{"id":4557,"date":"2013-10-31T18:00:00","date_gmt":"2013-10-31T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4543"},"modified":"2013-10-31T18:00:00","modified_gmt":"2013-10-31T17:00:00","slug":"815-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/10\/31\/815-15\/","title":{"rendered":"#815 15."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
Set\u0159es m\u011b<\/p>\n

<\/strong> „Chce\u0161, abych co?“ Tom se na Billa d\u00edval s nakr\u010den\u00fdm obo\u010d\u00edm, nebyl si jist\u00fd, jak to myslel.<\/div>\n

„Abys do toho \u0161el dobrovoln\u011b,“ zopakoval Bill, trochu mrkal, jako by se sna\u017eil b\u00fdt vzh\u016fru. „Chci, abys v\u011bd\u011bl, do \u010deho jde\u0161.“<\/div>\n
„Pro\u010d? Jak to mysl\u00ed\u0161, do \u010deho jdu<\/em>?“<\/div>\n
Nar\u00e1\u017eel snad na to, \u017ee se Tom stejn\u011b jako Andreas nakonec ustoup\u00ed a zaplete se s n\u00edm? Byl si skoro jist\u00fd, \u017ee to tak Bill myslel. Tak\u00e9 si byl jist\u00fd t\u00edm, \u017ee si je Bill jist\u00fd, \u017ee mu podlehne.<\/div>\n
Tom se b\u00e1l, \u017ee m\u00e1 Bill pravdu.<\/div>\n
Ne, v\u011bd\u011bl jist\u011b, \u017ee m\u00e1 Bill pravdu, proto\u017ee tak n\u011bjak, Tom mu u\u017e podlehl.<\/p>\n

Bill se lehce usm\u00e1l. „Cht\u011bl bys m\u011b i venku v opravdov\u00e9m sv\u011bt\u011b, Tome?“<\/div>\n

Tom zav\u00e1hal, ale pro\u010d by m\u011bl lh\u00e1t? Byl si jist\u00fd, \u017ee Bill u\u017e stejn\u011b odpov\u011b\u010f v\u00ed. Pod\u00edval se Billovi do o\u010d\u00ed. „Ano.“<\/div>\n
Bill vydechl a oto\u010dil hlavu tak, \u017ee se znovu d\u00edval do stropu. „Je jedin\u011b f\u00e9r, abys v\u011bd\u011bl, co jsem schopn\u00fd ud\u011blat, i kdy\u017e to neud\u011bl\u00e1m.“<\/div>\n
„Dob\u0159e. St\u00e1le si ale mysl\u00edm, \u017ee si se mnou hraje\u0161. Jsem, jaks to \u0159\u00edkal, ‚z\u00e1bavn\u00fd‘?“<\/div>\n
„Jo,“ \u0159ekl Bill a ti\u0161e se zasm\u00e1l. „To taky.“<\/p>\n<\/div>\n
\n
Bill utichl a Tom si byl skoro jist\u00fd, \u017ee usnul, ale o p\u00e1r minut pozd\u011bji znovu otev\u0159el \u00fasta, tentokr\u00e1t m\u011bl hlas slab\u00fd, zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. „Byla tam jej\u00ed matka.“<\/div>\n
„Matka?“ Tom se sna\u017eil s Billem nav\u00e1zat o\u010dn\u00ed kontakt, ale jeho o\u010di mu t\u011bkaly tam a zp\u00e1tky, jako by byl uprost\u0159ed um\u011bl\u00e9ho sp\u00e1nku s o\u010dima otev\u0159en\u00fdma.<\/div>\n
„Ano, jej\u00ed matka.“<\/div>\n
To musely mluvit ty drogy, proto\u017ee to, co \u0159\u00edkal, ned\u00e1valo \u017e\u00e1dn\u00fd smysl. „\u010c\u00ed matka, Bille?“<\/div>\n
„Jej\u00ed,<\/em>“ \u0159ekl Bill, jako by mu to m\u011blo t\u00edmhle doj\u00edt, jako by Tom m\u011bl v\u011bd\u011bt, o kom to tady mluv\u00ed.<\/p>\n

D\u00edvala se, jak ho dva statn\u00ed str\u00e1\u017en\u00edci p\u0159ivedli dovnit\u0159. Vypadal chladn\u011b jako v\u017edy a j\u00ed projela vlna zlosti, kdy\u017e se na n\u011bj d\u00edvala.<\/em><\/div>\n

