{"id":4475,"date":"2013-11-24T18:00:00","date_gmt":"2013-11-24T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4461"},"modified":"2013-11-24T18:00:00","modified_gmt":"2013-11-24T17:00:00","slug":"815-21","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/11\/24\/815-21\/","title":{"rendered":"#815 21."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
Netla\u010d na dve\u0159e kde je naps\u00e1no t\u00e1hnout<\/p>\n

<\/strong> Tom zme\u0161kal zbytek ob\u011bdov\u00e9 pauzy, ostatn\u00ed nejsp\u00ed\u0161 p\u0159em\u00fd\u0161leli kde je, ale dne\u0161ek byl nudn\u00fd. Nic se nestalo a nic se nestane, nejsp\u00ed\u0161 nebyl pot\u0159eba, a i kdyby ano, pak si byl jist\u00fd, \u017ee Georg a Gustav v\u011bd\u011bli, kde hledat, pomyslel si. Andreas nejsp\u00ed\u0161 tak\u00e9.<\/div>\n

Tom s Billem sed\u011bl, dokud se o hodinu pozd\u011bji neprobudil; \u0159asy se mu za\u010daly chv\u011bt, znak toho, \u017ee se probouz\u00ed.<\/p>\n

„Ahoj,“ za\u0161eptal, kdy\u017e se Bill unaven\u011b rozhl\u00e9dl, pomalu mrkal.<\/div>\n

Bill se za\u0161klebil, p\u00e1rkr\u00e1t zamrkal a pak se pod\u00edval na Toma. Chv\u00edli se na n\u011bj d\u00edval, ne\u017e o\u010di pevn\u011b zav\u0159el. „Kurva,“ zamumlal. „Co se do prdele stalo?“<\/div>\n
„Ty\u2026“ Tom se podrbal na krku, p\u0159em\u00fd\u0161lel, kolik si toho Bill pamatoval. „Ty, er, zni\u010dils zrcadlo a cht\u011bl\u2026 no vlastn\u011b, museli jsme ti z ruky vyndat sklo.“ Zastavil. „Bylo to nechutn\u00e9.“<\/div>\n
Bill zvedl zafa\u010dovanou ruku a zkoumal ji. Trocha krve prosakovala ven, pokr\u010dil prsty. „Hm,“ broukl a polo\u017eil ruku na zem.<\/div>\n
„Opravdu se omlouv\u00e1m, \u017ee jsem se tolik ptal,“ \u0159ekl Tom a mra\u010dil se. „Nemyslel jsem\u2026“<\/div>\n
Bill se znovu za\u0161klebil. „Tak mi ud\u011blej laskavost a nemluv o tom.“<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ Zavrt\u011bl Tom hlavou nad svou vlastn\u00ed hloupost\u00ed. „Promi\u0148.“<\/p>\n<\/div>\n
\n
Na chv\u00edli z\u016fstali zticha, ne\u017e Bill se slab\u00fdm \u00fasm\u011bvem promluvil. „Opravdu m\u011b sere\u0161 v\u00edc ne\u017e kdokoliv jin\u00fd.“<\/div>\n
Tom ho to u\u017e sly\u0161el \u0159\u00edkat a opravdu si za\u010d\u00ednal myslet, \u017ee to nen\u00ed dobr\u00e1 v\u011bc. \u010cekal, jestli bude Bill pokra\u010dovat.<\/div>\n
„Chci \u0159\u00edct,“ \u0159ekl Bill a mra\u010dil se na strop. „Kdy\u017e se tohle stalo naposledy, nem\u011bl jsem pr\u00e1\u0161ky, jasn\u011b. Te\u010f jsem je m\u011bl, co\u017e znamen\u00e1, \u017ee ty-<\/em>“ pod\u00edval se na Toma, „m\u011b doslova p\u0159iv\u00e1d\u00ed\u0161 k \u0161\u00edlenstv\u00ed.“ \u0158ekl lehce, o\u010di se mu leskly, ale Tom c\u00edtil v \u017ealudku t\u011b\u017ek\u00fd pocit. <\/div>\n
„Chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee pot\u0159ebuje\u0161 siln\u011bj\u0161\u00ed pr\u00e1\u0161ky\u2026 kv\u016fli mn\u011b? To nen\u00ed spr\u00e1vn\u00e9.“<\/div>\n
Bill nakr\u010dil obo\u010d\u00ed. „Nejen kv\u016fli tob\u011b, nebu\u010f dom\u00fd\u0161liv\u00fd,“ \u0159ekl. „Anna m\u011b taky doh\u00e1n\u00ed n\u011bkam, kam by nem\u011bla.“<\/div>\n
Tom si povzdychl a podrbal se na hlav\u011b. „Mo\u017en\u00e1 bych m\u011bl j\u00edt,“ \u0159ekl ti\u0161e a pod\u00edval se na Billa. Necht\u011bl mu d\u011blat v\u011bt\u0161\u00ed pot\u00ed\u017ee, ne\u017e u\u017e ud\u011blal, a Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee p\u0159edt\u00edm za\u0161el a\u017e moc daleko, kdy\u017e na n\u011bj takhle tla\u010dil. Bylo mu kv\u016fli tomu opravdu hrozn\u011b, nem\u011bl pr\u00e1vo si od Billa vynucovat odpov\u011bdi, nebyl u v\u00fdslechu.<\/p>\n

