{"id":4551,"date":"2013-11-02T17:00:00","date_gmt":"2013-11-02T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4537"},"modified":"2013-11-02T17:00:00","modified_gmt":"2013-11-02T16:00:00","slug":"denial-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/11\/02\/denial-1\/","title":{"rendered":"Denial 1."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Mischy & Turmawenne<\/p>\n

<\/strong> Zdrav\u00edme v\u00e1s,<\/em><\/div>\n

r\u00e1dy bychom v\u00e1m p\u0159edstavily na\u0161i novou pov\u00eddku Denial. Mysl\u00edme si, \u017ee tato pov\u00eddka je pojata mali\u010dko jinak ne\u017e klasick\u00e9 twincestn\u00ed pov\u00eddky, ale to ji\u017e pozn\u00e1te sami, pokud se d\u00e1te do \u010dten\u00ed. Ob\u011b douf\u00e1me, \u017ee se v\u00e1m bude tato pov\u00eddka l\u00edbit a u\u017eijete si ji alespo\u0148 tak, jako jsme si ji u\u017e\u00edvaly my p\u0159i jej\u00edm psan\u00ed. Tohle je jedna z na\u0161ich nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00edch pov\u00eddek, kter\u00e9 jsme spolu kdy napsaly. Snad tedy zaujme i ve va\u0161em \u017eeb\u0159\u00ed\u010dku n\u011bjak\u00e9 to kladn\u00e9 m\u00edsto.<\/em><\/div>\n
P\u0159\u00edjemn\u00e9 \u010dten\u00ed \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
Mischy & Turmawenne<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
TOM<\/p>\n

<\/strong> Dne\u0161ek byl prvn\u00ed den, kter\u00fd jsem tr\u00e1vil ve sv\u00e9m nov\u00e9m zam\u011bstn\u00e1n\u00ed. Sotva jsem vylezl z vysok\u00e9, hned jsem si \u0161el hledat pr\u00e1ci. D\u0159\u00edv jsem pracoval jen na pomocn\u00fdch m\u00edstech, jeliko\u017e jsem nem\u011bl kv\u016fli \u0161kole p\u0159\u00edli\u0161 \u010dasu. Te\u010f u\u017e ji m\u00e1m ale kone\u010dn\u011b za sebou, a tak jsem si sehnal plnohodnotn\u00e9 zam\u011bstn\u00e1n\u00ed v t\u00e9hle reklamn\u00ed agentu\u0159e, ji\u017e vede jak\u00fdsi Bill Tr\u00fcmper. Zat\u00edm jsem se s n\u00edm nesetkal, p\u0159ijal m\u011b jenom person\u00e1ln\u00ed, ale to vlastn\u011b nen\u00ed d\u016fle\u017eit\u00e9. Hlavn\u00ed je, \u017ee m\u00e1m kone\u010dn\u011b pr\u00e1ci. Ve t\u0159iadvaceti letech u\u017e je tak\u00e9 na\u010dase, no ne? U\u017e v osmn\u00e1cti letech jsem ode\u0161el z domova. D\u016fvod? M\u016fj otec se nehodlal sm\u00ed\u0159it s moj\u00ed orientac\u00ed. Jo, jsem bisexu\u00e1l, ale kdybych se musel n\u011bkam za\u0159adit, rozhodn\u011b kopu za kluky. No ne\u0159\u00edkejte, \u017ee nejsou lep\u0161\u00ed. Ty jejich svaly, mu\u017en\u011b vypracovan\u00e1 b\u0159\u00ed\u0161ka a co takov\u00fd zpocen\u00fd chlap. Mmmhhh\u2026<\/div>\n

Ahm, sorry, tak zp\u00e1tky. Kdy\u017e jsem nastoupil na vej\u0161ku, na\u0161el jsem si s k\u00e1mo\u0161em byt. Postupem \u010dasu si ale na\u0161el holku a vyst\u011bhoval se, tak\u017ee od t\u00e9 doby je to m\u016fj byt. Jinak jsem si ho i za\u0159\u00eddil. Je to zkr\u00e1tka p\u011bkn\u00fd, udr\u017eovan\u00fd byt mlad\u00e9ho kluka.<\/p>\n