D\u00edvala se na n\u011bj, kdy\u017e kolem n\u00ed pro\u0161el, a bylo to a\u017e te\u010f, kdy ji poprv\u00e9 uvid\u011bl. Jeho o\u010di se zabo\u0159ily do jej\u00edch, jak ho vedli kolem n\u00ed, ani jednou nemrkl. V jeho o\u010d\u00edch nebyla l\u00edtost, nebylo v nich v\u016fbec nic. Kdyby jen tenkr\u00e1t v\u011bd\u011bla, \u017ee se z n\u011bj stane tohle monstrum, pak by ho nikdy nepustila do sv\u00e9ho domu.<\/em><\/div>\n
Nen\u00e1vid\u011bla ho cel\u00fdm sv\u00fdm byt\u00edm a u\u017e jen to \u017ee se na n\u011bj d\u00edvala, ji nutilo k tomu, aby po n\u011bm sko\u010dila a n\u011bco mu ud\u011blala.<\/em><\/div>\n
Byl to ten nejchladn\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk, kter\u00e9ho kdy potkala. Nevypadalo to, \u017ee litoval toho, co ud\u011blal, ani na vte\u0159inu. A ta my\u0161lenka j\u00ed do o\u010d\u00ed hnala slzy zlosti, sev\u0159ela p\u011bsti.<\/em><\/div>\n
Posadili ho na druhou stranu m\u00edstnosti, jeho spoutan\u00e9 ruce v kl\u00edn\u011b.<\/em><\/div>\n
Posadila se, ruce se j\u00ed t\u0159\u00e1sly.<\/em><\/div>\n
Kone\u010dn\u011b ta no\u010dn\u00ed m\u016fra skon\u010d\u00ed.<\/p>\n

<\/em> „Kdo je ‚ona<\/em>‚?“<\/div>\n

„Huh?“ Bill se pod\u00edval na Toma a zamrkal. „Kdo?“<\/div>\n
Tom zavrt\u011bl hlavou, vzd\u00e1val to. Nic z n\u011bho nedostane. „Nikdo, to nic.“<\/div>\n
Bill se zamra\u010dil, o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka se mu chv\u011bla, ale nic ne\u0159ekl.<\/p>\n

Na p\u00e1r minut nastalo ticho, a kdy\u017e se Tom pod\u00edval na Billa, tak u\u017e opravdu spal. Mo\u017en\u00e1 je to tak lep\u0161\u00ed, pomyslel si. Rad\u011bji sp\u00e1t, ne\u017e b\u00fdt vzh\u016fru a spoutan\u00fd.<\/div>\n

Jemn\u011b se usm\u00e1l, obdivoval Bill\u016fv obli\u010dej v m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edm sv\u011btle. Je\u0161t\u011b nikdy ho sp\u00e1t nevid\u011bl, a te\u010f m\u011bl \u010das si ho opravdu prohl\u00e9dnout. Byl tak mlad\u00fd, bylo mu \u010derstv\u00fdch dvacet. A u\u017e ve v\u011bzen\u00ed str\u00e1vil tolik \u010dasu, a str\u00e1v\u00ed tu zbytek \u017eivota.<\/p>\n

Byl mlad\u00fd, ale jeho obli\u010dej nebyl obli\u010dej mlad\u00edka. Jeho tv\u00e1\u0159e byly propadl\u00e9, m\u011bl pod o\u010dima temn\u00e9 kruhy a na \u010dele byla skoro v\u017edy p\u0159\u00edtomn\u00e1 vr\u00e1ska, dokonce i ve sp\u00e1nku. Byl v\u00e1\u017en\u00fd a nikdy se doopravdy neusm\u00e1l.<\/div>\n

Stejn\u011b na n\u011bm byla skoro zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, nadp\u0159irozen\u00e1 kr\u00e1sa.<\/div>\n
Tom nemohl \u0159\u00edct, pro\u010d takov\u00fd byl, ale n\u011bco tu bylo, n\u011bco, co nikdo jin\u00fd krom n\u011bj nevid\u011bl.<\/div>\n
„Dobrou noc,“ za\u0161eptal, jemn\u011b ho pohladil po tv\u00e1\u0159i. „Je mi l\u00edto, \u017ee m\u00e1\u0161 takov\u00fd \u017eivot.“<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Kdy\u017e se Bill probudil, u\u017e nebyl p\u0159ipoutan\u00fd. Za\u00fap\u011bl a posadil se, z\u00e1da a hlava ho bolela. U\u017e v t\u011ble nec\u00edtil drogy a c\u00edtil, jak j\u00edm projela vlna \u00falevy. Nen\u00e1vid\u011bl, kdy\u017e nem\u011bl kontrolu a v\u011bd\u011bl, \u017ee k Tomovi byl v\u00edc otev\u0159en\u00fd, ne\u017e by cht\u011bl, ale nemohl to zastavit. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli ve sv\u00e9m stavu n\u011bco \u0159ekl, n\u011bco, co by Tom nem\u011bl v\u011bd\u011bt.<\/p><\/div>\n

Promnul si \u010delo a a\u017e te\u010f si v\u0161iml, \u017ee na z\u00e1p\u011bst\u00edch a kotn\u00edc\u00edch c\u00edt\u00ed chlad a nebol\u00ed ho tak moc jako obvykle. Dotkl se jich a v\u0161iml si, \u017ee mod\u0159iny a \u0161kr\u00e1bance byly pot\u0159en\u00e9 chladic\u00edm aloe gelem. Zamra\u010dil se, tohle se st\u00e1valo, jen kdy\u017e byla Anna jeho psycholo\u017eka. M\u011bla tenhle zlozvyk d\u011blat mu matku<\/em>, nebo a\u0165 d\u011blala, co cht\u011bla, aby s n\u00ed mluvil.<\/p>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no.“<\/div>\n

