{"id":4614,"date":"2013-10-12T17:00:00","date_gmt":"2013-10-12T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4600"},"modified":"2013-10-12T17:00:00","modified_gmt":"2013-10-12T16:00:00","slug":"tisic-a-jeden-pribeh-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/10\/12\/tisic-a-jeden-pribeh-3\/","title":{"rendered":"Tis\u00edc a jeden p\u0159\u00edb\u011bh 3."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Saline A.<\/p>\n

P\u0159\u00edb\u011bh 3. – P\u0159izn\u00e1n\u00ed si pravdy a n\u00e1hl\u00e9 zm\u011bny<\/strong><\/div>\n


<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Vzbudil jsem se v pr\u00e1zdn\u00e9 posteli. Anis nemohl b\u00fdt pry\u010d dlouho, proto\u017ee m\u00edsto po n\u011bm st\u00e1le bylo tepl\u00e9 a v pokoji je\u0161t\u011b p\u0159etrv\u00e1vala jeho v\u016fn\u011b. Nespokojen\u011b jsem se v pe\u0159in\u00e1ch zavrt\u011bl a zabo\u0159il nos do pol\u0161t\u00e1\u0159e, u\u017e\u00edvaj\u00edc si Anisovu v\u016fni. Lehce ko\u0159en\u011bn\u00e1 se stopou d\u0159eviny a tak\u2026 „Zamiloval jsem se do Anise,“ zamumlal jsem si pro sebe a ti\u0161e povzdechl. Jedna z nejt\u011b\u017e\u0161\u00edch v\u011bc\u00ed byla za mnou, dal\u0161\u00ed na m\u011b teprve \u010dekala – nau\u010dit se s t\u00edm \u017e\u00edt.<\/p>\n

<\/div>\n

\u00b0\u00b0\u00b0<\/div>\n
\n

Ob\u010das jsem m\u011bl pocit, \u017ee se proti mn\u011b v\u0161echno spiklo. Jakmile jsem si toti\u017e p\u0159iznal svou n\u00e1klonnost k Anisovi a rozhodl se mu co nejv\u00edce vyh\u00fdbat, situace u n\u00e1s doma se ne\u00fanosn\u011b zhor\u0161ila a my s Tomem se st\u011bhovali.<\/p>\n

J\u00e1 se cht\u011bl hned nast\u011bhovat do hotelu, proto\u017ee Tom \u0161el ke Kayovi, ale Anis ten n\u00e1vrh r\u00e1zn\u011b zam\u00edtl a rozhodl, \u017ee p\u016fjdu k n\u011bmu. A\u010dkoliv jsem se sna\u017eil protestovat, v\u0161echny m\u00e9 n\u00e1mitky byly odm\u00edtnuty, zat\u00edmco se mi hbit\u011b balily v\u011bci. Cel\u00e1 akce musela b\u00fdt co nejrychlej\u0161\u00ed; nikdo netu\u0161il, \u010deho v\u0161eho by matka mohla b\u00fdt schopn\u00e1, kdy\u017e jsme Toma dostali ve stavu, v jak\u00e9m jsme ho dostali. Pr\u00e1v\u011b z toho d\u016fvodu Anis v\u016fbec na nic ne\u010dekal, a ne\u017e jsem se sta\u010dil ohl\u00e9dnout, sbalil Tomovi a u\u017e horliv\u011b pom\u00e1hal i mn\u011b. Nezb\u00fdvalo n\u00e1m moc \u010dasu, ne\u017e se m\u011bla matka vr\u00e1tit z pr\u00e1ce.<\/div>\n

\n
\n

„Vyhod\u00edm t\u011b u n\u00e1s doma, a zat\u00edmco se bude\u0161 zabydlovat, odvezu Tomovy v\u011bci ke Kayovi, dob\u0159e?“ kouknul na m\u011b Anis b\u011bhem cesty a trochu klidn\u011bji se usm\u00e1l. „Sv\u016fj pokoj spolehliv\u011b pozn\u00e1\u0161, je v pat\u0159e \u00fapln\u011b posledn\u00ed vlevo, je hned naproti m\u00e9mu. Pou\u017e\u00edvali jsme ho jako pokoj pro hosty, ale nemus\u00ed\u0161 se ni\u010deho b\u00e1t, je pln\u011b vybaven\u00fd a m\u00e1\u0161 i vlastn\u00ed koupelnu.“<\/p>\n

