{"id":4637,"date":"2013-10-02T17:00:00","date_gmt":"2013-10-02T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4623"},"modified":"2013-10-02T17:00:00","modified_gmt":"2013-10-02T16:00:00","slug":"bourdon-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/10\/02\/bourdon-11\/","title":{"rendered":"Bourdon 11."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Slunce si s nimi v ten den hr\u00e1lo na schov\u00e1vanou.<\/div>\n
Ukr\u00fdvalo se za mraky, vy\u010dk\u00e1valo p\u0159esn\u011b jako mal\u00e9 zv\u011bdav\u00e9 d\u00edt\u011b. A ve chv\u00edli, kdy se sm\u00ed\u0159ili s my\u0161lenkou, \u017ee se spust\u00ed d\u00e9\u0161\u0165, nad\u0161en\u011b vysko\u010dilo ze sv\u00e9 skr\u00fd\u0161e a zah\u0159\u00edvalo je sv\u00fdmi tepl\u00fdmi paprsky. S p\u0159\u00edchodem ve\u010dera nakonec slunce vyst\u0159\u00eddaly velik\u00e9 mraky, rozl\u00e9haj\u00edc\u00ed se oblohou ve tvaru nesymetrick\u00e9, tmav\u00e9 pavu\u010diny.<\/p>\n

Jim dv\u011bma v\u0161ak na mrac\u00edch v\u016fbec nez\u00e1le\u017eelo. Le\u017eeli na dece v parku, chr\u00e1n\u011bni korunou star\u00e9 b\u0159\u00edzy, kter\u00e1 byla spole\u010dn\u011b s platanem Tomovy babi\u010dky ve vsi vz\u00e1cnou raritou. M\u00edstn\u00ed p\u016fda p\u0159in\u00e1\u0161ela vhodn\u00e9 podm\u00ednky pro r\u016fst v\u011bt\u0161iny jehli\u010dnan\u016f, star\u00e1, o\u0161um\u011bl\u00e1 b\u0159\u00edza byla jedn\u00edm z m\u00e1la listnat\u00fdch strom\u016f na rozloze n\u011bkolika kilometr\u016f. Tom odlo\u017eil krabi\u010dku s \u010dokol\u00e1dovou zmrzlinou, zhluboka se nadechl a zad\u00edval se na jej\u00ed vr\u00e1skat\u00fd kmen a bohatou korunu pohupuj\u00edc\u00ed se ve v\u011btru.<\/p>\n

Nepat\u0159ila tam. Mezi masou jehli\u010dnan\u016f vynikala sv\u00fdm zlatist\u00fdm list\u00edm. Byla tak\u00e9 jenom strom jako v\u0161echny ostatn\u00ed, ale p\u0159esto na n\u011bj p\u016fsobila dojmem utla\u010dovan\u00e9ho jedince. Byla j\u00edm. Trhl sebou a op\u011bt v\u011bnoval pozornost Billovi, kter\u00fd le\u017eel na z\u00e1dech a pozoroval \u010dernou sple\u0165 nad nimi. I p\u0159esto\u017ee pr\u00e1v\u011b mluvil o sv\u00e9 rodin\u011b, kterou tolik miloval, p\u016fsobila jeho slova sp\u00ed\u0161 smutn\u011b. Bolav\u00e9 z\u00e1p\u011bst\u00ed si zdravou rukou tiskl ke hrudi, a kdy\u017e mluvil, otev\u00edral \u00fasta pomalu. V\u00e1\u017eil slova. A Tom moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl pro\u010d.<\/div>\n

\n
Neptal se jej. Ani sl\u016fvkem nenazna\u010dil sv\u016fj z\u00e1jem, p\u0159esto mu to vid\u011bl na o\u010d\u00edch, kdy\u017e k n\u011bmu nato\u010dil tv\u00e1\u0159 a v\u011bnoval mu drobn\u00fd \u00fasm\u011bv. Tom se kousl do rtu, odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159, ale nakonec op\u011btoval jeho pohled.<\/div>\n
„Moje m\u00e1ma\u2026“ zasekl se. Zn\u011blo to tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Nikdy se jako m\u00e1ma nechovala a od chv\u00edle, co ji vid\u011bl naposled, j\u00ed p\u0159estala b\u00fdt i po form\u00e1ln\u00ed str\u00e1nce. „M\u00e1ma nepracovala. V\u011bt\u0161inou se spol\u00e9hala na t\u00e1tu. Zvykla si vymlouvat se na to, \u017ee je p\u0159\u00edli\u0161 slab\u00e1 na fyzickou pr\u00e1ci a p\u0159\u00edli\u0161 hloup\u00e1 na to, aby pracovala hlavou.“<\/p>\n

