{"id":4554,"date":"2013-11-01T18:00:00","date_gmt":"2013-11-01T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4540"},"modified":"2013-11-01T18:00:00","modified_gmt":"2013-11-01T17:00:00","slug":"wenn-es-manchmal-regnet-30","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/11\/01\/wenn-es-manchmal-regnet-30\/","title":{"rendered":"Wenn es manchmal regnet 30."},"content":{"rendered":"
autor: Lisa<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
V\u0161echno je bezv\u00fdznamn\u00e9, kdy\u017e v srdci n\u011bco postr\u00e1d\u00e1te.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

*<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Byl si t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00fd, \u017ee sn\u00ed. Nep\u0159irozen\u00e9 ticho, kter\u00e9 se kolem n\u011bj rozl\u00e9valo, bylo a\u017e moc neskute\u010dn\u00e9 na to, aby bylo opravdov\u00e9. I kdy\u017e byl t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee je to sen, stejn\u011b se nemohl zbavit strachu, kter\u00fd mu stahoval \u017ealudek.<\/p>\n

Rozhl\u00ed\u017eel se kolem sebe a po z\u00e1dech mu p\u0159ejel mr\u00e1z. Kolem n\u011bj nikdo nebyl. Byl tady docela s\u00e1m, a to mu nah\u00e1n\u011blo je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed hr\u016fzu. Na place<\/em> v\u017edycky n\u011bkdo byl. Nez\u00e1le\u017eelo na tom, jestli bylo poledne nebo t\u0159i hodiny v noci, v\u017edycky tady byl alespo\u0148 n\u011bkdo.<\/p>\n

Nerv\u00f3zn\u011b se oto\u010dil, kdy\u017e za sebou usly\u0161el \u0161ramot. Vid\u011bl st\u00edn, jak se mihnul p\u0159es ze\u010f prot\u011bj\u0161\u00ed budovy, ale nedok\u00e1zal \u0159\u00edct, jestli to byl n\u011bjak\u00fd \u010dlov\u011bk nebo jen zatoulan\u00e9 zv\u00ed\u0159e.<\/em><\/div>\n

„Hal\u00f3? Je tady n\u011bkdo?“ jeho hlas zn\u011bl nep\u0159irozen\u011b, jak se rozl\u00e9hal do toho neskute\u010dn\u00e9ho ticha. Srdce se mu v hrudi zastavilo, kdy\u017e uc\u00edtil, jak ho n\u011b\u010d\u00ed prsty chytily zezadu za ruk\u00e1v.<\/em><\/div>\n
„Bille,“ ozval se za n\u00edm tich\u00fd, chraptiv\u00fd hlas. Okam\u017eit\u011b se mu ulevilo, kdy\u017e v tom hlase poznal Dana.<\/em><\/div>\n
„Bille, m\u00e1\u0161 n\u011bco? Pot\u0159ebuju si d\u00e1t,“ jeho hlas byl nal\u00e9hav\u00fd a sev\u0159en\u00ed na jeho pa\u017ei se je\u0161t\u011b zes\u00edlilo, jak se ho sna\u017eil Dan oto\u010dit sm\u011brem k sob\u011b.<\/em><\/div>\n
„Jo, mysl\u00edm, \u017ee-“ za\u010dal Bill a volnou rukou hm\u00e1tl do kapsy pro mal\u00fd bal\u00ed\u010dek, kter\u00fd mu hr\u016fzou vyklouzl z prst\u016f, kdy\u017e kone\u010dn\u011b st\u00e1l \u010delem k Danovi a vid\u011bl do jeho tv\u00e1\u0159e. Vyd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdk\u0159ik se mu zadrhl v krku a z \u00fast mu vy\u0161lo jen jak\u00e9si zabubl\u00e1n\u00ed, kdy\u017e strnule z\u00edral do krvav\u00fdch pr\u00e1zdn\u00fdch o\u010dn\u00edch d\u016flk\u016f, kter\u00e9 se na n\u011bj up\u00edraly.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

<\/em><\/div>\n
*<\/em><\/div>\n
\n

Bill se vzbudil zpocen\u00fd a lapaj\u00edc\u00ed po dechu. Tlumen\u011b vyk\u0159ikl, kdy\u017e na n\u011bj ze tmy z\u00edraly Danovy o\u010di, ne\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee je to ve skute\u010dnosti Anisova rozepsal\u00e1 tv\u00e1\u0159, kter\u00e1 se p\u0159ed n\u00edm objevila. Byl zmaten\u00fd, proto\u017ee \u010dekal, \u017ee to bude Tomova tv\u00e1\u0159, kterou uvid\u00ed, a chv\u00edli mu trvalo, ne\u017e si uv\u011bdomil, kde je a pro\u010d. Z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu ho najednou zamrzelo, \u017ee vedle n\u011bj nen\u00ed Tom, aby ho ut\u011b\u0161il.<\/p>\n

„Hej, jsi v pohod\u011b?“ nat\u00e1hl k n\u011bmu Anis ruku a stiskl mu jemn\u011b rameno.<\/div>\n

„J-jo,“ vydechl Bill a set\u0159\u00e1sl jeho ruku pry\u010d. „Jen m\u00e1m \u017e\u00edze\u0148,“ \u0159ekl prvn\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 ho napadla. „P\u016fjdu se nap\u00edt. B\u011b\u017e sp\u00e1t. Promi\u0148, \u017ee jsem t\u011b vzbudil.“ Vysoukal se zpod pe\u0159iny a vy\u0161el z pokoje.<\/div>\n
C\u00edtil, jak se t\u0159ese, ale nemohl to zastavit. Myslel, \u017ee tyhle sny u\u017e p\u0159estaly. Ale zd\u00e1lo se, \u017ee jeho podv\u011bdom\u00ed toho m\u011blo je\u0161t\u011b spoustu, co mu cht\u011blo \u0159\u00edct.<\/p>\n

Zam\u00ed\u0159il po schodech dol\u016f do kuchyn\u011b, kde se opravdu trochu napil, ale bylo to sp\u00ed\u0161 jen proto, \u017ee nev\u011bd\u011bl, co d\u011blat. Necht\u011blo se mu j\u00edt zp\u00e1tky nahoru za Anisem. Najednou si nedok\u00e1zal p\u0159edstavit, \u017ee by si vedle n\u011bj m\u011bl zp\u00e1tky lehnout. Ne, kdy\u017e ve skute\u010dnosti cht\u011bl, aby mohl le\u017eet vedle n\u011bkoho jin\u00e9ho. Vedle Toma<\/em>.<\/p>\n

Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e myslel na bratra, c\u00edtil podivnou t\u011b\u017ekost, kter\u00e1 ho tla\u010dila na prsou. Ale te\u010f nav\u00edc c\u00edtil i hroznou pot\u0159ebu m\u00edt ho u sebe. Byl si jist\u00fd, \u017ee Tom by p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, jak ho te\u010f ut\u011b\u0161it. Dr\u017eel by ho tak dlouho, dokud by se Bill pln\u011b neuklidnil a pak by mu \u0161eptal do ucha cokoli, jen aby ho rozpt\u00fdlil. Nec\u00edtil se provinile, \u017ee si p\u0159\u00e1l, aby mohl b\u00fdt se sv\u00fdm bratrem. Nebylo p\u0159ece nic \u0161patn\u00e9ho na tom, p\u0159\u00e1t si bratrovu p\u0159\u00edtomnost, dokud z\u016fstalo jen u toho.<\/p>\n

Sedl si ke stolu a slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed. Zt\u011b\u017eka vydechl a sna\u017eil se zahnat ten d\u011bsiv\u00fd obraz Danovy tv\u00e1\u0159e, kter\u00fd mu vytanul p\u0159ed o\u010dima, jakmile je zav\u0159el. Ale nemohl na to p\u0159estat myslet. Nemohl p\u0159estat myslet na Dana. Na to, \u017ee je mrtv\u00fd. A to jen proto, \u017ee byl z\u00e1visl\u00fd.<\/p>\n

Je\u017ei\u0161i, v\u017edy\u0165 mu nebylo ani dvacet p\u011bt. Nikdy nepozn\u00e1, jak\u00e9 to je, m\u00edt rodinu. Nikdy nezest\u00e1rne a nikdy neuvid\u00ed st\u00e1rnout sv\u00e9 d\u011bti. Nikdy nepozn\u00e1, jak\u00e9 to je, doopravdy \u017e\u00edt. Stejn\u011b jako naprost\u00e1 v\u011bt\u0161ina t\u011bch, kte\u0159\u00ed byli dnes za Billem pro svou d\u00e1vku. Kolik z nich skon\u010d\u00ed jako Dan? N\u011bkde na podlaze ve\u0159ejn\u00fdch z\u00e1chodk\u016f s p\u0159ekvapen\u00fdm v\u00fdrazem na tv\u00e1\u0159i, proto\u017ee m\u00edsto norm\u00e1ln\u00edho n\u00e1jezdu, kter\u00fd \u010dekali, si pro n\u011b p\u0159i\u0161la smrt. Proto\u017ee u\u017e vy\u010derpali sv\u016fj p\u0159\u00edd\u011bl d\u00e1vek, kter\u00e9 jejich t\u011blo dok\u00e1zalo sn\u00e9st.<\/p>\n

Bill frustrovan\u011b pra\u0161til do stolu. M\u011bl toho dost. Necht\u011bl myslet ani na Dana, ani na nikoho dal\u0161\u00edho. M\u011bl dost toho, jak se neust\u00e1le kv\u016fli n\u011b\u010demu, nebo n\u011bkomu c\u00edtil provinile. Provinile, proto\u017ee byl z\u00e1visl\u00fd. Provinile, proto\u017ee ubl\u00ed\u017eil sv\u00e9mu bratrovi, a\u010dkoli byl po\u0159\u00e1d p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee odej\u00edt, bylo to nejlep\u0161\u00ed, co mohl ud\u011blat. Provinile, proto\u017ee \u0161\u00ed\u0159il to svinstvo ze strachu a vd\u011b\u010dnosti k Anisovi.<\/p>\n

Necht\u011bl b\u00fdt za to v\u0161echno zodpov\u011bdn\u00fd. Cht\u011bl b\u00fdt zase zodpov\u011bdn\u00fd jen s\u00e1m za sebe, proto\u017ee to bylo o tolik snaz\u0161\u00ed. Nev\u011bd\u011bl, jak se s t\u00edm v\u0161\u00edm m\u00e1 vyrovnat. Nikdy nemusel – nemusel se vyrovn\u00e1vat s t\u00edm, \u017ee by n\u011bkomu ubl\u00ed\u017eil, proto\u017ee se staral jen o sebe. Jedin\u00fd vztah, kter\u00fd udr\u017eoval, byl vztah k droze. A t\u00e9 ubl\u00ed\u017eit nemohl. Tom mu po\u0159\u00e1d \u0159\u00edkal, \u017ee se mus\u00ed nau\u010dit \u0159e\u0161it sv\u00e9 probl\u00e9my, ale nikdy mu ne\u0159ekl jak. Bill nikdy v\u011bci neum\u011bl \u0159e\u0161it. Nau\u010dil se p\u0159ed probl\u00e9my ut\u00edkat, ne jim \u010delit. Nikdo mu neuk\u00e1zal jak. Necht\u011bl se r\u00fdpat v nitern\u00fdch z\u00e1le\u017eitostech, proto\u017ee to bolelo. A on necht\u011bl trp\u011bt. Jedin\u00e9, co cht\u011bl, bylo, p\u0159estat se starat.<\/p>\n

Vstal od stolu, aby se je\u0161t\u011b napil a nohou zavadil o ta\u0161ku s heroinem, kter\u00e1 byla nachystan\u00e1 na z\u00edt\u0159ek pod stolem. Ne\u017e si sta\u010dil uv\u011bdomit, co d\u011bl\u00e1, nat\u00e1hl se k n\u00ed a polo\u017eil ji nahoru na st\u016fl. Chv\u00edli se na ni jen d\u00edval a kousal si ret, ne\u017e rozt\u0159esen\u00fdmi prsty rozepnul zip. Nebyl si jist\u00fd, co chce ud\u011blat, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee jen nepatrn\u00e9 mno\u017estv\u00ed z toho, co bylo v t\u00e9 ta\u0161ce, by mu pomohlo zapomenout. U\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 p\u0159em\u00edt\u00e1n\u00ed nad t\u00edm, jestli to, co d\u011bl\u00e1, je spr\u00e1vn\u00e9. U\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 st\u00fdsk\u00e1n\u00ed si po bratrovi. U\u017e \u017e\u00e1dn\u00e1 nejistota ohledn\u011b toho, co se d\u011blo mezi n\u00edm a Anisem. S ni\u010d\u00edm z toho by se nemusel pot\u00fdkat. Byl t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee by se mu poda\u0159ilo do toho nespadnout znova.<\/p>\n

