{"id":4604,"date":"2013-10-16T17:00:00","date_gmt":"2013-10-16T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4590"},"modified":"2013-10-16T17:00:00","modified_gmt":"2013-10-16T16:00:00","slug":"bourdon-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/10\/16\/bourdon-13\/","title":{"rendered":"Bourdon 13."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e se pr\u00e1zdn\u00fdmi ulicemi rozezn\u011bly zb\u011bsil\u00e9 v\u00fdk\u0159iky sir\u00e9n policejn\u00edch aut a sanitky, byla S\u00e1ra ji\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 hodinu po smrti. Tom zaslechl jejich vzd\u00e1lenou ozv\u011bnu, nev\u011bnoval j\u00ed v\u0161ak ani nejmen\u0161\u00ed pozornost. Nedok\u00e1zal se soust\u0159edit na nic konkr\u00e9tn\u00edho. Nedok\u00e1zal p\u0159em\u00fd\u0161let. Sv\u011bt se pro n\u011bj v tu chv\u00edli zastavil a pomy\u0161len\u00ed na budoucnost mu p\u0159i\u0161lo a\u017e sm\u011b\u0161n\u011b malichern\u00e9.<\/p>\n

Opravdu se cht\u011bl st\u00e1t je\u0161t\u011b p\u0159ed hodinou l\u00e9ka\u0159em?!<\/p>\n

Opravdu se je\u0161t\u011b p\u0159ed hodinou t\u011b\u0161il na to, co jej \u010dek\u00e1?!<\/p>\n

Sklonil tv\u00e1\u0159 a zad\u00edval se na sv\u00e9 ruce, ve kter\u00fdch neust\u00e1le sv\u00edral S\u00e1\u0159inu malou dla\u0148 i p\u0159esto, \u017ee mu stisk nebyl op\u011btov\u00e1n. Po tv\u00e1\u0159i mu st\u00e9kaly slzy, kter\u00e9 nedok\u00e1zal zastavit, ale po\u0159\u00e1d byl natolik v \u0161oku, \u017ee si je ani s\u00e1m necht\u011bl p\u0159ipustit. D\u00fdchal nepravideln\u011b, zhluboka, a p\u0159esto se mu zd\u00e1lo, \u017ee m\u00edstnost n\u011bkdo ochudil o kysl\u00edk. Bylo mu na zvracen\u00ed, vnit\u0159nosti se mu kroutily jako po \u0161\u00edlen\u00e9 j\u00edzd\u011b na koloto\u010di a on si p\u0159\u00e1l pouze jedin\u00e9. Aby to kone\u010dn\u011b p\u0159estalo a on mohl vystoupit. T\u0159\u00e1sl se, proto\u017ee moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, co jej \u010dek\u00e1. Byl cel\u00fd od krve, jej\u00ed tv\u00e1\u0159 i t\u011blo bylo jist\u011b poset\u00e9 miliony otisk\u016f jeho prst\u016f, kter\u00e9 zanechal p\u0159i zb\u011bsil\u00e9m \u00fasil\u00ed pomoct ji. Selhal. Pr\u00e1v\u011b proto nem\u00ednil ut\u00e9ct. Bylo to zbyte\u010dn\u00e9. A\u0165 u\u017e by se rozb\u011bhl kamkoliv, v\u011bd\u011bl, \u017ee by jej obraz S\u00e1\u0159iny zakrvaven\u00e9, kdysi hezk\u00e9 tv\u00e1\u0159e, stejn\u011b dob\u011bhl.<\/p>\n

Sir\u00e9ny aut se p\u0159ibl\u00ed\u017eily. U\u017e je nevn\u00edmal jako ozv\u011bnu. Nyn\u00ed mu p\u0159\u00edmo dr\u00e1saly u\u0161n\u00ed bub\u00ednky a v\u011bd\u011bl, \u017ee mu nez\u016fst\u00e1v\u00e1 moc \u010dasu. Netu\u0161il, kde se zjevily, netu\u0161il ani to, kdo je p\u0159ivolal, p\u0159esto v\u011bd\u011bl, \u017ee a\u017e se budou vracet zp\u011bt na stanici, pojede s nimi. Jako hlavn\u00ed podez\u0159el\u00fd.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

