{"id":4584,"date":"2013-10-23T17:00:00","date_gmt":"2013-10-23T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4570"},"modified":"2013-10-23T17:00:00","modified_gmt":"2013-10-23T16:00:00","slug":"bourdon-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/10\/23\/bourdon-14\/","title":{"rendered":"Bourdon 14."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Pomalu na\u0161lapoval k\u0159ivolak\u00fdm, zabl\u00e1cen\u00fdm ter\u00e9nem. Sundal si kapuci a pokra\u010doval v ch\u016fzi se vzty\u010denou hlavou a pevn\u00fdm pohledem. Byl na sv\u00e9m m\u00edst\u011b. Nem\u011bl strach. Nec\u00edtil na sob\u011b ni\u010d\u00ed pohledy, pouze dotek zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pr\u00e1zdnoty. C\u00edtil se osam\u011ble, proto\u017ee to bylo poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b, co \u0161el do lesa s\u00e1m, bez pr\u016fvodu sv\u00e9ho otce. Zhluboka vdechoval v\u016fni jehli\u010d\u00ed a svobody a soust\u0159edil se na \u010dist\u00e9, nezam\u011bniteln\u00e9 zvuky p\u0159\u00edrody. \u0160um\u011bn\u00ed v\u011btru, prask\u00e1n\u00ed drobn\u00fdch v\u011btv\u00ed, kdesi nad hlavou mu p\u0159elet\u011bl drobn\u00fd pt\u00e1k a na strom\u011b p\u0159ed n\u00edm poskakovala veverka. V\u0161echno se zd\u00e1lo b\u00fdt jako p\u0159edt\u00edm. Nebylo.<\/p>\n

Tom ze v\u0161eho nejv\u00edce postr\u00e1dal otc\u016fv tich\u00fd, z\u00e1dum\u010div\u00fd hlas, kter\u00fdm mu v\u017edy ochotn\u011b vysv\u011btloval, jak\u00e9 stromy m\u00edjej\u00ed, co za ptactvo si nad jejich hlavami stav\u00ed hn\u00edzdo, nebo jak\u00fd druh d\u0159eva nejl\u00e9pe ho\u0159\u00ed. I kdy\u017e mu to otec nikdy ne\u0159ekl, v\u011bd\u011bl, \u017ee jej m\u00e1 r\u00e1d. \u017de jej m\u00e1 moc r\u00e1d. Pr\u00e1v\u011b jejich vych\u00e1zky byly toho jasn\u00fdm d\u016fkazem. Dok\u00e1zali se vytratit i na cel\u00e9 t\u0159i dny. Jenom oni dva. Nepot\u0159ebovali nikoho t\u0159et\u00edho. Rozlo\u017eili si stan, op\u00e9kali bu\u0159ty a pozd\u011bji, kdy\u017e postavili Pir\u00e1tskou z\u00e1kladnu<\/em>, co\u017e byl kryc\u00ed n\u00e1zev pro d\u0159ev\u011bn\u00fd domek na strom\u011b, p\u0159esp\u00e1vali tam.<\/p>\n

Tom si smutn\u011b povzdechl a uslzen\u00fdm pohledem se zad\u00edval pod nohy. Zav\u0159el o\u010di. Dok\u00e1zal si jej \u00fapln\u011b p\u0159edstavit. C\u00edtil stisk jeho velik\u00fdch, pevn\u00fdch rukou, kter\u00fd byl nezvykle n\u011b\u017en\u00fd, tak jasn\u011b, jako by tam s n\u00edm skute\u010dn\u011b byl. Sly\u0161el jeho hlas. D\u00edvej se pod nohy, synku. P\u0159\u00edroda je kr\u00e1sn\u00e1 v\u011bc, ale zr\u00e1dn\u00e1. Kdov\u00ed z jak\u00e9ho d\u016fvodu stvo\u0159il B\u016fh rostliny i hmyz, tak drobn\u00e9 velikosti. Pr\u00e1v\u011b proto mus\u00ed\u0161 b\u00fdt ostra\u017eit\u00fd, pir\u00e1te Tome.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

<\/em> Mo\u017en\u00e1 nep\u0159i\u0161el prosit stromy o z\u00e1zrak. Mo\u017en\u00e1 cht\u011bl pouze na chv\u00edli poc\u00edtit kr\u00e1su minulosti. Cht\u011bl se st\u00e1t op\u011bt \u010dlov\u011bkem, kter\u00fdm b\u00fdval. I p\u0159esto v\u0161echno v\u0161ak nedok\u00e1zal p\u0159estat myslet na to, \u017ee byli jedn\u00edm ze sv\u011bdk\u016f t\u00e9 hrozn\u00e9 ud\u00e1losti. Les, m\u011bs\u00edc nad lesem a st\u0159\u00edbrn\u00e9 jezero.<\/p>\n

