{"id":4563,"date":"2013-10-30T17:00:00","date_gmt":"2013-10-30T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4549"},"modified":"2013-10-30T17:00:00","modified_gmt":"2013-10-30T16:00:00","slug":"bourdon-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/10\/30\/bourdon-15\/","title":{"rendered":"Bourdon 15."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Zhluboka se nadechl a vyb\u011bhl vp\u0159ed, doprov\u00e1zen pohledy ostatn\u00edch d\u011bt\u00ed, se c\u00edtil jako kr\u00e1l. Zastavil a\u017e na kraji d\u0159ev\u011bn\u00e9ho mola, co\u017e bylo nejd\u00e1l, kam se kdy n\u011bjak\u00e9 d\u00edt\u011b odv\u00e1\u017eilo, rozpa\u017eil ruce, jako by se pr\u00e1v\u011b chystal na sv\u016fj nejlep\u0161\u00ed skok. Ostra\u017eit\u00fdm pohledem sledoval \u010dernou vodn\u00ed hladinu, kter\u00e1 pe\u010dliv\u011b ukr\u00fdvala sv\u00e1 tajemstv\u00ed, a pr\u00e1v\u011b jimi v\u0161echny tolik l\u00e1kala. Zaposlouchal se do obdivn\u00e9ho hvizdu a tich\u00fdch slov, kter\u00fdm sice nerozum\u011bl, ale nez\u00e1le\u017eelo mu na tom, proto\u017ee jej by se nikdo neodv\u00e1\u017eil pomlouvat. Odhodlal se je\u0161t\u011b k jednomu hlubok\u00e9mu n\u00e1dechu p\u0159edt\u00edm, ne\u017e si zacpal nos a zav\u0159el o\u010di. Cht\u011bl se odrazit a dopadnout p\u0159\u00edmo do hlubok\u00e9ho nezn\u00e1ma, dos\u00e1hnout sv\u00e9ho v\u00edt\u011bzstv\u00ed, ale nohy jako by mu p\u0159irostly k d\u0159ev\u011bn\u00e9mu povrchu, staly se jeho sou\u010d\u00e1st\u00ed a on se nedok\u00e1zal hnout.<\/p>\n

Zavrt\u011bl hlavou a sna\u017eil se soust\u0159edit pouze na sv\u016fj skok. P\u0159edstavoval si jejich ohromen\u00e9 tv\u00e1\u0159e, lichotiv\u00e9 pok\u0159iky a povzbudiv\u00e9 pl\u00e1c\u00e1n\u00ed po z\u00e1dech. Byl z nich nejstar\u0161\u00ed, byl jejich v\u016fdce, a proto nemohl zklamat. Ohl\u00e9dl se. St\u00e1li v jedn\u00e9 \u0159ad\u011b, jeden vedle druh\u00e9ho a se zatajen\u00fdm dechem sledovali jeho po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed. V davu rozeznal pihatou tv\u00e1\u0159 rusovlas\u00e9 d\u00edvky od soused\u016f, ale tak\u00e9 zd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdraz sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho bratra. Byli tam v\u0161ichni. V\u0161echny d\u011bti z okol\u00ed, kter\u00e9 znal, dokonce i ty, kter\u00e9 vid\u011bl \u00fapln\u011b poprv\u00e9. V\u0161echny, a\u017e na jedno. Pichlav\u00fdm pohledem zabloudil k vysok\u00e9 borovici vzd\u00e1len\u00e9 asi dvacet metr\u016f od b\u0159ehu jezera. Byl tam. Op\u00edral se o kmen stromu, na kolenou m\u011bl jak\u00fdsi pap\u00edr a nesoust\u0159edil se na nic jin\u00e9ho. Jako by ani nebyl d\u00edt\u011btem. Jako by mezi n\u011b nepat\u0159il.<\/p>\n

Nerv\u00f3zn\u011b si prohr\u00e1bl vlasy a op\u011bt pohl\u00e9dl na sv\u00e9 obdivovatele. Sledoval jejich tv\u00e1\u0159e, tv\u00e1\u0159e spolu\u017e\u00e1k\u016f, soused\u016f, zn\u00e1m\u00fdch, rodiny. Ani jedna v\u0161ak nepat\u0159ila jeho p\u0159\u00e1tel\u016fm. On toti\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 p\u0159\u00e1tel\u00e9 nem\u011bl. Nepot\u0159eboval je. Miloval pocit, \u017ee se jej v\u0161ichni b\u00e1li, \u017ee jej respektovali a mo\u017en\u00e1 se mu cht\u011bli i podobat. Pr\u00e1v\u011b proto jej neuv\u011b\u0159iteln\u011b vyt\u00e1\u010del kluk u borovice. Neb\u00e1l se jej, o respektu nebo touze podobat se mu, si mohl nechat akor\u00e1t zd\u00e1t. Ignoroval jej a pr\u00e1v\u011b to, nebyl schopen un\u00e9st.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