Pomalu pustil S\u00e1\u0159inu dla\u0148, je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm j\u00ed v\u0161ak sundal n\u00e1ramek, kter\u00fd od n\u011bj dostala k narozenin\u00e1m. Byla to jen lacin\u00e1 napodobenina t\u011bch, kter\u00e9 j\u00ed kupoval Trip b\u011bhem sv\u00e9ho dvo\u0159en\u00ed, p\u0159esto z n\u011bj m\u011bla radost, jako by byl ze zlata nebo vz\u00e1cn\u00fdch kamen\u016f. Pamatoval si jej\u00ed \u00fasm\u011bv. Rozz\u00e1\u0159en\u00fd pohled o\u010d\u00ed barvy bazalkov\u00e9ho list\u00ed. Obj\u00edmala jej snad deset minut a p\u0159\u00edsahala mu, \u017ee jej nesund\u00e1, dokud osud nerozd\u011bl\u00ed jejich cesty.<\/p>\n

„Nech\u00e1m si ho, ano?“ Za\u0161eptal, i kdy\u017e dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee jej nesly\u0161ela. Ukazov\u00e1\u010dkem hladil malou holubici a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, zdali tu\u0161ila, \u017ee je osud rozd\u011bl\u00ed d\u0159\u00edv, ne\u017e by \u010dekal. Ukryl si jej do kapsy a s\u00e1m sob\u011b sl\u00edbil, \u017ee jej bude m\u00edt u sebe do t\u00e9 doby, ne\u017e je osud op\u011bt nespoj\u00ed.<\/p>\n

Trhl sebou, jakmile jej do o\u010d\u00ed ude\u0159ilo siln\u00e9 sv\u011btlo. Nyn\u00ed u\u017e nepochyboval. Dorazili do c\u00edle. Naposled na ni pohl\u00e9dl. Neb\u00fdt dobit\u00e9 tv\u00e1\u0159e, pomyslel by si, \u017ee pouze usnula. Vypadala uvoln\u011bn\u011b, p\u016fsobila dokonce tak, jako by byla se v\u0161\u00edm naprosto sm\u00ed\u0159en\u00e1. Jako by ani jin\u00fd konec neo\u010dek\u00e1vala.<\/p>\n

Ve chv\u00edli, kdy dovnit\u0159 vb\u011bhlo n\u011bkolik vysok\u00fdch, statn\u00fdch mu\u017e\u016f, nesly\u0161n\u011b vzlykl a odvr\u00e1til pohled. Od toho okam\u017eiku bylo v\u0161echno jak\u00e9si rozmazan\u00e9. Pamatoval si pouze n\u011bkolik v\u011bc\u00ed. Zoufal\u00e9 v\u00fdk\u0159iky jej\u00edch rodi\u010d\u016f, nen\u00e1vistn\u00e9 pohledy policist\u016f i zdravotn\u00edk\u016f, kte\u0159\u00ed p\u0159i\u0161li pozd\u011b. Pamatoval si ostr\u00fd, nep\u0159\u00edjemn\u00fd zvuk, kdy\u017e se chladn\u00fd kov setkal s jeho k\u016f\u017e\u00ed, jak dostal pouta. Ze v\u0161eho nejv\u00edc si v\u0161ak pamatoval na m\u00edhaj\u00edc\u00ed se obrazy za oknem policejn\u00edho auta. P\u0159edstavoval si je jako jednotliv\u00e9 etapy sv\u00e9 budoucnosti, kter\u00e1 byla stejn\u00e1. Tmav\u00e1, osam\u011bl\u00e1 a ztracen\u00e1.<\/p>\n

<\/em> \u2026<\/div>\n

<\/div>\n
\n

Prudce otev\u0159el o\u010di a vyst\u0159elil do sedu. Ne\u010dekan\u00e1 bolest zad jej v\u0161ak p\u0159inutila vst\u00e1t o n\u011bco pomaleji, ne\u017e m\u011bl p\u016fvodn\u011b v \u00famyslu. Chvilku mu trvalo, ne\u017e se zorientoval. B\u011bhem n\u00ed, si sta\u010dil uv\u011bdomit hned dv\u011b v\u011bci. U\u017e nikdy nebude sp\u00e1t v k\u0159esle, i kdy\u017e to bylo d\u00edky Billovi v\u00edce ne\u017e p\u0159\u00edjemn\u00e9, a pr\u00e1v\u011b t\u00edm se dostal k druh\u00e9mu pozn\u00e1n\u00ed. Bill byl pry\u010d. Z\u016fstala po n\u011bm pouze v\u016fn\u011b, kterou b\u011bhem noci nas\u00e1klo Tomovo oble\u010den\u00ed.<\/p>\n