P\u0159ekro\u010dil velik\u00e9 mraveni\u0161t\u011b, zastavil a zvedl tv\u00e1\u0159. Byl na m\u00edst\u011b. Kdy\u017e byl men\u0161\u00ed, zd\u00e1l se mu ten domek p\u0159\u00edmo ob\u0159\u00ed. Nyn\u00ed se d\u00edval na malou, zch\u00e1tralou pam\u00e1tku na sv\u00e9ho otce, kter\u00e1 kupodivu je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d st\u00e1la. P\u0159ikro\u010dil k velik\u00e9 borovici, pevn\u011b ji objal a zku\u0161en\u011b vysko\u010dil na jednu z vy\u010dn\u00edvaj\u00edc\u00edch v\u011btv\u00ed. B\u011bhem n\u011bkolika vte\u0159in byl naho\u0159e. Musel se p\u0159ikr\u010dit, aby mohl vklouznout dovnit\u0159. Vchod do jejich tajn\u00e9ho \u00fakrytu byl pro dosp\u011bl\u00e9ho \u010dlov\u011bka dost mal\u00fd.<\/p>\n

„Au,“ zast\u00e9nal, jakmile dopadl z\u00e1dy na d\u0159ev\u011bnou podlahu a do nosu jej ude\u0159il z\u00e1pach seschl\u00fdch \u0161i\u0161ek, star\u00e9ho d\u0159eva, ale i dob\u0159e zn\u00e1m\u00e1 v\u016fn\u011b d\u011btstv\u00ed.<\/div>\n

Pomalu se posadil, opr\u00e1\u0161il se a zv\u011bdav\u011b se rozhl\u00ed\u017eel kolem sebe. Teprve po letech dok\u00e1zal ocenit zru\u010dnost sv\u00e9ho otce, kter\u00fd s naprostou p\u0159esnost\u00ed zatloukal jednotliv\u00e9 kusy d\u0159eva prost\u0159ednictv\u00edm star\u00fdch, rezav\u00fdch h\u0159eb\u00edk\u016f. Podlaha nebyla vlhk\u00e1, tak\u017ee st\u0159echa, kterou nat\u0159eli \u010dervenou barvou, a pokreslili pir\u00e1tsk\u00fdmi znaky, plnila svou funkci dokonale.<\/p>\n

Tom se smutn\u011b pousm\u00e1l, nat\u00e1hl dla\u0148 a kone\u010dky prst\u016f se dotkl chlap\u00edka s p\u0159elepen\u00fdm okem a sm\u011b\u0161n\u00fdm v\u00fdrazem. Ukazoval velik\u00e9 \u017elut\u00e9 zuby a v dlani dr\u017eel p\u0159edm\u011bt, kter\u00fd ani s\u00e1m autor nedok\u00e1zal identifikovat. Bylo to jeho prvn\u00ed d\u00edlo a p\u0159i pohledu na n\u011bj byl r\u00e1d, \u017ee se zamiloval pr\u00e1v\u011b do mal\u00ed\u0159e. Na t\u00e9hle str\u00e1nce sv\u00e9 osobnosti rozhodn\u011b pot\u0159eboval zapracovat. Prohl\u00ed\u017eel si i dal\u0161\u00ed kresby a myslel na Billa. Mrzelo jej, \u017ee jej nevzal sebou, jemu by se tam ur\u010dit\u011b l\u00edbilo. Chyb\u011bl mu.<\/p>\n

<\/em> Po \u010dty\u0159ech se doplazil k ohybu pod mohutnou v\u011btv\u00ed a ze st\u00ednu vyt\u00e1hl velikou zlatou krabici, do kter\u00e9 si ukl\u00e1dali sv\u00e9 poklady jako spr\u00e1vn\u00ed pir\u00e1ti. Otev\u0159el ji. Na vrcholu v\u0161eho bohatstv\u00ed byla obl\u00edben\u00e1 kn\u00ed\u017eka jeho otce. Hemingway. Komu zvon\u00ed hrana.<\/em> Podle jeho slov autorovo nejvyda\u0159en\u011bj\u0161\u00ed d\u00edlo. Otev\u0159el ji, v rychlosti ji prolistoval a p\u0159i\u010dichl ke \u017elut\u00fdm str\u00e1nk\u00e1m popsan\u00fdm drobn\u00fdm p\u00edsmem. C\u00edtil z n\u00ed sv\u00e9ho otce a vzpom\u00ednky na \u010das str\u00e1ven\u00fd s n\u00edm. Odlo\u017eil ji a op\u011bt pohl\u00e9dl do krabice. Na\u0161el n\u011bkolik aut\u00ed\u010dek, m\u00e1minu rozbitou v\u00e1zu, o kter\u00e9 se nikdy nedozv\u011bd\u011bla, mapu lesa, star\u00e9 pastelky, n\u011bkolik \u010dokol\u00e1dov\u00fdch duk\u00e1t\u016f a velik\u00fd \u0161ed\u00fd svetr.<\/p>\n

