{"id":4476,"date":"2013-11-24T17:00:00","date_gmt":"2013-11-24T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4462"},"modified":"2013-11-24T17:00:00","modified_gmt":"2013-11-24T16:00:00","slug":"denial-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/11\/24\/denial-12\/","title":{"rendered":"Denial 12."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
BILL<\/p>\n

<\/strong> „Tak a je to,“ usm\u011bju se na Nicki a pohlad\u00edm ji po vl\u00e1sk\u00e1ch. Prohl\u00e9dla se v zrcadle a sama nad sebou se zaculila. Obl\u00e9kl jsem j\u00ed fialovou suk\u00fdnku, k tomu b\u00edl\u00e9 tri\u010dko s fialovou ma\u0161li\u010dkou a klasick\u00e9 pun\u010dochy. I gumi\u010dku ve vl\u00e1sk\u00e1ch m\u011bla fialovou. Nakonec jsem j\u00ed dal je\u0161t\u011b b\u00edlou bundi\u010dku, aby j\u00ed nebyla zima. R\u00e1da se obl\u00e9kala a je\u0161t\u011b rad\u0161i nechala m\u011b, abych j\u00ed p\u011bkn\u011b obl\u00e9knul a u\u010desal. P\u0159ekvapovalo m\u011b to, ale byl jsem za to r\u00e1d. Potom jsme u\u017e ruku v ruce vykro\u010dili z domu a \u0161li do auta. Vzal jsem j\u00ed s sebou pro jistotu n\u011bjak\u00e9 pastelky, proto\u017ee jsem si nebyl zcela jist\u00fd, \u017ee tohle v pr\u00e1ci m\u00e1me. Vzal jsem i n\u011bjak\u00e9 j\u00eddlo, sp\u00ed\u0161 n\u011bjak\u00e9 pamlsky, aby si nest\u011b\u017eovala, \u017ee m\u00e1 na n\u011bco chut\u011b. Potom jsme u\u017e spole\u010dn\u011b vyrazili do firmy, jak jsem j\u00ed sl\u00edbil. Celou cestu mi vypr\u00e1v\u011bla o tom, co se j\u00ed zd\u00e1lo. Nakonec m\u011b ov\u0161em po\u017e\u00e1dala, abych zapnul r\u00e1dio. Jakmile za\u010dala hr\u00e1t n\u011bjak\u00e1 p\u00edsni\u010dka, za\u010dala si zp\u00edvat. D\u011blala to v\u017edycky a j\u00e1 se tomu v\u017edycky ti\u0161e sm\u00e1l. Je rozko\u0161n\u00e1, beru\u0161ka moje.<\/p>\n

<\/em> Jakmile jsme vystoupili z v\u00fdtahu, poslu\u0161n\u011b se m\u011b chytla za ruku, ani\u017e bych musel n\u011bco \u0159\u00edkat.<\/div>\n

„A kdy mi uk\u00e1\u017ee\u0161 toho hodn\u00fdho p\u00e1na, tat\u00ed?“ poskakovala vedle m\u011b vesele. T\u011b\u0161\u00ed se na n\u011bj? Chce ho poznat? Ani se nediv\u00edm.<\/em><\/div>\n
„A\u017e dojdeme ke mn\u011b do kancel\u00e1\u0159e. On u\u017e tam bude ur\u010dit\u011b \u010dekat,“ usm\u011bju se na ni a vedu ji dlouhou chodbou.<\/div>\n
„A m\u016f\u017eu mu \u0159\u00edkat strejdo?“ zazub\u00ed se na m\u011b. No, to nev\u00edm, jak by byl nad\u0161en\u00fd.<\/em><\/div>\n
„Ne, to ne,“ \u0159eknu a semknu rty k sob\u011b. „Mmm, tro\u0161ku ho p\u0159ekvap\u00edme, ano? On nev\u00ed, \u017ee se mnou p\u0159ijde\u0161. Tak a\u017e p\u016fjdeme do kancel\u00e1\u0159e, stoupne\u0161 si hezky za m\u011b,“ usm\u011bju se.<\/div>\n
„Jooo, p\u0159ekvap\u00edme ho,“ zahih\u0148ala se ro\u0161\u0165\u00e1cky. No nen\u00ed ona po mn\u011b?<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e,“ zasm\u011bju se s n\u00ed a dojdu a\u017e ke dve\u0159\u00edm. „No, tady bude pan\u00ed sekret\u00e1\u0159ka, tu jen ti\u0161e pozdrav a potom u\u017e mi jdi rovnou za zadkem, dob\u0159e?“<\/div>\n
„P\u0159\u00edmo za zadkem,“ zopakovala se sm\u00edchem. Ona si i p\u0159esto stoupla u\u017e za m\u011b a chytila se m\u011b za kalhoty. No v\u00fdborn\u011b. Je\u0161t\u011b mi je p\u0159ed n\u00edm st\u00e1hni, ty uli\u010dnice.<\/em> Nad t\u00edm jsem se usm\u00e1l a ve\u0161el dovnit\u0159.<\/div>\n
\n
\n