Bill rychle zvedl hlavu, o\u010di vyt\u0159e\u0161t\u011bn\u00e9, pak na\u0161el zdroj hlasu. P\u0159edt\u00edm si Josta nev\u0161iml. Kurva. Srdce mu divoce tlouklo a sna\u017eil se nevypadat p\u0159ekvapen\u011b. V\u011bd\u011bl, \u017ee pot\u0159ebuje sv\u00e9 pr\u00e1\u0161ky a trochu se zorientoval, v\u0161iml si b\u00edl\u00e9ho kel\u00edmku na no\u010dn\u00edm stolku. Vzal si ho a spolkl pr\u00e1\u0161ky, sna\u017eil se nev\u0161imnout si spokojen\u00e9ho v\u00fdrazu v Jostov\u011b tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Kone\u010dn\u011b vzh\u016fru, co?“<\/div>\n
„Jo,“ \u0159ekl Bill nevrle a odlo\u017eil pr\u00e1zdn\u00fd kel\u00edmek. Bylo mu \u0161patn\u011b u\u017e jen z toho, \u017ee na n\u011bj jeho nov\u00fd psycholog tohle namazal. Nem\u011bl na sob\u011b r\u00e1d ruce ciz\u00edch lid\u00ed, pokud je na sebe nedostal s\u00e1m.<\/div>\n
„Chce\u0161 to zap\u00edt?“<\/div>\n
„Ne.“<\/div>\n
Jost jen p\u0159ik\u00fdvl.<\/p>\n

„Tak\u017ee jsi nebral pr\u00e1\u0161ky. Znovu.“<\/div>\n

Bill nic ne\u0159\u00edkal. Nemohl Josta vyst\u00e1t. Nemohl vyst\u00e1t \u017e\u00e1dn\u00e9ho psychologa. Nepot\u0159eboval je. Nepot\u0159eboval n\u011bkoho na pov\u00edd\u00e1n\u00ed. Nem\u011bl jim co \u0159\u00edct, nic, co by je uspokojilo. Jedin\u00e1, kterou dok\u00e1zal alespo\u0148 tolerovat, byla Anna, a ta skon\u010dila.<\/div>\n
Josta nem\u011bl obzvl\u00e1\u0161\u0165<\/em> r\u00e1d. Byl to snad jeden z nejotravn\u011bj\u0161\u00edch psycholog\u016f, co m\u011bl.<\/div>\n
Jost d\u00e1l mluvil, jako by Bill odpov\u011bd\u011bl. „Pro\u010d?“<\/div>\n
„Necht\u011blo se mi.“ \u0158ekl Bill chladn\u011b, d\u00edval se mu do o\u010d\u00ed, cht\u011bl ho vyto\u010dit t\u00edm, \u017ee nebude mrkat. <\/div>\n
„Huh.“ Jost p\u0159ik\u00fdvl a n\u011bco si zapsal do se\u0161itu. Bill ten se\u0161it probod\u00e1val pohledem. Bylo v n\u011bm v\u0161e, co si Jost myslel, \u017ee o Billovi v\u00ed. Jost nev\u011bd\u011bl ani hovno. Alespo\u0148 \u017ee Anna ho nepou\u017e\u00edvala, v\u011bd\u011bla, \u017ee nebyl r\u00e1d studovan\u00fd. „Pro\u010d se ti necht\u011blo? Moc dob\u0159e v\u00ed\u0161, co se stane, kdy\u017e si je nevezme\u0161.“<\/p>\n

Jost byl zvykl\u00fd na to, \u017ee mu Bill neodpov\u00eddal, a tak jen pokra\u010doval. „Jsi pak paranoidn\u00ed,“ \u0159ekl. „\u0160\u00edl\u00ed\u0161. Ztr\u00e1c\u00ed\u0161 kontrolu.“<\/div>\n

