{"id":464,"date":"2018-08-19T16:00:00","date_gmt":"2018-08-19T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=459"},"modified":"2018-08-19T16:00:00","modified_gmt":"2018-08-19T15:00:00","slug":"flight-3-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2018\/08\/19\/flight-3-3\/","title":{"rendered":"Flight 3\/3"},"content":{"rendered":"
autor: Sturmfrei<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e se Georg vr\u00e1til dom\u016f, Tom neprojevil \u017e\u00e1dnou snahu se zvednout z gau\u010de a p\u0159iv\u00edtat ho. Nepokusil se ani posadit nebo zam\u00e1vat, nebo jen oto\u010dit hlavu. Z\u016fstal p\u0159esn\u011b tam, kde byl po v\u011bt\u0161inu dopoledne – le\u017eel na b\u0159i\u0161e s tv\u00e1\u0159\u00ed zabo\u0159enou do pol\u0161t\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Tak se uk\u00e1zalo, \u017ee ten sushi bar je m\u00edsto, kde toho m\u016f\u017ee\u0161 sn\u00edst, kolik jen chce\u0161,“ ozn\u00e1mil Georg vesele, zat\u00edmco si v p\u0159eds\u00edni skopnul boty a ve\u0161el do ob\u00fdvac\u00edho pokoje. „Hailey a j\u00e1 jsme v\u010derej\u0161\u00ed ve\u010der str\u00e1vili v potravinov\u00e9m komatu, dokonce jsme ani – hej, jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
Tom do pol\u0161t\u00e1\u0159e cosi zabru\u010del. „Dob\u0159e, tak\u017ee – ne v po\u0159\u00e1dku.“ Georg obe\u0161el konferen\u010dn\u00ed stolek, pov\u0161iml si dvou pou\u017eit\u00fdch skleni\u010dek od v\u00edna st\u00e1le \u010dekaj\u00edc\u00edch na to, a\u017e je n\u011bkdo uklid\u00ed do my\u010dky, a posadil se na op\u011brku u Tomovy hlavy. „Ty a Bill jste se poh\u00e1dali?“<\/div>\n
Jako odpov\u011b\u010f si Tom vyt\u00e1hl pol\u0161t\u00e1\u0159 zpod hlavy a zabo\u0159il hlavu pod n\u011bj. „Tak\u017ee to budu br\u00e1t taky jako ano,“ \u0159ekl Georg su\u0161e. Zvedl pol\u0161t\u00e1\u0159, vyprovokoval t\u00edm sv\u00e9ho spolubydl\u00edc\u00edho k zamumlan\u00e9mu protestu, a odhodil ho na podlahu. „Co se stalo?“<\/div>\n
\n

Tom slep\u011b hmatal po pol\u0161t\u00e1\u0159i, ale kdy\u017e ho Georg odkopl o kousek d\u00e1l, kone\u010dn\u011b to vzdal a posadil se. Nevypadal, \u017ee by bre\u010del, jeho o\u010di nebyly \u010derven\u00e9 a tv\u00e1\u0159e nebyly vlhk\u00e9. Vypadal otup\u011ble. Georg\u016fv \u00fa\u0161klebek zmizel a on se naklonil, aby Toma popadl za rameno. „Vy jste se v\u00e1\u017en\u011b poh\u00e1dali? Hej, mluv se mnou, k\u00e1mo.“<\/p><\/div>\n

„Mluvil jsem s Billem,“ \u0159ekl Tom, jeho hlas byl ochrapt\u011bl\u00fd. „No, toti\u017e, j\u00e1-“ Pot\u0159\u00e1sl hlavou. „\u0158ekl jsem mu, \u017ee ho miluju.“<\/div>\n
Georg vyt\u0159e\u0161til o\u010di a pustil jej. „Jakmile se jednou rozhodne\u0161 do toho j\u00edt, tak do toho opravdu<\/em> jde\u0161, co?“<\/div>\n
„Ode\u0161el.“ Tom se zamra\u010dil, jako by a\u017e te\u010f za\u010d\u00ednal v\u011b\u0159it tomu, co se stalo. „Sn\u00eddali jsme, a on se prost\u011b – zvedl a ode\u0161el.“<\/div>\n
„Bez jedin\u00e9ho slova?“ Zeptal se Georg nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b.<\/div>\n
„Ne, on\u2026“ Tom se odml\u010del, p\u0159itiskl si \u0161pi\u010dky prst\u016f na \u010delo a zavrt\u011bl hlavou.<\/p>\n