„Tak, a tady je tvoje kancel\u00e1\u0159,“ \u0159ekne mi m\u016fj nad\u0159\u00edzen\u00fd Frederik Kunz. Jen se na n\u011bj v tichosti pod\u00edv\u00e1m a p\u0159ik\u00fdvnu. „Je mo\u017en\u00e9, \u017ee tu Martin v \u0161upl\u00edk\u00e1ch je\u0161t\u011b n\u011bco nechal, tak to kdy\u017e tak vyho\u010f,“ m\u00e1vne lhostejn\u011b rukou. „Jinak si to za\u0159i\u010f, jak chce\u0161.“<\/div>\n

„Dob\u0159e, d\u00edky,“ pok\u00fdv\u00e1m s mal\u00fdm \u00fasm\u011bvem hlavou.<\/div>\n
„Fajn, tak a\u017e p\u0159ijde \u0161\u00e9f, zept\u00e1m se, co s tebou,“ ozn\u00e1m\u00ed mi.<\/div>\n
„Ok, tak j\u00e1 si zat\u00edm vybal\u00edm v\u011bci,“ \u0159eknu. On u\u017e jen pok\u00fdv\u00e1 hlavou a odejde.<\/div>\n
\n
\n

„Hm\u2026“ na\u0161pul\u00edm rty, zalo\u017e\u00edm si ruce v bok a rozhl\u00e9dnu se. Je to tu celkem velk\u00fd i p\u011bkn\u00fd. A\u017e si to tu trochu vybav\u00edm, hned to bude vypadat l\u00edp.<\/em> Pohodil jsem v\u011bci na stolek a svalil se do ko\u017een\u00e9ho k\u0159esla. Je\u0161t\u011b chv\u00edli jsem se kochal pohledem na svoji vlastn\u00ed kancel\u00e1\u0159, a\u017e jsem si za\u010dal vybalovat n\u011bjak\u00e9 v\u011bci, v\u010detn\u011b antistresov\u00e9ho m\u00ed\u010dku, a urovn\u00e1vat si to tu. Pak jsem otev\u0159el notebook a hodil si nohy na st\u016fl. \u010casu m\u00e1m nejsp\u00ed\u0161 je\u0161t\u011b dost, ne\u017e doraz\u00ed \u0161\u00e9f. Co budu d\u011blat do t\u00e9 doby, netu\u0161\u00edm. Mo\u017en\u00e1 bych mohl zavolat Patrickovi, jak se m\u00e1 a ozn\u00e1mit, \u017ee u\u017e jsem tady. Hm, to je dobr\u00fd n\u00e1pad.<\/p>\n

<\/em> BILL<\/p>\n

<\/strong> „Bu\u010f hodn\u00e1, zlat\u00ed\u010dko,“ usm\u011bju se na ni a pohlad\u00edm ji po vl\u00e1sk\u00e1ch, kter\u00e9 j\u00ed mali\u010dko uprav\u00edm. „Odpoledne si t\u011b vyzvednu a zajdeme na n\u011bjakou moc dobrou zmrzku, hm?“ chytnu ji za tu jej\u00ed drobnou ru\u010di\u010dku.<\/div>\n

„Tak jo,“ vycen\u00ed na m\u011b mal\u00e9 zoubky v \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak ut\u00edkej,“ d\u00e1m j\u00ed je\u0161t\u011b pusinku na \u010delo a popostr\u010d\u00edm ji mali\u010dko.<\/div>\n
„M\u00e1m t\u011b moc r\u00e1da, tat\u00ednku,“ obejme m\u011b je\u0161t\u011b kr\u00e1tce a pak se rozb\u011bhne vesele pry\u010d.<\/div>\n
„A j\u00e1 tebe,“ d\u00edv\u00e1m se za n\u00ed, dokud nezajde do t\u0159\u00eddy, kde u\u017e je i u\u010ditelka. Tahle princezna je moje v\u0161echno.<\/em> S\u00e1m pro sebe jsem se pousm\u00e1l a pot\u00e9 u\u017e ze \u0161kolky vy\u0161el ven. Nasedl jsem do sv\u00e9 Audi a rozjel se do pr\u00e1ce. Byl jsem vlastn\u00edkem a takt\u00e9\u017e \u0159editelem reklamn\u00ed agentury, kterou jsem zd\u011bdil po otci. Na to, \u017ee mi bylo teprve – nebo vlastn\u011b u\u017e – 26 let, jsem \u017eil docela ust\u00e1len\u00fdm \u017eivotem. M\u011bl jsem rodinu, man\u017eelku a d\u00edt\u011b, vedl jsem velice zn\u00e1mou a perspektivn\u00ed firmu a byl jsem finan\u010dn\u011b zaji\u0161t\u011bn\u00fd. Ov\u0161em to nen\u00ed v\u0161e, co \u010dlov\u011bk k \u017eivotu pot\u0159ebuje a co ho d\u011bl\u00e1 \u0161\u0165astn\u00fdm. M\u00fdm nejv\u011bt\u0161\u00edm \u0161t\u011bst\u00edm byla m\u00e1 \u010dty\u0159let\u00e1 dcera Nicole, ano, ta princezni\u010dka, kterou jsem r\u00e1no vozil do \u0161kolky a sliboval j\u00ed hory doly na odpoledne.<\/p>\n

