{"id":4643,"date":"2013-09-29T18:00:00","date_gmt":"2013-09-29T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4629"},"modified":"2013-09-29T18:00:00","modified_gmt":"2013-09-29T17:00:00","slug":"815-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/09\/29\/815-6\/","title":{"rendered":"#815 6."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
U\u017e se boj\u00ed\u0161?<\/p>\n

<\/strong> Od t\u00e9 doby, co mu v\u011bze\u0148 p\u0159edvedl d\u011bsiv\u00fd trik se zbran\u00ed, se Tom na 815 u\u017e pod\u00edvat ne\u0161el. V\u011bd\u011bl, \u017ee by nejsp\u00ed\u0161 m\u011bl p\u0159estat b\u00fdt zv\u011bdav\u00fd, ale tak n\u011bjak byl je\u0161t\u011b zv\u011bdav\u011bj\u0161\u00ed<\/em> ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Byl si jist\u00fd, \u017ee ho zast\u0159el\u00ed a \u017ee 815 ute\u010de, ale nic z toho se nestalo. Nic Tomovi neud\u011blal, vr\u00e1til<\/em> zbra\u0148 do pouzdra a ustoupil, jako by se nic nestalo.<\/p>\n

Tom nemohl za nic na sv\u011bt\u011b p\u0159ij\u00edt na to pro\u010d. Samoz\u0159ejm\u011b, kdyby utekl a pak ho znovu chytili, nebylo by to pro n\u011bj dobr\u00e9, ale p\u0159i\u0161lo mu divn\u00e9, \u017ee v\u011bze\u0148, kter\u00fd m\u011bl b\u00fdt naprost\u00fd \u0161\u00edlenec, by po t\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti nesko\u010dil.<\/p>\n

A n\u011bco o t\u011bch \u010dern\u00fdch o\u010d\u00edch\u2026 ten pohled v nich, kdy\u017e od Toma odstoupil, byl ne\u010diteln\u00fd, ale bylo v nich n\u011bco, co ho mu\u010dilo, n\u011bco, co bylo v\u00edc smutn\u00e9 ne\u017e temn\u00e9.<\/div>\n

St\u00e1le nem\u011bl \u0161t\u011bst\u00ed s hled\u00e1n\u00edm jeho slo\u017eky, proto Tom \u017eadonil u Andrease o odpov\u011bdi. Nemohl set\u0159\u00e1st pocit, \u017ee ten \u010dlov\u011bk v\u00ed mnohem v\u00edc, ne\u017e pou\u0161t\u00ed ven.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„No tak, \u0159ekni mi to,“ nal\u00e9hal Tom, kdy\u017e se p\u0159evl\u00e9kli zp\u00e1tky do sv\u00e9ho oble\u010den\u00ed v \u0161atn\u011b; od chv\u00edle, kdy Tom naposledy v\u011bzn\u011b vid\u011bl, ub\u011bhl t\u00fdden.<\/div>\n
„Pro\u010d to vlastn\u011b chce\u0161 v\u011bd\u011bt?“ zeptal se Andreas, zap\u00ednal si ko\u0161ili. „M\u011bl bys na n\u011bj zapomenout, je nebezpe\u010dn\u00fd, a z toho, \u017ee se na n\u011bj bude\u0161 pt\u00e1t, nic dobr\u00e9ho nevzejde.“<\/div>\n
„Ale pro\u010d je nebezpe\u010dn\u00fd?“ u\u017e za\u010d\u00ednal b\u00fdt opravdu netrp\u011bliv\u00fd, a v\u0161echno mu to za\u010d\u00ednalo p\u0159ipadat v\u00edc ne\u017e naprosto hloup\u00e9. Posadil se na lavi\u010dku a s o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm se na Andrease d\u00edval.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 tak nevypad\u00e1,“ \u0159ekl Andreas a ned\u00edval se Tomovi do o\u010d\u00ed, „ale je velmi manipulativn\u00ed, to proto m\u011bl za posledn\u00ed \u010dty\u0159i roky dvan\u00e1ct r\u016fzn\u00fdch psycholog\u016f, v\u00ed\u0161? V\u0161echny je svedl, z\u0159ejm\u011b jen pro z\u00e1bavu.“<\/p>\n