„Andreasi!“ Vyk\u0159ikl d\u0159\u00edv, ne\u017e si to stihl v\u0161echno promyslet a \u010dekal na bratra, kter\u00fd k n\u011bmu p\u0159isp\u011bchal jako vyd\u011b\u0161en\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b.<\/em><\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ promluvil na n\u011bj, o\u010dima v\u0161ak z\u016fstal viset na hladin\u011b spole\u010dn\u011b s paprsky slunce a pov\u011bdom\u011b ustupoval.<\/em><\/div>\n
„Sko\u010d\u00ed\u0161 prvn\u00ed!“ Vyhl\u00e1sil rozhodn\u00fdm hlasem. I p\u0159esto, \u017ee mu bylo teprve jeden\u00e1ct, jeho t\u00f3n nenab\u00edzel prostor pro sjedn\u00e1v\u00e1n\u00ed nebo l\u00edtost.<\/em><\/div>\n
„C-co\u017ee?“ Drobn\u00fd chlapec si napravil velik\u00e9 br\u00fdle, za kter\u00fdmi ukr\u00fdval o\u010di pln\u00e9 slz. „Ale j\u00e1 nechci\u2026 neum\u00edm tak dob\u0159e plavat. Ty to um\u00ed\u0161, tak pro\u010d nechce\u0161 sko\u010dit?“ Chytal se jak\u00e9koliv sl\u00e1mky. Jeho po\u0161etil\u00e9 argumenty v\u0161ak bratra je\u0161t\u011b v\u00edce rozzu\u0159ily.<\/em><\/div>\n
„Chci, abys zjistil, jak je to hlubok\u00e9! Tak\u017ee m\u011b ne\u0161tvi a sk\u00e1kej!“<\/p>\n

Andreas se ohl\u00e9dl, n\u00e1hle se zd\u00e1l je\u0161t\u011b men\u0161\u00ed, ne\u017e ve skute\u010dnosti byl. Sna\u017eil se naleznout ve vystra\u0161en\u00fdch pohledech p\u0159ihl\u00ed\u017eej\u00edc\u00edch oporu nebo pochopen\u00ed, ale na\u0161el pouze soucit a i to v o\u010d\u00edch rusovlas\u00e9ho d\u011bv\u010d\u00e1tka, kter\u00e9 nic nezmohlo. V t\u00e9 chv\u00edli Tripa nen\u00e1vid\u011bl. Jenom kv\u016fli n\u011bmu nem\u011bl p\u0159\u00e1tele. Jenom kv\u016fli n\u011bmu se ho v\u0161ichni stranili. A jenom kv\u016fli n\u011bmu se te\u010f utop\u00ed a nedo\u017eije se ani sv\u00fdch osm\u00fdch narozenin.<\/p>\n

V okam\u017eiku, kdy se skrz jeho rty prodral tich\u00fd vzlyk, Tripovi do\u0161la trp\u011blivost. Drapl jej za rameno, vytv\u00e1\u0159ej\u00edc mu t\u00edm o\u0161kliv\u00e9 mod\u0159iny, dot\u00e1hl jej a\u017e ke kraji mola a se zlomysln\u00fdm \u00fasm\u011bvem jej hodil do \u010dern\u00e9 nicoty. Ostatn\u00ed d\u011bti se mezit\u00edm rozprchly na v\u0161echny strany jako hlou\u010dek div\u00fdch hus\u00ed, pouze d\u011bv\u010d\u00e1tko z\u016fstalo st\u00e1t na b\u0159ehu a \u0161okovan\u011b hled\u011blo na z\u010de\u0159enou vodn\u00ed hladinu.<\/p>\n

Andreas p\u0159i p\u00e1du do vody ztratil sv\u00e9 br\u00fdle, tak\u017ee nevid\u011bl nic. Nic krom\u011b nekone\u010dn\u00e9ho prostoru, tmav\u00e9ho sv\u011bta, skrz kter\u00fd nepronikalo sv\u011btlo. Zb\u011bsile m\u00e1chal rukama, c\u00edtil a\u017e zoufalou pot\u0159ebu se nadechnout, \u00faleva v\u0161ak nep\u0159ich\u00e1zela.<\/p>\n

Trip se pobaven\u011b chechtal. Sledoval vzp\u00ednaj\u00edc\u00ed se kone\u010dky prst\u016f, je\u017e byly t\u00edm jedin\u00fdm, co je\u0161t\u011b p\u0159ipom\u00ednalo jeho bratra. Oto\u010dil se, vzty\u010dil hlavu a \u0161ed\u00fdma o\u010dima op\u011bt vyhledal borovici. Cht\u011bl mu d\u00e1t najevo, co se stane v\u0161em, kte\u0159\u00ed jej neposlechnou. Cht\u011bl jej zastra\u0161it. Bylo to v\u0161ak marn\u00e9. M\u00edsto u kmene statn\u00e9ho jehli\u010dnanu bylo pr\u00e1zdn\u00e9, na zemi se v such\u00e9m prachu v\u00e1lel pouze list pap\u00edru a spole\u010dn\u011b s n\u00edm i Tripova p\u00fdcha.<\/p>\n