Pak Georgovi pov\u011bd\u011bl v kr\u00e1tk\u00fdch v\u011bt\u00e1ch bez emoc\u00ed o tom, co se mezi n\u00edm a Billem stalo. „Ud\u011blal jsem sn\u00eddani. On \u0159ekl n\u011bco o sacharidech a \u017e\u00e1dn\u00e9 l\u00edtosti. J\u00e1 jsem \u0159ekl Miluju t\u011b<\/em>. On ztuhnul a pak \u0159ekl, a\u0165 si rad\u011bji d\u011bl\u00e1m legraci. M\u011bl jsem \u0159\u00edct, \u017ee d\u011bl\u00e1m – ale ne\u0159ekl.“ (Tady Georg vypadal, jako by cht\u011bl protestovat, ale Tom bez odmlky pokra\u010doval.) „\u0158ekl mi, \u017ee se to nikdy nem\u016f\u017ee st\u00e1t, \u017ee jsem to musel v\u011bd\u011bt, a \u017ee by m\u011bl j\u00edt. J\u00e1 ne\u0159ekl nic, tak\u017ee popadl svoje v\u011bci a ode\u0161el.“<\/div>\n

Nastalo ticho. Tom hled\u011bl do neur\u010dita st\u00e1le zamra\u010den\u011b, a mnul si mal\u00e9 krou\u017eky na sp\u00e1nc\u00edch. Jeho spolubydl\u00edc\u00ed jej chv\u00edli pozoroval, dokud jeho neutr\u00e1ln\u00ed v\u00fdraz kone\u010dn\u011b nepovolil. „Tak\u017ee to je debil<\/em>.“<\/div>\n
S\u00edla jeho hn\u011bvu Toma m\u00e1lem shodila z gau\u010de a poprv\u00e9 b\u011bhem rozhovoru projevil n\u011bjak\u00e9 emoce – roz\u010darov\u00e1n\u00ed. „Co\u017ee?“<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Ale no tak,“ \u0159ekl Georg rychle, „tohle je takov\u00e1 blbost<\/em>. Popotahuje t\u011b u\u017e, do prdele, kdo v\u00ed kolik m\u011bs\u00edc\u016f, polovina jeho \u0161atn\u00edku je na podlaze tv\u00e9 lo\u017enice, mazl\u00edte se, vz\u00e1jemn\u011b se sv\u011b\u0159ujete, a on m\u00e1 koule na to, aby- aby-„<\/div>\n
Dokon\u010dil tu v\u011btu t\u00edm, \u017ee rozhodil rukama. Tomovi povadla tv\u00e1\u0159 a pomalu zavrt\u011bl hlavou. „Tohle nen\u00ed f\u00e9r. V\u011bd\u011bl jsem hned od za\u010d\u00e1tku, \u017ee nechce-„<\/div>\n
„Bl-bost.“ Georg vstal, jako by na op\u011brce gau\u010de nebylo dostatek prostoru pro jeho rozho\u0159\u010den\u00ed. „Poru\u0161il tolik z t\u011bch jeho vlastn\u00edch pitom\u00fdch pravidel, m\u011bl jsi pln\u00e9 pr\u00e1vo v\u011b\u0159it, \u017ee se v\u011bci zm\u011bnily. Je to prost\u011b jen zatracen\u00fd zbab\u011blec<\/em>.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee se p\u016fjdu proj\u00edt,“ zamumlal Tom. Se sklopen\u00fdma o\u010dima se od\u0161oural kolem sv\u00e9ho kamar\u00e1da a nat\u00e1hl se pro pol\u0161t\u00e1\u0159, aby ho hodil zp\u00e1tky na gau\u010d. B\u011bhem minuty si nazul boty a zav\u0159el za sebou dve\u0159e od bytu.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Tu noc, ne\u017e si zalezl do postele a le\u017eel tam s \u0161iroce rozev\u0159en\u00fdma o\u010dima po n\u011bkolik hodin, Tom uklidil skleni\u010dky od v\u00edna a punti\u010dk\u00e1\u0159sky p\u0159evl\u00e9kl postel. Sesb\u00edral z koupelny Billovy vlasov\u00e9 produkty, ru\u010dn\u00edky a zatoulan\u00e9 tri\u010dko a ulo\u017eil to v\u0161echno do police ve sk\u0159\u00edni ur\u010den\u00e9 pro v\u0161echny Billovy v\u011bci. A\u010dkoli se vyh\u00fdbal tomu, aby se tam d\u00edval a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho, bylo nemo\u017en\u00e9 p\u0159ehl\u00e9dnout, \u017ee ta poli\u010dka byla dost pln\u00e1. Se zast\u00e9n\u00e1n\u00edm si Tom p\u0159et\u00e1hl p\u0159es hlavu \u010dist\u011b povle\u010denou deku a p\u0159ik\u00e1zal s\u00e1m sob\u011b sp\u00e1nek.<\/p><\/div>\n

