{"id":4480,"date":"2013-11-23T17:00:00","date_gmt":"2013-11-23T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4466"},"modified":"2013-11-23T17:00:00","modified_gmt":"2013-11-23T16:00:00","slug":"tisic-a-jeden-pribeh-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/11\/23\/tisic-a-jeden-pribeh-9\/","title":{"rendered":"Tis\u00edc a jeden p\u0159\u00edb\u011bh 9."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
P\u0159\u00edb\u011bh 93. – Je ml\u010deti spr\u00e1vn\u00e9?<\/p>\n

<\/strong> Vztah s Anisem nebyl jen proch\u00e1zkou r\u016f\u017eov\u00fdm sadem. A\u010dkoliv jsme v\u011bt\u0161inou pro\u017e\u00edvali kr\u00e1sn\u00e9 chv\u00edle, ob\u010das se n\u00e1m poda\u0159ilo vst\u00e1t zadkem nahoru nebo jsme natrefili na t\u00e9ma, kter\u00e9 n\u00e1s rozd\u011blovalo v n\u00e1zorech. Jedn\u00edm z takov\u00fdch bylo i t\u00e9ma, zda o n\u00e1s za\u010d\u00edt mluvit ve\u0159ejn\u011b nebo ne.<\/p>\n

Byla to velice o\u0161emetn\u00e1 ot\u00e1zka a uvnit\u0159 m\u011b se bily dva protich\u016fdn\u00e9 n\u00e1zory. Anis si st\u00e1l za t\u00edm, \u017ee bychom se m\u011bli p\u0159estat p\u0159ede v\u0161emi schov\u00e1vat, proto\u017ee n\u00e1s to mohlo zni\u010dit. S t\u00edm jsem musel samoz\u0159ejm\u011b souhlasit, jeliko\u017e u\u017e jsem na sob\u011b s\u00e1m za\u010d\u00ednal poci\u0165ovat devastuj\u00edc\u00ed \u00fa\u010dinky zp\u016fsoben\u00e9 t\u00edm, \u017ee jsme na sebe s Anisem m\u011bli jen minimum \u010dasu o samot\u011b. Na druhou stranu mi ale vyhovovala skute\u010dnost, \u017ee jsme n\u00e1\u0161 vztah dr\u017eeli v soukrom\u00ed. Nikdo se tak v n\u00e1s nemohl hrabat, rozeb\u00edrat n\u00e1s na ve\u0159ejnosti a nemohli n\u00e1m vnucovat rady, o kter\u00e9 se nikdo neprosil. M\u011bli jsme klid, m\u00e9dia n\u00e1s nerozeb\u00edrala a za to jsem byl samoz\u0159ejm\u011b vd\u011b\u010dn\u00fd.<\/p>\n

Situace kolem m\u011b a Toma se kone\u010dn\u011b uklidnila a j\u00e1 si p\u0159\u00e1l, aby to tak z\u016fstalo co nejd\u00e9le. U\u017e tak sta\u010dilo, \u017ee David za\u010d\u00ednal mluvit o n\u011bjak\u00fdch propaga\u010dn\u00edch akc\u00edch – dlouho o n\u00e1s jako o kapele nebylo sly\u0161et. Pozornost m\u00e9di\u00ed by tedy v jeho o\u010d\u00edch p\u0159i\u0161la vhod, a\u0165 u\u017e by to byla reklama dobr\u00e1 nebo \u0161patn\u00e1, ale opravdu to muselo b\u00fdt na \u00fakor m\u00e9ho a Anisova vztahu?<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Nad \u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161?“ Anis mi zlehka promnul rameno, zat\u00edmco jsem sed\u011bl p\u0159ed zrcadlem a sna\u017eil se roz\u010desat si vlasy. Nemo\u017en\u00fd \u00fakol.<\/p>\n