D\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil zjistit, kam ten kluk zmizel, byl jeho bratr ji\u017e na b\u0159ehu, zoufale ka\u0161lal a plival kolem sebe pr\u016fzra\u010dnou jezern\u00ed vodu. Dr\u017eel se dlan\u00ed, je\u017e jej podep\u00edraly, a naslouchal uklid\u0148uj\u00edc\u00edm slov\u016fm chlapce, kter\u00fd se stal v jeho o\u010d\u00edch hrdinou. Trip je z d\u00e1lky nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b pozoroval, a kdy\u017e se k nim po chv\u00edli p\u0159idalo i d\u011bv\u010d\u00e1tko, to u\u017e p\u011bnil zlost\u00ed. Andreas jim ob\u011bma srdceryvn\u011b d\u011bkoval. Chlapci za z\u00e1chranu a d\u00edvce za mikinu, do kter\u00e9 jej zabalila.<\/p>\n

Trip opustil molo a zlostn\u011b nakopnul k\u00e1men, jen\u017e mu st\u00e1l v cest\u011b. Sklonil se a vzal jej do dlan\u011b. Pot\u011b\u017ekal jej, sev\u0159el t\u0159esouc\u00edmi se prsty, pohladil jeho vr\u00e1s\u010ditou strukturu. Doufal, \u017ee mu jeho hlubok\u00e9 r\u00fdhy zp\u016fsob\u00ed hezkou r\u00e1nu. Nebyl velik\u00fd, ale kdy\u017e tref\u00ed, jist\u011b mu ubl\u00ed\u017e\u00ed. Rozp\u0159\u00e1hl se, z cel\u00e9 s\u00edly hodil. Na kluzk\u00e9m kamen\u00ed v\u0161ak uklouzl a rozkrokem dopadl na \u0161pi\u010dat\u00fd okraj v\u00e1pence.<\/p>\n

To, \u017ee se mu poda\u0159ilo chlapce trefit, zjistil teprve po n\u011bkolika dnech.<\/p>\n

Jizva, ve tvaru p\u016flm\u011bs\u00edce nad jeho prav\u00fdm obo\u010d\u00edm, mu poslou\u017eila jako mal\u00e9 v\u00edt\u011bzstv\u00ed. Ve skute\u010dnosti v\u0161ak prohr\u00e1l na pln\u00e9 \u010d\u00e1\u0159e. P\u0159i\u0161el o svou mu\u017enost. Od toho dne, byl neplodn\u00fd.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

…<\/div>\n
\n

Tom si unaven\u011b prot\u0159el tv\u00e1\u0159 a opatrn\u011b se p\u0159eto\u010dil na z\u00e1da. M\u011bkk\u00fdm pohledem p\u0159el\u00e9tl Billovu sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159. Pousm\u00e1l se, naklonil se p\u0159es n\u011bj a p\u0159ikryl jeho hol\u00e1 z\u00e1da dekou. Je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm mu v\u0161ak mezi lopatky vtiskl n\u011bkolik drobn\u00fdch polibk\u016f a teprve pot\u00e9 byl schopen sn\u011bhovou poko\u017eku zakr\u00fdt pro\u0161\u00edvanou l\u00e1tkou. Posadil se, automaticky pohladil Dusta po hlav\u011b a \u0161eptl mu, aby z\u016fstal a dal na n\u011bj pozor. Ospal\u00e9 zv\u00ed\u0159e si vychutn\u00e1valo pohlazen\u00ed, om\u00e1men\u00fdm pohledem jej doprov\u00e1zelo ke dve\u0159\u00edm, a kdy\u017e se za n\u00edm zav\u0159ely, op\u011bt polo\u017eil hlavu na Bill\u016fv bok a usnul. Tom si byl jist\u00fd, \u017ee jej t\u00edm schv\u00e1ln\u011b provokuje.<\/p>\n

I p\u0159esto, \u017ee byl unaven\u00fd jako nikdy p\u0159edt\u00edm, nemohl usnout. My\u0161lenky mu zb\u011bsile v\u00ed\u0159ily hlavou a on se pot\u0159eboval na chv\u00edli zastavit. Uspo\u0159\u00e1dat si je a pochopit. L\u00edn\u00fdm krokem do\u0161el a\u017e do kuchyn\u011b, ud\u011blal si silnou k\u00e1vu do hrnku od Billova otce a sedl si na sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 m\u00edsto u okna. Ochutnal z Babettiny b\u00e1bovky a okam\u017eit\u011b v\u011bd\u011bl, po \u010dem chutnaly Billovy rty tak sladce. Ukazov\u00e1\u010dkem zlehka ryl do zbyl\u00fdch kousk\u016f a se\u0161krab\u00e1val z jejich povrchu pr\u00e1\u0161kov\u00fd cukr. V\u011bd\u011bl, \u017ee to Babett nen\u00e1vid\u00ed, ale on si nemohl pomoct. U\u017e jako mal\u00e9mu d\u00edt\u011bti mu to p\u0159i\u0161lo zcela p\u0159irozen\u00e9, a te\u010f kdy\u017e je\u0161t\u011b ke v\u0161emu p\u0159em\u00fd\u0161lel, si to v\u016fbec neuv\u011bdomoval.<\/p>\n

Myslel na noc, kterou pro\u017eil, a na pocity, kter\u00e9 v n\u011bm zanechala. Zav\u0159el o\u010di a p\u0159edstavil si jejich spole\u010dnou chv\u00edli. Tak intimn\u00ed a jinou od v\u0161ech, kter\u00e9 spolu dosud pro\u017eili. L\u00edbal jej, dot\u00fdkal se jej, sv\u00edral jeho nah\u00e9 t\u011blo v n\u00e1ru\u010d\u00ed, v n\u011bm\u017e nakonec usnul.<\/p>\n