„Bille.“ Mal\u00fd bal\u00ed\u010dek mu vypadl z prst\u016f, kdy\u017e se za n\u00edm ozval Arab\u016fv hlas. „Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n

„J-j\u00e1- jen jsem-“ zmlkl, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee stejn\u011b nev\u011bd\u011bl, co by mu odpov\u011bd\u011bl. Co vlastn\u011b cht\u011bl ud\u011blat?<\/div>\n
„Bille,“ Anis k n\u011bmu p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e. Vzal bal\u00ed\u010dek heroinu ze stolu, vr\u00e1til ho zp\u00e1tky do ta\u0161ky a zastr\u010dil ji dol\u016f pod st\u016fl – pry\u010d z Billova zorn\u00e9ho \u00fahlu. „Hej,“ chytil ho za ramena a donutil ho, a\u0165 se mu Bill pod\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed. „Jsi mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e tohle.“<\/div>\n
„Co kdy\u017e ne?“ za\u0161eptal Bill a \u00fap\u011bnliv\u011b se mu d\u00edval do tv\u00e1\u0159e. „Co kdy\u017e nejsem? Co kdy\u017e to prost\u011b nezvl\u00e1dnu?“<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee tomu nebude\u0161 cht\u00edt v\u011b\u0159it, ale nikdy bych ti to nesv\u011b\u0159il, kdybych nebyl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee to zvl\u00e1dne\u0161.“<\/div>\n
Bill se u\u0161kl\u00edbnul – opravdu tomu nev\u011b\u0159il. „Lukasovi jsi \u0159ekl n\u011bco jin\u00e9ho.“<\/div>\n
„Ka\u0161lu na Lukase. Ten si k heroinu nikdy ani ne\u010duchl. Nem\u00e1 pon\u011bt\u00ed, jak\u00e9 to je. Nem\u011blo by cenu mu n\u011bco vysv\u011btlovat,“ odfrkl Anis.<\/p>\n

Bylo mo\u017en\u00e9, aby to, co Anis \u0159\u00edkal, byla pravda? Opravdu mu v\u011b\u0159il? Proto\u017ee v t\u00e9to chv\u00edli Bill nev\u011b\u0159il s\u00e1m sob\u011b. Jedin\u00fd, kdo doopravdy v\u017edycky v\u011b\u0159il, \u017ee to zvl\u00e1dne, byl Tom. Tom o n\u011bm nikdy nepochyboval, i kdy\u017e to n\u011bkdy ne\u0161lo nejl\u00e9pe.<\/div>\n

Pravda byla, \u017ee pot\u0159eboval n\u011bkoho, kdo v n\u011bj v\u011b\u0159il, pr\u00e1v\u011b kv\u016fli t\u011bmto okam\u017eik\u016fm, kdy si s\u00e1m nebyl jist\u00fd, jestli jeho sna\u017een\u00ed m\u00e1 je\u0161t\u011b cenu.<\/p>\n

„Co kdybychom si \u0161li je\u0161t\u011b lehnout?“ zeptal se Anis po chv\u00edli ticha.<\/div>\n

„Nechci j\u00edt sp\u00e1t,“ zakroutil Bill hlavou. Byl si jist\u00fd, \u017ee by se mu zase zd\u00e1lo o Danovi a nev\u011bd\u011bl, jestli by to te\u010f zvl\u00e1dl.<\/div>\n
„Nemus\u00edme, n\u011bjak t\u011b u\u017e zabav\u00edm,“ usm\u00e1l se na n\u011bj Anis, a kdy\u017e vid\u011bl jeho vypla\u0161en\u00fd v\u00fdraz, rozesm\u00e1l se je\u0161t\u011b v\u00edc. „Netva\u0159 se tak vyd\u011b\u0161en\u011b. Myslel jsem, \u017ee bychom si mohli promluvit. Vypad\u00e1\u0161, \u017ee by se ti hodil n\u011bkdo, komu se m\u016f\u017ee\u0161 sv\u011b\u0159it.“<\/div>\n
Bill mu oplatil n\u011b\u010d\u00edm mezi \u00fasm\u011bvem a \u00fa\u0161klebkem a nechal se odv\u00e9st zp\u00e1tky nahoru.<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
<\/p>\n

Uk\u00e1zalo se, \u017ee Tom nem\u016f\u017ee z\u016fstat sed\u011bt na gau\u010di po zbytek sv\u00e9ho \u017eivot, i kdy\u017e to bylo to jedin\u00e9, co cht\u011bl. Po\u0159\u00e1d m\u011bl pr\u00e1ci, kterou si nemohl dovolit ztratit, pokud necht\u011bl ztratit d\u016fm. I kdy\u017e byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee se sv\u011bt mus\u00ed zastavit, kdy\u017e u n\u011bj nebyl Bill, nezd\u00e1lo se, \u017ee by o tom byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd i \u0159e\u010den\u00fd sv\u011bt. Po\u0159\u00e1d kolem n\u011bj fungoval a nebral ohled na jeho zlomen\u00e9 srdce. Na jednu stranu za to byl Tom vd\u011b\u010dn\u00fd. Necht\u011bl takhle skon\u010dit. Utopen\u00fd v \u017ealu a sebel\u00edtosti, i kdy\u017e se zd\u00e1lo, \u017ee najednou nen\u00ed schopn\u00fd c\u00edtit nic jin\u00e9ho.<\/p>\n