Promas\u00edroval si ztuhl\u00fd krk a zaposlouchal se do okoln\u00edch zvuk\u016f, kter\u00e9 mu mohly b\u00fdt n\u00e1pov\u011bdou, kam v\u0161ichni zmizeli. Proto\u017ee nejenom Bill, ale i Lily s Dustem byli pry\u010d, a to bylo skute\u010dn\u011b podez\u0159el\u00e9. Zejm\u00e9na Dust mu byl t\u00e9m\u011b\u0159 neust\u00e1le v pat\u00e1ch. Unaven\u011b si prot\u0159el tv\u00e1\u0159 a vykro\u010dil ke dve\u0159\u00edm; kdy\u017e m\u00edjel mal\u00fd stolek vedle gau\u010de, v\u0161iml si poskl\u00e1dan\u00e9ho kousku pap\u00edru, kter\u00fd na kop\u011b obal\u016f od sladkost\u00ed p\u0159\u00edmo z\u00e1\u0159il. Vzal jej mezi prsty, rozbalil jej a v rychlosti p\u0159e\u010detl kr\u00e1tk\u00fd vzkaz. Myslel si, \u017ee byl pouze ospal\u00fd a ur\u010dit\u011b vid\u011bl \u0161patn\u011b, proto si po\u0159\u00e1dn\u011b prot\u0159el o\u010di a zad\u00edval se na vzkaz je\u0161t\u011b jednou. Nebyl ospal\u00fd. Na b\u00edl\u00e9m pozad\u00ed se vyj\u00edmala ta sam\u00e1 slova.<\/p>\n

Ob\u011bma V\u00e1m moc d\u011bkuji. A.<\/p>\n

<\/em> Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zavrt\u011bl hlavou. Opravdu jej kdysi pova\u017eoval za nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele?!<\/div>\n

Odpov\u011b\u010f p\u0159i\u0161la spole\u010dn\u011b s Billem, kter\u00fd po \u0161pi\u010dk\u00e1ch ve\u0161el do pokoje, lev\u00e1 ruka se mu t\u0159\u00e1sla, jak v n\u00ed siln\u011b sv\u00edral hrnek s k\u00e1vou, tu druhou si tiskl k bok\u016fm. Vypadal smutn\u011b a Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee i p\u0159esto, \u017ee se s t\u00edm sna\u017eil vypo\u0159\u00e1dat, je\u0161t\u011b to nedok\u00e1zal. Jakmile se jejich pohledy setkaly, Billovy o\u010di se roz\u0161\u00ed\u0159ily p\u0159ekvapen\u00edm, rty vesel\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Ten v\u0161ak m\u00edrn\u011b zesl\u00e1bl, jakmile pohledem zalet\u011bl ke vzkazu, kter\u00fd z\u0159ejm\u011b mohl za Tomovo zklam\u00e1n\u00ed v o\u010d\u00edch.<\/p>\n

„\u010cetl jsem jej,“ opatrn\u011b polo\u017eil hrnek na st\u016fl a popo\u0161el bl\u00ed\u017e. „Je mi to tak l\u00edto.“<\/div>\n