„To v\u016fbec nemuselo b\u00fdt, Anisi,“ nejist\u011b jsem se zavrt\u011bl. „Stejn\u011b tam nez\u016fstanu dlouho, budu si hledat vlastn\u00ed bydlen\u00ed. Nechci v\u00e1m tam nijak zavazet.“<\/p>\n

„Ale pros\u00edm tebe, to je nesmysl. Sercan je te\u010f v\u011b\u010dn\u011b v tahu, tak\u017ee m\u00e1ma bude jedin\u011b r\u00e1da, \u017ee se zase m\u00e1 o koho starat, opravdu. M\u016f\u017ee\u0161 z\u016fstat, jak dlouho bude\u0161 cht\u00edt, zbyte\u010dn\u011b nesp\u011bchej, a\u0165 se nerozhodne\u0161 \u0161patn\u011b,“ lehce mi stisknul koleno.<\/p>\n

Pohled mi sklouznul na m\u00edsto, kde se na\u0161e t\u011bla setkala, a kde mi okam\u017eit\u011b nasko\u010dila hus\u00ed k\u016f\u017ee. „Jo, dob\u0159e,“ zamumlal jsem. „Ka\u017edop\u00e1dn\u011b to nebude zadarmo, domluv\u00edme se a j\u00e1 v\u00e1m budu n\u011bjak p\u0159isp\u00edvat.“<\/p>\n

Anis se pobaven\u011b rozesm\u00e1l, ale p\u0159ik\u00fdvnul. „No, kdy\u017e to \u0159\u00edk\u00e1\u0161. Pozd\u011bji si o tom promluv\u00edme, dob\u0159e? Zat\u00edm se na to vyka\u0161li.“<\/p>\n

„Mysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b, Anisi,“ s povzdechem jsem k n\u011bmu vzhl\u00e9dnul. „Nechci se na tob\u011b n\u011bjak p\u0159i\u017eivovat, to ani n\u00e1hodou. U\u017e tak ti budu dost zav\u00e1zan\u00fd za to, \u017ee u tebe m\u016f\u017eu z\u016fstat.“<\/p>\n

„\u0158\u00edk\u00e1m ti to naposledy, Bille, o nic nejde, je to samoz\u0159ejmost a mali\u010dkost. Jen se prost\u011b chv\u00edli o nic nestarej, nic ne\u0159e\u0161 a sna\u017e se bavit. Alespo\u0148 chv\u00edli, dob\u0159e?“ usm\u00e1l se povzbudiv\u011b.<\/p>\n

„Tak jo, dob\u0159e,“ odsouhlasil jsem nakonec pokorn\u011b, opl\u00e1cej\u00edc mu \u00fasm\u011bv. „Budu se sna\u017eit.“<\/p>\n

„No vid\u00ed\u0161, takhle se mi l\u00edb\u00ed\u0161. Ochotn\u00fd p\u0159ij\u00edmat nov\u00e9 v\u011bci a nestresovat se,“ spokojen\u011b se usm\u00e1l a znovu mi stisknul koleno. „M\u011bl by ses v\u00edc usm\u00edvat, slu\u0161\u00ed ti to tak, v\u00ed\u0161? Teda ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee jinak by ti to neslu\u0161elo, to rozhodn\u011b ne, jen mi k tob\u011b prost\u011b v\u00edc sed\u00ed \u00fasm\u011bv. V\u017edycky jsi b\u00fdval takov\u00e9 slun\u00ed\u010dko, tak pro\u010d se k tomu nevr\u00e1tit?“<\/p>\n

„Anisi, p\u0159esta\u0148,“ ti\u0161e jsem ho zastavil, kdy\u017e si dop\u0159\u00e1val pauzu pro nadechnut\u00ed. V o\u010d\u00edch se mi leskly slzy, zat\u00edmco tv\u00e1\u0159e mi ho\u0159ely \u010derven\u00ed.<\/p>\n

