{"id":4542,"date":"2013-11-05T16:00:00","date_gmt":"2013-11-05T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4528"},"modified":"2013-11-05T16:00:00","modified_gmt":"2013-11-05T15:00:00","slug":"help-me-forget-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/11\/05\/help-me-forget-12\/","title":{"rendered":"Help me forget 12."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Kiro
<\/strong> <\/p>\n

Mysl\u00edm, \u017ee t\u00edmhle d\u00edlem v\u011bt\u0161inu z v\u00e1s pot\u011b\u0161\u00edm, ale bohu\u017eel z\u00e1rove\u0148 mus\u00edm ozn\u00e1mit, \u017ee se ne\u00faprosn\u011b bl\u00ed\u017e\u00edme ke konci. Ale nenechte se t\u00edm zm\u00fdlit, je\u0161t\u011b st\u00e1le se m\u00e1te na co t\u011b\u0161it :). U\u017e to ale opravdu vid\u00edm jen tak na… zhruba 3 d\u00edly. Tak\u017ee si dal\u0161\u00ed d\u00edl u\u017eijte :).<\/em><\/div>\n


<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
Jakmile Bill dorazil dom\u016f, za\u010dal si a\u017e te\u010f pln\u011b uv\u011bdomovat \u00fanavu, kter\u00e1 o sob\u011b kv\u016fli strachu o Toma dote\u010f nedala zn\u00e1t. U\u017e p\u0159i ch\u016fzi do lo\u017enice se mu zav\u00edraly o\u010di a on sotva n\u011bco vid\u011bl. Rychle zaplul do pokoje, kde ze sebe strhal oble\u010den\u00ed, sekl sebou na postel a ve vte\u0159in\u011b nev\u011bd\u011bl o sv\u011bt\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
* * *<\/span><\/strong><\/div>\n
\n

Se slab\u00fdm zavrt\u011bn\u00edm pomalu otev\u0159el jedno oko. V pokoji bylo je\u0161t\u011b celkem \u0161ero. P\u00e1rkr\u00e1t zamrkal a pot\u00e9 se posadil, netu\u0161il, jestli je ve\u010der nebo brzk\u00e9 r\u00e1no, ale hodiny na st\u011bn\u011b ho ubezpe\u010dily, \u017ee jsou 4 r\u00e1no. Nespokojen\u011b zamru\u010del a znovu se zachumlal do pe\u0159iny. V\u016fbec se mu necht\u011blo vst\u00e1vat, nav\u00edc, Tom bude ur\u010dit\u011b taky je\u0161t\u011b sp\u00e1t. Nechal sv\u00e1 o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka tedy je\u0161t\u011b na moment klesnout a znovu usnul.<\/p>\n

Vzbudil se zhruba po hodin\u011b a p\u016fl a c\u00edtil se daleko l\u00e9pe, ne\u017e kdy\u017e p\u0159i\u0161el z nemocnice dom\u016f. Strhl ze sebe pe\u0159inu a odebral se do koupelny, kde se rychle osprchoval a nal\u00ed\u010dil.<\/div>\n

Lehk\u00fdm klusem vyb\u011bhl do celkem chladn\u00e9ho letn\u00edho r\u00e1na a zam\u00ed\u0159il si to k autu. Rychle zalezl na m\u00edsto \u0159idi\u010de, nastartoval a u\u017e byl na cest\u011b k Tomovi.<\/p>\n

Tom se v posteli p\u0159evaloval z boku na bok a st\u00e1le nemohl naj\u00edt pohodlnou pozici, i kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee pohodlnost postele s t\u00edm nem\u00e1 moc co do\u010din\u011bn\u00ed. U\u017e od bo\u017e\u00edho sv\u00edt\u00e1n\u00ed nemohl zamhou\u0159it o\u010di, st\u00e1le pohledem hypnotizoval dve\u0159e a \u010dekal, kdy se otev\u0159ou a dovnit\u0159 vejde to jeho \u010dernovlas\u00e9 t\u0159e\u0161tidlo.<\/div>\n

