{"id":465,"date":"2018-08-18T16:00:00","date_gmt":"2018-08-18T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=460"},"modified":"2018-08-18T16:00:00","modified_gmt":"2018-08-18T15:00:00","slug":"treat-you-better","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2018\/08\/18\/treat-you-better\/","title":{"rendered":"Treat You Better"},"content":{"rendered":"
autor: Zarlina<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Jste p\u0159ipraven\u00fd si objednat, pane?“<\/div>\n
Bill vzhl\u00e9dl, aby se setkal s pohledem serv\u00edrky stoj\u00edc\u00ed p\u0159ed n\u00edm, z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00edvaj\u00edc\u00ed, zat\u00edmco se na stejnou ot\u00e1zku ptala za ten ve\u010der u\u017e pot\u0159et\u00ed, a stejn\u011b jako poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se zeptala, Bill zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Mohl bych dostat je\u0161t\u011b minutku?“ Po\u017e\u00e1dal a doufal, \u017ee jeho hlas nezn\u00ed tak uboze, jako m\u011bl pocit, \u017ee zn\u00ed.<\/div>\n
„Je mi l\u00edto, pane, ale jestli si brzy neobjedn\u00e1te, budu v\u00e1s muset po\u017e\u00e1dat, abyste ode\u0161el.“ V\u011bnovala mu soucitn\u00fd pohled. „Mo\u017en\u00e1, \u017ee ten \u010dlov\u011bk, na kter\u00e9ho \u010dek\u00e1te, je zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00fd v pr\u00e1ci nebo-„<\/div>\n
„On p\u0159ijde,“ zavr\u010del Bill, a t\u00edm ji p\u0159eru\u0161il. Pot\u00e9 zav\u0159el o\u010di, vzdychl, a znovu k n\u00ed vzhl\u00e9dl. „Jen\u2026 je\u0161t\u011b deset minut. Pros\u00edm?“<\/div>\n
„Jist\u011b, pane,“ odpov\u011bd\u011bla, zn\u011bla p\u0159itom trochu unaven\u011b. „Za chv\u00edli se tedy vr\u00e1t\u00edm.“<\/div>\n
\n

Bill ji trochu litoval, ale je\u0161t\u011b nebyl p\u0159ipraven\u00fd to vzd\u00e1t, a kdy\u017e ode\u0161la, znovu se nat\u00e1hl pro telefon a siln\u011b se kousal do rtu, zat\u00edmco se pokou\u0161el dovolat sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli, toho ve\u010dera u\u017e snad po des\u00e1t\u00e9, zat\u00edmco ignoroval \u00fatrpn\u00e9 pohledy lid\u00ed kolem sebe, sna\u017e\u00edc\u00ed se p\u0159edst\u00edrat, \u017ee se na n\u011bj ned\u00edvaj\u00ed s t\u00edm druhem soucitu, kter\u00fd si v\u017edy schov\u00e1v\u00e1te pro n\u011bkoho, o kom v\u00edte, \u017ee mu nep\u0159i\u0161lo rande.<\/p><\/div>\n

„No tak,“ zamumlal. „Zvedni ten zatracen\u00fd telefon.“<\/div>\n
Nebyl p\u0159ekvapen\u00fd, kdy\u017e se mu op\u011bt ozvala hlasov\u00e1 schr\u00e1nka, a s tich\u00fdm zast\u00e9n\u00e1n\u00edm pr\u00e1skl telefonem o st\u016fl s trochu v\u011bt\u0161\u00ed silou, ne\u017e m\u011bl v \u00famyslu, a pak zvedl ruku, aby si unaven\u011b promnul \u010delo.<\/div>\n
Nebylo to poprv\u00e9, co jeho p\u0159\u00edtel zapomn\u011bl<\/em>, \u017ee se m\u011bli sej\u00edt, a nebylo to poprv\u00e9, kdy p\u0159itom neodpov\u00eddal na Billovy telefon\u00e1ty. Bill u\u017e by na to m\u011bl b\u00fdt zvykl\u00fd, ale nebyl, a d\u00e1l s\u00e1m sob\u011b \u0159\u00edkal, \u017ee se nakonec uk\u00e1\u017ee, \u017ee se jednodu\u0161e opozdil, \u017ee neodpov\u00edd\u00e1, proto\u017ee zrovna \u0159\u00edd\u00ed, \u017ee u\u017e je na cest\u011b.<\/div>\n
\n