Nefungovalo to.<\/div>\n
Georgova slova mu neust\u00e1le prob\u00edhala hlavou, kousky a \u00fatr\u017eky jeho hn\u011bvu – zbab\u011blec<\/em> a blbost<\/em> mezi t\u011bmi nejp\u0159edn\u011bj\u0161\u00edmi – prolo\u017een\u00e9 Billov\u00fdm n\u00e1hl\u00fdm chladem, kdy\u017e \u0159ekl nikdy<\/em>. Nebylo to slovo, kter\u00e9 pou\u017e\u00edval p\u0159\u00edli\u0161 \u010dasto, to Tom v\u011bd\u011bl; Billovy ambice \u0161ly ruku v ruce s t\u00e9m\u011b\u0159 nezni\u010diteln\u00fdm optimismem. Jedin\u00e9 chv\u00edle, kdy mluvili o nikdy<\/em>, bylo, kdy\u017e prob\u00edrali nemo\u017enost z\u00e1chrany jeho vztahu s otcem.<\/div>\n
\n

Tom se pol\u0161t\u00e1\u0159em pl\u00e1cl p\u0159es obli\u010dej, oto\u010dil se na bok a soust\u0159edil se na z\u00edr\u00e1n\u00ed do zdi. S pozornost\u00ed zam\u011b\u0159enou na p\u0159\u00edtm\u00ed se mu poda\u0159ilo se rozpt\u00fdlit od my\u0161lenek na dost dlouho, aby za\u010dal d\u0159\u00edmat. V\u00fdsledkem byl trhan\u00fd sp\u00e1nek, ale aspo\u0148 to zvl\u00e1dl a\u017e do osmi hodin r\u00e1no bez dal\u0161\u00edho hloub\u00e1n\u00ed.<\/p><\/div>\n

\n

Jeliko\u017e Georg jako v\u011bt\u0161ina norm\u00e1ln\u00edch lid\u00ed st\u00e1le m\u00edrumilovn\u011b spal, Tom si dal tichou sn\u00eddani v kuchyni a vydal se na sv\u016fj pravideln\u00fd rann\u00ed ned\u011bln\u00ed b\u011bh. To, plus n\u00e1sledn\u00e1 kr\u00e1tk\u00e1 sprcha vy\u010distily jeho my\u0161lenky l\u00e9pe, ne\u017e o\u010dek\u00e1val – tak\u017ee kdy\u017e se vyno\u0159il z koupelny a Georg okam\u017eit\u011b vykouknul z kuchyn\u011b, Tom m\u011bl pocit, \u017ee mo\u017en\u00e1 skute\u010dn\u011b bude schopn\u00fd v\u00e9st nadch\u00e1zej\u00edc\u00ed konverzaci.<\/p><\/div>\n

„Pod\u00edvej,“ \u0159ekl Georg a po\u0161kr\u00e1bal se na krku. „Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem o n\u011bm v\u010dera \u0159ekl v\u0161echny ty v\u011bci. \u017de jsem ho nazval debilem a tak. M\u011bl jsem si uv\u011bdomit, \u017ee to mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b v tu chv\u00edli nechce\u0161 sly\u0161et.“<\/div>\n
Tom pokr\u010dil rameny a nalil si \u0161\u00e1lek k\u00e1vy. „Necht\u011bl jsem, ale to je v pohod\u011b. Ch\u00e1pu, pro\u010d jsi to \u0159ekl.“<\/div>\n
„Ale i tak\u2026“ Georg si odka\u0161lal. „Tak jak se c\u00edt\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Tom m\u011bl tu ot\u00e1zku o\u010dek\u00e1vat a mo\u017en\u00e1, \u017ee jedna jeho mal\u00e1 \u010d\u00e1st ji i \u010dekala, ale p\u0159esto se zarazil. Bylo obt\u00ed\u017en\u00e9 odd\u011blit hlavu od srdce. Co si myslel<\/em>, a kolik z toho c\u00edtil<\/em>? N\u011bkolikr\u00e1t se z\u00e1m\u011brn\u011b napil k\u00e1vy, a nakonec se usadil na odpov\u011bdi, kter\u00e1 se zd\u00e1la b\u00fdt vyrovnan\u00e1 pro ob\u011b strany.<\/div>\n
\n