Vzal jej do dlan\u00ed, chv\u00edli si jej pouze zv\u011bdav\u011b prohl\u00ed\u017eel, a pot\u00e9 si vzpomn\u011bl. Dal mu jej otec v den, kdy spole\u010dn\u011b stanovali naposled. V t\u00e9 dob\u011b ji\u017e v\u011bd\u011bl o jeho nemoci. Kdy\u017e jeho t\u00e1ta usnul, svl\u00e9kl si jej a rychle jej ukryl do krabice poklad\u016f. Cht\u011bl, aby se v n\u011bm ta v\u016fn\u011b uchovala u\u017e nav\u017edy. Aby na ni nikdy nezapomn\u011bl. Aby byl nav\u017edy u n\u011bj. Jeho v\u016fn\u011b byla t\u00edm nejvz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00edm ze v\u0161ech poklad\u016f.<\/p>\n

T\u0159\u00e1sl se, p\u0159esto si k sob\u011b svetr l\u00e1skypln\u011b p\u0159itulil, sklonil tv\u00e1\u0159 a nadechl se. Nic. Pouze jehli\u010d\u00ed a borovice. Skr\u010dil se do klub\u00ed\u010dka, zav\u0159el o\u010di a poprv\u00e9 po hodn\u011b dlouh\u00e9 dob\u011b zap\u00edr\u00e1n\u00ed ulevil sv\u00e9 bolesti. Rozplakal se.<\/p>\n<\/div>\n

\u2026<\/div>\n
\n

Andy dvakr\u00e1t ti\u0161e zaklepal, pot\u00e9 otev\u0159el dve\u0159e a nahl\u00e9dl dovnit\u0159. Pokoj byl pono\u0159en do zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, melancholick\u00e9 atmosf\u00e9ry a d\u011bv\u010d\u00e1tko, skl\u00e1n\u011bj\u00edc\u00ed se nad svou kresbou, tomu v\u0161emu dodalo n\u00e1dech p\u0159\u00edjemn\u00e9ho tajemna. Ti\u0161e vstoupil a pe\u010dliv\u011b za sebou zav\u0159el. Kdy\u017e se obr\u00e1til, zjistil, \u017ee Lily jeho p\u0159\u00edchod v\u016fbec nezaregistrovala. Tv\u00e1\u0159 m\u011bla pohlcenou soust\u0159ed\u011bn\u00edm, chv\u00edli se na obr\u00e1zek mra\u010dila, ud\u011blala n\u011bkolik tah\u016f tu\u017ekou a usm\u00e1la se.<\/p>\n

Smutn\u011b si povzdechl. Byla to \u00fa\u017easn\u00e1 hol\u010di\u010dka. Neuv\u011b\u0159iteln\u011b bystr\u00e1. Ne v\u0161ak natolik, aby zjistila, \u017ee je sou\u010d\u00e1st\u00ed obrovsk\u00e9 l\u017ei. B\u0159emena, kter\u00e9 m\u011bl na ramenou tak dlouhou dobu, a\u017e se divil, \u017ee je\u0161t\u011b dok\u00e1\u017ee kr\u00e1\u010det se vzty\u010denou hlavou. Mo\u017en\u00e1 nesp\u00e1chal nic \u0161patn\u00e9ho, ale po celou dobu o v\u0161em v\u011bd\u011bl, a fakt, \u017ee nezakro\u010dil a nevy\u0161el s pravdou ven, z n\u011bj d\u011blal odporn\u00e9ho zbab\u011blce.<\/div>\n

