{"id":4449,"date":"2013-12-01T18:00:00","date_gmt":"2013-12-01T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4435"},"modified":"2013-12-01T18:00:00","modified_gmt":"2013-12-01T17:00:00","slug":"815-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/12\/01\/815-22\/","title":{"rendered":"#815 22."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Tajemstv\u00ed, kter\u00e1 m\u00e1\u0161 s\u00e1m udr\u017eet<\/p>\n

<\/strong> Jeho kroky se oz\u00fdvaly celou pr\u00e1zdnou chodbou. B\u00e1l se; srdce mu bu\u0161ilo, jako by mu cht\u011blo ut\u00e9ct z hrudn\u00edku, a v ruce pevn\u011b sv\u00edral zbra\u0148. N\u00e1sledoval krvavou stopu na zemi; zd\u00e1lo se, \u017ee k n\u011b\u010demu vede a on se b\u00e1l k \u010demu.<\/div>\n

Sv\u011btla na strop\u011b blikala a bzu\u010dela a Tom zrychlil k zat\u00e1\u010dce v chodb\u011b. Krvav\u00e9 stopy se zv\u011bt\u0161ovaly a ztmavovaly, a ne\u017e to v\u011bd\u011bl, zah\u00fdbal za roh.<\/div>\n
Zalapal po dechu, kdy\u017e na zemi uvid\u011bl mrtv\u00e9 t\u011blo a krev, kter\u00e1 z n\u011bj vyt\u00e9kala, Tom poznal mu\u017ee, kter\u00e9ho zast\u0159elil. Upustil zbra\u0148 na zem a padl na kolena do krve.<\/div>\n
„Zabils ho.“<\/div>\n
Tom zvedl hlavu. Nevid\u011bl, kdo to \u0159ekl, ale vych\u00e1zelo to od zdi, kter\u00e1 byla ve st\u00ednu. Chodbou se ozvalo p\u00e1r hlasit\u00fdch zaklap\u00e1n\u00ed podr\u00e1\u017eky, jak vlastn\u00edk hlasu vykro\u010dil ze st\u00ednu. „Bille?“ za\u0161eptal Tom. „Co se ti stalo?“<\/div>\n
„Zabils ho,“ \u0159ekl Bill znovu, na jeho obli\u010deji se objevil vy\u0161inut\u00fd \u00fasm\u011bv, krev mu st\u00e9kala z dlouh\u00fdch temn\u00fdch vlas\u016f. M\u011bl tmav\u00e9 oble\u010den\u00ed, ale krev byla stejn\u011b i tak vid\u011bt. Kapala mu z kone\u010dk\u016f prst\u016f a st\u00e9kala po jeho sp\u00e1nku, m\u00edchala se s \u010dern\u00fdm l\u00ed\u010den\u00edm, kter\u00e9 bylo rozmazan\u00e9 po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi cel\u00fd od krve?“ zeptal se zmaten\u011b Tom, ale pak se nalevo od n\u011bj ozval dal\u0161\u00ed hlas, kter\u00fd ho rozpt\u00fdlil.<\/p>\n

„T-Tome,“ zana\u0159\u00edkal. „Stra\u0161n\u011b se boj\u00edm.“<\/div>\n

V rohu nalevo od n\u011bj byl Bill, dal\u0161\u00ed<\/em> Bill. Obj\u00edmal si kolena a o\u010di m\u011bl vykulen\u00e9, z\u00edral na krev. „Pomoz mi,“ za\u0161eptal tich\u00fdm zlomen\u00fdm hlasem a Bill ve st\u00ednu se zasm\u00e1l; temn\u00fdm, zl\u00fdm sm\u00edchem, kter\u00fd se rozdrn\u010del chodbou. „Pros\u00edm,“ plakal ten u zdi, prosebn\u011b se na Toma d\u00edval. „M\u016f\u017ee\u0161 m\u011b zachr\u00e1nit.“<\/div>\n
„Je pozd\u011b!“ rozk\u0159ikl se s nep\u0159\u00edjemn\u00fdm sm\u00edchem ten od krve a Tom zavrt\u011bl hlavou. „Nem\u016f\u017ee\u0161 ho zachr\u00e1nit.“<\/div>\n
„Ne, nen\u00ed pozd\u011b, j\u00e1\u2026“<\/div>\n
\n
\n

Pak se ozval dal\u0161\u00ed hlas, napravo, ale tenhle byl hlubok\u00fd a zast\u0159en\u00fd a ani trochu jako ti dva. „Tome,“ zast\u00e9nal a Tom se oto\u010dil, o\u010di vykulen\u00e9. „Tome, poj\u010f si se mnou hr\u00e1t.“<\/p><\/div>\n

Tenhle Bill se op\u00edral o ze\u010f, hlavu zaklon\u011bnou a nohy rozta\u017een\u00e9, s o\u010dima na Tomovi. „Tolik t\u011b pot\u0159ebuju,“ \u0159ekl a trochu se o ze\u010f ot\u0159el, znovu zast\u00e9nal.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu,“ \u0159ekl Tom, ale neviditeln\u00e1 s\u00edla ho k n\u011bmu p\u0159itahovala. Za n\u00edm ten druh\u00fd vyk\u0159ikl.<\/div>\n
„Tome, pros\u00edm, pomoz mi!“<\/div>\n
Tom se znovu oto\u010dil, roztahan\u00fd na kusy. Temn\u00fd se znovu zasm\u00e1l, hlasit\u011bji, a ten na\u0159\u00edkaj\u00edc\u00ed si zakryl u\u0161i, vzlykal a je\u0161t\u011b v\u00edc se schoulil.<\/div>\n
„Oba dva zmlkn\u011bte,“ \u0159ekl t\u0159et\u00ed Bill. „Poj\u010fme je ignorovat, Tome, hmm?“ \u0159ekl a prstem tahal za tkani\u010dku u kalhot, rozv\u00e1zal ji. „V\u00ed\u0161, \u017ee m\u011b chce\u0161.“<\/div>\n
Tom zavrt\u011bl hlavou, o\u010di vykulen\u00e9 „Nem\u016f\u017eu-„<\/p>\n

