{"id":4580,"date":"2013-10-24T18:00:00","date_gmt":"2013-10-24T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4566"},"modified":"2013-10-24T18:00:00","modified_gmt":"2013-10-24T17:00:00","slug":"815-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/10\/24\/815-13\/","title":{"rendered":"#815 13."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Kone\u010dn\u00fd rozsudek<\/p>\n

<\/strong> Andreas Tomovi pos\u00edlal cel\u00fd den zl\u00e9 pohledy a Tom ho ignoroval. Necht\u011blo se mu s n\u00edm jednat, ale st\u00e1le si nemohl pomoct a musel myslet na to, co Andreas \u0159ekl, proto\u017ee p\u0159eci jen, on p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom sam\u00e9m. Opravdu Bill v\u011bd\u011bl, co d\u011bl\u00e1? Opravdu si s n\u00edm hr\u00e1l na loutku a v\u011bd\u011bl v\u0161echno, co Tom ud\u011bl\u00e1? Bylo to stra\u0161ideln\u00e9, ale on mu to ne\u017eral. Byl si jist\u00fd, \u017ee Bill ne\u010dekal, \u017ee bude v\u011bd\u011bt o jeho astmatu, tak\u017ee to p\u0159eci ukazovalo, \u017ee nem\u00e1 kontrolu nad v\u0161\u00edm. Tom kolem n\u011bj mohl proj\u00edt bez pov\u0161imnut\u00ed; po\u0159\u00e1d ho dok\u00e1zal p\u0159ekvapit.<\/div>\n

Andreas musel b\u00fdt a\u017e moc d\u016fv\u011b\u0159iv\u00fd, \u017ee si s n\u00edm Bill dok\u00e1zal takhle hr\u00e1t, \u017ee to nechal zaj\u00edt tak daleko.<\/p>\n

Tom p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak se to stalo, jak Bill Andrease svedl. Pou\u017e\u00edval na n\u011bj ty sam\u00e9 triky jako na Toma? Jak Andreas podlehl a jak dlouho odol\u00e1val?<\/div>\n

Mo\u017en\u00e1 to byl jedin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d se Andreas zd\u00e1l tak vyd\u011b\u0161en\u00fd. Mo\u017en\u00e1 mu Bill p\u0159ipom\u00ednal jeho h\u0159\u00edchy a on to nemohl vyst\u00e1t, tak si dr\u017eel odstup. Dokonce i kdy\u017e Tom rozum\u011bl, pro\u010d ho ohledn\u011b v\u011bzn\u011b varoval, nemyslel si, \u017ee nechat Billa o samot\u011b, je ta spr\u00e1vn\u00e1 v\u011bc. Zd\u00e1lo se, \u017ee se mu jeho spole\u010dnost l\u00edb\u00ed a Tom byl spole\u010densk\u00fd \u010dlov\u011bk; r\u00e1d d\u011blal lidi \u0161\u0165astn\u00fdmi. Bill byl n\u011bco jako jeho mise, a to nemluvil o tom, \u017ee chce zjistit, co ud\u011blal. Tom byl na misi, misi Billa rozesm\u00e1t.<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
***<\/div>\n
\n

Kdy\u017e se Tom vr\u00e1til dom\u016f, Gordon byl na\u0161t\u011bst\u00ed pry\u010d, nechal v kuchyni na stole l\u00edstek, kde mu ohla\u0161oval sv\u016fj odchod.<\/p><\/div>\n

Tom bezmy\u0161lenkovit\u011b chodil po pokoji, p\u0159em\u00fd\u0161lel o Billovi a Andreasovi. Nedok\u00e1zal na n\u011b p\u0159estat myslet od chv\u00edle, kdy m\u011bl s Andreasem v koupeln\u011b to mal\u00e9 setk\u00e1n\u00ed. Doufal \u017ee to na n\u011bj nepov\u00ed, \u017ee to nepov\u00ed n\u00e1\u010deln\u00edkovi. Mo\u017en\u00e1 to ud\u011bl\u00e1, proto\u017ee se zd\u00e1lo, \u017ee si mysl\u00ed, \u017ee je Bill opravdu nebezpe\u010dn\u00fd \u010dlov\u011bk a \u017ee by se od n\u011bj m\u011bl Tom dr\u017eet d\u00e1l. Tom nev\u011bd\u011bl, co by d\u011blal, kdyby ho vyhodili nebo suspendovali. Cht\u011bl d\u00e1l Billa nav\u0161t\u011bvovat; i kdyby mu to zak\u00e1zali. <\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl, co si myslet o Andreasov\u011b teorii, \u017ee Bill v\u011bd\u011bl v\u0161echno<\/em>; neust\u00e1le ho to \u0161tvalo. Nikdo nemohl v\u011bd\u011bt v\u0161echno, Bill nemohl v\u011bd\u011bt, jak Tom bude reagovat na ur\u010dit\u00e9 v\u011bci. To, \u017ee ho Bill r\u00e1d popichoval a Tom mohl do ur\u010dit\u00e9 meze pochopit, pro\u010d m\u011bl tu pot\u0159ebu; v t\u00e9 mal\u00e9 cele toho nemohlo b\u00fdt moc co na pr\u00e1ci, a tak se musel n\u011bjak s\u00e1m zabavit.<\/div>\n
Tom se s t\u011b\u017ek\u00fdm v\u00fddechem posadil na gau\u010d, podrbal se na hlav\u011b.<\/div>\n
P\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli by si m\u011bl o sebe d\u011blat starosti, \u017ee Billa tolik br\u00e1nil.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/div>\n
\n

