{"id":4616,"date":"2013-10-11T17:00:00","date_gmt":"2013-10-11T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4602"},"modified":"2013-10-11T17:00:00","modified_gmt":"2013-10-11T16:00:00","slug":"help-me-forget-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/10\/11\/help-me-forget-9\/","title":{"rendered":"Help me forget 9."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Kiro
<\/strong> <\/p>\n

Dob\u0159e, m\u00e1 pozn\u00e1mka k minul\u00e9mu d\u00edlu, \u017ee jde o uleh\u010den\u00ed, byla podle v\u0161eho myln\u00e1 :D. Tak\u017ee u tohoto d\u00edlu si mysl\u00edm, \u017ee u\u017e si ji mohu dovolit. M\u00e1m pocit, \u017ee v\u00e1s tento d\u00edl hodn\u011b pot\u011b\u0161\u00ed, ale abyste se neradovali p\u0159ed\u010dasn\u011b, tak si je\u0161t\u011b ned\u011blejte \u017e\u00e1dn\u00e9 iluze, tak snadn\u00e9 to dvoj\u010dat\u016fm nenech\u00e1m. \ud83d\ude09<\/em><\/div>\n


<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Billovi ztuhla krev v \u017eil\u00e1ch. Tom nen\u00ed na opera\u010dn\u00edm s\u00e1le? Za\u010dal se ob\u00e1vat toho nejhor\u0161\u00edho. Vyt\u0159e\u0161til na doktora o\u010di a ani si neuv\u011bdomil, \u017ee se zt\u011b\u017eka op\u0159el o ze\u010f, nebo\u0165 ztr\u00e1cel rovnov\u00e1hu. Doktor si v\u0161iml jeho pobledl\u00e9ho obli\u010deje a vyd\u011b\u0161en\u00e9ho v\u00fdrazu. Z toho usoudil, \u017ee Bill na tom jak fyzicky, tak psychicky nebude nejl\u00e9pe.<\/div>\n
„Va\u0161eho bratra p\u0159ed hodinou p\u0159evezli na l\u016f\u017ekov\u00e9 odd\u011blen\u00ed,“ \u0159ekl doktor a vid\u011bl, jak se Billovi v\u0161echny napjat\u00e9 svaly v obli\u010deji uvolnily. „Je to pokoj \u010d\u00edslo 256,“ dodal je\u0161t\u011b s \u00fasm\u011bvem a nasm\u011broval Billa ke schodi\u0161ti.<\/p>\n

Bill vych\u00e1zel po schodech do druh\u00e9ho patra a cestou p\u0159em\u00edtal, co uvid\u00ed, a\u017e na pokoj p\u0159ijde. Uvid\u00ed Toma le\u017e\u00edc\u00edho bezvl\u00e1dn\u011b v posteli, napojen\u00e9ho na tucty r\u016fzn\u00fdch p\u00edpaj\u00edc\u00edch p\u0159\u00edstroj\u016f? T\u00e9hle p\u0159edstavy se ob\u00e1val nejv\u00edc.<\/div>\n

Co nevid\u011bt stanul p\u0159ed dan\u00fdm pokojem. Vyjeven\u011b z\u00edral na dve\u0159e, nat\u0159en\u00e9 b\u00edl\u00fdm n\u00e1t\u011brem a zva\u017eoval, jestli m\u00e1 v\u016fbec vstoupit.<\/div>\n
Nakonec sebral v\u0161echnu odvahu a rozt\u0159esenou rukou uchopil studenou kliku. Dve\u0159e se ti\u0161e otev\u0159ely a Bill ud\u011blal p\u00e1r nejist\u00fdch krok\u016f sm\u011brem k posteli. Pozorn\u011b se zahled\u011bl na postel p\u0159ed sebou a v tu chv\u00edli tu\u0161il, \u017ee jeho nejtemn\u011bj\u0161\u00ed obavy vyplnily. P\u0159\u00edmo na posteli p\u0159ed n\u00edm le\u017eelo Tomovo bezvl\u00e1dn\u00e9 t\u011blo a ty p\u00edpaj\u00edc\u00ed p\u0159\u00ed\u0161ery vyd\u00e1valy tak ot\u0159esn\u00e9 zvuky, \u017ee by ho z toho za chv\u00edli rozbolela hlava.<\/div>\n
\n
„Z toho p\u00edp\u00e1n\u00ed aby se jeden zbl\u00e1znil, co?“ ozvalo se z druh\u00e9 strany pokoje. Bill oto\u010dil zrak t\u00edm sm\u011brem a ze srdce mu v tu chv\u00edli spadl k\u00e1men velikosti Mount Everestu. V rohu m\u00edstnosti byla dal\u0161\u00ed postel a z n\u00ed se na Billa usm\u00edval Tom!<\/p>\n

