{"id":4611,"date":"2013-10-13T17:00:00","date_gmt":"2013-10-13T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4597"},"modified":"2013-10-13T17:00:00","modified_gmt":"2013-10-13T16:00:00","slug":"wenn-es-manchmal-regnet-29","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/10\/13\/wenn-es-manchmal-regnet-29\/","title":{"rendered":"Wenn es manchmal regnet 29."},"content":{"rendered":"
autor: Lisa<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
*<\/div>\n
\n

N\u011bkdy mezi t\u00edm, co znamen\u00e1 b\u00fdt odv\u00e1\u017en\u00fd a co znamen\u00e1 b\u00fdt hloup\u00fd, nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd rozd\u00edl.<\/em><\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

P\u0159\u00ed\u0161t\u00ed r\u00e1no se Bill vzbudil tak n\u00e1hle, jako by mu n\u011bkdo zak\u0159i\u010del do ucha. Zmaten\u011b se posadil na posteli a promnul si rozespalou tv\u00e1\u0159. Chv\u00edli jen bezdu\u0161e sed\u011bl, ne\u017e na n\u011bj v\u0161echno dolehlo.<\/p><\/div>\n

Tak, bylo to tady. Dnes byl jeho velk\u00fd den.<\/p>\n

No tak, o nic nejde.<\/em> Jeho vnit\u0159n\u00ed hlas byl klidn\u00fd a on v\u011bd\u011bl, \u017ee to nen\u00ed proto, \u017ee by doopravdy o nic ne\u0161lo. Ut\u011b\u0161oval ho proto, \u017ee o nic ne\u0161lo, proto\u017ee bylo od za\u010d\u00e1tku jasn\u00e9, \u017ee se k heroinu vr\u00e1t\u00ed. Bylo jedno, jak moc se sna\u017eil tv\u00e1\u0159it, \u017ee je to v\u0161echno u\u017e za n\u00edm. Ale jak \u0159ekl Anis – nejd\u0159\u00edv by musel heroin dostat ze sv\u00e9 mysli. A to on po\u0159\u00e1d nedok\u00e1zal.<\/p>\n

A tak tady sed\u011bl v dealerov\u011b dom\u011b, v p\u0159\u00edzem\u00ed na stole byla p\u0159ipraven\u00e1 ta\u0161ka pln\u00e1 mal\u00fdch psan\u00ed\u010dek nacpan\u00fdch heroinem a najednou mu bylo jasn\u00e9, kam celou tu dobu vlastn\u011b sm\u011b\u0159oval. Jako by neust\u00e1le ob\u00edhal kolem toho b\u00edl\u00e9ho poku\u0161en\u00ed, a\u017e na to, \u017ee postupn\u011b ob\u00edhal po\u0159\u00e1d v t\u011bsn\u011bj\u0161\u00edch kruz\u00edch, a\u017e najednou mezi n\u00edm a heroinem u\u017e zase nebyl v\u016fbec \u017e\u00e1dn\u00fd odstup.<\/p>\n

Hlasit\u011b si odfrknul a zakroutil hlavou. Jak byl hloup\u00fd! Ze v\u0161ech m\u00edst na sv\u011bt\u011b se rozhodl, \u017ee p\u016fjde k Anisovi – na m\u00edsto, kde se heroin v\u00e1lel na ka\u017ed\u00e9m rohu. Souhlasil, \u017ee p\u016fjde na plac a bude ho prod\u00e1vat ostatn\u00edm her\u00e1k\u016fm! Dok\u00e1zal si p\u0159edstavit, jak ka\u017ed\u00e9mu z nich vytrh\u00e1v\u00e1 jehlu z ruky jen proto, aby si ji mohl zap\u00edchnout do vlastn\u00ed \u017e\u00edly. A v\u011bd\u011bl, \u017ee by to bylo dobr\u00e9. Mo\u017en\u00e1 stejn\u011b dobr\u00e9, jako to bylo poprv\u00e9. Bylo to v\u0161echno tak z\u0159ejm\u00e9 – u\u017e od prvn\u00ed chv\u00edle, kdy vy\u0161el z domu a opustil bratra. Jen to tenkr\u00e1t nevid\u011bl. Nebo necht\u011bl vid\u011bt. Ka\u017ed\u00fd racion\u00e1ln\u011b uva\u017euj\u00edc\u00ed \u010dlov\u011bk by se sna\u017eil dr\u017eet co nejd\u00e1le od jen sebemen\u0161\u00edho poku\u0161en\u00ed, kter\u00e9 by mohlo zavinit, \u017ee do toho zase spadne.<\/div>\n

\n
\n

Znamenalo to tedy, \u017ee to vzd\u00e1v\u00e1? Nebo sp\u00ed\u0161, \u017ee to vzd\u00e1v\u00e1 jeho podv\u011bdom\u00ed? Te\u010f, kdy\u017e nem\u011bl vedle sebe sv\u00e9ho bratra, bylo ka\u017ed\u00fdm dnem t\u011b\u017e\u0161\u00ed si pamatovat, pro\u010d se toho vzdal. \u010clov\u011bk rychle zapom\u00edn\u00e1 na \u0161patn\u00e9 vzpom\u00ednky a m\u00e1 tendenci si v\u011bci zp\u011btn\u011b p\u0159ikr\u00e1\u0161lovat. Opravdu na tom byl tenkr\u00e1t tak \u0161patn\u011b? Opravdu mu u\u017e heroin ned\u00e1val nic dobr\u00e9ho? – Co kdyby to zkusil znovu, ale tentokr\u00e1t u\u017e v\u00ed, \u017ee do toho nesm\u00ed spadnout tak jako minule. Tentokr\u00e1t by si mohl d\u00e1vat pozor. Nav\u00edc by ur\u010dit\u011b na\u0161el zp\u016fsob, jak se k tro\u0161ce heroinu v\u017edy dostat, ani\u017e by se musel vracet ke sv\u00e9mu star\u00e9mu zp\u016fsobu, jak\u00fdm si sh\u00e1n\u011bl pen\u00edze. Mohl by za\u010d\u00edt zlehka – jen \u0161\u0148upat, aspo\u0148 ze za\u010d\u00e1tku. A pak by se vid\u011blo. T\u0159eba by mu to sta\u010dilo. V\u011bd\u011bl, \u017ee je siln\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e byl p\u0159edt\u00edm. U\u017e by se p\u0159ece nenechal tak hloup\u011b nap\u00e1lit, jako poprv\u00e9. Ale nebyla to ta nejv\u011bt\u0161\u00ed lidsk\u00e1 slabost? – P\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed o vlastn\u00ed neomylnosti a nep\u0159emo\u017eitelnosti?<\/p>\n