„Co se d\u011bje, Bille?“ okam\u017eit\u011b zpozorn\u011bl. „Ud\u011blal jsem n\u011bco \u0161patn\u011b? Ubl\u00ed\u017eil jsem ti? Omlouv\u00e1m se, to jsem v\u00e1\u017en\u011b necht\u011bl, promi\u0148,“ zastavil kone\u010dn\u011b p\u0159ed jeho domem a naklonil se ke mn\u011b. „V\u00e1\u017en\u011b m\u011b to mrz\u00ed, necht\u011bl jsem ti ubl\u00ed\u017eit.“<\/p>\n

„Neubl\u00ed\u017eil jsi mi,“ se zavrt\u011bn\u00edm hlavy jsem se odvr\u00e1til a sna\u017eil se rozmrkat slzy. „J\u00e1 jen\u2026 Je\u010f ke Kayovi, jo? J\u00e1 se zat\u00edm zabydl\u00edm a d\u00e1m se dohromady.“<\/p>\n

„Bille, jsi v po\u0159\u00e1dku? Nechci odj\u00ed\u017ed\u011bt pry\u010d, kdy\u017e jsi v tomhle stavu,“ s povzdechem m\u011b chytil za ruku a stisknul ji.<\/p>\n

„Jsem v pohod\u011b, opravdu. Pot\u0159ebuju jen b\u00fdt na chv\u00edli s\u00e1m, nic v\u00edc,“ usm\u00e1l jsem se skrz slzy a popadl kl\u00ed\u010de od domu. „Uvid\u00edme se ve\u010der,“ zamumlal jsem a sp\u011b\u0161n\u011b zam\u00ed\u0159il ke kufru, kde jsem popadl sv\u00e9 v\u011bci a zam\u00ed\u0159il dom\u016f. Byl jsem neuv\u011b\u0159iteln\u011b vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee uvnit\u0159 nikdo nen\u00ed – Luise byla v pr\u00e1ci a Sercan venku, m\u011bl jsem tedy dostatek \u010dasu se n\u011bjak aklimatizovat a hlavn\u011b se d\u00e1t dohromady, proto\u017ee takhle m\u011b Anis zrovna vid\u011bt nemusel.<\/p>\n

Vlastn\u011b ani nev\u00edm, pro\u010d m\u011b jeho slova takhle vzala, ale\u2026 vlastn\u011b jsem v\u011bd\u011bl, v hloubi du\u0161e ano. Rozhodilo m\u011b to kv\u016fli tomu, \u017ee mi to \u0159\u00edkal jako kamar\u00e1d, ne jako p\u0159\u00edtel. A p\u0159esn\u011b tomu jsem se cht\u011bl vyhnout, kdy\u017e jsem si uv\u011bdomil sv\u00e9 city k n\u011bmu. Necht\u011bl jsem se tr\u00fdznit t\u00edm, \u017ee bych p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co bych si p\u0159\u00e1l, a co by bylo, kdyby\u2026<\/p>\n

T\u00e9m\u011b\u0159 bez pov\u0161imnut\u00ed jsem pro\u0161el kolem dve\u0159\u00ed Anisova pokoje – sta\u010dilo, \u017ee byl proti m\u00e9mu, a zav\u0159el se v tom sv\u00e9m. Nebyla to p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00e1 m\u00edstnost, ale rozhodn\u011b kr\u00e1sn\u00e1. Cel\u00e9mu pokoji v\u00e9vodila vysok\u00e1 a masivn\u00ed postel z tmav\u00e9ho d\u0159eva, ale m\u016fj pohled upoutal vy\u0159ez\u00e1van\u00fd kosmetick\u00fd stolek hned pod oknem. Byl impozantn\u00ed. Z ka\u017ed\u00e9ho centimetru pokoje bylo zn\u00e1t, \u017ee ho za\u0159izovala Luise, d\u00fdchalo to na v\u00e1s du\u0161\u00ed romantika, zat\u00edmco povle\u010den\u00ed k\u0159i\u010delo, \u017ee ho vyb\u00edraly pe\u010dliv\u00e9 ruce samotn\u00e9ho Bushida – byl to karm\u00ednov\u00fd sat\u00e9n.<\/p>\n

