{"id":4486,"date":"2013-11-21T17:00:00","date_gmt":"2013-11-21T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4472"},"modified":"2013-11-21T17:00:00","modified_gmt":"2013-11-21T16:00:00","slug":"never-look-back-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/11\/21\/never-look-back-1\/","title":{"rendered":"Never Look Back 1."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Ticho p\u0159ed bou\u0159\u00ed<\/em><\/strong><\/p>\n

<\/strong> \u00davod<\/p>\n

LuChen se \u0161el jako ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no proj\u00edt se sv\u00fdm psem do Central Parku. V m\u00edst\u011b, kde nebylo tolik lid\u00ed, ho pustil z vod\u00edtka. Pes nad\u0161en\u011b pob\u00edhal po tr\u00e1v\u011b, kdy\u017e v tom se n\u011bkam rozb\u011bhl. LuChen ut\u00edkal za n\u00edm. Na\u0161el ho a\u017e za ke\u0159em, kter\u00fd byl hodn\u011b daleko od cesty. N\u011bco tam o\u010duch\u00e1val. LuChen se naklonil bl\u00ed\u017e. Pak se oto\u010dil a za\u010dal zvracet. Uvid\u011bl toti\u017e n\u011bco, co b\u00fdvalo \u010dlov\u011bkem Bylo to t\u011blo s utr\u017een\u00fdmi kon\u010detinami.<\/p>\n<\/div>\n

Tom<\/p>\n

Sed\u011bl jsem na lavi\u010dce v Central Parku a spokojen\u011b se usm\u00edval, zat\u00edmco moji kolegov\u00e9 ohled\u00e1vali mrtvolu. Kolem m\u011b chodil m\u016fj \u0161\u00e9f, tak\u017ee jsem m\u011bl hezk\u00fd v\u00fdhled. Pozoroval jsem jeho z\u00e1da a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak jemn\u00e9 asi jsou jeho \u010dern\u00e9 vlasy na dotek. Najednou n\u011bco k\u0159ikl po Chrisovi – na\u0161emu kolegovi, a zase p\u0159ech\u00e1zel tam a zp\u00e1tky.<\/div>\n

„To bude zaj\u00edmavej p\u0159\u00edpad,“ podotkl jsem a \u0161iroce se usm\u00e1l na Billa. St\u0159elil po mn\u011b pohledem.<\/div>\n
„N\u011bjak\u00e1 dobr\u00e1 n\u00e1lada,“ zabru\u010del.<\/div>\n
„No jasn\u011b,“ mrkl jsem na n\u011bj. Proto\u010dil o\u010di a rad\u0161i u\u017e d\u00e1l nic ne\u0159\u00edkal. M\u016fj v\u011b\u010dn\u00fd optimismus mu lezl na nervy. Ani jsem se mu moc nedivil. Znovu jsem se na n\u011bj zahled\u011bl a zasnil se. Jednou bude sed\u011bt vedle m\u011b a radit se se mnou, zat\u00edmco m\u011b bude k sob\u011b tisknout\u2026 Bude m\u011b l\u00edbat na krk a…<\/div>\n
„Vst\u00e1vej, jdeme,“ p\u0159eru\u0161il m\u011b Bill\u016fv \u00fase\u010dn\u00fd hlas. Poslu\u0161n\u011b jsem vysko\u010dil a n\u00e1sledoval sv\u00e9ho \u0161\u00e9fa.<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
***<\/div>\n
\n

Sed\u011bl jsem v kancel\u00e1\u0159i a houpal se na \u017eidli. \u010cekal jsem, a\u017e se objev\u00ed ostatn\u00ed a \u0159eknou mi, co m\u00e1m d\u011blat. Zat\u00edm jsem m\u011bl aspo\u0148 \u010das na svoje fantasie. Po chv\u00edli p\u0159i\u0161li Bill, Anne a Thomas. Bill odlo\u017eil na st\u016fl hrom\u00e1dku pap\u00edr\u016f. Pak se p\u0159es n\u011b naklonil a j\u00e1 uc\u00edtil jeho vo\u0148avku. Kr\u00e1sn\u011b von\u011bl. P\u0159iv\u0159el jsem o\u010di.<\/p>\n

„Tak\u017ee, zjistili jste n\u011bco?“ zeptal se. Ostatn\u00ed sed\u011bli, jen on z\u016fstal st\u00e1t. P\u0159ejel jsem pohledem v\u0161echny p\u0159\u00edtomn\u00e9.<\/div>\n

„Mluvili jsme s t\u00edm chlapem, co na\u0161el t\u011blo\u2026“ \u0158ekl Thomas pomalu. „Nic podez\u0159el\u00e9ho. Prost\u011b \u0161el se psem na proch\u00e1zku, pes se zab\u011bhl a narazil na t\u011blo, pak zavolal policii a d\u00e1l u\u017e to zn\u00e1te.“<\/div>\n
„Dob\u0159e. Tak\u017ee m\u016f\u017eeme za\u010d\u00edt vy\u0161et\u0159ovat.“<\/div>\n
„No, ale budeme pot\u0159ebovat\u2026“ za\u010dala Anne, ale Bill ji p\u0159eru\u0161il: „Nechal jsem tam Kate a Chrise.“ Fascinovalo m\u011b, \u017ee byl tak siln\u00fd, rozhodn\u00fd, v\u017edy v\u011bd\u011bl, co d\u011blat\u2026<\/div>\n
„Jmenuje se Phillip Grent,“ p\u0159eru\u0161il moje my\u0161lenky Thomas. „Je mu 23 a bydl\u00ed na rohu 42. a 57. ulice.“<\/div>\n
„Tak na co \u010dek\u00e1me? Jdeme, ne?“ Vysko\u010dil jsem na nohy a pod\u00edval se na Billa.<\/div>\n
„Ne,“ usadil m\u011b. Zklaman\u011b jsem si zase sedl. Znovu jsem zav\u0159el o\u010di a p\u0159edstavil si, jak Bill p\u0159ijde a zezadu m\u011b obejme a\u2026 Uc\u00edtil jsem, jak pad\u00e1m. N\u011bkdo mi podtrhnul \u017eidli. Zmaten\u011b jsem se rozhl\u00ed\u017eel, zat\u00edmco jsem se sna\u017eil sebrat ze zem\u011b.<\/div>\n
„V pr\u00e1ci se nechr\u00e1pe,“ ozval se Bill\u016fv hlas. „A pohni, jedeme.“<\/p>\n