\n
P\u0159eci jen se do\u010dkal, a n\u011bco m\u00e1lo po \u0161est\u00e9 r\u00e1no se dve\u0159e kone\u010dn\u011b otev\u0159ely a Bill potichu ve\u0161el, myslel si toti\u017e, \u017ee Tom je\u0161t\u011b sp\u00ed.<\/div>\n
„Ahoj,“ pronesl ti\u0161e a ud\u011blal n\u011bkolik krok\u016f sm\u011brem k Tomovi.<\/div>\n
„Ahoj,“ rozlil se star\u0161\u00edmu z bratr\u016f po tv\u00e1\u0159i \u0161\u0165astn\u00fd \u00fasm\u011bv a p\u0159it\u00e1hl si Billa pro polibek.<\/p>\n

Bill se posadil na okraj Tomovy postele a jeho bratr se hned vy\u0161vihl do sedu a sev\u0159el ho v objet\u00ed.<\/div>\n

„Tome, opatrn\u011b,“ za\u0161eptal Bill a na mysli m\u011bl Tomovu je\u0161t\u011b st\u00e1le nezahojenou jizvu po operaci.<\/div>\n
„Mm… u\u017e je to dobr\u00e9,“ \u0159ekl smysln\u011b Tom t\u011bsn\u011b u Billova ucha.<\/div>\n
„Opravdu?“ uji\u0161\u0165oval se Bill, a kdy\u017e Tom jen p\u0159ik\u00fdvl, uvelebil se pohodln\u011bji v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Nev\u00edm, jak dlouho to tu bez tebe je\u0161t\u011b vydr\u017e\u00edm,“ \u0159ekl Tom bolestn\u011b. Bill semknul pevn\u011b v\u00ed\u010dka k sob\u011b, jak potla\u010doval slzy.<\/div>\n
„J\u00e1 taky ne, tak moc mi chyb\u00ed\u0161,“ oto\u010dil hlavu k Tomovi a zabo\u0159il mu obli\u010dej do krku.<\/p>\n

Ozvalo se zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e a brat\u0159i se od sebe okam\u017eit\u011b odtrhli, jako by dostali r\u00e1nu elektrick\u00fdm proudem.<\/p>\n

Do pokoje ve\u0161el jim u\u017e dob\u0159e zn\u00e1m\u00fd doktor.<\/div>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no, pane Kaulitzi,“ pozdravil Toma a n\u00e1sledn\u011b k\u00fdvnul na pozdrav i Billovi. Oba chlapci odpov\u011bd\u011bli slab\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „Tak, jak v\u00e1m je?“ optal se doktor Toma.<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b, mysl\u00edm, \u017ee bych mohl dom\u016f u\u017e te\u010f,“ \u0159ekl vesele Tom. Doktor se slab\u011b zasm\u00e1l.<\/div>\n
„To v\u00e1m v\u011b\u0159\u00edm, ale bohu\u017eel to tu budete muset je\u0161t\u011b vydr\u017eet, mohly by se vyskytnout komplikace a to by bylo zl\u00e9,“ vysv\u011btlil mu doktor a Tom\u016fv \u00fasm\u011bv povadl.<\/div>\n
„Hmm,“ bylo jedin\u00e9, na co se zmohl.<\/p>\n

Bill, kter\u00fd a\u017e doposud sed\u011bl na okraji Tomovy postele, se nyn\u00ed zvedl a ud\u011blal krok sm\u011brem k doktorovi.<\/div>\n

„Mysl\u00edte, \u017ee by se to mohlo vr\u00e1tit?“ zeptal se ho s obavami v hlase. Doktor polo\u017eil Billovi ruku na rameno.<\/div>\n
„Vzhledem k tomu, \u017ee je v\u00e1\u0161 bratr teprve p\u00e1r dn\u00ed po operaci, tak ano, je to mo\u017en\u00e9. Pr\u00e1v\u011b proto tu mus\u00ed je\u0161t\u011b z\u016fstat, abychom mohli dohl\u00e9dnout na spr\u00e1vn\u00fd pr\u016fb\u011bh l\u00e9\u010den\u00ed. Potom u\u017e nebudete muset m\u00edt obavy,“ usm\u00e1l se povzbudiv\u011b. Bill se hlasit\u011b oddechl.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ pronesl a sedl si zp\u011bt k Tomovi.<\/p>\n