Kdy\u017e Tom vid\u011bl v\u011bzn\u011b pot\u00e9, choval se\u2026 divn\u011b. Nemohl \u0159\u00edct pro\u010d, ale n\u011bco na n\u011bm bylo divn\u00e9ho. Bylo n\u011bco v jeho o\u010d\u00edch, co bylo jin\u00e9, a na \u010dele m\u011bl vr\u00e1sku, jako by nad n\u011b\u010d\u00edm usilovn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel.<\/p><\/div>\n

Tom se na n\u011bj d\u00edval ze sv\u00e9ho m\u00edsta v j\u00eddeln\u011b. Bill sed\u011bl u sv\u00e9ho obvykl\u00e9ho stolu, daleko od v\u0161ech ostatn\u00edch. Jedl, i kdy\u017e ne moc, ale po\u0159\u00e1d to bylo lep\u0161\u00ed ne\u017e nic.<\/div>\n
Kdy\u017e jedl, Billova prav\u00e1 ruka, kter\u00e1 dr\u017eela vidli\u010dku, se ob\u010das za\u010dala t\u0159\u00e1st a musel ji polo\u017eit. Tom se zamra\u010dil je\u0161t\u011b v\u00edc, kdy\u017e se Bill op\u0159el \u010delem o ruku, lokty se op\u00edral o d\u0159ev\u011bn\u00fd st\u016fl.<\/div>\n
Takhle ho je\u0161t\u011b nevid\u011bl a d\u011blalo mu to starosti, proto\u017ee nev\u011bd\u011bl, pro\u010d se tak chov\u00e1. Ale nikdo jako by si toho nev\u0161iml. Ostatn\u00ed v\u011bzni byli zam\u011bstnan\u00ed t\u00edm, aby se na n\u011bj ned\u00edvali, a Tom byl dneska v j\u00eddeln\u011b jedin\u00fd zam\u011bstnanec.<\/div>\n
\u0160el by k n\u011bmu, kdyby nedostal p\u0159\u00edkaz nehnout se z m\u00edsta, jen kdyby se n\u011bkdo pral, co\u017e se nikdy nestalo.<\/div>\n
Bylo to tu nudn\u00e9, a\u017e na Billa.<\/p>\n

„Chud\u00e1\u010dek.“<\/div>\n

Tom se oto\u010dil, byl p\u0159ekvapen\u00fd, kdy\u017e uvid\u011bl Annu, Billovu b\u00fdvalou psycholo\u017eku, jak vedle n\u011bj stoj\u00ed. D\u00edvala se na Billa jemn\u00fdm a ch\u00e1paj\u00edc\u00edm pohledem.<\/div>\n
„Co mu je?“ zeptal se Tom, d\u00edval se u\u017e zase na Billa. Po\u0161\u0165uchoval po tal\u00ed\u0159i hr\u00e1\u0161ek, obli\u010dej bled\u0161\u00ed ne\u017e obvykle, k\u016f\u017ee skoro pr\u016fsvitn\u00e1 tak moc, \u017ee pod o\u010dima byly vid\u011bt \u017e\u00edly.<\/div>\n
„Je dvan\u00e1ct\u00e9ho.“<\/div>\n
„Co se d\u011bje dvan\u00e1ct\u00e9ho?“ vr\u00e1til pozornost k n\u00ed, m\u011bl dojem, \u017ee mu n\u011bco unik\u00e1.<\/div>\n
„Jeho posledn\u00ed den u soudu,“ \u0159ekla a t\u011b\u017ece vydechla. „Nesly\u0161els? V\u0161ichni na stanici o tom mluv\u00ed.“<\/div>\n
Tom zavrt\u011bl hlavou; ne, nesly\u0161el. Nem\u011bl dojem, \u017ee o tom n\u011bkdo z jeho okol\u00ed v\u011bd\u011bl, proto\u017ee jinak by o tom zajist\u00e9 mluvili.<\/div>\n
Andreas to ale asi v\u011bd\u011bl.<\/p>\n