Za\u010dal se zvedat, ale Bill ho chytil za z\u00e1p\u011bst\u00ed. Zd\u00e1l se p\u0159ekvapen\u00fd svou vlastn\u00ed reakc\u00ed, vykulil o\u010di a trochu se zakoktal. „Ne,“ \u0159ekl. „Ne\u2026“ za\u010dal ka\u0161lat, aby zamaskoval \u00fazkost ve sv\u00e9m hlase. „Pro\u010d v\u017edycky, kdy\u017e chci, abys \u0161el pry\u010d, tak jsi odhodlan\u00fd z\u016fstat, ale kdy\u017e chci, abys z\u016fstal, tak odch\u00e1z\u00ed\u0161?“<\/div>\n

Tom se usm\u00e1l. „Chce\u0161, abych z\u016fstal?“<\/div>\n
Bill z\u00fa\u017eil o\u010di, ale p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Dob\u0159e.“<\/div>\n
Tom se znovu posadil a usm\u00e1l se na Billa pobaven\u011b, ten ale odsekl ostr\u00fdm: „Co?“<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d m\u011b dr\u017e\u00ed\u0161 za z\u00e1p\u011bst\u00ed,“ \u0159ekl Tom s \u00fasm\u011bvem a Bill ho pustil, jako by ho ruka najednou p\u00e1lila, odvr\u00e1til pohled.<\/p>\n

Chv\u00edli nic ne\u0159\u00edkali, Bill se mezit\u00edm dost\u00e1val ze sv\u00e9ho zdrogovan\u00e9ho stavu a posadil se, za\u00fap\u011bl. Tom mu pomohl tak, \u017ee mu polo\u017eil ruku na z\u00e1da a Bill se op\u0159el lokty o stehna, chv\u00edli se uklid\u0148oval, ne\u017e se oto\u010dil a op\u0159el se o ze\u010f, o\u010di zav\u0159en\u00e9. „M\u016f\u017ee\u0161 ten obr\u00e1zek d\u00e1t pry\u010d?“ zeptal se. „Vezmi si ho, nech si ho, je mi to jedno, jen ho ode m\u011b dej pry\u010d.“<\/div>\n

„Jasn\u011b, samoz\u0159ejm\u011b,“ \u0159ekl Tom a vzal fotografii, kter\u00e1 le\u017eela na posteli vedle Billa, pod\u00edval se na tu hezkou d\u00edvku s mon\u00e1dou na krku, pak ji dal do kapsy. „Je pry\u010d.“<\/p>\n

Bill otev\u0159el sv\u00e9 temn\u00e9 o\u010di. „D\u00edky,“ \u0159ekl, rozt\u0159esen\u011b se zvedl a Tom se oto\u010dil na \u017eidli, d\u00edval se, jak jde k oknu. „Tos asi neud\u011blal s\u00e1m, \u017ee?“ zeptal se a zvedl svou obv\u00e1zanou ruku. „Nebol\u00ed to,“ \u0159ekl zamy\u0161len\u011b. „\u0158\u00edkals, \u017ee tam bylo sklo? To budou asi ty drogy.“ Po\u0159\u00e1d se c\u00edtil otup\u011ble; v\u0161echno bylo trochu pomalej\u0161\u00ed, vid\u011bl trochu rozml\u017een\u011b a p\u0159ipadal si, jako by se trochu vzn\u00e1\u0161el.<\/div>\n

„To Anna,“ p\u0159iznal Tom a Bill p\u0159ik\u00fdvl, v\u016fbec ho to nep\u0159ekvapilo.<\/div>\n
„Nen\u00ed to poprv\u00e9, co m\u011b obv\u00e1zala,“ \u0159ekl a zaho\u0159kle se zasm\u00e1l, oto\u010dil se a vyhrnul si kr\u00e1tk\u00fd ruk\u00e1v ko\u0161ile, uk\u00e1zal malou jizvu p\u0159\u00edmo pod ramenem. „Bylo se mnou hozeno o ze\u010f,“ vysv\u011btlil Tomovu t\u00e1zav\u00e9mu pohledu a nechal ruk\u00e1v spadnout zp\u00e1tky.<\/p>\n