Nikdy nebyl. A v\u017edycky to skon\u010dilo t\u00edm, \u017ee to Bill musel vzd\u00e1t a odej\u00edt dom\u016f s rozpa\u010dit\u011b sv\u011b\u0161enou hlavou, zat\u00edmco mu lid\u00e9 pos\u00edlali ty zatracen\u00e9 pohledy, kter\u00e9 absolutn\u011b nen\u00e1vid\u011bl.<\/p><\/div>\n

Vzdychl, znovu zav\u0159el o\u010di, a pak zavrt\u011bl hlavou, rozhodl se jednodu\u0161e vst\u00e1t a odej\u00edt. Jeho p\u0159\u00edtel se stejn\u011b neuk\u00e1\u017ee, a tak rad\u011bji vypadne d\u0159\u00edv, ne\u017e se znovu vr\u00e1t\u00ed ta serv\u00edrka. A tak s pora\u017een\u00fdm povzdechem vylovil svou pen\u011b\u017eenku, polo\u017eil na st\u016fl n\u011bkolik bankovek za pit\u00ed, kter\u00e9 st\u00e1lo p\u0159ed n\u00edm, a p\u0159ipravoval se k odchodu.<\/div>\n
\n

Zrovna kdy\u017e se za\u010d\u00ednal zvedat, \u017eidle naproti n\u011bmu byla odt\u00e1hnuta od stolu a mlad\u00fd mu\u017e, kter\u00e9ho nikdy p\u0159edt\u00edm ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b nevid\u011bl, se na ni s omluvn\u00fdm \u00fasm\u011bvem usadil.<\/p><\/div>\n

„Promi\u0148, \u017ee jdu pozd\u011b, zlato,“ \u0159ekl nahlas, aby to ani jedin\u00fd \u010dlov\u011bk okolo nep\u0159eslechl. „Na silnici to byla no\u010dn\u00ed m\u016fra.“ Pot\u0159\u00e1sl hlavou a zhluboka si povzdechl. „A ten m\u016fj zatracen\u00fd telefon se vybil, tak jsem ti nemohl ani zavolat.“ Znovu se usm\u00e1l a ignoroval p\u0159itom Billovo \u0161okovan\u00e9 z\u00edr\u00e1n\u00ed. „Ale te\u010f jsem tady. Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsi musel \u010dekat.“<\/div>\n
V\u011bnoval Billovi dal\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv a ten se s ostra\u017eit\u00fdma o\u010dima znovu posadil, a zat\u00edmco Bill na n\u011bj st\u00e1le z\u00edral, mlad\u00fd mu\u017e se naklonil p\u0159es st\u016fl, tak\u017ee to vypadalo, jako by se chystal Billa pol\u00edbit na tv\u00e1\u0159. To v\u0161ak neud\u011blal, nam\u00edsto toho se znovu usm\u00e1l a za\u0161eptal Billovi do ucha n\u011bkolik slov.<\/div>\n
„Prost\u011b se mnou spolupracuj, ano?“ \u0158ekl ti\u0161e. „Jmenuju se Tom, a a\u0165 u\u017e t\u011b tady nechal \u010dekat kdokoliv, je to blbec.“ Pak se zp\u00e1tky usadil, st\u00e1le s \u00fasm\u011bvem, a Bill zmaten\u011b naklonil hlavu, ale p\u0159inutil se k \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„U\u017e jsem ti \u0159\u00edkal stokr\u00e1t, \u017ee pot\u0159ebuje\u0161 nov\u00fd telefon,“ odpov\u011bd\u011bl, hlas se mu trochu t\u0159\u00e1sl, jak se pokou\u0161el hr\u00e1t spolu s n\u00edm. Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, kdo ten chl\u00e1pek je, ale o\u010dividn\u011b se jej sna\u017eil zachr\u00e1nit, aby nevypadal jako idiot, a byl docela roztomil\u00fd, tak\u017ee i kdy\u017e Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee nem\u00e1 mluvit s ciz\u00edmi lidmi a tak d\u00e1le, rozhodl se spolupracovat. Koneckonc\u016f, byla to zn\u00e1m\u00e1 restaurace, um\u00edst\u011bn\u00e1 ne velmi ru\u0161n\u00e9 ulici. Pokud by se uk\u00e1zalo, \u017ee je ten \u010dlov\u011bk n\u011bjak\u00fd \u0161\u00edlenec, Bill se od n\u011bj mohl jednodu\u0161e dostat pry\u010d a zvolat si taxi. „Ten, co m\u00e1\u0161, se ti po\u0159\u00e1d vyb\u00edj\u00ed.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 v\u00edm,“ ten cizinec, Tom, si dramaticky povzdechl. „M\u011bl bych se nau\u010dit t\u011b poslouchat. J\u00e1 v\u00edm.“ V\u011bnoval Billovi dal\u0161\u00ed h\u0159ejiv\u00fd \u00fasm\u011bv. „Ale te\u010f jsem tady a um\u00edr\u00e1m hlady, tak\u017ee co kdybychom se najedli, a pak m\u016f\u017eu str\u00e1vit celou noc t\u00edm, \u017ee ti to vynahrad\u00edm?“ Zazubil se. „Mimochodem, dneska ve\u010der vypad\u00e1\u0161 n\u00e1dhern\u011b. Jen opravdov\u00fd pitomec by t\u011b tady nechal takhle sed\u011bt.“<\/div>\n
\n