„Kone\u010dn\u011b mu \u0159eknou jeho posledn\u00ed ortel,“ pokra\u010dovala Anna. „Od doby, co se sem dostal, to bylo nejist\u00e9, proto\u017ee nemluv\u00ed o tom, co se stalo. Jen se k tomu p\u0159iznal a nic v\u00edc.“ Vydechla. „Sna\u017eila jsem se, aby mluvil, aby opravdu vysv\u011btlil<\/em>, co se stalo, ale\u2026“<\/div>\n

„Oh,“ bylo jedin\u00e9, co na to byl schopn\u00fd \u0159\u00edct. Nev\u011bd\u011bl, co jin\u00e9ho \u0159\u00edct. Pod\u00edval se na Billa a cht\u011bl k n\u011bmu j\u00edt v\u00edc ne\u017e cokoliv. Vypadal, jako by pot\u0159eboval podporu a nikdo mu ji ned\u00e1val; musel se s t\u00edm v\u0161\u00edm vypo\u0159\u00e1d\u00e1vat s\u00e1m. „Kolik let si mysl\u00edte, \u017ee dostane?“ zeptal se a skoro se b\u00e1l zn\u00e1t odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
Anna znovu t\u011b\u017ece vydechla a zalo\u017eila ruce. „Hodn\u011b,“ \u0159ekla. „Bez podlo\u017een\u00ed to je\u2026 kdyby se obh\u00e1jil, vysv\u011btlil, pak by k n\u011bmu mo\u017en\u00e1 byli st\u0159\u00eddm\u011bj\u0161\u00ed, ale kdy\u017e odm\u00edtne, ned\u00e1v\u00e1 jim na v\u00fdb\u011br.“<\/div>\n
„Kolik je ‚hodn\u011b‘?“<\/div>\n
„Dost na to, aby si byl jist\u00fd, \u017ee tuto budovu u\u017e nikdy neuvid\u00ed zven\u010d\u00ed.“<\/p>\n

Tomovi klesl \u017ealudek, ale ne, \u017ee by tu odpov\u011b\u010f ne\u010dekal. Pomalu k\u00fdvl.<\/div>\n

„P\u0159\u00e1la bych si, aby mluvil,“ \u0159ekla Anna. „D\u011bl\u00e1m si o n\u011bj starosti, i kdy\u017e u\u017e nen\u00ed m\u016fj pacient. Mysl\u00edm si, \u017ee s t\u00edm nov\u00fdm mluv\u00ed je\u0161t\u011b m\u00ed\u0148 ne\u017e se mnou.“<\/div>\n
„Kdo je ten nov\u00fd?“ Tom ani nev\u011bd\u011bl, \u017ee te\u010f n\u011bjak\u00e9ho m\u00e1, ale m\u011blo mu to doj\u00edt.<\/div>\n
„Jmenuje se David Jost. Je dobr\u00fd, ale dobr\u00fd<\/em> nen\u00ed dost, kdy\u017e jedn\u00e1te s Billem.“ Usm\u00e1la se slab\u011b. „Vr\u00e1tila bych se k n\u011bmu, kdybych mohla, opravdu ano.“<\/div>\n
„Pro\u010d nem\u016f\u017eete?“<\/div>\n
„Oh, v\u00ed\u0161-“ pod\u00edvala se na Toma, usm\u00edvala se. „Nejsem u\u017e tak mlad\u00e1 jako d\u0159\u00edv. A ta pr\u00e1ce je opravdu vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed. Nen\u00ed to jen o mluven\u00ed s pacienty; je to mnohem v\u00edc. Opravdu bych se k n\u011bmu cht\u011bla vr\u00e1tit, ale nem\u016f\u017eu se vr\u00e1tit jen k jednomu z pacient\u016f.“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eete s n\u00edm mluvit?“ p\u0159em\u00fd\u0161lel Tom, byl si jist\u00fd, \u017ee to n\u011bjak mus\u00ed j\u00edt. „Bez toho abyste byla ofici\u00e1ln\u011b jeho psychiatr.“<\/div>\n
„Oh, nemysl\u00edm si, \u017ee by se mnou mluvil. V\u00ed\u0161, jak\u00fd je.“<\/div>\n
„Jo\u2026“ Tomovi do\u0161la slova, c\u00edtil, jak se p\u0159es n\u011bj p\u0159elila vlna smutku. Nel\u00edbila se mu my\u0161lenka na to, \u017ee tu Bill bude zav\u0159en\u00fd a\u017e do konce \u017eivota. „Je z\u00e1hada.“<\/div>\n
„To je,“ souhlasila Anna a p\u0159ik\u00fdvla. „Dodne\u0161ka jsem nepochopila, jak p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed.“<\/div>\n
To Tom tak\u00e9 ne.<\/p>\n