A tak ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no vstal a d\u011blal, co bylo t\u0159eba. Ale nic z toho najednou nebylo d\u016fle\u017eit\u00e9. Jak by mohlo b\u00fdt, kdy\u017e jedin\u00e1 d\u016fle\u017eit\u00e1 v\u011bc v jeho \u017eivot\u011b byla pry\u010d? A a\u010dkoli po\u0159\u00e1d \u010dekal, \u017ee se ka\u017edou chv\u00edli otev\u0159ou dve\u0159e a jeho bratr se vr\u00e1t\u00ed dom\u016f, pomalu za\u010dal ztr\u00e1cet nad\u011bji. Pomalu se za\u010dal smi\u0159ovat se skute\u010dnost\u00ed, \u017ee Bill se nevr\u00e1t\u00ed. Nebo alespo\u0148 ne v dohledn\u00e9 dob\u011b. A pokud se vr\u00e1t\u00ed potom? Nev\u011bd\u011bl, jestli budou je\u0161t\u011b n\u011bkdy schopni spolu jakkoli fungovat. Tyhle my\u0161lenky Toma v\u017edycky nech\u00e1valy otup\u011bl\u00e9ho a pr\u00e1zdn\u00e9ho, jako by mu n\u011bkdo ukradl jeho du\u0161i a nic v n\u011bm nezbylo.<\/p>\n

Nejhor\u0161\u00ed na tom v\u0161em bylo, \u017ee nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jak se Billovi da\u0159\u00ed. A to ho d\u011blalo \u0161\u00edlen\u00fdm. Nutil se p\u0159\u00edli\u0161 nad t\u00edm nep\u0159em\u00fd\u0161let, proto\u017ee kdy\u017e si p\u0159edstavil, co v\u0161echno se mohlo st\u00e1t od chv\u00edle, kdy ode\u0161el, zapom\u00ednal d\u00fdchat. Doufal jen, \u017ee se s bratrem u\u017e dostali dost daleko na to, aby se zase nevr\u00e1til k heroinu. A taky doufal, \u017ee se jejich otec opravdu zm\u011bnil a neodv\u00e1\u017e\u00ed se Billovi zk\u0159ivit vl\u00e1sek. Proto\u017ee jestli ano\u2026<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

*<\/em><\/div>\n
\n

„Jak ses vlastn\u011b dostal k heroinu?“ zeptal se ho Anis zv\u011bdav\u011b a pot\u00e1hl si z cigarety. „Jsi tak mlad\u00fd,“ vydechl kou\u0159 a podal cigaretu Billovi. Byli usazen\u00ed zp\u00e1tky v Anisov\u011b lo\u017enici a Bill zamy\u0161len\u011b dloubal do pe\u0159iny.<\/p>\n

„Hm?“ zvedl p\u0159ekvapen\u011b hlavu, kdy\u017e Arab prolomil ticho, kter\u00e9 mezi nimi panovalo. Vzal si od n\u011bj cigaretu a chv\u00edli jen kou\u0159il. Nebyl si jist\u00fd, jestli se mu o tom cht\u011blo mluvit. Ale mo\u017en\u00e1 mu opravdu m\u016f\u017ee pomoci, kdy\u017e si s n\u011bk\u00fdm popov\u00edd\u00e1. Koneckonc\u016f Anis dok\u00e1zal pochopit, jak\u00e9 to je. Proto\u017ee si pro\u0161el t\u00edm sam\u00fdm. A co mohl ztratit? Tak jako tak u\u017e se n\u011bkolikr\u00e1t p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee kdy\u017e o v\u011bcech nebude mluvit, nezmiz\u00ed.<\/p>\n

„Nejsem zase tak mlad\u00fd. Mo\u017en\u00e1 v porovn\u00e1n\u00ed s tebou,“ u\u0161kl\u00edbl se a Arab se na n\u011bj zazubil. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed ale zase oba zv\u00e1\u017en\u011bli. Bill sklopil hlavu a zavrtal pohled zp\u00e1tky do sv\u011btl\u00e9ho povle\u010den\u00ed.<\/p>\n

„Asi jsem hledal \u00fanik,“ hlesl potichu po dal\u0161\u00ed chv\u00edli ml\u010den\u00ed, kdy si Anis myslel, \u017ee u\u017e neodpov\u00ed. „Nen\u00ed to to, co od heroinu cht\u011bj\u00ed v\u0161ichni?“ vzhl\u00e9dl k Anisovi, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed pohled zase sklopil. „Zneu\u017e\u00edval m\u011b otec,“ trhl rameny, jako by ta slova ze sebe cht\u011bl set\u0159\u00e1st.<\/div>\n

„To je mi l\u00edto,“ c\u00edtil Anisovu ruku na sv\u00e9m rameni.<\/div>\n
„Jo, mn\u011b taky,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill. „Kdy\u017e se to stalo poprv\u00e9 – myslel jsem\u2026 byl tenkr\u00e1t stra\u0161n\u011b nalit\u00fd, tak\u017ee jsem myslel, \u017ee\u2026 \u017ee to p\u0159estane. Necht\u011bl jsem o tom nikomu \u0159\u00edct, proto\u017ee by to mamku zni\u010dilo a nakonec – byl to p\u0159ece m\u016fj otec. On by p\u0159ece neud\u011blal nic, co by mi mohlo doopravdy ubl\u00ed\u017eit, ne? Rodi\u010de se p\u0159ece staraj\u00ed o sv\u00e9 d\u011bti a nedopust\u00ed, aby jim n\u011bco ubl\u00ed\u017eilo. Tak\u017ee jsem to nechal b\u00fdt. Myslel jsem, \u017ee na to zapomeneme a bude to zase jako d\u0159\u00edv. Jen\u017ee nebylo,“ rozt\u0159esen\u011b vydechl a p\u0159estal mluvit. Bylo jedno, jak d\u00e1vno se tyhle v\u011bci d\u011bly, po\u0159\u00e1d bylo t\u011b\u017ek\u00e9 na to myslet.<\/p>\n

„Kdy\u017e to po\u0159\u00e1d pokra\u010dovalo, nev\u011bd\u011bl jsem, co m\u00e1m d\u011blat. Nemohl jsem to \u0159\u00edct, prost\u011b to ne\u0161lo. Proto\u017ee by to zni\u010dilo \u00fapln\u011b v\u0161echno.“<\/div>\n

Anis stiskl jeho rameno je\u0161t\u011b v\u00edce. Souc\u00edtil s n\u00edm. S t\u00edm mlad\u00fdm chlapcem, kter\u00fd si rad\u011bji vybral, \u017ee se nech\u00e1 zneu\u017e\u00edvat sv\u00fdm otcem, ne\u017e aby sledoval, jak se rozpad\u00e1 cel\u00e1 jeho rodina.<\/div>\n
„Nebylo to tak, \u017ee bych se jednoho dne prost\u011b rozhodl nast\u0159elit se h\u00e1\u010dkem,“ pomalu se vracel k tomu, na co se Anis ptal. „P\u0159edt\u00edm jsem dost kou\u0159il tr\u00e1vu, ale ta ani zdaleka nedok\u00e1zala to, co h\u00e1\u010dko. Tak\u017ee kdy\u017e mi jednou Dan po jednom z t\u011bch p\u011bkn\u011b str\u00e1ven\u00fdch ve\u010der\u016f s otcem nab\u00eddl lajnu, dal jsem si. A pak u\u017e to bylo jedno. Pak u\u017e si mohl otec d\u011blat, co cht\u011bl. U\u017e na tom nez\u00e1le\u017eelo.“<\/p>\n