„To nemus\u00ed,“ Tom svou bolest zakryl slab\u00fdm \u00fasm\u011bvem a s\u00e1m se nat\u00e1hl pro polibek. Jakmile do\u0161lo ke spojen\u00ed jejich rt\u016f, automaticky mu vpletl dlan\u011b do vlas\u016f a st\u00e1hl si jej do objet\u00ed. „Mrz\u00ed m\u011b pouze to, \u017ee jsem se s n\u00ed nemohl ani rozlou\u010dit. Kdov\u00ed, jestli ji v\u016fbec je\u0161t\u011b uvid\u00edm,“ \u0161eptal a ve\u0161kerou svou bolest a tr\u00e1pen\u00ed vl\u00edb\u00e1val do havran\u00edch pramen\u016f.<\/div>\n
„A co Babett?“ Zv\u011bdav\u011b se rozhl\u00e9dl kolem sebe. Bylo zvykem, \u017ee v tomhle \u010dase tan\u010dila po kuchyni s va\u0159e\u010dkou v ruce a hlasit\u00fdm zp\u011bvem se sna\u017eila p\u0159ek\u0159i\u010det r\u00e1dio.<\/div>\n
„Byla tady,“ Bill se ot\u0159el nosem o jeho tv\u00e1\u0159 a op\u011bt se rozz\u00e1\u0159il. „Asi jsem j\u00ed sv\u00fdm zjevem vyd\u011bsil. T\u00e9m\u011b\u0159 p\u016fl hodiny m\u011b tiskla v n\u00e1ru\u010d\u00ed a pot\u00e9 si vzpomn\u011bla, \u017ee zapomn\u011bla \u010dokol\u00e1du.“<\/div>\n
„\u010cokol\u00e1du?“ Tom pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou. „Co m\u00e1 zase za lubem?“ b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f hladil Billa po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Chce up\u00e9ct b\u00e1bovku a \u010dokol\u00e1dov\u00e9 l\u00edvance. Dostal jsem se do r\u00e1je.“ Bill a\u017e posko\u010dil nad\u0161en\u00edm a Tom se pokou\u0161el nemyslet na Andrease a t\u011b\u0161it se spole\u010dn\u011b s n\u00edm.<\/p>\n

Ne\u0161lo to. Za ta l\u00e9ta spolu pro\u017eili tolik v\u011bc\u00ed, m\u011bli tolik kr\u00e1sn\u00fdch vzpom\u00ednek a pr\u00e1v\u011b ty mu nedovolovaly sm\u00ed\u0159it se s my\u0161lenkou, \u017ee je n\u00e1hle v\u0161echno pry\u010d. Op\u0159el se tv\u00e1\u0159\u00ed o tu Billovu a ti\u0161e zast\u00e9nal. Tiskl jej ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed, d\u00fdchal jeho tajemnou, kr\u00e1snou v\u016fni, kter\u00e1 byla na kluka p\u0159\u00edli\u0161 sladk\u00e1, na d\u00edvku p\u0159\u00edli\u0161 siln\u00e1. Byla jedine\u010dn\u00e1. Pat\u0159ila pouze jemu. Tom by ji poznal mezi tis\u00edci dal\u0161\u00edch. Stala se jeho osobn\u00edm heroinem.<\/p>\n

„Mus\u00edm j\u00edt.“<\/div>\n

Bill sebou vyd\u011b\u0161en\u011b trhl a pohl\u00e9dl mu do o\u010d\u00ed. „Kam chce\u0161 j\u00edt?“p\u00edpl. Tom neodpov\u011bd\u011bl, Andreasovo pod\u011bkov\u00e1n\u00ed slo\u017eil a ukryl do kapsy mikiny, v\u011bnoval Billovi drobn\u00fd polibek a rozhodn\u00fdm krokem vykro\u010dil ke dve\u0159\u00edm. Narazil si sv\u00e9 star\u00e9 lacin\u00e9 botasky, kter\u00e9 v\u0161ak pro n\u011bj m\u011bly mnohem v\u011bt\u0161\u00ed hodnotu ne\u017e elegantn\u00ed boty, kter\u00e9 se mu v\u017edy sna\u017eila nanutit matka. A to i p\u0159esto, \u017ee sotva dr\u017eely pohromad\u011b. „Tome,“ na ramenou uc\u00edtil v\u00e1hav\u00fd dotek. „Jsi si jist\u00fd, \u017ee to chce\u0161 ud\u011blat?“ Zastavil se.<\/div>\n
„Nejsem si jist\u00fd. Ale mus\u00edm to ud\u011blat.“ Oto\u010dil se a pohl\u00e9dl do tv\u00e1\u0159e klukovi, kter\u00fd byl d\u016fvodem toho v\u0161eho.<\/p>\n

Nemohl se v\u011b\u010dn\u011b ukr\u00fdvat a doufat v z\u00e1zrak. Bylo to stejn\u011b zbyte\u010dn\u00e9, jako \u010dekat na d\u016fv\u011bru od nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele. V\u011bd\u011bl, \u017ee pokud jej cht\u011bl n\u011bkdy vz\u00edt svobodn\u011b na skute\u010dn\u00e9 rande, na zmrzlinu, nebo pouze na oby\u010dejnou proch\u00e1zku, mus\u00ed vyl\u00e9zt ze sv\u00e9 skr\u00fd\u0161e. Byl nevinn\u00fd a bylo jenom na n\u011bm, zda se mu to poda\u0159\u00ed v\u0161em i dok\u00e1zat.<\/div>\n