Tis\u00edce ot\u00e1zek, na kter\u00e9 se cht\u011bl zeptat, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee na n\u011b Anna bu\u010f nezn\u00e1 odpov\u011b\u010f, nebo neodpov\u00ed. Pro\u010d je takov\u00fd? Pro\u010d je takov\u00fd tajn\u016fstk\u00e1\u0159? Pro\u010d se neusm\u00edv\u00e1? Pro\u010d se t\u00fdr\u00e1? Pro\u010d chce um\u0159\u00edt? Co ud\u011blal?<\/em><\/div>\n

Tu posledn\u00ed ot\u00e1zku cht\u011bl zak\u0159i\u010det ze st\u0159ech, aby to mohl ka\u017ed\u00fd sly\u0161et, mo\u017en\u00e1 by to n\u011bkdo v\u011bd\u011bl.<\/div>\n
Pak si vzpomn\u011bl na to, co mu v\u011bze\u0148 \u0159ekl, a p\u0159em\u00fd\u0161lel\u2026 z\u00e1le\u017eelo na tom?<\/div>\n
Opravdu si p\u0159\u00e1l, aby mohl \u0159\u00edct, \u017ee nez\u00e1le\u017eelo. Ale p\u0159\u00e1l si, aby mohl \u0159\u00edct, \u017ee na tom, co Bill ud\u011blal, nez\u00e1le\u017e\u00ed. Ale z\u00e1le\u017eelo.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Bylo divn\u00e9 nevid\u011bt Billa v jeho cele. Asi ve dv\u011b ho vyzvedli a v \u017eel\u00edzk\u00e1ch odvezli k soudu. M\u011bl hlavu sklopenou, kdy\u017e proch\u00e1zel kolem Toma, kroky t\u011b\u017ek\u00e9 a vypadal, \u017ee se mu ani za m\u00e1k nel\u00edb\u00ed, jak ho ti dva pevn\u011b dr\u017e\u00ed za pa\u017ee. Rty se mu chv\u011bly, jako by na n\u011b cht\u011bl zle zavr\u010det, ale bojoval s t\u00edm.<\/p><\/div>\n

Vypadal k\u0159ehce, ne jako obvykle, kdy vypadal siln\u011b a hroziv\u011b. Tom m\u011bl skoro pot\u0159ebu ho ochra\u0148ovat. Cht\u011bl vystoupit a \u0159\u00edct jim, aby ho dr\u017eeli jemn\u011bji, nebo bude m\u00edt mod\u0159iny. Cht\u011bl jim \u0159\u00edct, aby ho nestrkali do auta tak n\u00e1siln\u011b a cht\u011bl se jich zeptat, jestli nem\u016f\u017ee jet s nimi.<\/div>\n
U\u017e ub\u011bhly dv\u011b hodiny a Bill se st\u00e1le je\u0161t\u011b nevr\u00e1til. Tom si prsty bubnoval o desku stolu, o\u010di na hodin\u00e1ch. Jak dlouho je\u0161t\u011b? Nev\u011bd\u011bl, jestli bylo dobr\u00e9 nebo zl\u00e9, \u017ee to tak trvalo.<\/p>\n

Pomalu ub\u011bhla dal\u0161\u00ed p\u016flhodina, kdy\u017e se dve\u0159e otev\u0159ely a dva statn\u00ed policejn\u00ed str\u00e1\u017en\u00edci s n\u00e1\u010delnic\u00ed pro\u0161li a mezi sebou vedli Billa. Jeho kroky se t\u00e1hly je\u0161t\u011b v\u00edc, hlavu m\u011bl sklopenou a vlasy mu p\u0159ekr\u00fdvaly obli\u010dej.<\/div>\n

Ruce m\u011bl p\u0159ed sebou p\u0159ek\u0159\u00ed\u017een\u00e9, \u017eel\u00edzka na sv\u00e9m m\u00edst\u011b a str\u00e1\u017en\u00edci ho dr\u017eeli stejnou silou jako p\u0159edt\u00edm. Provedli ho m\u00edstnost\u00ed a \u0161li nahoru po schodech, \u0159\u00edkali Billovi, aby \u0161el rychleji.<\/div>\n
Tom se za Billem d\u00edval s t\u011b\u017ek\u00fdm srdcem. Bill vypadal naprosto vy\u010derpan\u011b, jak ho nap\u016fl vedli, nap\u016fl t\u00e1hli nahoru do schod\u016f. Opravdu mu to muselo vz\u00edt v\u0161echnu energii.<\/p>\n