S povzdechem jsem lhostejn\u011b odstr\u010dil kufr a lehl si na postel, kde jsem se smutn\u011b sto\u010dil do klub\u00ed\u010dka a jen ml\u010dky se seznamoval s m\u00fdm nov\u00fdm domovem.<\/p>\n

<\/div>\n

\u00b0\u00b0\u00b0<\/div>\n
\n

„Bille, kdybys cokoliv pot\u0159eboval, neboj se \u0159\u00edct si o to mn\u011b nebo Anisovi a klidn\u011b i Sercanovi, kdy\u017e zrovna bude doma,“ Luise pobaven\u011b proto\u010dila o\u010dima, zat\u00edmco mi \u010dechrala vlasy. „V\u0161ichni se ti budeme sna\u017eit vyj\u00edt vst\u0159\u00edc, ud\u011bl\u00e1me v\u0161echno, co bude v na\u0161ich sil\u00e1ch, abychom ti to tu zp\u0159\u00edjemnili.“<\/p>\n

„Bo\u017ee, Luise, v\u016fbec si o m\u011b ned\u011blejte starosti, j\u00e1 budu v pohod\u011b, nic nepot\u0159ebuju, opravdu. Jsem vd\u011b\u010dn\u00fd host, sta\u010d\u00ed mi kousek matrace, na kterou si lehnu, a deka, pod kterou se schov\u00e1m; dokonce nepot\u0159ebuju ani j\u00eddlo!“ kr\u00e1tce jsem se zasm\u00e1l.<\/p>\n

„Oh, to je v\u011bc, se kterou chci za\u010d\u00edt co nejd\u0159\u00edv – vykrmit t\u011b. Div\u00edm se, \u017ee t\u011b je\u0161t\u011b nikdo neupozornil na to, \u017ee jsi jako chod\u00edc\u00ed kostra. Opravdu, mil\u00e1\u010dku, mus\u00ed\u0161 p\u0159ibrat.“<\/p>\n

„Mami pros\u00edm t\u011b, tyhle \u0159e\u010di je\u0161t\u011b tak t\u00fdden nevytahuj, v\u017edy\u0165 Bill m\u00e1 hysterickou paniku vepsanou snad v ka\u017ed\u00e9 \u010d\u00e1sti t\u011bla,“ s pobaven\u00fdm \u00fasm\u011bvem m\u011b Anis povzbudiv\u011b objal kolem ramen. \u00dalevn\u011b jsem k n\u011bmu vzhl\u00e9dl a vd\u011b\u010dn\u011b se usm\u00e1l.<\/p>\n

„No no, d\u011bl\u00e1te, jako kdybych ho t\u00fdrala,“ Luise odfrkla, ale s \u00fasm\u011bvem se nat\u00e1hla pro polibek, tak\u017ee oba s Anisem jsme se sklonili, aby n\u00e1m ho na \u010delo mohla vtisknout. „Moc neponocujte. A nezapome\u0148, Bille – co se ti zd\u00e1 prvn\u00ed noc pod novou st\u0159echou, to se obvykle spln\u00ed!“ z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00e1la, ne\u017e se unaven\u011b odplou\u017eila do sv\u00e9ho pokoje.<\/p>\n

„Mamku zbo\u017e\u0148uju, ale ob\u010das je lep\u0161\u00ed ji nevn\u00edmat,“ pobaven\u011b mi Anis stisknul rameno, zat\u00edmco n\u00e1s vedl zp\u00e1tky ke gau\u010di, kam n\u00e1s oba usadil. „Kdy\u017e jsme se sem p\u0159est\u011bhovali, tvrdila mi to sam\u00e9 a v\u00ed\u0161, co se mi zd\u00e1lo? \u017de jsem Batman,“ zavrt\u011bl hlavou a zasm\u00e1l se.<\/p>\n

