{"id":4597,"date":"2013-10-19T17:00:00","date_gmt":"2013-10-19T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4583"},"modified":"2013-10-19T17:00:00","modified_gmt":"2013-10-19T16:00:00","slug":"tisic-a-jeden-pribeh-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/10\/19\/tisic-a-jeden-pribeh-4\/","title":{"rendered":"Tis\u00edc a jeden p\u0159\u00edb\u011bh 4."},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
P\u0159\u00edb\u011bh 18. – Pravda o Anisovi<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bylo to u\u017e n\u011bkolik dn\u00ed od chv\u00edle, kdy n\u00e1s s Tomem odvezli z na\u0161ich domov\u016f sem, do hotelu na druh\u00fd konec N\u011bmecka, p\u0159i\u010dem\u017e jsme nemohli opou\u0161t\u011bt na\u0161e pokoje. \u017d\u00e1dn\u00fd z host\u016f toti\u017e nemohl v\u011bd\u011bt, \u017ee jsme tam ubytovan\u00ed; mohli by to nahl\u00e1sit novin\u00e1\u0159\u016fm.<\/p>\n

\u010cas to byl absolutn\u011b p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd. Neb\u00fdt p\u00e1r sv\u011btl\u00fdch chvilek, kter\u00e9 jsme str\u00e1vili spole\u010dn\u011b s Tomem dlouh\u00fdm pov\u00edd\u00e1n\u00edm, jsem um\u00edral nudou a byl uv\u011bzn\u011bn\u00fd s\u00e1m se sv\u00fdmi my\u0161lenkami. Ob\u010das jsme se spojili s Anisem p\u0159es Skype – byly to hezk\u00e9 chvilky, ale p\u0159\u00edli\u0161 kr\u00e1tk\u00e9. Nicm\u00e9n\u011b i b\u011bhem nich jsem si sta\u010dil v\u0161imnout, jak moc je vy\u010derpan\u00fd. Tmav\u00e9 kruhy pod o\u010dima, kter\u00e9 v\u00fdjime\u010dn\u011b neopl\u00fdvaly hrav\u00fdmi jiskrami, m\u011b nab\u00e1daly ke starostem. Co se s n\u00edm d\u011blo?<\/p>\n

Pravdu jsem zjistil nedlouho pot\u00e9. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee Anis by dok\u00e1zal ud\u011blat cokoliv, jen aby ochr\u00e1nil ty, kter\u00e9 m\u00e1 r\u00e1d. Nikdy bych ale ne\u0159ekl, \u017ee do toho „cokoliv“ pat\u0159\u00ed i\u2026 vra\u017eda. Jakmile mi do\u0161lo, \u017ee to byl on, srdce se mi divoce rozbu\u0161ilo \u0161okem i vyd\u011b\u0161en\u00edm, ale z\u00e1rove\u0148 neuv\u011b\u0159itelnou vd\u011b\u010dnost\u00ed. Zabit\u00edm Johna riskoval v\u0161echno, jen aby ochr\u00e1nil m\u011b a Toma.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Po skon\u010den\u00ed hlasit\u00e9ho vesel\u00ed v hlavn\u00edm pokoji jsem Anise odvedl do sv\u00e9ho pokoje. Kdy\u017e mi bylo mizern\u011b, byl u m\u011b, aby mi byl oporou, a te\u010f bylo na \u010dase, aby se role vym\u011bnily. Nepochyboval jsem o tom, \u017ee jsem jedin\u00fd, kdo zn\u00e1 pravdu. Komu by se sv\u011b\u0159oval, \u017ee m\u00e1 na rukou krev?<\/p>\n

„Jak jsi v\u011bd\u011bl, \u017ee jsem to ud\u011blal j\u00e1?“ vzhl\u00e9dl ke mn\u011b s \u010dir\u00fdm zoufalstv\u00edm vepsan\u00fdm v o\u010d\u00edch. Byl zlomen\u00fd, na pokraji. Nemusel jsem p\u0159em\u00fd\u0161let dlouho, ne\u017e jsem k n\u011bmu p\u0159e\u0161el a pevn\u011b ho objal. Anis sebou trhnul, ale odevzdan\u011b obto\u010dil pa\u017ee kolem m\u00e9ho pasu a obli\u010dej mi zabo\u0159il ke krku.<\/p>\n