Dr\u017e hubu.<\/em><\/div>\n
„Chce\u0161 mi \u0159\u00edct o v\u011bcech, co sly\u0161\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Dr\u017e hubu!<\/em><\/div>\n
„Sly\u0161\u00ed\u0161 je<\/em>?“<\/div>\n
„Dr\u017e hubu,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e, mra\u010dil se. V\u011bd\u011bl, \u017ee se t\u0159ese zlost\u00ed a sev\u0159el p\u011bsti. V\u011bd\u011bl, \u017ee kdyby si nevzal pr\u00e1\u0161ky, tak by te\u010f nejsp\u00ed\u0161 byl na cest\u011b vyrvat Jostovi hrdlo.<\/div>\n
Ten ho ignoroval. „Chce\u0161 si promluvit o tom, co se stalo u soudu? Jak\u00e9 m\u00e1\u0161 z toho pocity?“<\/div>\n
Bill cht\u011bl k\u0159i\u010det a do n\u011b\u010deho pra\u0161tit. Tohle byla nejhor\u0161\u00ed ot\u00e1zka ze v\u0161ech. Nen\u00e1vid\u011bl ji. V\u0161ichni jeho psychologov\u00e9 ji pou\u017e\u00edvali. V\u0161ichni krom\u011b Anny. Anna r\u00e1da mluvila o v\u0161em, co nebyl<\/em> Bill, ptala se ho na n\u00e1zory na oby\u010dejn\u00e9 v\u011bci. Bill nev\u011bd\u011bl, co si o tom myslet, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee se mu cht\u011bla dostat do hlavy, pomalu se ho sna\u017eila otev\u0159\u00edt. P\u0159ipadal si, jako by zn\u00e1sil\u0148ovala jeho mysl.<\/div>\n
„Bylo mi tam skv\u011ble,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a do\u0161iroka se usm\u00edval; fale\u0161n\u011b a posm\u011b\u0161n\u011b. „Fantasticky.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee jsi sarkastick\u00fd.“<\/div>\n
Bill se cht\u011bl, uchechtnout nad t\u00edm, \u017ee to Jost myslel v\u00e1\u017en\u011b, a \u0159\u00edct, ne asi, ty vole<\/em>.<\/div>\n
Ale on nebyl a\u017e tak sarkastick\u00fd, ne zas tak moc.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Tom dnes pracoval a\u017e od t\u0159\u00ed odpoledne, a tak vyjel a\u017e po druh\u00e9 hodin\u011b.<\/p><\/div>\n

P\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli je dnes Billovi l\u00edp a jestli ho u\u017e pustili z pout.<\/div>\n
P\u0159edstava Billa, vyd\u011b\u0161en\u00e9ho a \u0161\u00edlen\u00e9ho, jak bojuje s lidmi, co ho cht\u011bli polo\u017eit, ho pron\u00e1sledovala ve snech po celou noc. Vzbudil se cel\u00fd zpocen\u00fd a lapaj\u00edc\u00ed po dechu, po\u0159\u00e1d sly\u0161el Bill\u016fv k\u0159ik, jako by byl opravdu u n\u011bj.<\/div>\n
Co se mu opravdu d\u011blo, kdy\u017e si nevzal pr\u00e1\u0161ky? M\u011bl halucinace? Sly\u0161el n\u011bco? Mohl b\u00fdt opravdu takhle nemocn\u00fd?<\/div>\n
M\u011bl tolik ot\u00e1zek a na v\u011bt\u0161inu z nich nikdy nebude zn\u00e1t odpov\u011b\u010f.<\/p>\n

P\u0159ijel do pr\u00e1ce a obl\u00e9kl si uniformu. Georg p\u0159ijel stejn\u011b jako on a pozdravili se. Georg okam\u017eit\u011b za\u010dal o n\u011b\u010dem \u017evanit, o n\u011bjak\u00e9 holce, co v\u010dera p\u0159i\u0161la, aby nahl\u00e1sila ztracen\u00e9ho psa (nejsp\u00ed\u0161 byla sexy) a jak ji Georg zachr\u00e1nil, kdy\u017e na\u0161el toho psa, jak \u010d\u016fr\u00e1 na lampu za budovou.<\/div>\n

Tom ho poslouchal jen na p\u016fl ucha, sm\u00e1l se a p\u0159ikyvoval v tu spr\u00e1vnou chv\u00edli, ale u\u017e cht\u011bl j\u00edt za Billem a vid\u011bt, jestli je v po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
Kdy\u017e Georga zavolala n\u00e1\u010delnice k sob\u011b, Tom toho okam\u017eit\u011b vyu\u017eil a b\u011b\u017eel nahoru.<\/p>\n

\u010ctvrt\u00e9 patro bylo relativn\u011b tich\u00e9. Bylo zapnut\u00fdch n\u011bkolik televiz\u00ed a n\u011bkde n\u011bkdo splachoval z\u00e1chod. Tom se pod\u00edval do n\u011bkolika cel, kdy\u017e kolem nich proch\u00e1zel. V\u011bt\u0161ina v\u011bz\u0148\u016f le\u017eela na posteli a d\u00edvala se na televizi. N\u011bjak\u00e1 \u017eensk\u00e1 sed\u011bla u stolu a \u010detla si noviny, zat\u00edmco si tlus\u0165och \u010detl knihu a \u0161kr\u00e1bal se na b\u0159i\u0161e.<\/div>\n

V\u0161echno vypadalo norm\u00e1ln\u011b, jako by byli doma a ne ve v\u011bzen\u00ed. Jejich cely byly tepl\u00e9, \u00fatuln\u00e9, s roho\u017eemi na zemi, barevn\u00fdm povle\u010den\u00edm na posteli, a dokonce i obr\u00e1zky na zdi. Billova cela takov\u00e1 ale nebyla. Byla chladn\u00e1 a neosobn\u00ed. Nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 roho\u017ee ani obr\u00e1zky a oble\u010den\u00ed m\u011bl oby\u010dejn\u011b b\u00edl\u00e9. Dokonce ani nepou\u017e\u00edval sv\u00e9 vlastn\u00ed oble\u010den\u00ed.<\/p>\n