„Dobr\u00fd den, Sandro,“ brouknu s klidem.<\/p><\/div>\n

„Dobr\u00fd den, pane Tr\u00fcmpere. Ah, dnes mi vedete i tuhle malou princeznu?“ rozp\u0159\u00e1hla radostn\u011b rukama.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, Sandro,“ zopakovala po mn\u011b poslu\u0161n\u011b mal\u00e1 a je\u0161t\u011b pok\u00fdvala d\u016fle\u017eit\u011b hlavou. Moje mal\u00e1 \u0161\u00e9fka, holt se tro\u0161ku potatila.<\/em> U\u0161kl\u00edbnul jsem se a pooto\u010dil se na ni dol\u016f. Usm\u00e1l jsem se na ni na znamen\u00ed, \u017ee je \u0161ikovn\u00e1. Takhle jsem ji to u\u010dil, jen to pob\u00edrala a\u017e moc detailn\u011b po mn\u011b.<\/div>\n
„Ahoj, Nicki,“ zvedla se hned od stolu. „Ty m\u00e1\u0161 ale kr\u00e1snou sukni,“ pochv\u00e1lila ji.<\/div>\n
„Tu mi obl\u00edkal tat\u00ednek,“ pronesla py\u0161n\u011b a zavrt\u011bla se, aby j\u00ed suk\u00fdnka trochu zavl\u00e1la. To jsem se ti\u0161e zasm\u00e1l. J\u00e1 se z n\u00ed zbl\u00e1zn\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Co nev\u00ed\u0161, to nepov\u00ed\u0161, vi\u010f? Poj\u010f,“ usm\u011bju se a zkontroluju jej\u00ed ru\u010di\u010dky, jak m\u011b dr\u017e\u00ed. Sev\u0159ela mi v drobn\u00fdch dlan\u00edch l\u00e1tku d\u017e\u00edn\u016f a zak\u0159enila se na m\u011b. Sandra se zase posadila a j\u00e1 pomalu ve\u0161el do sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159e v z\u00e1v\u011bsu s malou. Opatrn\u011b jsem zav\u0159el dve\u0159e, abych ji neuhodil. Dal jsem si pozor, aby nebyla n\u011bjak vid\u011bt. Zd\u00e1lo se, jako by m\u011b Tom u\u017e o\u010dek\u00e1val, jeliko\u017e se op\u00edral zadkem o st\u016fl u m\u011b v kancel\u00e1\u0159i. Hned ke mn\u011b vzhl\u00e9dl. Ouh, to jsem ne\u010dekal.<\/p>\n

<\/em> „Ahoj,“ usm\u00e1l se na m\u011b posmutn\u011ble. Odp\u00edchnul se od stolu a roze\u0161el se ke mn\u011b, ani\u017e by si mal\u00e9 v\u0161imnul. Hah, to se mi da\u0159\u00ed. Sp\u00ed\u0161 n\u00e1m ob\u011bma, hlavn\u011b t\u00e9 uli\u010dnici za m\u00fdm zadkem.<\/em> D\u00edval se mi celou dobu do o\u010d\u00ed. P\u0159ekvapiv\u011b p\u0159i\u0161el a\u017e ke mn\u011b. „Mrz\u00ed m\u011b to s Barbarou,“ \u0159ekl ti\u0161e a n\u00e1hle m\u011b objal kolem krku. Tohle je ta v\u016fn\u011b, kterou chci po\u0159\u00e1d c\u00edtit.<\/em> „I kdy\u017e n\u011bjak\u00e1 vnit\u0159n\u00ed \u010d\u00e1st ve mn\u011b se bohu\u017eel raduje, tak je mi to l\u00edto. V\u011b\u0159\u00edm i za tebe, \u017ee se to zase sprav\u00ed,“ po\u0161ept\u00e1 mi a obejme m\u011b t\u011bsn\u011bji. A tohle jsem ne\u010dekal u\u017e v\u016fbec, sakra, mmh.<\/em> P\u0159iv\u0159el jsem o\u010di a st\u00e1hl kolem n\u011bj pa\u017ee tak\u00e9.<\/div>\n