„Poznal jsem ti to na o\u010d\u00edch a zp\u016fsobu chov\u00e1n\u00ed,“ zamumlal jsem ti\u0161e, konej\u0161iv\u011b ho hlad\u00edc po z\u00e1dech a vlasech.<\/div>\n

„Mus\u00edm ti b\u00fdt odporn\u00fd. Jsem zr\u016fda, zabil jsem \u010dlov\u011bka!“ zavyl bolestn\u011b.<\/div>\n
Okam\u017eit\u011b jsem se odt\u00e1hl a tvrd\u011b na n\u011bj pohl\u00e9dl.<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00e1 zr\u016fda nejsi, rozum\u00ed\u0161? Ud\u011blal jsi to, co jsi musel, a pravd\u011bpodobn\u011b jsi t\u00edm zachr\u00e1nil \u017eivot spoust\u011b chlapc\u016f. D\u011blal jsem si o n\u011bm v\u00fdzkum – tak vysok\u00e9 procento \u00fasp\u011b\u0161nosti m\u011bl kv\u016fli tomu, \u017ee v\u011bt\u0161ina chlapc\u016f, kter\u00e9 „l\u00e9\u010dil“, sice \u0159ekli, \u017ee jsou z nich heterosexu\u00e1lov\u00e9, ale nedlouho na to se zabili. Jejich p\u0159\u00e1tel\u00e9 tvrd\u00ed, \u017ee m\u011bli v\u00fd\u010ditky, proto\u017ee zase za\u010dali myslet na jin\u00e9 chlapce. Tak\u017ee to posledn\u00ed, co ty jsi, je zr\u016fda, rozum\u00ed\u0161? Jsi hrdina, Anisi. John byl zr\u016fda.“<\/p>\n

Horliv\u011b vrt\u011bl hlavou, odm\u00edtal v\u011b\u0159it m\u00fdm slov\u016fm, a pustil m\u016fj pas. M\u00edrn\u011b zvedl rozt\u0159esenou pravou ruku, v \u0161oku na n\u00ed z\u00edraj\u00edc. „Tahle ruka\u2026 Ani na vte\u0159inu jsem nezav\u00e1hal p\u0159i stisknut\u00ed spou\u0161t\u011b, Bille. Ani na vte\u0159inu,“ vydechl zdrcen\u011b.<\/div>\n

Jemn\u011b jsem chytil jeho dla\u0148 do sv\u00e9 a vd\u011b\u010dn\u011b ji pol\u00edbil na h\u0159bet.<\/div>\n
„Nevid\u00edm v tob\u011b zr\u016fdu ani tak. Jen\u2026 mi d\u011bl\u00e1 starost, aby t\u011b nechytili, Anisi.“<\/div>\n
„O to jsem se postaral\u2026 M\u011bl jsem neleg\u00e1ln\u011b dr\u017eenou zbra\u0148, jej\u00ed stopy vedou do It\u00e1lie a otisky jsem \u017e\u00e1dn\u00e9 neud\u011blal. Nav\u00edc, John byl hajzl nejvy\u0161\u0161\u00edho kalibru, nikdo se tomu nebude v\u011bnovat n\u011bjak d\u016fkladn\u011bji.“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ vydechl jsem \u00falevn\u011b. „M\u011bl by ses j\u00edt vyspat, Anisi, mus\u00ed\u0161 b\u00fdt vy\u010derpan\u00fd.“<\/p>\n

„Neusnu,“ zavrt\u011bl hlavou, ale j\u00e1 na jeho n\u00e1mitky nebral z\u0159etel a k posteli ho odt\u00e1hl. Za\u010d\u00ednal b\u00fdt apatick\u00fd, tak\u017ee mi nezb\u00fdvalo nic jin\u00e9ho, ne\u017e mu prsty rozechv\u011bl\u00fdmi studem rozepnout ko\u0161ili. Na\u0161t\u011bst\u00ed si ale v\u0161iml, \u017ee jsem hodn\u011b nesv\u016fj, a kalhoty si st\u00e1hl s\u00e1m, bez dal\u0161\u00edch protest\u016f ulehaj\u00edc do postele. „Z\u016fsta\u0148,“ zamumlal tichou prosbu, kdy\u017e jsem se ot\u00e1\u010del k odchodu.<\/p>\n