„Nad n\u00e1mi,“ s povzdechem jsem p\u0159iznal a sklopil o\u010di. „Dneska jsem mluvil s Davidem, \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc tla\u010d\u00ed na n\u011bjak\u00e9 men\u0161\u00ed turn\u00e9, kdo v\u00ed kde, pr\u00fd o n\u00e1s nen\u00ed sly\u0161et. Nehled\u011b na to, \u017ee mi asi p\u016fl hodiny vysv\u011btloval, jak je d\u016fle\u017eit\u00e9, abychom my dva vy\u0161li s na\u0161\u00edm vztahem na ve\u0159ejnost. J\u00e1 jen\u2026“<\/p>\n

„Styd\u00ed\u0161 se za n\u00e1s, Bille?“ zamumlal ti\u0161e.<\/p>\n

„Co\u017ee? Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ne!“ v naprost\u00e9m \u0161oku jsem vstal, z\u00edraj\u00edc na n\u011bj. „Kdybych se styd\u011bl, v\u016fbec bychom spolu nebyli, Anisi. O stud tu v\u016fbec nejde!“<\/p>\n

„Tak o co tedy jde, Bille? Proto\u017ee j\u00e1 se v tom pomalu za\u010d\u00edn\u00e1m ztr\u00e1cet,“ Anis p\u0159e\u0161el k posteli, na kterou se posadil, a promnul si obli\u010dej. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem ti sl\u00edbil, \u017ee po\u010dk\u00e1m tak dlouho, jak jen bude\u0161 pot\u0159ebovat, ale\u2026 Ni\u010d\u00ed n\u00e1s to, Bille, v\u017edy\u0165 se na n\u00e1s pod\u00edvej. Za dva t\u00fddny spolu budeme \u010dtvrt roku a posledn\u00edch deset dn\u00ed se h\u00e1d\u00e1me skoro ka\u017ed\u00fd den.“<\/p>\n

„J\u00e1 v\u00edm,“ nejist\u011b jsem p\u0159ik\u00fdvl, ale p\u0159e\u0161el k n\u011bmu a klekl si. „V\u00e1\u017en\u011b se nestyd\u00edm, naopak jsem hrd\u00fd na to, co spolu sd\u00edl\u00edme, ale\u2026 Boj\u00edm se, \u017ee n\u00e1m to zni\u010d\u00ed, Anisi. P\u0159ilep\u00ed se na n\u00e1s a nehnou se na krok, nebudeme m\u00edt v\u016fbec \u017e\u00e1dn\u00e9 soukrom\u00ed. Budou hledat drby, sledovat n\u00e1s a nedaj\u00ed n\u00e1m pokoj. Co kdy\u017e se jim povede rozd\u011blit n\u00e1s kv\u016fli tomu?“ povzdechl jsem ti\u0161e.<\/p>\n

„Tak toho ty se boj\u00ed\u0161?“ p\u0159ekvapen\u011b vydechl a hned m\u011b omluvn\u011b pohladil po tv\u00e1\u0159i. „Omlouv\u00e1m se, Bille, to kdybych v\u011bd\u011bl, nejsp\u00ed\u0161 by neprob\u011bhla ani jedna h\u00e1dka\u2026 Nicm\u00e9n\u011b m\u016fj n\u00e1zor se ani tak nem\u011bn\u00ed, Bille. St\u00e1le si mysl\u00edm, \u017ee u\u017e bychom to d\u00e1l tajit nem\u011bli. Nav\u00edc, pokud v\u00e1\u017en\u011b n\u011bkam odjedete, tak bych za tebou r\u00e1d p\u0159ijel a \u0159ekl bych, \u017ee pak by novin\u00e1\u0159i byli mnohem neodbytn\u011bj\u0161\u00ed.“<\/p>\n