Bo\u017ee!<\/p>\n

<\/em> Co jen m\u011bl d\u011blat? Mohl z toho v\u0161eho vycouvat? Mohl \u0159\u00edct Anisovi, \u017ee mu za v\u0161echno d\u011bkuje, ale \u017ee si nemysl\u00ed, \u017ee by pro n\u011bj n\u011bco na opl\u00e1tku mohl ud\u011blat on s\u00e1m? M\u011bl v\u016fbec odvahu se mu po tom, co se stalo v\u010dera, pod\u00edvat do o\u010d\u00ed?<\/p>\n

Nedok\u00e1zal si v hlav\u011b srovnat, jak se ohledn\u011b toho vlastn\u011b c\u00edt\u00ed. Anis mu byl ciz\u00ed a p\u0159ece bl\u00ed\u017e ne\u017e kdo jin\u00fd. Dok\u00e1zal sd\u00edlet jeho vnit\u0159n\u00ed chaos, a z\u00e1rove\u0148 mu dok\u00e1zal d\u00e1t jin\u00fd n\u00e1hled na v\u011bc. Nejv\u00edce mu samoz\u0159ejm\u011b pomohl bratr, ale nikdy ho nemohl doopravdy pochopit. Nemohl pochopit tu pal\u010divou nutkavou touhu, kter\u00e1 d\u0159\u00edmala uvnit\u0159 n\u011bj a jen \u010dekala, a\u017e se bude moct probrat a naplno se zase rozho\u0159et. Tom ji mo\u017en\u00e1 dok\u00e1zal do\u010dasn\u011b uspat. Ale nedok\u00e1zal ji zhasit. Po\u0159\u00e1d to v n\u011bm p\u0159etrv\u00e1valo. A dnes – v\u00edc ne\u017e kdy jindy hrozilo, \u017ee ho p\u0159em\u016f\u017ee. A on vedle sebe nebude m\u00edt nikoho, kdo zastav\u00ed jeho ruku.<\/p>\n

Jak bylo mo\u017en\u00e9, \u017ee je\u0161t\u011b p\u00e1r dn\u016f zp\u00e1tky byl tak neochv\u011bjn\u011b p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee to v\u0161echno zvl\u00e1dne a dnes si byl t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00fd, \u017ee je v\u0161emu konec? Opravdu to mohl jen tak snadno zahodit? -V\u0161echno to utrpen\u00ed a tr\u00fdzn\u011bn\u00ed, kter\u00fdm si spolu s bratrem pro\u0161li jen proto, aby ho zbavili jeho z\u00e1vislosti. A on je te\u010f schopn\u00fd p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, \u017ee si znova d\u00e1. Jako by na ni\u010dem z toho, \u010deho spolu dos\u00e1hli, nez\u00e1le\u017eelo.<\/p>\n

Ale \u010deho vlastn\u011b dos\u00e1hli? Poda\u0159ilo se jim doc\u00edlit toho, \u017ee z\u016fstal \u010dist\u00fd. Te\u010dka. Nekonalo se \u017e\u00e1dn\u00e9 z\u00e1zra\u010dn\u00e9 zapojen\u00ed do \u017eivota. \u017d\u00e1dn\u00e9 z\u00e1zra\u010dn\u00e9 rozuzlen\u00ed. Po\u0159\u00e1d byl na hran\u011b, po\u0159\u00e1d byl v poku\u0161en\u00ed. Po\u0159\u00e1d byl \u010dlov\u011bkem bez z\u00e1zem\u00ed. Bez c\u00edle. Beze sm\u011bru. Cel\u00e9 to bylo mnohem v\u011bt\u0161\u00ed, ne\u017e si uv\u011bdomoval. Nebylo to jen o tom, jak se zbavit heroinu. Bylo to o tom, jak si vz\u00edt sv\u016fj \u017eivot zp\u00e1tky. A to se nedalo zvl\u00e1dnout za t\u00fdden odvyk\u00e1n\u00ed, ani za m\u011bs\u00edc od\u0159\u00edk\u00e1n\u00ed. Mo\u017en\u00e1 se to u\u017e nedalo zvl\u00e1dnout nikdy.<\/p>\n

„Bille!“ zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e ho vyru\u0161ilo z my\u0161lenek a zvedl se z postele pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy Anis ve\u0161el do pokoje.<\/div>\n

„U\u017e jsi vzh\u016fru? No, v\u00fdborn\u011b,“ usm\u00e1l se na n\u011bj Arab a p\u0159istoupil k n\u011bmu bl\u00ed\u017e. Na okam\u017eik to vypadalo, \u017ee ho chce obejmout, ale nakonec se zarazil v p\u016flce pohybu a rozpa\u010dit\u011b se na n\u011bj zazubil. „Hm\u2026 tak\u017ee jsi p\u0159ipraven\u00fd?“ Bill mu na ot\u00e1zku odpov\u011bd\u011bl ml\u010denliv\u00fdm nadzvednut\u00edm obo\u010d\u00ed a pro\u0161el kolem n\u011bj ven z pokoje.<\/div>\n
„Tak fajn,“ zamumlal Anis, ne\u017e vy\u0161el za Billem.<\/p>\n