P\u0159ekvapen\u011b jsem se k n\u011bmu oto\u010dil, ale kdy\u017e jsem se mu pod\u00edval do o\u010d\u00ed, nemohl jsem ho odm\u00edtnout. Ml\u010dky jsem si svl\u00e9kl kalhoty a jen v tri\u010dku a boxerk\u00e1ch si vlezl k n\u011bmu. T\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b se ke mn\u011b p\u0159isunul a pevn\u011b m\u011b objal kolem pasu. Pom\u011brn\u011b nejist\u011b jsem se zavrt\u011bl, ale nakonec jsem se podvolil a lehce ho pohladil po pa\u017ei.<\/p>\n

Ten ve\u010der toti\u017e ne\u0161lo o m\u011b, ale o Anise a jeho psychiku, pot\u0159eboval pomoc. Le\u017eeli jsme ml\u010dky, jedin\u00fdm zvukem byl n\u00e1\u0161 dech a ob\u010dasn\u00e9 za\u0161ust\u011bn\u00ed pe\u0159in. Zat\u00edmco Anis m\u011b nep\u0159est\u00e1val pevn\u011b obj\u00edmat, j\u00e1 ho d\u00e1l hladil po pa\u017ei a bedliv\u011b ho pozoroval, v\u0161\u00edmal si zm\u011bny v jeho obli\u010deji.<\/p>\n

„V\u00e1\u017en\u011b ti nejsem odporn\u00fd?“ zamumlal ti\u0161e po n\u011bkolika minut\u00e1ch ticha.<\/div>\n

„Ne a nikdy nebude\u0161,“ okam\u017eit\u011b jsem se k n\u011bmu p\u0159itiskl. „Nikdy jsem nikomu nev\u011b\u0159il tolik jako tob\u011b a Tomovi. Jsi jedin\u00fd krom\u011b n\u011bj, u koho dok\u00e1\u017eu takhle le\u017eet; v\u00edm, \u017ee jsem v bezpe\u010d\u00ed. A tak bych se u nikoho, kdo by mi byl odporn\u00fd, nikdy nec\u00edtil.“<\/div>\n
Anis se letmo pousm\u00e1l, na\u010de\u017e mi vtiskl polibek do vlas\u016f. Snad se c\u00edtil klidn\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n

<\/div>\n

\u00b0\u00b0\u00b0<\/div>\n
\n

Tom, Kay i t\u00e1ta u\u017e od probuzen\u00ed pokra\u010dovali v oslav\u00e1ch. J\u00e1 se jich ale ne\u00fa\u010dastnil, proto\u017ee jsem st\u00e1le le\u017eel pevn\u011b p\u0159itisknut\u00fd k Anisovi, kter\u00fd sebou zm\u00edtal pod n\u00e1porem \u0161patn\u00fdch sn\u016f. Ve snaze upokojit ho, jsem mu do ucha broukal tich\u00e9 melodie a hladil ho po pa\u017ei. Nic nepom\u00e1halo. S povzdychem jsem mu zabo\u0159il hlavu pod rameno a pevn\u011bji se k n\u011bmu p\u0159itiskl.<\/p>\n

„Pro\u010d jsi p\u0159estal broukat?“ najednou ti\u0161e zamumlal.<\/div>\n

Polekan\u011b jsem sebou trhl, tv\u00e1\u0159 se mi okam\u017eit\u011b zbarvila rum\u011bncem.<\/div>\n
„Proto\u017ee to nepom\u00e1halo. A nav\u00edc t\u011b to o\u010dividn\u011b i vzbudilo.“<\/div>\n
„Jsem za to r\u00e1d, m\u011bl jsem p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 sny,“ s povzdechem mi odhrnul vlasy z \u010dela, ale usm\u00e1l se. „Nav\u00edc budu muset brzy odjet, tak\u017ee brzk\u00e9 vst\u00e1v\u00e1n\u00ed nen\u00ed na \u0161kodu. Tuplem, kdy\u017e prvn\u00ed v\u011bc, kterou vid\u00edm, jsou tvoje stydliv\u011b sklopen\u00e9 o\u010di a nejist\u00fd \u00fasm\u011bv.“<\/p>\n