„Kdy to bylo?“<\/div>\n

„To je u\u017e dlouho,“ \u0159ekl Bill, je\u0161t\u011b nem\u011bl hlavu dost \u010distou na to, aby ho roz\u010d\u00edlilo mluvit o minulosti. „Hned po tom, co jsem se sem dostal, po pas\u0165\u00e1ku.“<\/div>\n
„Tys byl v pas\u0165\u00e1ku?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ \u0159ekl Bill. „Bylo mi p\u0159eci \u0161estn\u00e1ct, nebo ne? Nemohli m\u011b sem hodit, dokud mi nebylo osmn\u00e1ct.“<\/div>\n
„Myslel jsem\u2026“ Tomovi do\u0161la slova, uv\u011bdomil si, \u017ee v\u0161echno to, co mu Georg o Billovi \u0159ekl o n\u011bjak\u00e9 zam\u010den\u00e9 samotce, musela b\u00fdt kravina; posledn\u00ed dobou se ukazovalo, \u017ee v\u0161echno, co Georg \u0159\u00edk\u00e1, jsou blbosti. Tom si nemyslel, \u017ee zam\u010den\u00e1 samotka byla v provozu, v\u017edy\u0165 se to pou\u017e\u00edvalo jako sklad, alespo\u0148 si to myslel, bude se tam muset j\u00edt n\u011bkdy pod\u00edvat.<\/div>\n
„Byl jsem v pas\u0165\u00e1ku,“ vysv\u011btlil Bill a set\u0159el trochu prachu z m\u0159\u00ed\u017e\u00ed, co zakr\u00fdvaly okno. „Pak jsem byl chv\u00edli tady a pak n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f v bl\u00e1zinci, jo, to je \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b pravda,“ dodal, c\u00edtil, \u017ee Tom m\u00e1 pot\u0159ebu n\u011bco \u0159\u00edct. „Byl jsem zam\u010den\u00fd na samotce.“<\/p>\n

Oh, tady to m\u00e1me.<\/p>\n

<\/em> „Ale poslali m\u011b zp\u00e1tky.“<\/div>\n

„Jak to?“<\/div>\n
„Nezvl\u00e1dali m\u011b,“ pokr\u010dil Bill rameny, to Georg tak\u00e9 jednou \u0159\u00edkal. Tom se cht\u011bl zeptat v\u00edc na to, co mu Georg \u0159\u00edkal, ale rozhodl se s t\u00edm po\u010dkat. Necht\u011bl se pt\u00e1t Billa na ot\u00e1zky, kter\u00e9 by mu mohly vadit. Tak\u017ee se Tom op\u0159el a d\u00edval se na Billa, jak se d\u00edv\u00e1 z okna, sledoval, jak zkoum\u00e1 sv\u011bt venku a znovu si p\u0159\u00e1l, aby byl odsud pry\u010d. Byl tu do konce \u017eivota, ale mo\u017en\u00e1 tu byla \u0161ance, aby mu to zkr\u00e1tili za dobr\u00e9 chov\u00e1n\u00ed?<\/div>\n
Ale to by se musel za\u010d\u00edt chovat dob\u0159e, pomyslel si Tom s povzdychem, o\u010di na Billov\u00fdch z\u00e1dech, a opravdu si p\u0159estat se v\u0161emi hr\u00e1t.<\/p>\n

Bill se d\u00edval ven, ani\u017e by n\u011bco \u0159ekl cel\u00fdch deset minut. Tom byl tak\u00e9 zticha a d\u00edval se na Billa, ten promluvil. „Hebk\u00fd a drsn\u00fd,“ \u0159ekl, rozt\u0159esen\u011b vydechl. Hlas m\u011bl vzd\u00e1len\u00fd a Tom p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli byl st\u00e1le je\u0161t\u011b zdrogovan\u00fd, proto\u017ee mluvil o n\u011b\u010dem, co v\u016fbec nem\u011blo co spole\u010dn\u00e9ho s t\u00edm, o \u010dem se bavili p\u0159edt\u00edm. „Horko a chlad. Ohe\u0148 a voda. Den a noc. Mu\u017esk\u00fd a \u017eensk\u00fd. To to znamen\u00e1.“ Jemn\u011b si mnul krk rozt\u0159esenou rukou a Tom vykulil o\u010di, srdce mu za\u010dalo zt\u011b\u017eka tlouct.<\/div>\n