Bill si sedl ke stolu v kuchyni a nechal Anise, a\u0165 mu ud\u011bl\u00e1 sn\u00eddani. Koneckonc\u016f byla jeho povinnost se o n\u011bj starat, kdy\u017e ho uvrtal do takov\u00e9 situace, tak\u017ee se nec\u00edtil nejm\u00e9n\u011b provinile, kdy\u017e ho Arab obskakoval.<\/div>\n

Klidn\u011b usrk\u00e1val k\u00e1vu a po\u010d\u00edtal tich\u00e9 chv\u00edle. Nem\u011blo v\u00fdznam u\u017e nad\u00e1le rozeb\u00edrat v\u0161echny mo\u017enosti, kter\u00e9 dnes mohly nastat. Bu\u010f je u\u017e dost siln\u00fd a zvl\u00e1dne to, nebo ne. Vlastn\u011b ho uklid\u0148ovalo, \u017ee v\u00ed, jak m\u016f\u017ee dopadnout. Bylo to mnohem lep\u0161\u00ed, ne\u017e kdyby sv\u00e9 mo\u017enosti neznal. Mnohem lep\u0161\u00ed, ne\u017e kdyby do toho \u0161el poslepu. Ale on u\u017e to v\u0161echno za\u017eil. Mo\u017en\u00e1 bude jen sta\u010dit pamatovat si, co v\u0161echno mu heroin vzal. Mo\u017en\u00e1 bude sta\u010dit si pamatovat, jak\u00e9 to je, b\u00fdt sv\u00e1zan\u00fd s n\u011b\u010d\u00edm tak pevn\u011b, \u017ee se \u010dlov\u011bk nem\u016f\u017ee pomalu ani s\u00e1m nadechnout. A on u\u017e necht\u011bl b\u00fdt sv\u00e1zan\u00fd. Ani s heroinem, ani s \u010d\u00edmkoli jin\u00fdm.<\/p>\n

„Chce\u0161, abych ti vysv\u011btlil co a jak?“ navrhnul mu Anis. Bill pomalu do\u017ev\u00fdkal sousto a zapil ho k\u00e1vou, ne\u017e odpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n

„V\u00edm, jak to chod\u00ed,“ \u0159ekl prost\u011b. Nepot\u0159eboval rady typu – bu\u010f opatrn\u00fd a nem\u011bj toho u sebe nikdy dost na to, aby t\u011b zab\u00e1sli za dealerstv\u00ed. Pen\u00edze si vem p\u0159edem. Ned\u00e1vej na dluh a rozhodn\u011b se s nik\u00fdm ned\u00e1vej do \u0159e\u010di ohledn\u011b p\u016fvodu matro\u0161e a tv\u00e9ho „zam\u011bstnavatele“. Znal tahle nepsan\u00e1 pravidla, i kdy\u017e do t\u00e9to chv\u00edle jen z druh\u00e9 strany.<\/div>\n
„Fajn, jak mysl\u00ed\u0161. Tady jsou kl\u00ed\u010dky od auta,“ pokr\u010dil Anis rameny a polo\u017eil p\u0159ed n\u011bj kl\u00ed\u010de. Nebude se mu vnucovat, kdy\u017e o to Bill nestoj\u00ed.<\/p>\n

Bill nem\u011bl \u0159idi\u010d\u00e1k, ale vlastn\u011b na tom nez\u00e1le\u017eelo. To auto bylo sp\u00ed\u0161 n\u011bco jako kancel\u00e1\u0159. Bylo to to sam\u00e9 auto, kde v\u017edycky p\u0159ed\u00e1val Lukas fet jemu – bylo zaparkovan\u00e9 pobl\u00ed\u017e placu a v\u017edycky, kdy\u017e si n\u011bkdo p\u0159i\u0161el pro d\u00e1vku, sta\u010dilo jen zaj\u00edt do auta a vz\u00edt si, kolik jste pot\u0159ebovali. Rozhodn\u011b to bylo bezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e se promen\u00e1dovat po place s kapsami narvan\u00fdmi heroinem. Taky to bylo to sam\u00e9 auto, kde Bill Lukasovi platil za heroin protislu\u017ebou. Pot\u0159\u00e1sl hlavou, aby tu vzpom\u00ednku zahnal a s povzdechem si schoval kl\u00ed\u010dky do kapsy od d\u017e\u00edn\u016f. Anis se na n\u011bj zkoumav\u011b zad\u00edval, a\u017e Billovi p\u0159i\u0161lo, \u017ee se sna\u017e\u00ed mu \u010d\u00edst my\u0161lenky.<\/p>\n

„No, tak j\u00e1 p\u016fjdu,“ zvedl se Bill od stolu. Obl\u00e9kl si bundu, vzal si ta\u0161ku s heroinem a je\u0161t\u011b jednou zkontroloval, \u017ee m\u00e1 kl\u00ed\u010dky od auta ulo\u017een\u00e9 bezpe\u010dn\u011b v kapse. Oto\u010dil se na Anise, aby se s n\u00edm rozlou\u010dil a vte\u0159inu m\u011bl pocit, \u017ee se p\u0159ed n\u00edm bude plazit po kolenou a prosit ho, aby ho tam nepos\u00edlal. \u017de mu pom\u016f\u017ee naj\u00edt n\u011bkoho jin\u00e9ho, ale jen a\u0165 tam nemus\u00ed on. Nakonec tu my\u0161lenku potla\u010dil a nep\u0159esv\u011bd\u010div\u011b se na Anise usm\u00e1l. „P\u0159ej mi \u0161t\u011bst\u00ed.“<\/div>\n