P\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jak by vlastn\u011b definoval jejich vztah. To, co mezi nimi bylo, bylo tak k\u0159ehk\u00e9, ne\u010dekan\u00e9 a posv\u00e1tn\u00e9. M\u011blo to pro n\u011bj mnohem vy\u0161\u0161\u00ed cenu ne\u017e jak\u00fdkoliv poklad na sv\u011bt\u011b. Pouze z jednoho d\u016fvodu. Bylo to skute\u010dn\u00e9.<\/p>\n

Kdy\u017e s otcem pl\u00e1novali cestu po mo\u0159i za ztracen\u00fdmi poklady sv\u011bta, p\u0159edstavoval si velik\u00e9 hromady t\u011bch nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch v\u011bc\u00ed. Hra\u010dky, zv\u00ed\u0159ata, duk\u00e1ty, za kter\u00e9 by nakoupili dal\u0161\u00ed hra\u010dky a zv\u00ed\u0159ata. Billa si v\u0161ak p\u0159edstavovat nemusel. Byl skute\u010dn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho. Kdy\u017e jej dr\u017eel v objet\u00ed a tiskl jej na sv\u00e9 t\u011blo, pulzoval. Jeho k\u016f\u017ee ho\u0159ela a nitro vibrovalo energi\u00ed a nad\u011bj\u00ed, kterou do n\u011bj vl\u00e9val. Jeho babi\u010dka sice nebyla p\u0159\u00edmo k\u0159es\u0165anka, ale ka\u017ed\u00fd ve\u010der se skl\u00e1n\u011bla p\u0159ed obrazem Panenky Marie a modlila se, d\u011bkuj\u00edc za laskavosti, kter\u00fdch se j\u00ed dostalo.<\/div>\n

Netu\u0161il, odkud se Bill vzal, ani jak\u00fd mo\u0159sk\u00fd v\u00edtr, jej k n\u011bmu p\u0159iv\u00e1l, ale poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b m\u011bl chu\u0165 pomodlit se jako ona a d\u011bkovat Bohu za tu kr\u00e1snou laskavost.<\/p>\n

Kde by byl bez n\u011bj?<\/em><\/div>\n

Dok\u00e1zal by sn\u00e1\u0161et pohledy ostatn\u00edch, kdyby jej doma ne\u010dekal ten Bill\u016fv?<\/em><\/div>\n
Byl by schopen sm\u00ed\u0159it se s nen\u00e1vist\u00ed, kdyby z\u00e1rove\u0148 neho\u0159el l\u00e1skou?<\/p>\n

<\/em> Vyhl\u00e9dl z okna pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, co se ke dve\u0159\u00edm bl\u00ed\u017eila tmav\u00e1 silueta. T\u011b\u017ece polkl, jeho srdce za\u010dalo tlouct o pozn\u00e1n\u00ed rychleji. Rychl\u00fd pohled na hodinky mu napov\u011bd\u011bl dost o tom, \u017ee nebyl zrovna nejp\u0159ijateln\u011bj\u0161\u00ed \u010das na p\u0159\u00e1telsk\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy. Zamhou\u0159il do rozlehl\u00e9 tmy nesouc\u00ed se ulic\u00ed, jeho obo\u010d\u00ed p\u0159ekvapen\u011b vyl\u00e9tlo vzh\u016fru. Neznal nikoho jin\u00e9ho s tak \u0161\u00edlen\u011b neposlu\u0161n\u00fdmi vlasy. Prudce vstal a rozb\u011bhl se ke dve\u0159\u00edm, na jejich\u017e prahu zastavil, o\u010dek\u00e1vaje klep\u00e1n\u00ed. Silueta za dve\u0159mi p\u0159e\u0161lapovala z m\u00edsta na m\u00edsto, jako by v\u00e1hala, zda vej\u00edt, zda z\u016fstat st\u00e1t, nebo to vzd\u00e1t \u00fapln\u011b a odej\u00edt. Tom sledoval jeho nerozhodnost a ve chv\u00edli, kdy osoba za dve\u0159mi zavrt\u011bla hlavou a obr\u00e1tila se k odchodu, rychle otev\u0159el dve\u0159e a vyb\u011bhl do chladn\u00e9ho po\u010das\u00ed.<\/p>\n

„B\u00fdvals odv\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00ed,“ zavolal sm\u011brem k odch\u00e1zej\u00edc\u00ed postav\u011b, kter\u00e1 vz\u00e1p\u011bt\u00ed ztuhla.<\/div>\n

Andreas se zhluboka nadechl a pomalu se oto\u010dil. Zvedl tv\u00e1\u0159, pohl\u00e9dl Tomovi do o\u010d\u00ed a smutn\u011b se pousm\u00e1l. Dal\u0161\u00ed vrt\u011bn\u00ed hlavou.<\/div>\n
„Nikdy jsem neb\u00fdval odv\u00e1\u017en\u00fd,“ p\u0159iznal smutn\u00fdm hlasem. Mezi prsty \u017emoulal poskl\u00e1dan\u00fd kus pap\u00edru. „Byl jsi odv\u00e1\u017en\u00fd za n\u00e1s oba.“<\/p>\n