„J\u00e1 v\u00edm, v\u00edm moc dob\u0159e, \u017ee m\u00e1\u0161 pravdu, ale prost\u011b\u2026“ se za\u00fap\u011bn\u00edm jsem op\u0159el hlavu o jeho kolena a zav\u0159el o\u010di. „M\u00e1m strach ud\u011blat ten prvn\u00ed krok.“<\/p>\n

Anis smutn\u011b povzdechl a vyt\u00e1hl si m\u011b na kl\u00edn, obj\u00edmaj\u00edc m\u011b kolem pasu. „Je\u0161t\u011b m\u00e1me trochu \u010dasu, ne\u017e budete muset odjet, tak o tom pop\u0159em\u00fd\u0161lej. Ale ne o tom, jestli to \u0159\u00edct nebo ne, ale o zp\u016fsobu. Proto\u017ee s t\u00edm na ve\u0159ejnost p\u016fjdeme, to je m\u00e9 posledn\u00ed slovo,“ pohled mu ztvrdl a p\u0159\u00edsn\u011b m\u011b sledoval. „M\u00e1m t\u011b r\u00e1d, ale tohle schov\u00e1v\u00e1n\u00ed bylo fajn mo\u017en\u00e1 tak prvn\u00ed m\u011bs\u00edc, pak jsem se dr\u017eel jen kv\u016fli tob\u011b. Do nekone\u010dna to takhle ale nep\u016fjde.“<\/p>\n

S up\u0159\u00edmn\u00fdm \u0161okem jsem na n\u011bj z\u00edral. Opravdu mi pr\u00e1v\u011b dal ultim\u00e1tum, \u017ee bu\u010f n\u00e1\u0161 vztah zve\u0159ejn\u00edme, nebo se rozejdeme? Nemohl jsem tomu uv\u011b\u0159it. Nejist\u011b jsem slezl z jeho kl\u00edna a s pohledem up\u0159en\u00fdm k zemi si p\u0159it\u00e1hl kolena k sob\u011b. Kam se ztratil Anis, ten n\u011b\u017en\u00fd a shov\u00edvav\u00fd mu\u017e, kter\u00fd m\u011b do ni\u010deho netla\u010dil?<\/p>\n

„Bille, netva\u0159 se tak dot\u010den\u011b. S\u00e1m jsi \u0159\u00edkal, \u017ee m\u00e1m pravdu, jen se boj\u00ed\u0161 ud\u011blat prvn\u00ed krok. Tak t\u011b k tomu prvn\u00edmu kroku holt mus\u00edm donutit, kdy\u017e to nejde jinak,“ pokr\u010dil rameny a trochu se zamra\u010dil. „Uvid\u00ed\u0161, \u017ee nakonec za to bude\u0161 r\u00e1d.“<\/p>\n

„M\u016f\u017ee\u0161\u2026 M\u011b pros\u00edm nechat chv\u00edli o samot\u011b? J\u00e1 za tebou pak p\u0159ijdu,“ zamumlal jsem ti\u0161e.<\/p>\n

Tentokr\u00e1t Anis v \u0161oku z\u00edral na m\u011b. I kdy\u017e jsme se p\u0159edt\u00edm h\u00e1dali, tohle bylo poprv\u00e9, co jsem cht\u011bl b\u00fdt s\u00e1m; nav\u00edc jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee dnes ve\u010der budu sp\u00e1t s\u00e1m. „Jo, jasn\u011b,“ s povzdechem p\u0159ik\u00fdvl. Okam\u017eik se na m\u011b je\u0161t\u011b jen ml\u010dky d\u00edval, ne\u017e m\u011b jemn\u011b pol\u00edbil na \u010delo a zam\u00ed\u0159il do sv\u00e9ho pokoje.<\/p>\n