Ti\u0161e jsem se rozesm\u00e1l. „V\u00ed\u0161, jak se to \u0159\u00edk\u00e1 – nikdy ne\u0159\u00edkej nikdy, t\u0159eba se ti to n\u011bkdy spln\u00ed. D\u00edky na\u0161\u00ed bran\u017ei se n\u00e1m m\u016f\u017ee splnit spousta na\u0161ich sn\u016f, i t\u011bch nere\u00e1ln\u00fdch.“<\/p>\n

„Tohle zrovna plnit nemus\u00edm, jsou jin\u00e9, lep\u0161\u00ed sny,“ s \u00fasm\u011bvem do m\u011b lehce \u0161\u0165ouchnul ramenem. „Jak se ti l\u00edb\u00ed pokoj? Povle\u010den\u00ed jsem vyb\u00edral j\u00e1,“ hrd\u011b se nap\u0159\u00edmil.<\/p>\n

„Zamiloval jsem se do n\u011bj,“ p\u0159iznal jsem ti\u0161e, s drobn\u00fdm \u00fasm\u011bvem usazen\u00fdm na tv\u00e1\u0159i. „Absolutn\u011b jsem propadl tomu kosmetick\u00e9mu stolku, splnil v\u0161echny m\u00e9 sny. A co se povle\u010den\u00ed t\u00fd\u010de, skv\u011ble se v n\u011bm le\u017e\u00ed. L\u00edb\u00ed se mi, jak l\u00e1tka klou\u017ee po t\u011ble,“ stydliv\u011b jsem sklopil zrak.<\/p>\n

„V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee to ocen\u00ed\u0161,“ z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00e1l. „P\u016fvodn\u011b jsem si ho koupil pro sebe, jeden zn\u00e1m\u00fd o tom b\u00e1snil stejn\u011b jako ty, ale kdy\u017e se rozhodlo, \u017ee p\u016fjde\u0161 ke mn\u011b, \u0159ekl jsem si, \u017ee si to zaslou\u017e\u00ed\u0161 v\u00edc ne\u017e j\u00e1. Pot\u0159ebuje\u0161 te\u010f h\u00fd\u010dkat.“<\/div>\n

„Ale ne, h\u00fd\u010dkat pot\u0159ebuje Tom.“<\/div>\n
„V\u0161ak na to taky m\u00e1 Kaye,“ p\u0159itakal souhlasn\u011b, nep\u0159est\u00e1vaj\u00edc se usm\u00edvat. „Pr\u00e1v\u011b proto j\u00e1 chci h\u00fd\u010dkat alespo\u0148 trochu tebe, proto\u017ee i kdy\u017e jsi netrp\u011bl tolik jako Tom, trp\u011bl jsi a trp\u00ed\u0161 i te\u010f, a\u0165 u\u017e \u0159\u00edk\u00e1\u0161 cokoliv. Pot\u0159ebuje\u0161 n\u011bkoho, kdo se o tebe bude starat,“ n\u011b\u017en\u011b zabo\u0159il ruku do m\u00fdch vlas\u016f, jemn\u011b je laskal.<\/p>\n

Byl jsem bezbrann\u00fd. Jakmile si n\u011bkdo hr\u00e1l s m\u00fdmi vlasy, j\u00e1 byl schopn\u00fd mu v\u0161echno odk\u00fdvat, klidn\u011b i vra\u017edu. S povzdechem jsem se k n\u011bmu v\u00edc naklonil, \u010d\u00edm\u017e jsem se na n\u011bm v podstat\u011b uvelebil, a zamru\u010del.<\/p>\n

„To je to, o \u010dem mluv\u00edm,“ pronesl Anis ti\u0161e, snad aby m\u011b nevyd\u011bsil, zat\u00edmco se na pohovce svezl o trochu n\u00ed\u017e, tud\u00ed\u017e j\u00e1 na n\u011bm opravdu le\u017eel. „Pot\u0159ebuje\u0161 podobnou p\u00e9\u010di, \u010das od \u010dasu prost\u011b ka\u017ed\u00fd pot\u0159ebuje obejmout, pohladit. Chci, abych t\u00edm n\u011bk\u00fdm, kdo tohle d\u011bl\u00e1 pro tebe, mohl b\u00fdt j\u00e1.“<\/p>\n