„Je to na hovno, ale v\u00ed\u0161, mo\u017en\u00e1 je dob\u0159e, \u017ee se to stalo te\u010f. Pot\u0159ebuju p\u0159estat na Billovi tolik viset a posunout se se sv\u00fdm \u017eivotem d\u00e1l.“ \u0158\u00edct to nahlas mu tak\u00e9 pomohlo tomu uv\u011b\u0159it. Jeho \u017eivotn\u00ed pl\u00e1n p\u0159ed rokem neobsahoval af\u00e9rku s modelem, a ta af\u00e9rka s modelem nem\u011bla zahrnovat naprost\u00fd nez\u00e1jem o skute\u010dn\u00fd milostn\u00fd \u017eivot. Po cel\u00e9 roky Tom n\u00e1sledoval stopu toho, co bylo obecn\u011b pova\u017eov\u00e1no za \u00b4\u00fasp\u011bch\u00b4 – \u0159\u00e1dn\u00e9 vzd\u011bl\u00e1n\u00ed, slibn\u00e1 pr\u00e1ce, \u0161irok\u00fd okruh p\u0159\u00e1tel, spousta pozv\u00e1nek na ve\u010d\u00edrky. Zapleten\u00ed se s Billem mo\u017en\u00e1 nijak jeho kari\u00e9ru neodsunulo, ale zm\u011bnilo to jeho vlastn\u00ed definici \u00b4\u00fasp\u011bchu.\u00b4<\/p><\/div>\n

M\u011bl by se sna\u017eit o vztah s budoucnost\u00ed a ne uchov\u00e1vat sou\u010dasn\u00fd stav, kter\u00fd nebyl pln\u011b t\u00edm, co cht\u011bl.<\/div>\n
Georg mu v\u011bnoval zkoumav\u00fd pohled, o\u010dividn\u011b se rozhodl v\u011b\u0159it t\u00e9 relativn\u00ed vyrovnanosti v Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i (nebo se alespo\u0148 rozhodl schv\u00e1lit jeho odpov\u011b\u010f) a p\u0159ik\u00fdvl. „Jo, to\u2026 se zd\u00e1 b\u00fdt nejlep\u0161\u00ed. Je mi to l\u00edto, \u010dlov\u011b\u010de. Opravdu jsem si myslel-„<\/div>\n
„To my oba,“ p\u0159eru\u0161il ho Tom. „Nen\u00ed to tvoje chyba. Poj\u010fme na to prost\u011b zapomenout, jo?“<\/div>\n
\n

Znovu si naplnil sv\u016fj \u0161\u00e1lek, po cest\u011b z kuchyn\u011b Georga \u0161\u0165ouchl do ramene a p\u0159esunul se do ob\u00fdvac\u00edho pokoje. Kdy\u017e zmizel z dohledu sv\u00e9ho kamar\u00e1da, Tom mohl c\u00edtit, jak trochu splaskl. B\u011bh a sprcha mo\u017en\u00e1 zlep\u0161ily jeho n\u00e1ladu, ale odhodl\u00e1n\u00ed, se kter\u00fdm pronesl \u00b4posunout se d\u00e1l\u00b4, rozhodn\u011b je\u0161t\u011b nebylo emocion\u00e1ln\u011b stabiln\u00ed. Zabere to \u010das. Spoustu \u010dasu, a spoustu rann\u00edch b\u011bh\u016f, a nesp\u00ed\u0161 spoustu zachr\u00e1n\u011bn\u00fdch jezevc\u016f.<\/p><\/div>\n

S unaven\u00fdm polozazuben\u00edm se Tom usadil v rohu gau\u010de. Pl\u00e1noval tam z\u016fstat po zbytek dne, sledovat tolik dokument\u016f o p\u0159\u00edrod\u011b, kolik jen bude moct naj\u00edt, a vr\u010det na ka\u017ed\u00e9ho, kdo by se jej pokusil vyru\u0161it.<\/div>\n
\n

Ani ne o deset minut pozd\u011bji zazvonil zvonek.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 tam jdu!“ Zavolal Georg z kuchyn\u011b, a Tom se usadil zp\u00e1tky mezi pol\u0161t\u00e1\u0159e. Srdce mu p\u0159i tom zvuku ne\u00famysln\u011b posko\u010dilo, hlava si v\u0161ak nad t\u00edm odfrkla. V p\u0159eds\u00edni Georg promluvil do intercomu. „Hal\u00f3?“ Kr\u00e1tk\u00e1 odmlka. Pot\u00e9: „Ty? Co–vydr\u017e.“<\/div>\n
S p\u0159edtuchou, kterou se pokusil odtla\u010dit, se Tom narovnal a pozvedl obo\u010d\u00ed, kdy\u017e Georg ve\u0161el do m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Je to Bill,“ \u0159ekl Georg ti\u0161e. P\u0159edtucha vybouchla v oblak sm\u00ed\u0161en\u00fdch emoc\u00ed, kter\u00e9 zaml\u017eily Tom\u016fv mozek. Jedin\u00e9, co jej napadlo, bylo vst\u00e1t a p\u0159esv\u011bd\u010dit se s\u00e1m, p\u0159i\u010dem\u017e po cest\u011b m\u00e1lem zakopnul o vlastn\u00ed nohy.<\/div>\n
Obraz Billa na kame\u0159e byl zrnit\u00fd, ale nezam\u011bniteln\u00fd. Dredy m\u011bl voln\u011b spu\u0161t\u011bn\u00e9 dol\u016f, pohr\u00e1val si se zipem na ruk\u00e1vu sv\u00e9 ko\u017een\u00e9 bundy a rozhl\u00ed\u017eel se kolem, jako by \u010dekal, \u017ee jej ka\u017edou chv\u00edli n\u011bkdo p\u0159epadne. Tom nesly\u0161el, \u017ee by s\u00e1m vydal n\u011bjak\u00fd zvuk, ale z\u0159ejm\u011b ano, proto\u017ee Bill najednou vzhl\u00e9dl p\u0159\u00edmo do kamery a \u0159ekl: „Pros\u00edm.“<\/div>\n
Tom ho pustil dovnit\u0159. Bylo to, jako by to tla\u010d\u00edtko stiskl n\u011bkdo jin\u00fd, na ovlada\u010di, kter\u00fd byl p\u0159ipojen\u00fd k Tomovu mozku, a on ho jen bezmy\u0161lenkovit\u011b poslouchal. Billovy o\u010di na n\u011bj m\u00edvaly takov\u00fd efekt.<\/div>\n
\n