Doktor vzal desky vis\u00edc\u00ed po stran\u011b postele, n\u011bco do nich zapsal a pak je pov\u011bsil zp\u011bt.<\/div>\n

„Tak, u\u017e budu muset j\u00edt, p\u0159eji brzk\u00e9 uzdraven\u00ed,“ mrkl na Toma a opustil pokoj.<\/p>\n

Tom si n\u011b\u017en\u011b p\u0159it\u00e1hl Billa zp\u011bt k sob\u011b.<\/div>\n

„U\u017e jenom p\u00e1r dn\u00ed, Billy,“ za\u0161eptal mu a n\u011b\u017en\u011b ho kol\u00edbal v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Bill post\u0159ehl, jak se mu pomalu zav\u00edraj\u00ed v\u00ed\u010dka, necht\u011bl ale usnout.<\/div>\n
„Jen douf\u00e1m, \u017ee u\u017e se nic nepokaz\u00ed,“ pronesl. Tom si ho oto\u010dil k sob\u011b a zad\u00edval se mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Nev\u00edm, pro\u010d se tohle stalo zrovna n\u00e1m, a hlavn\u011b tob\u011b, mysl\u00edm, \u017ee u\u017e sis tak vytrp\u011bl dost a je\u0161t\u011b tohle. Snad u\u017e se nic hor\u0161\u00edho nestane,“ usm\u00e1l se na n\u011bj a n\u00e1sledn\u011b ho pol\u00edbil.<\/p>\n

Zbytek dne str\u00e1vili vz\u00e1jemn\u00fdmi n\u011b\u017en\u00fdmi doteky a jen ob\u010dasnou konverzac\u00ed. To, \u017ee byli jeden druh\u00e9mu na bl\u00edzku, jim naprosto sta\u010dilo. N\u011bkdy m\u011bli opravdu nezvladatelnou chu\u0165 zaj\u00edt d\u00e1l, ale v\u017edy to na\u0161t\u011bst\u00ed jeden z nich zastavil. V nemocnici to prost\u011b ne\u0161lo.<\/p>\n

T\u00edmto zp\u016fsobem tr\u00e1vili i spoustu dal\u0161\u00edch dn\u00ed, kter\u00e9 jim kupodivu docela ub\u00edhaly, ale jen kdy\u017e byli spolu. Jakmile se ocitli ka\u017ed\u00fd s\u00e1m, Tom v nemocnici a Bill na chat\u011b, m\u011bli srdce sev\u0159en\u00e1 samotou a steskem po tom druh\u00e9m.<\/p>\n

…v den Tomova odjezdu z nemocnice…<\/p>\n

<\/strong> Bill vlet\u011bl do pokoje tak prudce, \u017ee byl div, \u017ee nerozrazil dve\u0159e. Na tv\u00e1\u0159i mu hr\u00e1l tak \u0161\u0165astn\u00fd \u00fasm\u011bv, jako je\u0161t\u011b nikdy. Tom u\u017e sed\u011bl na sv\u00e9 posteli, oble\u010den\u00fd a p\u0159ipraven\u00fd vyrazit. Bill mu rozja\u0159en\u011b padl kolem krku a srdce mu m\u00e1lem vysko\u010dilo z t\u011bla samou radost\u00ed.<\/div>\n

U\u017e jak se r\u00e1no probudil, byl tak zaslepen\u00fd p\u0159edstavou, \u017ee u\u017e brzy bude m\u00edt Toma zase zp\u00e1tky, \u017ee ani nev\u011bd\u011bl, co d\u011bl\u00e1. Nejprve si m\u00e1lem vlezl do sprchy i ve spodn\u00edm pr\u00e1dle, pot\u00e9 si na sebe obl\u00e9kl triko naruby a nakonec cht\u011bl do zapalov\u00e1n\u00ed v aut\u011b str\u010dit kl\u00ed\u010dky od chaty. V\u017edy se sv\u00e9 blbosti ale jen hloup\u011b zasm\u00e1l.<\/p>\n

Tom si k sob\u011b Billa tiskl, jak nejv\u00edce mohl, byl tak moc \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee u\u017e jsou op\u011bt spolu.<\/div>\n