Nejist\u011b jsem p\u0159iv\u0159el o\u010di, mezi prsty sv\u00edraj\u00edc Anisovo tri\u010dko. „Trochu se toho boj\u00edm,“ ti\u0161e jsem p\u0159iznal. „Nikdy jsem ned\u011blal nic podobn\u00e9ho s nik\u00fdm jin\u00fdm, ne\u017e s Tomem. Nejsem zvykl\u00fd v\u011b\u0159it n\u011bkomu natolik, abych mu mohl le\u017eet v objet\u00ed\u2026 i tohle je pro m\u011b n\u011bco nov\u00e9ho a nev\u00edm, co si o tom myslet.“<\/div>\n

„Tak prost\u011b nemysli,“ pokr\u010dil rameny s \u00fasm\u011bvem. „Nech v\u011bci prost\u011b plynout, nerozeb\u00edrej je, ono se to v\u017edycky n\u011bjak vyvrb\u00ed.“<\/div>\n
„To nen\u00ed tak jednoduch\u00e9,“ v\u00edc jsem se zavrtal do jeho n\u00e1ru\u010de, hledaj\u00edc v n\u00ed ochranu a bezpe\u010d\u00ed. „N\u011bco se se mnou d\u011bje a j\u00e1 jsem z toho opravdu vyd\u011b\u0161en\u00fd. Nejsem s\u00e1m sebou a boj\u00edm se toho, co m\u016f\u017ee p\u0159ij\u00edt. Boj\u00edm se toho, Anisi.“<\/p>\n

„J\u00e1 v\u00edm, Bille, pozoruju na tob\u011b, \u017ee se nec\u00edt\u00ed\u0161 dob\u0159e. Mo\u017en\u00e1 i kv\u016fli tomu jsem t\u011b nenechal j\u00edt do hotelu – cht\u011bl jsem t\u011b m\u00edt pod dohledem, hl\u00eddat, jestli se to t\u0159eba nezhor\u0161uje. Chci ti pomoct, a\u0165 u\u017e jde o cokoliv,“ vrhl na m\u011b pohled, kter\u00fdm jako by mi \u0159\u00edkal, \u017ee o tom v\u00ed v\u0161echno.<\/div>\n

S tich\u00fdm za\u00fap\u011bn\u00edm jsem se k n\u011bmu sto\u010dil do klub\u00ed\u010dka, i kdy\u017e mi bylo jasn\u00e9, \u017ee si to r\u00e1no budu vy\u010d\u00edtat stejn\u011b jako minule. Ale jako p\u0159edt\u00edm, i te\u010f jsem pot\u0159eboval jeho p\u0159\u00edtomnost, abych se znovu nezhroutil.<\/p>\n

„M\u011bl bys j\u00edt sp\u00e1t, Bille,“ n\u011b\u017en\u011b mi odhrnul vlasy z obli\u010deje a pousm\u00e1l se. „Mus\u00ed\u0161 si j\u00edt nechat zd\u00e1t ten sen, kter\u00fd se ti m\u00e1 splnit.“<\/div>\n

„Nechci b\u00fdt dnes ve\u010der s\u00e1m,“ zamumlal jsem ti\u0161e skrytou prosbu.<\/div>\n
„P\u0159evl\u00e9knu se do n\u011b\u010deho na span\u00ed a p\u0159ijdu za tebou,“ usm\u00e1l se ch\u00e1pav\u011b. Vd\u011b\u010dn\u011b jsem mu stisknul ruku, ne\u017e jsem se ml\u010dky odebral k sob\u011b, okam\u017eit\u011b m\u00ed\u0159\u00edc do koupelny.<\/p>\n