„Bille, nemus\u00ed\u0161\u2026“<\/div>\n
„Dva kousky tvo\u0159\u00ed celek,“ pokra\u010doval a siln\u011b se dr\u017eel za krk. „Dopl\u0148uj\u00edc\u00ed se, vych\u00e1zej\u00ed si vst\u0159\u00edc. Tak rozd\u00edln\u00ed, a p\u0159esto tak\u2026“<\/div>\n
„Bille, opravdu nemus\u00ed\u0161-„<\/div>\n
„Tak\u00e9 jedno m\u011bla,“ pokra\u010doval, Toma naprosto ignoroval. „Tady.“ Sjel si rukou na spodek zad.<\/div>\n
Tom polkl. Naskakovala mu hus\u00ed k\u016f\u017ee, depresivn\u00ed pocit, \u017ee p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, \u010d\u00edm Karina Billovi byla. V hlav\u011b mu vysko\u010dily dv\u011b mo\u017enosti, ale podle jej\u00edho vzhledu tu jednu mohl vynechat. „Bille, byla tvoje-„<\/div>\n
„Milovali jsme, jak ten symbol byl doopravdy\u2026 my<\/em>,“ \u0159ekl Bill, jako by Toma v\u016fbec neposlouchal. „Nev\u011bd\u011bli jsme,“ \u0161eptal, „\u017ee to\u2026 v z\u00e1padn\u00ed kultu\u0159e znamen\u00e1 dobro a zlo.“ Zastavil. „Yin chce ud\u011blat Yang dobr\u00fdm, ale Yang\u2026“ chytil se m\u0159\u00ed\u017e\u00ed a Tom se zvedl, pomalu a opatrn\u011b k Billovi p\u0159e\u0161el.<\/div>\n
Bill nezareagoval, kdy\u017e ho Tom objal a zabo\u0159il si nos k n\u011bmu do vlas\u016f. „Hej,“ \u0159ekl ti\u0161e. „Nemus\u00ed\u0161 mi to \u0159\u00edkat. Nepot\u0159ebuju to v\u011bd\u011bt, ano?“ Bill se nepohnul, aby mu objet\u00ed n\u011bjak vr\u00e1til, ale nechal se dr\u017eet, a to bylo pro Toma v\u00edc ne\u017e dost. „Nepot\u0159ebuju to v\u011bd\u011bt,“ za\u0161eptal znovu.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Tys\u2026“ za\u010dal Tom, ale zastavil se, kdy\u017e si vzpomn\u011bl, co \u0159ekl jen p\u0159ed n\u011bkolika hodinami. Necht\u011bl, aby Bill znovu explodoval, a neub\u011bhlo zrovna dost \u010dasu od doby, co Tom Billovi \u0159ekl, \u017ee to nepot\u0159ebuje v\u011bd\u011bt. Opravdu to nepot\u0159eboval v\u011bd\u011bt, uv\u011bdomoval si to. I kdy\u017e byl tak zv\u011bdav\u00fd, \u017ee by k\u0159i\u010del, nez\u00e1le\u017eelo na tom. Nez\u00e1le\u017eelo na tom, co Bill ud\u011blal nebo jak p\u0159esn\u011b Billa Karina s Billem spojen\u00e1, nebo co se j\u00ed stalo. Jedin\u00e9 na \u010dem z\u00e1le\u017eelo, bylo, aby byl Bill v po\u0159\u00e1dku, minulost byla minulost a Tom se bude sna\u017eit p\u0159estat Billa zat\u011b\u017eovat. To byla p\u0159eci jen pr\u00e1ce Anny a ne jeho.<\/p>\n

Tom byl st\u00e1le v jeho cele, dokonce i po dvou hodin\u00e1ch. Nic ned\u011blali, jen sed\u011bli a ob\u010das n\u011bco prohodili, Tom m\u011bl pocit, \u017ee se n\u011bkam dost\u00e1vaj\u00ed, jako by Bill kone\u010dn\u011b za\u010dal vzd\u00e1vat tu svou hru. Mo\u017en\u00e1 byl a\u017e moc optimistick\u00fd, ale mohl doufat, nebo ne?<\/div>\n