S pohledem sklopen\u00fdm k zemi jsem se nat\u00e1hl do postele a p\u0159it\u00e1hl si k t\u011blu pe\u0159inu. Bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed nec\u00edtit vedle sebe Anise a nesly\u0161et jeho dech, ale c\u00edtil jsem, \u017ee je to spr\u00e1vn\u00e9. Pot\u0159eboval jsem se vzpamatovat z p\u0159ede\u0161l\u00e9 konverzace. A\u010dkoliv mi Anis nijak neubl\u00ed\u017eil, j\u00e1 se ubl\u00ed\u017een\u011b rozhodn\u011b c\u00edtil. C\u00edtil jsem se zrazen\u00fd mu\u017eem, od kter\u00e9ho bych to nikdy ne\u010dekal.<\/p>\n

Mo\u017en\u00e1 jsem reagoval p\u0159ehnan\u011b, ale z o\u010d\u00ed se mi spustily drobn\u00e9 slzy zklam\u00e1n\u00ed. A\u010dkoliv bylo dost mo\u017en\u00e9, \u017ee druh\u00fd den budu reagovat jinak, v tu chv\u00edli jsem se prost\u011b c\u00edtil mizern\u011b a pot\u0159eboval d\u00e1t voln\u00fd pr\u016fchod sv\u00fdm emoc\u00edm, i kdy\u017e z\u00e1rove\u0148 jsem tou\u017eil po tom, aby m\u011b Anis ukol\u00e9bal ke sp\u00e1nku.<\/div>\n

\n

\u00b0\u00b0\u00b0<\/p><\/div>\n

\n

Nakonec jsem usnul. Po n\u011bkolika hodin\u00e1ch tich\u00e9ho f\u0148uk\u00e1n\u00ed jsem usnul, ale byl to sp\u00e1nek, kter\u00fd by od \u00fanavy nepomohl absolutn\u011b nikomu. Neust\u00e1le jsem se budil a p\u0159evracel, rukou \u0161m\u00e1traj\u00edc po Anisov\u011b stran\u011b postele. Byla to p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e1 noc, a j\u00e1 hned po probuzen\u00ed v\u011bd\u011bl, co mus\u00edm ud\u011blat.<\/p>\n

Jen v boxerk\u00e1ch, ani\u017e by se stresoval Luise nebo Sercanem, jsem ti\u0161e p\u0159eb\u011bhl chodbu do Anisova pokoje, vz\u00e1p\u011bt\u00ed za sebou zamykaj\u00edc. Opatrn\u011b, abych nevzbudil sp\u00edc\u00edho Anise, jsem si sedl na kraj jeho postele a zlehka za\u010dal pos\u00e9vat jeho z\u00e1da polibky.<\/p>\n

„Bille?“ polekan\u011b sebou \u0161kubl.<\/p>\n

„Jen le\u017e,“ pol\u00edbil jsem ho na rameno. I tak se ale Anis oto\u010dil a chytil m\u016fj obli\u010dej do dlan\u00ed. Z\u00edrali jsme na sebe ml\u010dky, ve\u0161ker\u00e9 omluvy jsme si vym\u011b\u0148ovali pohledem. Po n\u011bjak\u00e9 chv\u00edli jsem se k n\u011bmu s drobn\u00fdm \u00fasm\u011bvem nat\u00e1hl a dlouze ho pol\u00edbil, za ramena ho z\u00e1rove\u0148 tla\u010d\u00edc zp\u011bt do pe\u0159in. Jakmile le\u017eel na z\u00e1dech, spokojen\u011b jsem se na n\u011bm obkro\u010dmo usadil.<\/p>\n

„Bille, co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ ti\u0161e povzdechl, ale p\u0159esto m\u011b chytil za boky a jemn\u011b je promnul.<\/p>\n

„Chci n\u011bco zkusit,“ zamumlal jsem. Na rtech mi st\u00e1le pohr\u00e1val drobn\u00fd \u00fasm\u011bv, ale do o\u010d\u00ed se mi vkr\u00e1dala m\u00edrn\u00e1 nejistota. M\u011bl jsem v pl\u00e1nu ud\u011blat n\u011bco nov\u00e9ho a netu\u0161il jsem, zda d\u011bl\u00e1m spr\u00e1vn\u011b nebo ne, ale byl jsem odhodlan\u00fd ud\u011blat krok kup\u0159edu. Pohledem jsem sklouznul po jeho hrudn\u00edku p\u0159es b\u0159icho a\u017e ke kl\u00ednu, kde byl m\u016fj c\u00edl.<\/p>\n