Sledoval jej\u00ed drobn\u00fd \u00fasm\u011bv, zv\u011bdav\u00fd pohled, nemotorn\u00e9 tahy mal\u00fdch prst\u00edk\u016f. Nebyl si jist\u00fd, co se stalo, ale ka\u017edou vte\u0159inou v n\u00ed v\u00edc a v\u00edc nach\u00e1zel Toma. Ve v\u00fdrazech ve tv\u00e1\u0159i, ve zp\u016fsobu vyjad\u0159ovan\u00ed. A \u010d\u00edm v\u00edc se tomu br\u00e1nil, t\u00edm zjevn\u011bj\u0161\u00ed to bylo.<\/p>\n

„Andy!“<\/p>\n

Pisklav\u00fd hl\u00e1sek jej vr\u00e1til zp\u011bt do reality. Usm\u00e1l se a do\u0161el k n\u00ed, aby j\u00ed mohl v\u011bnovat n\u011bkolik polibk\u016f. Posadil si ji na kl\u00edn, sev\u0159el jej\u00ed drobn\u00e9 t\u011blo v objet\u00ed a nadechl se v\u016fn\u011b zrzav\u00fdch vlas\u016f, kter\u00e9 v matn\u00e9m sv\u011btle stoln\u00ed lampy z\u00edskaly zlatist\u00fd n\u00e1dech. Vn\u00edmal, jak se t\u0159ese vzru\u0161en\u00edm. Jej\u00ed energie b\u011bhem chv\u00edle nahradila pr\u00e1zdnotu a donutila jej zapomenout na pr\u00e1ci, kde jej Penny vytrvale ignorovala.<\/p>\n

„Copak to maluje\u0161?“<\/div>\n

„Pod\u00edvej,“ \u0161eptla a opatrn\u011b vzala ze stolu nedokreslen\u00fd obr\u00e1zek.<\/div>\n
Andy podle jej\u00edho \u00fasm\u011bvu usoudil, \u017ee je se sv\u00fdm v\u00fdtvorem spokojen\u00e1, p\u0159itiskl si ji je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017ee a zad\u00edval se na barevnou bou\u0159i na pap\u00ed\u0159e.<\/div>\n
„V\u0161ude bude moc kv\u011bt\u016f,“ vysv\u011btlovala. „Vid\u00ed\u0161?“ nad\u0161en\u011b ukazovala na r\u016fzn\u011b velik\u00e9 fleky \u010derven\u00e9, \u017elut\u00e9 a modr\u00e9 barvy.<\/div>\n
„Aha, jasn\u011b,“ Andy v\u0161ev\u011bdoucn\u011b p\u0159ikyvoval a uk\u00e1zal na malou flekatou kouli, kr\u010d\u00edc\u00ed se vedle dvou postav. „Co to je?“<\/div>\n
„Andy,“ Lily jej hrav\u011b pl\u00e1cla po dlani. „To je Dust.“ Netrp\u011bliv\u011b se zavrt\u011bla a uk\u00e1zala na mal\u00e9 postavy. „Tohle je Bill.“ Ukazov\u00e1\u010dkem dloubla do pan\u00e1ka s \u010dern\u00fdmi vlasy a dlouh\u00fdm b\u00edl\u00fdm z\u00e1vojem. „A tohle Tom.“<\/p>\n

Andy p\u0159ekvapen\u011b svra\u0161til \u010delo. Nezapomn\u011bla ani na Billovo z\u00e1p\u011bst\u00ed a na m\u00edst\u011b, kde m\u011bla b\u00fdt prav\u00e1 ruka, vynikal obd\u00e9ln\u00edk. Pobaven\u011b se usm\u00e1l. Zd\u011bdila po n\u011bm i talent na kreslen\u00ed.<\/div>\n

„Dob\u0159e,“ nadechl se. „Ale pro\u010d m\u00e1 Bill ten z\u00e1voj?“<\/div>\n
„Mus\u00ed m\u00edt z\u00e1voj.“ Vesele se zasm\u00e1la a jej\u00ed sm\u00edch r\u00e1zem vyplnil v\u0161echny pr\u00e1zdn\u00e9 kouty jeho nitra. Osam\u011blost byla pry\u010d, vzpom\u00ednka na Penny tak\u00e9. Objevila se v\u0161ak je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed l\u00edtost. „Jsou to svatebn\u00ed \u0161aty.“<\/div>\n
„Svatebn\u00ed \u0161aty?“ Andreas se po dlouh\u00e9 dob\u011b z chuti zasm\u00e1l. „Lily, zlat\u00ed\u010dko, Bill je kluk a kluci nenos\u00ed svatebn\u00ed \u0161aty.“ Pomalu propl\u00e9tal jemn\u00e9 prameny vl\u00e1sk\u016f, kter\u00e9 p\u0159ed n\u00edm uskakovaly, jak horliv\u011b vrt\u011bla hlavou.<\/div>\n
„Bill je nev\u011bsta. Mus\u00ed m\u00edt svatebn\u00ed \u0161aty.“<\/p>\n