Rozpa\u010dit\u011b se po\u0161kr\u00e1bal ve vlasech. Bill to na n\u011bm miloval. P\u016fsobil jako Alenka v \u0159\u00ed\u0161i div\u016f. Zcela ztracen\u00fd ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch.<\/p>\n

„Byla zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. J\u00e1\u2026 nikdy jsme si moc nerozum\u011bli. Byl jsem jin\u00fd a pr\u00e1v\u011b to nedok\u00e1zala un\u00e9st.“<\/div>\n

„A co t\u00e1ta?“<\/div>\n
„T\u00e1ta?“ Rysy tv\u00e1\u0159e se mu viditeln\u011b uvolnily, na rty mu dokonce vystoupil mal\u00fd \u00fasm\u011bv. „T\u00e1ta byl skv\u011bl\u00fd chlap. Byl sice zast\u00e1ncem prost\u00e9 mentality na\u0161\u00ed vsi, ale m\u011bl m\u011b r\u00e1d. Nevadilo mu, \u017ee se nechov\u00e1m jako ostatn\u00ed. Sp\u00ed\u0161 jsem z n\u011bj m\u011bl ob\u010das pocit, \u017ee byl na m\u011b kv\u016fli tomu hrd\u00fd. Nikdy to v\u0161ak ne\u0159ekl.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 se b\u00e1l. Necht\u011bl t\u00edm je\u0161t\u011b v\u00edce prohlubovat propast mezi tebou a tvou m\u00e1mou.“<\/p>\n

Tom se smutn\u011b pousm\u00e1l, o\u010dima rychle vyhledal poskakuj\u00edc\u00ed bod ve tm\u011b, aby se ujistil, \u017ee je Dust v po\u0159\u00e1dku, a polo\u017eil se vedle n\u011bj. Zad\u00edval se mu do tv\u00e1\u0159e, b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f jej n\u011b\u017en\u011b pohladil po mod\u0159in\u011b na l\u00edci a spolkl slova, kter\u00e1 byla \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u00e1. Propast mezi nimi ji\u017e nemohla b\u00fdt hlub\u0161\u00ed. Dos\u00e1hla \u00fapln\u00e9ho dna, je\u0161t\u011b kdy\u017e byl mal\u00fd kluk, a cel\u00e1 ta l\u00e9ta z\u016fst\u00e1vala na stejn\u00e9 \u00farovni. Nevadilo mu to. M\u011bl t\u00e1tu, babi\u010dku s d\u011bdou, Babett, Andrease a S\u00e1ru. Postupn\u011b v\u0161ak o v\u0161echny p\u0159i\u0161el. Nejd\u0159\u00edv zem\u0159el jeho t\u00e1ta, pak d\u011bde\u010dek. Odchod matky t\u00e9m\u011b\u0159 nepost\u0159ehl. Jedin\u00e9, co se t\u00edm zm\u011bnilo, byl fakt, \u017ee byl n\u00e1hle vzduch kolem n\u011bj v\u00edce d\u00fdchateln\u00fd. Nakonec ztratil i svou milovanou babi\u010dku a spole\u010dn\u011b se S\u00e1rou pak i sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele.<\/p>\n

Zamrkal. C\u00edtil na \u0159as\u00e1ch p\u0159\u00edtomnost zbloudil\u00e9 slzy, ale odm\u00edtal si ji p\u0159ipustit. Na tv\u00e1\u0159i mu p\u0159ist\u00e1l drobn\u00fd l\u00edstek. I strom nad n\u00edm z\u0159ejm\u011b ronil slzy bolesti, kterou mu zp\u016fsoboval siln\u011bj\u0161\u00ed v\u00edtr. Vzal jej mezi prsty a po\u0161imral j\u00edm Billa po tv\u00e1\u0159i. Pokud by m\u011bl na v\u00fdb\u011br, zvuk jeho sm\u00edchu by byl t\u00edm jedin\u00fdm, co by cht\u011bl poslouchat a\u017e do konce sv\u00e9ho \u017eivota.<\/p>\n