Svezl jsem se o trochu n\u00ed\u017e a usadil se mu mezi nohama. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee Anis m\u011b zv\u011bdav\u011b sleduje, ale nemohl jsem k n\u011bmu vzhl\u00e9dnout – ztratil bych odvahu. S hlubok\u00fdm nadechnut\u00edm jsem mu st\u00e1hl boxerky a t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b na to obto\u010dil dla\u0148 kolem jeho rostouc\u00edho vzru\u0161en\u00ed.<\/p>\n

Stejn\u011b jako se Anis st\u00e1val vzru\u0161en\u011bj\u0161\u00ed, j\u00e1 byl uvnit\u0159 sebe vyd\u011b\u0161en\u011bj\u0161\u00ed. A\u010dkoliv jsem Anise nevid\u011bl nah\u00e9ho poprv\u00e9, poprv\u00e9 jsem mu z\u00edral do kl\u00edna, kter\u00fd byl mnohem v\u011bt\u0161\u00ed, ne\u017e jsem si myslel. Byl jednodu\u0161e obrovsk\u00fd.<\/p>\n

„Mali\u010dk\u00fd,“ Anis mi jemn\u011b prohr\u00e1bnul vlasy, zat\u00edmco j\u00e1 dlan\u00ed d\u00e1l p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po jeho penisu, zbavuj\u00edc se tak sv\u00e9 nejistoty. „Nemus\u00ed\u0161 d\u011blat nic, co nechce\u0161.“<\/p>\n

„Ale j\u00e1 chci,“ kr\u00e1tce jsem k n\u011bmu vzhl\u00e9dl. A byl to pr\u00e1v\u011b pohled do jeho o\u010d\u00ed, kter\u00fd m\u011b utvrdil v tom, \u017ee to, co d\u011bl\u00e1m, je spr\u00e1vn\u00e9. Nechal jsem se pohladit po tv\u00e1\u0159i, ale hned pot\u00e9 jsem se odhodlan\u011b sklonil k jeho kl\u00ednu a, pevn\u011b ho sv\u00edraj\u00edc prsty u ko\u0159ene, p\u0159ejel jazykem po cel\u00e9 jeho d\u00e9lce.<\/p>\n

Nem\u011bl jsem sebemen\u0161\u00ed pon\u011bt\u00ed o tom, co d\u011bl\u00e1m, jednal jsem podle sv\u00fdch instinkt\u016f, z\u00e1rove\u0148 se modl\u00edc, abych to d\u011blal dob\u0159e a Anisovi se to l\u00edbilo. Hned zkraje mi pozitivn\u00ed reakc\u00ed bylo tich\u00e9 zast\u00e9n\u00e1n\u00ed vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z Anisov\u00fdch rt\u016f a m\u00edrn\u00e9 zatah\u00e1n\u00ed za vlasy. Pot\u011b\u0161en\u011b jsem se usm\u00e1l. Nakonec to nebylo tak t\u011b\u017ek\u00e9, jak se zpo\u010d\u00e1tku zd\u00e1lo. V podstat\u011b \u0161lo o velk\u00e9 l\u00edz\u00e1tko, akor\u00e1t s t\u00edm rozd\u00edlem, \u017ee tohle m\u011blo city ur\u010duj\u00edc\u00ed, co je spr\u00e1vn\u00e9 a co ne.<\/p>\n