„Po\u0159\u00e1d si \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee to v\u0161echno mohlo b\u00fdt jinak,“ vzhl\u00e9dl zp\u00e1tky k Anisovi a smutn\u011b se na n\u011bj usm\u00e1l. „Mo\u017en\u00e1, kdybych nevypadal tak, jak vypad\u00e1m, tak by ho to ani nenapadlo. A mo\u017en\u00e1, kdybych opravdu cht\u011bl, tak jsem nemusel skon\u010dit u heroinu, kdybych\u2026“<\/div>\n

„Hej,“ p\u0159eru\u0161il ho Anis a chytil ho i za druh\u00e9 rameno, tak, \u017ee k sob\u011b byli \u010delem. „Nen\u00ed<\/em> to tvoje vina. To, co ti otec ud\u011blal – ani na okam\u017eik nemysli na to, \u017ee to bylo proto, \u017ee jsi ud\u011blal n\u011bco \u0161patn\u011b.“<\/div>\n
„Ale nem\u011bla by to b\u00fdt v\u00fdmluva pro to, pro\u010d jsem za\u010dal s heroinem,“ hlesl Bill a odm\u00edtl se mu d\u00edvat do o\u010d\u00ed.<\/p>\n

„M\u00e1\u0161 pravdu,“ p\u0159ik\u00fdvnul Anis pomalu. „To, \u017ee jsi za\u010dal s heroinem, bylo tv\u00e9 rozhodnut\u00ed. Nemusel jsi skon\u010dit u drog. Ale nen\u00ed to tak, \u017ee bys m\u011bl \u00fapln\u011b na vybranou. Utrpen\u00ed d\u011bl\u00e1 s lidmi r\u016fzn\u00e9 v\u011bci. Ka\u017ed\u00fd se s t\u00edm vyrovn\u00e1v\u00e1 jinak. N\u011bkdy je t\u011b\u017ek\u00e9 n\u011bkter\u00fdm v\u011bcem \u010delit. Ale Bille, pod\u00edvej se na m\u011b,“ zat\u0159\u00e1sl s n\u00edm, a\u017e se mu mlad\u00edk znovu zad\u00edval do o\u010d\u00ed. „To, co ud\u011blal tv\u016fj otec – m\u011bl stejn\u011b jako ty pr\u00e1vo se rozhodnout. A pokud se rozhodl pro tohle, bylo to jeho rozhodnut\u00ed a jeho zodpov\u011bdnost. Ne tvoje vina. Ne tvoje vina<\/em>.“<\/p>\n

Bill si neuv\u011bdomoval, jak moc to pot\u0159eboval sly\u0161et, dokud ta slova nevy\u0161la z Anisov\u00fdch \u00fast. Pomohlo mu to pod\u00edvat se na to z jin\u00e9ho \u00fahlu. Nebylo to tak, \u017ee by najednou byl sm\u00ed\u0159en\u00fd s t\u00edm, co se stalo. Ale najednou bylo o malinko leh\u010d\u00ed s t\u00edm \u017e\u00edt. Najednou bylo o malinko leh\u010d\u00ed \u017e\u00edt s\u00e1m se sebou.<\/p>\n

„D\u011bkuju,“ za\u0161eptal Bill. „D\u011bkuju, \u017ee to pro m\u011b d\u011bl\u00e1\u0161. Asi jsem si opravdu pot\u0159eboval s n\u011bk\u00fdm promluvit.“<\/div>\n

Anis se na n\u011bj povzbudiv\u011b usm\u00e1l. „Jo, ka\u017ed\u00fd to \u010das od \u010dasu pot\u0159ebuje.“<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/div>\n
<\/p>\n

Tom si povzdechnul a rukou si prot\u0159el unaven\u00e9 o\u010di. Bylo teprve deset ve\u010der a on se c\u00edtil, jako by byl vzh\u016fru minim\u00e1ln\u011b dvacet hodin. Pravda byla, \u017ee toho v posledn\u00ed dob\u011b moc nenaspal, ale i tak. Zaz\u00edval a prot\u00e1hl se, a\u017e mu k\u0159uplo v z\u00e1dech. Dneska u\u017e moc pr\u00e1ce stejn\u011b neud\u011bl\u00e1. Vypnul po\u010d\u00edta\u010d a se\u0161el dol\u016f do kuchyn\u011b. U\u0161kl\u00edbl se nad nepo\u0159\u00e1dkem, kter\u00fd tam byl, ale nedok\u00e1zal se p\u0159im\u011bt k tomu, aby tam uklidil. U\u017e tak sta\u010dilo, \u017ee se ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no p\u0159inutil vst\u00e1t z postele – v\u00edc po n\u011bm nikdo cht\u00edt nemohl. Ne, dokud po\u0159\u00e1d truchlil.<\/p>\n

Vzal si n\u011bco k j\u00eddlu, nep\u0159\u00edli\u0161 zaujat\u00fd t\u00edm, co to bylo, proto\u017ee mu to stejn\u011b bylo jedno, a zam\u00ed\u0159il do ob\u00fdvac\u00edho pokoje. Zrovna, kdy\u017e se cht\u011bl usadit na gau\u010d, ozval se zvonek. Srdce mu vynechalo \u00fader, jak p\u0159ekvapen\u011b nadsko\u010dil nad t\u00edm zvukem.<\/p>\n

<\/em> Byl to-?<\/p>\n

Dlan\u011b se mu potily a najednou se mu t\u011b\u017ece d\u00fdchalo.<\/p>\n

<\/em> Opravdu se vr\u00e1til?<\/p>\n

Zam\u00ed\u0159il pomalu ke dve\u0159\u00edm a m\u011bl pocit, \u017ee omdl\u00ed nebo se pozvrac\u00ed. Mo\u017en\u00e1 oboje.<\/em><\/div>\n