Vzal do dlan\u00ed Billovu tv\u00e1\u0159, p\u0159it\u00e1hl ji k t\u00e9 sv\u00e9. Jejich jazyky se na kr\u00e1tkou chv\u00edli propletly, vydaly tich\u00fd, mlaskav\u00fd zvuk a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se od n\u011bj odsunul, ukon\u010duj\u00edc hlubok\u00fd polibek. Bill si ol\u00edzl nab\u011bhl\u00e9 rty a v\u00e1\u017en\u011b na n\u011bj pohl\u00e9dl.<\/p>\n

„Pros\u00edm, dej na sebe pozor, ano?“<\/div>\n

Tom se m\u00edsto odpov\u011bdi pousm\u00e1l, nerad sliboval. Sliby byly nevyzpytateln\u00e9 a pom\u00edjiv\u00e9. Pohladil jej po l\u00edci. „Cel\u00fd \u017eivot je zav\u0159eno v kleci a nen\u00ed to pt\u00e1\u010de. Co to je?“<\/div>\n
Bill zmaten\u011b nakr\u010dil obo\u010d\u00ed, vr\u00e1ska, kter\u00e1 se mu zjevila na \u010dele, byla jasn\u00fdm d\u016fkazem toho, \u017ee p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed. Tom\u016fv \u00fasm\u011bv se roz\u0161\u00ed\u0159il spokojenost\u00ed.<\/div>\n
„Vida, kone\u010dn\u011b h\u00e1danka, na kterou nezn\u00e1\u0161 odpov\u011b\u010f.“<\/div>\n
Naposled jej pol\u00edbil a vyb\u011bhl do v\u011btrn\u00e9ho, chladn\u00e9ho r\u00e1na.<\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/div>\n
\n

Na to, \u017ee bylo pouze osm hodin r\u00e1no a po\u010das\u00ed nebylo p\u0159\u00edli\u0161 p\u0159\u00edv\u011btiv\u00e9 pro rann\u00ed b\u011bh nebo romantickou proch\u00e1zku, bylo v ulic\u00edch a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 mnoho lid\u00ed. Srdce mu spla\u0161en\u011b tlouklo, na\u0161ept\u00e1valo mu, \u017ee by se m\u011bl vr\u00e1tit, zkusit to jindy nebo jinou cestou, ale on odm\u00edtal b\u00fdt zbab\u011bl\u00fd jako Andreas. Pr\u00e1v\u011b my\u0161lenka na n\u011bj jej hnala vp\u0159ed. Tmav\u00e1 kapuce mu zakr\u00fdvala v\u011bt\u0161inu tv\u00e1\u0159e, z\u0159ejm\u011b v\u0161ak nebyla dosta\u010duj\u00edc\u00edm ochrann\u00fdm prost\u0159edkem. Se sklon\u011bnou tv\u00e1\u0159\u00ed kr\u00e1\u010del d\u00e1l, nesoust\u0159edil se na cestu, kterou \u0161el, ani skupinky lid\u00ed, kter\u00e9 m\u00edjel. Sv\u011bt kolem n\u011bj se n\u00e1hle pono\u0159il do zvl\u00e1\u0161tn\u00edho ticha, na kter\u00e9 nebyl zvykl\u00fd. Pr\u00e1v\u011b to jej donutilo na chv\u00edli vzhl\u00e9dnout, vz\u00e1p\u011bt\u00ed toho v\u0161ak litoval. V\u0161echny pohledy sm\u011b\u0159ovaly pr\u00e1v\u011b k n\u011bmu. Utkv\u011bly na n\u011bm jak o\u010di kolemjdouc\u00edch, tak i \u0159idi\u010d\u016f, nebo prodava\u010d\u016f v okoln\u00edch obchodech. V\u0161ichni m\u011bli v o\u010d\u00edch pouze jedin\u00e9. Odpor.<\/p>\n