Arab se zvedl od stolu a p\u0159istoupil k n\u011bmu. Beze slova jej k sob\u011b na okam\u017eik p\u0159itiskl a pak ho chlap\u00e1cky popl\u00e1cal po z\u00e1dech. „Kdyby byl n\u011bjak\u00fd probl\u00e9m – nikdy jsi m\u011b nevid\u011bl.“<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ u\u0161kl\u00edbl se Bill a sna\u017eil se potla\u010dit pocit zklam\u00e1n\u00ed, kter\u00fd na n\u011bj najednou dolehl. Myslel si snad, \u017ee Anisovi na n\u011bm n\u011bjak zvl\u00e1\u0161\u0165 z\u00e1le\u017e\u00ed? – Kdyby \u0161lo do tuh\u00e9ho, nejsp\u00ed\u0161 by ho Arab klidn\u011b nechal shn\u00edt ve v\u011bzen\u00ed. Nevid\u011bl v Billovi nic ne\u017e vhodnou pracovn\u00ed s\u00edlu, kter\u00e1 mu pom\u016f\u017ee p\u0159eklenout moment\u00e1ln\u00ed nedostatek dealer\u016f v ter\u00e9nu. Vy\u0161el ven a zabouchl za sebou dve\u0159e, proto\u017ee najednou u\u017e necht\u011bl s Anisem z\u016fst\u00e1vat v dom\u011b d\u00e9le, ne\u017e bylo t\u0159eba. Nadechl se venkovn\u00edho vzduchu a zhluboka vydechl.<\/p>\n

Tak fajn. Seber se a hlavn\u011b nef\u0148ukej. Bude to v pohod\u011b. Bude to v pohod\u011b. Bude to v pohod\u011b. Bude\u0161 v pohod\u011b.<\/em><\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Sotva dorazil na plac, m\u011bl pocit, \u017ee se nezastav\u00ed. Sice za n\u00edm lidi chodili postupn\u011b – nebyli tak hloup\u00ed, aby budili v\u00edc pozornosti ne\u017e obvykle, ale vypadalo to, \u017ee Lukas u\u017e musel dost lid\u00ed informovat. Jinak nebylo Billovi jasn\u00e9, jak se mohlo tak rychle profl\u00e1knout, \u017ee je jedn\u00edm z Anisov\u00fdch lid\u00ed. Nev\u011bd\u011bl, jestli je to dob\u0159e nebo ne, ale alespo\u0148 z\u016fst\u00e1val zam\u011bstnan\u00fd a nem\u011bl tak \u010das myslet na n\u011bjak\u00e9 \u0161patnosti. Byl p\u0159ekvapen\u00fd, kolik lid\u00ed od Anise odeb\u00edralo. P\u0159edt\u00edm nad t\u00edm nikdy nep\u0159em\u00fd\u0161lel. Nebyl d\u016fvod p\u0159em\u00edtat o ostatn\u00edch, kdy\u017e m\u011bl dost pr\u00e1ce s\u00e1m se sebou a se sehn\u00e1n\u00edm d\u00e1vky pro sebe. Co mu bylo po ostatn\u00edch? Ale te\u010f, kdy\u017e s nimi jednal tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 – nemohl je prost\u011b ignorovat. A u ka\u017ed\u00e9ho se musel pt\u00e1t – pro\u010d? Mohlo za to ne\u0161\u0165astn\u00e9 rodinn\u00e9 z\u00e1zem\u00ed jako u n\u011bj? Nebo to byla prost\u011b nuda? Co nutilo v\u0161echny tyhle lidi, aby zahodili sv\u016fj \u017eivot? Co je nutilo zaprodat svou du\u0161i?<\/p>\n

Znamenal v\u016fbec lidsk\u00fd \u017eivot n\u011bco? Po n\u011bkolika dal\u0161\u00edch hodin\u00e1ch m\u011bl pocit, \u017ee neznamenal v\u016fbec nic. Alespo\u0148 ne pro n\u011b. Jinak by ho nemohli vym\u011bnit za n\u011bco tak fale\u0161n\u00e9ho, jako byl heroin.<\/div>\n

Bal\u00ed\u010dky mu pomalu ub\u00fdvaly a on m\u011bl pocit, jako by pomalu ub\u00fdvalo i n\u011bco v n\u011bm. Jak jim to mohl d\u011blat, kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee je t\u00edm zni\u010d\u00ed? Jak mohl b\u00fdt takov\u00fd pokrytec? Myslel na v\u0161echny, kte\u0159\u00ed si te\u010f svazovali ruku, kte\u0159\u00ed pe\u010dliv\u011b nah\u0159\u00edvali svou l\u017ei\u010dku se sm\u011bs\u00ed heroinu a kyseliny nad zapalova\u010dem. Na v\u0161echny, kte\u0159\u00ed te\u010f \u010distili svou st\u0159\u00edka\u010dku, na v\u0161echny, kter\u00fdm se pr\u00e1v\u011b zu\u017eovaly zornice, a kte\u0159\u00ed se propad\u00e1vali do heroinov\u00e9ho opojen\u00ed.<\/p>\n

„Hej, no tak, m\u00e1\u0161 n\u011bco?“ Bill sebou polekan\u011b trhl, kdy\u017e ho \u010d\u00edsi hlas vytrhl z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed.<\/div>\n

„C-co?“ zad\u00edval se do tv\u00e1\u0159e mlad\u00e9ho mu\u017ee, kter\u00fd na n\u011bm netrp\u011bliv\u011b visel o\u010dima. Poznal v n\u011bm Fabiana.<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161i! Se\u0161 snad blbej? Vypad\u00e1m, \u017ee si chci od tebe koupit svetr nebo co, kurva? Tak m\u00e1\u0161 n\u011bco?“ vyjel na n\u011bj Fabian vztekle.<\/div>\n
„P-promi\u0148. Jo, m\u00e1m, poj\u010f.“ Nev\u011bd\u011bl, jestli je to proto, \u017ee Fabiana znal o trochu l\u00e9pe ne\u017e ostatn\u00ed, kter\u00fdm dnes prod\u00e1val, ale c\u00edtil se je\u0161t\u011b h\u016f\u0159, kdy\u017e myslel na to, co po n\u011bm blon\u010f\u00e1k chce. Sna\u017eil se nev\u0161\u00edmat si, jak se Fabianovi t\u0159esou ruce a jak mu na \u010dele ra\u0161\u00ed kr\u016fp\u011bje potu. Za\u010d\u00ednal u n\u011bj abs\u0165\u00e1k.<\/p>\n