Tom rychle zamrkal a sna\u017eil se soust\u0159edit na cokoliv jin\u00e9ho, jenom aby nevn\u00edmal roz\u0161i\u0159uj\u00edc\u00ed se propast mezi nimi. Nedok\u00e1zal to. St\u00e1li necel\u00e9 dva metry od sebe a p\u0159esto, jako by si byli vzd\u00e1len\u00ed stovky kilometr\u016f. Sledoval starou, reziv\u011bj\u00edc\u00ed po\u0161tovn\u00ed schr\u00e1nku, o kterou se Andy op\u00edral, a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, zdali se o ni op\u00edr\u00e1 jenom tak, nebo v n\u00ed c\u00edt\u00ed jakousi podporu.<\/p>\n

„Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ Musel se zeptat. U\u017e by nedok\u00e1zal d\u00e9le sn\u00e1\u0161et to ticho. Byl to \u00fapln\u011b jin\u00fd druh ticha, ne\u017e na jak\u00fd byl u n\u011bj zvykl\u00fd.<\/div>\n

„P\u0159inesl jsem ti d\u00e1rek.“<\/div>\n
„D\u00e1rek?“<\/div>\n
„Ano, od Lily. Cht\u011bla, abych ti to p\u0159inesl.“<\/div>\n
„Ve dv\u011b r\u00e1no?“<\/div>\n
Andreas v\u00e1hav\u011b p\u0159ik\u00fdvl, i kdy\u017e by se v ten moment nejrad\u011bji zahrabal do zem\u011b.<\/div>\n
„J-j\u00e1\u2026 zapomn\u011bl jsem na to. Sl\u00edbil jsem j\u00ed, \u017ee ti jej p\u0159inesu. A tak\u00e9 jsem se p\u0159i\u0161el zeptat na Billa\u2026“<\/div>\n
„Andy.“<\/div>\n
„Jak se m\u00e1? Co z\u00e1p\u011bst\u00ed?“<\/div>\n
„Andy!“ Tom popo\u0161el bl\u00ed\u017e a pod\u00edval se mu zp\u0159\u00edma do tv\u00e1\u0159e. „Pro\u010d jsi p\u0159i\u0161el?“ Zeptal se tich\u00fdm, unaven\u00fdm hlasem. Andreas kone\u010dn\u011b op\u011btoval jeho pohled a on mohl nahl\u00e9dnout do sv\u011bta, kter\u00fd se p\u0159ed n\u00edm sna\u017eil tolik ukr\u00fdt. V jeho o\u010d\u00edch vid\u011bl pouze bolest, stud, strach. T\u0159\u00e1sl se, n\u011bkolik vte\u0159in doslova z\u00edral na drobnou jizvu nad Tomov\u00fdm obo\u010d\u00edm, ne\u017e se odv\u00e1\u017eil promluvit.<\/p>\n

„Top\u00edm se, Tome,“ \u0161eptl. „Top\u00edm se. Kles\u00e1m ke dnu. Stejn\u011b jako tenkr\u00e1t. A nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat.“<\/div>\n

Tom se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zasm\u00e1l. K jeho o\u010d\u00edm v\u0161ak sm\u00edch nedorazil. Z\u016fstaly smutn\u00e9 a zklaman\u00e9. „Tak ty se top\u00ed\u0161,“ zopakoval chv\u011bj\u00edc\u00edm se hlasem. „Ty kles\u00e1\u0161 ke dnu a nev\u00ed\u0161, co m\u00e1\u0161 d\u011blat.“<\/div>\n
„Tome\u2026“<\/div>\n
„Ty nev\u00ed\u0161, co to je. Neum\u00ed\u0161 si to ani p\u0159edstavit. To j\u00e1 se topil! J\u00e1 volal o pomoc, a co d\u011blal m\u016fj nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel?! Zbab\u011ble tomu p\u0159ihl\u00ed\u017eel!“ Zv\u00fd\u0161il hlas, ale po\u0159\u00e1d ne natolik, aby k\u0159i\u010del. Nikdy by na n\u011bj nedok\u00e1zal k\u0159i\u010det. Byl jen ze v\u0161eho do\u010dista zoufal\u00fd.<\/p>\n

„Co jsem m\u011bl d\u011blat?“<\/div>\n

„Co?!“ Tom zalapal po dechu. Nerozum\u011bl, co se to s n\u00edm stalo. „J\u00e1 po tob\u011b necht\u011bl, abys vzal vinu na sebe. Necht\u011bl jsem, abys m\u011b dostal z v\u011bzen\u00ed. \u017d\u00e1dal jsem t\u011b jenom o trochu d\u016fv\u011bry. V\u00ed\u0161, \u017ee jsem to neud\u011blal! Ty to dob\u0159e v\u00ed\u0161!“<\/div>\n
„Tome\u2026“<\/div>\n
„J\u00e1 se topil! A jedin\u00fd, kdo sko\u010dil do vody a sna\u017e\u00ed se m\u011b zachr\u00e1nit, je Bill!“ Zhluboka se nadechl, odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159 a pohledem hypnotizoval let\u00e1\u010dek vedle schr\u00e1nky, kter\u00fd jej upozor\u0148oval na sn\u00ed\u017een\u00e9 ceny zbo\u017e\u00ed v m\u00edstn\u00edm supermarketu. „V\u00ed\u0161, co je ironie? \u017de se m\u011b sna\u017e\u00ed zachr\u00e1nit pr\u00e1v\u011b ten, kter\u00fd m\u00e1 z vody nejv\u011bt\u0161\u00ed strach.“<\/p>\n