Jakmile jsem zaparkoval na sv\u00e9m m\u00edst\u011b na parkovi\u0161ti p\u0159ed prac\u00ed, vzal jsem si ze zadn\u00edch sedadel ta\u0161ku a vystoupil. Zamkl jsem auto a upravil si tro\u0161ku s\u00e1\u010dko. Potom jsem se u\u017e vydal na recepci, kde jsem mile pozdravil Ann. Byla tady, u\u017e kdy\u017e firmu vedl t\u00e1ta, nemohl si ji vynachv\u00e1lit a j\u00e1 takt\u00e9\u017e. Stopnul jsem si v\u00fdtah a vyjel do sedm\u00e9ho patra, kde jsem m\u011bl kancel\u00e1\u0159. Jakmile jsem pro\u0161el dlouhou chodbu, za\u0161el jsem do sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159e, kter\u00e1 byla propojen\u00e1 se sekretari\u00e1tem.<\/p>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ pozdravil jsem Sandru.<\/div>\n

„Dobr\u00fd den, m\u00e1m v\u00e1m p\u0159ipravit k\u00e1vu, pane Tr\u00fcmpere?“ usm\u00e1la se hned.<\/div>\n
„Bu\u010fte tak hodn\u00e1, pros\u00edm. Ahm, korespondenci m\u00e1m p\u0159ipravenou?“ ujist\u00edm se.<\/div>\n
„Ano, m\u00e1te ji na stole a k\u00e1va tam bude do p\u00e1r minut tak\u00e9,“ \u0159ekla a hned za\u0161la dozadu. Jen jsem s\u00e1m pro sebe k\u00fdvnul a za\u0161el do sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159e. Odlo\u017eil jsem si na k\u0159eslo ta\u0161ku a pot\u00e9 se usadil ke stolu, kde jsem hned prohl\u00e9dnul ve\u0161kerou korespondenci. Nic d\u016fle\u017eit\u00e9ho to dnes na\u0161t\u011bst\u00ed nebylo. Prohrabal jsem se potom n\u011bkolika pap\u00edry. Narazil jsem na smlouvu, kter\u00e1 byla uzav\u0159ena minul\u00fd t\u00fdden. Jednalo se o n\u011bjak\u00e9ho nov\u00e9ho pracovn\u00edka, kter\u00e9ho m\u011bl m\u00edt na starost Frederik. Nic mi o tom ne\u0159ekl, tak\u017ee jsem se to rozhodl ihned \u0159e\u0161it. M\u011bl jsem r\u00e1d po\u0159\u00e1dek a n\u011bjak\u00fd \u0159\u00e1d. Proto jsem se zvedl a roze\u0161el se do jeho kancel\u00e1\u0159e.<\/p>\n

Kr\u00e1tce jsem za\u0165ukal a ve\u0161el, ale nikdo v kancel\u00e1\u0159i nebyl. Klasika. J\u00e1 toho chlapa p\u0159etrhnu. M\u00e1 tady u\u017e hodinu sed\u011bt a makat.<\/em> Pot\u00e9 jsem ale zaslechl n\u011b\u010d\u00ed hlas z vedlej\u0161\u00ed kancel\u00e1\u0159e u Frederika. Tak jsem tedy pro\u0161el kancel\u00e1\u0159\u00ed a nahl\u00e9dl do dve\u0159\u00ed od vedlej\u0161\u00ed kancel\u00e1\u0159e, kter\u00e9 byly otev\u0159en\u00e9. Sed\u011bl tam v k\u0159esle n\u011bjak\u00fd kluk. Nohy m\u011bl na stole, h\u00e1zel si s m\u00ed\u010dkem o ze\u010f a s n\u011bk\u00fdm o\u010dividn\u011b telefonoval. Ahm, kdo to je a co to tu d\u011bl\u00e1?<\/em><\/div>\n