Andreas se je\u0161t\u011b jednou zasm\u00e1l, ale nechal to b\u00fdt. Hrav\u011b ji po\u0161imral po b\u0159i\u0161e a u\u017e\u00edval si n\u00e1dhern\u00e9 kakofonie jej\u00edho d\u011btsk\u00e9ho sm\u00edchu. Byla t\u00edm jedin\u00fdm, co v jeho \u017eivot\u011b je\u0161t\u011b d\u00e1valo smysl.<\/div>\n

„L\u00edbilo se ti u Toma?“ zeptal se d\u0159\u00edv, ne\u017e si to stihl rozmyslet.<\/div>\n
Lily nad\u0161en\u011b p\u0159ik\u00fdvla. „Moc se mi tam l\u00edbilo. Hr\u00e1la jsem si s Dustem a pak jsme si hr\u00e1li na schov\u00e1vanou. A j\u00e1 se ukryla tak, \u017ee m\u011b nemohli naj\u00edt.“<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161? To proto\u017ee jsi moc \u0161ikovn\u00e1 hol\u010di\u010dka.“<\/div>\n
Usm\u00e1la se na n\u011bj a p\u0159ibl\u00ed\u017eila se k n\u011bmu, jako by mu cht\u011bla vyzradit tajemstv\u00ed. „Ale Tom to neum\u011bl hr\u00e1t. Nejrad\u011bji by jenom po\u010d\u00edtal.“<\/div>\n
„Nikdy mu to ne\u0161lo,“ p\u0159ipustil se smutn\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „A co Bill?“<\/div>\n
„Byl moc hodn\u00fd, ale nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e9 r\u016f\u017eov\u00e9 oble\u010den\u00ed.“<\/p>\n

Lily mu op\u011bt vylezla na kl\u00edn, hlavou se op\u0159ela o jeho t\u0159esouc\u00ed se hrudn\u00edk a poslouchala rytmick\u00fd tlukot jeho srdce. Zav\u0159ela o\u010di a p\u0159iznala se mu k tomu, \u017ee si vymyslela nov\u00e9 narozeninov\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed. Na jedn\u00e9 stran\u011b jej to pot\u011b\u0161ilo, proto\u017ee Trip by psa v dom\u011b z\u0159ejm\u011b nesnesl, na druh\u00e9 v\u0161ak tu\u0161il, \u017ee spln\u011bn\u00ed nov\u00e9ho p\u0159\u00e1n\u00ed bude je\u0161t\u011b t\u011b\u017e\u0161\u00ed.<\/p>\n

Pot\u00e9 co usnula, se odebral do sv\u00e9ho pokoje a rovnou usedl za star\u00fd hudebn\u00ed n\u00e1stroj, kter\u00fd byl sou\u010d\u00e1st\u00ed kostry jeho pokoje, um\u00edst\u011bn na m\u00edst\u011b, kter\u00e9 mohl pova\u017eovat za srdce cel\u00e9 m\u00edstnosti. Unaven\u011b dosedl na malou d\u0159ev\u011bnou \u017eidli, kone\u010dky prst\u016f pohladil nov\u00e9 kl\u00e1vesy. Zav\u0159el o\u010di a pustil se do Einaudiho<\/em> skladby. P\u0159edstavoval si, \u017ee je vedle n\u011bj Tom, sleduje jeho pohybuj\u00edc\u00ed se prsty a za ka\u017ed\u00fd \u0161patn\u011b trefen\u00fd t\u00f3n jej dloubne do bok\u016f. Nakonec sm\u011bj\u00edc se skon\u010d\u00ed na podlaze a pust\u00ed si n\u011bjak\u00fd film se slibem, \u017ee se do toho pust\u00ed zase z\u00edtra.<\/p>\n