Bill v n\u011bm\u00e9m \u00fa\u017easu p\u0159e\u0161el k n\u011bmu. Cestou se pod\u00edval do postele, kterou si p\u0159edt\u00edm spletl s Tomovou. Le\u017eel v n\u00ed mu\u017e asi okolo t\u0159ic\u00edtky, a jak byl prakticky cel\u00fd p\u0159ikryt\u00fd, Bill si ho spletl.<\/div>\n

Opatrn\u011b se posadil na okraj Tomovy postele, chytil ho za ruku a propletl s n\u00edm prsty. Chv\u00edli nic ne\u0159\u00edkal, a jen si Toma prohl\u00ed\u017eel. Vypadal dob\u0159e na to, \u017ee u\u017e druh\u00fd den byl v nemocnici. Bill byl r\u00e1d za ten pohled, Tom nebyl na ty odporn\u00e9 p\u0159\u00edstroje napojen a nikde nem\u011bl n\u011bjak\u00e9 obvazy \u010di jin\u00e9 v\u011bci.<\/p>\n

Tomovi se splnilo p\u0159\u00e1n\u00ed. Prvn\u00ed, co vid\u011bl, kdy\u017e se probral z bezv\u011bdom\u00ed, byl Bill. Sice netu\u0161il, jak dlouho byl mimo, ale asi hodn\u011b dlouho. Ani nev\u011bd\u011bl, co se stalo, akor\u00e1t si pamatoval, \u017ee mu bylo hrozn\u011b zle, a potom upadl, to\u0165 v\u0161e.<\/p>\n

„Jak ti je?“ optal se ho Bill a stiskl v\u00edc Tomovu ruku, jako by m\u011bl strach, \u017ee mu tu znovu omdl\u00ed.<\/div>\n

„No, vzhledem k tomu, \u017ee nev\u00edm, co se stalo, tak docela dob\u0159e,“ u\u0161kl\u00edbl se Tom. „Zrovna p\u0159ed chv\u00edl\u00ed jsem se probral, to to zatracen\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed,“ hodil Tom pohledem k mu\u017ei le\u017e\u00edc\u00edm na opa\u010dn\u00e9m konci m\u00edstnosti.<\/p>\n

Nyn\u00ed se na chv\u00edli odml\u010del a zad\u00edval se na Billa. Nevypadal v\u016fbec dob\u0159e, byl bled\u0161\u00ed ne\u017e jindy, sv\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9 hn\u011bd\u00e9 o\u010di m\u011bl nyn\u00ed unaven\u00e9 a z jeho tv\u00e1\u0159e zmizel ve\u0161ker\u00fd jas.<\/div>\n

„U\u017e ti dokto\u0159i \u0159ekli, co se ti to stalo?“ zeptal se Bill a jeho obli\u010dej nabral je\u0161t\u011b ustaran\u011bj\u0161\u00ed v\u00fdraz, tedy pokud to je\u0161t\u011b \u0161lo.<\/div>\n
„Ne, myslel jsem, \u017ee to v\u00ed\u0161 ty,“ \u0159ekl pon\u011bkud zmaten\u011b Tom.<\/div>\n
„No, j\u00e1 v\u00edm jen to, co se stalo p\u0159ed odjezdem do nemocnice,“ \u0159ekl trochu provinile Bill. Tom se na n\u011bj zahled\u011bl pohledem, \u0159\u00edkaj\u00edc\u00edm, aby pokra\u010doval.<\/div>\n
„No, p\u016fvodn\u011b jsme \u0161li do ehm…“ Bill se v tu chv\u00edli zarazil. Bylo mu pon\u011bkud trapn\u00e9 Tomovi sd\u011blovat, co se pr\u00e1v\u011b chystali ud\u011blat, ne\u017e se v\u0161e zvrhlo. Rozhodl se to p\u0159esko\u010dit.<\/p>\n