\u0160k\u00e1dliv\u011b na Billa mrknul, a ani\u017e by v\u011bd\u011bl pro\u010d, Bill uc\u00edtil horko na tv\u00e1\u0159\u00edch, a tak sklopil hlavu, aby to skryl. Ta slova ve skute\u010dnosti nic neznamenala, ale k \u010dertu, tenhle mu\u017e byl roztomil\u00fd, dokonce zatracen\u011b hezk\u00fd, a u\u017e to byla n\u011bjak\u00e1 doba, co Billovi n\u011bkdo slo\u017eil takov\u00fd kompliment, tak\u017ee si opravdu nemohl pomoct, kdy\u017e mu n\u00e1hle za\u010daly ho\u0159et tv\u00e1\u0159e.<\/p><\/div>\n

„Jste p\u0159ipraveni si objednat?“<\/div>\n
Bill vzhl\u00e9dl, jen aby znovu spat\u0159il serv\u00edrku, tentokr\u00e1t s mnohem veselej\u0161\u00edm \u00fasm\u011bvem na rtech, a s tich\u00fdm sm\u00edchem Bill p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee jsme,“ \u0159ekl a pohl\u00e9dl na Toma. „\u017de ano?“<\/div>\n
„Jak u\u017e jsem \u0159ekl, um\u00edr\u00e1m hlady,“ odpov\u011bd\u011bl Tom a pod\u00edval se na serv\u00edrku s h\u0159ejiv\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech. „V\u011b\u0159ila byste tomu, \u017ee jsem nechal tohohle krasavce tady na m\u011b tak dlouho \u010dekat? M\u011bl by mi d\u00e1t ko\u0161em, \u017ee?“<\/div>\n
Bill proto\u010dil o\u010di, pobaven\u00fd t\u00edm lehk\u00fdm t\u00f3nem v mu\u017eov\u011b hlasu, a zjistil, \u017ee je docela nad\u0161en\u00fd z toho, jak by se ten ve\u010der mohl vyvinout. Nem\u011bl by b\u00fdt, p\u0159ece jen, m\u011bl p\u0159\u00edtele, ale ten se na n\u011bj op\u011bt<\/em> vyka\u0161lal, tak\u017ee m\u011bl pocit, \u017ee m\u00e1 minim\u00e1ln\u011b pr\u00e1vo c\u00edtit se docela \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee alespo\u0148 n\u011bkdo<\/em> si s n\u00edm cht\u011bl d\u00e1t ve\u010de\u0159i. Dokonce i kdy\u017e absolutn\u011b nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, kdo tenhle n\u011bkdo<\/em> ve skute\u010dnosti je.<\/div>\n
\n

Mlad\u00e1 \u017eena si napsala jejich objedn\u00e1vky a t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e ode\u0161la, k n\u00ed Tom znovu s \u00fasm\u011bvem vzhl\u00e9dl. „A p\u0159ineste n\u00e1m jak\u00e9koliv v\u00edno, kter\u00e9 se nejl\u00e9pe hod\u00ed k tomu, co si m\u00e9 rande objednalo,“ \u0159ekl vesele. „Je mi jedno, jak drah\u00e9 bude, po t\u00e9 dlouh\u00e9 dob\u011b, kterou na m\u011b musel \u010dekat, si zaslou\u017e\u00ed b\u00fdt trochu rozmazlov\u00e1n.“<\/p><\/div>\n