Bill<\/p>\n

Celou cestu jsem musel poslouchat Tomovy kecy o n\u011bjak\u00e9m seri\u00e1lu. V\u016fbec m\u011b to nezaj\u00edmalo, ale jemu to asi nevadilo. Lezl mi na nervy \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc. Nejrad\u0161i bych po n\u011bm n\u011bco hodil, ale to by nedopadlo dob\u0159e. Sakra, jsem polda, mus\u00edm se um\u011bt ovl\u00e1dat, i kdy\u017e m\u011b n\u011bkdo p\u0159iv\u00e1d\u00ed k \u0161\u00edlenstv\u00ed. Kdy\u017e jsem kone\u010dn\u011b zaparkoval na rohu 42. a 57. ulice, ulevilo se mi. Jen\u017ee kdy\u017e jsme vystoupili z auta, st\u00e1le spokojen\u011b \u017evanil. Proto\u010dil jsem o\u010di. Tohle se opravdu nedalo.<\/p>\n

„Pr\u00fd ne\u017eije s\u00e1m,“ p\u0159eru\u0161il jsem ho. Kone\u010dn\u011b zmlknul. „Budeme muset jeho p\u0159\u00edtelkyni vysv\u011btlit, \u017ee u\u017e se nevr\u00e1t\u00ed dom\u016f.“ Bylo to ode m\u011b dost krut\u00e9, moc dob\u0159e jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee je siln\u011b emotivn\u00ed, ale byl to jedin\u00fd zp\u016fsob, jak ho uml\u010det aspo\u0148 na p\u016fl hodiny.<\/div>\n

Prohl\u00e9dli jsme si jm\u00e9na na zvonc\u00edch u p\u00e1r dom\u016f, kdy\u017e jsme kone\u010dn\u011b objevili d\u016fm na\u0161\u00ed ob\u011bti. Zazvonil jsem. Okam\u017eit\u011b se ozval bzu\u010d\u00e1k. P\u0159ekvapen\u011b jsem zamrkal, otev\u0159el dve\u0159e a str\u010dil Toma dovnit\u0159.<\/p>\n

„Hledej,“ \u0159ekl jsem mu. Okam\u017eit\u011b se nad\u0161en\u011b rozeb\u011bhl do schod\u016f. Znovu jsem proto\u010dil o\u010di a o trochu pomaleji ho n\u00e1sledoval.<\/div>\n

„Tady!“ ozval se po chv\u00edli jeho nad\u0161en\u00fd v\u00fdk\u0159ik.<\/div>\n
„Ne\u0159vi!“ zavolal jsem zp\u00e1tky.<\/div>\n
„Jo, jo, promi\u0148,“ za\u0161eptal. Vlo\u017eil jsem hlavu do dlan\u00ed. Bo\u017ee, st\u016fj p\u0159i mn\u011b. Na\u0161e mrtvola bydlela ve druh\u00e9m pat\u0159e. Vypadalo to, \u017ee si \u017eila z\u0159ejm\u011b docela dob\u0159e. Zazvonil jsem a z bytu vyb\u011bhl mlad\u00fd mu\u017e.<\/p>\n

„Kone\u010dn\u011b, u\u017e jsem\u2026“ za\u010dal, ale kdy\u017e n\u00e1s spat\u0159il, zarazil se. „Stalo se n\u011bco?“<\/div>\n

„Eh,“ hekl Tom zmaten\u011b. J\u00e1 se zachoval duchapln\u011bji.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, jsem Bill Kaulitz,“ \u0159ekl jsem a uk\u00e1zal mu odznak. „Je tohle byt Phillipa Grenta?“ Mu\u017e trochu zbledl.<\/div>\n
„Jasn\u011b, \u017ee je,“ ozval se Tom. „Je to tady napsan\u00fd.“ Uml\u010del jsem ho pohledem.<\/div>\n
„Ano, to je. J\u00e1 jsem Jack Dare, jeho p\u0159\u00edtel.“ Doufal jsem, \u017ee Toma nenapadne \u0159\u00edct n\u011bco idiotsk\u00e9ho.<\/p>\n

autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diet\u0159isko & Kentaur Ticho p\u0159ed bou\u0159\u00ed \u00davod LuChen se \u0161el jako ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no proj\u00edt se sv\u00fdm psem do Central Parku. V m\u00edst\u011b, kde nebylo tolik lid\u00ed, ho pustil z vod\u00edtka. Pes nad\u0161en\u011b pob\u00edhal po tr\u00e1v\u011b, kdy\u017e v tom se n\u011bkam rozb\u011bhl.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[575],"tags":[],"class_list":["post-4486","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-never-look-back"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4486","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4486"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4486\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4486"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4486"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4486"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}