„\u0158ekni mi n\u011bco o tv\u00e9 babi\u010dce?“ Bill se opatrn\u011b p\u0159eto\u010dil na bok, tv\u00e1\u0159\u00ed mu p\u0159el\u00e9tl st\u00edn, kdy\u017e do\u0161lo ke st\u0159etu tvrd\u00e9 zem\u011b s jeho bolavou k\u016f\u017e\u00ed. „V\u00edm o n\u00ed tak m\u00e1lo. V podstat\u011b nic krom\u011b toho, \u017ee striktn\u011b dodr\u017eovala ve\u0161ker\u00e9 tradice.“<\/div>\n

Tv\u00e1\u0159e obou z\u00edskaly nachov\u00fd n\u00e1dech, ale ve tm\u011b, kter\u00e1 se rozprost\u00edrala v\u0161ude kolem nich, byly jejich plach\u00e9 pohledy jedin\u00fdm d\u016fkazem toho, \u017ee oba mysleli na to sam\u00e9.<\/p>\n

„Byla jako j\u00e1.“ Bill uc\u00edtil na tv\u00e1\u0159i dal\u0161\u00ed za\u0161imr\u00e1n\u00ed. „U\u017e jako d\u00edt\u011b zastala roli obou m\u00fdch rodi\u010d\u016f a spole\u010dn\u011b s Babett vytv\u00e1\u0159ely zcela jin\u00fd sv\u011bt. Byla drobn\u00e1, ale velice siln\u00e1. Kdy\u017e zem\u0159el d\u011bde\u010dek, p\u016fsobila vyrovnan\u011b i p\u0159esto, \u017ee musela vnit\u0159n\u011b stra\u0161n\u011b trp\u011bt.“<\/div>\n

Tom si na ty t\u011b\u017ek\u00e9 t\u00fddny pamatoval moc dob\u0159e. Cht\u011bl ji ut\u011b\u0161it, b\u00fdt j\u00ed oporou, ale ona v\u016fbec nevypadala na to, \u017ee by n\u011bjakou oporu pot\u0159ebovala. S oblibou \u0159\u00edk\u00e1vala, \u017ee v\u0161ichni m\u00ed\u0159\u00ed ke stejn\u00e9mu c\u00edli. Sv\u011bt je prost\u011b takov\u00fd a nic netrv\u00e1 v\u011b\u010dn\u011b. I p\u0159esto ji n\u011bkolikr\u00e1t v noci zaslechl ze sp\u00e1nku \u0161eptat jeho jm\u00e9no. Bylo to nal\u00e9hav\u00e9, zoufal\u00e9 \u0161ept\u00e1n\u00ed m\u011bn\u00edc\u00ed se v prosbu, a jemu z toho bylo v\u017edy je\u0161t\u011b h\u016f\u0159. C\u00edtil nejenom sv\u016fj smutek, ale i jej\u00ed bolest.<\/p>\n