„Ty vole, to jo. No on ten m\u016fj nad\u0159\u00edzenej vypad\u00e1 jak vy\u017eran\u00e1 \u017e\u00e1ba s brejlema,“ za\u010dal se sm\u00e1t, ani\u017e by si m\u011b v\u0161iml. Podzvedl jsem obo\u010d\u00ed a op\u0159el se o futra dve\u0159\u00ed. Jen jsem ho v tichosti sledoval a naslouchal mu.<\/div>\n
„Jo, fakt. Je\u0161t\u011b by mohl m\u00edt zelenou barvu,“ sm\u00e1l se d\u00e1l. Nerad to \u0159\u00edk\u00e1m, ale m\u00e1 pravdu.<\/em> Chv\u00edli ml\u010del, jeliko\u017e mluvil ten druh\u00fd. „\u0160\u00e9fa jsem je\u0161t\u011b nevid\u011bl, tak nev\u00edm, ale \u0159\u00edkaj\u00ed, \u017ee je v cajku,“ \u0159ekl pak a znovu chytil m\u00ed\u010dek do dlan\u011b, kter\u00fdm hodil o ze\u010f. Pok\u00fdval jsem hlavou a na\u0161pulil tro\u0161ku s \u00fasm\u011bvem rty. A to m\u011b je\u0161t\u011b nezn\u00e1. Abych mu nezatopil pod zadkem, kdy\u017e jsem tak v cajku.<\/em><\/div>\n
„Hej, j\u00e1 nevim, prej n\u011bjakej Tr\u00fcmper. Zd\u011bdil to tu po fotrovi, ale je prej mladej, tak si myslim, \u017ee bude v pohod\u011b. To je\u0161t\u011b uvid\u00edm,“ zasm\u00e1l se. Drz\u00fd mlad\u00ed\u010dek, to se mus\u00ed nechat.<\/em> „No, a co ta tvoje kr\u016fta? Furt pyskuje?“<\/p>\n

„Ehhhm,“ odka\u0161lal jsem si a p\u0159imhou\u0159il m\u00edrn\u011b o\u010di. Ol\u00edznul jsem si rty a narovnal se. Sice m\u00e1m chu\u0165 vyprsknout sm\u00edchy, ale mus\u00edm se krotit, kdy\u017e jsem ten p\u00e1n \u0161\u00e9f Tr\u00fcmper. To se ten kluk pooto\u010dil a pozvedl obo\u010d\u00ed.<\/div>\n

„Hele, vole, po\u010dkej, je tu \u0148\u00e1kej \u0161m\u00edr\u00e1k,“ \u0159ekne do telefonu a odend\u00e1 ho. „Pot\u0159ebujete n\u011bco, pane?“ Ohh, no to je s\u00edla. S t\u00edm si je\u0161t\u011b asi u\u017eijeme. Jestli se tu udr\u017e\u00ed, bude to z\u00e1zrak. M\u00e1m srandu r\u00e1d, ale jestli bude tak drz\u00fd po\u0159\u00e1d, asi mu nacpu do pusy n\u011bkolik pap\u00edr\u016f.<\/em><\/div>\n
„T\u011b\u0161\u00ed m\u011b, Tr\u00fcmper,“ usm\u011bju se na n\u011bj a p\u0159ek\u0159\u00ed\u017e\u00edm si pa\u017ee na hrudi. To jsem vid\u011bl, jak mu u\u017e \u00fasm\u011bv opadl. Ah, to m\u011b mrz\u00ed.<\/em><\/div>\n
„To jako ten \u0161\u00e9f, nebo je v\u00e1s tu v\u00edc?“ \u0159ekne ti\u0161eji. Jo jasn\u011b, je n\u00e1s tu asi patn\u00e1ct.<\/em><\/div>\n
„\u0158editel firmy,“ brouknu klidn\u011b.<\/div>\n
„Kurvadr\u00e1t,“ zanad\u00e1val a sna\u017eil se vyhrabat ze \u017eidle. „Teda do prdele, vlastn\u011b pardon. Au,“ bouchl se o st\u016fl do nohy, a nav\u00edc si shodil na zem desky s pap\u00edry. Jen jsem si ho prohl\u00ed\u017eel a kousal se do rtu, abych se nesm\u00e1l. Bylo vtipn\u00e9 d\u00edvat se na tohle drz\u00e9 ku\u0159e.<\/p>\n