Na to Andreas neodpov\u011bd\u011bl. Do\u0161la mu slova. Tom m\u011bl pravdu. Ve v\u0161em, co \u0159\u00edkal. Cel\u00fd \u017eivot se kr\u010dil ve st\u00ednu sv\u00e9ho odporn\u00e9ho bratra a nikdy se nedok\u00e1zal vymanit z neviditeln\u00e9 smy\u010dky, kterou mu uv\u00e1zal kolem krku, a postavit se mu. Bezmocn\u00fdm pohledem sledoval, jak si Tom p\u0159evzal d\u00e1rek od Lily, ti\u0161e za n\u011bj pod\u011bkoval a roze\u0161el se ke dve\u0159\u00edm. Nezastavoval jej. Ne\u0159ekl na svou obranu nic. Dokonce i fakt, \u017ee jej dostal z v\u011bzen\u00ed o p\u011bt let d\u0159\u00edv, kter\u00fd by Tomovo zklam\u00e1n\u00ed jist\u011b zm\u00edrnil, mu p\u0159i\u0161el jako ubohost v porovn\u00e1n\u00ed s t\u00edm, co m\u011bl ud\u011blat doopravdy. M\u011bl \u0159\u00edct pravdu. Potla\u010dit strach a udat prav\u00e9ho vin\u00edka. Ale on to neud\u011blal. M\u00edsto toho poslal do v\u011bzen\u00ed sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele.<\/div>\n

Cestou dom\u016f p\u0159em\u00fd\u0161lel pouze nad jedinou v\u011bc\u00ed.<\/p>\n

Mo\u017en\u00e1 se m\u011bl tehdy rad\u011bji utopit. Nic jin\u00e9ho si nezaslou\u017eil.<\/em><\/div>\n

\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Vstoupil dovnit\u0159, zav\u0159el za sebou dve\u0159e a sklouzl se po jejich hladk\u00e9m povrchu a\u017e k podlaze, kde z\u016fstal sed\u011bt. Zav\u0159el o\u010di a hlavou se op\u0159el o d\u0159ev\u011bn\u00fd ornament ve tvaru mot\u00fdla. P\u0159ekvapen\u00ed od Lily mu voln\u011b proklouzlo mezi prsty, chv\u00edli se houpalo ve vzduchu jako padaj\u00edc\u00ed list\u00ed, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed dopadlo vedle n\u011bj. Nezvedal jej. Nem\u011bl ani nejmen\u0161\u00ed chu\u0165 h\u00fdbat se. Necht\u011blo se mu d\u00fdchat, dokonce ztr\u00e1cel i posledn\u00ed zbytky s\u00edly, kter\u00e1 jej je\u0161t\u011b dr\u017eela p\u0159i \u017eivot\u011b. Radost, kterou c\u00edtil p\u0159ed n\u011bkolika minutami, byla nen\u00e1vratn\u011b pry\u010d. V jeho osudu z\u0159ejm\u011b nebylo ps\u00e1no \u0161t\u011bst\u00ed. Posledn\u00ed dobou se v\u0161e, na co s\u00e1hl, rozdrtilo, rozpadlo na marn\u00e9 kousky. Necht\u011bl, aby se to sam\u00e9 stalo i Billovi. V\u00e1\u017eil si jeho ochoty zachr\u00e1nit jej, ale necht\u011bl jej st\u00e1hnout ke dnu. On si takov\u00fd osud nezaslou\u017eil. Proto litoval sv\u00fdch chab\u00fdch rozhodnut\u00ed. Nem\u011bl mu dovolit z\u016fstat. Pr\u00e1v\u011b toto rozhodnut\u00ed spustilo \u0161\u00edlenou chemickou reakci, na konci kter\u00e9 \u010dekal v\u00fdbuch.<\/p>\n

Zaposlouchal se do tich\u00fdch krok\u016f a ozv\u011bny Dustov\u00fdch tlapek, p\u0159ibli\u017eovaly se, ale on nedok\u00e1zal otev\u0159\u00edt o\u010di. Cht\u011bl pouze sp\u00e1t. Usnout tvrd\u00fdm sp\u00e1nkem a nakonec se z t\u00e9 no\u010dn\u00ed m\u016fry probudit.<\/p>\n

„Tome.“ Na tv\u00e1\u0159i uc\u00edtil m\u011bkk\u00e9 pohlazen\u00ed. Je\u0161t\u011b nikdo p\u0159edt\u00edm se jej nedot\u00fdkal s takovou d\u00e1vkou n\u011bhy a d\u016fv\u011bry. Hladil jej jako p\u0159\u00edtele, bl\u00edzkou osobu, na kter\u00e9 mu z\u00e1le\u017eelo. „Jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n