„P\u0159esn\u011b jako ty.“<\/div>\n

Bill zvedl levou ruku a neobratn\u011b jej pohladil po drobn\u00e9 jizv\u011b ve tvaru p\u016flm\u011bs\u00edce, kterou m\u011bl nad obo\u010d\u00edm. Dok\u00e1zal ji naj\u00edt i p\u0159esto, \u017ee mu t\u00e9m\u011b\u0159 celou tv\u00e1\u0159 pokr\u00fdvaly st\u00edny v\u011btv\u00ed.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, jak se \u0159\u00edk\u00e1: Ztracen\u00fd \u010das, nikdy nevr\u00e1t\u00ed\u0161, zlo, je\u017e bylo sp\u00e1ch\u00e1no, nikdy nenaprav\u00ed\u0161.“ Op\u011bt mohl c\u00edtit sv\u00e9 divoce poskakuj\u00edc\u00ed srdce. „Ztratil jsem t\u0159i roky \u017eivota, kter\u00e9 se mi nikdy nevr\u00e1t\u00ed. I S\u00e1ra je pry\u010d a na tom u\u017e nic nezm\u011bn\u00edm. M\u00e1m strach, \u017ee d\u00edky vzpom\u00ednk\u00e1m, kter\u00e9 m\u011b vnit\u0159n\u011b ni\u010d\u00ed, p\u0159ijdu i o posledn\u00ed mo\u017enost b\u00fdt op\u011bt \u0161\u0165astn\u00fd.“<\/div>\n
„J\u00e1 zn\u00e1m i jin\u00e9 p\u0159\u00edslov\u00ed.“ Bill za z\u00e1dy uc\u00edtil Dustovo energick\u00e9, \u017eiv\u00e9 t\u011blo a vesele se zachichotal, jakmile jej op\u011bt natla\u010dil do Tomovy n\u00e1ru\u010de. Nas\u00e1l vzduch do rozt\u0159esen\u00fdch plic a potla\u010dil om\u00e1men\u00e9 zast\u00e9n\u00e1n\u00ed. „I p\u0159esto, \u017ee je vliv minulosti na \u017eivot \u010dlov\u011bka velice siln\u00fd, \u010dlov\u011bk jej silou sv\u00e9ho ducha m\u016f\u017ee zm\u011bnit.“<\/div>\n
„To je hezk\u00e9,“ Tom zav\u0159el o\u010di. „Kdo to \u0159ekl?“<\/div>\n
„Tolstoj.“ Zaslechl tichou odpov\u011b\u010f. Na kr\u00e1tkou chv\u00edli otev\u0159el o\u010di a zjistil, \u017ee i ty Billovy jsou zav\u0159en\u00e9.<\/div>\n
„M\u00e1m t\u011b r\u00e1d,“ za\u0161eptal. Mo\u017en\u00e1 to vyslovil pouze ve sv\u00e9 mysli. Mo\u017en\u00e1 ne.<\/p>\n

Myslel si, \u017ee jej v\u011bzen\u00ed prom\u011bnilo v jin\u00e9ho \u010dlov\u011bka. V uzav\u0159en\u00e9ho, plach\u00e9ho, v \u010dlov\u011bka, kter\u00fd se nevyzn\u00e1 ve sv\u00fdch citech a nedok\u00e1\u017ee o nich mluvit. Ale nyn\u00ed byl n\u011bkde \u00fapln\u011b jinde. Byl v parku, svobodn\u00fd a po boku \u010dlov\u011bka, jeho\u017e jm\u00e9no cht\u011bl \u0161eptat ze sp\u00e1nku. Pocit, kter\u00fd si jej zcela podmanil, mu nedovoloval d\u00fdchat. Dr\u00e1sal mu srdce, zb\u011bsile do n\u011bj pumpoval krev a pomoc\u00ed ob\u011bhu mu ji rozl\u00e9val do cel\u00e9ho t\u011bla.<\/p>\n

Bill neodpov\u011bd\u011bl a Tom proto zav\u0159el o\u010di a soust\u0159edil se na \u0161um okoln\u00ed p\u0159\u00edrody. \u0160koda. Mo\u017en\u00e1 mu to n\u011bkdy bude schopen \u0159\u00edct.<\/p>\n

Skupinka mrak\u016f se ne\u010dekan\u011b srazila, spustil se d\u00e9\u0161\u0165 a Tom v d\u00e1li zaslechl oh\u0148ostroj. Otev\u0159el o\u010di a k sv\u00e9mu vlastn\u00edmu p\u0159ekvapen\u00ed zjistil, \u017ee se \u017e\u00e1dn\u00fd oh\u0148ostroj nekonal. Za\u010dalo pr\u0161et a s dopadem prvn\u00edch kapek se Bill p\u0159is\u00e1l k jeho rt\u016fm, v\u011bnuj\u00edc mu drobnou, nevinnou pusu.<\/p>\n

Tak\u017ee to byl ten oh\u0148ostroj\u2026<\/p>\n

<\/em> Poodt\u00e1hl se, nosem l\u00e1skypln\u011b p\u0159ejel p\u0159es jeho rty a lapaj\u00edc po dechu, vyslovil tich\u00e1 slova.<\/p>\n