„Oh, Tome, tady jsi!“<\/p>\n

Tom se oto\u010dil sm\u011brem, odkud se to ozvalo, a byl tam dal\u0161\u00ed Bill, st\u00e1l u sv\u011btla vedle okna. „P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, kdy se za mnou p\u0159ijde\u0161 pod\u00edvat.“<\/div>\n

„Oh, Bille,“ vydechl Tom a vy\u0161kr\u00e1bal se na nohy. „Jsi to ty.“ Tohle byl ten prav\u00fd Bill, ti ostatn\u00ed byli fale\u0161n\u00ed a Tom byl tak r\u00e1d, \u017ee ho vid\u00ed, a\u017e by bre\u010del. Bill m\u011bl hebk\u00e9 rovn\u00e9 vlasy kolem \u010dist\u00e9ho, skoro and\u011blsk\u00e9ho obli\u010deje a Tom se usm\u00e1l. Jeho l\u00ed\u010den\u00ed bylo opravdov\u00e9 a jeho ple\u0165 jako by z\u00e1\u0159ila. Byl naprosto p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd. „Kde jsi byl?“<\/div>\n
„Byl jsem\u2026“ Bill se zd\u00e1l, \u017ee se nedok\u00e1\u017ee soust\u0159edit v tom hluku kolem, brek, steny a sm\u00edch. Zvedl ob\u011b ruce, luskl prsty a okam\u017eit\u011b se ud\u011blalo ticho.<\/div>\n
„Jaks to ud\u011blal?“ zeptal se Tom ohromen\u011b, Bill se jen jemn\u011b usm\u00e1l a trochu zaklonil hlavu, o\u010di zav\u0159en\u00e9 a pusu otev\u0159enou.<\/p>\n

Tom se rozhl\u00e9dl a vid\u011bl, jak se ti t\u0159i Billov\u00e9 za\u010d\u00ednali m\u011bnit na t\u0159i individu\u00e1ln\u00ed sloupy kou\u0159e a p\u0159esouvali se k Billovi.<\/div>\n

Tom nev\u011bd\u011bl, jak to zastavit, mohl se jen d\u00edvat, jak ty t\u0159i mraky kou\u0159e sjely Billovi dol\u016f do krku. Kdy\u017e byli v\u0161ichni uvnit\u0159, Bill zav\u0159el pusu a narovnal hlavu. O\u010di m\u011bl temn\u00e9 a za\u010dala mu z nich t\u00e9ct krev, m\u00edchala se s tekutinou, kter\u00e1 vypadala jako slzy. „Mmmh, Tome,“ \u0159ekl a pomalu \u0161el k n\u011bmu. „V\u00ed\u0161, \u017ee m\u011b chce\u0161,“ zamru\u010del a rozt\u0159esenou rukou se po n\u011bm nat\u00e1hl.<\/p>\n

Tom se probudil, o\u010di vykulen\u00e9, sna\u017eil se sv\u016fj sen vst\u0159ebat. Posledn\u00ed dobou se mu Bill ve snech m\u00edchal spole\u010dn\u011b s t\u00edm mu\u017eem, kter\u00e9ho zabil, ale tohle byla novinka. Tom si promnul o\u010di a dal nohy z postele, rychle ztr\u00e1cel detaily ze snu, ale pamatoval si, \u017ee tam byli \u010dty\u0159i Billov\u00e9, kte\u0159\u00ed ho k sob\u011b tahali. To bylo \u0161\u00edlen\u00e9.<\/div>\n

Tom ud\u011blal sv\u00e9 rann\u00ed ritu\u00e1ly a myslel na to, o \u010dem snil. V\u011bd\u011bl, \u017ee jeho matka byla cel\u00e1 hotov\u00e1 do vykl\u00e1d\u00e1n\u00ed sn\u016f, ale kdyby o n\u011b\u010dem takov\u00e9m sv\u00e9 matce \u0159ekl, nejsp\u00ed\u0161 by to nebyl dobr\u00fd n\u00e1pad, tak\u017ee se rozhodl, \u017ee bude \u017e\u00edt, ani\u017e by v\u011bd\u011bl, co to m\u011blo znamenat. Stejn\u011b to nejsp\u00ed\u0161 nic nebylo; jen se mu o tom zd\u00e1lo, proto\u017ee se st\u00e1le nep\u0159enesl p\u0159es to, \u017ee n\u011bkoho zabil. Nejsp\u00ed\u0161 mu bude chv\u00edli trvat, ne\u017e jeho obli\u010dej p\u0159estane ve snech v\u00eddat.<\/p>\n

Kdy\u017e u\u017e mluv\u00edme o jeho matce, za\u010dala ho posledn\u00ed dobou peskovat kolem toho, aby se p\u0159est\u011bhoval do Berl\u00edna a za\u010dal pracovat na stanici sv\u00e9ho otce. Po\u0159\u00e1d \u0159\u00edkala, \u017ee je tam toho v\u00edc co na pr\u00e1ci a \u017ee by ho mohl vid\u011bt \u010dast\u011bji. Up\u0159\u00edmn\u011b, ani jedno z toho ho nel\u00e1kalo. Zeza\u010d\u00e1tku to tu Tomovi p\u0159ipadalo nudn\u00e9, ale \u010dasem si uv\u011bdomil, \u017ee se mu ten klid l\u00edb\u00ed. Tom byl r\u00e1d na mal\u00e9 stanici v mal\u00e9m m\u011bst\u011b; nepot\u0159eboval v\u00edc pr\u00e1ce, a to, \u017ee mu ka\u017ed\u00fd den nechodila m\u00e1ma ukl\u00edzet do bytu, bylo tak\u00e9 dob\u0159e. Tom ji miloval, ale nem\u011bla hranice.<\/div>\n

Mimo to, Bill byl tady a ne v Berl\u00edn\u011b.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Jeliko\u017e v\u010dera str\u00e1vil s Billem a\u017e moc \u010dasu, Tom se rozhodl, \u017ee ho dal\u0161\u00ed den nenav\u0161t\u00edv\u00ed, aby si n\u00e1\u010delnice neza\u010dala v\u0161\u00edmat jeho absence. To by j\u00ed nejsp\u00ed\u0161 moc nesed\u011blo a Tom by r\u00e1d z\u016fstal zam\u011bstnan\u00fd a nesuspendovan\u00fd, na rozd\u00edl od Andrease.<\/p><\/div>\n