Kdy\u017e do\u0161el k Billov\u011b cele, byl p\u0159ekvapen\u00fd, ne; \u0161okovan\u00fd<\/em>, kdy\u017e sly\u0161el, jak zevnit\u0159 vych\u00e1zej\u00ed hlasy. Bill televizi pou\u017e\u00edval jen jednou t\u00fddn\u011b, tak\u017ee to nemohlo b\u00fdt ono. Tom p\u0159e\u0161el bl\u00ed\u017e a sly\u0161el, jak n\u011bkdo \u0159\u00edk\u00e1 „m\u011bj se hezky“, ne\u017e se otev\u0159ely dve\u0159e a vy\u0161el ven tmavovlas\u00fd mu\u017e. Nev\u0161iml si Toma, kdy\u017e zamykal, ale kdy\u017e se oto\u010dil k odchodu, zarazil se.<\/div>\n

„Dobr\u00fd den, str\u00e1\u017en\u00edku,“ \u0159ekl p\u0159ekvapen\u011b. Nem\u011bl na sob\u011b uniformu, tak\u017ee nebyl od policie, ale nem\u011bl ani nemocni\u010dn\u00ed oble\u010den\u00ed, tak\u017ee nebyl doktor. Ale m\u011bl na hrudn\u00edku cedulku se jm\u00e9nem David Jost. Tom u\u017e to jm\u00e9no sly\u0161el, ale nemohl si vzpomenout kde. „Co tady d\u011bl\u00e1te v tuhle hodinu?“<\/div>\n
„Oh, jen-“ Tom se podrbal na uchu. „Jen se proch\u00e1z\u00edm, v\u00edte. Nen\u00ed co d\u011blat.“<\/div>\n
David p\u0159ik\u00fdvl a dal si kl\u00ed\u010de do kapsy. „Mal\u00e9 m\u011bsto, nen\u00ed toho moc co d\u011blat,“ souhlasil.<\/div>\n
„Jo. Tak co jste d\u011blal u B-, chci \u0159\u00edct, ve v\u011bz\u0148ov\u011b cele?“<\/div>\n
David si nev\u0161iml Tomova \u0161kobrtnut\u00ed. „Oh, jsem jeden ze zdej\u0161\u00edch psychiatr\u016f, jen jsme si pov\u00eddali.“<\/div>\n
Jasn\u011b, te\u010f to Tomovi do\u0161lo. Anna o n\u011bm mluvila. Tom si ho skepticky prohl\u00e9dl. Sna\u017eil by se ho Bill sv\u00e9st stejn\u011b jako ostatn\u00ed?<\/div>\n
„No, tak se m\u011bjte, str\u00e1\u017en\u00edku,“ \u0159ekl David a p\u0159ik\u00fdvl, pro\u0161el kolem Toma. Tom \u010dekal, dokud se za Davidem nezav\u0159ely dve\u0159e, pak otev\u0159el dve\u0159e do Billovy cely a ve\u0161el.<\/p>\n

„R\u00e1nko,“ \u0159ekl Bill ze sv\u00e9ho m\u00edsta na posteli a narovnal nohy, kter\u00e9 m\u011bl pod sebou. „Sly\u0161el jsem, \u017ees potkal Josta. Mil\u00fd chlap\u00edk, co?“<\/div>\n

Tom pokr\u010dil rameny a sedl si na sv\u00e9 obvykl\u00e9 m\u00edsto ke stolu. „Nevid\u011bl jsem na n\u011bm nic \u0161patn\u00e9ho.“<\/div>\n
„Ha!“ odfrkl si Bill a zalo\u017eil ruce. Vypadal, \u017ee m\u00e1 \u0161patnou n\u00e1ladu. „Na \u017e\u00e1dn\u00e9m terapeutovi nen\u00ed nic \u0161patn\u00e9ho. M\u011bls n\u011bkdy n\u011bjak\u00e9ho?“<\/div>\n
Tom zavrt\u011bl hlavou. „To nem\u011bl.“<\/div>\n
„Nesn\u00e1\u0161el bys to.“<\/div>\n
Tom se usm\u00e1l. „Jak se dneska c\u00edt\u00ed\u0161? Vzal sis pr\u00e1\u0161ky?“<\/div>\n
Bill proto\u010dil o\u010di. „Nest\u00e1vej se jedn\u00edm z nich.“<\/div>\n
„Tak vzal?“<\/div>\n
Bill znovu proto\u010dil o\u010di, Tom byl r\u00e1d, \u017ee to nebere a\u017e moc zle. „Ano.“<\/div>\n
„Vzpom\u00edn\u00e1\u0161 si na n\u011bco z toho, co jsi v\u010dera \u0159\u00edkal?“ Cht\u011bl v\u011bd\u011bt Tom, d\u00edval se na Billa kv\u016fli reakci.<\/div>\n
Bill vypadal pobaven\u011b a trochu se rozz\u00e1\u0159il. „\u010c\u00e1ste\u010dn\u011b.“<\/p>\n