„J\u00e1 t\u011b m\u00e1m tak\u00e9 r\u00e1d, Tome.“<\/p>\n

Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. Muselo se mu to zd\u00e1t. Nijak jinak si to nedovedl vysv\u011btlit. Bylo to v\u0161echno a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 kr\u00e1sn\u00e9. Opatrn\u011b vzal Billovu tv\u00e1\u0159 do dlan\u011b, nadechl se a vydechl mu na rty, jak se na n\u011b zlehka p\u0159itiskl t\u011bmi sv\u00fdmi. Spojen\u00ed jejich rt\u016f se nedalo nazvat polibkem, sp\u00ed\u0161e nevinnou pusou, ale p\u0159esto jej ujistilo v tom, \u017ee to bylo skute\u010dn\u00e9. Naklonil se nad n\u011bj, Bill se odevzdan\u011b polo\u017eil na z\u00e1da, kone\u010dky prst\u016f vy\u010dn\u00edvaj\u00edc\u00edmi zpod s\u00e1dry, jej hladil po tv\u00e1\u0159i. Dot\u00fdkal se jeho \u010dela, t\u0159epotaj\u00edc\u00edch se \u0159as, vyhubl\u00fdch l\u00edcn\u00edch kost\u00ed, a\u017e p\u0159ist\u00e1l na rtech. I p\u0159es velikou bolest, kterou mu to muselo zp\u016fsobovat, p\u0159ejel jejich obrys, ukazov\u00e1\u010dkem je rozev\u0159el a pohladil jejich vnit\u0159n\u00ed stranu.<\/p>\n

Bill si nedovedl vysv\u011btlit, kde se v n\u011bm vzala v\u0161echna ta odvaha, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee pokud by tak neud\u011blal, ze\u0161\u00edlel by. U\u017e to nedok\u00e1zal vydr\u017eet. Pot\u0159eboval mu b\u00fdt bl\u00ed\u017e. Pot\u0159eboval jej tak nal\u00e9hav\u011b jako vzduch k d\u00fdch\u00e1n\u00ed a p\u0159i pohledu do Tomov\u00fdch om\u00e1men\u011b p\u0159iv\u0159en\u00fdch o\u010d\u00ed pochopil, \u017ee to c\u00edt\u00ed \u00fapln\u011b stejn\u011b. Bill nalezl svou inspiraci a Tom s\u00edlu sv\u00e9ho ducha.<\/p>\n

\u010cernovl\u00e1sek se vzru\u0161en\u011b zamlel, pootev\u0159el rty a ti\u0161e zast\u00e9nal, jakmile mezi n\u011b vklouzl Tom t\u00edm sv\u00fdm. Neh\u00fdbali se. N\u011bkolik vte\u0159in pouze vst\u0159eb\u00e1vali nov\u00e9 pocity, vdechovali v\u00fddechy toho druh\u00e9ho. Tom po chvilce opatrn\u011b pohnul horn\u00edm rtem, zlehka pohladil malou ranku, kter\u00e1 byla dal\u0161\u00edm z d\u016fsledk\u016f p\u00e1du, a kone\u010dn\u011b mu v\u011bnoval plnohodnotn\u00fd polibek. Zap\u0159el se na lokty, dlan\u011b vpletl do Billov\u00fdch vlhk\u00fdch vlas\u016f, ochutn\u00e1vaj\u00edc jeho rty v drobn\u00fdch polibc\u00edch. Jeho nitro ho\u0159elo.<\/p>\n

Nikdy by ne\u0159ekl, \u017ee \u017eivot m\u016f\u017ee b\u00fdt i kr\u00e1sn\u00fd.<\/div>\n

\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Andreas i se sv\u00fdm v\u011brn\u00fdm spole\u010dn\u00edkem v podob\u011b p\u0159ipitom\u011bn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu vystoupil z auta do tich\u00e9ho de\u0161t\u011b a jako prav\u00fd gentleman ut\u00edkal otev\u0159\u00edt Penny dve\u0159e. Pomohl j\u00ed vystoupit a doprovodil ji ke dve\u0159\u00edm jednoho z rodinn\u00fdch domk\u016f, na kter\u00e9 by jeho bratr ani nepohl\u00e9dl, proto\u017ee pro n\u011bj nebyly dost velkolep\u00e9. Byl to star\u0161\u00ed d\u016fm postaven\u00fd v renesan\u010dn\u00edm stylu, a kdy\u017e se na n\u011bj pozorn\u011bji zad\u00edval, uv\u011bdomil si, \u017ee by si nedok\u00e1zal p\u0159edstavit, \u017ee by d\u00edvka jako Penny bydlela n\u011bkde jinde. Byla sou\u010d\u00e1st\u00ed skl\u00e1da\u010dky, a kdy\u017e zastavila u dve\u0159\u00ed, v\u0161echno se n\u00e1hle zd\u00e1lo b\u00fdt kompletn\u00ed.<\/p>\n