Tom byl chv\u00edli potichu.<\/div>\n

„Svedl i tebe<\/em>?“ Ta my\u0161lenka Toma p\u0159edt\u00edm nenapadla, ale to, jak o n\u011bm Andreas mluvil, mu tu my\u0161lenku vnuklo.<\/div>\n
„Ne,“ odsekl Andreas a probodl Toma ledov\u011b modr\u00fdma o\u010dima. „A kon\u010d\u00edm, u\u017e ti nic ne\u0159eknu.“<\/div>\n
„Ale to nic nevysv\u011btluje!“ za\u00fap\u011bl Tom, u\u017e byl neuv\u011b\u0159iteln\u011b frustrovan\u00fd. „Fajn, svedl sv\u00e9 terapeuty, ale to nevysv\u011btluje, pro\u010d se ho cel\u00fd sv\u011bt boj\u00ed. Sakra, dokonce i ty sebou cuk\u00e1\u0161<\/em>, kdy\u017e se o n\u011bm zm\u00edn\u00edm. Pro\u010d<\/em>?“ Andreas se oto\u010dil k zrcadlu a velmi z\u0159eteln\u011b ho ignoroval, zat\u00edmco si upravoval vlasy. „V\u00ed\u0161 to v\u016fbec?“<\/p>\n

„V\u00edm v\u00edc ne\u017e dost,“ \u0159ekl Andreas kr\u00e1tce a ztuhl, jako by na n\u011bj n\u011bco dolehlo, a pak se oto\u010dil \u010delem k Tomovi. „Tys\u2026 \u0159ekni mi, \u017ees za n\u00edm nebyl.“ Tomovi za\u010daly ho\u0159et u\u0161i, a jeliko\u017e dlouho neodpov\u00eddal, Andreas pochopil. „Kurva!“ vydechl a Tom nadsko\u010dil, kdy\u017e uhodil p\u011bst\u00ed do jedn\u00e9 ze sk\u0159\u00edn\u011bk. „Ned\u011blej to!“ vyk\u0159ikl a pod\u00edval se na Toma s v\u00fdrazem tak vyd\u011b\u0161en\u00fdm, \u017ee z toho Tomovi tuhla krev v \u017eil\u00e1ch. „U\u017e za n\u00edm necho\u010f, sly\u0161\u00ed\u0161? Jen\u2026 slib mi to. On t\u011b zlom\u00ed.“<\/div>\n

Tom zvedl obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Zlom\u00ed m\u011b?“<\/div>\n
Andreas si prohr\u00e1bl vlasy. „Ano. Zlom\u00ed t\u011b.“<\/div>\n
„Jak?“<\/div>\n
„On si najde zp\u016fsob.“<\/div>\n
Andreas se tomu vyh\u00fdbal, a tak vzdal dostat z n\u011bj n\u011bco v\u00edc. Jedin\u00e9 co v\u011bd\u011bl, bylo, \u017ee Andreas byl z 815 pod\u011blan\u00fd.<\/div>\n
Ale Tom m\u011bl n\u00e1pad, jak by mohl vid\u011bt a zkoumat 815, ani\u017e by s n\u00edm musel b\u00fdt \u00fapln\u011b s\u00e1m.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Chce\u0161 se prohodit?“<\/p><\/div>\n