„No, byl jsi na chodb\u011b a najednou jsi za\u010dal zt\u011b\u017eka d\u00fdchat a op\u0159el ses o ze\u010f, jako bys ztr\u00e1cel rovnov\u00e1hu. Mluvil jsem na tebe, ale ty jsi neodpov\u00eddal. Potom jsi spadl na zem a j\u00e1 zavolal sanitku. Asi v\u011bd\u011bli, o co jde, proto\u017ee t\u011b hned vzali na s\u00e1l, ale m\u011b tam nepustili, a\u017e dnes,“ shrnul to v\u0161echno Bill. Tom si to n\u011bjakou chv\u00edli p\u0159eb\u00edral v hlav\u011b.<\/p>\n

Z usilovn\u00e9ho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed ho vytrhlo zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. Doty\u010dn\u00fd ne\u010dekal, a\u017e bude vyzv\u00e1n, hned otev\u0159el dve\u0159e. Byl to ten doktor, co Toma prvn\u011b vy\u0161et\u0159oval. V ruce nesl n\u011bjak\u00e9 desky a tv\u00e1\u0159il se tak n\u011bjak provinile.<\/div>\n

„Dobr\u00fd den. Tak jak v\u00e1m je, pane Kaulitzi?“ optal se doktor na cest\u011b k Tomov\u011b posteli.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den,“ odpov\u011bd\u011bla dvoj\u010data unisono.<\/div>\n
„Je mi vcelku dob\u0159e, akor\u00e1t po\u0159\u00e1d nev\u00edm, co se to vlastn\u011b stalo,“ \u0159ekl popravd\u011b Tom a zad\u00edval se na doktora s nad\u011bj\u00ed, \u017ee mu v\u0161e objasn\u00ed.<\/p>\n

Doktor nejprve vrhl t\u00e1zav\u00fd pohled na jejich spojen\u00e9 ruce. Oba brat\u0159i na to \u00fapln\u011b zapomn\u011bli. Bleskov\u011b sv\u00e9 ruce rozpletli a pohl\u00e9dli zp\u011bt na doktora. Ten rad\u011bji p\u0159esm\u011broval svou pozornost z bratr\u016f, dr\u017e\u00edc\u00edch se za ruku, na sv\u00e9 desky, kter\u00e9 otev\u0159el a vyt\u00e1hl z nich dva rentgenov\u00e9 sn\u00edmky.<\/div>\n

„No… jak jen bych v\u00e1m to m\u011bl \u0159\u00edct. Tak p\u0159edem bych se asi m\u011bl hluboce omluvit a hned v\u00e1m pov\u00edm za co,“ za\u010dal doktor sv\u016fj v\u00fdklad a uk\u00e1zal chlapc\u016fm oba sn\u00edmky. Byl na nich celkem jasn\u011b rozeznat obr\u00e1zek hrudn\u00edku.<\/p>\n

V prvn\u00edm sn\u00edmku se nebezpe\u010dn\u011b bl\u00edzko srdci r\u00fdsovalo n\u011bco, co tam ur\u010dit\u011b nepat\u0159\u00ed, a na druh\u00e9m sn\u00edmku to bylo pry\u010d.<\/div>\n

„Toto jsou sn\u00edmky p\u0159ed a po operaci,“ ozn\u00e1mil doktor a oba brat\u0159i otev\u0159eli \u00fadivem pusu. Nezmohli se ani na slovo.<\/p>\n

Jako prvn\u00ed se trochu probral Tom.<\/div>\n

„A-ale jak je to mo\u017en\u00e9? Ne\u0159\u00edkal jste, \u017ee ten n\u00e1dor je neoperovateln\u00fd?“ \u0159ekl a st\u00e1le m\u011bl ve tv\u00e1\u0159i ohromen\u00fd v\u00fdraz. Doktor se podrbal na z\u00e1tylku.<\/div>\n
„No, technicky vzato… to vlastn\u011b \u017e\u00e1dn\u00fd n\u00e1dor nebyl,“ \u0159ekl a lehce se zasm\u00e1l, aby alespo\u0148 trochu odleh\u010dil situaci. To u\u017e dvoj\u010dat\u016fm pusa spadla pomalu a\u017e na zem.<\/div>\n
„Co\u017ee?!“ vyhrkl Bill, to bylo prvn\u00ed, co mu p\u0159i\u0161lo na jazyk.<\/div>\n
„Evidentn\u011b jsme provedli \u0161patnou diagnostiku, nebyl to n\u00e1dor, ale obrovsk\u00e1 krevn\u00ed sra\u017eenina. Za\u010dala se v\u00e1m v jedn\u00e9 z tepen vedouc\u00edch ze srdce usazovat krev a postupn\u011b se to zv\u011bt\u0161ovalo. My to zjistili a\u017e ve st\u00e1diu, kdy sra\u017eenina byla tak velik\u00e1, \u017ee by n\u00e1doru mohla konkurovat, proto do\u0161lo k tomuto zam\u011bn\u011bn\u00ed. B\u011bhem operace jsme v\u00e1m tepnu uvolnili a zabr\u00e1nili dal\u0161\u00edmu sr\u00e1\u017een\u00ed,“ \u0159ekl doktor a sledoval reakci obou chlapc\u016f.<\/p>\n