Kdy\u017e otev\u0159el dve\u0159e a poznal osobu, kter\u00e1 za nimi st\u00e1la, nemohl si pomoct, ale p\u0159ehnala se p\u0159es n\u011bj tak siln\u00e1 vlna zklam\u00e1n\u00ed, a\u017e myslel, \u017ee to neustoj\u00ed.<\/p>\n

„Patriku. Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“V\u0161echno to nap\u011bt\u00ed, kter\u00e9 je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed c\u00edtil, bylo pry\u010d a nezbylo nic ne\u017e otup\u011blost.<\/em><\/div>\n

„M\u016f\u017eu d\u00e1l?“ Patrik se kolem n\u011bj prot\u00e1hnul dovnit\u0159, ani\u017e by \u010dekal na odpov\u011b\u010f. Tomovi to stejn\u011b bylo jedno.<\/p>\n

„Pro\u010d mi nezved\u00e1\u0161 telefon?“ zamra\u010dil se na n\u011bj Patrik, kdy\u017e do\u0161li do ob\u00fdv\u00e1ku.<\/em><\/div>\n

„Co\u017ee?“vzhl\u00e9dl k n\u011bmu Tom. „Asi jsem nem\u011bl telefon u sebe,“ pokr\u010dil rameny.<\/em><\/div>\n
„Sna\u017e\u00edm se ti dovolat t\u00fdden!“ odseknul Patrik a Tom zase jen pokr\u010dil rameny. Necht\u011bl s n\u00edm mluvit. Necht\u011bl mluvit s nik\u00fdm. Moment\u00e1ln\u011b si cht\u011bl jen zal\u00e9zt n\u011bkam daleko a um\u0159\u00edt, proto\u017ee byl takov\u00fd pitomec, \u017ee si doopravdy myslel, \u017ee by se Bill\u2026 Prudce zamrkal, kdy\u017e c\u00edtil, \u017ee se mu do o\u010d\u00ed tla\u010d\u00ed slzy.<\/p>\n

„Co to tady tak smrd\u00ed?“ za\u0161klebil se Patrik a rozhl\u00e9dl se kolem sebe. „Chlape, kdys tady naposledy ukl\u00edzel?“ zam\u00e1val si rukou p\u0159ed obli\u010dejem, aby ten smrad odehnal.<\/em><\/div>\n

„Co je ti do toho,“ vy\u0161t\u011bknul Tom. „Nikdo t\u011b sem nezval.“<\/em><\/div>\n
„Tome,“ Patrik p\u0159estal m\u00e1vat rukou p\u0159ed obli\u010dejem a zad\u00edval se starostliv\u011b na sv\u00e9ho kamar\u00e1da. „Co se d\u011bje?“<\/em><\/div>\n
„Nic,“ odseknul Tom. „Prost\u011b jsem nem\u011bl \u010das, jasn\u00e9?“<\/em><\/div>\n
„L\u017ee\u0161,“ \u0159ekl prost\u011b Patrik.<\/em><\/div>\n
„Nechci o tom mluvit,“ zavrt\u011bl Tom hlavou a sedl si na gau\u010d. Nem\u011blo smysl se s Patrikem dohadovat. Tom v\u011bd\u011bl, jak dok\u00e1\u017ee b\u00fdt neodbytn\u00fd.<\/p>\n

„Tome,“ Patrik si sedl do prot\u011bj\u0161\u00edho k\u0159esla a zkoumav\u011b si jej prohl\u00ed\u017eel. „Kde je Bill?“Nev\u011bd\u011bl, pro\u010d se ho ptal na jeho bratra, ale v\u00fdraz, kter\u00fd p\u0159eb\u011bhl po Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i, kdy\u017e zm\u00ednil jeho jm\u00e9no, ho p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee to on m\u016f\u017ee za jeho podivn\u00e9 chov\u00e1n\u00ed. Patrik znal Toma u\u017e dlouho. Znal jeho p\u0159ecitliv\u011blost na sv\u00e9 dvoj\u010de. Taky v\u011bd\u011bl o Billov\u011b z\u00e1vislosti. Tom se mu sv\u011b\u0159il po t\u00e9 rodinn\u00e9 trag\u00e9dii. Moc dob\u0159e si pamatoval tu dobu, po smrti jejich matky a p\u0159ipadalo mu, jako by se d\u00edval na Toma z t\u00e9 doby. Ten stejn\u00fd nez\u00e1jem o v\u0161echno okolo. Ta stejn\u00e1 ned\u016ftklivost, kdy\u017e n\u011bkdo zm\u00ednil jm\u00e9no jeho bratra.<\/p>\n

Kdy\u017e je potkal p\u00e1r t\u00fddn\u016f zp\u00e1tky v tom baru, byl p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee je vid\u00ed spolu. Naposledy, co si pamatoval, byl Tom po\u0159\u00e1d na bratra na\u0161tvan\u00fd, a hlavn\u011b nev\u011bd\u011bl, kde Bill je. Ale byl za sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele r\u00e1d, \u017ee to spolu vy\u0159e\u0161ili, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee to Toma u\u017e\u00edralo, i kdy\u017e o tom necht\u011bl nikdy mluvit.<\/em><\/div>\n

Patrik nebyl hloup\u00fd. Naopak byl v\u0161\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e v\u011bt\u0161ina lid\u00ed okolo. Nemusel se Toma vypt\u00e1vat, pro\u010d se tak dlouho neozval a pro\u010d se ani neobjevil na zdi. Ne, kdy\u017e ho potom vid\u011bl s bratrem. A Bill nevypadal, jako n\u011bkdo, kdo si n\u011bkolikr\u00e1t denn\u011b st\u0159\u00edl\u00ed tvrdou drogu do \u017e\u00edly. Tak\u017ee myslel na to, \u017ee ho Tom mo\u017en\u00e1 donutil j\u00edt na n\u011bjakou l\u00e9\u010dbu. A to zabralo n\u011bjak\u00fd \u010das, tak\u017ee si dok\u00e1zal spojit v\u011bci dohromady a byl opravdu r\u00e1d – za n\u011b za oba. Tom si zaslou\u017eil, aby se na n\u011bj usm\u00e1lo aspo\u0148 trochu \u0161t\u011bst\u00ed. B\u016fh v\u00ed, \u017ee si toho vytrp\u011bl u\u017e dost.<\/p>\n