„D\u011bkuju, jsi\u2026 moc hodn\u00fd,“ po\u0161ept\u00e1m mu a d\u00e1le si u\u017e\u00edv\u00e1m toho, jak m\u011b pevn\u011b obj\u00edm\u00e1. A\u0165 se tenhle okam\u017eik stane v\u011b\u010dnost\u00ed, pros\u00edm<\/em>. Dal mi malou pusu na tv\u00e1\u0159 a pomalu se odt\u00e1hnul. Prohl\u00e9dl si m\u011b.<\/div>\n
„Dneska ti to n\u011bjak slu\u0161\u00ed. Vypad\u00e1\u0161 dokonce, jako by ses dob\u0159e vyspal,“ usm\u011bje se. C\u00edtil jsem, jak mi ho\u0159\u00ed tv\u00e1\u0159e. Bl\u00e1z\u00ednek.<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuju,“ sklop\u00edm trochu o\u010di a usm\u011bju se. „No, m\u011bl jsem d\u016fvod.“<\/div>\n
„Pusa pomohla?“ zasm\u011bje se a zase se ke mn\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed. Ta skute\u010dn\u00e1 dal\u0161\u00ed by pomohla je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/em> „A te\u010f mi \u0159ekni o tom p\u0159ekvapen\u00ed. Nemohl jsem ani dospat. Po\u0159\u00e1d p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, co to je,“ kousne se napjat\u011b do rtu. Kdo to je, Tomi, kdo\u2026<\/em><\/p>\n

To jsem se usm\u00e1l a dal si ruku za z\u00e1da, abych malou chytil za ruku. Pomalu jsem ji p\u0159ed sebe vyvedl. \u0160ikulka, moje zku\u0161en\u00e1 \u0161pi\u00f3nka<\/em>. Vid\u011bl jsem, jak k n\u00ed Tom sklonil pohled a hned se mu po tv\u00e1\u0159i rozlil rozz\u00e1\u0159en\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n

„Juj!“ vyp\u00edsknul jako d\u00edt\u011b a hned si k n\u00ed kleknul. „Ty se\u0161 mi ale kr\u00e1sn\u00e1 princezna,“ usm\u00e1l se na ni. Je mil\u00fd, to se mi na n\u011bm l\u00edb\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Ty se\u0161 mi ale kr\u00e1sn\u00fd princ,“ oplatila mu Nicki, ani\u017e by ho pozdravila a s \u00fasm\u011bvem se zavrt\u011bla. To se Tom za\u010dal sm\u00e1t.<\/div>\n
„Ty rozhodn\u011b nem\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt nikdo jin\u00fd ne\u017e Nicki. Tat\u00ednek mi o tob\u011b po\u0159\u00e1d vypr\u00e1v\u00ed a chv\u00e1l\u00ed t\u011b, jak jsi \u0161ikovn\u00e1. Kone\u010dn\u011b t\u011b r\u00e1d pozn\u00e1v\u00e1m, j\u00e1 jsem Tom,“ nastav\u00ed j\u00ed ruku.<\/div>\n
„Ahoj,“ usm\u011bje se na n\u011bj, pl\u00e1cne si s n\u00edm a potom ho za\u010dne se sm\u00edchem tahat za prst. Tomu se za\u010dal sm\u00e1t i on. „Tat\u00ednku, on je fakt hezkej, jak jsi \u0159\u00edkal,“ zvedla ke mn\u011b hlavu. Ou, sakra. Nicki, ticho\u2026 Co ona nev\u00ed, to v\u00e1\u017en\u011b nepov\u00ed.<\/em> To se Tom s \u00fasm\u011bvem kousnul do rtu a vzhl\u00e9dl ke mn\u011b jako ona. Semknul jsem rty k sob\u011b a pod\u00edval jsem se na n\u011bj.<\/p>\n

