{"id":4559,"date":"2013-10-31T17:00:00","date_gmt":"2013-10-31T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4545"},"modified":"2013-10-31T17:00:00","modified_gmt":"2013-10-31T16:00:00","slug":"the-treasure-from-germany-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/10\/31\/the-treasure-from-germany-3\/","title":{"rendered":"The treasure from Germany 3."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: PeTi\u0161ka & Saline A.<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
(z pohledu Kaye)<\/p>\n

<\/em> „Hele, jak to je te\u010f v\u016fbec s Billem?“ zeptal jsem se jen tak mimo \u0159e\u010d a nat\u00e1hl ze sv\u00e9 skoro vyho\u0159el\u00e9 cigarety, op\u00edraj\u00edc se z\u00e1dy o d\u0159ev\u011bn\u00e9 z\u00e1bradl\u00ed, kter\u00e9 ohrani\u010dovalo zadn\u00ed terasu restaurace. M\u016f\u017ee b\u00fdt zhruba n\u011bco m\u00e1lo po des\u00e1t\u00e9 hodin\u011b, jeliko\u017e venku u\u017e se za\u010d\u00edn\u00e1 stm\u00edvat, a p\u0159esto, \u017ee pro v\u011bt\u0161inu kon\u010d\u00ed den a p\u0159ich\u00e1z\u00ed zaslou\u017een\u00fd odpo\u010dinek, n\u00e1\u0161 ve\u010der teprve nab\u00edr\u00e1 ty o\u010dek\u00e1van\u00e9 obr\u00e1tky. N\u011bkte\u0159\u00ed host\u00e9, sp\u00ed\u0161e toho star\u0161\u00edho v\u011bku – tedy rodina a jejich p\u0159\u00e1tel\u00e9, se s omluvou odebrali do sv\u00fdch hotelov\u00fdch pokoj\u016f. S t\u011bmi mlad\u0161\u00edmi, tedy s na\u0161imi p\u0159\u00e1teli a tak, jsme se odebrali do men\u0161\u00ed restaurace, kterou jsme rezervovali pro dne\u0161n\u00ed noc, a tak\u00e9 pokoje, kter\u00e9 byly vestav\u011bny v horn\u00edm pat\u0159e budovy. Tak\u017ee pokud u\u017e n\u011bkdo nebude t\u011b\u017ece d\u00e1vat p\u0159\u00edsun alkoholu, sta\u010d\u00ed vyb\u011bhnout po schodech. Tedy jestli toho bude schopn\u00fd. Kdy\u017e ne, tak to m\u00e1 docela probl\u00e9m, proto\u017ee takov\u00e9 starosti u\u017e byly nad m\u00e9 s\u00edly.<\/p>\n

„Co by s n\u00edm m\u011blo b\u00fdt?“ povyt\u00e1hl l\u00edn\u011b obo\u010d\u00ed Anis a v\u011bnoval mi celkem lhostejn\u00fd pohled.<\/div>\n

„V\u0161iml jsem si, \u017ee je jako vym\u011bn\u011bn\u00fd, co dorazil sem. S Tomem se bav\u00ed jako d\u0159\u00edv, \u017e\u00e1dn\u00e9 n\u00e1znaky \u017e\u00e1rlivosti, agrese, arogantnosti, prost\u011b nic. Dokonce bych \u0159ekl, \u017ee je tolerantn\u00ed.“ U\u0161kl\u00edbl jsem se a odcvrnknul nedopalek sm\u011brem k pl\u00e1\u017ei.<\/div>\n
„Takhle ty chr\u00e1n\u00ed\u0161 \u010distotu sv\u00e9 rodn\u00e9 zem\u011b?“<\/div>\n
„Vlna to vezme, neodb\u00edhej od ot\u00e1zky.“ Zamra\u010dil jsem se, ale p\u0159esto jsem mu v\u011bnoval pobaven\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Neodb\u00edh\u00e1m, nen\u00ed nic, co bych m\u011bl tajit, ale zase nen\u00ed n\u011bjak o \u010dem mluvit. Od t\u00e9 doby, co jste s Tomem odjeli sem do Filip\u00edn po tom incidentu, jsem o n\u011bm zhruba dva t\u00fddny nesly\u0161el. Z\u0159ejm\u011b byl ura\u017een\u00fd a trucoval, co j\u00e1 v\u00edm.“ Pokr\u010dil rameny a zap\u0159el se lokty o z\u00e1bradl\u00ed. „A\u017e potom jsem ho objevil jedno odpoledne za dve\u0159mi, kdy\u017e se rozhodl asi zam\u00e1\u010dknout zvonek do zdi a od t\u00e9 doby u mne v\u00edce m\u00e9n\u011b bydl\u00ed. Mysl\u00edm, \u017ee u m\u011b p\u0159esp\u00e1v\u00e1 t\u00e9m\u011b\u0159 ka\u017edou druhou noc.“ Zasm\u00e1l se a podrbal se na t\u00fdle. Pozvedl jsem p\u0159ekvapen\u011b obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„To zn\u00ed skoro jako pokus za\u010d\u00edt spolu \u017e\u00edt.“<\/div>\n
„Ne, to si nemysl\u00edm. Jen nem\u00e1 za k\u00fdm te\u010f b\u011bhat, kdy\u017e je Tom pry\u010d, tak\u017ee prud\u00ed u m\u011b.“<\/div>\n
\n
\n