„Jsi si jist\u00fd?“ Zeptal se Georg za n\u00edm.<\/p><\/div>\n

„Mo\u017en\u00e1 chce jen zp\u00e1tky svoje v\u011bci,“ zamumlal Tom. Zva\u017eoval, \u017ee by pro v\u011bci rovnou za\u0161el, ale nohy se mu nepohnuly nikam, kde by nemohl vid\u011bt na vstupn\u00ed dve\u0159e. P\u0159esto kdy\u017e se ozvalo zaklep\u00e1n\u00ed, musel dve\u0159e otev\u0159\u00edt Georg. Prvn\u00ed v\u011bc\u00ed, kterou Tom zaregistroval, bylo, \u017ee Bill nem\u011bl na sob\u011b \u017e\u00e1dn\u00fd makeup. Tom jej vid\u011bl v r\u016fzn\u00fdch st\u00e1di\u00edch svl\u00e9k\u00e1n\u00ed (nyn\u00ed i v\u010detn\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 nah\u00e9ho na kuchy\u0148sk\u00e9m stole), ale \u010distou tv\u00e1\u0159 pouze ve sp\u00e1nku. Nikdy to nebyl vzhled za denn\u00edho sv\u011btla, a dokonce i kdy\u017e losangelsk\u00e9 slune\u010dn\u00ed z\u00e1\u0159en\u00ed vystavovalo tmav\u00e9 kruhy pod Billov\u00fdma o\u010dima a okousan\u00fd spodn\u00ed ret, Tom se nemohl dostat p\u0159es to, jak je n\u00e1dhern\u00fd.<\/div>\n
\n

„Ahoj,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e. „M\u016f\u017eu d\u00e1l?“<\/p><\/div>\n

Georg beze slova poodstoupil, aby jej nechal proj\u00edt. U\u017e se d\u0159\u00edve p\u00e1rkr\u00e1t setkali, dostate\u010dn\u011b na to, aby se vz\u00e1jemn\u011b p\u0159edstavili a prohodili p\u00e1r zdvo\u0159il\u00fdch fr\u00e1z\u00ed, a stejn\u011b tak dostate\u010dn\u011b na to, aby ignoroval Bill\u016fv po\u017eadavek na diskr\u00e9tnost; bylo to jedin\u00e9 pravidlo, u kter\u00e9ho hlasit\u011b protestoval proti poru\u0161en\u00ed, a ud\u011blal to jen jednou. Nyn\u00ed se Georg odebral do sv\u00e9 lo\u017enice a demonstrativn\u011b za sebou zav\u0159el dve\u0159e. Nechal ty dva stoj\u00edc\u00ed naproti sob\u011b, prostor mezi nimi byl hmatateln\u00fd zp\u016fsobem jako nikdy p\u0159edt\u00edm – ani na za\u010d\u00e1tku, dokonce ani s Tomov\u00fdm neust\u00e1l\u00fdm opatrn\u00fdm na\u0161lapov\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
„J\u00e1, ehm\u2026“ Za\u010dal Bill do ticha. „Nechali jsme n\u011bjak\u00e9 v\u011bci nevy\u0159\u010den\u00e9, mysl\u00edm. V\u010dera. Ehm\u2026“ Tv\u00e1\u0159 se mu zkroutila do v\u00fdrazu \u010dir\u00e9 bezmocnosti a Tom m\u00e1lem vykro\u010dil kup\u0159edu, aby jej objal. P\u0159inutil se z\u016fstat st\u00e1t na m\u00edst\u011b a pot\u00e9 se p\u0159inutil ml\u010det. V\u017edy nech\u00e1val Billa p\u0159ij\u00edt k n\u011bmu, udr\u017eoval Billovy hranice, dokud je Bill s\u00e1m neporu\u0161il. Tentokr\u00e1t v\u0161ak to bylo proto, aby Billa vid\u011bl, jak bojuje s\u00e1m se sebou. \u017d\u00e1dn\u00e1 pomoc z Tomovy strany b\u011bhem konverzace, \u017e\u00e1dn\u00e9 pob\u00edzen\u00ed, pro jednou ani jedno konej\u0161iv\u00e9 slovo.<\/div>\n
\n