„Ahm, no\u2026 \u0159\u00edkal jsem j\u00ed, \u017ee m\u00e1me ve firm\u011b prince a ti jsou p\u0159ece hezc\u00ed, ne?“ pokr\u010dil jsem nevinn\u011b rameny.<\/div>\n

„Ne\u0159\u00edkal jsi, \u017ee to je princ, ale hodn\u00fd p\u00e1n,“ obvinila m\u011b hned Nicki a d\u00e1l ho tahala za prst.<\/div>\n
„Dob\u0159e, j\u00e1 u\u017e ani nep\u00edpnu,“ zasm\u011bju se a pohlad\u00edm ji po vlasech. Nem\u016f\u017eu se divit. M\u00e1 vy\u0159\u00eddilku po mn\u011b a asi i tro\u0161ku po Barba\u0159e. Jen douf\u00e1m, \u017ee nikdy nebude uje\u010den\u00e1 jako ona.<\/em> „No, to je to moje mal\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed. Necht\u011blo se n\u00e1m do \u0161kolky. To se nepochlub\u00ed\u0161, vi\u010f?“ popl\u00e1c\u00e1m ji jem\u0148ou\u010dce po zade\u010dku. To se na Toma jen pod\u00edvala a zak\u0159enila se. On se v\u0161ak usm\u00e1l.<\/div>\n
„To v\u016fbec nevad\u00ed. J\u00e1 taky p\u0159ed \u0161kolkou v\u017edycky bre\u010del, \u017ee tam nechci. M\u011bli jsme jednu u\u010ditelku, ta m\u011bla bradavici na nose a vypadala jako ropucha. Hrozn\u011b jsem se v\u017edycky b\u00e1l, \u017ee a\u017e budeme po ob\u011bd\u011b sp\u00e1t, tak se prom\u011bn\u00ed v \u017e\u00e1bu a sko\u010d\u00ed mi do pusy,“ \u0159ekl j\u00ed se sm\u00edchem. P\u00e1ni, ten m\u00e1 ale z\u00e1\u017eitky. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed je, \u017ee m\u00e1 za v\u0161\u00edm \u017e\u00e1by.<\/em> Tomu se mal\u00e1 za\u010dala sm\u00e1t. „Nav\u00edc j\u00e1 jsem r\u00e1d, \u017ee tady bude\u0161. Kone\u010dn\u011b m\u016f\u017eu poznat dcerku sv\u00fdho hust\u00fdho \u0161\u00e9fa. Tv\u016fj ta\u0165ulda je d\u011bsn\u011b hustej, vi\u010f?“ A j\u00e9je.<\/p>\n

<\/em> „Jo, to je! Je to nejlep\u0161\u00ed tat\u00ednek!“ vyhrkla hned mal\u00e1 s \u00fasm\u011bvem a objala mi nohu. Vid\u011bl jsem, jak se Tom sladce usm\u00e1l a pomalu se narovnal.<\/div>\n