„Rozhodn\u011b, pane,“ usm\u00e1la se. „Za minutku jsem zp\u00e1tky.“<\/div>\n
„To opravdu nemus\u00ed\u0161,“ \u0159ekl Bill, kdy\u017e znovu ode\u0161la. „Ty<\/em> jsi ve skute\u010dnosti nic neud\u011blal,“ zamumlal. „To m\u016fj nepou\u017eiteln\u00fd p\u0159\u00edtel.“<\/div>\n
„Ned\u011blej si s t\u00edm starosti,“ odpov\u011bd\u011bl Tom. „Opravdu, cel\u00fd den jsem nejedl, a rozhodn\u011b bych si dal drink, a tohle m\u00edsto je pekeln\u011b hezk\u00e9, tak\u017ee m\u011b zachra\u0148uje\u0161 stejn\u011b, jako douf\u00e1m, \u017ee j\u00e1 zachra\u0148uju tebe,“ mrknul. „Tak se prost\u011b uvolni, u\u017eij si j\u00eddlo, a zapome\u0148 na toho blbce, kter\u00fd se ani neobt\u011b\u017eoval uk\u00e1zat.“<\/div>\n
\n

„Ch\u00e1pe\u0161 tu \u010d\u00e1st, \u017ee m\u00e1m p\u0159\u00edtele, \u017ee?“ Zeptal se Bill, aby se ujistil, \u017ee ten mu\u017e pln\u011b rozum\u00ed tomu, \u017ee nen\u00ed k m\u00e1n\u00ed. „A\u010dkoliv opravdu oce\u0148uju, \u017ee tohle d\u011bl\u00e1\u0161, po\u0159\u00e1d jsem zadan\u00fd a ty z toho nic m\u00edt nebude\u0161.“<\/p><\/div>\n

„Budu z toho m\u00edt ve\u010de\u0159i s kr\u00e1sn\u00fdm mlad\u00fdm mu\u017eem,“ usm\u00e1l se Tom. „Ale neboj, nic na tebe zkou\u0161et nebudu. Poj\u010fme se prost\u011b naj\u00edst, a pak odsud m\u016f\u017eeme vypadnout a ty se m\u016f\u017ee\u0161 vr\u00e1tit za panem Blbcem.“<\/div>\n
Bill se rozesm\u00e1l, u\u017e zjistil, \u017ee si Tomovu spole\u010dnost u\u017e\u00edv\u00e1, a s mal\u00fdm p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm souhlasil.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e,“ \u0159ekl jemn\u011b. „Pokud to je opravdu v\u0161echno, co chce\u0161, jsem s t\u00edm v pohod\u011b.“<\/div>\n
„To je v\u0161echno, co chci,“ ujistil ho Tom. „Tak\u017ee nech\u00e1\u0161 m\u011b zaplatit za to v\u00edno, nebo\u2026?“<\/div>\n
Bill se znovu rozesm\u00e1l a h\u0159ejiv\u011b se na n\u011bj usm\u00e1l. „Poslu\u017e si,“ odpov\u011bd\u011bl se sladk\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „Ale neh\u00e1zej pak vinu na m\u011b, kdy\u017e skon\u010d\u00ed\u0161 s \u00fa\u010dtem, kter\u00fd nedok\u00e1\u017ee\u0161 zaplatit.“<\/div>\n
„To se nestane,“ zasm\u00e1l se Tom a znovu mrknul. „Hod\u00edm vinu na tv\u00e9ho p\u0159\u00edtele.“<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

O hodinu a kousek pozd\u011bji spolu kr\u00e1\u010deli po ulici a oba se sm\u00e1li extr\u00e9mn\u011b \u0161patn\u00e9mu vtipu, kter\u00fd Tom pronesl, a jen\u017e jemu samotn\u00e9mu zjevn\u011b p\u0159i\u0161el daleko vtipn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e ve skute\u010dnosti byl, co\u017e byl d\u016fvod, pro\u010d se Bill tak moc sm\u00e1l. A\u010dkoliv by opravdu nem\u011bl, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee t\u00edm jen je\u0161t\u011b v\u00edce podpo\u0159\u00ed Tomovo ego, a ten s nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed bude ten vtip vykl\u00e1dat kter\u00e9mukoliv chud\u00e1kovi, se kter\u00fdm v budoucnu skon\u010d\u00ed na rande.<\/p><\/div>\n