„Jo, jen na dne\u0161ek.“<\/div>\n
„Pro\u010d?<\/em>„<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm. Nikdy p\u0159edt\u00edm jsem nebyl na hl\u00eddce v j\u00eddeln\u011b.“<\/div>\n
Georg nakr\u010dil obo\u010d\u00ed. „Nen\u00ed to nic \u00fa\u017easn\u00e9ho. Jen tam stoj\u00ed\u0161 a kouk\u00e1\u0161, jestli se n\u011bkdo nesna\u017e\u00ed pr\u00e1t nebo n\u011bkoho zap\u00edchnout vidli\u010dkou. Nic takov\u00e9ho se je\u0161t\u011b nestalo, tak\u017ee tam fakt jenom stoj\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Jestli si mysl\u00ed\u0161, \u017ee je to tak nudn\u00fd, tak se poj\u010f prohodit,“ \u0159ekl Tom. „No tak, jen na dne\u0161ek.“<\/div>\n
Georg se zasm\u00e1l a pokr\u010dil rameny. „Fajn, jasn\u011b. Ve\u010de\u0159e za\u010d\u00edn\u00e1 v p\u011bt, tak\u017ee si rad\u0161i posp\u011b\u0161, j\u00e1 u\u017e byl na cest\u011b.“<\/div>\n
Tom se zazubil, \u010d\u00edm\u017e Georg zvedl obo\u010d\u00ed je\u0161t\u011b v\u00fd\u0161. „Okay, d\u00edky, chlape,“ \u0159ekl a popl\u00e1cal Georga po z\u00e1dech, pak ode\u0161el.<\/div>\n
„Jen abys nem\u011bl n\u011bco za lubem!“ zavolal za n\u00edm Georg.<\/p>\n

Bylo za minutu p\u011bt, m\u011bl \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee sem rezidenty je\u0161t\u011b nep\u0159ivedli, a kdy\u017e ve\u0161el do j\u00eddelny, zazubil se na Gustava, kter\u00fd u\u017e st\u00e1l na sv\u00e9m m\u00edst\u011b na druh\u00e9 stran\u011b m\u00edstnosti. Nejsp\u00ed\u0161 by se nem\u011bl tv\u00e1\u0159it tak nad\u0161en\u011b, uv\u011bdomil si, a sna\u017eil se uvolnit obli\u010dej.<\/div>\n

Po t\u0159ech minut\u00e1ch se dve\u0159e otev\u0159ely a Andreas a dal\u0161\u00ed str\u00e1\u017en\u00edk, kter\u00e9ho Tom neznal jm\u00e9nem, ve\u0161li s rezidenty dovnit\u0159. \u0160li si pro t\u00e1cy, utvo\u0159ili frontu u pultu. N\u011bkte\u0159\u00ed z nich byli klidn\u00ed a ti\u0161\u00ed, zat\u00edmco v\u011bt\u0161ina z nich si pov\u00eddala s ostatn\u00edmi.<\/div>\n
Pan\u00ed za pultem, lehce siln\u011bj\u0161\u00ed d\u00e1ma s blond kudrnat\u00fdmi vlasy, znala jm\u00e9nem z\u0159ejm\u011b v\u0161echny v\u011bzn\u011b. Ka\u017ed\u00e9ho z nich pozdravila, usm\u00e1la se na n\u011b, jako by byli sta\u0159\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9. Tom se pousnul trochu bl\u00ed\u017e, aby mohl sly\u0161et, co p\u0159esn\u011b jim \u0159\u00edkala. P\u0159e\u010detl si jmenovku na jej\u00edm hrudn\u00edku, bylo tam naps\u00e1no ‚Anna‘.<\/p>\n

„Jak se dneska m\u00e1\u0161, Riley?“ zeptala se huben\u00e9ho a chlupat\u00e9ho mu\u017ee, kdy\u017e mu dala na t\u00e1c plno fazol\u00ed.<\/div>\n

„U\u017e l\u00edp, kdy\u017e jsi zp\u00e1tky,“ usm\u00e1l se a Anna mu \u00fasm\u011bv oplatila.<\/div>\n
„V\u017edycky jsi tak zlat\u00fd, Riley. Te\u010f si b\u011b\u017e sednout.“<\/div>\n
Riley ode\u0161el, usm\u00edval se na podlahu.<\/p>\n