Jak dlouho to je\u0161t\u011b vydr\u017e\u00ed?!<\/div>\n

Lapen v n\u00e1dhern\u00e9 spleti t\u00f3n\u016f, p\u0159em\u00fd\u0161lel nad Lilyin\u00fdm narozeninov\u00fdm p\u0159\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
„Pros\u00edm, odst\u011bhujme se. Pros\u00edm, j\u00e1 chci, abychom bydleli s Tomem a Billem. A aby byl Dust m\u016fj pejsek. Jin\u00e9ho nechci.“<\/em><\/div>\n
Nevydr\u017e\u00ed to. Prom\u011bnil se v ubohou, plnou sklenku, jej\u00ed\u017e tekutina ji\u017e p\u0159et\u00e9k\u00e1 p\u0159es okraj. Nedok\u00e1\u017ee ji v sob\u011b zadr\u017eet. Mus\u00ed ji vypustit. \u010c\u00edm d\u0159\u00edv to ud\u011bl\u00e1, t\u00edm d\u0159\u00edv se bude c\u00edtit l\u00e9pe.<\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/div>\n
\n

Ve chv\u00edli, kdy se Tom odhodlal vr\u00e1tit se dom\u016f, bylo ji\u017e d\u00e1vno po setm\u011bn\u00ed. Vr\u00e1til v\u0161echny v\u011bci v\u010detn\u011b otcova svetru zp\u011bt do krabice, ulo\u017eil ji na p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto a p\u0159elezl k otvoru. B\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f p\u0159ejel po jm\u00e9nech, vy\u0159ezan\u00fdch do such\u00e9ho d\u0159eva. Slou\u017eila jako podpis. Ka\u017ed\u00fd, kdo nav\u0161t\u00edvil jejich \u00fakryt, se musel podepsat. Smutn\u00fdm pohledem sledoval jm\u00e9na JORG a TOM a uva\u017eoval nad t\u00edm, \u017ee mo\u017en\u00e1 nastal spr\u00e1vn\u00fd \u010das prozradit sv\u00e1 tajemstv\u00ed i n\u011bkomu t\u0159et\u00edmu. Pousm\u00e1l se, slezl ze stromu a celou cestou dom\u016f si p\u0159edstavoval, jak tam vezme Billa. Vyryje do kmene jeho jm\u00e9no, uk\u00e1\u017ee mu to posledn\u00ed, co mu po otci je\u0161t\u011b zbylo, to posledn\u00ed, co zbylo z jeho star\u00e9ho j\u00e1.<\/p>\n

Kdy\u017e po cel\u00e9m dni op\u011bt otev\u0159el dve\u0159e sv\u00e9ho pokoje a o\u010dima vyhledal sp\u00edc\u00ed klub\u00ed\u010dko na posteli, poc\u00edtil v\u00fd\u010ditku. Byl tak sobeck\u00fd. Bill pot\u0159eboval jeho pomoc a on se p\u0159esto sebral a na cel\u00fd den si dovolil zmizet a ut\u00e1p\u011bt se ve sv\u00e9m tr\u00e1pen\u00ed. Jist\u011b m\u011bl o n\u011bj strach.<\/div>\n

Zam\u00e1val na Dusta, kter\u00fd pouze zv\u011bdav\u011b zvedl hlavu, pohl\u00e9dl na n\u011bj a vz\u00e1p\u011bt\u00ed op\u011bt spokojen\u011b usnul na Billov\u011b boku. Tom se pousm\u00e1l, svl\u00e9kl ze sebe oble\u010den\u00ed a pouze ve spodn\u00edm pr\u00e1dle si klekl vedle Billovy tv\u00e1\u0159e. Ukazov\u00e1\u010dkem jej jemn\u011b pohladil po l\u00edci a vdechoval v\u016fni jeho \u010derstv\u011b umyt\u00fdch vlas\u016f. V slab\u00e9m sv\u011btle doho\u0159\u00edvaj\u00edc\u00ed sv\u00ed\u010dky m\u011bla jeho tv\u00e1\u0159 medov\u00fd odst\u00edn. Sledoval jeho chv\u011bj\u00edc\u00ed se \u0159asy a v\u00edc ne\u017e kdy jindy mu chyb\u011bla otcova slova. P\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jak by asi ohodnotil tenhle druh pokladu. Zd\u00e1l by se mu stejn\u011b n\u00e1dhern\u00fd?<\/p>\n

Necht\u011bl jej budit. V\u00fd\u010ditky jej v\u0161ak donutily k tomu, aby se sklonil k jeho tv\u00e1\u0159i a l\u00e1skypln\u011b jej pol\u00edbil do vlas\u016f, st\u00e9naje jeho jm\u00e9no.<\/p>\n

Bille.<\/em><\/div>\n

\n

\u010cernovlas\u00fd kluk se ospale prot\u00e1hl a vz\u00e1p\u011bt\u00ed unaven\u011b otev\u0159el o\u010di. Tom v nich mohl spat\u0159it strach, n\u00e1slednou \u00falevu a neuv\u011b\u0159itelnou d\u00e1vku n\u011bhy, se kterou se k n\u011bmu tak\u00e9 p\u0159itulil.<\/p><\/div>\n