Posadili se spolu do auta a Bill poc\u00edtil nep\u0159\u00edjemn\u00e9 d\u00e9j\u00e1 vu. A\u017e p\u0159\u00edli\u0161 \u017eiv\u011b mu Fabian p\u0159ipom\u00ednal jeho samotn\u00e9ho. Akor\u00e1t, \u017ee dnes byl on na pozici Lukase. Ne Fabiana.<\/div>\n

„Kolik toho chce\u0161?“ zeptal se a nat\u00e1hl se pod sedadlo, kde m\u011bl nastrkan\u00e9 bal\u00ed\u010dky. Dr\u017eel se stejn\u00e9ho syst\u00e9mu jako Lukas.<\/div>\n
„Dv\u011b,“ dostalo se mu \u00fase\u010dn\u00e9 odpov\u011bdi. Vzal si od Fabiana hotovost a pak mu vtiskl psan\u00ed\u010dka do rozt\u0159esen\u00e9 dlan\u011b.<\/div>\n
„Ty, Bille\u2026 nev\u00edm, jestli te\u010f zvl\u00e1dnu je\u0161t\u011b n\u011bkam doj\u00edt. Mysl\u00ed\u0161, \u017ee by ti vadilo, kdybych si dal tady?“ zad\u00edval se mu Fabian prosebn\u011b do o\u010d\u00ed a on si zase vzpomn\u011bl s\u00e1m na sebe, jak tady sed\u011bl p\u0159esn\u011b na jeho m\u00edst\u011b a prosil o to sam\u00e9 Lukase. Rozhl\u00e9dl se z ok\u00fdnka, jestli je venku klid, a kdy\u017e nevid\u011bl nikoho v bezprost\u0159edn\u00ed bl\u00edzkosti, p\u0159ik\u00fdvl. Venku se u\u017e stm\u00edvalo a v aut\u011b m\u011bli zhasnuto, tak\u017ee by si jich nem\u011bl nikdo nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 v\u0161\u00edmat.<\/p>\n

„D\u00edky,“ vydechl Fabian \u00falevou a vytahoval si n\u00e1dob\u00ed\u010dko. Bill ho se sta\u017een\u00fdm hrdlem sledoval, jak si p\u0159ipravuje d\u00e1vku, a m\u011bl pocit, \u017ee se v tom mal\u00e9m aut\u011b zbl\u00e1zn\u00ed nad t\u00edm charakteristick\u00fdm z\u00e1pachem, kter\u00e9ho najednou kolem n\u011bj bylo plno. C\u00edtil zase to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed d\u0159ev\u011bn\u011bn\u00ed v jeho \u00fastech a c\u00edtil, jak se mu pot\u00ed dlan\u011b. Byl nam\u00e1\u010dknut\u00fd co nejv\u00edce ke dve\u0159\u00edm, tak daleko od Fabiana, jak jen to \u0161lo. Ale kdy\u017e si Fabian nat\u00e1hl sm\u011bs do st\u0159\u00edka\u010dky a ovazoval si ruku, u\u017e to nevydr\u017eel.<\/div>\n

„Omluv m\u011b,“ vyhrkl ze sebe a vyst\u0159elil z auta. V\u011bd\u011bl, jak by to skon\u010dilo, kdyby z\u016fstal tam uvnit\u0159. Poode\u0161el od auta d\u00e1l a sna\u017eil se zhluboka d\u00fdchat. Dostat ze sebe pry\u010d tu v\u016fni heroinu, kter\u00e1 se mu zakl\u00ednila uvnit\u0159.<\/div>\n
Alespo\u0148 v\u011bd\u011bl, kde je jeho hranice. – Dok\u00e1zal prodat hromadu heroinu, dokud byl bezpe\u010dn\u011b zabalen\u00fd a jemu pro\u0161el jen p\u0159es ruce. Ale jakmile byl v p\u0159\u00edtomnosti n\u011bkoho, kdo si heroin p\u0159\u00edmo d\u00e1val – nemohl to vydr\u017eet.<\/p>\n

„Se\u0161 v pohod\u011b?“ ozval se za n\u00edm po n\u011bjak\u00e9 chv\u00edli Fabian. Ruce m\u011bl u\u017e v klidu a v\u016fbec vypadal uvoln\u011bn\u011bji. Bill by dok\u00e1zal p\u0159esn\u011b \u0159\u00edct, jak se te\u010f c\u00edt\u00ed. Dok\u00e1zal by p\u0159esn\u011b popsat ten h\u0159ejiv\u00fd klid, kter\u00fd ho te\u010f napl\u0148oval. Tu ospalou mlhu, kterou mohl vid\u011bt v jeho o\u010d\u00edch.<\/div>\n

„Jo, je mi fajn. Co ty?“ pok\u00fdval Bill hlavou. Fabian taky p\u0159ik\u00fdvl a usm\u00e1l se na n\u011bj.<\/div>\n
„Tak\u017ee te\u010f pracuje\u0161 pro Anise, co?“ zad\u00edval se na n\u011bj a vyt\u00e1hl si cigaretu.<\/div>\n
„Jo, ale je to jen do\u010dasn\u011b. Jen dokud nenajde n\u011bkoho jin\u00e9ho,“ sna\u017eil se Bill vysv\u011btlit. „Nevadilo by ti, kdybych si taky vzal?“ pouk\u00e1zal na cigaretu, na kterou m\u011bl najednou d\u011bsnou chu\u0165. Mo\u017en\u00e1 mu pom\u016f\u017ee zahnat tu v\u016fni drogy pry\u010d.<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ nab\u00eddl mu Fabian krabi\u010dku n\u011bjak\u00e9 zna\u010dky, kterou neznal. Jednu cigaretu si vzal, zap\u00e1lil si a u\u0161kl\u00edbl se. Bylo to jako kou\u0159it seno. Ale bylo to po\u0159\u00e1d lep\u0161\u00ed ne\u017e nic.<\/p>\n

„Tak\u017ee\u2026“ za\u010dal Fabian. „No, nevypad\u00e1\u0161, \u017ee bys bral.“<\/div>\n