„Kam chce\u0161 odjet?“ rozhodl jsem se ignorovat jeho posledn\u00ed pozn\u00e1mku a zeptat se na to, co m\u011b opravdu zaj\u00edmalo. „Sly\u0161el jsem Kaye, jak \u0159\u00edkal, \u017ee v\u0161ichni z\u016fstanete a trochu si u\u017eijete,“ pom\u011brn\u011b zmaten\u011b jsem k n\u011bmu vzhl\u00ed\u017eel. Necht\u011bl jsem, aby odjel. Tuplem te\u010f, kdy\u017e o\u010dividn\u011b nebyl zcela v po\u0159\u00e1dku, co se psychick\u00e9 str\u00e1nky t\u00fd\u010de.<\/div>\n

„Pot\u0159ebuju na n\u011bjakou dobu odjet mimo realitu, srovnat se s mou novou identitou, nau\u010dit se \u017e\u00edt s cejchem vraha,“ lehce m\u011b pohladil po tv\u00e1\u0159i. „Mus\u00edm se schovat.“<\/div>\n
„Nechci, abys odjel,“ p\u0159iznal jsem ti\u0161e. „J\u00e1 t\u011b tu pot\u0159ebuju, Anisi. Dr\u017e\u00ed\u0161 m\u011b pohromad\u011b.“<\/p>\n

Chvilku na m\u011b p\u0159ekvapen\u011b z\u00edral, ne\u017e se pousm\u00e1l. „Tak poje\u010f se mnou. Chci jet na chalupu. Je skryt\u00e1 v les\u00edch, m\u011bli bychom absolutn\u00ed soukrom\u00ed.“<\/div>\n

Tentokr\u00e1t jsem p\u0159ekvapen\u011b z\u00edral j\u00e1 na n\u011bj. „Opravdu bych mohl?“<\/div>\n
Anis se rozesm\u00e1l a p\u0159itakal. „Samoz\u0159ejm\u011b, dokonce budu r\u00e1d, kdy\u017e se p\u0159id\u00e1\u0161. Budeme dv\u011b du\u0161e zm\u00edtaj\u00edc\u00ed se na pokraji zhroucen\u00ed. T\u0159eba se n\u00e1m spole\u010dn\u011b poda\u0159\u00ed zm\u00e1to\u017eit se. U\u017eijeme si relax, je tam vyh\u0159\u00edvan\u00fd baz\u00e9n.“<\/div>\n
„To zn\u00ed super,“ p\u0159itakal jsem nad\u0161en\u011b. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel jsem nad mo\u017en\u00fdmi n\u00e1sledky – prost\u011b jsem vid\u011bl mo\u017enost b\u00fdt s Anisem s\u00e1m a okam\u017eit\u011b se j\u00ed chopil. Bu\u010f m\u011b to zni\u010d\u00ed, nebo naopak posiln\u00ed. Jenom \u010das uk\u00e1\u017ee, kter\u00e1 z t\u011bch dvou mo\u017enost\u00ed se zrealizuje.<\/p>\n

„Tak jo, dohodnuto. Ale te\u010f, kdy\u017e dovol\u00ed\u0161\u2026 docela bych si pot\u0159eboval odsko\u010dit a tvoje nohy jsou do m\u00fdch zamotan\u00e9 takov\u00fdm zp\u016fsobem, \u017ee se boj\u00edm, abych ti je nezlomil p\u0159i pokusu rozmotat je,“ pobaven\u011b nadzvedl pe\u0159inu.<\/div>\n

Okam\u017eit\u011b jsem rozpa\u010dit\u011b zrudl a sp\u011b\u0161n\u011b je rozmotal, tisknouc si kolena k b\u0159ichu. „Promi\u0148,“ zahuh\u0148al jsem se sklopen\u00fdm pohledem. Ti\u0161e jsem vyp\u00edskl, kdy\u017e mi se sv\u00fdm obli\u010dejem vlezl p\u0159\u00edmo do zorn\u00e9ho pole.<\/div>\n
„Neomlouvej se po\u0159\u00e1d, v noci jsem byl maxim\u00e1ln\u011b spokojen\u00fd,“ s \u00fasm\u011bvem m\u011b pol\u00edbil na \u010delo, ne\u017e se odt\u00e1hl. „Zajdeme si na sn\u00eddani a pak vyraz\u00edme, ano? Mus\u00edme se je\u0161t\u011b stavit doma pro tv\u00e9 oble\u010den\u00ed.“<\/p>\n