„Och Bo\u017ee,“ \u0161eptal a tiskl jej na sv\u00e9 t\u011blo. „Jsi v po\u0159\u00e1dku.“ Zhluboka vdechoval zcela novou v\u016fni, ale nesna\u017eil se ji rozeznat. Necht\u011bl d\u011blat v\u016fbec nic. Cht\u011bl si pouze u\u017e\u00edvat jeho bl\u00edzkost a ujistit svou vyd\u011b\u0161enou du\u0161i, \u017ee se mu nic nestalo.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se.“ Tom jej zoufale l\u00edbal do vlas\u016f. „M\u011bl jsem se vr\u00e1tit d\u0159\u00edv.“<\/div>\n
„M\u011bli jsme takov\u00fd strach. S Babett jsme mysleli, \u017ee t\u011b lid\u00e9\u2026“<\/div>\n
„Bille,“ Tom zastavil rychl\u00fd p\u0159\u00edval jeho slov jedin\u00fdm pohledem. „Nic se mi nestalo. Pot\u0159eboval jsem b\u00fdt chv\u00edli s\u00e1m. Jenom j\u00e1 a moje my\u0161lenky.“<\/div>\n
„J\u00e1 to ch\u00e1pu. Pomohlo to? Ulevilo se ti?“<\/div>\n
Tom odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159 a neur\u010dit\u011b pokr\u010dil rameny. „J\u00e1 nev\u00edm.“ Prsty dloubal do povle\u010den\u00ed tak dlouho, dokud nenarazil na m\u011bkk\u00fd ply\u0161. Bill usnul v \u017eupanu.<\/div>\n
„Nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat. Sna\u017e\u00edm se rozt\u0159\u00eddit pocity na ty dobr\u00e9 a ty \u0161patn\u00e9, ale nejde mi to. V\u0161echno se mi sl\u00e9v\u00e1 v jednu ob\u0159\u00ed masu. Jako bych nebyl lidskou bytost\u00ed, ale pouze jakousi t\u011blesnou schr\u00e1nkou. U\u017e nev\u00edm, jak\u00e9 to je, b\u00fdt \u010dlov\u011bkem. Jsem pouze \u0161tvancem.“<\/div>\n
\n

Bill se pomalu posadil, naklonil se a vzal jeho tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed. D\u00edval se mu do o\u010d\u00ed dlouho, ne\u017e se odv\u00e1\u017eil promluvit. Ut\u00e1p\u011bl se v jejich nadpozemsk\u00e9 hloubce. V hloubce o\u010d\u00ed \u010dlov\u011bka, kter\u00fd mohl b\u00fdt k\u00fdmkoliv. Bl\u00e1zniv\u00fdm sn\u00edlkem, oddan\u00fdm p\u0159\u00edtelem, vynikaj\u00edc\u00edm l\u00e9ka\u0159em. K\u00fdmkoliv. Krom\u011b vraha, kter\u00fd by p\u0159ipravil mal\u00e9 d\u00edt\u011b o matku.<\/p>\n

„A co my dva?“ \u0161eptl. V krku c\u00edtil nep\u0159\u00edjemn\u00fd knedl\u00edk, a i p\u0159esto, \u017ee si to zakazoval, jeho nitro si d\u011blalo, co cht\u011blo. Uvnit\u0159 n\u011bj se odehr\u00e1vala sv\u011btov\u00e1 v\u00e1lka v\u0161ech p\u011bti smysl\u016f. Pod prsty c\u00edtil horkou k\u016f\u017ei, vdechoval zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, nezam\u011bnitelnou v\u016fni, naslouchal jeho nepravideln\u00fdm v\u00fddech\u016fm. Zrak m\u011bl v\u0161ak jasnou p\u0159evahu. To, co vid\u011bl, bylo na jeho nesm\u011blou du\u0161i\u010dku a\u017e p\u0159\u00edli\u0161. Toma p\u0159ed \u00faplnou nahotou zakr\u00fdvalo pouze velik\u00e9 spodn\u00ed pr\u00e1dlo. Z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00fd \u0160ach Mat, v\u0161ak pat\u0159il posledn\u00edmu smyslu. Chuti.<\/div>\n