„P\u00e1ni, to byl\u2026?“ Georg se oto\u010dil k Tomovi. St\u00e1l vedle n\u011bj, d\u00edval se na Billa s \u010delist\u00ed u zem\u011b. O\u010di vykulen\u00e9. „Byl to\u2026?“<\/div>\n

„Jo.“ Tom si promnul \u010delo. „Jo, to byl.“<\/div>\n
„P\u00e1ni,“ zopakoval Georg, z\u00edral na schody. „Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee jsem byl na s\u00e1hnut\u00ed daleko od v\u011bzn\u011b 815.“ Zachv\u011bl se, aby tomu dodal na dramati\u010dnosti.<\/div>\n
Tom proto\u010dil o\u010di, p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jak bl\u00edzko mu byl on s\u00e1m a m\u00e1lem se za\u010dal sm\u00e1t tomu, \u017ee si o sob\u011b Georg myslel jak je state\u010dn\u00fd, \u017ee neut\u00edkal pry\u010d o \u017eivot, kdy\u017e kolem n\u011bj Bill pro\u0161el.<\/div>\n
„Nezd\u00e1 se tak d\u011bsiv\u00fd jako v p\u0159\u00edb\u011bz\u00edch, co?“ zeptal se Georg. „Chci \u0159\u00edct, kdy\u017e jsem ho vid\u011bl v kant\u00fdn\u011b, tak jen sed\u011bl a hr\u00e1l si s j\u00eddlem, a te\u010f vypadal, j\u00e1 nev\u00edm\u2026“ do\u0161la mu slova, pod\u00edval se na Toma a \u010dekal od n\u011bj, \u017ee n\u011bco \u0159ekne.<\/div>\n
Tom jen p\u0159ik\u00fdvl. Zoufale tou\u017eil po tom, j\u00edt se na Billa pod\u00edvat, ale musel \u010dekat, a\u017e to nebude vypadat podez\u0159ele.<\/div>\n
„Sly\u0161el jsem, \u017ee byl u soudu,“ pokra\u010doval Georg, nev\u011bd\u011bl o Tomov\u011b nez\u00fa\u010dastn\u011bnosti v konverzaci. Tak\u017ee Georg to tak\u00e9 v\u011bd\u011bl. „Zaj\u00edmalo by m\u011b, co dostal.“<\/div>\n
Tom si p\u0159\u00e1l, aby to v\u011bd\u011bl.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Za\u010dalo to bl\u00edzko konce Tomovy \u0161ichty, kdy\u017e u\u017e nemohl d\u00e1l \u010dekat. Musel Billa vid\u011bt.<\/p><\/div>\n

Nel\u00edbilo se mu, jak vycucan\u011b Bill vypadal, a zoufale pot\u0159eboval v\u011bd\u011bt, jestli je v po\u0159\u00e1dku. Pot\u0159eboval v\u011bd\u011bt, o \u010dem mluvili u soudu, ale \u0161ance, \u017ee mu to Bill \u0159ekne, byla miziv\u00e1; na to byl ale p\u0159ipraven\u00fd.<\/p>\n

Bill sed\u011bl na posteli; nohy p\u0159ita\u017een\u00e9 k hrudn\u00edku a sotva se pohnul, kdy\u017e Tom za\u0165ukal na dve\u0159e.<\/div>\n

Lehce zvedl hlavu, pod\u00edval se, kdo to je, a pak odvr\u00e1til pohled.<\/div>\n
Prvn\u00ed v\u011bc, kter\u00e9 si Tom v\u0161iml, bylo, \u017ee se Bill neu\u0161kl\u00edbl. V\u016fbec. Ani trochu. Myslel si, \u017ee Bill p\u0159edt\u00edm byl bez v\u00fdrazu, ale te\u010f si uv\u011bdomil, \u017ee tomu tak nebylo. N\u011bco mu v\u017edy z\u00e1\u0159ilo v o\u010d\u00edch. Ro\u0161\u0165\u00e1ctv\u00ed, zlost, pobaven\u00ed, v\u00e1\u0161e\u0148; nez\u00e1le\u017eelo na tom, ale v\u017edy tam byla n\u011bjak\u00e1 emoce. Te\u010f tam ale opravdu nebylo nic.<\/div>\n
Tom rychle odemkl oba z\u00e1mky a ve\u0161el.<\/p>\n