Zd\u00e1lo se, \u017ee o mn\u011b Anis v\u011bd\u011bl \u00fapln\u011b v\u0161echno, v\u010detn\u011b m\u00fdch nejtajn\u011bj\u0161\u00edch obav. Na jednu stranu jsem z toho byl vyd\u011b\u0161en\u00fd, ale na druhou jsem byl r\u00e1d, \u017ee mu nemus\u00edm nic vysv\u011btlovat. Ochotn\u011b \u010dekal, ne\u017e jsem se s\u00e1m sv\u011b\u0159il, zat\u00edmco mi v\u00edskal vlasy. A a\u010dkoliv to jen prohlubovalo m\u00e9 city, kter\u00e9 nikdy nebudou op\u011btovan\u00e9, zvr\u00e1cen\u00fdm zp\u016fsobem m\u011b to uklid\u0148ovalo.<\/div>\n

S povzdechem jsem si promnul obli\u010dej bez jedin\u00e9 stopy l\u00ed\u010didel a pod\u00edval se na sebe do zrcadla. Te\u010f bylo vid\u011bt, jak jsem zhubl, a \u017ee rozhodn\u011b nejsem v pohod\u011b. Jen neochotn\u011b jsem se, p\u0159evle\u010den\u00fd do spac\u00edho \u00faboru, rozhodl vr\u00e1tit do lo\u017enice.<\/p>\n

P\u0159iv\u00edtalo m\u011b p\u0159ekvapen\u00e9 vydechnut\u00ed Anise. Musel b\u00fdt v \u0161oku z m\u00e9ho vzhledu. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee vypad\u00e1m odporn\u011b,“ hlesl jsem ti\u0161e, neodtrhuj\u00edc pohled od sv\u00fdch \u0161pi\u010dek.<\/div>\n

„To je nesmysl, Bille. Jsi n\u00e1dhern\u00fd, jen\u2026 M\u00e1\u0161 v\u0161echny starosti vepsan\u00e9 ve tv\u00e1\u0159\u00edch,“ povzdechl si. „Poj\u010f, pot\u0159ebuje\u0161 se vyspat,“ poklepal na m\u00edsto vedle sebe. S rum\u011bnci ve tv\u00e1\u0159\u00edch z jeho slov, jsem tam rychle odcupital a se slastn\u00fdm v\u00fddechem se zabo\u0159il do pe\u0159in, kul\u00edc o\u010di na Anise. P\u00e1r vte\u0159in jsem se rozm\u00fd\u0161lel, ne\u017e jsem neodolal jeho shov\u00edvav\u00e9mu \u00fasm\u011bvu a p\u0159isunul se k n\u011bmu. Anis ani ne\u010dekal na mou prosbu – jednou rukou m\u011b objal kolem ramen, zat\u00edmco druhou mi zabo\u0159il do vlas\u016f a za\u010dal je v\u00edskat.<\/p>\n

Neubr\u00e1nil jsem se tich\u00e9mu zavrn\u011bn\u00ed a mezi prsty sev\u0159el Anisovo tri\u010dko, bo\u0159\u00edc do n\u011bj nos. Von\u011bl naprosto bo\u017esky. „D\u011bkuju, \u017ee jsi tady.“<\/div>\n

„Budu kdykoliv bude\u0161 cht\u00edt,“ jemn\u011b mi stisknul rameno s p\u0159\u00edslibem. A j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee budu cht\u00edt po\u0159\u00e1d.<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. P\u0159\u00edb\u011bh 3. – P\u0159izn\u00e1n\u00ed si pravdy a n\u00e1hl\u00e9 zm\u011bny Vzbudil jsem se v pr\u00e1zdn\u00e9 posteli. Anis nemohl b\u00fdt pry\u010d dlouho, proto\u017ee m\u00edsto po n\u011bm st\u00e1le bylo tepl\u00e9 a v pokoji je\u0161t\u011b p\u0159etrv\u00e1vala jeho v\u016fn\u011b. Nespokojen\u011b jsem se v pe\u0159in\u00e1ch<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[567],"tags":[],"class_list":["post-4614","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-tisic-a-jeden-pribeh"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4614","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4614"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4614\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4614"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4614"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4614"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}