Po n\u011bkolika okam\u017eic\u00edch, kdy jsem po n\u011bm st\u00e1le jazykem jen p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl, pom\u00e1haj\u00edc si rukou, jsem ho po po\u010d\u00e1te\u010dn\u00edch obav\u00e1ch vzal do pusy. P\u016fvodn\u00edm pl\u00e1nem sice bylo vz\u00edt ho do pusy cel\u00e9ho, ale toho jsem se musel vzd\u00e1t je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u016flkou – byl p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00fd. Zklaman\u00fd, \u017ee to neprob\u00edh\u00e1 podle m\u00e9ho o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, jsem ho ob\u011bma rukama chytil u ko\u0159ene, zapl\u0148uj\u00edc tak m\u00edsta, kam jsem nedos\u00e1hl pusou, a dal se do pr\u00e1ce.<\/p>\n

Jazykem i rty jsem pohyboval p\u0159esn\u011b podle rytmu Anisov\u00fdch vzdech\u016f, kter\u00e9 se rychle staly m\u00fdm obl\u00edben\u00fdm zvukem, p\u0159i\u010dem\u017e rukama jsem ho pravideln\u011b tisknul a zase osvobozoval. V samotn\u00e9m opojen\u00ed ze situace jsem jednou dlan\u00ed sjel i k Anisov\u00fdm varlat\u016fm, kter\u00e1 jsem p\u00e1rkr\u00e1t promnul. A pr\u00e1v\u011b to bylo posledn\u00ed kapkou pro Anise. S v\u00fdk\u0159ikem m\u00e9ho jm\u00e9na, kter\u00fd musel probudit p\u0159inejmen\u0161\u00edm cel\u00fd blok, nekontrolovan\u011b vyvrcholil, pln\u00edc tak m\u00e1 \u00fasta. V \u0161oku jsem vykulil o\u010di a sna\u017eil se tomu uniknout, ale bylo toho tolik p\u0159\u00edli\u0161 rychle, nezb\u00fdvalo mi, ne\u017e v\u0161echno sp\u011b\u0161n\u011b polykat, abych zabr\u00e1nil udu\u0161en\u00ed.<\/p>\n

„B-Bille, omlouv\u00e1m se, bylo to p\u0159\u00edli\u0161 rychl\u00e9,“ vyhrkl ohromen\u011b a omluvn\u011b z\u00e1rove\u0148, jakmile si v\u0161iml drobn\u00fdch slz v m\u00fdch o\u010d\u00edch.<\/div>\n

„Jsem v po\u0159\u00e1dku,“ vydechl jsem a s nesm\u011bl\u00fdm \u00fasm\u011bvem se k n\u011bmu vy\u0161plhal, okam\u017eit\u011b stydliv\u011b bo\u0159\u00edc hlavu k jeho krku, maskuj\u00edc tak rum\u011bnce na tv\u00e1\u0159\u00edch.<\/div>\n
Anis se ti\u0161e zasm\u00e1l a pevn\u011b m\u011b objal, p\u0159etahuj\u00edc p\u0159es n\u00e1s pe\u0159inu. „Bylo to perfektn\u00ed, Bille. Moc ti za to d\u011bkuju. Nev\u00edm, pro\u010d jsi to ud\u011blal a kde se v tob\u011b vzal takov\u00fd el\u00e1n, ale v\u00e1\u017en\u011b se mi to l\u00edbilo.<\/div>\n
„Mn\u011b taky,“ p\u0159ipustil jsem po chv\u00edli ti\u0161e a v\u00edc se na n\u011bj natiskl. „Ale jsi tak\u2026 velk\u00fd. Obrovsk\u00fd!“<\/div>\n
„Budu p\u0159edpokl\u00e1dat, \u017ee to byl kompliment,“ pobaven\u011b se zasm\u00e1l, prsty m\u011b \u0161imraj\u00edc na bedrech.<\/p>\n