„Ahoj,“ \u0159ekl ti\u0161e a p\u0159e\u0161el bl\u00ed\u017e.<\/div>\n

To, \u017ee mu Bill neodpov\u011bd\u011bl, bylo mnohem v\u00edc nepohodln\u00e9, ne\u017e kdy\u017e byl p\u0159\u00edtuln\u00fd a mimo meze. Tom si skousl ret a nas\u00e1l sv\u016fj piercing. Cht\u011bl se posadit na postel vedle n\u011bj, ale n\u011bco mu v tom br\u00e1nilo. „Co to je?“ zeptal se a zvedl kn\u00ed\u017eku. Billovy o\u010di p\u0159ejely k jeho ruce.<\/div>\n
„Nedot\u00fdkej se j\u00ed,“ \u0159ekl a vzal ji z Tomov\u00fdch rukou, polo\u017eil ji na druhou stranu od sv\u00e9ho t\u011bla a pokra\u010doval v p\u0159edchoz\u00ed pozici.<\/p>\n

Tom se posadil. „Co je to za kn\u00ed\u017eku?“<\/div>\n

„Posledn\u00ed kn\u00ed\u017eka, kterou si p\u0159e\u010dtu, ne\u017e zem\u0159u,“ odpov\u011bd\u011bl Bill jednodu\u0161e a Tomovi na k\u016f\u017ei nasko\u010dila husina z toho, jak\u00fdm t\u00f3nem to \u0159ekl.<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ P\u0159ik\u00fdvl. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli stres ze soudu donutil Billa znovu p\u0159em\u00fd\u0161let o sebevra\u017ed\u011b, ale doufal, \u017ee ne. Jestli ano, tak ud\u011bl\u00e1 cokoliv, jen aby tomu zabr\u00e1nil.<\/div>\n
„Ty\u2026“ odka\u0161lal si. Opravdu nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edkat, kdy\u017e byl Bill tak potichu. „Chce\u0161, abych \u0161el pry\u010d?“<\/div>\n
Bill se na n\u011bj na zlomek vte\u0159iny pod\u00edval a pak znovu odvr\u00e1til pohled. „Nev\u00edm,“ \u0159ekl nakonec ti\u0161e.<\/div>\n
To Tomovi nijak nepomohlo, alespo\u0148 to ale nebylo ano. „Hele.“ Polo\u017eil ruku na Billovo koleno a stiskl. „Pro\u010d nemluv\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Se mnou, s nimi, s Annou.<\/em><\/div>\n
„Nen\u00ed d\u016fvod,“ \u0159ekl Bill a narovnal nohy, prot\u00e1hl si je p\u0159ed sebou a dal je na zem. „Je mi to jedno.“<\/div>\n
„To nen\u00ed pravda.“<\/div>\n
„Zaslou\u017e\u00edm si tady b\u00fdt. Co na tom nech\u00e1pe\u0161?“ Bill se na n\u011bj ost\u0159e d\u00edval, ohe\u0148, kter\u00fd tu v\u017edycky byl, byl zp\u00e1tky. Jestli ne \u00fapln\u011b, tak alespo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b.<\/div>\n
„Nejsme si jist\u00fd,“ Tom ho zkou\u0161el a vid\u011bl, \u017ee to Billa vyt\u00e1\u010d\u00ed. Ukazoval v\u00edc, kdy\u017e byl takhle zraniteln\u00fd. „Vid\u00edm to v tv\u00fdch o\u010d\u00edch. Mysl\u00edm, \u017ee kdybys mluvil-„<\/div>\n
„Nev\u00ed\u0161, o \u010dem mluv\u00ed\u0161,“ \u0159ekl Bill. „Kdybys to v\u011bd\u011bl, tohle bys ne\u0159\u00edkal. Nem\u011bl bys tohle \u0159\u00edkat.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm si-„<\/p>\n

Na konci chodby se ozval zvuk a Bill zvedl ruku, uml\u010del Toma, kter\u00fd ztuhl. To n\u011bkdo zase obch\u00e1zel?<\/div>\n

„Kolik je?“ za\u0161eptal Bill, poslouchal, jak ten n\u011bkdo \u0161el bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
„Uh, skoro dev\u011bt. M\u011bl bych\u2026?“ uk\u00e1zal ke koupeln\u011b a Bill p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
Tom se zvedl a vb\u011bhl do koupelny, byl sotva uvnit\u0159, kdy\u017e se ten n\u011bkdo zastavil p\u0159ed Billovou celou. Dve\u0159e do koupelny nebyly zcela zav\u0159en\u00e9; byly otev\u0159en\u00e9 dost na to, aby Tom mohl koukat ven.<\/div>\n
Nebyla to obhl\u00eddka, n\u011bkdo \u0161el do Billova pokoje. \u017dena. Sly\u0161el ch\u0159est\u011bn\u00ed kl\u00ed\u010d\u016f a t\u011b\u017ek\u00e9 obraty z\u00e1mk\u016f, kdy\u017e odemkla a pak byla uvnit\u0159. Tom ji pozn\u00e1val, ale nev\u011bd\u011bl, jak se jmenuje. Byla mlad\u00e1, nejsp\u00ed\u0161 tu byla stejn\u011b dlouho jako Andreas a vloni tu byla na zau\u010den\u00ed.<\/p>\n