Georg se na n\u011bj zle d\u00edval, kdy\u017e p\u0159i\u0161el do pr\u00e1ce, a hned jak byli v kancel\u00e1\u0159i sami, p\u0159ijel k n\u011bmu na \u017eidli.<\/p>\n

„Pohybuje\u0161 se na tenk\u00e9m led\u011b,“ sykl. „Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee jsem si nev\u0161iml, jak jsi byl v\u010dera p\u0159es dv\u011b hodiny pry\u010d?“<\/div>\n

Tom pokr\u010dil rameny. „Nepot\u0159ebuje\u0161 m\u011b.“<\/div>\n
Georg vypadal \u0161okovan\u011b. „Tohle je tvoje pr\u00e1ce<\/em>,“ \u0159ekl. „Nem\u016f\u017ee\u0161 ji vynech\u00e1vat jen proto, aby sis u\u017e\u00edval sladk\u00fd \u010das s n\u011bjak\u00fdm promiskuitn\u00edm v\u011bzn\u011bm.“<\/div>\n
„Tak\u017ee te\u010f je promiskuitn\u00ed<\/em>,“ zasm\u00e1l se Tom. „Vzpom\u00edn\u00e1m si, kdy\u017e byl je\u0161t\u011b d\u011bsiv\u00fd a nebezpe\u010dn\u00fd.“<\/div>\n
„Je!<\/em> O to mi kurva jde!“<\/div>\n
Tom si povzdychl. „Tohle u\u017e v\u00e1\u017en\u011b za\u010d\u00edn\u00e1 b\u00fdt ohran\u00fd.“<\/div>\n
„Uv\u011bdomuje\u0161 si, \u017ee si s tebou jen hraje, \u017ee?“ zeptal se Georg a Tom se pod\u00edval zp\u00e1tky na svoje pap\u00edrov\u00e1n\u00ed, zask\u0159\u00edpal zuby. „A\u0165 u\u017e k n\u011bmu c\u00edt\u00ed\u0161 cokoliv, tak on to nec\u00edt\u00ed.“<\/div>\n
P\u0159i tomhle sebou Tom cuknul. „Nic k n\u011bmu nec\u00edt\u00edm<\/em>,“ odsekl, lhal a doufal, \u017ee nebylo vid\u011bt, jak zpanika\u0159il. „Jsi \u0161\u00edlen\u00fd, nikdy bych to nenechal zaj\u00edt tak daleko.“<\/div>\n
Georg se na n\u011bj skepticky pod\u00edval a Tom zavr\u010del. „M\u00e1m ho r\u00e1d, nic v\u00edc. M\u00e1m ho r\u00e1d tak, jak m\u00e1m r\u00e1d sv\u00e9 p\u0159\u00e1tele.“<\/div>\n
„Fajn,“ \u0159ekl Georg, ale nezn\u011bl p\u0159esv\u011bd\u010den\u011b a Tom ho za to cht\u011bl pra\u0161tit, ale co by to dok\u00e1zalo?<\/div>\n
N\u011bco k Billovi c\u00edtil a moc dob\u0159e to v\u011bd\u011bl, ale Georg se mu p\u0159eci nem\u011bl pr\u00e1vo hrabat v hlav\u011b.<\/p>\n

Tom se vr\u00e1til zp\u00e1tky ke sv\u00e9 pr\u00e1ci stejn\u011b jako Georg a to ticho trvalo asi deset minut, pak Georg vydechl. „Tak\u017ee\u2026 jako\u2026“ zav\u00e1hal. „O \u010dem spolu mluv\u00edte?“<\/div>\n

„J\u00e1 a Bill?“ zeptal se Tom nep\u0159\u00edtomn\u011b, napsal svoje pracovn\u00ed heslo do star\u00e9ho pracovn\u00edho po\u010d\u00edta\u010de na stole.<\/div>\n
„Jo. Chci \u0159\u00edct, jako\u2026 mluv\u00ed v\u016fbec? Nikdy jsem ho nic nesly\u0161el \u0159\u00edct.“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee mluv\u00ed.“<\/div>\n
„Ale\u2026“ Georg se za\u0161klebil. „O \u010dem? Co bys s n\u00edm mohl m\u00edt spole\u010dn\u00fdho?“<\/div>\n
Tom p\u0159estal ps\u00e1t a vydechl. „Nev\u00edm,“ \u0159ekl up\u0159\u00edmn\u011b. „Mo\u017en\u00e1 nic. Ale\u2026 r\u00e1d s n\u00edm mluv\u00edm. L\u00edb\u00ed se mi, jak se u\u010d\u00ed mi v\u011b\u0159it a d\u016fv\u011b\u0159ovat mi. Chci tady b\u00fdt v tomhle pro n\u011bj a\u2026“<\/div>\n
„K\u00e1mo,“ zastavil ho Georg. „Jsi ve \u0161patn\u00fd profesi, soci\u00e1ln\u00ed pracovn\u00edku.“<\/div>\n
Tom se zasm\u00e1l t\u00e9 pravd\u011b. „Jo, asi ano.“<\/p>\n

„Opravdu si to mysl\u00ed\u0161?“ zeptal se Georg a Tom pokr\u010dil rameny.<\/div>\n

„Nikdy jsem tohle opravdu necht\u011bl,“ \u0159ekl a oto\u010dil se na sv\u00e9ho kolegu. „Je to jen v rodin\u011b a byla to lehk\u00e1 v\u011bc, co d\u011blat, v\u017edycky to bylo p\u0159ede mnou. Tak n\u011bjak, byla to moje jedin\u00e1 mo\u017enost, byl jsem t\u00edm krmen\u00fd u\u017e od mala,“ \u0159ekl s temn\u00fdm sm\u00edchem a uk\u00e1zal po m\u00edstnosti. „Ale je to v pohod\u011b,“ \u0159ekl a oto\u010dil se zp\u00e1tky ke sv\u00e9mu po\u010d\u00edta\u010di. „Nen\u00ed to tak, \u017ee bych to tu nesn\u00e1\u0161el nebo n\u011bco.“<\/div>\n
„Ale nen\u00ed to tv\u016fj sen.“<\/div>\n
„To rozhodn\u011b.“<\/p>\n