Bill st\u00e1le sed\u011bl jako p\u0159ikovan\u00fd k posteli a nemohl uv\u011b\u0159it tomu, co se pr\u00e1v\u011b stalo, naopak Tomovi v\u0161e do\u0161lo a\u017e moc rychle.<\/div>\n

„Tak\u017ee, j\u00e1… jsem zdrav\u00fd?“ zeptal se u\u017easle. Doktor p\u0159ik\u00fdvl. Tom se vy\u0161vihl do sedu a sev\u0159el Billa v pevn\u00e9m objet\u00ed. Bill se kone\u010dn\u011b troch uvolnil a tak\u00e9 bratra objal, ale asi zm\u00e1\u010dkl moc, nebo\u0165 Tom usykl a trochu se st\u00e1hl.<\/div>\n
„Mus\u00edte opatrn\u011b, jizva po operaci je\u0161t\u011b nen\u00ed zcela zahojen\u00e1,“ \u0159ekl doktor a s t\u011bmito slovy se odebral pry\u010d. Dvoj\u010data se neobt\u011b\u017eovala s dal\u0161\u00edmi ot\u00e1zkami, Tom byl v po\u0159\u00e1dku, to bylo to hlavn\u00ed. D\u00edvali se na sebe se z\u00e1\u0159iv\u00fdmi \u00fasm\u011bvy.<\/div>\n
„Billy…“ vydechl Tom a nat\u00e1hl se k Billovi. Spojili sv\u00e9 rty v n\u011b\u017en\u00e9m polibku, pro\u010d taky ne, krom nich na pokoji nikdo nebyl, a\u017e na mu\u017ee, le\u017e\u00edc\u00edho v k\u00f3matu. D\u00e1l se jemn\u011b ot\u00edrali rty o sebe a u\u017e\u00edvali si ten moment, kter\u00fd u\u017e dlouho ne.<\/p>\n

Po n\u011bjak\u00e9 chv\u00edli se Bill odt\u00e1hl.<\/div>\n

„P\u016fjdu naj\u00edt toho doktora a zept\u00e1m se ho, jak dlouho tu bude\u0161 muset z\u016fstat,“ \u0159ekl Tomovi, naposledy ho lehce pol\u00edbil a vyrazil z pokoje.<\/p>\n

Na chodb\u011b netu\u0161il, kam se m\u00e1 d\u00e1t, v\u017edy\u0165 ani neznal jm\u00e9no toho doktora, tak\u017ee se nemohl nikoho zeptat. Zni\u010dehonic se mu ocitla ciz\u00ed ruka na rameni.<\/div>\n

„Patrn\u011b hled\u00e1te m\u011b, \u017ee ano?“ ozvalo se za Billem. Oto\u010dil se a spat\u0159il doktora, kter\u00e9ho pr\u00e1v\u011b hledal.<\/div>\n
„A-ano… cht\u011bl jsem s v\u00e1mi mluvit,“ za\u010dal Bill a najednou nev\u011bd\u011bl, odkud za\u010d\u00edt. Doktor to vzal za n\u011bj.<\/div>\n
„V\u00e1\u0161 bratr bude nyn\u00ed v po\u0159\u00e1dku, ale bude tu muset tak \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed z\u016fstat. Operace tepny nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 legrace, mus\u00edme dohl\u00e9dnout, \u017ee v\u0161e bude prob\u00edhat, jak m\u00e1.“<\/p>\n