Zni\u010den\u011b se kousl do rtu, zrychlil krok a modlil se, aby se vypa\u0159il. Aby byl alespo\u0148 na t\u011bch deset minut, kter\u00e9 mu zabere cesta, neviditeln\u00fdm.<\/div>\n

\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Bill pozoroval tal\u00ed\u0159, kter\u00fd p\u0159ed n\u011bj Babett postavila, nedok\u00e1zal se zbavit pobaven\u00e9ho \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n

„Douf\u00e1m, \u017ee ti bude chutnat,“ usm\u011bvav\u00e1 \u017eena se spokojen\u011b posadila naproti n\u011bmu, p\u0159it\u00e1hla si k sob\u011b sv\u016fj tal\u00ed\u0159 a s chut\u00ed se pustila do kr\u00e1sn\u011b von\u00edc\u00edch dobrot. „Uvid\u00ed\u0161, \u017ee a\u017e to v\u0161echno sn\u00ed\u0161, bude\u0161 siln\u00fd a d\u00e1\u0161 se do po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„O tom nepochybuji,“ Bill se chichotaje zakousl do \u010derstv\u011b upe\u010den\u00e9ho l\u00edvance a pohl\u00e9dl na ni. „Kdy\u017e se mi poda\u0159\u00ed sn\u00edst \u010dty\u0159i b\u00e1bovky a osm l\u00edvanc\u016f, budu nejenom siln\u00fd, ale tak\u00e9 se i hezky zakulat\u00edm.“<\/div>\n
„A to bude jen dob\u0159e,“ Babett se nat\u00e1hla, n\u011b\u017en\u011b jej pohladila po tv\u00e1\u0159i. „Jsi stra\u0161n\u011b huben\u00fd, zlat\u00ed\u010dko.“<\/div>\n
„Je to opravdu a\u017e tak zl\u00e9?“ zeptal se Bill s plnou pusou j\u00eddla, odlo\u017eil l\u00edvanec, sklonil tv\u00e1\u0159 a zklaman\u00fdm pohledem prol\u00e9tl sv\u00e9 vy\u010dn\u00edvaj\u00edc\u00ed boky a ploch\u00e9 b\u0159icho.<\/p>\n

Babett mu p\u0159ipomn\u011bla jeho vlastn\u00ed m\u00e1mu. U\u017e kdy\u017e byl mal\u00e9 d\u00edt\u011b, m\u011bl velik\u00e9 probl\u00e9my s p\u0159ib\u00edr\u00e1n\u00edm na v\u00e1ze. Moc dob\u0159e si pamatoval, jak mu musela p\u0159e\u0161\u00edvat i to nejmen\u0161\u00ed oble\u010den\u00ed, proto\u017ee mu bylo voln\u00e9. Myslel si, \u017ee se to v\u011bkem uprav\u00ed, ale \u0159ekl by, \u017ee to bylo je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed.<\/p>\n

„Jen to hezky v\u0161echno sn\u011bz a bude dob\u0159e,“ hrav\u011b na n\u011bj mrkla, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se rozhl\u00e9dla kolem sebe. Dust le\u017e\u00edc\u00ed u dve\u0159\u00ed, zbyst\u0159il pozornost, proto\u017ee si myslel, \u017ee hled\u00e1 pr\u00e1v\u011b jej. Ospale se zvedl a p\u0159icupital si pro pohlazen\u00ed. „Kde je vlastn\u011b Tom? Jemu by tak\u00e9 neu\u0161kodilo n\u011bkolik l\u00edvanc\u016f.“<\/div>\n

„J\u00e1 vlastn\u011b nev\u00edm,“ p\u0159iznal Bill tich\u00fdm hlasem a vyhl\u00e9dl z okna doufaje, \u017ee v d\u00e1lce spat\u0159\u00ed jeho v\u011btrem o\u0161lehanou tv\u00e1\u0159. Na druh\u00e9 stran\u011b cesty si n\u011bjak\u00fd mal\u00fd kluk se sv\u00fdm t\u00e1tou pou\u0161t\u011bl draka. Otec se na n\u011bj py\u0161n\u011b usm\u00edval a chlapec pi\u0161t\u011bl radost\u00ed a nad\u0161en\u011b ukazoval, jak vysoko jej\u00edch d\u00edlo vylet\u011blo. Billa p\u0159i pohledu na n\u011b napadlo pouze jedin\u00e9. Pat\u0159\u00ed i ten usm\u011bvav\u00fd, \u0161\u0165astn\u00fd mu\u017e do z\u00e1stupu lid\u00ed, kte\u0159\u00ed Toma nen\u00e1vid\u00ed? „Nev\u00edm, co se stalo. Z\u0159ejm\u011b za to m\u016f\u017ee ten Andreas\u016fv vzkaz. Zvedl se a \u0159ekl, \u017ee mus\u00ed odej\u00edt. Ne\u0159ekl pro\u010d ani kam. Dokonce ani to, kdy se vr\u00e1t\u00ed.“<\/p>\n