„Tome, \u0159ekni mi, co se stalo.“ Necht\u011bl strkat nos do v\u011bc\u00ed, do kter\u00fdch mu nic nebylo, ale Tom vypadal, \u017ee by si doopravdy pot\u0159eboval s n\u011bk\u00fdm promluvit.<\/em><\/div>\n

„Bill\u2026 je pry\u010d. Ode\u0161el,“ vysoukal ze sebe Tom zt\u011b\u017eka. Znovu se mu ud\u011blalo \u0161patn\u011b, kdy\u017e ta slova sly\u0161el nahlas. Te\u010f to bylo definitivn\u00ed. Te\u010f u\u017e nemohl p\u0159edst\u00edrat, \u017ee se jeho bratr ka\u017edou chv\u00edli objev\u00ed na prahu. Proto\u017ee to nebyla pravda.<\/em><\/div>\n
„Vy\u2026 hm\u2026 vy jste se poh\u00e1dali?“ zkusil Patrik, kdy\u017e to nevypadalo, \u017ee Tom je\u0161t\u011b n\u011bco \u0159ekne. Tom jen potichu p\u0159ik\u00fdvl. Je\u0161t\u011b te\u010f mu zn\u011bla bratrova slova v hlav\u011b. „Jen m\u00e1m strach, aby neud\u011blal n\u011bjakou hloupost, aby\u2026“ zakroutil hlavou a slo\u017eil si tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Boj\u00ed\u0161 se, aby se zase nevr\u00e1til k heroinu?“ dokon\u010dil za n\u011bj Patrik.<\/em><\/div>\n
„Ty v\u00ed\u0161, \u017ee jsem-?“ zvedl k n\u011bmu Tom zara\u017een\u011b pohled. Nepamatoval si, \u017ee by tenkr\u00e1t v Elku p\u0159i\u0161la \u0159e\u010d na to, \u017ee pom\u00e1hal Billovi odvykat.<\/em><\/div>\n
„Myslel jsem si to. Pomohl jsi mu naj\u00edt ambulantn\u00ed l\u00e9\u010dbu, nebo?“<\/em><\/div>\n
„Uhm\u2026 ne. Necht\u011bl nic takov\u00e9ho. Poda\u0159ilo se mi sehnat subutex od doktora Meiera – v\u00ed\u0161 ten, ke kter\u00e9mu jsem chodil, kdy\u017e mamka\u2026“ odka\u0161lal se a nedo\u0159ekl to.<\/em><\/div>\n
„Tak\u017ee jsi mu pomohl odvykat doma?“ Patrik p\u0159e\u0161el jeho odml\u010den\u00ed a vypadal t\u00edm v\u0161\u00edm up\u0159\u00edmn\u011b zaujat\u00fd.<\/em><\/div>\n
„Jo, zkusil jsem to,“ p\u0159ik\u00fdvnul Tom. A ne\u017e si to sta\u010dil uv\u011bdomit, vypr\u00e1v\u011bl Patrikovi to, jak Billa na\u0161el, kdy\u017e se zrovna chystal si d\u00e1t d\u00e1vku na t\u011bch ve\u0159ejn\u00fdch z\u00e1chodc\u00edch, kam \u0161el sprejovat. Vypr\u00e1v\u011bl mu o tom, jak se sna\u017eil ho p\u0159esv\u011bd\u010dit, a\u0165 p\u0159estane. A o tom, jak zoufale skon\u010dil jejich prvn\u00ed pokus. Dokonce mu vypr\u00e1v\u011bl o tom, co ud\u011blal jejich otec. Ale to, co se doopravdy stalo mezi nimi, nemohl nikomu \u0159\u00edct. Ani Patrikovi, ani komukoli jin\u00e9mu, a tak tyhle \u010d\u00e1sti vynechal. Tom mluvil a mluvil a Patrik poslouchal, dokud mu Tom ne\u0159ekl v\u0161echno, co ze sebe pot\u0159eboval dostat a k jeho nejv\u011bt\u0161\u00edmu p\u0159ekvapen\u00ed c\u00edtil, jako by se z n\u011bj odvalil obrovsk\u00fd k\u00e1men, o kter\u00e9m ani nev\u011bd\u011bl, \u017ee ho t\u00ed\u017e\u00ed.<\/em><\/div>\n
Po dob\u011b, kter\u00e1 se zd\u00e1la jako v\u011b\u010dnost, se kone\u010dn\u011b c\u00edtil alespo\u0148 nepatrn\u011b l\u00e9pe.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

*<\/div>\n
<\/div>\n
„P\u0159\u00e1l bych si, abych mohl \u0159\u00edct, \u017ee u\u017e si nechci d\u00e1t. Abych mohl \u0159\u00edct, \u017ee je to u\u017e za mnou,“ p\u0159iznal se Bill zamy\u0161len\u011b. Zd\u00e1lo se, \u017ee kdy\u017e ho jednou Anis p\u0159im\u011bl mluvit, nep\u016fjde to u\u017e zastavit. Najednou m\u011bl pot\u0159ebu mluvit o v\u0161em, co ho d\u011bsilo a z \u010deho m\u011bl obavy. Ml\u010del jen o v\u011bcech, kter\u00e9 se staly mezi n\u00edm a jeho bratrem – z o\u010dividn\u00fdch d\u016fvod\u016f. Nemyslel, \u017ee tohle spadalo do oblasti, kterou by byl Anis schopn\u00fd pochopit. Nebo kdokoli jin\u00fd.<\/div>\n
„Nikdo ne\u0159\u00edkal, \u017ee to bude snadn\u00e9,“ pousm\u00e1l se na n\u011bj Anis. „A pravda je, \u017ee to tak nikdy nebude. Je mi l\u00edto, jestli jsi \u010dekal, \u017ee bude sta\u010dit p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f a ono to prost\u011b p\u0159ejde, ale nejsp\u00ed\u0161 to v tob\u011b bude, je\u0161t\u011b kdy\u017e ti bude devades\u00e1t.“<\/div>\n
„Ty ale vypad\u00e1\u0161, \u017ee jsi v pohod\u011b,“ nam\u00edtl Bill. „A devades\u00e1t ti nen\u00ed. Sice u\u017e nejsi nejmlad\u0161\u00ed, ale\u2026“ Anis se malinko zachechtal, kdy\u017e Bill zase nar\u00e1\u017eel na jeho v\u011bk. „Jak jsi to dok\u00e1zal? Jak to, \u017ee jsi schopn\u00fd tomu odolat ka\u017ed\u00fd den bez mrknut\u00ed oka?“ nal\u00e9hal na n\u011bj \u010dernovlas\u00fd mlad\u00edk.<\/p>\n