„Jo\u2026 jsem \u010dist\u00fd, jo,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill rozpa\u010dit\u011b. Bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed o tom mluvit s n\u011bk\u00fdm, jako byl Fabian.<\/div>\n
Blon\u010f\u00e1k si zamy\u0161len\u011b pot\u00e1hl a prohl\u00ed\u017eel si ho, a\u017e z toho za\u010d\u00ednal b\u00fdt Bill nerv\u00f3zn\u00ed.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161\u2026 taky bys mohl p\u0159estat, kdybys cht\u011bl,“ vyhrkl ze sebe najednou. M\u011bl pocit, \u017ee kdy\u017e se mu poda\u0159\u00ed p\u0159esv\u011bd\u010dit alespo\u0148 jednoho z nich, tak pak mo\u017en\u00e1 nebude takov\u00e1 zr\u016fda. Mo\u017en\u00e1 se pak nebude c\u00edtit tak provinile za to, co d\u011bl\u00e1.<\/div>\n
„Jo, jo, to bych mohl,“ pokyvoval Fabian hlavou a vypadal zaujat\u011b. „Mysl\u00edm t\u00edm – nen\u00ed to p\u0159ece tak, \u017ee bych bez toho nemohl b\u00fdt. Kdybych cht\u011bl, mohl bych s t\u00edm prost\u011b seknout a byl by konec. Kdy\u017e jsi to dok\u00e1zal ty, pro\u010d ne j\u00e1, \u017ee jo?“<\/div>\n
„No jasn\u011b!“ p\u0159itakal Bill horliv\u011b. „Jasn\u011b, \u017ee jo. Mohl bych ti s t\u00edm pomoct, jestli bude\u0161 cht\u00edt.“<\/div>\n
„Jo\u2026 vlastn\u011b jsem u\u017e o tom n\u011bjakou dobu s\u00e1m p\u0159em\u00fd\u0161lel. P\u0159ece jen, nem\u00e1m \u010das se po\u0159\u00e1d potloukat a nah\u00e1n\u011bt v\u00e1s, abych si moh\u00b4n\u011bco koupit. Jo, ur\u010dit\u011b by to \u0161lo.“<\/div>\n
„Tak fajn,“ usm\u00e1l se na n\u011bj Bill. „Jsme domluveni? Odte\u010f u\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 h\u00e1\u010dko?“<\/div>\n
„Jo, ur\u010dit\u011b,“ vr\u00e1til mu Fabian \u00fasm\u011bv. „Tohle byla posledn\u00ed. Teda\u2026 je\u0161t\u011b si d\u00e1m tu druhou, ale pak u\u017e nic.“<\/div>\n
„Ruku na to,“ nat\u00e1hl k n\u011bmu Bill svou dla\u0148 a blon\u010f\u00e1k mu ji stiskl.<\/div>\n
„Bude to skv\u011bl\u00fd, v\u011b\u0159 mi. V\u016fbec h\u00e1\u010dko nepot\u0159ebuje\u0161. Nikdo z nich.“<\/p>\n

N\u011bjakou dobu si spolu je\u0161t\u011b pov\u00eddali a Bill mu b\u00e1snil, jak to bude skv\u011bl\u00e9, a\u017e se mu poda\u0159\u00ed p\u0159estat. \u017de si potom spole\u010dn\u011b m\u016f\u017eou t\u0159eba zkusit naj\u00edt pr\u00e1ci, nebo se vr\u00e1tit do \u0161koly a Fabian mu v\u0161echno odk\u00fdval. Nechal se nakazit t\u00edm nad\u0161en\u00edm, kter\u00e9 z Billa \u010di\u0161elo, a\u017e mu p\u0159ipadalo, \u017ee p\u0159estat je jedin\u00e1 v\u011bc, kterou kdy cht\u011bl.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Kdy\u017e se vracel dom\u016f k Anisovi, bylo u\u017e pozd\u011b v noci, p\u0159esto vid\u011bl, \u017ee se v oknech je\u0161t\u011b sv\u00edt\u00ed, tak\u017ee na n\u011bj mo\u017en\u00e1 Anis \u010dekal. Bill na n\u011bj po\u0159\u00e1d byl trochu na\u0161tvan\u00fd kv\u016fli tomu, co r\u00e1no \u0159ekl, ale hlavn\u011b byl unaven\u00fd. Byl to dlouh\u00fd den. Po\u0159\u00e1d se nemohl zbavit v\u0161ech t\u011bch tv\u00e1\u0159\u00ed, o kter\u00fdch v\u011bd\u011bl, \u017ee v\u011bt\u0161ina z nich se nikdy nedo\u017eije ani sv\u00fdch t\u0159iceti. Znovu na n\u011bj dolehla t\u011b\u017ekost z toho v\u0161eho a sna\u017eil se upnout na Fabian\u016fv slib. – T\u0159eba tohle byla jeho cesta k vykoupen\u00ed.<\/p><\/div>\n

Odemkl si a v p\u0159eds\u00edni skopl svoje boty na hrom\u00e1dku.<\/p>\n

„Ahoj,“ pozdravil Anise, kter\u00fd sed\u011bl na gau\u010di a sledoval fotbal.<\/div>\n