Kdy\u017e v\u0161ichni dostali j\u00eddlo, ka\u017ed\u00fd v\u011bze\u0148 si v klidu do\u0161el na sv\u00e9 m\u00edsto. Chodili s trochou zdr\u00e1h\u00e1n\u00ed, ale s \u0159\u00e1dem, tak\u017ee ka\u017ed\u00fd v\u011bze\u0148 si do\u0161el v\u017edy na jedno m\u00edsto, i kdy\u017e se tu nevy\u017eadovalo, aby sed\u011bli poka\u017ed\u00e9 na tom sam\u00e9m. Sed\u011bli spole\u010dn\u011b ve skupink\u00e1ch po t\u0159ech, \u010dty\u0159ech nebo p\u011bti a Georg m\u011bl pravdu, nic moc se ned\u011blo. Opravdu to nebylo jako ve filmech, kde na sebe k\u0159i\u010deli a nad\u00e1vali si a lidmi se h\u00e1zelo p\u0159es m\u00edstnost. Ne, tihle lid\u00e9 se chovali, jako by se setkali s p\u0159\u00e1teli na k\u00e1v\u011b.<\/p>\n

Pak si Tom vzpomn\u011bl na to, pro\u010d je v prvn\u00ed \u0159ad\u011b v j\u00eddeln\u011b, a za\u010dal se rozhl\u00ed\u017eet, ale nevid\u011bl 815 ve front\u011b. Mo\u017en\u00e1 tady nebyl. Zamra\u010dil se. Pro\u010d by p\u0159eskakoval ve\u010de\u0159i?<\/div>\n

Ale jak jeho o\u010di p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bly p\u0159es v\u0161echny v\u011bzn\u011b, v\u0161iml si, \u017ee v rohu m\u00edstnosti sed\u011bl n\u011bkdo s\u00e1m, shrben\u00fd a hraj\u00edc\u00ed si s deskou stolu. Lid\u00e9, co sed\u011bli u stol\u016f kolem n\u011bj, se opatrn\u011b vyh\u00fdbali tomu, aby se d\u00edvali jeho sm\u011brem, v\u0161ichni p\u0159edst\u00edrali, \u017ee tu nejsou, dokonce to vypadalo, \u017ee ty stoly byly od n\u011bj d\u00e1l odsunut\u00e9.<\/p>\n

815 zvedl pohled zrovna ve chv\u00edli, kdy se na n\u011bj Anna d\u00edvala. Kdy\u017e se jejich o\u010di setkaly, netrhla sebou, jak Tom o\u010dek\u00e1val od lid\u00ed, jednodu\u0161e se usm\u00e1la a zvedla na pult t\u00e1c, dv\u011bma prsty mu nazna\u010dila, aby \u0161el k n\u00ed.<\/div>\n

815 si povzdychl a vypadal podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b, ale pomalu se zvedl a p\u0159e\u0161el p\u0159es m\u00edstnost. Zd\u00e1lo se, \u017ee v\u0161ichni ztuhli, kdy\u017e kolem nich proch\u00e1zel, jejich pohyby se zpomalovaly, jako by si d\u00e1vali pozor, a n\u011bkte\u0159\u00ed z nich se d\u00edvali p\u0159es ramena, kdy\u017e 815 do\u0161el k pultu.<\/div>\n
Tom se potajmu posunul je\u0161t\u011b trochu bl\u00ed\u017e a byl r\u00e1d, \u017ee tak ud\u011blal, kdy\u017e Anna n\u011bco 815 \u0159ekla tich\u00fdm hlasem a polo\u017eila mu j\u00eddlo na t\u00e1c.<\/p>\n

„Oh, ned\u00edvej se na m\u011b takhle,“ \u0159ekla a posunula t\u00e1c k n\u011bmu. „V\u0161imli si, \u017ee p\u0159eskakuje\u0161 j\u00eddla, chci se ujistit, \u017ee j\u00ed\u0161.“<\/div>\n