Georg zamru\u010del. „Tak\u017ee co ti \u0159\u00edk\u00e1?“ zeptal se, lokty se op\u0159el o op\u011bradlo dal\u0161\u00ed \u017eidle a d\u00edval se na Toma.<\/div>\n

Ten si odfrkl. „Jako bych ti to snad cht\u011bl \u0159\u00edct.“<\/div>\n
„No tak!“ za\u00fap\u011bl Georg. „Mus\u00ed\u0161 mi n\u011bco<\/em> d\u00e1t.“<\/div>\n
„Ah, fajn,“ vydechl zoufale Tom a sna\u017eil se vymyslet n\u011bco, co by mu mohl \u0159\u00edct a co by pro Billa nebylo moc osobn\u00ed. „Nikdy nebyl zam\u010den\u00fd v uzam\u010den\u00e9m odd\u011blen\u00ed tady na stanici,“ \u0159ekl a Georgovi se zhor\u0161ila n\u00e1lada, ale Tom pokra\u010doval d\u0159\u00edv, ne\u017e m\u011bl \u0161anci si za\u010d\u00edt st\u011b\u017eovat. „Ale,“ pokra\u010doval, „byl zam\u010den\u00fd na samotce, kdy\u017e byl v psychiatrick\u00e9 l\u00e9\u010debn\u011b.“<\/div>\n
Georgovi se obli\u010dej rozsv\u00edtil jako d\u00edt\u011bti na V\u00e1noce. „To je je\u0161t\u011b lep\u0161\u00ed!“ vydechl. „To je \u00fa\u017easn\u00fd. V\u00ed\u0161, co s n\u00edm je? Je-„<\/div>\n
„I kdybych to v\u011bd\u011bl, ne\u0159ekl bych ti to,“ \u0159ekl Tom, rozhodl se Georgovi ne\u0159\u00edct o tom, co v\u011bd\u011bl o Billov\u011b ment\u00e1ln\u00edm zdrav\u00ed. Georg to nepot\u0159eboval v\u011bd\u011bt, bylo to a\u017e moc osobn\u00ed.<\/div>\n
„Trapn\u00fd,“ za\u00fap\u011bl Georg. „Jak dlouho byl v bl\u00e1zinci?“<\/div>\n
Tom se zamra\u010dil nad tou volbou slov, ale Georg pokr\u010dil rameny. „Nev\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl up\u0159\u00edmn\u011b.<\/p>\n

„Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee ti opravdu n\u011bco \u0159\u00edk\u00e1,“ \u0159ekl Georg ohromen\u011b. „Sly\u0161el jsem, \u017ee nepromluvil ani slovo, kdy\u017e byl u soudu, a\u017e na ‚vinn\u00fd‘, kdy\u017e se ho zeptali, jak\u00fd rozsudek by si p\u0159\u00e1l.“<\/div>\n

Tom pokr\u010dil rameny, ale c\u00edtil se trochu nad\u0159azen\u011b.<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d, v\u0161ak v\u00ed\u0161, k\u0159i\u010d\u00ed uprost\u0159ed noci?“<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si,“ \u0159ekl Tom. „Mysl\u00edm, \u017ee mu na to n\u011bco dali.“<\/div>\n
Georg p\u0159ik\u00fdvl a Tom na n\u011bm vid\u011bl, jak se tou\u017e\u00ed je\u0161t\u011b na n\u011bco zeptat, ale p\u0159edst\u00edral, \u017ee to nevid\u00ed. Po n\u011bkolika vte\u0159in\u00e1ch Georg znovu promluvil. „V\u00ed\u0161, co ud\u011blal?“<\/div>\n
Tom skoro znovu \u0159ekl, \u017ee nev\u00ed, ne\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee by se mohl pobavit. Zastavil se pro dramatick\u00fd efekt a pomalu se ke Georgovi oto\u010dil \u010delem, ten m\u011bl o\u010di velikosti p\u00e1nve.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161?“ za\u0161eptal znovu a Tom pomalu p\u0159ik\u00fdvl, nasadil sv\u016fj nejlep\u0161\u00ed v\u00e1\u017en\u00fd v\u00fdraz.<\/p>\n

„Byla temn\u00e1 a bou\u0159liv\u00e1 noc,“ za\u010dal pomalu a ti\u0161e. „Billovi bylo teprve \u0161estn\u00e1ct a byl na cest\u011b dom\u016f.“<\/div>\n

Georg p\u0159ik\u00fdvl, sed\u011bl na kraji sv\u00e9 \u017eidle.<\/div>\n
„A pak\u2026“ \u0159ekl Tom a sna\u017eil se vymyslet co \u0159\u00edct. „A pak\u2026 najednou\u2026“ tak moc se sna\u017eil nesm\u00e1t se Georgovu v\u00fdrazu. „A\u2026 pak\u2026 ne, tohle nem\u016f\u017eu,“ \u0159ekl a za\u010dal se sm\u00e1t.<\/div>\n
Georg vypadal zmaten\u011b. „Co? Ne, \u0159ekni mi to!“<\/div>\n
„J\u00e1 to kurva nev\u00edm!“ sm\u00e1l se Tom. „Oh bo\u017ee, opravdu jsi mi to v\u011b\u0159il? Mysl\u00edm, \u017ee to je poprv\u00e9 co se mi poda\u0159ilo n\u011bkoho oklamat. Oh bo\u017ee. To nejde. Tv\u016fj v\u00fdraz<\/em>!“ Tom se pra\u0161til do stehna, m\u00e1lem bre\u010del.<\/div>\n
Georg se zamra\u010dil. „To nen\u00ed vtipn\u00fd.“<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1\u0161 si srandu?“ lapal Tom po dechu. „To je kurevsky vtipn\u00fd.“<\/div>\n
„No fajn,“ odfrkl si Georg a oto\u010dil se k Tomovi z\u00e1dy, ten se je\u0161t\u011b n\u011bkolik minut musel sm\u00e1t.<\/p>\n