Hlas se j\u00ed trochu t\u0159\u00e1sl, kdy\u017e mluvila, i kdy\u017e bylo jasn\u00e9, \u017ee se to pokou\u0161\u00ed skr\u00fdt. „Vst\u00e1t.“ Nejsp\u00ed\u0161 to m\u011blo zn\u00edt jako p\u0159\u00edkaz, ale vyzn\u011blo to pateticky a slab\u011b.<\/div>\n

Bill ud\u011blal, jak mu bylo \u0159e\u010deno. Mo\u017en\u00e1 by si s n\u00ed pohr\u00e1val, kdyby to bylo jindy, ale dnes se jen zvedl a ode\u0161el dozadu, dokud nebyl u zdi. Zvedl ruce p\u0159ed sebe, dlan\u011bmi nahoru k mlad\u00e9 str\u00e1\u017enici.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ vydechla a pak p\u0159istoupila k Billovi. Bylo v\u00edc ne\u017e jasn\u00e9, \u017ee je vyd\u011b\u0161en\u00e1, a \u017ee by rad\u0161i byla kdekoliv jinde na sv\u011bt\u011b.<\/div>\n
A\u017e te\u010f si Tom v\u0161iml, \u017ee m\u00e1 n\u011bco v ruce, n\u011bco mal\u00e9ho a b\u00edl\u00e9ho. Polo\u017eila to na st\u016fl a rychle zacouvala, ne\u017e byla zase u dve\u0159\u00ed. „Tady,“ \u0159ekla, jej\u00ed hlas trochu siln\u011bj\u0161\u00ed. „Sn\u011bz to.“<\/div>\n
„Ano, madam,“ \u0159ekl Bill hladce a nat\u00e1hl se pro mal\u00fd kel\u00edmek a n\u011bco uvnit\u0159 n\u011bj zach\u0159estilo, Tom pochopil, \u017ee to jsou pr\u00e1\u0161ky.<\/p>\n

Tom zadr\u017eel dech. Kdyby se ta d\u00edvka oto\u010dila trochu v\u00edc doleva, tak by ho vid\u011bla a bylo by po v\u0161em.<\/div>\n

Z\u016fstala, dokud je Bill nezapil skleni\u010dkou vody, kter\u00e1 st\u00e1la na jeho no\u010dn\u00edm stolku. „Hotovo,“ \u0159ekl, kdy\u017e ji polo\u017eil. „Nemus\u00ed\u0161 b\u00fdt tak vystra\u0161en\u00e1.“<\/div>\n
Zadrhl se j\u00ed dech, jako by ji t\u00edm Bill je\u0161t\u011b v\u00edc vyd\u011bsil. „T-ty ne\u2026 uhm\u2026“ koktala, nerv\u00f3zn\u011b si dala vlasy za ucho. „Je\u0161t\u011b tam jsou.“<\/div>\n
„Tohle-“ zvedl Bill posledn\u00ed pr\u00e1\u0161ek, „-je pr\u00e1\u0161ek na span\u00ed. Jestli nevad\u00ed, vezmu si ho trochu pozd\u011bji, proto\u017ee budou v televizi d\u00e1vat n\u011bco, co bych cht\u011bl vid\u011bt.“<\/div>\n
Usm\u00e1l se na ni fale\u0161n\u00fdm a skoro posm\u011b\u0161n\u00fdm \u00fasm\u011bvem, fale\u0161n\u011bj\u0161\u00edm, ne\u017e kter\u00fdm se kdy usm\u00e1l na Toma.<\/div>\n
Vypadalo, \u017ee chce protestovat, ale nakonec p\u0159ik\u00fdvla. „Dob\u0159e,“ za\u0161eptala, otev\u0159ela dve\u0159e. Vypadala, jako by se nemohla dostat pry\u010d dostate\u010dn\u011b rychle a Tom p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak\u00fd zl\u00fd \u010dlov\u011bk ji donutil ud\u011blat n\u011bco, \u010deho se nejsp\u00ed\u0161 k smrti b\u00e1la. Tom si byl jist\u00fd, \u017ee kdyby Bill cht\u011bl, lehce by ji p\u0159epral.<\/p>\n