„Vid\u00edm, \u017ee jste se s chodem firmy u\u017e sezn\u00e1mil.“<\/div>\n

„Nooo, tak trochu,“ sebere si desky a pot\u00e9 se postav\u00ed. „R\u00e1d v\u00e1s pozn\u00e1v\u00e1m a\u2026 omlouv\u00e1m se za sv\u00e9 chov\u00e1n\u00ed. Bylo opravdu\u2026 nevhodn\u00e9,“ pok\u00fdv\u00e1 pokorn\u011b hlavou a semkne k sob\u011b rty. Je mi ho a\u017e l\u00edto. Nechci, aby se tolik omlouval, ale je pravda, \u017ee tohle drz\u00e9 bylo.<\/em> Zhluboka jsem se nadechl a sjel si ho pohledem.<\/div>\n
„I j\u00e1 v\u00e1s r\u00e1d pozn\u00e1v\u00e1m,“ pod\u00e1m mu ruku. V\u00e1hav\u011b obe\u0161el st\u016fl, ale pot\u00e9 mi ruku jemn\u011b stiskl a pod\u00edval se mi do o\u010d\u00ed. „Bill Tr\u00fcmper,“ pousm\u011bju se a tro\u0161ku mu ruku stisknu. \u0160lo mi hlavn\u011b o to, aby se mi p\u0159edstavil i on.<\/div>\n
„Tom Kaulitz,“ usm\u011bje se. Je\u0161t\u011b chv\u00edli m\u011b za ruku dr\u017eel, a\u017e k n\u00ed sklonil pohled a pomalu ji pustil. „\u017de ne\u0159eknete Kunzovi, jak jsem o n\u011bm mluvil? Kdy\u017e mn\u011b fakt p\u0159ipom\u00edn\u00e1 \u017e\u00e1bu,“ \u0161eptne s ro\u0161\u0165\u00e1ck\u00fdm \u00fasm\u011bvem, kdy\u017e na m\u011b pohl\u00e9dne zpod \u0159as. Ti\u0161e jsem si poodka\u0161lal a pod\u00edval se na n\u011bj. Kouk\u00e1m, \u017ee mu to jde, docela to se mnou um\u00ed nato, \u017ee m\u011b zn\u00e1 p\u00e1r minut.<\/em><\/div>\n
„Pane Kaulitzi, j\u00e1 jsem nic o \u017e\u00e1b\u011b nesly\u0161el, vy snad ano?“ usm\u011bju se sladce. To se na m\u011b hned zak\u0159enil jako d\u00edt\u011b.<\/p>\n

„Co pro v\u00e1s teda m\u016f\u017eu ud\u011blat?“ nab\u00eddne se mi. P\u00e1ni, ten je ale \u010dil\u00fd.<\/em><\/div>\n