„Kone\u010dn\u011b,“ zamumlal Bill do Tomova ramene. Tom jen \u0161\u0165astn\u011b p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„P\u016fjdeme?“ navrhl Tom a vzt\u00e1hl ruku ke dve\u0159\u00edm. Bill p\u0159ik\u00fdvl, vzal Toma za ruku a spole\u010dn\u011b vyrazili z pokoje.<\/p>\n

Na chodb\u011b v\u0161ak Tom Billovu ruku musel pustit. Bill po n\u011bm hodil nech\u00e1pav\u00fd pohled. Tom uk\u00e1zal pohledem na konec chodby, odkud k nim m\u00ed\u0159il doktor.<\/p>\n

„Tak, kouk\u00e1m, \u017ee v\u0161e prob\u011bhlo bez komplikac\u00ed,“ pronesl mile k ob\u011bma chlapc\u016fm. „Nicm\u00e9n\u011b… s poji\u0161\u0165ovnou jsem mluvil, n\u00e1klady budou uhrazeny jimi,“ dodal.<\/div>\n

„D\u011bkujeme,“ pronesla dvoj\u010data unisono.<\/div>\n
„Nem\u00e1te za\u010d,“ usm\u00e1l se na n\u011b doktor. „No, nezb\u00fdv\u00e1 mi, ne\u017e se s v\u00e1mi rozlou\u010dit a je\u0161t\u011b jednou se hluboce omluvit za to nedorozum\u011bn\u00ed, v\u00edm, \u017ee v\u00e1m to jist\u011b zp\u016fsobilo mnoho nep\u0159\u00edjemnost\u00ed.“ Dvoj\u010data na sebe pohl\u00e9dla, ale nic ne\u0159ekla. Doktor vzt\u00e1hl k Tomovi ruku. „Tak nashledanou,“ \u0159ekl je\u0161t\u011b.<\/div>\n
„Nashle,“ \u0159ekl Tom a to sam\u00e9 po n\u011bm zopakoval Bill a n\u00e1sledn\u011b dvoj\u010data spole\u010dn\u011b opustila nemocnici.<\/div>\n
Oba nasedli do auta a u\u017e byli na cest\u011b dom\u016f. P\u0159i j\u00edzd\u011b jim konverzace v\u016fbec nev\u00e1zla, sice tr\u00e1vili cel\u00e9 dny spolu, ale i tak si toho m\u011bli dost co \u0159\u00edct.<\/p>\n

Auto zastavili vedle chaty a rychl\u00fdm krokem se vydali dovnit\u0159, oba v\u011bd\u011bli, co bude n\u00e1sledovat, a to je taky poh\u00e1n\u011blo dop\u0159edu.<\/div>\n

Jakmile se za nimi zaklaply dve\u0159e, Tom se hladov\u011b vrhl na Billovy rty a jeho tv\u00e1\u0159 uv\u011bznil ve sv\u00fdch dlan\u00edch. Bill mu za\u010dal polibek nal\u00e9hav\u011b opl\u00e1cet. Tom vzal Billa za boky a z\u00e1dy ho op\u0159el o dve\u0159e. Bill mu omotal nohy okolo bok\u016f a v\u00edc si ho t\u00edm na sebe natiskl. Tohle jim tak moc chyb\u011blo, bl\u00edzkost toho druh\u00e9ho.<\/p>\n

Nyn\u00ed u\u017e jim nic nebr\u00e1nilo, aby si navz\u00e1jem poskytli rozko\u0161.<\/p>\n

autor: Kiro<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Kiro Mysl\u00edm, \u017ee t\u00edmhle d\u00edlem v\u011bt\u0161inu z v\u00e1s pot\u011b\u0161\u00edm, ale bohu\u017eel z\u00e1rove\u0148 mus\u00edm ozn\u00e1mit, \u017ee se ne\u00faprosn\u011b bl\u00ed\u017e\u00edme ke konci. Ale nenechte se t\u00edm zm\u00fdlit, je\u0161t\u011b st\u00e1le se m\u00e1te na co t\u011b\u0161it :). U\u017e to ale opravdu vid\u00edm jen tak na…<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[558],"tags":[],"class_list":["post-4542","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-help-me-forget"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4542","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4542"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4542\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4542"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4542"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4542"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}