Vn\u00edmal, jak si sed\u00e1 vedle n\u011bj, ukazov\u00e1\u010dkem se dot\u00fdk\u00e1 jeho tv\u00e1\u0159e a zlehka jej l\u00edb\u00e1 do koutku rt\u016f. Donutil sv\u00e9 rozt\u0159esen\u00e9 pl\u00edce p\u0159ijmout kysl\u00edk, otev\u0159el o\u010di a pohl\u00e9dl na n\u011bj.<\/div>\n
„Byl tady.“<\/div>\n
„Kdo?“<\/div>\n
Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, rty stiskl do \u00fazk\u00e9 poml\u010dky a Tom op\u011bt nech\u00e1pal, jak m\u016f\u017ee b\u00fdt n\u011bkdo tak n\u00e1dhern\u00fd. Ve vytahan\u00e9 bled\u00e9 ko\u0161ili, kterou na sebe v rychlosti navl\u00e9kl, se mohl vyrovnat z\u00e1\u0159\u00ed m\u011bs\u00edci.<\/div>\n
„Andreas.“<\/p>\n

Bill se sna\u017eil pochopit vzniklou situaci, ale jeho ospal\u00e1 mysl nedok\u00e1zala pracovat tak rychle, jak by si p\u0159\u00e1l. N\u011bkolik z\u00e1sadn\u00edch fakt\u016f v\u0161ak dok\u00e1zala post\u0159ehnout. Tomova n\u00e1lada byla pod bodem mrazu, v jeho o\u010d\u00edch se zjevil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed odstup, kter\u00fd tam p\u0159edt\u00edm nebyl, kvalita jejich konverzace byla stejn\u011b neosobn\u00ed jako kdysi. A Bill v\u011bd\u011bl, co se stalo. Ocitli se op\u011bt na za\u010d\u00e1tku.<\/p>\n

„Nev\u011b\u0159\u00ed mi. M\u00e1 ze m\u011b strach.“
Bill pozoroval jeho smutnou tv\u00e1\u0159, ustaran\u00fd pohled, povadl\u00e9 dr\u017een\u00ed t\u011bla. Rezignoval. Sm\u00ed\u0159il se se skute\u010dnost\u00ed a odm\u00edtl bojovat a odvr\u00e1tit zab\u011bhl\u00fd chod sv\u00e9ho osudu.<\/div>\n

„Tak to nen\u00ed, Tome. Mo\u017en\u00e1 ti to jenom nedok\u00e1\u017ee \u0159\u00edct, ale v\u011b\u0159\u00ed ti,“ pousm\u00e1l se, doufaje, \u017ee mu t\u00edm zlep\u0161\u00ed n\u00e1ladu, ale Tom pouze zavrt\u011bl hlavou a sesunul se o trochu n\u00ed\u017e.<\/div>\n
„M\u011bl bys b\u00fdt jako ostatn\u00ed. M\u011bl by ses m\u011b b\u00e1t. Zni\u010d\u00edm ti \u017eivot, Bille.“<\/div>\n
„Pro\u010d \u0159\u00edk\u00e1\u0161 takov\u00e9 v\u011bci?“<\/div>\n
„Proto\u017ee to tak prost\u011b je,“ po dlouh\u00e9 chv\u00edli mu dok\u00e1zal pohl\u00e9dnout do o\u010d\u00ed, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed toho litoval. Bill vypadal jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, ztracen\u00e9 a zoufal\u00e9, otazn\u00edk v jeho o\u010d\u00edch jasn\u011b nazna\u010doval, \u017ee ni\u010demu nerozum\u00ed.<\/p>\n

Sklonil tv\u00e1\u0159, zhluboka se nadechl a sna\u017eil se v\u0161emo\u017en\u011b ignorovat tlukot sv\u00e9ho spla\u0161en\u00e9ho srdce. Srdce, kter\u00e9 pulzovalo, \u017eilo a \u0161\u00edlen\u011b milovalo. To, kter\u00e9 se mu sna\u017eilo na\u0161eptat, aby spr\u00e1vn\u011b volil slova, proto\u017ee t\u00edm n\u011bkomu ubli\u017euje. T\u0159\u00e1sl se, nedok\u00e1zal poskl\u00e1dat slova do jednoduch\u00e9 v\u011bty, a kdy\u017e se mu to nakonec povedlo, nem\u011bl dost s\u00edly na to, aby je vyslovil.<\/p>\n

<\/div>\n

„Ty a j\u00e1\u2026“ Zb\u011bsile tiskl dlan\u011b v p\u011bst. Pot\u0159eboval c\u00edtit bolest, aby si t\u00edm dodal odvahu. Bylo to \u0161\u00edlen\u00e9, nesmysln\u00e9 a zbyte\u010dn\u00e9. „Nem\u011bli bych-\u2026“<\/div>\n
„Alespo\u0148 u\u017e v\u00edm, kam si n\u00e1s za\u0159adil. Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee jsem se ocitl v kolonce t\u011bch \u0161patn\u00fdch v\u011bc\u00ed.“<\/p>\n