„Hm, sehnat mi pana Kunze a slo\u017eit tady ty pap\u00edry s deskami,“ usm\u011bju se.<\/div>\n
„J\u00e1 bych v\u00e1m ho sehnal r\u00e1d,“ za\u010dal hned sb\u00edrat ty pap\u00edry. „Jenom\u017ee on mi jen \u0159ekl, \u017ee po\u010dk\u00e1me, a\u017e p\u0159ijdete, abyste mi dal n\u011bjakou pr\u00e1ci a pak vyfi\u010del pry\u010d. Ani to tu nezn\u00e1m, tak nev\u00edm, kde ho hledat, v\u00edte,“ srovnal rychle pap\u00edry, p\u0159i\u010dem\u017e se na m\u011b kr\u00e1tce pod\u00edval a pot\u00e9 je polo\u017eil na st\u016fl. Ten chlap by si zaslou\u017eil nejen sn\u00ed\u017eit plat, ale snad i vyhodit. V posledn\u00ed dob\u011b to tu p\u011bkn\u011b fl\u00e1k\u00e1 a je\u0161t\u011b si dovoluje h\u00e1zet pr\u00e1ci na ostatn\u00ed. Bo\u017ee, ten kluk je tu dneska prvn\u011b a on hned\u2026<\/em><\/div>\n
„Tohle v\u00e1m \u0159ekl? No v\u00fdborn\u011b, to si s n\u00edm r\u00e1d promluv\u00edm,“ p\u0159ik\u00fdvnu a d\u00e1m si ruce v bok. „D\u00e1t v\u00e1m pr\u00e1ci, to nen\u00ed lehk\u00e9. R\u00e1d bych vid\u011bl, jak\u00e9 m\u00e1te zat\u00edm pracovn\u00ed zku\u0161enosti, nebo jestli je tohle va\u0161e prvn\u00ed pracovi\u0161t\u011b? Pro\u0161el si s v\u00e1mi pan Kunz firmu, vysv\u011btlil v\u00e1m va\u0161i pracovn\u00ed n\u00e1pl\u0148?“ zept\u00e1m se ho vl\u00eddn\u011b.<\/div>\n
„Zrovna jsem dokon\u010dil Vy\u0161\u0161\u00ed odbornou \u0161kolu reklamn\u00ed tvorby, tak\u017ee je to moje prvn\u00ed zku\u0161enost,“ \u0159ekne hned. „Pr\u00fd firmu projdeme d\u00fdl, proto\u017ee to dnes \u00fadajn\u011b nebudu pot\u0159ebovat a moje pracovn\u00ed n\u00e1pl\u0148 je Kunz\u016fv asistent. Pr\u00fd ud\u011bl\u00e1m, co \u0159ekne,“ pokr\u010d\u00ed nev\u011bdoucn\u011b rameny, \u010d\u00edm\u017e mi odpov\u00ed na v\u0161echny m\u00e9 dotazy. O\u010dividn\u011b m\u00e1 dobrou pam\u011b\u0165. Hm, \u0161ikovnej. To se mi l\u00edb\u00ed.<\/em> Podzvedl jsem u\u017easle obo\u010d\u00ed a usm\u00e1l se.<\/p>\n

„V\u00fdborn\u011b, d\u011bkuju,“ brouknu a ol\u00edznu si rty. „Ka\u017edop\u00e1dn\u011b si s panem Kunzem promluv\u00edm. Jakmile byste ho zastihl, po\u0161lete ho rovnou ke mn\u011b, pros\u00edm. A co se t\u00fd\u010de v\u00e1s,“ op\u0159u se o futra, abych nebyl tak k\u0159e\u010dovit\u00fd, „pr\u00e1ci pro v\u00e1s m\u00e1m, jen drobnost t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se korespondence.“<\/div>\n

„Hm,“ semkne k sob\u011b rty, p\u0159i\u010dem\u017e si m\u011b cel\u00e9ho prohl\u00e9dne. „Dob\u0159e.“<\/div>\n
„Potom si promysl\u00edm, co s v\u00e1mi ud\u011bl\u00e1m,“ brouknu a odp\u00edchnu se od futer.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ k\u00fdvne.<\/div>\n
„Poj\u010fte tedy se mnou,“ usm\u011bju se a pot\u00e9 se s n\u00edm rozejdu do m\u00e9 kancel\u00e1\u0159e. Pozav\u00edrali jsme za sebou dve\u0159e a vydali se chodbou a\u017e ke mn\u011b.<\/p>\n

„M\u00e1te tam tu k\u00e1vu, pane Tr\u00fcmpere,“ vyhrkne hned Sandra, kdy\u017e vejdu do sekretari\u00e1tu.<\/div>\n