P\u0159isunul se je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e, trhan\u011b se nadechl a pomalu p\u0159itiskl sv\u00e9 rty na Tomovy.<\/div>\n
„Co my dva, Tome?“ zopakoval svou ot\u00e1zku a op\u011bt jej l\u00e1skypln\u011b pol\u00edbil. „Kam bys za\u0159adil n\u00e1s dva? Mezi to dobr\u00e9, nebo \u0161patn\u00e9?“ zast\u00e9nal.<\/p>\n

Tom zalapal po dechu. Zav\u0159el o\u010di, pootev\u0159el rty a dovolil, aby do\u0161lo k dal\u0161\u00edmu polibku. Zprvu bylo jejich l\u00edb\u00e1n\u00ed v\u00e1hav\u00e9, pomal\u00e9, prosycen\u00e9 \u010distotou a d\u016fv\u011brou, st\u0159et jejich hladov\u00fdch jazyk\u016f v\u0161ak v\u0161echno r\u00e1zem zm\u011bnil. \u010casovan\u00e1 n\u00e1lo\u017e ne\u010dekan\u011b explodovala.<\/p>\n

Tom se v z\u00e1palu hladov\u00fdch polibk\u016f posadil na postel, Billa si vysadil na kl\u00edn a naposled mu om\u00e1men\u011b pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed p\u0159edt\u00edm, ne\u017e mu pono\u0159il prsty do vlhk\u00fdch vlas\u016f a v\u00e1\u0161niv\u011b jej pol\u00edbil. Se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima si vychutn\u00e1val ne\u010dekan\u00fd po\u017eitek. L\u00edb\u00e1n\u00ed Billa, bylo dokonal\u00e9. Bylo to je\u0161t\u011b dokonalej\u0161\u00ed, ne\u017e si p\u0159edstavoval. Jejich rty soupe\u0159ily o dominanci, nutily je do divok\u00fdch polibk\u016f ti\u0161e st\u00e9nat. Nep\u0159em\u00fd\u0161leli nad t\u00edm, zdali to bylo p\u0159\u00edli\u0161 rychl\u00e9. Ani jeden z nich necht\u011bl p\u0159ekro\u010dit pomyslnou hranici, pouze pot\u0159ebovali c\u00edtit bl\u00edzkost toho druh\u00e9ho. Pot\u0159ebovali si b\u00fdt bl\u00ed\u017e.<\/div>\n

S\u00edla Tomov\u00fdch polibk\u016f, nutila Billa zakl\u00e1n\u011bt hlavu na stranu. Lapaje po dechu, se od n\u011bj odt\u00e1hl, pokr\u00fdval jeho tv\u00e1\u0159 drobn\u00fdmi pusinkami a p\u0159itom zhluboka d\u00fdchal.<\/p>\n

T\u0159\u00e1sl se, kdy\u017e pomalu roztahoval nohy a obj\u00edmal jimi Tomovy boky. T\u0159\u00e1sl se, kdy\u017e byl n\u00e1sledn\u011b polo\u017een na z\u00e1da a Tom se s plach\u00fdm pohledem skl\u00e1n\u011bl nad n\u00edm. T\u0159\u00e1sl se, kdy\u017e mu s t\u00e9m\u011b\u0159 d\u011btskou neobratnost\u00ed rozvazoval uzl\u00edk a svl\u00e9kal \u017eupan. T\u0159\u00e1sl se, kdy\u017e Tomovo pr\u00e1dlo dopadlo na podlahu vedle n\u011bj. T\u0159\u00e1sl se, kdy\u017e se Tomovo t\u0159esouc\u00ed se t\u011blo poprv\u00e9 setkalo s t\u00edm jeho.<\/p>\n

Zav\u0159el o\u010di a p\u0159ijal jeho m\u011bkk\u00e9 rty. Zast\u00e9nal.<\/p>\n

M\u011bl neuv\u011b\u0159itelnou chu\u0165, namalovat ten okam\u017eik.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Pomalu na\u0161lapoval k\u0159ivolak\u00fdm, zabl\u00e1cen\u00fdm ter\u00e9nem. Sundal si kapuci a pokra\u010doval v ch\u016fzi se vzty\u010denou hlavou a pevn\u00fdm pohledem. Byl na sv\u00e9m m\u00edst\u011b. Nem\u011bl strach. Nec\u00edtil na sob\u011b ni\u010d\u00ed pohledy, pouze dotek zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pr\u00e1zdnoty. C\u00edtil se osam\u011ble, proto\u017ee to bylo poprv\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[559],"tags":[],"class_list":["post-4584","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bourdon"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4584","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4584"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4584\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4584"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4584"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4584"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}