„D\u011bkuji za kr\u00e1sn\u00fd ve\u010der. Dobrou noc.“ Nadhodil tich\u00fdm hlasem, snad po des\u00e1t\u00e9 v ten ve\u010der j\u00ed sklonil poklonu, v\u011bnoval j\u00ed kr\u00e1tk\u00fd polibek na tv\u00e1\u0159 a vykro\u010dil, p\u0159ipraven odej\u00edt.<\/div>\n

„Andy?“<\/div>\n
„Ano?“ N\u011bco se zm\u011bnilo. U\u017e pro ni nebyl pan doktor Avery nebo Andreas. „Necht\u011bl bys \u2026 necht\u011bl bys zaj\u00edt na chvilku dovnit\u0159?“<\/div>\n
Zav\u00e1hal. U dve\u0159\u00ed na n\u011bj \u010dekala p\u0159ekr\u00e1sn\u00e1 d\u00edvka, po kter\u00e9 tou\u017eil cel\u00e9 m\u011bs\u00edce. Pouze o n\u011bkolik stovek metr\u016f d\u00e1l na n\u011bj v\u0161ak \u010dekala Lily, kter\u00e1 byla ji\u017e jist\u011b ve sv\u00e9 posteli a t\u0159\u00e1sla se vzru\u0161en\u00edm, zat\u00edmco p\u0159em\u00fd\u0161lela, do jak\u00e9 poh\u00e1dky se pust\u00ed dnes.<\/div>\n
„Penny\u2026 j\u00e1\u2026“<\/div>\n
Nem\u011bl se ot\u00e1\u010det. M\u011bl si st\u00e1t za sv\u00fdm a s pohledem up\u0159en\u00fdm p\u0159ed sebe nastoupit do auta a jet dom\u016f. Lily by na\u0161el v post\u00fdlce. P\u0159ilehl by si k n\u00ed s velik\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech, je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d pozna\u010den p\u0159\u00edjemn\u00fdm ve\u010derem, a spole\u010dn\u011b by se pustili do \u010dten\u00ed. Kdyby si lid\u00e9 rozkouskovali sv\u00e9 kon\u00e1n\u00ed na jednotliv\u00e9 intervaly a nad ka\u017ed\u00fdm z nich by pe\u010dliv\u011b p\u0159em\u00fd\u0161leli, ozna\u010den\u00ed: m\u00fdlit se, je lidsk\u00e9, by ztratilo jak\u00fdkoliv smysl.<\/p>\n

Oto\u010dil se a poslu\u0161n\u011b ji n\u00e1sledoval.<\/p>\n<\/div>\n

\u2026<\/div>\n
\n

M\u011bla na v\u0161echno pouhou chvilku. T\u0159\u00e1sla se, plakala, ale p\u0159esto nedovolila, aby j\u00ed strach zabr\u00e1nil v touze po bezpe\u010d\u00ed. Vlhk\u00e9 prameny zrzav\u00fdch vl\u00e1sk\u016f se j\u00ed lepily na tv\u00e1\u0159, ale ona si jich nev\u0161\u00edmala. Zpod postele vzala sv\u016fj r\u016f\u017eov\u00fd Barbie kuf\u0159\u00edk a nah\u00e1zela do n\u011bj to nejnutn\u011bj\u0161\u00ed. V d\u011btsk\u00e9m pojet\u00ed to znamenalo n\u011bkolik omalov\u00e1nek, pastelky, panenku, balen\u00ed lentilek. Fotku sv\u00e9 maminky nejd\u0159\u00edve pol\u00edbila, pot\u00e9 si ji p\u0159itiskla na hru\u010f, aby c\u00edtila jej\u00ed spla\u0161en\u011b bij\u00edc\u00ed srd\u00ed\u010dko. Prosila ji, aby ji prom\u011bnila v and\u011bla a vzala ji k sob\u011b, kdy\u017e se v\u0161ak ani po n\u011bkolika minut\u00e1ch nedo\u010dkala z\u00e1zraku, pohl\u00e9dla na dve\u0159e.<\/p>\n