Neochotn\u011b jsem se zachichotal a p\u0159ik\u00fdvl. „Jo, mysl\u00edm, \u017ee by to i m\u011blo zn\u00edt jako kompliment. Aspo\u0148 mn\u011b by to tak p\u0159ipadalo, kdyby mi to n\u011bkdo \u0159ekl,“ pokr\u010dil jsem rameny. „Ale\u2026 m\u011bl jsem, teda cht\u011bl jsem\u2026 kruci, prost\u011b jsem t\u011b cht\u011bl do pusy cel\u00e9ho,“ vyhrkl jsem.<\/p>\n

Anis se na m\u011b p\u0159ekvapen\u011b pod\u00edval, ale okam\u017eik na to se hlasit\u011b rozesm\u00e1l a zabo\u0159il hlavu do m\u00fdch vlas\u016f. Trucovit\u011b jsem na\u0161pulil rty a pokusil se odt\u00e1hnout, ale Anis m\u011b hbit\u011b p\u0159ekulil pod sebe a uzemnil m\u011b sv\u00fdmi lokty, kter\u00e9 si op\u0159el vedle m\u00e9 hlavy. „Nemyslel jsem ten sm\u00edch \u0161patn\u011b, Bille. Opravdu ne,“ s \u00fasm\u011bvem m\u011b kr\u00e1tce pol\u00edbil. „I kdy\u017e jsi m\u011b nevzal do pusy cel\u00e9ho, opravdu jsem si to u\u017eil a t\u011b\u0161\u00edm se, a\u017e to n\u011bkdy ud\u011bl\u00e1\u0161 znovu. Oh, a co teprve, a\u017e to ud\u011bl\u00e1m j\u00e1 tob\u011b!“ provokativn\u011b se uculil. „Te\u010f mi ale \u0159ekni, co st\u00e1lo za rozhodnut\u00edm to ud\u011blat.“<\/p>\n

„Vlastn\u011b nev\u00edm,“ up\u0159\u00edmn\u011b jsem pokr\u010dil rameny. „Ale po noci pln\u00e9 p\u0159evalov\u00e1n\u00ed se, jsem prost\u011b v\u011bd\u011bl, co mus\u00edm ud\u011blat. Nebo ne co, ale \u017ee n\u011bco ano. Ani jsem nad t\u00edm nep\u0159em\u00fd\u0161lel, prost\u011b jsem se zvedl a \u0161el. Nemohl jsem nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let, jinak bych to asi nedok\u00e1zal ud\u011blat. Ale p\u0159em\u00fd\u0161lel jsem nad n\u011b\u010d\u00edm jin\u00fdm.“<\/div>\n

„Opravdu? A nad \u010d\u00edm?“ se z\u00e1jmem ke mn\u011b vzhl\u00e9dl, zat\u00edmco polibky zasyp\u00e1val m\u016fj krk.<\/div>\n
S tich\u00fdm v\u00fddechem jsem mu promnul ramena a naklonil hlavu, aby Anis m\u011bl snaz\u0161\u00ed p\u0159\u00edstup. „M\u011bli bychom o n\u00e1s \u0159\u00edct Luise a Sercanovi.“<\/p>\n

Jeho obo\u010d\u00ed vyl\u00e9tlo vzh\u016fru, v samotn\u00e9m \u0161oku se odt\u00e1hl a z\u00edral na m\u011b. „Opravdu?“ vyhrkl jen.<\/div>\n

„Ano, opravdu,“ tentokr\u00e1t jsem se zasm\u00e1l j\u00e1. „P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem nad t\u00edm prvn\u00edm rokem a mysl\u00edm, \u017ee pr\u00e1v\u011b oni jsou na to perfektn\u00ed. Kay s Tomem o n\u00e1s o\u010dividn\u011b v\u011bd\u011bli je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e my sami. Pr\u00e1v\u011b proto mi p\u0159ijde rozumn\u00e9, abychom to ozn\u00e1mili Luise a Sercanovi. P\u0159eci jen je to tvoje rodina a v\u00edm, jak pro tebe mus\u00ed b\u00fdt t\u011b\u017ek\u00e9 ka\u017ed\u00fd den se jim d\u00edvat do o\u010d\u00ed a lh\u00e1t jim. V\u00edm, \u017ee ode m\u011b nen\u00ed f\u00e9r po\u017eadovat to od tebe.“<\/p>\n