„No, nep\u0159eh\u00e1n\u011bj,“ usm\u011bju se a pohlad\u00edm ji po hlav\u011b. Zvednu potom pohled k Tomovi a pootev\u0159u rty. „\u0158\u00edkal jsi, \u017ee bys ji cht\u011bl vid\u011bt a j\u00e1 jsem ji cht\u011bl m\u00edt dneska u sebe. V\u010dera p\u0159ib\u011bhla cel\u00e1 vyd\u011b\u0161en\u00e1, co se d\u011bje\u2026 a ona chce hrozn\u011b pap\u00edrovat se mnou, vi\u010f?“ pousm\u011bju se. „Nevad\u00ed ti to n\u011bjak?“ zept\u00e1m se ho. Nechci, aby ho to n\u011bjak otravovalo.<\/em><\/div>\n
„Jasn\u011b, \u017ee ne, j\u00e1 jsem r\u00e1d,“ \u0159ekne s \u00fasm\u011bvem a sklon\u00ed k Nicki pohled. „V\u011b\u0159 mi, princezno, \u017ee pap\u00edrov\u00e1n\u00ed nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 z\u00e1bava. Kdy\u017e bude\u0161 cht\u00edt, tak j\u00e1 si s tebou budu hr\u00e1t, zat\u00edmco tat\u00ednek bude pracovat,“ uculil se na n\u00ed, ale pot\u00e9 ke mn\u011b znovu vzhl\u00e9dl. Je zlatej, on se mi o n\u00ed snad i postar\u00e1.<\/em> „V\u00ed\u0161, \u017ee m\u00e1\u0161 za 10 minut tu sch\u016fzi\u2026“ uji\u0161\u0165uje se.<\/div>\n
„No do pr\u2026 sakra,“ vydechnu a hned si za\u010dnu sund\u00e1vat kab\u00e1t. Odlo\u017eil jsem si ho na v\u011b\u0161\u00e1k a urovnal si \u010dernou ko\u0161ili. M\u011bl jsem ji porozepnutou. „D\u00edky, d\u011bkuju mockr\u00e1t. J\u00e1 brzo p\u0159ijdu, nechci t\u011b n\u011bjak otravovat.“<\/div>\n
„To nevad\u00ed, my to tu s Nicki zvl\u00e1dneme, vi\u010f?“ usm\u011bje se na ni.<\/div>\n
„Jo! Budeme si hr\u00e1t!“ vyk\u0159ikla hned Nicki nad\u0161en\u011b.<\/div>\n
„No dob\u0159e, hlavn\u011b nezlobte,“ zasm\u011bju se a pod\u00edv\u00e1m se na Toma. P\u0159e\u0161el jsem k n\u011bmu a pohladil ho po ramenu. „D\u011bkuju.“ T\u011b\u0161\u00ed m\u011b, jak se o ni zaj\u00edm\u00e1. Chce si s n\u00ed hr\u00e1t, neodm\u00edt\u00e1 ji. To je pro m\u011b hrozn\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9.<\/p>\n

<\/em> „Nem\u00e1\u0161 za co,“ usm\u00e1l se a p\u0159istoupil ke mn\u011b. Lehce mi urovnal l\u00edme\u010dek a potom m\u011b pohladil po hrudi. „J\u00e1 se o ni postar\u00e1m, neboj se,“ pohl\u00e9dl mi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n

„J\u00e1 ti v\u011b\u0159\u00edm,“ p\u0159ik\u00fdvnu a ol\u00edznu si spodn\u00ed ret.<\/div>\n
„Tak b\u011b\u017e,“ pohlad\u00ed m\u011b s \u00fasm\u011bvem po krku a odstoup\u00ed ode m\u011b. Cht\u011bl bych, aby se m\u011b dot\u00fdkal po\u0159\u00e1d.<\/em> „Pap\u00edry u\u017e jsem ti tam p\u0159ipravil do zaseda\u010dky.“ P\u0159iv\u0159el jsem na okam\u017eik o\u010di a vzal si notebook.<\/div>\n
„D\u011bkuju mockr\u00e1t,“ usm\u011bju se na n\u011bj mile. „Nezlob, Nicol,“ pod\u00edv\u00e1m se na ni v\u00e1\u017en\u011b a rozejdu se ke dve\u0159\u00edm. „J\u00e1 se v\u0161echno dozv\u00edm,“ zacul\u00edm se.<\/div>\n
„Nebudu zlobit,“ sl\u00edb\u00ed mi poslu\u0161n\u011b.<\/div>\n
„A j\u00e1 stejn\u011b nebudu \u017ealovat,“ zasm\u00e1l se Tom a pohladil ji po vlasech. Spojenci. Alespo\u0148 ale vid\u00edm, \u017ee si rozum\u00ed.<\/em><\/div>\n
„V\u00edte co, vy dva?“ pod\u00edval jsem se na n\u011b. Zasm\u00e1l jsem se, potom na n\u011b vypl\u00e1znul jazyk a pomalu jsem ode\u0161el.<\/div>\n
„Tak co budeme d\u011blat, princezno?“ zaslechl jsem u\u017e jen, jak jsem zav\u00edral dve\u0159e. Nad t\u00edm jsem se musel usm\u00e1t. Jsou to moje princ\u00e1tka. Jen douf\u00e1m, \u017ee a\u017e se vr\u00e1t\u00edm, bude kancel\u00e1\u0159 st\u00e1t alespo\u0148 v z\u00e1kladech.<\/p>\n