Byly zam\u010den\u00e9. Sama je zamkla, kdy\u017e po n\u00ed zase bezd\u016fvodn\u011b k\u0159i\u010del. Cht\u011bla po\u010dkat na Andyho, ale kdy\u017e do nich za\u010dal zb\u011bsile bu\u0161it, rozhodla se, \u017ee jej p\u016fjde hledat sama. Na py\u017eamo si navl\u00e9kla svetr, kter\u00fd j\u00ed byl p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00fd a sahal j\u00ed a\u017e n\u011bkam pod kolena. Na hlavu si narazila fialov\u00fd klobouk, nohy zahalila do zaje\u010d\u00edch pantofl\u016f. Z postele si vzala sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele, ply\u0161ov\u00e9ho psa Flaffyho, a popo\u0161la k oknu. Byla tak mali\u010dk\u00e1, \u017ee se musela postavit na \u0161pi\u010dky, aby jej v\u016fbec dok\u00e1zala otev\u0159\u00edt. Jedin\u00fdm \u0161t\u011bst\u00edm bylo, \u017ee m\u011bla pokoj v p\u0159\u00edzem\u00ed a p\u0159i seskoku z okna si pouze narazila koleno.<\/div>\n

Dopadla tv\u00e1\u0159\u00ed p\u0159\u00edmo do velik\u00e9 lou\u017ee, p\u0159esto se p\u0159i pohledu na d\u016fm, kter\u00fd se j\u00ed kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo opustit, spokojen\u011b usm\u00e1la. Dok\u00e1zala to. Byla voln\u00e1.<\/p>\n

Flaffyho ukryla pod svetr, \u0161pinavou tv\u00e1\u0159 si ot\u0159ela dlouh\u00fdm ruk\u00e1vem a rozb\u011bhla se do ulic. Neb\u00e1la se. Za p\u00e1r dn\u00ed m\u011bla p\u0159eci slavit sv\u00e9 4. narozeniny. Byla ji\u017e velik\u00e1 holka. P\u0159esn\u011b tak j\u00ed to Andy \u0159\u00edkal. A krom toho moc dob\u0159e v\u011bd\u011bla, \u017ee a\u0165 u\u017e by se d\u011blo cokoliv, najde ji a pom\u016f\u017ee j\u00ed.<\/p>\n

Jej\u00ed orienta\u010dn\u00ed smysl nebyl dokonal\u00fd, sna\u017eila se soust\u0159edit na z\u00e1chytn\u00e9 body, kter\u00e9 pozorovala poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e s n\u00edm \u0161la do pr\u00e1ce. Hra\u010dk\u00e1\u0159stv\u00ed na rohu ulice, kostel s p\u0159ekr\u00e1snou kv\u011btinovou zahradou, h\u0159bitov, kde odpo\u010d\u00edvala jej\u00ed maminka, obchod se zmrzlinou, park a ordinace. N\u011bkde mezi obchodem pana Lucka a parkem spat\u0159ila ne\u010dekan\u011b zn\u00e1mou tv\u00e1\u0159. Srd\u00ed\u010dko se j\u00ed rozbouchalo \u0161\u00edlen\u00fdm tempem, ale ona nezastavovala. Zmokl\u00e1 na kost ut\u00edkala vp\u0159ed, s vesel\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech, vyk\u0159ikuj\u00edc jeho jm\u00e9no, ve snaze p\u0159ehlu\u0161it d\u00e9\u0161\u0165.<\/p>\n

„Duste!“<\/p>\n

<\/em> autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Slunce si s nimi v ten den hr\u00e1lo na schov\u00e1vanou. Ukr\u00fdvalo se za mraky, vy\u010dk\u00e1valo p\u0159esn\u011b jako mal\u00e9 zv\u011bdav\u00e9 d\u00edt\u011b. A ve chv\u00edli, kdy se sm\u00ed\u0159ili s my\u0161lenkou, \u017ee se spust\u00ed d\u00e9\u0161\u0165, nad\u0161en\u011b vysko\u010dilo ze sv\u00e9 skr\u00fd\u0161e a zah\u0159\u00edvalo je<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[559],"tags":[],"class_list":["post-4637","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bourdon"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4637","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4637"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4637\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4637"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4637"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4637"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}