„Co?“ Bill vypadal zv\u011bdav\u011b. „Co jsem ud\u011blal? Dal\u0161\u00ed drby? No tak, jen se zeptej. Po\u0159\u00e1d m\u00e1m v sob\u011b dost drog na to, abych nevybuchl.“<\/div>\n
„Jsi si jist\u00fd?“ zeptal se Tom opatrn\u011b, a kdy\u017e Bill p\u0159ik\u00fdvl, nemohl ud\u011blat nic, ne\u017e ho vz\u00edt za slovo. Vydechl. „Dob\u0159e, tak\u017ee Georg mi \u0159ekl, \u017ee\u2026 \u017ee jsi kdysi m\u011bl spolubydl\u00edc\u00edho.“ D\u00edval se na Billa, ten ale m\u011bl obli\u010dej bez emoc\u00ed a \u010dekal, a\u017e bude Tom pokra\u010dovat. „\u0158\u00edkal, \u017ee t\u011b p\u0159esunuli na samotku po tom, cos\u2026 co ses ho pokusil zab\u00edt.“ Polkl a pod\u00edval se opatrn\u011b Billovi do o\u010d\u00ed. Na\u0161t\u011bst\u00ed se nezd\u00e1lo, \u017ee by ho to n\u011bjak obt\u011b\u017eovalo.<\/div>\n
„Pravda,“ \u0159ekl jednodu\u0161e. „To je vlastn\u011b pravda. Sly\u0161els o tom je\u0161t\u011b n\u011bco jin\u00e9ho?“<\/div>\n
„\u017de jsi\u2026“ Tom se sna\u017eil \u010d\u00edst Bill\u016fv v\u00fdraz, vypadal dost klidn\u011b, ale Tom p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli je spr\u00e1vn\u00e9 toho vyu\u017e\u00edvat. P\u0159ipadal si jako pokrytec. „\u017de tady byl policista\u2026“ <\/div>\n
„Kter\u00e9ho jsem napadl, ano.“ P\u0159ik\u00fdvl Bill. „P\u0159esunuli ho n\u011bkam jinam, ne dlouho po tom. Stalo se to b\u011bhem jedn\u00e9 z epizod, kter\u00e1 se pr\u00e1v\u011b stala.“ Usm\u00e1l se pok\u0159iven\u011b. „Rozum\u00ed\u0161, pro\u010d nechci, abys tady byl, kdy\u017e se to d\u011bje?“<\/p>\n

„Hej, hej! Co se tady d\u011bje? Pus\u0165 ho!“<\/em><\/div>\n

V\u011bze\u0148 ztuhl, sv\u00edral krk spolubydl\u00edc\u00edho a hlavu rychle oto\u010dil k naru\u0161iteli. Pustil ho a mu\u017e, kter\u00e9ho dr\u017eel, za\u010dal ka\u0161lat a prskat, dr\u017eel se za krk a zoufale se sna\u017eil nadechnout.<\/em><\/div>\n
V\u011bze\u0148, o kter\u00e9m str\u00e1\u017en\u00edk v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1 \u010d\u00edslo 815, se zvedl z postele a p\u0159e\u0161el k n\u011bmu, hlavu trochu naklon\u011bnou. Str\u00e1\u017en\u00edk myslel, \u017ee se v\u011bze\u0148 uklidnil a sv\u011bsil ramena. „Dob\u0159e,“ \u0159ekl. „Te\u010f chci v\u011bd\u011bt, o co tu \u0161lo? Tady netolerujeme \u017e\u00e1dn\u00e9 rva\u010dky.“<\/p>\n

Druh\u00fd v\u011bze\u0148, kter\u00fd byl na posteli, urputn\u011b vrt\u011bl hlavou. „On\u2026 on je\u2026“ koktal, ale jeho hlas nebyl je\u0161t\u011b dost siln\u00fd na to, aby dokon\u010dil v\u011btu. O\u010di m\u011bl vystra\u0161en\u011b vykulen\u00e9 a policista ve st\u0159edn\u00edm v\u011bku nakr\u010dil \u010delo. Za l\u00e9ta svoj\u00ed slu\u017eby toho u\u017e vid\u011bl hodn\u011b a nebylo novinkou, \u017ee se spolubydl\u00edc\u00ed ob\u010das porvali, ale n\u011bco v o\u010d\u00edch toho mu\u017ee bylo jin\u00e9 od v\u0161eho, co kdy vid\u011bl v o\u010d\u00edch v\u011bzn\u011b po rva\u010dce. P\u0159i\u0161lo mu to trochu legra\u010dn\u00ed, \u017ee tenhle drobn\u00fd mlad\u00edk p\u0159ed n\u00edm – je\u0161t\u011b chlapec – dok\u00e1zat \u0161krtit mu\u017ee o tolik star\u0161\u00edho, ne\u017e je s\u00e1m.<\/p>\n

Pod\u00edval se znovu na toho, kter\u00e9mu \u0159\u00edkali 815. V\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1 jm\u00e9no a v\u011bd\u011bl, jak\u00e9 bylo, ale \u010d\u00edsla m\u011bl zara\u017een\u00e1 v hlav\u011b v\u00edc, proto\u017ee mu tak \u0159\u00edkali ostatn\u00ed. U mlad\u0161\u00edch lid\u00ed z policejn\u00ed hl\u00eddky byl snad nej\u010dast\u011bj\u0161\u00edm t\u00e9matem rozhovoru, a aby byl up\u0159\u00edmn\u00fd, p\u0159i\u0161lo mu to trochu hloup\u00e9. Byl to jen oby\u010dejn\u00fd krimin\u00e1ln\u00edk, idiot s a\u017e moc vzteku a \u017e\u00e1dn\u00fdm vychov\u00e1n\u00edm.<\/em><\/div>\n

