestihl p\u0159ipravit na to, co m\u011b \u010dek\u00e1, kdy\u017e jsem uc\u00edtil jeho jazyk p\u0159\u00edmo tam, kde bych to nikdy ne\u010dekal – u vstupu do m\u00e9ho t\u011bla. Nezmohl jsem se ani na slovo, jen jsem v \u0161oku z\u00edral p\u0159ed sebe a mezi prsty sv\u00edral pe\u0159inu, zat\u00edmco Anis se jazykem dost\u00e1val do m\u011b.<\/p>\n

Po chv\u00edli, kdy se mi \u0161okem strnul\u00e9 t\u011blo kone\u010dn\u011b trochu uvolnilo, m\u011b Anis o dech p\u0159ipravil znovu, kdy\u017e do m\u011b vsunul prst. T\u011blo se mi st\u00e1hlo po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed bolest\u00ed, instinktivn\u011b jsem se od Anise sna\u017eil odsunout. „Bille, neboj se,“ Anis p\u0159ejel volnou dlan\u00ed p\u0159es m\u016fj podb\u0159i\u0161ek a pousm\u00e1l se. „Jen se uvolni.“<\/div>\n

„Anisi, ale to bol\u00ed,“ zak\u0148u\u010del jsem a pevn\u011b mu stisknul z\u00e1p\u011bst\u00ed.<\/div>\n
Okam\u017eit\u011b se vyt\u00e1hl ke mn\u011b nahoru, n\u011b\u017en\u011b l\u00edbaj\u00edc m\u00e9 rty, a\u010dkoliv prstem ve mn\u011b za\u010dal m\u00edrn\u011b pohybovat. Pevn\u011b jsem ho objal kolem krku, jen abych trochu ventiloval svou bolest, ale najednou m\u00fdm t\u011blem projela nezn\u00e1m\u00e1 vlna slasti, kter\u00e1 m\u011b p\u0159inutila hlasit\u011b vyk\u0159iknout. Ve\u0161ker\u00e1 bolest jako by n\u011bkam zmizela.<\/p>\n

„Dobr\u00fd?“ nejist\u011b na m\u011b kouknul, ale \u0161iroce se usm\u00e1l, kdy\u017e jsem ho pevn\u011bji objal a s\u00e1m se na jeho prst za\u010dal p\u0159ir\u00e1\u017eet ve snaze za\u017e\u00edt ten pocit znovu. Na\u0161t\u011bst\u00ed mi to brzy usnadnil p\u0159id\u00e1n\u00edm dal\u0161\u00edho prstu, p\u0159i\u010dem\u017e oba zkroutil tak \u0161ikovn\u011b, \u017ee jsem znovu slastn\u011b vyk\u0159ikl a p\u0159itiskl se na Anise.<\/div>\n

„Anisi, to bol\u00ed,“ zopakoval jsem nal\u00e9hav\u011b, ale tentokr\u00e1t \u0161lo o mou bolestivou erekci, kter\u00e1 zoufale k\u0159i\u010dela o pozornost.<\/div>\n
„J\u00e1 se o to postar\u00e1m,“ s \u00fasm\u011bvem m\u011b pol\u00edbil, p\u0159i\u010dem\u017e zrychlil svoje pohyby prsty, a z\u00e1rove\u0148 se o m\u011b za\u010dal ot\u00edrat. Ocitl jsem se pod dvojitou palbou slasti, kter\u00e9 nepom\u00e1hal ani fakt, \u017ee Anis mi plnil rty steny v tvrd\u00e9m polibku. Byl jsem na pokraji sv\u00fdch sil; zoufale jsem se pod Anisem sv\u00edjel, prosil o v\u00edc jako nejlacin\u011bj\u0161\u00ed holka v klubu.<\/p>\n

„Anisi!“ vyk\u0159ikl jsem hlasit\u011b s p\u0159\u00edchoz\u00edm vyvrcholen\u00edm, kdy\u017e se o ten tajemn\u00fd bod ot\u0159el mnohem siln\u011bji ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Byl to nejsiln\u011bj\u0161\u00ed orgasmus, kter\u00fd jsem kdy za\u017eil. Fakt, \u017ee Anis se mi zhroutil do n\u00e1ru\u010de o chv\u00edli pozd\u011bji, to jen umoc\u0148oval. On\u011bm\u011ble jsem ho vy\u010derpan\u011b pohladil po z\u00e1dech. Na\u0161e zpocen\u00e1 t\u011bla se na sebe nep\u0159\u00edjemn\u011b lepila, ale v tu chv\u00edli jsem netou\u017eil po ni\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e dr\u017eet Anise u sebe.<\/p>\n

„Bude\u0161 mi chyb\u011bt,“ zamumlal Anis po chv\u00edli, kdy jsme jen ml\u010dky le\u017eeli a tiskli se k sob\u011b. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee se nerozch\u00e1z\u00edme nebo tak, ale\u2026 Je n\u011bco jin\u00e9ho j\u00edt do sv\u00e9 lo\u017enice s v\u011bdom\u00edm, \u017ee jsi jen o p\u00e1r krok\u016f ode m\u011b, ne\u017e kdy\u017e bude\u0161 o n\u011bkolik kilometr\u016f d\u00e1l.“<\/div>\n