P\u0159ibli\u017en\u011b o hodinu pozd\u011bji p\u0159i\u0161el Gustav promo\u010den\u00fd na kost a vypadal na\u0161tvan\u011b. „Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee zase pr\u0161\u00ed,“ post\u011b\u017eoval si a hodil si bundu p\u0159es \u017eidli, vyklepal vodu ze sv\u00fdch kr\u00e1tk\u00fdch vlas\u016f. „V r\u00e1diu \u0159\u00edkali, \u017ee se bl\u00ed\u017e\u00ed bou\u0159ka. Zase.“<\/div>\n

„V\u00e1\u017en\u011b?“ za\u00fap\u011bl Tom. „Kurva, m\u00e1m no\u010dn\u00ed.“<\/div>\n
„Hah!“ uk\u00e1zal na n\u011bj Georg a \u010f\u00e1belsky se zasm\u00e1l. „U\u017eij si to tady s\u00e1m v noci b\u011bhem bou\u0159ky.“<\/div>\n
„Nebude s\u00e1m<\/em>,“ p\u0159ipomn\u011bl mu Gustav a posadil se ke sv\u00e9mu stolu.<\/div>\n
„Ne, bude obklopen n\u00e1siln\u00edky a vrahy.“ Zazubil se Georg na Toma, kter\u00fd se zachv\u011bl. Tahle budova byla b\u011bhem bou\u0159ek opravdu d\u011bsiv\u00e1, star\u00e1 a rozvrzan\u00e1, tak\u017ee kdy\u017e to Georg takhle p\u0159ipom\u00ednal\u2026<\/div>\n
„Chci \u0159\u00edct, \u017ee Andreas m\u00e1 taky no\u010dn\u00ed,“ \u0159ekl Gustav a Tom za\u00fap\u011bl, op\u0159el se \u010delem o st\u016fl. „Co?“ zamra\u010dil se na n\u011bj Gustav. „Nem\u00e1\u0161 Andyho r\u00e1d? Mysl\u00edm, \u017ee je v pohod\u011b.“<\/div>\n
„Andyho<\/em>.“ Odfrkl si Tom a zvedl hlavu. „Ne, nem\u00e1m ho r\u00e1d, leze mi na nervy.“<\/div>\n
„Pro\u010d by ti lezl na nervy?“ zeptal se Georg s nakr\u010den\u00fdm obo\u010d\u00edm.<\/div>\n
Tom pokr\u010dil rameny, nebyl si jist\u00fd, co by jim m\u011bl \u0159\u00edct, jestli to, \u017ee to byl Andreas, kdo se vloni s Billem zapletl. I kdy\u017e mo\u017en\u00e1, pomyslel si s podl\u00fdm \u00fasm\u011bvem, mo\u017en\u00e1 by to z n\u011bj sundalo pozornost a p\u0159eneslo ji na Andrease. „M\u011bli byste se ho zeptat na Billa,“ \u0159ekla. „V\u00ed toho celkem dost.“<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161?“ zeptal se Gustav a Georg vypadal skepticky, jako by se b\u00e1l, \u017ee ho chce znovu nap\u00e1lit.<\/div>\n
„Vid\u011bl z Billa celkem dost, jestli ch\u00e1pete, jak to mysl\u00edm.“<\/div>\n
Ob\u011bma klesla \u010delist. „Chce\u0161 \u0159\u00edct\u2026“ Georg se zakoktal. „To vloni\u2026?“<\/div>\n
Tom jen tajn\u016fstk\u00e1\u0159sky pokr\u010dil rameny. „Jak jsem \u0159ekl, budete se ho muset zeptat.“<\/div>\n
„To mi v\u011b\u0159,“ zazubil se Georg. „To se zept\u00e1m.“<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Tom se nudil, nudil se od chv\u00edle, co Gustav s Georgem ode\u0161li dom\u016f. Byl tady jen on a Andreas, a ten byl nespole\u010densk\u00fd a sed\u011bl v kout\u011b, klikal si na sv\u00e9m po\u010d\u00edta\u010di. Chvilkama se na Toma pod\u00edval, jako by kontroloval, \u017ee tam je\u0161t\u011b je, nebylo mu z toho nejl\u00edp. P\u0159ipadal si jako pod dozorem. Andreas p\u0159edst\u00edral, \u017ee pracuje, ale Tom v odrazu v okn\u011b za n\u00edm vid\u011bl, \u017ee hraje karty.<\/p>\n

„Nem\u011bl bys kontrolovat ulice nebo n\u011bco?“ zeptal se Tom, kdy\u017e u\u017e to nemohl d\u00e1l sn\u00e9st.<\/div>\n

„Nechci t\u011b tady nechat o samot\u011b,“ \u0159ekl Andreas bez z\u00e1jmu, nezvedl pohled od po\u010d\u00edta\u010de.<\/div>\n
Tom se za\u0161klebil, nemohl v\u011b\u0159it vlastn\u00edm u\u0161\u00edm. „Pros\u00edm?“ zeptal se a zalo\u017eil ruce.<\/div>\n
„Ty v\u00ed\u0161, o \u010dem mluv\u00edm.“<\/div>\n
Tom si odfrkl a mumlal si pod nos. M\u011bl toho tolik, co mu cht\u011bl \u0159\u00edct, ale jen zask\u0159\u00edpal zuby a nechal to uvnit\u0159, zat\u00edmco si p\u0159edstavoval, jak\u00e9 by to bylo str\u010dit Andreasovi hlavu do z\u00e1chodu.<\/p>\n

Podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b se oto\u010dil zp\u00e1tky k po\u010d\u00edta\u010di. Tak\u00e9 chv\u00edli hr\u00e1l karty, ne\u017e to s povzdechem vzdal. Podrbal se na stehn\u011b, zamra\u010dil se, kdy\u017e uc\u00edtil n\u011bco v kapse. Vyndal to a okam\u017eit\u011b mu do\u0161lo, \u017ee to je fotka. Byl to obr\u00e1zek Kariny. Bill \u0159\u00edkal, \u017ee si ho m\u016f\u017ee vz\u00edt, tak si ho vzal. Rozlo\u017eil ho a pod\u00edval se. Opravdu byla kr\u00e1sn\u00e1, pomyslel si Tom, p\u0159i\u0161lo mu opravdu deprimuj\u00edc\u00ed, \u017ee v\u00ed, \u017ee tahle p\u0159ekr\u00e1sn\u00e1 mlad\u00e1 d\u00edvka, kter\u00e1 mohla m\u00edt b\u00e1je\u010dn\u00fd \u017eivot, je mrtv\u00e1 a \u0161est metr\u016f pod zem\u00ed.<\/div>\n