„Nen\u00ed to tak, \u017ee bych to zvl\u00e1dal bez mrknut\u00ed oka,“ zakroutil Anis hlavou. „I te\u010f po n\u011bkolika letech je to po\u0159\u00e1d t\u011b\u017ek\u00e9. Jen\u2026 jen si mus\u00ed\u0161 pamatovat, pro\u010d jsi p\u0159estal. A nikdy na to nezapomenout. A\u0165 u\u017e jsi p\u0159estal z jak\u00e9hokoli d\u016fvodu, nikdy na to nesm\u00ed\u0161 zapomenout, Bille.“<\/div>\n

„Pro\u010d jsi p\u0159estal?“ zeptal se Bill.<\/div>\n
„U\u017e jsem ti to \u0159\u00edkal – zab\u00e1sli m\u011b,“ odbyl ho Anis.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, co jsi \u0159\u00edkal, \u017ee byl ten d\u016fvod. Ale te\u010f chci sly\u0161et ten pravdiv\u00fd.“<\/p>\n

Anis se mu pod\u00edval tvrd\u011b do o\u010d\u00ed a chv\u00edli to vypadalo, \u017ee mu neodpov\u00ed. Ale po dal\u0161\u00ed minut\u011b ticha, kdy Bill m\u00e1lem mohl vid\u011bt do jeho hlavy, jak zu\u0159iv\u011b p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed, jestli se mu sv\u011b\u0159\u00ed nebo ne, Anis nakonec za\u010dal vypr\u00e1v\u011bt.<\/p>\n

„Byla tady jedna \u017eena,“ za\u010dal zamy\u0161len\u011b a v jeho o\u010d\u00edch se zra\u010dil nep\u0159\u00edtomn\u00fd v\u00fdraz. „Janine,“ vydechl jej\u00ed jm\u00e9no a Billovi to zn\u011blo podobn\u011b, jako kdy\u017e jeho jm\u00e9no vyslovoval Tom.<\/div>\n

„Zd\u00e1 se to u\u017e tak d\u00e1vno,“ zakroutil Anis hlavou. „Byli jsme mlad\u00ed\u2026 prost\u011b jsme si u\u017e\u00edvali. Oba dva z\u00e1visl\u00ed, ale c\u00edtili jsme se svobodn\u00ed. Nikdo n\u00e1m to nemohl vz\u00edt.“<\/div>\n
Bill c\u00edtil, jak mu vysych\u00e1 v krku. Necht\u011bl si p\u0159edstavovat, kam bude jeho vypr\u00e1v\u011bn\u00ed sm\u011b\u0159ovat, ale byl si t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00fd, \u017ee v\u011bd\u011bl, jak to skon\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Jednou\u2026 jednou za mnou p\u0159i\u0161la a \u0159ekla, \u017ee je t\u011bhotn\u00e1. Nejd\u0159\u00edv jsem tomu nev\u011b\u0159il. Bylo to v\u016fbec mo\u017en\u00e9?“ Anis se na n\u011bj zad\u00edval, jako by od n\u011bj cht\u011bl n\u011bjak\u00e9 potvrzen\u00ed.<\/div>\n
„Cht\u011bli jsme p\u0159estat – s h\u00e1\u010dkem, v\u00ed\u0161. Mysleli jsme, \u017ee je to n\u011bjak\u00e9 znamen\u00ed. Byli jsme p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, \u017ee to zvl\u00e1dneme, proto\u017ee jsme to d\u011blali pro to mal\u00e9. Jen\u017ee potom m\u011b zab\u00e1sli. Za kr\u00e1de\u017ee a tak. M\u011bl jsem u\u017e dost z\u00e1pis\u016f, tak\u017ee se moc nezdr\u00e1hali. Nebyl jsem v lochu dlouho, ale tam se zd\u00e1 ka\u017ed\u00fd den dlouh\u00fd jako rok.“<\/p>\n

„Co se stalo s Janine?“ zeptal se Bill m\u011bkce, kdy\u017e Anis nepokra\u010doval.<\/div>\n

„Potratila,“ dostal ze sebe p\u0159idu\u0161en\u011b. „Vlastn\u011b se to dalo \u010dekat. Po\u0159\u00e1d brala dost h\u00e1\u010dka a v\u016fbec, fyzicky na tom nebyla nejl\u00edp. Kdy\u017e m\u011b pustili, dozv\u011bd\u011bl jsem se, \u017ee se zapsala do l\u00e9\u010debny a odvyk\u00e1. P\u00e1rkr\u00e1t jsme se je\u0161t\u011b vid\u011bli, ale\u2026 n\u011bco mezi n\u00e1mi bylo pry\u010d. Jako by to ode\u0161lo s t\u00edm d\u00edt\u011btem.“<\/div>\n
Bill nev\u011bd\u011bl, co by m\u011bl \u0159\u00edct. Mohl \u0159\u00edct, \u017ee je mu to l\u00edto, proto\u017ee bylo, ale n\u011bjak se mu to nezd\u00e1lo dosta\u010duj\u00edc\u00ed. A tak se prost\u011b nat\u00e1hl a obmotal sv\u00e9 pa\u017ee kolem Anisova krku, aby ho objal.<\/div>\n
Zaplavila ho je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed l\u00edtost, kdy\u017e i uv\u011bdomil, \u017ee jejich p\u0159\u00edb\u011bhy jsou jen jedny z mnoha.<\/p>\n

autor: Lisa<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lisa V\u0161echno je bezv\u00fdznamn\u00e9, kdy\u017e v srdci n\u011bco postr\u00e1d\u00e1te. * Byl si t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00fd, \u017ee sn\u00ed. Nep\u0159irozen\u00e9 ticho, kter\u00e9 se kolem n\u011bj rozl\u00e9valo, bylo a\u017e moc neskute\u010dn\u00e9 na to, aby bylo opravdov\u00e9. I kdy\u017e byl t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee je to sen,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[483],"tags":[],"class_list":["post-4554","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-wenn-es-manchmal-regnet"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4554","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4554"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4554\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4554"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4554"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4554"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}