„D\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji by k tomu stejn\u011b do\u0161lo,“ povzdechl jsem ti\u0161e. „Nemohl jsem tu s v\u00e1mi \u017e\u00edt v\u011b\u010dn\u011b.“<\/div>\n
„Pro\u010d ne, pokud by n\u00e1m to tak dlouho vydr\u017eelo?“<\/div>\n
„Proto\u017ee bych nemohl cel\u00fd \u017eivot z\u016fstat s Luise. Je to skv\u011bl\u00e1 \u017eena, ale j\u00e1 pot\u0159ebuju ur\u010ditou svobodu, nemohl bych cel\u00fd \u017eivot z\u016fstat s matkou, by\u0165 tvoj\u00ed. Nem\u00e1m r\u00e1d dozor ostatn\u00edch nad m\u00fdm \u017eivotem. I kdy\u017e jsem se te\u010f hodn\u011b zm\u011bnil, tahle v\u011bc z\u016fstala stejn\u00e1,“ pousm\u00e1l jsem se. „Ale mezi n\u00e1mi se v\u00e1\u017en\u011b nic nem\u011bn\u00ed, Anisi. Bude\u0161 moct p\u0159ij\u00edt, kdykoliv bude\u0161 cht\u00edt, m\u016fj byt ti bude k dispozici. A uvid\u00ed\u0161, \u017ee si ho zamiluje\u0161.“<\/p>\n

„Jo, asi m\u00e1\u0161 pravdu,“ zamumlal ti\u0161e, prsty m\u011b jemn\u011b \u0161imraj\u00edc v pase. „Jen to bude ze za\u010d\u00e1tku trochu t\u011b\u017ek\u00e9, zvykl jsem si, \u017ee jsi po\u0159\u00e1d n\u011bkde kolem m\u011b.“<\/div>\n

„Pro m\u011b to taky nen\u00ed \u00fapln\u011b jednoduch\u00e9, v\u00ed\u0161?“ usm\u00e1l jsem se. „P\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee dneska ani neusnu, kdy\u017e t\u011b nebudu m\u00edt vedle sebe.“<\/div>\n
„A nechce\u0161 to tedy o jeden den odsunout?“ vzhl\u00e9dl ke mn\u011b s nad\u011bj\u00ed v o\u010d\u00edch.<\/div>\n
„Ne,“ kr\u00e1tce jsem se zasm\u00e1l. „pak bych toti\u017e pravd\u011bpodobn\u011b nedok\u00e1zal odej\u00edt u\u017e v\u016fbec.“<\/p>\n

Anis ti\u0161e povzdechl, zat\u00edmco dlan\u00ed m\u011b jemn\u011b pohladil po stehn\u011b. Na okam\u017eik jsem si to cel\u00e9 u\u017e\u00edval, vychutn\u00e1val moment, kdy se mi mozkem neproh\u00e1n\u011bl stud nebo v\u00fd\u010ditky, \u017ee Anise jen tak opou\u0161t\u00edm, p\u0159i\u010dem\u017e Luise\u2026 No, nemusela o tom v\u011bd\u011bt, dokud se za mnou nezav\u0159ou dve\u0159e m\u00e9ho bytu.<\/p>\n

Tentokr\u00e1t jsem povzdechl j\u00e1. Najednou m\u011b opou\u0161t\u011bla po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed odvaha, necht\u011blo se mi pry\u010d z Anisovy pevn\u00e9 a l\u00e1skypln\u00e9 n\u00e1ru\u010de. L\u00edn\u011b jsem p\u0159itiskl rty na Anisovy, jen se o n\u011b pomalu ot\u00edraj\u00edc. Byl jsem p\u0159\u00edjemn\u011b vy\u010derpan\u00fd a nic se mi necht\u011blo, ale kufry se samy sbalit nedok\u00e1zaly. „Anisi,“ jemn\u011b jsem mu promnul rameno. „Mus\u00edm j\u00edt.“<\/div>\n

„Nechci, abys \u0161el,“ pevn\u011bji m\u011b objal kolem pasu.<\/div>\n
„J\u00e1 se vr\u00e1t\u00edm,“ s \u00fasm\u011bvem jsem ho pol\u00edbil na sp\u00e1nek. „Anebo ty p\u0159ijede\u0161 ke mn\u011b. Ale rozhodn\u011b nic nekon\u010d\u00ed.“<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. P\u0159\u00edb\u011bh 95. – Zklam\u00e1n\u00ed k sn\u00eddani Otev\u0159en\u00e9 pusy a o\u010di doko\u0159\u00e1n, \u0161okem strnul\u00e1 t\u011bla. P\u0159esn\u011b takov\u00e1 byla reakce Luise a Sercana, kdy\u017e jsme s Anisem p\u0159i\u0161li ruku v ruce do kuchyn\u011b a p\u0159iznali se. \u017div\u011b jsem si dok\u00e1zal p\u0159edstavit,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[567],"tags":[],"class_list":["post-4447","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-tisic-a-jeden-pribeh"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4447","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4447"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4447\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4447"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4447"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4447"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}