„D\u011bkuju,“ brouknu a zavedu ho k sob\u011b do kancel\u00e1\u0159e. Je ob\u010das a\u017e otravn\u00e1<\/em>. Beze slov ve\u0161el, zav\u0159el za sebou a z\u016fstal st\u00e1t u dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Posa\u010fte se,“ pokynu rukou ke ko\u017een\u00e9mu k\u0159eslu a usm\u011bju se. Posadil jsem se za sv\u016fj pracovn\u00ed st\u016fl a dal stranou n\u011bjak\u00e9 pap\u00edry.<\/div>\n
„A co\u017ee to tu budu d\u011blat?“ pl\u00e1cne sebou do k\u0159esla, p\u0159i\u010dem\u017e se na n\u011bm zato\u010d\u00ed. To je teda \u010d\u00edslo. V\u011b\u0159\u00edm tomu, \u017ee s n\u00edm bude je\u0161t\u011b sranda. Pro dne\u0161ek ho ale nech\u00e1m b\u00fdt.<\/em><\/div>\n
„Mm, tro\u0161ku jsem zm\u011bnil pl\u00e1ny,“ pomlasknu si a najedu si do notebooku. „Jak kouk\u00e1m, registrovan\u00fd tu u\u017e jste, od dne\u0161n\u00edho dne v\u00e1m bude b\u011b\u017eet u\u017e platebn\u00ed lh\u016fta, v\u0161e je v po\u0159\u00e1dku. Mysl\u00edm, \u017ee dne\u0161n\u00ed den pro v\u00e1s u\u017e byl velmi vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed, proto v\u00e1m d\u00e1v\u00e1m pro dne\u0161ek volno,“ odvr\u00e1t\u00edm od notebooku pohled a pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj.<\/div>\n
„Jo, a nejv\u00edc m\u011b vy\u010derpalo h\u00e1zen\u00ed m\u00ed\u010dkem do zdi,“ zasm\u011bje se, ale ani se nehne. Jestli ho takhle je\u0161t\u011b ale na\u010dapu, tak n\u011bco uvid\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Tomu v\u011b\u0159\u00edm, ale mysl\u00edm si, \u017ee horliv\u00e9 vypr\u00e1v\u011bn\u00ed o \u017eab\u00e1kovi bylo je\u0161t\u011b v\u00edce vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed,“ pok\u00fdv\u00e1m hlavou s \u00fasm\u011bvem. Nad t\u00edm se jen zasm\u00e1l a d\u00e1l sed\u011bl.<\/p>\n

„No, tak\u017ee pane Kaulitzi,“ zvednu se ze \u017eidle, „budu se na v\u00e1s z\u00edtra t\u011b\u0161it. Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m u n\u00e1s bude l\u00edbit.“ Na\u010d bych ho tu dr\u017eel, dnes je stejn\u011b v h\u00e1ji, kdy\u017e tu Kunz nen\u00ed.<\/em><\/div>\n

„Tak to po\u010dkat,“ zastav\u00ed m\u011b zamra\u010den\u011b. „To m\u00e1m j\u00edt jako v\u00e1\u017en\u011b dom\u016f?“<\/div>\n
„Ano, b\u011b\u017ete dom\u016f na\u010derpat s\u00edly na n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed den,“ usm\u011bju se. Povyt\u00e1hnul obo\u010d\u00ed, ale po chv\u00edli jen zakroutil hlavou a zvednul se. Nel\u00edb\u00ed se mu to snad?<\/em><\/div>\n
„Fajn, tak nashle,“ roze\u0161el se pry\u010d.<\/div>\n
„Nashledanou,“ usm\u011bju se jen a posad\u00edm se.<\/div>\n
„Tohle je divn\u00e1 firma,“ zaslechl jsem ho je\u0161t\u011b, ne\u017e za sebou zav\u0159el zvenku dve\u0159e. J\u00e1 ti d\u00e1m divnou firmu. Bude se z tebe je\u0161t\u011b kou\u0159it, jak bude\u0161 pracovat, ho\u0161\u00e1nku.<\/em><\/div>\n
„Nezd\u00e1 se v\u00e1m n\u011bco v cajku?“ pou\u017eiju schv\u00e1ln\u011b dost nahlas jeho slova. Nic se neozvalo. Jen jsem si odfrknul a s\u00e1m pro sebe se usm\u00e1l. Mysl\u00edm, \u017ee s t\u00edmhle ml\u00e1d\u011btem to bude je\u0161t\u011b zaj\u00edmav\u00e9.<\/em> P\u0159estal jsem se u\u017e v\u011bnovat tomuhle drz\u00e9mu \u010dlov\u00ed\u010dkovi a za\u010dal pracovat.<\/p>\n

autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mischy & Turmawenne Zdrav\u00edme v\u00e1s, r\u00e1dy bychom v\u00e1m p\u0159edstavily na\u0161i novou pov\u00eddku Denial. Mysl\u00edme si, \u017ee tato pov\u00eddka je pojata mali\u010dko jinak ne\u017e klasick\u00e9 twincestn\u00ed pov\u00eddky, ale to ji\u017e pozn\u00e1te sami, pokud se d\u00e1te do \u010dten\u00ed. Ob\u011b douf\u00e1me, \u017ee se v\u00e1m<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[574],"tags":[],"class_list":["post-4551","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-denial"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4551","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4551"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4551\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4551"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4551"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4551"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}