„Je\u0161t\u011b \u0159ekni, \u017ee ti je to tolik proti srsti.“ Nev\u011b\u0159il jsem mu ani slovo, v\u017edycky m\u011bl pro Billa jakousi zvl\u00e1\u0161tn\u00ed slabost, kterou jsem snad u n\u011bj zaregistroval poprv\u00e9. U\u017e od sam\u00e9ho za\u010d\u00e1tku, kdy se dozv\u011bd\u011bl o jak\u00e9si kapele Tokio Hotel a uvid\u011bl obr\u00e1zek kapely, pronesl, \u017ee ‚tuhle prdelku mus\u00ed rozhodn\u011b m\u00edt‘. A kdy\u017e Bushido \u0159ekne, tak v\u011bt\u0161inou tak bude. Nezklamal.<\/p>\n

„Je mi to celkem jedno. Dokonce mi doma va\u0159\u00ed.“ Koukl na m\u011b celkem v\u00fdznamn\u00fdm pohledem a j\u00e1 jen p\u0159ekvapen\u011b zamrkal a pohl\u00e9dl dovnit\u0159 restaurace skrz sklen\u011bn\u00e9 dve\u0159e, kde prob\u00edhalo vesel\u00ed, a chv\u00edli jsem pozorn\u011b sledoval Toma, kter\u00fd zrovna chytil ten jeho nep\u0159ekonateln\u00fd z\u00e1chvat sm\u00edchu. Sly\u0161el jsem ho a\u017e ven a usm\u00e1l jsem se pobaven\u011b.<\/p>\n

„Do n\u011bj bych to zrovna ne\u0159ekl, ale m\u00e1 to jedno plus – kone\u010dn\u011b ti ta kuchy\u0148 doma k n\u011b\u010demu je, kdy\u017e si akor\u00e1t objedn\u00e1v\u00e1\u0161 furt fast food dom\u016f.“ Op\u00e1\u010dil jsem mu po chv\u00edli.<\/div>\n