„Takhle nikoho nep\u0159inut\u00ed\u0161, aby \u0161el s tebou dom\u016f,“ poda\u0159ilo se Billovi \u0159\u00edct mezi mohutn\u00fdm oddychov\u00e1n\u00edm. „V\u011b\u0159 mi, nikdo nad t\u00edm nebude ani uva\u017eovat.“<\/div>\n
„Vsad\u00edm se, \u017ee ty ano,“ zasm\u00e1l se Tom \u0161k\u00e1dliv\u011b. „Kdybys nem\u011bl p\u0159\u00edtele, pr\u00e1v\u011b te\u010f u\u017e bychom byli na cest\u011b do m\u00e9ho bytu.“<\/div>\n
„Leda ve tv\u00fdch snech,“ odfrkl si Bill. „Na prvn\u00edm rande bych s nik\u00fdm dom\u016f ne\u0161el, a rozhodn\u011b ne s n\u011bk\u00fdm, kdo se tolik sm\u011bje sv\u00e9mu vlastn\u00edmu vtipu, a\u017e m\u00e1lem zakopne o vlastn\u00ed nohu.“<\/div>\n
„Na tom chodn\u00edku byla v\u011btev,“ br\u00e1nil se Tom, op\u011bt se sm\u00edchem. „Nevid\u011bl jsem ji!“<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ sm\u00e1l se Bill. „Obvi\u0148uj zatracen\u00e9 stromy, \u017ee na tebe h\u00e1zej\u00ed klacky.“<\/div>\n
„Ano,“ zabru\u010del Tom. „O\u010dividn\u011b se mi tady sna\u017e\u00ed zkazit mou hru.“<\/div>\n
\n

„A\u017e na to, \u017ee tady \u017e\u00e1dnou hru nehraje\u0161,“ u\u0161kl\u00edbl se Bill a zastavil se, aby se na druh\u00e9ho mu\u017ee pod\u00edval. „P\u0159\u00edtel, pamatuje\u0161?“<\/p><\/div>\n

„Kter\u00fd je \u00fapln\u00fd blbec a nezaslou\u017e\u00ed si t\u011b,“ pouk\u00e1zal Tom. „Nebo u\u017e jsi zapomn\u011bl, \u017ee se dneska ani neuk\u00e1zal?“<\/div>\n
Bill pokr\u010dil rameny a jemn\u011b se pousm\u00e1l. „Jak jsi v\u016fbec v\u011bd\u011bl, \u017ee se na m\u011b n\u011bkdo vyka\u0161lal?“ Zeptal se. „Nemohl jsi v\u011bd\u011bt, jak dlouho jsem tam sed\u011bl.“<\/div>\n
„Vlastn\u011b jsem to v\u011bd\u011bl,“ odpov\u011bd\u011bl Tom s pokr\u010den\u00edm ramen. „Pro\u0161el jsem kolem u\u017e d\u0159\u00edv, vid\u011bl jsem t\u011b tam sed\u011bt smutn\u00e9ho a skl\u00ed\u010den\u00e9ho, a pak kdy\u017e jsem byl zase na cest\u011b zp\u00e1tky dom\u016f\u2026“ Znovu pokr\u010dil rameny. „No, po\u0159\u00e1d jsi tam sed\u011bl a vypadal dost zdevastovan\u011b. A j\u00e1 si pomyslel\u2026 do prdele s t\u00edm, ty si zaslou\u017e\u00ed\u0161 n\u011bco lep\u0161\u00edho.“<\/div>\n
„Co kdybych po cel\u00fd ten ve\u010der nebyl ignorov\u00e1n?“ Zeptal se Bill. „Co kdybys tam vtrhnul chvilku pot\u00e9, co jsem s n\u00edm mluvil, a ud\u011blal bys tak ze sebe \u00fapln\u00e9ho idiota?“<\/div>\n
\n

„Tak bych si musel sbalit v\u0161echny v\u011bci a p\u0159est\u011bhovat se do Argentiny,“ zazubil se Tom. „Ale nebylo to tak, tak\u017ee v\u0161echno je cool. M\u016f\u017eu tady z\u016fstat.“<\/p><\/div>\n