„Chcete mi \u0159\u00edct, co-„<\/em><\/div>\n
Byl p\u0159eru\u0161en, kdy\u017e 815 za\u00fap\u011bl a vyb\u011bhl vp\u0159ed, str\u00e1\u017en\u00edkovou hlavou pra\u0161til o dve\u0159e tak siln\u011b, a\u017e se mu za\u010dala motat hlava. Rozt\u0159esenou rukou si promnul hlavu a vid\u011bl, jak jeho prsty jsou tmav\u011b rud\u00e9. Pod\u00edval se s vykulen\u00fdma o\u010dima na v\u011bzn\u011b a rychle se narovnal, poda\u0159ilo se mu ruce 815 zkroutit za jeho z\u00e1da a tvrd\u011b s t\u00edm pra\u0161til ke zdi. V\u011bze\u0148 vyk\u0159ikl a str\u00e1\u017en\u00edk si v\u0161iml tmav\u011b rud\u00e9ho \u0161kr\u00e1bnut\u00ed na bicepsu, zp\u016fsoben\u00e9ho drsnou cihlovou zd\u00ed, pomalu mu za\u010dala t\u00e9ct krev po ruce. „Tohle se stane, kdy\u017e se neum\u00ed\u0161 chovat,“ zavr\u010del. „Te\u010f t\u011b pust\u00edm a bude\u0161 klidn\u00fd, je to jasn\u00fd?“ zat\u0159\u00e1sl s n\u00edm trochu a poda\u0159ilo se mu z n\u011bj dostat rozt\u0159esen\u00e9 p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed. Pomalu a spokojen\u011b mu pustil ruce. „Takhle, dob\u0159e. Te\u010f, mohli byste pros\u00edm-„<\/p>\n

Sotva stihl v\u011bzn\u011b pustit, ne\u017e znovu vyst\u0159elil a zarazil mu koleno do b\u0159icha, str\u00e1\u017en\u00edk se p\u0159edklonil. Zaka\u0161lal a sna\u017eil se nabrat dech. Zvedl pohled a v\u011bze\u0148 se na n\u011bj u\u0161kl\u00edbal, cel\u00fd se t\u0159\u00e1sl.<\/em> Mus\u00edm odsud, pomyslel si str\u00e1\u017en\u00edk, kdy\u017e se na v\u011bzn\u011b d\u00edval. Necht\u011bl se s t\u011bmahle sra\u010dkama vypo\u0159\u00e1d\u00e1vat, tohohle kluka nejsp\u00ed\u0161 pustili z bl\u00e1zince a\u017e moc brzo. \u0158ekne o n\u011bm n\u00e1\u010deln\u00edkovi, aby ho zamkli n\u011bkde, kde bude s\u00e1m. Za\u010dal hledat ve sv\u00fdch kl\u00ed\u010d\u00edch a 815 zavr\u010del jako varov\u00e1n\u00ed, jestli se pokus\u00ed odej\u00edt. „Je\u0161t\u011b jednou na m\u011b za\u00fato\u010d\u00ed\u0161,“ \u0159ekl pomalu s autoritou, o kter\u00e9 v\u011bd\u011bl, \u017ee ji m\u00e1. „A zast\u0159el\u00edm t\u011b.“<\/em><\/div>\n

„Zkus to,“ zasy\u010del 815 a ne\u017e str\u00e1\u017en\u00edk v\u016fbec mohl zareagovat, vyndal mu zbra\u0148 z p\u00e1sku a rychle jako blesk ji nam\u00ed\u0159il na str\u00e1\u017en\u00edka, kter\u00fd se te\u010f sna\u017eil dostat se kl\u00ed\u010dem do z\u00e1mku. „P\u0161\u0161, str\u00e1\u017en\u00ed\u010dku, nikomu ani muk,“ zp\u00edval v\u011bze\u0148 \u0161epotem, jeho o\u010di temn\u00e9 a \u0161irok\u00e9, skoro jako u mal\u00e9ho d\u00edt\u011bte, jako u radostn\u00e9ho d\u00edt\u011bte, kter\u00e9 si hraje. Str\u00e1\u017en\u00edk upustil kl\u00ed\u010de na zem – ruce se mu a\u017e moc t\u0159\u00e1sly – a zrovna kdy\u017e se sehnul, aby je zvedl, po cel\u00e9m podla\u017e\u00ed se rozezn\u011bl v\u00fdst\u0159el a skoro nep\u0159edstaviteln\u00e1 bolest projela jeho stehnem.<\/p>\n