„Ahoj,“ oplatil mu Arab pozdrav a zam\u00ed\u0159il k n\u011bmu. „V\u0161echno v pohod\u011b?“ zad\u00edval se mu zkoumav\u011b do tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Jo, jsem jen unaven\u00fd. Tady,“ pod\u00e1val mu ta\u0161ku, kter\u00e1 te\u010f byla m\u00edsto heroinem nacpan\u00e1 pen\u011bzi, „chce\u0161 si to p\u0159epo\u010d\u00edtat?“<\/div>\n
„Ne, to je dobr\u00fd,“ zakroutil star\u0161\u00ed mu\u017e hlavou a polo\u017eil ta\u0161ku na st\u016fl. „Bude\u0161 se d\u00edvat chv\u00edli se mnou?“ pouk\u00e1zal na televizi.<\/div>\n
„Jasn\u011b, pro\u010d ne,“ pokr\u010dil Bill lhostejn\u011b rameny a sedl si na gau\u010d. Anis si p\u0159isedl k n\u011bmu a podal mu n\u011bco k pit\u00ed. Bill se na n\u011bj d\u011bkovn\u011b usm\u00e1l. Zap\u00edchl se pohledem na obrazovku, i kdy\u017e mu bylo up\u0159\u00edmn\u011b jedno, co se na n\u00ed d\u011blo. Co z\u00e1le\u017eelo na tom, jestli n\u011bkdo dal g\u00f3l, jestli n\u011bkdo n\u011bkde vyhr\u00e1l, kdy\u017e pr\u00e1v\u011b te\u010f mohl skon\u010dit n\u011b\u010d\u00ed \u017eivot – kv\u016fli n\u011bmu? Jak by s t\u00edm mohl \u017e\u00edt, kdyby vid\u011bl n\u011bkterou z t\u011bch tv\u00e1\u0159\u00ed, kter\u00e9 vid\u011bl dneska, v novin\u00e1ch? S titulkem, \u017ee na\u0161li dal\u0161\u00edho p\u0159ed\u00e1vkovan\u00e9ho, kter\u00fd nezvl\u00e1dl svou z\u00e1vislost. Jak by tohle n\u011bkdy mohl str\u00e1vit? Stiskl plastovou lahev, kterou dr\u017eel v rukou, a\u017e zapraskala.<\/p>\n

„Hej,“ vyndal mu lahev Anis z prst\u016f. „Chce\u0161 si promluvit?“<\/div>\n

„Ne,“ zavrt\u011bl Bill hlavou. „Ty bys to nepochopil. Tob\u011b jsou ti lidi ukraden\u00ed,“ ani se neobt\u011b\u017eoval vysv\u011btlit, co se mu honilo hlavou. Ale Anis to pochopil.<\/div>\n
„Bille, p\u0159\u00edli\u0161 moc nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161,“ sna\u017eil se mu Arab domluvit.<\/div>\n
„Moc nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm?“ odfrknul si Bill nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b. „A jak nad t\u00edm nem\u00e1m p\u0159em\u00fd\u0161let? Co kdy\u017e se n\u011bkdo z nich p\u0159ed\u00e1vkuje? Co kdy\u017e jsem pr\u00e1v\u011b n\u011bkomu rozbil rodinu, nebo zabil dceru nebo syna?“ v\u011bd\u011bl, \u017ee za\u010d\u00edn\u00e1 b\u00fdt hysterick\u00fd.<\/div>\n
„Uklidni se!“ ok\u0159ikl ho Anis a chytil ho za ramena. „To nen\u00ed tvoje zodpov\u011bdnost. Nic z toho nen\u00ed tvoje zodpov\u011bdnost<\/em>. Rozum\u00ed\u0161, co ti \u0159\u00edk\u00e1m?“ zat\u0159\u00e1sl s n\u00edm. „I kdyby se n\u011bco takov\u00e9ho stalo – nen\u00ed to tvoje vina. Ty jim to nep\u00edch\u00e1\u0161. Ty ned\u011bl\u00e1\u0161 nic jin\u00e9ho, ne\u017e \u017ee jim to prod\u00e1\u0161, ale je to jejich rozhodnut\u00ed. Je to jejich volba. Ani tvoje, ani jejich rodi\u010d\u016f nebo milenc\u016f nebo p\u0159\u00e1tel, ale jejich<\/em>. Ka\u017ed\u00fd m\u00e1 zodpov\u011bdnost za sv\u016fj vlastn\u00ed \u017eivot a sv\u00e1 vlastn\u00ed rozhodnut\u00ed, jasn\u00e9? Nebo si snad mysl\u00ed\u0161, \u017ee kdybys tam nebyl ty, \u017ee by je to zastavilo v tom si trochu h\u00e1\u010dka sehnat? \u017de by je to odradilo od toho si d\u00e1t? Hm? Co mysl\u00ed\u0161?“<\/p>\n

„N-ne\u2026 asi ne,“ vykoktal ze sebe Bill \u017ealostn\u011b. V\u011bd\u011bl moc dob\u0159e, \u017ee to tak bylo. Jestli heroin prod\u00e1val on nebo kdokoli jin\u00fd, bylo to jedno. Ani jednomu z her\u00e1k\u016f nez\u00e1le\u017eelo na tom, od koho ho dostanou. A kdy\u017e tam nebude on – bude tam kdokoli jin\u00fd, od koho ho budou moci sehnat. Ani s t\u00edmhle v\u011bdom\u00edm se ale nec\u00edtil o moc l\u00e9pe.<\/div>\n

„Nem\u016f\u017ee\u0161 je zachr\u00e1nit, Bille. A t\u00edm, \u017ee bude\u0161 tr\u00fdznit s\u00e1m sebe, nikomu nepom\u016f\u017ee\u0161.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ vydechl Bill. „Jen na to prost\u011b nedok\u00e1\u017eu p\u0159estat myslet. Nem\u016f\u017eu to dostat z hlavy. V\u0161echny ty v\u011bci, kter\u00e9 se m\u016f\u017eou st\u00e1t, jen proto, \u017ee\u2026“ slo\u017eil si hlavu do dlan\u00ed.<\/div>\n
„Hej\u2026 bude to v pohod\u011b, uvid\u00ed\u0161,“ odt\u00e1hnul mu ruce od tv\u00e1\u0159e a pozvedl mu bradu. Stejn\u011b jako v\u010dera byli a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzko a najednou se Bill p\u0159istihl, \u017ee ho chce pol\u00edbit. Cht\u011bl se zase c\u00edtit v bezpe\u010d\u00ed, kdy\u017e ho ty siln\u00e9 pa\u017ee obj\u00edmaly. Cht\u011bl na chv\u00edli zapomenout na okoln\u00ed sv\u011bt a jen se nechat un\u00e1\u0161et n\u011b\u010d\u00edm tak p\u0159irozen\u00fdm, jako byly jejich doteky. Posadil se obkro\u010dmo na Anis\u016fv kl\u00edn a prsty zabo\u0159il do jeho vlas\u016f. Zad\u00edval se mu do o\u010d\u00ed a na chv\u00edli si byl t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00fd, \u017ee Anisovi na n\u011bm z\u00e1le\u017e\u00ed v\u00edc, ne\u017e byl ochotn\u00fd p\u0159iznat.<\/div>\n
„P\u0159ive\u010f m\u011b na jin\u00e9 my\u0161lenky,“ zaprosil, ne\u017e se k n\u011bmu sklonil a pol\u00edbil ho.<\/p>\n