Soud\u011b podle zvuku jej\u00edch krok\u016f musela chodbou ut\u00edkat, a jen kdy\u017e se za n\u00ed dve\u0159e zav\u0159ely, Tom vystoupil ven.<\/div>\n

Bill se su\u0161e zasm\u00e1l. „Nov\u00e1\u010dek,“ vysv\u011btlil a proto\u010dil o\u010di. „Roztomil\u00e1. Trochu moc nerv\u00f3zn\u00ed na m\u016fj vkus, ale kdy\u017e se nad t\u00edm zamysl\u00edm, ty ses kdysi choval stejn\u011b.“ Naklonil hlavu na stranu. „Jo.“<\/div>\n
„Nechoval,“ argumentoval Tom zamra\u010den\u011b a posadil se zp\u00e1tky na postel. <\/div>\n
Byl r\u00e1d, \u017ee vid\u00ed, jak se do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed navrac\u00ed lesk; u\u017e to byl p\u0159eci jen n\u011bjak\u00fd \u010das, co se vr\u00e1til od soudu, a tak z n\u011bj stres za\u010dal opadat.<\/div>\n
Nebo to bylo kv\u016fli Tomovi?<\/p>\n

Bill se posadil zp\u00e1tky na postel, polo\u017eil kel\u00edmek s pr\u00e1\u0161kem na span\u00ed na no\u010dn\u00ed stolek. Op\u0159el se o ze\u010f a zav\u0159el o\u010di, bylo jasn\u00e9, \u017ee byl unaven\u00fd, m\u011bl pod o\u010dima temn\u00e9 kruhy a byl bled\u0161\u00ed, ne\u017e jak ho Tom kdy vid\u011bl. Mo\u017en\u00e1 to od n\u011bj bylo sobeck\u00e9, \u017ee tu z\u016fst\u00e1val a dr\u017eel tak Billa od toho aby si ten pr\u00e1\u0161ek vzal a spal. Ale stejn\u011b ho necht\u011bl nechat o samot\u011b. „Co to bylo za pr\u00e1\u0161ek?“<\/div>\n

„Od v\u0161eho kousek,“ odpov\u011bd\u011bl Bill, o\u010di st\u00e1le zav\u0159en\u00e9.<\/div>\n
„Na co jsou?“<\/div>\n
Bill otev\u0159el o\u010di, pod\u00edval se na Toma a poklepal si ukazov\u00e1\u010dkem na sp\u00e1nek.<\/div>\n
Oh.<\/div>\n
„Co se stane, kdy\u017e si je nevezme\u0161?“<\/div>\n
„Nic dobr\u00e9ho,“ \u0159ekl Bill s mal\u00fdm n\u00e1znakem \u00fasm\u011bvu. „V\u0161echno co je uv\u011bzn\u011bno tady,“ znovu si poklepal na sp\u00e1nek, „jde ven.“<\/div>\n
To jak to Bill \u0159ekl, p\u0159inutilo Toma se trochu zachv\u011bt. Zn\u011blo to, jako by opravdu byl \u0161\u00edlen\u00fd, jako by tu \u0161\u00edlen\u00ed m\u011bli b\u00fdt v\u0161ichni, ale Tom tomu stejn\u011b nev\u011b\u0159il. Myslel si, \u017ee Bill p\u0159eh\u00e1n\u00ed, nejsp\u00ed\u0161 aby pro z\u00e1bavu Toma je\u0161t\u011b v\u00edc vyd\u011bsil.<\/div>\n
Neprojevil \u017e\u00e1dn\u00e9 emoce. „Bille, na \u010dem se soud usnesl?“<\/div>\n
Bill se hlavou op\u0159el o ze\u010f a zav\u0159el o\u010di. „Budu tady do dne, kdy zem\u0159u.“<\/div>\n
„To mi je l\u00edto.“<\/div>\n
Tom to myslel v\u00e1\u017en\u011b, opravdu.<\/p>\n

autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: BrokenMirror Kone\u010dn\u00fd rozsudek Andreas Tomovi pos\u00edlal cel\u00fd den zl\u00e9 pohledy a Tom ho ignoroval. Necht\u011blo se mu s n\u00edm jednat, ale st\u00e1le si nemohl pomoct a musel myslet na to, co Andreas \u0159ekl, proto\u017ee p\u0159eci jen, on p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom sam\u00e9m.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[563],"tags":[],"class_list":["post-4580","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-815-by-brokenmirror"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4580","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4580"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4580\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4580"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4580"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4580"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}