Oto\u010dil fotku a na zadn\u00ed stran\u011b bylo modrou propiskou naps\u00e1no jej\u00ed jm\u00e9no. Karina Stark.<\/em><\/div>\n
Tom si skousl ret a oto\u010dil se k po\u010d\u00edta\u010di. Mo\u017en\u00e1\u2026<\/div>\n
P\u0159ejel prsty po kl\u00e1vesnici a po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch se d\u00edval na logo Googlu. Napsal Karina Stark N\u011bmecko<\/em> a \u010dekal.<\/div>\n
Vykulil o\u010di, kdy\u017e mu vyjely v\u00fdsledky.<\/p>\n

Brut\u00e1ln\u00ed vra\u017eda, jeden sv\u011bdek\u2026<\/em> to bylo to jedin\u00e9, co zaregistroval, ne\u017e monitor z\u010dernal, sv\u011btla zablikala a v\u0161echno z\u010dernalo.<\/p>\n

„Co to kurva?“ sly\u0161el Andrease za\u00fap\u011bt.<\/div>\n

„Mysl\u00edm, \u017ee vypadl proud,“ \u0159ekl Tom, zamrkal a sna\u017eil se o\u010dima si zvyknout na tmu. „Kurva, to nen\u00ed zrovna v dobrou chv\u00edli.“<\/div>\n
„To mi pov\u00eddej,“ za\u00fap\u011bl Andreas a Tom sly\u0161el, jak se zvedl. „Byl jsem tak bl\u00edzko k v\u00fdh\u0159e v solitare.<\/div>\n
Tom se zasm\u00e1l a vyndal svou mini baterku ze \u0161upl\u00edku, zapnul ji, i kdy\u017e to moc nepom\u00e1halo, byla a\u017e moc mal\u00e1.<\/div>\n
„Nev\u00ed\u0161, jestli tu maj\u00ed n\u011bkde sv\u00ed\u010dky?“ zeptal se Andreas a Tom pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Pod\u00edvej se Gustavovi do \u0161upl\u00edk\u016f, m\u00e1 v\u0161echno pro p\u0159\u00edpad nouze.“<\/div>\n
V Gustavov\u011b \u0161upl\u00edku byl opravdu pytl\u00edk se sv\u00ed\u010dkami a Andreas s Tomem si jich n\u011bkolik zap\u00e1lili, dokud po\u0159\u00e1dn\u011b nevid\u011bli.<\/div>\n
Andreas se d\u00edval ven z okna, kdy\u017e Tom rozsv\u00edtil posledn\u00ed sv\u00ed\u010dku na sv\u00e9m stole. „Mo\u017en\u00e1 to nenahod\u00ed a\u017e do r\u00e1na,“ \u0159ekl. „Ta bou\u0159ka se zhor\u0161uje, vypadla cel\u00e1 \u010dtvr\u0165.“<\/div>\n
„Bezva.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
O dv\u011b hodiny pozd\u011bji byla po\u0159\u00e1d tma. Sv\u00ed\u010dky doho\u0159\u00edvaly a Tom se tak nudil, \u017ee si kreslil, a to neum\u011bl nakreslit ani hovno.<\/div>\n
„Brzy si asi z nudy za\u010dnu rv\u00e1t vlasy, jen abych m\u011bl co d\u011blat,“ zamru\u010del Tom a sly\u0161el, jak si Andreas povzdychl.<\/div>\n
„Tome, j\u00e1\u2026“ tom zvedl pohled a vid\u011bl, jak se Andreas v \u0161eru h\u00fdbal. „Douf\u00e1m, \u017ee v\u00ed\u0161, \u017ee se ti jen sna\u017e\u00edm pomoct\u2026 s t\u00edm ohledn\u011b Billa\u2026“<\/div>\n
Tom se zamra\u010dil. Pro\u010d o tom musel znovu mluvit? „Nepot\u0159ebuju tvoji pomoc.“<\/div>\n
Andreas vypadal tak up\u0159\u00edmn\u011b ustaran\u011b, \u017ee Tom musel na chv\u00edli odvr\u00e1tit pohled.<\/div>\n
„V\u00edm, jak se c\u00edt\u00ed\u0161,“ \u0159ekl. „V\u011b\u0159 mi, ch\u00e1pu to. Ale mus\u00ed\u0161 si uv\u011bdomit, \u017ee on-„<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee ho nech\u00e1v\u00e1m si se mnou hr\u00e1t, tak jak si hr\u00e1l s tebou?“ \u0159ekl Tom a zamra\u010dil se, dokonce i v tom \u0161patn\u00e9m sv\u011btle vid\u011bl, jak jeho kolega trochu rudne.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee si se mnou hraje?“ syknul Andreas a oto\u010dil si \u017eidli na stranu, aby na sebe l\u00e9pe vid\u011bli. „Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee jsem m\u011bl sebemen\u0161\u00ed pon\u011bt\u00ed? V\u011b\u0159il<\/em> jsem mu,“ \u0159ekl. „V\u011b\u0159il jsem mu to, j\u00e1\u2026“ podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b za\u00fap\u011bl. „Myslel jsem, \u017ee jsme chytr\u00fd, myslel jsem, \u017ee v\u00edm, co d\u011bl\u00e1m. Nen\u00e1vid\u00edm<\/em> sledovat t\u011b j\u00edt po t\u00e9 sam\u00e9 cest\u011b. Nikomu bych to nep\u0159\u00e1l, ch\u00e1pe\u0161 to<\/em>?“<\/p>\n

Tom sklopil pohled. „M\u011bn\u00ed se,“ zamumlal a mra\u010dil se na boty.<\/div>\n