Tom mu nevid\u011bl obli\u010dej, ale nejsp\u00ed\u0161 se mra\u010dil.<\/div>\n
„Mezi n\u00e1mi dv\u011bma,“ pokra\u010dovala, „nejlep\u0161\u00ed pomsta je nevzd\u00e1vat se. Uka\u017e jim, \u017ee t\u011b to neslo\u017e\u00ed na kolena.“<\/div>\n
„Nepokl\u00e1d\u00e1 m\u011b to,“ \u0159ekl 815 ti\u0161e, tak ti\u0161e, \u017ee to bylo skoro usyknut\u00ed.<\/div>\n
„Tohle m\u00edsto pokl\u00e1d\u00e1 v\u0161echny,“ \u0159ekla klidn\u011b, i kdy\u017e t\u00f3n jej\u00edho hlasu byl jin\u00fd.<\/div>\n
„No ale mn\u011b je to jedno,“ zabru\u010del a vzal si t\u00e1cek.<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ P\u0159ik\u00fdvla, ani trochu ji to nepobou\u0159ilo. „M\u011bj se hezky, Bille.“<\/div>\n
Tom p\u0159estal d\u00fdchat, kdy\u017e si v hlav\u011b p\u0159ehr\u00e1val, co \u0159ekla.<\/p>\n

M\u011bj se hezky, Bille.<\/em><\/div>\n

Bille.<\/p>\n

<\/em> Jeho jm\u00e9no bylo Bill. Tom skoro cht\u011bl zatan\u010dit v\u00edt\u011bzn\u00fd tanec, ale to by vypadalo opravdu stupidn\u011b, a tak si ho ud\u011blal alespo\u0148 v duchu.<\/div>\n

Ale jak to, \u017ee ona v\u011bd\u011bla jeho jm\u00e9no a nikdo jin\u00fd ne?<\/div>\n
Nebo to byl jen Gustav a Georg, kdo byl tak pomal\u00fd, a ve skute\u010dnosti to jm\u00e9no znali v\u0161ichni?<\/div>\n
V\u011bd\u011bl to Andreas?<\/div>\n
Nejsp\u00ed\u0161 ano. Tom si p\u0159ipadal hloup\u011b, \u017ee se ho p\u0159edt\u00edm nezeptal, i kdy\u017e Andreas by se nejd\u0159\u00edv choval jako psychopat a stejn\u011b mu to ne\u0159ekl.<\/div>\n
Tom se d\u00edval, jak \u0161el Bill<\/em> zp\u00e1tky k sob\u011b ke stolu. Kdy\u017e se posadil, zachytil Tom\u016fv pohled a zvedl ruku, aby mu prsty zam\u00e1val. Tom si nebyl jist\u00fd, jak reagovat, a tak jen na pozdrav zvedl ruku, okam\u017eit\u011b si p\u0159ipadal hloup\u011b, \u017ee to ud\u011blal.<\/div>\n
Kdyby byl bl\u00ed\u017e, sly\u0161el by, jak se Bill uchechtl.<\/p>\n

Ostatn\u00ed u\u017e skoro dojedli a Andreas ty, co skon\u010dili, odv\u00e1d\u011bl do cel. „Zbytek z v\u00e1s m\u00e1 p\u011bt minut,“ \u0159ekl, velmi jasn\u011b se vyh\u00fdbal pohledu do rohu, kde sed\u011bl Bill a zv\u011bdav\u011b se na n\u011bj zpoza \u010dern\u00e9ho z\u00e1v\u011bsu z vlas\u016f d\u00edval.<\/div>\n

Kdy\u017e Andreas s polovi\u010dkou v\u011bz\u0148\u016f ode\u0161el, Tom m\u011bl na Bill\u016fv st\u016fl lep\u0161\u00ed v\u00fdhled. Sed\u011bl a jen si tak hr\u00e1l vidli\u010dkou s j\u00eddlem.<\/p>\n

„M\u011bl bys to sn\u00edst. Dal\u0161\u00ed j\u00eddlo bude a\u017e za hodiny.“
Bill zvedl pohled, kdy\u017e Tom p\u0159i\u0161el k jeho stolu, st\u00e1l nad n\u00edm.<\/div>\n