Bylo by to jednodu\u0161\u0161\u00ed, kdyby si pusu p\u0159edt\u00edm slepil, ale Tom pevn\u011b t\u00edhnul ke sv\u00fdm instinkt\u016fm. Pozoroval, jak se Billova tv\u00e1\u0159 zm\u011bnila z bezmocn\u00e9 p\u0159es nejistou a\u017e na zahanbenou, a z\u016fstal zticha.<\/p><\/div>\n

„Omlouv\u00e1m se,“ \u0159ekl Bill nakonec. „Za to, \u017ee jsem tak ode\u0161el. A za to\u2026 \u017ee jsem ti dal nad\u011bji. Nem\u011bl jsem v \u00famyslu – uv\u011bdomuju si, \u017ee je to moje vina. P\u0159i\u0161el jsem sem za tebou u\u017e tolikr\u00e1t\u2026 Ale v\u010dera jsem t\u011b nem\u011bl prost\u011b jen tak opustit. To bylo ode m\u011b pitom\u00e9. Omlouv\u00e1m se.“ Zatahal za jeden ze sv\u00fdch dred\u016f a ot\u00e1\u010del si ho kolem prst\u016f, perfektn\u00ed p\u00f3za modela, kdyby nebylo t\u00e9 nejistoty v jeho o\u010d\u00edch. Tom se soust\u0159edil na d\u00fdch\u00e1n\u00ed a i nad\u00e1le na ml\u010den\u00ed. Sly\u0161et Billa, jak se mu omlouv\u00e1 za to, \u017ee mu dal nad\u011bji, jej zas\u00e1hlo, a on necht\u011bl riskovat, \u017ee n\u011bco bez rozmyslu vyhrkne. O\u010dividn\u011b tam st\u00e1le ta nad\u011bje n\u011bkde byla, v z\u00e1kout\u00edch a skulin\u00e1ch jeho mysli.<\/div>\n
\n

„Omlouv\u00e1m se,“ opakoval Bill, „tak trochu jsi m\u011b zasko\u010dil, jinak bych\u2026“ Odml\u010del se, vrhnul po Tomovi \u00fazkostliv\u00fdm pohledem, ne\u017e sklopil o\u010di. „Mohl bys, mo\u017en\u00e1\u2026 n\u011bco \u0159\u00edct?“<\/p><\/div>\n

Tom se rozhodl, \u017ee u\u017e je unaven\u00fd ze st\u00e1n\u00ed v p\u0159eds\u00edni. Jeho nohy se nezd\u00e1ly b\u00fdt zrovna siln\u00e9 a \u017ealudek se mu kroutil. Ani\u017e by zkontroloval Billovu reakci, oto\u010dil se a zam\u00ed\u0159il zp\u00e1tky na sv\u00e9 m\u00edsto na gau\u010di. Dokument o p\u0159\u00edrod\u011b pokra\u010doval bez n\u011bj, zastihl vyprav\u011b\u010de uprost\u0159ed v\u011bty o p\u00e1\u0159en\u00ed a vypnul zvuk.<\/div>\n
„Ty\u2026“ Bill jej n\u00e1sledoval, ale nep\u0159ekro\u010dil pr\u00e1h m\u00edstnosti. Zd\u00e1lo se, \u017ee si uv\u011bdomil, \u017ee m\u00e1 jednu ruku st\u00e1le zamotanou ve vlasech, a tak ji pomalu spustil dol\u016f. „Ty u\u017e se mnou prost\u011b nikdy znovu nepromluv\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„A co bych m\u011bl \u0159\u00edct?“ Tom\u016fv hlas byl ochrapt\u011blej\u0161\u00ed, ne\u017e s\u00e1m cht\u011bl. Z\u00edral na Billovu tv\u00e1\u0159, na chv\u00edli ztracen\u00fd, a odvr\u00e1til se. „Dal<\/em> jsi mi nad\u011bji. M\u016f\u017ee\u0161 se omluvit t\u0159eba stokr\u00e1t, ale to nic nezm\u011bn\u00ed. V\u00ed\u0161 v\u016fbec, jak jsi to ud\u011blal?“<\/div>\n
\n

„Nebylo to \u00famysln\u00e9, jestli se pt\u00e1\u0161 na tohle,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsme se setk\u00e1vali \u010dasto, a\u2026 nebylo to v\u017edycky jen o sexu, to v\u00edm taky.“<\/p><\/div>\n