„Nic nepot\u0159ebuju, v\u0161echno m\u00e1m s sebou, jen si pozd\u011bji n\u011bkter\u00e9 kousky properu v ruce,“ s pokr\u010den\u00edm ramen jsem se posadil a prohr\u00e1bl si neposedn\u00e9 vlasy tr\u010d\u00edc\u00ed do v\u0161ech stran.<\/div>\n

„T\u00edm l\u00e9pe, m\u016f\u017eeme tedy vyrazit rovnou tam, odtud to nen\u00ed tak daleko, zhruba t\u0159i hodiny,“ usm\u00edval se, zat\u00edmco vst\u00e1val. Pokradmu jsem sledoval jeho z\u00e1da a hru sval\u016f, zat\u00edmco se protahoval. „M\u011bl by ses tedy za\u010d\u00edt p\u0159ipravovat.“<\/div>\n
„Ka\u0161lu na to, sv\u00e1\u017eu si vlasy do cul\u00edku a nasad\u00edm br\u00fdle, nem\u00e1m n\u00e1ladu na nic slo\u017eit\u011bj\u0161\u00edho. A ne, nebudu \u0159e\u0161it ani oble\u010den\u00ed,“ dodal jsem, kdy\u017e jsem si v\u0161iml, \u017ee Anis otv\u00edr\u00e1 pusu k ot\u00e1zce. „D\u017e\u00edny a mikina, nic v\u00edc.“<\/p>\n

„V\u00ed\u0161, jen tak mimo \u0159e\u010d\u2026“ pozorn\u011b na m\u011b kouknul. „Tak ti to stejn\u011b slu\u0161\u00ed nejv\u00edc. Plus tyhle roztomil\u00e9 rum\u011bnce a prost\u011b\u2026 Perfektn\u00ed,“ usm\u00e1l se, ne\u017e zmizel za dve\u0159mi koupelny.<\/div>\n

Zmu\u010den\u011b jsem za\u00fap\u011bl – pro\u010d mi to d\u011blal? Rad\u011bji jsem se ale zvedl a p\u0159evl\u00e9kl se d\u0159\u00edv, ne\u017e by se Anis sta\u010dil vr\u00e1tit. Pe\u010dliv\u011b zabalen\u00fd v bezpe\u010d\u00ed sv\u00e9 hu\u0148at\u00e9 mikiny jsem rovnou za\u010dal balit, abych \u0161et\u0159il dal\u0161\u00ed \u010das. Cht\u011bl jsem prost\u011b zmizet, s Anisem po boku.<\/p>\n

„Kam se bal\u00ed\u0161?“ ozval se mi za z\u00e1dy p\u0159ekvapen\u00fd Tom\u016fv hlas.<\/div>\n

„Jedeme s Anisem na jeho chatu,“ usm\u00e1l jsem se. „Oba si chceme odpo\u010dinout.“<\/div>\n
„V tom p\u0159\u00edpad\u011b si to hezky u\u017eijte,“ nad\u0161en\u011b m\u011b objal a pol\u00edbil m\u011b do vlas\u016f. „\u010cas od \u010dasu se ozvi, abych v\u011bd\u011bl, \u017ee jsi v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee se mnou je v naprost\u00e9m bezpe\u010d\u00ed,“ pousm\u00e1l se Anis, kter\u00fd akor\u00e1t vylezl z koupelny.<\/div>\n
„Ani na vte\u0159inu jsem o tom nezapochyboval,“ p\u0159itakal Tom souhlasn\u011b, op\u011btuj\u00edc mu \u00fasm\u011bv.<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. P\u0159\u00edb\u011bh 18. – Pravda o Anisovi Bylo to u\u017e n\u011bkolik dn\u00ed od chv\u00edle, kdy n\u00e1s s Tomem odvezli z na\u0161ich domov\u016f sem, do hotelu na druh\u00fd konec N\u011bmecka, p\u0159i\u010dem\u017e jsme nemohli opou\u0161t\u011bt na\u0161e pokoje. \u017d\u00e1dn\u00fd z host\u016f toti\u017e nemohl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[567],"tags":[],"class_list":["post-4597","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-tisic-a-jeden-pribeh"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4597","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4597"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4597\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4597"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4597"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4597"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}