Bill u\u017e to d\u00e1l nedok\u00e1zal poslouchat. Opatrn\u011b vstal a odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159, aby t\u00edm zakryl o\u010di pln\u00e9 slz. Zavolal na Dusta a ten jej s vy\u010d\u00edtav\u00fdm pohledem, sm\u011b\u0159uj\u00edc\u00edm k Tomovi, n\u00e1sledoval. Jeho odchod byl tak rychl\u00fd, \u017ee nestihl zachytit bolest v Tomov\u011b pohledu, ani slzy v koutc\u00edch o\u010d\u00ed. Spole\u010dn\u011b s Dustem vy\u0161li po schodech a ztratili se za dve\u0159mi Tomova pokoje. Jeho otup\u011bl\u00e9 t\u011blo bezvl\u00e1dn\u011b p\u0159ist\u00e1lo do hromady pe\u0159in, na jejich\u017e povrchu je\u0161t\u011b ulp\u011bla Tomova v\u016fn\u011b. Zabo\u0159il do nich tv\u00e1\u0159 a vdechoval jej\u00ed posledn\u00ed stopy.<\/div>\n

C\u00edtil se stra\u0161n\u011b. Jako by se mu poda\u0159ilo dos\u00e1hnout a\u017e \u00fapln\u011b na vrchol, splnit si sv\u016fj c\u00edl, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed o n\u011bj p\u0159i\u0161el. Namaloval sv\u00e9 mistrovsk\u00e9 d\u00edlo, m\u011bl jej na dosah rukou, barvy na pl\u00e1tn\u011b v\u0161ak za\u010daly n\u00e1hle sl\u00e1bnout a blednout. Obraz se pomalu ztr\u00e1cel a on s t\u00edm nedok\u00e1zal nic ud\u011blat. A o chv\u00edli pozd\u011bji byl op\u011bt na za\u010d\u00e1tku. Ocitl se p\u0159ed b\u00edlou plochou z\u00edvaj\u00edc\u00ed pr\u00e1zdnotou. Nem\u011bl v\u0161ak dost s\u00edly na to, aby to zkusil je\u0161t\u011b jednou.<\/p>\n

Po bled\u00e9 tv\u00e1\u0159i pomalu st\u00e9kala slza, n\u00e1sledov\u00e1na dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed. Cht\u011bl b\u00fdt Tomovi na bl\u00edzku. Pot\u0159eboval jej a c\u00edtil, \u017ee je to vz\u00e1jemn\u00e9. Jenom\u017ee \u010d\u00edm bl\u00ed\u017e mu byl, t\u00edm vytrvaleji se mu vzdaloval. Mo\u017en\u00e1 byl jeho p\u0159\u00edchod opravdu \u0161patn\u011b na\u010dasov\u00e1n. Mo\u017en\u00e1 by se m\u011bl sbalit a vr\u00e1tit se dom\u016f. Av\u0161ak u\u017e jenom pomy\u0161len\u00ed na odchod, jej rozplakalo je\u0161t\u011b v\u00edce.<\/div>\n

„Co mysl\u00ed\u0161, Duste?“ promluvil po chv\u00edli ke zv\u00ed\u0159eti sp\u00edc\u00edmu s hlavou na jeho boku. „M\u00e1 m\u011b r\u00e1d? Nebo by m\u011b v\u016fbec nepostr\u00e1dal?“<\/div>\n
Dust n\u011bkolikr\u00e1t unaven\u011b zamrkal a p\u0159ivinul se k n\u011bmu je\u0161t\u011b v\u00edce.<\/div>\n
„A v\u00ed\u0161, co je nejsmutn\u011bj\u0161\u00ed? I kdyby m\u011b r\u00e1d nem\u011bl, nedok\u00e1zal bych jej opustit.“ P\u0159eto\u010dil se na z\u00e1da a konej\u0161iv\u011b hladil Dusta za u\u0161ima. „Rozum\u00ed\u0161 l\u00e1sce?“ Ukazov\u00e1\u010dkem mu p\u0159ech\u00e1zel kolem tlamy a hled\u011bl mu up\u0159en\u011b do o\u010d\u00ed. Slzy krop\u00edc\u00ed jeho tv\u00e1\u0159 u\u017e v\u016fbec nevn\u00edmal. Soust\u0159edil se pouze na klid v o\u010d\u00edch Tomova ps\u00edho p\u0159\u00edtele.<\/p>\n

„J\u00e1 j\u00ed nikdy nerozum\u011bl,“ \u0161eptl. „A z\u0159ejm\u011b ani neporozum\u00edm.“<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Zhluboka se nadechl a vyb\u011bhl vp\u0159ed, doprov\u00e1zen pohledy ostatn\u00edch d\u011bt\u00ed, se c\u00edtil jako kr\u00e1l. Zastavil a\u017e na kraji d\u0159ev\u011bn\u00e9ho mola, co\u017e bylo nejd\u00e1l, kam se kdy n\u011bjak\u00e9 d\u00edt\u011b odv\u00e1\u017eilo, rozpa\u017eil ruce, jako by se pr\u00e1v\u011b chystal na sv\u016fj nejlep\u0161\u00ed skok.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[559],"tags":[],"class_list":["post-4563","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bourdon"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4563","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4563"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4563\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4563"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4563"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4563"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}