V Tomov\u011b hrudi n\u011bco zav\u00ed\u0159ilo. Odtla\u010dil to, ale ozv\u011bna z\u016fstala, a on nedok\u00e1zal zabr\u00e1nit slov\u016fm, kter\u00e1 z n\u011bj vytryskla. „Tak\u017ee p\u0159ipou\u0161t\u00ed\u0161, \u017ee se z toho stalo n\u011bco v\u00edc<\/em>? Taky to c\u00edt\u00ed\u0161?“<\/div>\n
To, co problesklo Billovou tv\u00e1\u0159\u00ed, vypadalo hodn\u011b jako panika, a n\u011bkolikr\u00e1t se sly\u0161iteln\u011b nadechl, ne\u017e odpov\u011bd\u011bl. „No, toti\u017e, j\u00e1 – nen\u00ed to, jako bych – j\u00e1 t\u011b m\u00e1m r\u00e1d, jsem s tebou r\u00e1d. Ale to neznamen\u00e1-„<\/div>\n
„Neznamen\u00e1 to co?“ P\u0159eru\u0161il ho Tom, cel\u00e9 t\u011blo m\u011bl rozechv\u011bl\u00e9. „Co v\u00edc je\u0161t\u011b pot\u0159ebuje\u0161? Jsi se mnou r\u00e1d, to je v\u0161e, co je d\u016fle\u017eit\u00e9.“<\/div>\n
„Ty v\u00ed\u0161, \u017ee j\u00e1 nem\u016f\u017eu – nem\u016f\u017eu-„<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee\u0161 co<\/em>? Bille, ty u\u017e to v\u0161echno d\u00e1vno d\u011bl\u00e1\u0161, v\u0161echny ty v\u011bci, kter\u00fdch se tak boj\u00ed\u0161.“ Vid\u011bt Billa, jak p\u0159i\u0161el o \u0159e\u010d, co\u017e se nikdy nest\u00e1valo, zlomilo posledn\u00ed Tomovy z\u00e1brany. Narovnal se a odv\u00e1\u017en\u011b se setkal s Billov\u00fdm pohledem. „Miluju t\u011b<\/em>. To je to, co jsem \u0159ekl. Ne poj\u010fme se vz\u00edt a usadit a adoptovat \u0161est d\u011bt\u00ed a klan jezevc\u016f<\/em>. Ani po tob\u011b nechci, abys to \u0159ekl taky. V\u0161echno, co jsem cht\u011bl – co po\u0159\u00e1d chci, je, abys vzal na v\u011bdom\u00ed, \u017ee u\u017e to nen\u00ed jen obchodn\u00ed dohoda. \u017de je mezi n\u00e1mi n\u011bco v\u00edc.“<\/div>\n
\n

Bill p\u0159e\u0161el n\u011bkolik krok\u016f k nejbli\u017e\u0161\u00edmu k\u0159eslu a posadil se na kraj. „V\u0161echno, co v\u00edm, je\u2026“ za\u010dal rozt\u0159esen\u00fdm hlasem. „V\u0161echno, co v\u00edm, je, \u017ee jsem dnes v noci spal h\u016f\u0159 ne\u017e v letadle b\u011bhem \u010dasov\u00fdch posun\u016f, a \u017ee jsi prvn\u00ed osoba, na kterou mysl\u00edm, kdy\u017e m\u00e1m n\u011bjak\u00e9 novinky nebo chv\u00edli \u010dasu na pov\u00edd\u00e1n\u00ed, nebo kdy\u017e se vrac\u00edm dom\u016f, a kdy\u017e jsem se dnes r\u00e1no pokusil doma naj\u00edt ve sv\u00e9 kuchyni tal\u00ed\u0159, otev\u0159el jsem sk\u0159\u00ed\u0148ku vedle ledni\u010dky, jako bych to ud\u011blal tady, a\u2026“<\/p><\/div>\n

Zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n
„\u2026 nejsem moc dobr\u00fd se slovem l\u00e1ska<\/em>, ale mo\u017en\u00e1, \u017ee se to vztahuje na tebe.“<\/div>\n
To Toma p\u0159ipravilo o dech. O\u010dek\u00e1val prohl\u00e1\u0161en\u00ed o citech, mo\u017en\u00e1 i o t\u011bch h\u0159ejiv\u00fdch, v\u00e1hav\u00fd kr\u016f\u010dek jeho sm\u011brem – ale rozhodn\u011b ne to specifick\u00e9 p\u011btip\u00edsmenn\u00e9 slovo, a rozhodn\u011b ne zmizen\u00ed t\u0159asu v Billov\u011b hlasu, kdy\u017e to vyslovil. Ten n\u00e1hl\u00fd pevn\u00fd t\u00f3n \u0159ekl Tomovi, aby odstranil to \u00b4mo\u017en\u00e1\u00b4, a v\u00fdsledek t\u00e9 v\u011bty mu vzal v\u0161echnu nad\u011bji a p\u0159em\u011bnil ji v pravdu.<\/div>\n
\n