<\/em> TOM<\/p>\n

<\/strong> Kdy\u017e se za Billem zav\u0159ely dve\u0159e, pohl\u00e9dl jsem na Nicki. Byla opravdu n\u00e1dhern\u00e1 a naprosto roztomil\u00e1. M\u011bla po n\u011bm n\u00e1dhern\u00e9 \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di. V\u00edc se jinak ale podobala sp\u00ed\u0161 Barba\u0159e. Ah, Barbara, zas ta jeho \u017eensk\u00e1. Nem\u00e1m ji v\u00e1\u017en\u011b r\u00e1d. Nech\u00e1pu, jak ho mohla odstr\u010dit a odlehnout si od n\u011bj. Je ta \u017eensk\u00e1 v\u016fbec zdrav\u00e1? J\u00e1 m\u00edt takhle kr\u00e1sn\u00fdho man\u017eela, tak nep\u0159estanu \u0161ukat do p\u011bti do r\u00e1na, jako \u017ee se Kaulitz jmenuju.<\/p>\n

<\/em> „Tak co budeme d\u011blat, princezno?“ zept\u00e1m se j\u00ed s \u00fasm\u011bvem. Zvedla ke mn\u011b hlavi\u010dku a rozpa\u010dit\u011b pokr\u010dila rameny. No bezva. Nikdy jsem d\u00edt\u011b nehl\u00eddal, co s n\u00ed asi tak m\u00e1m d\u011blat.<\/em> „Fajn, budu uva\u017eovat logicky, co bych d\u011blal, kdybych byl d\u00edt\u011b a m\u011bl tuhle kancel\u00e1\u0159 pro sebe,“ zauva\u017euji nahlas, p\u0159i\u010dem\u017e se rozhl\u00e9dnu. Ona si m\u011b jenom se zaujet\u00edm prohl\u00ed\u017eela.<\/div>\n

„Pro\u010d ses obj\u00edmal s m\u00fdm tat\u00ednkem?“ zept\u00e1 se n\u00e1hle. Jej, kdybych v\u011bd\u011bl, \u017ee za nim stoj\u00ed\u0161, tak bych se ho ani nedotknul, \u0161kvrn\u011b.<\/em><\/div>\n
„No\u2026 to proto, \u017ee se m\u00e1me r\u00e1di. Tv\u016fj tat\u00ednek je toti\u017e moc hodnej a my jsme dob\u0159\u00ed kamar\u00e1di,“ vysv\u011btl\u00edm j\u00ed s \u00fasm\u011bvem. Ne, nem\u00e1 cenu j\u00ed n\u011bco slo\u017eit\u011b vysv\u011btlovat, aby to pochopila. \u0158eknu to lehce, ona si to n\u011bjak probere jako ka\u017ed\u00e9 d\u00edt\u011b.<\/em><\/div>\n
„Aha, tak\u017ee tat\u00ednek t\u011b m\u00e1 taky r\u00e1d?“ usm\u011bje se.<\/div>\n
„To si pi\u0161, \u017ee m\u00e1,“ p\u0159ik\u00fdvnu.<\/div>\n
„Tak to j\u00e1 t\u011b m\u00e1m taky r\u00e1da?“ zept\u00e1 se.<\/div>\n
„To je na tob\u011b, jestli m\u011b bude\u0161 m\u00edt r\u00e1da, princezno,“ zacul\u00edm se nad jej\u00ed roztomilost\u00ed.<\/div>\n
„Asi budu, se\u0161 p\u011bknej princ,“ za\u010dne se hih\u0148at. Nad t\u00edm se jen zasm\u011bju a zavrt\u00edm hlavou. Ta se dob\u0159e potatila.<\/p>\n

<\/em> „No,“ kleknu si k n\u00ed, „co kdybychom spolu ud\u011blali n\u011bjakou ro\u0161\u0165\u00e1rnu? Nechce\u0161 n\u011bco k pit\u00ed? Kolu, d\u017eus nebo n\u011bjakou limon\u00e1du?“<\/div>\n