„Jo, to m\u00e1\u0161 svatou pravdu. Ob\u010das mu pom\u00e1h\u00e1m, kdy\u017e neodol\u00e1m.“<\/div>\n
„Ty va\u0159\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Nen\u00ed to pak jen o va\u0159en\u00ed, kdy\u017e se k n\u011bmu p\u0159id\u00e1m. Jestli v\u00ed\u0161, co t\u00edm mysl\u00edm.“ Zazubil se a j\u00e1 proto\u010dil o\u010dima. V tu chv\u00edli jsem se rozhodl, \u017ee pokud se u n\u011bj n\u011bkdy objev\u00edm na n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b, nes\u00e1hnu na jeho kuchy\u0148skou linku, a u\u017e v\u016fbec si z n\u00ed nevezmu \u017e\u00e1dn\u00e9 j\u00eddlo \u010di pit\u00ed.<\/div>\n
„Je mi to jasn\u00e9. No, p\u016fjdeme dovnit\u0159 to zap\u00edt, ne?“<\/div>\n
„Chce\u0161 zap\u00edjet m\u00e9 kulin\u00e1\u0159sk\u00e9 schopnosti?“ py\u0161n\u011b se uculil.<\/div>\n
„Ne, idiote, svoje man\u017eelstv\u00ed.“<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Za\u00fap\u011bl jsem, kdy\u017e jsem se probudil v m\u011bkk\u00e9 posteli a do o\u010d\u00ed se mi draly rann\u00ed paprsky slunce tak ost\u0159e, \u017ee jsem m\u011bl pocit, \u017ee se mi rozsko\u010d\u00ed ka\u017edou chv\u00edli hlava do v\u0161ech stran. Matn\u011b se sna\u017e\u00edm vzpomenout si, jak jsem se tu vlastn\u011b ocitl, ale po chv\u00edli to vzd\u00e1m a oto\u010d\u00edm se na druh\u00fd bok ve snaze zbavit se sv\u011btla. U\u017e to m\u00e1m, posledn\u00ed, o \u010dem v\u00edm, je to, \u017ee jsem tancoval na stole a dop\u00edjel skleni\u010dky, kter\u00e9 post\u00e1valy kolem. A taky Toma, kter\u00fd poskakoval kolem, kdybych n\u00e1hodou m\u011bl d\u00edky sv\u00e9mu \u0161patn\u00e9mu dr\u017een\u00ed t\u011bla spadnout na zem.<\/p>\n

„Tak u\u017e jsi vzh\u016fru?“ ozvalo se ode dve\u0159\u00ed a j\u00e1 horko t\u011b\u017eko nadzvedl hlavu, abych se mohl pod\u00edvat na t\u00e1zaj\u00edc\u00edho se. Tom vypadal pon\u011bkud vyrovnan\u011b a v ruce sv\u00edral sklenici d\u017eusu, kter\u00fd pomalu usrk\u00e1val a op\u00edral se o futra dve\u0159\u00ed.<\/div>\n

„Rad\u0161i bych, kdybych nebyl.“ Op\u00e1\u010dil jsem a padl zase do pol\u0161t\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„To ti v\u011b\u0159\u00edm. Ve\u010der jsi byl a\u017e moc, tak by to cht\u011blo n\u011bjak\u00e9 vykompenzov\u00e1n\u00ed.“<\/div>\n
„Haha, na vtipkov\u00e1n\u00ed a ironii nem\u00e1m zrovna te\u010f moc n\u00e1ladu.“ Necht\u011bl jsem b\u00fdt protivn\u00fd, necht\u011bl. Ale pot\u0159eboval jsem se aspo\u0148 je\u0161t\u011b trochu prospat, abych zaspal co nejv\u00edce t\u00e9 siln\u00e9 kocoviny. Usly\u0161el jsem jen pobaven\u00e9 odfrknut\u00ed a pak zase klid, ticho. Pono\u0159il jsem se op\u011bt do tvrd\u00e9ho sp\u00e1nku, kter\u00fd mi byl moment\u00e1ln\u011b jedinou z\u00e1chranou p\u0159ed bolestmi.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Se\u0161el jsem pomalu dol\u016f, kdy\u017e u\u017e jsem uznal, \u017ee jsem nabral dostate\u010dn\u00e9 s\u00edly na tento v\u00fdkon. Bylo p\u0159esn\u011b p\u016fl jedn\u00e9 a po dosp\u00e1n\u00ed je\u0161t\u011b p\u00e1r hodin jsem se opravdu c\u00edtil o n\u011bco l\u00e9pe. Hlava m\u011b sice po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b bolela, ale u\u017e to nebylo nic, co by se nedalo vydr\u017eet. Nahl\u00eddl jsem do j\u00eddelny, kde sed\u011blo p\u00e1r zn\u00e1m\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00ed u stolu, v\u010detn\u011b Toma a vydal se k nim.<\/p>\n

„Kdo se n\u00e1m to probudil, na\u0161e tane\u010dnice!“ vydechl naoko nad\u0161en Anis. V\u011bnoval jsem mu varovn\u00fd pohled a usadil se na voln\u00e9 m\u00edsto, kter\u00e9 mi ochotn\u011b ud\u011blal jedno to G\u00e9\u010dko z jejich kapely. Ohl\u00e9dl jsem se po stole a ihned se nat\u00e1hl pro konvici s k\u00e1vou.<\/div>\n