Tom si byl jist\u00fd, \u017ee to, co si Bill pamatuje, nen\u00ed to, co pov\u00eddal o n\u011b\u010d\u00ed matce u soudu. To zn\u011blo jako n\u011bco opravdu osobn\u00edho, co by Billovi vtipn\u00e9 nep\u0159ipadalo.<\/div>\n

„Byl jsem stejn\u011b vysoce z\u00e1bavn\u00fd, jako jsem v\u017edy?“ zeptal se Bill a o\u010di mu z\u00e1\u0159ily. Tomovi se takhle l\u00edbil. Tohle byla jeho obl\u00edben\u00e1 Billova n\u00e1lada, kdy\u017e byl schopn\u00fd \u017eertovat a mluvil s n\u00edm, ani\u017e by byl d\u011bsiv\u00fd.<\/div>\n
„Jestli ne v\u00edc.“<\/div>\n
„Au.“<\/div>\n
Tom se usm\u00e1l a byl si jist\u00fd, \u017ee kdyby p\u0159imhou\u0159il o\u010di, byl by schopn\u00fd na Billov\u00fdch rtech vid\u011bt mal\u00fd skoro up\u0159\u00edmn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/p>\n

„Jak jsou na tom tvoje z\u00e1p\u011bst\u00ed?“ zeptal se, ani\u017e by si to uv\u011bdomil.<\/div>\n

„Ten zasranej psycho-“ Bill se zastavil uprost\u0159ed v\u011bty, kdy\u017e mu to do\u0161lo. „Tos byl ty.“<\/div>\n
Tom se usm\u00e1l a sna\u017eil se ne\u010dervenat. Pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Jsem vinen.“<\/div>\n
Bill sklopil pohled a zamra\u010dil se. Tom zadr\u017eel dech. Nevybuchne, \u017ee ne? Tom mu jen dal aloe gel na od\u0159en\u00e1 z\u00e1p\u011bst\u00ed a kotn\u00edky, aby ho zchladil. Vypadalo to bolestiv\u011b; od\u0159en\u011b a zarudle, tak\u017ee si myslel, \u017ee zchlazen\u00ed pom\u016f\u017ee.<\/p>\n

Tom se na Billa opatrn\u011b d\u00edval, ale po chv\u00edli zamra\u010den\u00ed zmizelo. Zvedl pohled a vypadalo to, \u017ee se rozhodl, \u017ee to nen\u00ed a\u017e tak \u0161patn\u00e9. O\u010di mu z\u00e1\u0159ily pobaven\u00edm, Tom si nikdy nebyl jist\u00fd, jestli se mu vysm\u00edv\u00e1 nebo ne. „Poj\u010f.“ Poklepal na postel vedle sebe.<\/p>\n

Tom se trochu nejist\u011b zvedl a sedl si vedle Billa. Vzduch kolem nich byl nabit\u00fd elekt\u0159inou, kdy\u017e Bill za\u0161eptal d\u011bkuju<\/em> do Tomova ucha a nosem se mu k n\u011bmu p\u0159itulil. Tom si byl naprosto v\u011bdom toho, \u017ee m\u00e1 Bill ruku na jeho stehn\u011b a jak ta ruka jede pomalu v\u00fd\u0161.<\/div>\n

Chci, abys v\u011bd\u011bl, do \u010deho jde\u0161<\/em>.<\/div>\n
Bill ho testoval, uv\u011bdomil si Tom. Testoval, jak daleko m\u016f\u017ee zaj\u00edt.<\/div>\n
Bill\u016fv nos se ot\u0159el o jeho \u010delist, bradu. M\u011bl hork\u00fd dech a jeho neu\u010desan\u00e9 vlasy von\u011bly po levn\u00e9m \u0161amp\u00f3nu, ale nebylo to nep\u0159\u00edjemn\u00e9.<\/div>\n
„Jsi velmi dobr\u00fd \u010dlov\u011bk,“ \u0159ekl mu Bill do krku, lehce se mu ot\u0159el rty o krk. „Skoro a\u017e moc, frustruje m\u011b to. Nech\u00e1v\u00e1\u0161 m\u011b tohle d\u011blat, nech\u00e1v\u00e1\u0161 m\u011b se k tob\u011b dostat bl\u00edzko a ani se m\u011b nesna\u017e\u00ed\u0161 set\u0159\u00e1st. Jsem tady ten nejnebezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk. Jsi nejsp\u00ed\u0161 ten nejhor\u0161\u00ed polda, jak\u00e9ho zn\u00e1m.“<\/div>\n
Tomuhle se Tom musel zasm\u00e1t. „M\u00e1\u0161 pravdu, to nejsp\u00ed\u0161 jsem.“<\/div>\n
„Set\u0159es m\u011b,“ vydechl Bill, ruku pomalu polo\u017eil p\u0159\u00edmo Tomovi do kl\u00edna. Skoro mu sed\u011bl na kl\u00edn\u011b, obli\u010dej st\u00e1le v jeho krku.<\/div>\n
Tom oto\u010dil hlavu k Billovi, kter\u00fd zvedl hlavu a ot\u0159el se mu nosem o nos. Tom nikdy nec\u00edtil takovou pot\u0159ebu n\u011bkoho pol\u00edbit.<\/p>\n