„Mamka mi d\u00e1v\u00e1 vodu. Prej po limon\u00e1d\u00e1ch budu tlust\u00e1,“ posmutn\u00ed. Je\u017ei\u0161marja, to je takov\u00e1 kr\u00e1va! V\u017edy\u0165 j\u00ed jsou \u010dty\u0159i roky a ona j\u00ed u\u017e do hlavy tlu\u010de, \u017ee bude tlust\u00e1?! J\u00e1 bych j\u00ed jednu fl\u00e1knul!<\/em><\/div>\n
„Tlust\u00e1? To v \u017e\u00e1dnym p\u0159\u00edpad\u011b!“ vyhrknu ihned a pohlad\u00edm ji po vl\u00e1sk\u00e1ch. „Klidn\u011b pij limon\u00e1dy, jak\u00fd ti chutnaj\u00ed. Jsi d\u00edt\u011b, tak si svoje d\u011btstv\u00ed u\u017eij. Maminku v\u016fbec neposlouchej, hm?“ usm\u011bju se.<\/div>\n
„J\u00e1 j\u00ed neposloucham,“ zak\u0159en\u00ed se na m\u011b. Nediv\u00edm se ti, zlat\u00ed\u010dko.<\/em> „Tat\u00ednek je na m\u011b mnohem hodn\u011bj\u0161\u00ed, ten mi dovol\u00ed v\u0161echno,“ poposko\u010d\u00ed neposedn\u011b. To mn\u011b taky, beru\u0161ko.<\/p>\n

<\/em> „M\u00e1\u0161 tat\u00ednka ur\u010dit\u011b moc r\u00e1da, vi\u010f?“ zept\u00e1m se.<\/div>\n

„Jo,“ p\u0159itak\u00e1 hned.<\/div>\n
„A co maminka? Taky ji m\u00e1\u0161 r\u00e1da?“<\/div>\n
„Jo.“<\/div>\n
„A m\u00e1\u0161 rad\u0161i tat\u00ednka nebo maminku?“ zad\u00edv\u00e1m se do jej\u00edch d\u011btsk\u00fdch \u010dokol\u00e1dek. Nebudu na ni pou\u017e\u00edvat slo\u017eitou psychologii, takhle mal\u00e9 d\u00edt\u011b v\u00e1m to prost\u011b \u0159ekne narovinu.<\/em><\/div>\n
„Tat\u00ednka,“ usm\u011bje se, „mnohem mnohem hodn\u011b,“ rozt\u00e1hne ru\u010di\u010dky, jako by mi cht\u011bla uk\u00e1zat, jak moc. Jej, n\u011bkdy mi p\u0159ipom\u00edn\u00e1 m\u011b.<\/em> Nad t\u00edm se zasm\u011bju a za jednu ru\u010dku ji chyt\u00edm.<\/div>\n
„Co kdybych t\u011b povozil po firm\u011b na k\u0159esle?“ nab\u00eddnu j\u00ed. „Stav\u00edme se dole v kant\u00fdn\u011b a j\u00e1 ti tam koup\u00edm n\u011bjak\u00e9 dobr\u00e9 pit\u00ed, hm?“<\/div>\n
„Tak jo!“ vysko\u010d\u00ed hned nad\u0161en\u011b a rozb\u011bhne se k Billovu jezd\u00edc\u00edmu k\u0159eslu. S \u00fasm\u011bvem jsem \u0161el za n\u00ed. „A co je kant\u00fdn\u011b, Tomi?“ za\u010dne se na \u017eidli \u0161plhat.<\/div>\n
„No,“ p\u0159ichyt\u00edm ji lehce za zade\u010dek a pom\u016f\u017eu j\u00ed usadit se v n\u011bm, av\u0161ak ona si stoupne a zap\u0159e se rukama o op\u011brku, „kant\u00fdna je jako kr\u00e1m, akor\u00e1t, \u017ee je ve firm\u011b a obslou\u017e\u00ed n\u00e1s tam jedna mil\u00e1 pan\u00ed, v\u00ed\u0161,“ pohlad\u00edm ji po hlavi\u010dce a zap\u0159u se kolenem za n\u00ed, aby n\u00e1hodou nespadla, kdy\u017e chce st\u00e1t takhle. Oto\u010dil jsem op\u011bradlo sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm a rozjel se spole\u010dn\u011b s n\u00ed. To hned za\u010dala pi\u0161t\u011bt na celou kancel\u00e1\u0159 a sm\u00e1t se. Zasm\u00e1l jsem se s n\u00ed, slezl jsem a otev\u0159el dve\u0159e.<\/p>\n

Provezl jsem ji jimi a zav\u0159el je za n\u00e1mi. U\u017e jsem \u010dekal n\u011bjak\u00e9 ot\u00e1zky od Sandry, ale uv\u011bdomil jsem si, \u017ee mus\u00ed va\u0159it kafe pro lidi na zased\u00e1n\u00ed. Proto jsem Nicki v klidu provezl sekretari\u00e1tem a vyjel s n\u00ed na chodbu.<\/div>\n