<\/em> „Nechce\u0161 m\u011b zab\u00edt.“<\/div>\n

„R\u00e1d bych se tomu vyhnul, ano.“<\/div>\n
Tom se zasm\u00e1l a Bill se zamra\u010dil.<\/div>\n
„Co je tu ksakru vtipn\u00e9ho?“<\/div>\n
Tom zavrt\u011bl hlavou. „Mysl\u00edm, \u017ee to byl vlastn\u011b kompliment,“ \u0159ekl. „V tv\u00e9m stylu.“<\/div>\n
Bill nakr\u010dil jedno obo\u010d\u00ed a odfrkl si. „Oh m\u016fj bo\u017ee. Jdi si d\u00e1t dort\u00edk nebo n\u011bco.“<\/div>\n
Kdy\u017e se Tom znovu zasm\u00e1l, Bill se k n\u011bmu na dv\u011b vte\u0159iny p\u0159ipojil, a to Toma donutilo p\u0159estat, jen kdy\u017e se na n\u011bj pod\u00edval, Bill sklopil pohled a skousl si ret.<\/div>\n
„Cel\u00fd tv\u016fj obli\u010dej se tak n\u011bjak rozz\u00e1\u0159\u00ed, kdy\u017e se sm\u011bje\u0161,“ \u0159ekl Tom. „Je to\u2026“ p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9.<\/em> „Jin\u00e9.“<\/div>\n
Bill znovu sklopil o\u010di, velmi ztichl a Tom prakticky sly\u0161el, jak mu to v hlav\u011b \u0161rotuje. Co si myslel?<\/p>\n

Co si mysl\u00ed\u0161?<\/em> Pomyslel si Bill roz\u010dilen\u011b a cht\u011bl hlavou pra\u0161tit do m\u0159\u00ed\u017e\u00ed. Pro\u010d ho nech\u00e1v\u00e1\u0161 tohle d\u011blat? Pro\u010d mu v\u0161echno tohle \u0159\u00edk\u00e1\u0161? Zasran\u00fd drogy.<\/div>\n

Nev\u011bd\u011bl, pro\u010d byl najednou mimo sc\u00e9n\u00e1\u0159, pro\u010d Toma nech\u00e1val pt\u00e1t se, na co cht\u011bl, ani pro\u010d odpov\u00eddal, i kdy\u017e to bylo velmi l\u00e1kav\u00e9, v\u011bd\u011bl, \u017ee to v\u0161echno nikdy nem\u016f\u017ee sv\u00e9st na drogy. Tohle m\u011blo b\u00fdt stejn\u011b lehk\u00e9 jako vloni, jen n\u011bco na zkr\u00e1cen\u00ed dlouh\u00e9 chv\u00edle, pohr\u00e1t si s mysl\u00ed nov\u00e9ho str\u00e1\u017en\u00edka a trochu n\u011bco dostat na opl\u00e1tku.<\/p>\n

Vzpomn\u011bl si, jak se na n\u011bj Andreas naposledy d\u00edval s \u010dist\u00fdm odporem v o\u010d\u00edch, a to Billa t\u011b\u0161ilo. U\u017e\u00edval si hr\u00e1t si s n\u00edm, nakl\u00e1n\u011bt ho sem a tam, u\u017e\u00edval si, jak byl jako loutka na prov\u00e1zku, jak lehko se dal zlomit. Bill miloval d\u00edvat se, jak se tvaruje pod jeho rukama a obzvl\u00e1\u0161\u0165 se mu l\u00edbilo to, jak to skon\u010dilo, s odporem a nen\u00e1vist\u00ed. <\/div>\n

Te\u010f ale Bill neodk\u00e1zal sn\u00e9st my\u0161lenku na to, \u017ee by se na n\u011bj Tom d\u00edval stejn\u011b jako Andreas, ale nemohl p\u0159eci jen odej\u00edt. Obzvl\u00e1\u0161\u0165 po tom, co zjistil u soudu\u2026 u\u017e mu to bylo jedno. Jeho hra se najednou zd\u00e1la\u2026 nudnou zbyte\u010dnost\u00ed. Ale co by to bylo bez hry? Billa bolela hlava, stiskl si ko\u0159en nosu.<\/div>\n
Tom m\u011bl ale pravdu, sm\u00edch byl jin\u00fd. C\u00edtil<\/em> se jinak. Bylo to jako grimasa, kter\u00e1 tahala za \u0161patn\u00e9 svaly, za netr\u00e9novan\u00e9 svaly. Pamatoval si, \u017ee byl schopn\u00fd se sm\u00e1t, s jist\u00fdmi lidmi, ale nebyl schopn\u00fd to d\u011blat u\u017e velmi velmi dlouho. U\u017e nem\u011bl pr\u00e1vo se sm\u00e1t.<\/p>\n