Bill p\u0159i slovech \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed<\/em> zatajil dech. Tak dlouho? To snad ne, v\u017edy\u0165 jeho bratr takhle str\u00e1v\u00ed v\u00edc jak polovinu pr\u00e1zdnin v nemocnici. Ale trklo ho n\u011bco je\u0161t\u011b mnohem z\u00e1va\u017en\u011bj\u0161\u00edho ne\u017e tohle.<\/div>\n

„A co pen\u00edze?“ zeptal se. Doktor se k Billovi v\u00edce naklonil, jako by mu cht\u011bl sd\u011blit n\u011bjak\u00e9 tajemstv\u00ed.<\/div>\n
„Vzhledem k tomu, \u017ee jsme se tak hluboce pom\u00fdlili, bych v\u00e1m byl vd\u011b\u010dn\u00fd, kdyby se o tom nikdo nedozv\u011bd\u011bl. Mohl bych tedy ujednat s poji\u0161\u0165ovnou \u00fahradu za l\u00e9\u010den\u00ed va\u0161eho bratra,“ mrkl na Billa a znovu se nap\u0159\u00edmil. Billovi se to nejevilo jako \u0161patn\u00fd n\u00e1pad, proto\u017ee kdyby to m\u011bla zaplatit m\u00e1ma, tak se asi zcvokne. Bill tedy pouze p\u0159ik\u00fdvl a oto\u010dil se k odchodu.<\/p>\n

Ve\u0161el znovu do pokoje a p\u0159e\u0161el k Tomovi.<\/div>\n

„Na\u0161el jsi ho n\u011bjak rychle,“ poznamenal Tom a pohladil Billa po pa\u017ei.<\/div>\n
„Byl hned na chodb\u011b,“ odv\u011btil Bill. „Pr\u00fd si t\u011b tu budou muset nechat na pozorov\u00e1n\u00ed,“ \u0159ekl pon\u011bkud sklesle.<\/div>\n
„Na jak dlouho?“ zeptal se dychtiv\u011b Tom.<\/div>\n
„\u010ctrn\u00e1ct dn\u00ed,“ p\u00edpl Bill. Tom se unaven\u011b op\u0159el o \u010delo postele.<\/div>\n
„Bille… moc m\u011b to mrz\u00ed,“ \u0159ekl Tom a omluvn\u011b stiskl Billovi ruku. „Cht\u011bl jsem tohle l\u00e9to tr\u00e1vit s tebou a m\u00edsto toho…“<\/div>\n
„Ty za to ale nem\u016f\u017ee\u0161,“ odpov\u011bd\u011bl Bill pohotov\u011b. “ A\u017e t\u011b pust\u00ed, budeme u\u017e jenom spolu a nic n\u00e1m v tom nezabr\u00e1n\u00ed,“ pokusil se na tv\u00e1\u0159i vytvo\u0159it co nejpovzbudiv\u011bj\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv. „Nav\u00edc, budu sem za tebou ka\u017ed\u00fd den chodit, tak\u017ee m\u011b bude\u0161 m\u00edt a\u017e a\u017e,“ zasm\u00e1l se Bill. Tom se na n\u011bj tak\u00e9 usm\u00e1l a st\u00e1hl si ho do n\u00e1ru\u010de. Toto Bill ne\u010dekal, tak\u017ee p\u0159ekvapen\u00edm vyp\u00edskl.<\/div>\n
„Pozor, Tome, nerad bych ti ubl\u00ed\u017eil,“ pouk\u00e1zal Bill na Tomovu hru\u010f.<\/div>\n
„To je dobr\u00fd, chci t\u011b u sebe,“ za\u0161eptal Tom a stulil si Billa v n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/p>\n

autor: Kiro<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Kiro Dob\u0159e, m\u00e1 pozn\u00e1mka k minul\u00e9mu d\u00edlu, \u017ee jde o uleh\u010den\u00ed, byla podle v\u0161eho myln\u00e1 :D. Tak\u017ee u tohoto d\u00edlu si mysl\u00edm, \u017ee u\u017e si ji mohu dovolit. M\u00e1m pocit, \u017ee v\u00e1s tento d\u00edl hodn\u011b pot\u011b\u0161\u00ed, ale abyste se neradovali p\u0159ed\u010dasn\u011b,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[558],"tags":[],"class_list":["post-4616","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-help-me-forget"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4616","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4616"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4616\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4616"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4616"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4616"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}