„U\u017e je ti l\u00edp?“ pobaven\u011b se ke mn\u011b naklonil Tom a j\u00e1 mu v\u011bnoval zmaten\u00fd pohled, ne\u017e jsem p\u0159ik\u00fdvl a pol\u00edbil ho kone\u010dn\u011b na pozdrav.<\/div>\n
„Jo, jasn\u011b.“ P\u0159ik\u00fdvl jsem a napil se k\u00e1vy, ve kterou jsem v\u011b\u0159il, \u017ee m\u011b zbav\u00ed bolesti \u00fapln\u011b.<\/div>\n
„A\u017e se nasn\u00edd\u00e1\u0161, p\u016fjdeme se proj\u00edt po pl\u00e1\u017ei? Je tam hezky.“<\/div>\n
„Jo, pro\u010d ne.“ Usm\u00e1l jsem se na n\u011bj a pomalu dop\u00edjel svou k\u00e1vu a odv\u00e1\u017eil jsem se i na n\u011bco k j\u00eddlu. P\u016fvodn\u011b jsem pro ka\u017ed\u00fd p\u0159\u00edpad necht\u011bl moc dr\u00e1\u017edit \u017ealudek, u\u017e tak to bylo mizern\u00e9 r\u00e1no.<\/p>\n

Zhruba za p\u016fl hodiny u\u017e jsem dr\u017eel pevn\u011b Toma za ruku a l\u00edn\u011b jsme proch\u00e1zeli pod\u00e9l mo\u0159e a u\u017e\u00edvali si prvn\u00edho odpoledne na\u0161eho partnerstv\u00ed. Nikdy bych nev\u011b\u0159il, \u017ee se n\u011bkdy o\u017een\u00edm, ani bych nev\u011b\u0159il, \u017ee to n\u011bkdy bude za chlapce, a u\u017e v\u016fbec ne, \u017ee t\u00edm chlapcem bude arogantn\u00ed sukni\u010dk\u00e1\u0159 z nej\u017e\u00e1dan\u011bj\u0161\u00ed kapely N\u011bmecka, Tom. V tu chv\u00edli jsem se nen\u00e1padn\u011b uvnit\u0159 sebe nafoukl py\u0161nost\u00ed, \u017ee m\u00e1m tenhle poklad od v\u010derej\u0161ka ofici\u00e1ln\u011b jen a jen pro sebe. Ov\u0161em p\u0159esn\u011b ten poklad, o kter\u00e9m je \u0159e\u010d, mi mou bublinu p\u00fdchy okam\u017eit\u011b prasknul. Cel\u00fd on.<\/p>\n

„Douf\u00e1m, \u017ee si vynahrad\u00edme tu svatebn\u00ed noc, kterou jsi v\u010dera-dneska prospal.“ Pod\u00edval se na m\u011b vy\u010d\u00edtav\u011b a odt\u00e1hl se, pou\u0161t\u011bj\u00edc i moji ruku. Oh bo\u017ee, na\u0161e svatebn\u00ed noc, \u00fapln\u011b jsem na tuhle ‚mali\u010dkost‘ zapomn\u011bl!<\/div>\n

„Je\u017ei\u0161i, Tome, promi\u0148!“ Koukl jsem na n\u011bj up\u0159\u00edmn\u011b pohor\u0161en\u011b a zahanben\u011b z\u00e1rove\u0148. To je snad poprv\u00e9, co jsem se p\u0159ed n\u00edm c\u00edtil opravdu trapn\u011b vlastn\u00ed vinnou. Kdy\u017e se nakonec zasm\u00e1l a stiskl mi op\u011bt ruku, trochu se mi ulevilo.<\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1m, \u017ee mi to vynahrad\u00ed\u0161 a j\u00e1 zapomenu na to, \u017ee nebyla dodr\u017eena v term\u00ednu, dob\u0159e?“<\/div>\n
„To beru, hned dneska si u\u017eijeme na\u0161\u00ed-“ byl jsem uml\u010den prstem a zamra\u010dil jsem se trochu.<\/div>\n
„Dneska u\u017e n\u011bco m\u00e1m, v\u00ed\u0161.“ Pousm\u00e1l se a prstem mi obkreslil konturu rt\u016f, co\u017e m\u011b donutilo slastn\u011b zamru\u010det. Pol\u00edbil jsem ho na b\u0159\u00ed\u0161ko prstu a pozvedl obo\u010d\u00ed, kdy\u017e mi do\u0161la jeho slova.<\/div>\n
„Po\u010dkej, co m\u00e1\u0161?“<\/p>\n