„Nem\u011bn\u00ed,“ \u0159ekl Andres, zn\u011bl zoufale. „Je to \u010d\u00e1st jeho hran\u00ed, to to nevid\u00ed\u0161? Je to jen \u010d\u00e1st toho, jak t\u011b st\u00e1hnout dol\u016f. On v\u00ed, \u017ee si mysl\u00ed\u0161, \u017ee se m\u011bn\u00ed, p\u0159edst\u00edr\u00e1 to. Je jako chameleon, m\u011bn\u00ed se podle toho, co po n\u011bm lid\u00e9 cht\u011bj\u00ed, on-„<\/div>\n
„Ne,“ zavrt\u011bl Tom hlavou. „Nen\u00ed. Zn\u00e1m\u2026“<\/div>\n
„Zn\u00e1\u0161 ho?“<\/em><\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee za\u010d\u00edn\u00e1m\u2026“<\/div>\n
Andreas se zoufal\u00fdm v\u00fddechem zaklonil hlavu a zhluboka se nadechl, ne\u017e se pod\u00edval zp\u00e1tky na Toma s trp\u011blivost\u00ed v obli\u010deji. „Nev\u00ed\u0161 o n\u011bm v\u016fbec nic,“ \u0159ekl. „Nev\u00ed\u0161 nic, nev\u00ed\u0161 co-„<\/div>\n
„Co ud\u011blal?“ zeptal se Tom a pak zavrt\u011bl hlavou. „Je mi to jedno. U\u017e m\u011b to nezaj\u00edm\u00e1.“<\/p>\n

Andreasovi trochu klesla \u010delist. „Jsi v tom a\u017e po u\u0161i,“ \u0159ekl po tom, co se trochu vzpamatoval z \u0161oku, kter\u00fd mu Tom zp\u016fsobil a Tom sklopil pohled, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1 pravdu. „\u0158eknu ti to. \u0158eknu ti, co ud\u011blal a zm\u011bn\u00ed\u0161 n\u00e1z-„<\/div>\n

„Ne!“ zvedl se Tom, sv\u00edral p\u011bsti zlost\u00ed, o\u010di vykulen\u00e9 panikou. „Ne\u0159\u00edkej mi to, nechci to v\u011bd\u011bt. Ne!“ zvedl ruce a Andreas otev\u0159el pusu, aby promluvil. „Nic ne\u0159\u00edkej. Ani se nepokou\u0161ej\u2026“ rychle se oto\u010dil na pat\u011b a utekl z m\u00edstnosti, zrovna kdy\u017e se venku ozval hlasit\u00fd hrom.<\/div>\n
„Fajn!“ zak\u0159i\u010del za n\u00edm Andreas. „U\u017e t\u011b nebudu varovat! Sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b? Kon\u010d\u00edm!“<\/p>\n

<\/em> Tom vyb\u011bhl schody, dupal po schodech a v u\u0161\u00edch mu hu\u010dela krev. Zasranej kret\u00e9n, pomyslel si, nad\u00e1val si pod nos. Bill se od lo\u0148sk\u00e9ho roku zm\u011bnil, zm\u011bnil se od Andrease.<\/div>\n

Zastavil se, kdy\u017e do\u0161el do \u010dtvrt\u00e9ho patra a sna\u017eil se popadnout dech, sjel po zdi, posadil se na zem. Byla tu takov\u00e1 tma, \u017ee m\u011bl dojem, \u017ee se mu tma tla\u010d\u00ed o\u010dima pod kosti, a tak je zav\u0159el.<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl, jestli m\u016f\u017ee Billa te\u010f nav\u0161t\u00edvit, i kdy\u017e nev\u011b\u0159il tomu, co mu Andreas \u0159ekl. Alespo\u0148 tomu necht\u011bl v\u011b\u0159it. „Do prdele,“ za\u0161eptal a op\u0159el se hlavou o ze\u010f.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Venku st\u00e1le h\u0159m\u011blo, kdy\u017e se Tom o p\u016fl hodiny pozd\u011bji zvedl na nohy. Rozhodl se, \u017ee mu je jedno, co si Andreas mysl\u00ed. Tom si u Billa v\u0161iml za posledn\u00edch n\u011bkolik t\u00fddn\u016f zm\u011bny. Mo\u017en\u00e1 to za\u010dalo jako hra, mo\u017en\u00e1 m\u011bl skon\u010dit jako Andreas, ale n\u011bjak se dostal Billovi pod k\u016f\u017ei a nenech\u00e1 to v\u0161echno j\u00edt jen proto, \u017ee se Andreas b\u00e1l. Jestli to m\u00e1 dok\u00e1zat, \u017ee si Bill nehraje, pak\u2026 ne, Tom na to necht\u011bl myslet.<\/p><\/div>\n

Odhodlan\u011b otev\u0159el dve\u0159e a ve\u0161el do chodby. Byla tu takov\u00e1 tma, \u017ee skoro nic nevid\u011bl, ale nebyly tu \u017e\u00e1dn\u00e9 rohy a znal to tu, tak\u017ee se lehce orientoval. Sly\u0161el tich\u00e9 chr\u00e1p\u00e1n\u00ed z r\u016fzn\u00fdch cel a my\u0161lenka, \u017ee Bill mo\u017en\u00e1 sp\u00ed, ho znepokojovala v\u00edc, ne\u017e by m\u011bla.<\/div>\n
No, ni\u010demu neu\u0161kod\u00ed, kdy\u017e se prost\u011b pod\u00edv\u00e1.<\/div>\n
Vy\u0161el chodbou a na zlomek vte\u0159iny blesk chodbu osv\u011btlil, Tom se zachv\u011bl, p\u0159ipomn\u011blo mu to jeho sen. Zav\u0159el o\u010di a zhluboka se nadechl, sna\u017eil se nemyslet na mrtv\u00e9 t\u011blo a zvuk Billova zl\u00e9ho sm\u00edchu, pokra\u010doval v ch\u016fzi.<\/p>\n

Tom do\u0161el k cele 32 a pod\u00edval se skrz m\u0159\u00ed\u017ee. Z\u00e1clony nebyly \u00fapln\u011b zata\u017een\u00e9, prou\u017eek sv\u011btla dopadal na Billovo sp\u00edc\u00ed t\u011blo, Tomovi klesla ramena. Opravdu moc s n\u00edm cht\u011bl mluvit, ale p\u0159eci ho nem\u016f\u017ee jen tak budit.<\/div>\n