Tome Tr\u00fcmpere, opravdu si o to \u0159\u00edk\u00e1\u0161. Pitom\u010de.<\/p>\n

<\/em> „Set\u0159es m\u011b,“ zopakoval Bill, letmo se pod\u00edval na Tomovy rty.<\/div>\n

„Nechce\u0161 to,“ \u0159ekl Tom a d\u00edval se Billovi do o\u010d\u00ed po n\u011b\u010dem opravdov\u00e9m, hledal n\u011bco up\u0159\u00edmn\u00e9ho. „Jen si mysl\u00ed\u0161, \u017ee to chce\u0161.“<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 se m\u011b sna\u017eit pochopit,“ \u0159ekl Bill u\u017e asi post\u00e9, ale nezn\u011blo to podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b.<\/div>\n
„Jednou mi to \u0159ekne\u0161-“ usm\u00e1l se Tom a vid\u011bl, jak se Bill sna\u017eil zamaskovat p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e ho Tom chytil za krk, prsty p\u0159ejel po jeho tetov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Oh, \u0159eknu, hm?“ Bill chytil Toma kolem z\u00e1p\u011bst\u00ed a dal mu ruku na sv\u00e9 rameno, pry\u010d z toho tetov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl. „Douf\u00e1m.“<\/div>\n
„Ned\u011blej si nad\u011bje.“<\/p>\n

Kdy\u017e ho Bill pol\u00edbil, Tom na to byl p\u0159ipraven\u00fd a okam\u017eit\u011b s n\u00edm spolupracoval. Nemohl u\u017e pop\u00edrat v\u00e1\u0161e\u0148, kterou c\u00edtil, a dokud nep\u016fjdou d\u00e1l ne\u017e k l\u00edb\u00e1n\u00ed, je to v po\u0159\u00e1dku. No, leg\u00e1ln\u011b ne, ale pro Toma ano. Bill pot\u0159eboval \u00fat\u011bchu, i kdy\u017e si to s\u00e1m neuv\u011bdomoval, a Tom tu byl proto, aby mu ji dal. Ka\u017ed\u00fd n\u011bkoho pot\u0159eboval, a\u0165 u\u017e se sna\u017eili dok\u00e1zat opak, jak cht\u011bli.<\/div>\n

Kdy\u017e Bill p\u0159ehodil jednu nohu p\u0159es n\u011bj, aby ho zasedl, Tom mu dal ruce na boky. „Vydr\u017e,“ zamumlal mu do rt\u016f. „Hej, hej, uklidni se.“ Odtrhl se od Billov\u00fdch \u00fast.<\/p>\n

Bill se na n\u011bj d\u00edval s temn\u00fdm pohledem, pak sklopil hlavu a za\u00fato\u010dil na Tom\u016fv krk sv\u00fdmi rty, s\u00e1l a jemn\u011b kousal. Tom za\u00fap\u011bl, naklonil hlavu na stranu. Jeho t\u011blo reagovalo na Billovo vrt\u011bn\u00ed v jeho kl\u00edn\u011b, rozkrok mu tvrdnul. Od doby, co se mu naposledy n\u011bkdo takhle vrt\u011bl v kl\u00edn\u011b, ub\u011bhly dva roky a byla to holka na jednu noc, kterou potkal v klubu.<\/div>\n

Kdy\u017e Bill znovu vyhledal jeho rty, Tom se rozlou\u010dil se sv\u00fdmi mor\u00e1ln\u00edmi z\u00e1sadami a v\u0161\u00edm, co si p\u0159ed t\u0159emi minutami myslel o tom, \u017ee to nezajde d\u00e1l. Jeho my\u0161lenky se vypa\u0159ily kv\u016fli jeho vzru\u0161en\u00ed.<\/div>\n
Bill se ot\u00edral o jeho tvrdnouc\u00ed p\u0159irozen\u00ed a on mu zast\u00e9nal do \u00fast. Pevn\u011b sv\u00edral Billovy boky; nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, kam jinam ruce d\u00e1t. Jako by mu \u010detl my\u0161lenky, Bill vzal jednu jeho ruku sv\u00fdmi dlan\u011bmi a zavedl si ji pod triko.<\/p>\n

„V\u00ed\u0161 co je dnes za den, Tome?“ zeptal se Bill proti jeho rt\u016fm a Tom zavrt\u011bl hlavou. Nemohl si pr\u00e1v\u011b te\u010f vzpomenout, co je za den. Jedin\u00e1 v\u011bc, na kterou se soust\u0159edil, byl Bill, kter\u00fd na n\u011bm jezdil, a jeho rty. „Na m\u00e9 posteli je tis\u00edc zna\u010dek,“ pokra\u010doval. „\u0158\u00edkals, \u017ee se mnou bude\u0161 slavit.“<\/div>\n