T\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b se kolem jeho pasu obmotaly Arabovy ruce a p\u0159itiskly si ho je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e. Bill spokojen\u011b zamru\u010del do jeho \u00fast a l\u00edbal ho je\u0161t\u011b horliv\u011bji. Nechal si st\u00e1hnout tri\u010dko a hladit se na hol\u00e9 k\u016f\u017ei zad. Anis mu jemn\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl prsty po p\u00e1te\u0159i, a\u017e ho ten letm\u00fd dotek vnit\u0159n\u011b rozechv\u00edval. Netrp\u011bliv\u011b mu tak\u00e9 svl\u00e9kl triko a pol\u00edbil ho na sn\u011bdou hru\u010f. C\u00edtil, jak se pod jeho polibky Arabovo t\u011blo napjalo a taky c\u00edtil mnohem z\u0159eteln\u011bji, jak ho tla\u010d\u00ed v kl\u00edn\u011b Anisova erekce.<\/div>\n

„Chce\u0161 j\u00edt\u2026 nahoru?“ zavzdychal pod n\u00edm star\u0161\u00ed mu\u017e p\u0159er\u00fdvan\u011b.<\/div>\n
„Ne,“ odm\u00edtl Bill a sesedl z jeho kl\u00edna dol\u016f na zem, aby mu mohl rozepnout kalhoty a st\u00e1hnout je dol\u016f spole\u010dn\u011b se spodn\u00edm pr\u00e1dlem. Z\u00e1rove\u0148 si sundal i ty sv\u00e9. Nem\u011bl chu\u0165 to prodlu\u017eovat. Znovu se posadil do Anisova kl\u00edna a pol\u00edbil ho na krk. C\u00edtil jeho ruce na sv\u00e9m zadku, jak ho hlad\u00ed, ale Anis ho netla\u010dil nikam d\u00e1l. Bill jednou rukou sklouzl dol\u016f do jejich rozkroku a za\u010dal jejich erekce t\u0159\u00edt o sebe. Hlasit\u011b si vzdychali do ucha a p\u0159eru\u0161ovan\u011b se l\u00edbali po cel\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch, dokud oba nevyvrcholili. Bill Anise pevn\u011b objal kolem krku a p\u0159itiskl se k n\u011bmu tak t\u011bsn\u011b, jak jen to \u0161lo. Cht\u011bl c\u00edtit jeho bl\u00edzkost. Cht\u011bl c\u00edtit teplo jeho \u017ehnouc\u00ed k\u016f\u017ee. Cht\u011bl m\u00edt pocit, \u017ee je milovan\u00fd a pro jednou to nen\u00ed nic \u0161patn\u00e9ho.<\/p>\n

Anis ho trp\u011bliv\u011b obj\u00edmal, dokud se od n\u011bj Bill s\u00e1m neodt\u00e1hnul. Oba potom zam\u00ed\u0159ili do sprchy, kde ze sebe smyli zbytky jejich vz\u00e1jemn\u00e9ho vzplanut\u00ed.<\/div>\n

„Chce\u0161 z\u016fstat na noc u m\u011b?“ nab\u00eddl mu Anis, kdy\u017e vych\u00e1zeli z koupelny. Bill p\u0159ik\u00fdvnul a sna\u017eil se nedat najevo, jak moc ho to pot\u011b\u0161ilo. Necht\u011bl b\u00fdt dneska s\u00e1m. Kdy\u017e nad t\u00edm tak p\u0159em\u00fd\u0161lel – u\u017e nikdy necht\u011bl b\u00fdt s\u00e1m.<\/p>\n

(A\/N): Chci stra\u0161n\u011b pod\u011bkovat v\u0161em, kte\u0159\u00ed si tenhle d\u00edl p\u0159e\u010detli. V\u00edm, \u017ee je to otravn\u00e9, kdy\u017e nen\u00ed autor schopn\u00fd napsat dal\u0161\u00ed d\u00edl n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f, proto\u017ee se t\u00edm rozbije ve\u0161ker\u00fd dojem, kter\u00fd \u010dlov\u011bk m\u016f\u017ee z p\u0159\u00edb\u011bhu z\u00edskat. Za to V\u00e1m pat\u0159\u00ed moje velk\u00e1 omluva, i kdy\u017e je V\u00e1m platn\u00e1 stejn\u011b jako hadovi noha.<\/em><\/div>\n

V\u00edte, n\u011bkdy se pt\u00e1m, jak ostatn\u00ed st\u00edhaj\u00ed \u017e\u00edt sv\u016fj \u017eivot?<\/p>\n

<\/em> autor: Lisa<\/strong><\/em><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/em><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lisa * N\u011bkdy mezi t\u00edm, co znamen\u00e1 b\u00fdt odv\u00e1\u017en\u00fd a co znamen\u00e1 b\u00fdt hloup\u00fd, nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd rozd\u00edl. *** P\u0159\u00ed\u0161t\u00ed r\u00e1no se Bill vzbudil tak n\u00e1hle, jako by mu n\u011bkdo zak\u0159i\u010del do ucha. Zmaten\u011b se posadil na posteli a promnul si rozespalou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[483],"tags":[],"class_list":["post-4611","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-wenn-es-manchmal-regnet"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4611","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4611"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4611\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4611"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4611"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4611"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}