Smutn\u011b se rozhl\u00ed\u017eel po m\u00edstnosti a\u017e do chv\u00edle, kdy jeho pohled utkv\u011bl na drobn\u00e9 mal\u016fvce, kter\u00e1 zdobila jeho \u010derstv\u011b zas\u00e1drovanou ruku. N\u011bkolik centimetr\u016f od palce, na b\u00edl\u00e9m pozad\u00ed, vynikalo drobn\u00e9, \u010dern\u00e9 srd\u00ed\u010dko. Nevn\u00edmal Babett, kter\u00e1 se posadila vedle n\u011bj, nepoc\u00edtil dokonce ani pohlazen\u00ed, kter\u00e9 mu v\u011bnovala. Mysl\u00ed byl pouze u v\u010derej\u0161\u00ed noci a u chv\u00edle, kdy mu jej tam namaloval.<\/p>\n

„V\u00ed\u0161, Bille, m\u00e1 to t\u011b\u017ek\u00e9. Kdybych byla na jeho m\u00edst\u011b j\u00e1, d\u00e1vno bych se sesypala.“ Odml\u010dela se, aby zahnala dot\u011brn\u00e9 slzy. „V\u00ed\u0161, co se \u0159\u00edk\u00e1? \u017de v\u011bzen\u00ed po\u017e\u00edr\u00e1 lidskou du\u0161i. Cel\u00e9 t\u0159i roky jsem se za n\u011bj modlila. Prosila jsem Boha, aby mi vr\u00e1til m\u00e9ho chlapce takov\u00e9ho, jak\u00fd byl. B\u00e1la jsem se, \u017ee se vr\u00e1t\u00ed cizinec pln\u00fd zloby, nen\u00e1visti a touhy pomst\u00edt se v\u0161em, kte\u0159\u00ed mu tak stra\u0161n\u011b ubl\u00ed\u017eili. A pod\u00edvej se na n\u011bj.“<\/div>\n

Bill j\u00ed kr\u00e1tce pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed, i ta chvilka j\u00ed v\u0161ak posta\u010dila na to, aby v nich spat\u0159ila p\u0159esn\u011b to sam\u00e9, co p\u0159ed n\u011bkolika dny u Toma.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 je smutn\u00fd, m\u00e9n\u011b otev\u0159en\u00fd a nesm\u011bje se tolik jako d\u0159\u00edv, ale i to je podle m\u011b pouze ot\u00e1zkou \u010dasu. Zase bude jako d\u0159\u00edv. Je to \u00fa\u017easn\u00fd kluk, Bille. A m\u00e1 t\u011b moc r\u00e1d.“<\/p>\n

Bill p\u0159ik\u00fdvl. Cht\u011bl j\u00ed \u0159\u00edct, jak moc jej m\u00e1 r\u00e1d, jak je pro n\u011bj d\u016fle\u017eit\u00fd, ale slova se mu zasekla n\u011bkde v krku a narazila na ob\u0159\u00ed k\u00e1men, kter\u00fd mu nedovoloval promluvit. P\u0159edstavil si jej, jak bloud\u00ed ulicemi, v\u0161ichni se po n\u011bm ot\u00e1\u010d\u00ed, ukazuj\u00ed na n\u011bj prstem, \u0161eptaj\u00ed si, jejich zloba a ho\u0159kost otr\u00e1v\u00ed okoln\u00ed vzduch. Nedok\u00e1zal uv\u011b\u0159it, jak hloup\u00ed a naivn\u00ed m\u016f\u017eou lid\u00e9 b\u00fdt. V\u011b\u0159\u00ed pouze tomu, \u010demu cht\u011bj\u00ed v\u011b\u0159it. D\u00edvaj\u00ed se, ale p\u0159esto nevid\u00ed. Jsou slep\u00ed. Imunn\u00ed v\u016f\u010di pravd\u011b, nao\u010dkov\u00e1ni virem obrovsk\u00e9 l\u017ei, kter\u00e1 jim zatemnila mozek. Kousl se do rtu a pohl\u00e9dl Babett do o\u010d\u00ed.<\/div>\n