„Co je ti po tom?“ zeptal se a polo\u017eil vidli\u010dku, se kterou si hr\u00e1l.<\/div>\n
„Pro\u010d se t\u011b ta kucha\u0159ka Anna neb\u00e1la?“ zeptal se Tom, ignoroval Billovu ot\u00e1zku, stejn\u011b by nev\u011bd\u011bl, co odpov\u011bd\u011bt.<\/div>\n
„Pro\u010d se m\u011b neboj\u00ed\u0161 ty?“<\/div>\n
„Proto\u017ee k tomu nevid\u00edm d\u016fvod.“ To nebyla moc pravda. Bill ho d\u011bsil, ale ne tak, jako d\u011bsil Andrease.<\/div>\n
Bill se op\u0159el a zalo\u017eil ruce. „V\u010dera ses b\u00e1l.“<\/div>\n
„No, dr\u017eels mi pistoli u krku,“ pouk\u00e1zal Tom po kr\u00e1tk\u00e9 odmlce a Billovy rty se zkroutily do takov\u00e9ho polovi\u010dn\u00edho \u00fa\u0161klebku.<\/div>\n
„To byla sranda.“<\/div>\n
P\u0159eb\u011bhl mu mr\u00e1z po z\u00e1dech, ale Tom se to tak\u00e9 rozhodl ignorovat. „To je fuk, jde o to, \u017ee se t\u011b neboj\u00edm.“<\/p>\n

Nev\u0161iml si, \u017ee prakticky v\u0161ichni, kdo v m\u00edstnosti z\u016fstali, se na n\u011b po o\u010dku d\u00edvali, p\u0159em\u00fd\u0161leli, co to sakra Tom d\u011bl\u00e1. Gustav a Anna se tak\u00e9 d\u00edvali. Gustav m\u011bl p\u0159ekvapen\u00edm nakr\u010den\u00e9 obo\u010d\u00ed a Anna se mra\u010dila, d\u011blala si starosti ohledn\u011b toho, co vid\u011bla.<\/p>\n

„Tak pro\u010d sis vym\u011bnil s Georgem sm\u011bnu, kdy\u017e se neboj\u00ed\u0161, \u017ee bych ud\u011blal to sam\u00e9, kdybys m\u011b nav\u0161t\u00edvil o samot\u011b?“<\/div>\n

Sakra, je v\u0161\u00edmav\u00fd<\/em>, pomyslel si Tom, zoufale se sna\u017eil p\u0159ij\u00edt na n\u011bco, \u010d\u00edm se z toho vykroutit. Neb\u00e1l<\/em> se Billa, ale necht\u011bl, aby mu utekl. A necht\u011bl se nechat zab\u00edt.<\/div>\n
„Georg m\u011b prosil.“ \u2026no, tak to bylo slab\u00fd. „Chci \u0159\u00edct, u\u017e ho to tu po t\u00fddnu nebavilo, a tak si to cht\u011bl vym\u011bnit.“<\/div>\n
„Uh-huh.“ P\u0159ik\u00fdvl Bill, nep\u0159esv\u011bd\u010dil ho, znovu si pohr\u00e1val s vidli\u010dkou a Tom si v\u0161iml n\u011bjak\u00e9ho n\u00e1pisu na p\u0159edlokt\u00ed.<\/div>\n
Bill n\u00e1sledoval jeho pohled a oto\u010dil ruku, uk\u00e1zal mu tetov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. Ironie, co?“ zvedl ost\u0159e pohled a trochu se uchechtl. „Ud\u011blal jsem si ho m\u011bs\u00edc p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e m\u011b tu zav\u0159eli.“<\/div>\n
Tom se zamra\u010dil, pohled m\u011bl st\u00e1le na tetov\u00e1n\u00ed, a najednou j\u00edm projel z\u00e1chv\u011bv smutku a sympatie. Cht\u011bl svobodu, a nam\u00edsto toho byl tady, v mal\u00e9m v\u011bzen\u00ed uprost\u0159ed ni\u010deho, a nejsp\u00ed\u0161 m\u00e1 je\u0161t\u011b roky, ne\u017e ho pust\u00ed. Tom by se zbl\u00e1znil, kdyby byl na jeho m\u00edst\u011b, a tak dok\u00e1zal ch\u00e1pat, pro\u010d byl Bill trochu\u2026 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed.<\/div>\n
„To je mi l\u00edto,“ \u0159ekl Tom, nev\u011bd\u011bl, co jin\u00e9ho \u0159\u00edct, a pod\u00edval se mu do obli\u010deje.<\/div>\n
Bill nad n\u00edm m\u00e1vl rukou a trochu nakr\u010dil nos.<\/p>\n