Zrovna cht\u011bl odej\u00edt, kdy\u017e se Bill pohnul. Trochu vrt\u011bl hlavou a n\u011bco si pro sebe mumlal, Tomovi do\u0161lo, \u017ee se mu n\u011bco zd\u00e1. Nemohl to b\u00fdt hezk\u00fd sen podle toho, jak se Bill tv\u00e1\u0159il a mra\u010dil.<\/div>\n
„O \u010dem sn\u00ed\u0161?“ za\u0161eptal Tom. „Co t\u011b stra\u0161\u00ed?“<\/div>\n
Bill oto\u010dil hlavu na druhou stranu a ti\u0161e zana\u0159\u00edkal, v dlani pevn\u011b sv\u00edral pe\u0159inu. Po\u0159\u00e1d si n\u011bco mumlal a Toma zv\u011bdavost znovu zmohla. Potichu odemkl dve\u0159e a vklouzl dovnit\u0159, zastavil se, aby zadr\u017eel dech, kdy\u017e si pomyslel, \u017ee se Bill probouz\u00ed. Jen se mu to zd\u00e1lo, a tak Tom p\u0159e\u0161el k posteli a klekl si na zem tak, aby byl u Billovy hlavy.<\/p>\n

„Ne\u2026“ vydechl Bill a zamra\u010dil se v\u00edc. „Neubli\u017euj mi.“<\/div>\n

Tomovi se sev\u0159elo srdce. „Nikdo ti neubli\u017euje,“ za\u0161eptal a dotkl se Billovy sev\u0159en\u00e9 p\u011bsti. „Jsi v bezpe\u010d\u00ed, ano?“<\/div>\n
Bill se nezd\u00e1l, \u017ee by ho ve sv\u00e9m hlubok\u00e9m sp\u00e1nku sly\u0161el, a tak mu jemn\u011b zat\u0159\u00e1sl s ramenem, i kdy\u017e to ho tak\u00e9 neprobudilo. Nejsp\u00ed\u0161 se nedok\u00e1\u017ee probudit, pomyslel si a pod\u00edval se na pr\u00e1zdn\u00fd plastov\u00fd kel\u00edmek na no\u010dn\u00edm stolku, ve kter\u00e9m p\u0159edt\u00edm byla jeho no\u010dn\u00ed d\u00e1vka pr\u00e1\u0161k\u016f na span\u00ed. Mo\u017en\u00e1 mu pom\u00e1haly usnout, ale nebraly pry\u010d no\u010dn\u00ed m\u016fry. Bylo mu ho tak l\u00edto, d\u00edval se na n\u011bj, jak se tr\u00e1p\u00ed se zl\u00fdm snem, to jak ti\u0161e na\u0159\u00edkal, mu p\u0159ipomn\u011blo jeho vlastn\u00ed no\u010dn\u00ed m\u016fru, tu, kde Bill byl tak mali\u010dk\u00fd, zraniteln\u00fd a cht\u011bl pomoct. Bill necht\u011bl pomoct a nebyl ani mal\u00fd nebo zraniteln\u00fd. Kdy\u017e byl vzh\u016fru, zd\u00e1lo se, \u017ee ho nedok\u00e1\u017ee nic vystra\u0161it, ale kdy\u017e spal, tak ho n\u011bco d\u011bsilo.<\/div>\n
„Tv\u016fj\u2026“ zamumlal Bill a znovu cukl hlavou, „\u2026nic nepov\u00edm\u2026“<\/div>\n
Bill se za\u010d\u00ednal potit a jeho v\u00fdraz byl st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc utr\u00e1pen\u011bj\u0161\u00ed, Tom nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, co s t\u00edm d\u011blat, kdy\u017e se zd\u00e1lo, \u017ee ho neodk\u00e1\u017ee probrat.<\/div>\n
Pak si Tom vzpomn\u011bl na slova, kter\u00e1 se objevila, kdy\u017e si googlil Karinu Stark. Vra\u017eda\u2026 sv\u011bdek\u2026<\/em><\/div>\n
Byl Bill ten sv\u011bdek? D\u00edval se snad, jak um\u00edr\u00e1?<\/p>\n

Tom se na Billa jemn\u011b pod\u00edval. „Hej,“ \u0159ekl a polo\u017eil mu ruku na rameno. „Je to jen sen, a\u0165 vid\u00ed\u0161 cokoliv, je to sen.“ Pohladil ho h\u0159betem ruky po v\u00fdrazn\u00fdch l\u00edcn\u00edch kostech. „Jsem tady,“ \u0159ekl, p\u0159ipadal si trochu hloup\u011b. „A nic ti neubl\u00ed\u017e\u00ed.“<\/div>\n

K jeho p\u0159ekvapen\u00ed se Bill za\u010dal uklid\u0148ovat, a tak pokra\u010doval. „V\u00edm, \u017ee t\u011b n\u011bco d\u011bs\u00ed a a\u0165 u\u017e je to cokoliv, nevad\u00ed mi, \u017ee to nev\u00edm. Jen chci v\u011bd\u011bt, jestli mi to chce\u0161 \u0159\u00edct.“<\/div>\n
Bill\u016fv dech se zpomalil a jeho zamra\u010den\u00ed se zmen\u0161ilo, kdy\u017e se Tom d\u00e1l dot\u00fdkal jeho obli\u010deje, kdy\u017e s n\u00edm mluvil.<\/div>\n
„Dobrou noc,“ za\u0161eptal Tom. „Sna\u017e se, a\u0165 se ti zd\u00e1 n\u011bco hezk\u00e9ho\u2026 ano?“<\/div>\n
Bill se ze sp\u00e1nku slab\u011b usm\u00e1l.<\/p>\n

autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: BrokenMirror Tajemstv\u00ed, kter\u00e1 m\u00e1\u0161 s\u00e1m udr\u017eet Jeho kroky se oz\u00fdvaly celou pr\u00e1zdnou chodbou. B\u00e1l se; srdce mu bu\u0161ilo, jako by mu cht\u011blo ut\u00e9ct z hrudn\u00edku, a v ruce pevn\u011b sv\u00edral zbra\u0148. N\u00e1sledoval krvavou stopu na zemi; zd\u00e1lo se, \u017ee k n\u011b\u010demu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[563],"tags":[],"class_list":["post-4449","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-815-by-brokenmirror"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4449","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4449"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4449\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4449"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4449"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4449"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}