Bylo neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, \u017ee se z n\u011bkolika des\u00edtek obyvatel\u016f na\u0161li pouze dva, kte\u0159\u00ed mu v\u011b\u0159\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/div>\n
\n

Do tv\u00e1\u0159e jej bi\u010doval ostr\u00fd v\u00edtr, o\u010di jej nep\u0159\u00edjemn\u011b \u0161t\u00edpaly, srdce mu v hrudi spla\u0161en\u011b tlouklo. Zhluboka d\u00fdchal a sna\u017eil se nepodlehnout skute\u010dnosti, \u017ee se po t\u0159ech letech op\u011bt nach\u00e1zel na m\u00edst\u011b, kter\u00e9 jej p\u0159ipravilo o v\u0161e. St\u00e1l na konci lidupr\u00e1zdn\u00e9 ulice a pohled up\u00edral na zch\u00e1tralou barabiznu, kter\u00e1 byla snad v je\u0161t\u011b hor\u0161\u00edm stavu, ne\u017e si pamatoval. \u010c\u00e1st st\u0159echy se propadla, tak\u017ee v n\u00ed byla velik\u00e1 d\u00edra, kter\u00e1 p\u016fsobila dojmem, \u017ee se v jej\u00edm nitru rozprost\u00edr\u00e1 naprost\u00e1 nicota. Zdi byly ve st\u00e1diu rozkladu, zmizelo chatrn\u00e9 oplocen\u00ed i zbytky sklen\u011bn\u00e9 v\u00fdpln\u011b oken. Rozhl\u00e9dl se kolem sebe. Chata byla d\u00edky uboh\u00e9mu stavu, ve kter\u00e9m se nach\u00e1zela, neuv\u011b\u0159iteln\u00fdm protikladem plochy hust\u00e9ho porostu jehli\u010dnan\u016f, rozl\u00e9haj\u00edc\u00ed se kolem. Les Z\u00e1zrak\u016f. P\u0159esn\u011b tak mu s t\u00e1tou \u0159\u00edkali. V\u017edy kdy\u017e jim bylo nejh\u016f\u0159, vy\u0161li si na proch\u00e1zku a spole\u010dn\u011b prosili o z\u00e1zrak.<\/p><\/div>\n

Vzpom\u00ednka na otce jej p\u0159\u00edjemn\u011b zah\u0159\u00e1la u srdce. Mo\u017en\u00e1 by se tam m\u011bl j\u00edt pod\u00edvat. Znal jej p\u0159eci l\u00e9pe ne\u017e kdokoliv jin\u00fd, a kdy\u017e se mu po\u0161t\u011bst\u00ed, najde i Pir\u00e1tskou z\u00e1kladnu, kterou tam spole\u010dn\u011b postavili, kdy\u017e mu bylo osm let.<\/p>\n

Zabalil se do tepl\u00e9ho svetru a vykro\u010dil sm\u011brem k vysok\u00fdm borovic\u00edm.<\/p>\n

Ano. Nastal ten spr\u00e1vn\u00fd \u010das poprosit o z\u00e1zrak.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Kdy\u017e se pr\u00e1zdn\u00fdmi ulicemi rozezn\u011bly zb\u011bsil\u00e9 v\u00fdk\u0159iky sir\u00e9n policejn\u00edch aut a sanitky, byla S\u00e1ra ji\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 hodinu po smrti. Tom zaslechl jejich vzd\u00e1lenou ozv\u011bnu, nev\u011bnoval j\u00ed v\u0161ak ani nejmen\u0161\u00ed pozornost. Nedok\u00e1zal se soust\u0159edit na nic konkr\u00e9tn\u00edho. Nedok\u00e1zal p\u0159em\u00fd\u0161let. Sv\u011bt se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[559],"tags":[],"class_list":["post-4604","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bourdon"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4604","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4604"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4604\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4604"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4604"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4604"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}