„J\u00e9! To je dlouh\u00e1 chodba! Pojedeme rychle, \u017ee jo!“ vyp\u00edskla hned rozj\u00e1san\u011b.<\/div>\n
„To si pi\u0161,“ zav\u0159u se sm\u00edchem dve\u0159e. Zase se zap\u0159u kolenem za n\u00ed a druhou se odraz\u00edm. Rozjeli jsme se chodbou a\u017e k v\u00fdtahu. Za n\u00e1mi se nesl jej\u00ed p\u00edskot a m\u016fj sm\u00edch tak hlasit\u011b, \u017ee vylezlo n\u011bkolik lid\u00ed z kancel\u00e1\u0159e. Dojeli jsme a\u017e k v\u00fdtahu, zajeli do n\u011bj mezi p\u00e1r lid\u00ed a jeli dol\u016f.<\/div>\n
„To bylo tot\u00e1ln\u011b hust\u00fd, strejdo Tomi!“ za\u010dala na \u017eidli nad\u0161en\u011b poskakovat. Juj, u\u017e se poTomovat\u011bla. \u0158\u00edk\u00e1 „hust\u00fd“ jako j\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Nesk\u00e1kej, mrn\u011b, nebo si natlu\u010de\u0161 a pak natlu\u010de tv\u016fj tat\u00edk mn\u011b,“ chyt\u00edm ji se sm\u00edchem kolem pasu. Lidi ve v\u00fdtahu na n\u00e1s jen nech\u00e1pav\u011b z\u00edrali, jako bychom spadli z marsu. J\u00e1 na to byl ov\u0161em zvykl\u00fd a Nicki byla d\u00edt\u011b, tak\u017ee jsme to ani jeden ne\u0159e\u0161ili.<\/p>\n

Jakmile jsme zastavili na pat\u0159e, kde jsme pot\u0159ebovali, vyvezl jsem ji z v\u00fdtahu. Pak u\u017e jsme se zase rozjeli dlouhou chodbou do kant\u00fdny, tak\u017ee se op\u011bt spustil n\u00e1\u0161 hlasit\u00fd sm\u00edch a p\u00edskot. Zavezl jsem Nicki k pultu, aby si vybrala, cokoli se j\u00ed jen zal\u00edb\u00ed. Nakonec si vybrala Nestea \u010daj a n\u011bjak\u00e9 su\u0161enky s l\u00edz\u00e1tkem. Obvykle jsem nic neplatil a tentokr\u00e1t u\u017e v\u016fbec ne. Ta bl\u00e1zniv\u00e1 \u017eensk\u00e1 za pultem, co m\u011b furt balila, se mohla zbl\u00e1znit p\u0159i pohledu na m\u011b s d\u00edt\u011btem, proto\u017ee jsem s n\u00ed prej naprosto roztomil\u00fd. B\u00e1l jsem se, \u017ee si za chv\u00edli za\u010dne rv\u00e1t vlasy, tak\u017ee jsem tu princeznu odvezl co nejrychleji pry\u010d. Po celou cestu zp\u00e1tky do kancel\u00e1\u0159e se hih\u0148ala a n\u011bco tam \u017evatlala. J\u00e1 ji jen poslouchal a sm\u00e1l se s n\u00ed. Nic jin\u00e9ho mi nezb\u00fdvalo. Bu\u010f m\u011b nepustila ke slovu, nebo jsem prost\u011b jen nedok\u00e1zal ne\u017easnout nad jej\u00ed roztomilost\u00ed. Byla u\u0159echtan\u00fd mr\u0148ous, kter\u00e9ho jsem si hned zamiloval. A zd\u00e1lo se, \u017ee i ona m\u011b.<\/p>\n

autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mischy & Turmawenne BILL „Tak a je to,“ usm\u011bju se na Nicki a pohlad\u00edm ji po vl\u00e1sk\u00e1ch. Prohl\u00e9dla se v zrcadle a sama nad sebou se zaculila. Obl\u00e9kl jsem j\u00ed fialovou suk\u00fdnku, k tomu b\u00edl\u00e9 tri\u010dko s fialovou ma\u0161li\u010dkou a klasick\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[574],"tags":[],"class_list":["post-4476","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-denial"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4476","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4476"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4476\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4476"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4476"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4476"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}