Tom vnit\u0159n\u011b zanad\u00e1val. Polo\u017eil ruce na Billova ramena a odstr\u010dil ho tak, aby mu vid\u011bl do obli\u010deje. „Jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b.“<\/div>\n
„Bille, tohle nemus\u00ed\u0161 d\u011blat,“ \u0159ekl Tom ti\u0161e, hladil ho po pa\u017e\u00edch. Byl tak studen\u00fd. Jeho my\u0161lenky, co m\u011bl p\u0159ed chv\u00edl\u00ed, zmizely tak rychle, jak p\u0159i\u0161ly. „Jestli se chce\u0161 rozpt\u00fdlit-„<\/div>\n
„Nechci se rozpt\u00fdlit,“ odsekl Bill a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b se na Toma pod\u00edval.<\/p>\n

Tom jen nakr\u010dil obo\u010d\u00ed a opatrn\u011b sundal Billa z kl\u00edna. Bill mo\u017en\u00e1 pot\u0159eboval \u00fat\u011bchu, ale Tom necht\u011bl b\u00fdt jen rozpt\u00fdlen\u00ed. Bill nepot\u0159eboval rozpt\u00fdlen\u00ed, pot\u0159eboval se postavit sv\u00fdm probl\u00e9m\u016fm a ne je ignorovat. „<\/div>\n

Pro\u010d jsi svedl v\u0161echny sv\u00e9 psychiatry? Pro\u010d jsi vloni svedl str\u00e1\u017en\u00edka?“<\/div>\n
Bill ho probod\u00e1val pohledem. „Proto\u017ee jsem cht\u011bl.“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, ty psychiatry celkem ch\u00e1pu,“ pokra\u010doval Tom, d\u00edval se Billovi zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed, jako by cht\u011bl, aby se na n\u011bj ned\u00edval. Nikdy to nezabralo, ale stejn\u011b se sna\u017eil. „Chce\u0161, aby \u0161li pry\u010d, \u017ee ano? A oni se jen tak nevyd\u011bs\u00ed, tak pro\u010d je nedonutit poru\u0161it z\u00e1kon, aby ode\u0161li?“<\/div>\n
Bill neodvr\u00e1til pohled, ale zamra\u010dil se, semknul \u010delist. Tom h\u00e1dal spr\u00e1vn\u011b a byl na to hrd\u00fd.<\/div>\n
„Ale k \u010demu ten str\u00e1\u017en\u00edk?“ Pro\u010d j\u00e1?<\/em><\/div>\n
„K ni\u010demu<\/em>,“ zasy\u010del Bill. „Nen\u00ed<\/em> d\u016fvod.“<\/p>\n

Tom p\u0159ik\u00fdvl, p\u0159ijal odpov\u011b\u010f, ale nev\u011b\u0159il mu. Je\u0161t\u011b chv\u00edli se d\u00edval v\u011bzni do o\u010d\u00ed a pak se zvedl. Poda\u0159ilo se mu zab\u00edt Billovu dobrou n\u00e1ladu a bylo mu to trochu l\u00edto, ale alespo\u0148 dnes n\u011bco uhodl. „Pozn\u00e1m, kdy\u017e jsem n\u011bkde necht\u011bn\u00fd, tak p\u016fjdu.“<\/div>\n

Bill neodpov\u011bd\u011bl, ale Tom c\u00edtil tu negativn\u00ed energii, kter\u00e1 s\u00e1lala Billovi z t\u011bla. Opravdu nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e mu Tom d\u00e1val ot\u00e1zky, ale jestli Tom cht\u011bl, aby mu to Bill n\u011bkdy \u0159ekl, nebylo jin\u00e9 cesty.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161,“ \u0159ekl, kdy\u017e do\u0161el ke dve\u0159\u00edm. „Opravdu chci b\u00fdt tv\u016fj kamar\u00e1d. Jestli chce\u0161. Jestli mi n\u011bkdy bude\u0161 cht\u00edt n\u011bco \u0159\u00edct, nikomu to nikdy ne\u0159eknu. Bude to jen mezi mnou a tebou, p\u0159\u00edsah\u00e1m.“<\/div>\n
Bill se na n\u011bj jen temn\u011b pod\u00edval a Tom pochopil.<\/p>\n

autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: BrokenMirror Set\u0159es m\u011b „Chce\u0161, abych co?“ Tom se na Billa d\u00edval s nakr\u010den\u00fdm obo\u010d\u00edm, nebyl si jist\u00fd, jak to myslel. „Abys do toho \u0161el dobrovoln\u011b,“ zopakoval Bill, trochu mrkal, jako by se sna\u017eil b\u00fdt vzh\u016fru. „Chci, abys v\u011bd\u011bl, do \u010deho jde\u0161.“<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[563],"tags":[],"class_list":["post-4557","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-815-by-brokenmirror"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4557","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4557"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4557\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4557"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4557"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4557"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}