„P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm nad t\u00edm, co vhodn\u00e9ho ti na to odpov\u011bd\u011bt, aby ses nec\u00edtil \u0161patn\u011b, ale m\u00e1m takov\u00fd pocit, \u017ee a\u0165 \u0159eknu cokoliv, bude\u0161 m\u00edt v\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed, tak\u017ee budu up\u0159\u00edmn\u00fd,“ s povzdechem si lehl na bok vedle m\u011b a prsty lehce p\u0159ejel p\u0159es m\u00e9 b\u0159\u00ed\u0161ko. „M\u011bl jsi pravdu, sobeckost ve tv\u00e9m rozhodnut\u00ed ur\u010dit\u011b byla, ale mn\u011b to nevadilo. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee se mus\u00ed\u0161 nejd\u0159\u00edv srovnat se svoj\u00ed sexualitou, ne\u017e s t\u00edm vyjdeme na ve\u0159ejnost. Jen\u017ee je rozd\u00edl mezi srovn\u00e1v\u00e1n\u00edm se se svou orientac\u00ed a strachem z m\u00e9di\u00ed. Vid\u00edm na tob\u011b, \u017ee u\u017e ses d\u00e1vno srovnal s t\u00edm, \u017ee jsi gay, jinak bys nedok\u00e1zal ud\u011blat nic z toho, co spolu d\u011bl\u00e1me,“ pousm\u00e1l se. „Te\u010f je to jen o tom, \u017ee se boj\u00ed\u0161 toho, co z tebe ud\u011blaj\u00ed m\u00e9dia, co\u017e je p\u0159irozen\u00e9. Ale j\u00e1 budu celou dobu s tebou, v\u00ed\u0161? J\u00e1, m\u00e1ma, Tom, Kay a dokonce i Sercan, kter\u00fd je norm\u00e1ln\u011b citliv\u00fd asi jako pa\u0159ez. V\u0161ichni budeme po tv\u00e9m boku, nenech\u00e1me m\u00e9dia, aby t\u011b zni\u010dila.<\/p>\n

S povzdechem jsem zav\u0159el o\u010di a p\u0159ik\u00fdvl. „J\u00e1 v\u00edm, v\u0161echno si to uv\u011bdomuju a jsem ti za to hrozn\u011b vd\u011b\u010dn\u00fd,“ s drobn\u00fdm \u00fasm\u011bvem jsem ho objal kolem pasu. „Za\u010dneme nejd\u0159\u00edv s tvoj\u00ed mamkou a Sercanem, dob\u0159e? V\u0161echno ostatn\u00ed m\u016f\u017ee po\u010dkat,“ p\u0159itiskl jsem rty na jeho v konej\u0161iv\u00e9m polibku.<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. P\u0159\u00edb\u011bh 93. – Je ml\u010deti spr\u00e1vn\u00e9? Vztah s Anisem nebyl jen proch\u00e1zkou r\u016f\u017eov\u00fdm sadem. A\u010dkoliv jsme v\u011bt\u0161inou pro\u017e\u00edvali kr\u00e1sn\u00e9 chv\u00edle, ob\u010das se n\u00e1m poda\u0159ilo vst\u00e1t zadkem nahoru nebo jsme natrefili na t\u00e9ma, kter\u00e9 n\u00e1s rozd\u011blovalo v n\u00e1zorech. Jedn\u00edm z<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[567],"tags":[],"class_list":["post-4480","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-tisic-a-jeden-pribeh"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4480","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4480"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4480\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4480"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4480"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4480"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}