„Ne\u017e\u00e1d\u00e1m t\u011b, aby se cokoliv zm\u011bnilo,“ za\u0161eptal Tom. „Nepot\u0159ebuju s tebou l\u00e9tat kolem sv\u011bta, a nepot\u0159ebuju, abys bylo po\u0159\u00e1d tady se mnou. To, co u\u017e m\u00e1me, je to, co chci. Jen-„<\/p><\/div>\n

Bill otev\u0159el o\u010di. Panika je opustila a jeho dech se zd\u00e1l b\u00fdt trochu rychlej\u0161\u00ed, ale jinak pravideln\u00fd. Nakonec se mali\u010dko pousm\u00e1l. „\u017d\u00e1dn\u00ed jezevci, jen my.“<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b tak.“ Tom se usm\u00e1l nazp\u011bt. Hru\u010f se mu rozt\u00e1hla, kdy\u017e se nadechl, jako by se jej\u00ed kapacita t\u0159ikr\u00e1t zv\u011bt\u0161ila ve chv\u00edli, kdy Bill \u0159ekl my<\/em>. C\u00edtil vy\u010derp\u00e1n\u00ed z neklidn\u00e9 noci, vy\u010derp\u00e1n\u00ed z vy\u0159\u010den\u00ed tolika my\u0161lenek a pocit\u016f, a z\u00e1rove\u0148 by si mohl j\u00edt zab\u011bhat nebo str\u00e1vit noc ve m\u011bst\u011b s mno\u017estv\u00edm kysl\u00edku a endorfin\u016f, kter\u00e9 proplouvaly jeho syst\u00e9mem.<\/div>\n
\n

„Tak\u017ee\u2026“ Bill si odka\u0161lal a vypadal nep\u0159irozen\u011b pla\u0161e. „Co chce\u0161 d\u011blat te\u010f?“<\/p><\/div>\n

Ruch v Tomov\u011b mozku se uklidnil a on zjistil, \u017ee vlastn\u011b opravdu nechce d\u011blat nic. Tak dlouhou dobu cht\u011bl pouze a jen tohle, \u010dekal, a\u017e oba dos\u00e1hnout tohoto bodu, \u017ee byl nyn\u00ed spokojen\u00fd tam prost\u011b jen tak sed\u011bt a d\u00edvat se jeden na druh\u00e9ho. To byla pravd\u011bpodobn\u011b podivn\u00e1 v\u011bc k navrhnut\u00ed, a tak pokr\u010dil rameny. „Co chce\u0161 d\u011blat ty<\/em>?“<\/div>\n
„Vlastn\u011b,“ \u0159ekl Bill, ost\u00fdchavost uvolnila cestu chlapeck\u00e9mu \u00fa\u0161klebku. „Opravdu bych si r\u00e1d zd\u0159\u00edmnul.“<\/div>\n
Tom se hlasit\u011b rozesm\u00e1l, pot\u00e9 vstal a nat\u00e1hl se pro Billovu ruku. A\u010d se u\u017e spole\u010dn\u011b p\u0159esouvali do Tomovy lo\u017enice nespo\u010detn\u011bkr\u00e1t – dokonce i bez z\u00e1m\u011bru sexu – tentokr\u00e1t to bylo jin\u00e9. Bill odkopnul boty s v\u011bt\u0161\u00ed bezstarostnost\u00ed ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm, a spole\u010dn\u011b vklouzli pod deku jako mince do automatu.<\/div>\n
S mal\u00fdm povzdechem se Bill op\u0159el tv\u00e1\u0159\u00ed o Tomovu hru\u010f. Poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b Tom beze strachu vtiskl polibek Billovi na \u010delo. Schoulili se kolem sebe, ruce a nohy propleten\u00e9, a spole\u010dn\u011b usnuli.<\/p>\n

KONEC
<\/strong><\/p>\n

autor: Sturmfrei<\/span><\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/span><\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/span><\/strong><\/p>\n

<\/span><\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Sturmfrei Kdy\u017e se Georg vr\u00e1til dom\u016f, Tom neprojevil \u017e\u00e1dnou snahu se zvednout z gau\u010de a p\u0159iv\u00edtat ho. Nepokusil se ani posadit nebo zam\u00e1vat, nebo jen oto\u010dit hlavu. Z\u016fstal p\u0159esn\u011b tam, kde byl po v\u011bt\u0161inu dopoledne – le\u017eel na b\u0159i\u0161e s tv\u00e1\u0159\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-464","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/464","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=464"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/464\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=464"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=464"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=464"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}