„P\u016fjdeme si s Billem ve\u010der n\u011bkam sednout, dlouho jsme se nevid\u011bli a v t\u011bch dnech p\u0159ed svatbou jsme nem\u011bli v\u016fbec \u010das si popov\u00eddat o samot\u011b. Ber to jako sv\u016fj mal\u00fd trest. Ty jsi zanedbal na\u0161\u00ed noc v\u010dera, j\u00e1 j\u00ed zanedb\u00e1m dneska, a\u0165 je to vyrovnan\u00e9.“ Zazubil se a obto\u010dil mi ruce kolem krku, pohledem sj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc na moje rty. Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee o\u010dek\u00e1v\u00e1 n\u011bjak\u00e9 p\u0159emlouv\u00e1n\u00ed a sliby, kdy\u017e se choval tak koketn\u011b a v\u0161echno mi to sd\u011blil s takov\u00fdm t\u00f3nem nad v\u011bc\u00ed. Ale i p\u0159esto, \u017ee jsem ho miloval nade v\u0161e, po\u0159\u00e1d jsem m\u011bl stejnou hrdost, jako on.<\/p>\n

„Tak\u017ee poz\u00edt\u0159\u00ed.“ Usm\u00e1l jsem se v\u00edt\u011bzn\u011b a sledoval jeho lehce zara\u017een\u00fd v\u00fdraz, ale okam\u017eit\u011b zavrt\u011bl hlavou, aby smazal stopy po jeho mal\u00e9 proh\u0159e.<\/div>\n

„P\u0159esn\u011b tak.“<\/div>\n
„Pak se budu t\u011b\u0161it, na na\u0161\u00ed svatebn\u00ed noc poz\u00edt\u0159\u00ed.“ Zd\u016fraznil jsem p\u0159edev\u0161\u00edm posledn\u00ed slovo, aby si dob\u0159e uv\u011bdomil, za jak stra\u0161nou dobu a\u017e se budeme milovat. Zamra\u010dil se a j\u00e1 se musel zasm\u00e1t. „Ale bude to st\u00e1t za to \u010dek\u00e1n\u00ed, slibuju.“ Usm\u00e1l jsem se po chv\u00edli a pol\u00edbil ho kr\u00e1tce na rty, tisknouc ho k sob\u011b za boky pevn\u011bji.<\/p>\n

„To ti rad\u00edm, p\u0159eci bys necht\u011bl, abych pochyboval o na\u0161em man\u017eelstv\u00ed hned prvn\u00ed den.“ Zavrn\u011bl naoko v\u00fdhru\u017en\u011b, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed jsem uc\u00edtil jeho jazyk dob\u00fdvat se do m\u00fdch \u00fast. Jen jsem pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou, ne\u017e jsem mu kone\u010dn\u011b vy\u0161el vst\u0159\u00edc, u\u017e\u00edvaj\u00edc si tak tepl\u00e9ho slunce, slan\u00e9ho vzduchu od mo\u0159e a Tomovy p\u0159\u00edtomnosti.<\/p>\n

autor: PeTi\u0161ka & Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: PeTi\u0161ka & Saline A. (z pohledu Kaye) „Hele, jak to je te\u010f v\u016fbec s Billem?“ zeptal jsem se jen tak mimo \u0159e\u010d a nat\u00e1hl ze sv\u00e9 skoro vyho\u0159el\u00e9 cigarety, op\u00edraj\u00edc se z\u00e1dy o d\u0159ev\u011bn\u00e9 z\u00e1bradl\u00ed, kter\u00e9 ohrani\u010dovalo zadn\u00ed terasu restaurace. M\u016f\u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[570],"tags":[],"class_list":["post-4559","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-treasure-from-germany"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4559","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4559"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4559\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4559"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4559"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4559"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}