„Omlouv\u00e1m se,“ \u0159ekl Tom po chv\u00edli. „Opravdu se t\u011b p\u0159estanu pt\u00e1t na v\u011bci, co t\u011b roz\u010diluj\u00ed.“<\/div>\n

„O to nejde,“ zamumlal Bill a prsty bubnoval o st\u016fl, sykl. „Au. Dob\u0159e, te\u010f<\/em> m\u011b ta ruka u\u017e bol\u00ed.“<\/div>\n
„Trvalo to,“ zasm\u00e1l se Tom trochu. „Nejsp\u00ed\u0161 by sis m\u011bl vym\u011bnit obvazy.“<\/div>\n
„Jo.“ Bill dal svou zran\u011bnou ruku pod st\u016fl a pokr\u010dil rameny. „Nejsp\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Chce\u0161, abych se na to pod\u00edval?“<\/div>\n
„Jasn\u011b poj\u010f, jen mi to neukazuj,“ \u0159ekl Bill a zachv\u011bl se, polo\u017eil ruku zp\u00e1tky na st\u016fl, dlan\u00ed nahoru.<\/div>\n
„Vad\u00ed ti to?“ zeptal se Tom p\u0159ekvapen\u011b, kdy\u017e opatrn\u011b Billovi rozvazoval obvazy. „Tomu se ani nechce v\u011b\u0159it.“<\/div>\n
„Jen jestli je tam hodn\u011b krve,“ \u0159ekl Bill a pod\u00edval se na ze\u010f, kdy\u017e Tom sundal zbytek.<\/div>\n
„Au,“ \u0159ekl Tom a nakr\u010dil nos. Bylo tam spoustu hlubok\u00fdch a rud\u00fdch ran, v\u0161ude po jeho dlani, a taky spousta voln\u00e9 k\u016f\u017ee a zaschl\u00e9 krve. Vypadalo to bolestiv\u011b a o\u0161kliv\u011b, obzvl\u00e1\u0161\u0165 pro Toma, kter\u00fd nebyl moc velk\u00fdm fandou bolesti. „Ujist\u00edm se, aby si sebou Anna p\u0159inesl nov\u00e9 obvazy,“ \u0159ekl a opatrn\u011b mu to znovu zav\u00e1zal.<\/div>\n
„P\u0159ijde si se mnou promluvit, \u017ee,“ povzdychl si Bill a vzal si ruku zp\u00e1tky hned, jak Tom skon\u010dil.<\/div>\n
„Jo.“<\/div>\n
Bill vydechl. „To se t\u011b\u0161\u00edm,“ \u0159ekl hlasem pln\u00fdm sarkasmu.<\/p>\n

„Bu\u010f na n\u00ed hodn\u00fd,“ \u0159ekl Tom s \u00fasm\u011bvem a pod\u00edval se na hodinky. „Sakra,“ \u0159ekl a vykulil o\u010di. „Mysl\u00edm, \u017ee rad\u0161i p\u016fjdu, opravdu si zahr\u00e1v\u00e1m se \u0161t\u011bst\u00edm, kdy\u017e jsem tu takhle dlouho. Je mi jedno, jestli si toho v\u0161imne Georg, ale n\u00e1\u010delnice\u2026“<\/div>\n

Bill p\u0159ik\u00fdvl. „Ch\u00e1pu.“<\/div>\n
„Bude\u0161 v pohod\u011b?“ zeptal se Tom ustaran\u011b, kdy\u017e se zvedl.<\/div>\n
Bill z\u016fstal sed\u011bt a nakr\u010dil obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
Tom se zasm\u00e1l a zvedl ruce. „Dob\u0159e, dob\u0159e. Fajn, p\u016fjdu. Uvid\u00edme se.“<\/div>\n
„Uvid\u00edme.“<\/div>\n
Tom se na Billa usm\u00e1l a Bill se pokusil neusm\u00e1t se na opl\u00e1tku, mizern\u011b se mu to nepovedlo.<\/p>\n

autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: BrokenMirror Netla\u010d na dve\u0159e kde je naps\u00e1no t\u00e1hnout Tom zme\u0161kal zbytek ob\u011bdov\u00e9 pauzy, ostatn\u00ed nejsp\u00ed\u0161 p\u0159em\u00fd\u0161leli kde je, ale dne\u0161ek byl nudn\u00fd. Nic se nestalo a nic se nestane, nejsp\u00ed\u0161 nebyl pot\u0159eba, a i kdyby ano, pak si byl jist\u00fd, \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[563],"tags":[],"class_list":["post-4475","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-815-by-brokenmirror"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4475","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4475"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4475\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4475"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4475"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4475"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}