„Nebude\u0161 to j\u00edst?“ k\u00fdvl Tom sm\u011brem k j\u00eddlu a Bill se trochu za\u0161klebil.<\/div>\n

„Tady, ochutnej.“ Nabral n\u011bco na vidli\u010dku, zvedl ji a zam\u00e1val s n\u00ed Tomovi p\u0159ed obli\u010dejem. „No tak, ochutnej.“<\/div>\n
Tom se rychle rozhl\u00e9dl, ne\u017e se sklonil a rychle semknul rty kolem vidli\u010dky. Billovi se zalesklo v o\u010d\u00edch a trochu se mu zvedly koutky \u00fast. Tom se odt\u00e1hl, t\u011b\u017ece polkl a za\u0161klebil se. „To je nechutn\u00fd,“ \u0159ekl a p\u0159\u00e1l si, aby to m\u011bl \u010d\u00edm zap\u00edt.<\/div>\n
Bill se ti\u0161e zasm\u00e1l a za\u010dal si hr\u00e1t s rozma\u010dkan\u00fdmi brambory.<\/div>\n
„V\u0161ichni si mysl\u00ed, \u017ee chci um\u0159\u00edt hlady,“ \u0159ekl. „Pochybuju, \u017ee tuhle sra\u010dku ochutnali. Toho nov\u00fdho kucha\u0159e by m\u011bli vyhodit.“<\/div>\n
Tom souhlasil, st\u00e1le se \u0161klebil nad tou chut\u00ed, d\u00edval se na Billovy huben\u00e9 ruce a ud\u011blal si v hlav\u011b pozn\u00e1mku, aby n\u011bkomu \u0159ekl o tom va\u0159en\u00ed.<\/div>\n
„Vsad\u00edm se, \u017ee ty chutn\u00e1\u0161 l\u00edp,“ \u0159ekl Bill zast\u0159en\u011b, ne\u017e si dal vidli\u010dku k puse a semknul kolem n\u00ed rty, jeho o\u010di byly st\u00e1le na Tomovi, kdy\u017e sl\u00edzl z vidli\u010dky zbytek rozma\u010dkan\u00fdch brambor, zbytek po tom, co m\u011bl v puse Tom.<\/div>\n
Tom si v\u0161iml mal\u00e9 kuli\u010dky v Billov\u011b jazyce a v mysli se mu zatm\u011blo. Kurva.<\/p>\n

autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: BrokenMirror U\u017e se boj\u00ed\u0161? Od t\u00e9 doby, co mu v\u011bze\u0148 p\u0159edvedl d\u011bsiv\u00fd trik se zbran\u00ed, se Tom na 815 u\u017e pod\u00edvat ne\u0161el. V\u011bd\u011bl, \u017ee by nejsp\u00ed\u0161 m\u011bl p\u0159estat b\u00fdt zv\u011bdav\u00fd, ale tak n\u011bjak byl je\u0161t\u011b zv\u011bdav\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Byl si jist\u00fd,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[563],"tags":[],"class_list":["post-4643","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-815-by-brokenmirror"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4643","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4643"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4643\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4643"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4643"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4643"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}