„Dokud se nepokus\u00ed\u0161 zachr\u00e1nit n\u011bkoho dal\u0161\u00edho, kdo v\u016fbec nen\u00ed opu\u0161t\u011bn\u00fd,“ mrknul Bill. „Pokud se d\u00e1l bude\u0161 sna\u017eit b\u00fdt ryt\u00ed\u0159em na b\u00edl\u00e9m koni poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e uvid\u00ed\u0161 v restauraci n\u011bkoho sed\u011bt o samot\u011b, nakonec si nab\u011bhne\u0161.“<\/div>\n
„Ty to \u0159\u00edk\u00e1\u0161, jako bych to snad d\u011blal dennodenn\u011b,“ rozesm\u00e1l se Tom. „Co\u017e, pokud m\u016f\u017eu \u0159\u00edct, ned\u011bl\u00e1m.“<\/div>\n
„Nejsem si jist\u00fd, jestli ti v\u011b\u0159\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl Bill se sladk\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „Vypad\u00e1 to jako n\u011bco, nad \u010d\u00edm si d\u011bl\u00e1\u0161 dob\u0159e. Zachra\u0148ov\u00e1n\u00ed lidi v nesn\u00e1z\u00edch a tak.“<\/div>\n
„Kret\u00e9ne,“ rozesm\u00e1l se Tom a vrt\u011bl p\u0159itom hlavou. „Mo\u017en\u00e1 jsem t\u011b tam m\u011bl nechat,“ mrknul. „Mo\u017en\u00e1 sis to opravdu zaslou\u017eil.“<\/div>\n
Jeho t\u00f3n byl jemn\u00fd a Bill se usm\u00edval, zji\u0161\u0165oval, \u017ee si Tomovu spole\u010dnost u\u017e\u00edv\u00e1 o hodn\u011b v\u00edc, ne\u017e by m\u011bl. Pak vzdychl a pot\u0159\u00e1sl hlavou.<\/div>\n
\n

„M\u011bl bych zam\u00ed\u0159it dom\u016f,“ zamumlal. „Z\u00edtra mus\u00edm zavolat sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli a zjistit, co bylo tentokr\u00e1t sakra d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1.“<\/p><\/div>\n

„Tak\u017ee tohle nebylo poprv\u00e9?“ Zeptal se Tom, nyn\u00ed mnohem v\u00e1\u017en\u011bji. „St\u00e1v\u00e1 se to \u010dasto?“<\/div>\n
Bill pokr\u010dil rameny. „J\u00e1 nev\u00edm, mo\u017en\u00e1,“ zamumlal. „Rozhodn\u011b to nebylo poprv\u00e9, a nebude to ani naposledy.“ Vzdychl. „H\u00e1d\u00e1m, \u017ee bych si na to m\u011bl zvyknout.“<\/div>\n
„To bys nem\u011bl,“ \u0159ekl Tom, nyn\u00ed zn\u011bl trochu na\u0161tvan\u011b, pak mu o\u010di op\u011bt zm\u011bkly a v\u011bnoval Billovi soucitn\u00fd \u00fasm\u011bv. „Chci \u0159\u00edct, \u017ee si zaslou\u017e\u00ed\u0161 n\u011bco lep\u0161\u00edho ne\u017e n\u011bkoho, kdo t\u011b nech\u00e1 \u010dekat, ani\u017e by ti zavolal a dal ti v\u011bd\u011bt, \u017ee se neuk\u00e1\u017ee.“<\/div>\n
Bill znovu pokr\u010dil rameny. „To je \u017eivot,“ \u0159ekl. „Mo\u017en\u00e1, \u017ee kdy\u017e mu pov\u00edm, \u017ee jsem skon\u010dil na rande s chl\u00e1pkem, kter\u00fd se mnou kompletn\u011b nevydrbal, uv\u011bdom\u00ed si, \u017ee si zaslou\u017e\u00edm n\u011bco lep\u0161\u00edho.“<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161 ne,“ zamumlal Bill. „Ale jeden m\u016f\u017ee doufat.“<\/div>\n
„Ale bavil ses?“ Zeptal se Tom opatrn\u011b. „Toti\u017e, nebylo to rande, kter\u00e9 sis p\u0159edstavoval, o\u010dividn\u011b, ale bylo to aspo\u0148 tro\u0161ku p\u0159\u00edjemn\u00e9?“<\/div>\n
\n

Bill se usm\u00e1l a p\u0159ik\u00fdvnul. „Bylo,“ \u0159ekl pomalu. „Bavil jsem se. A ty?“<\/p><\/div>\n

„Bavil jsem se v\u00edc, ne\u017e na sv\u00fdch posledn\u00edch n\u011bkolika rande, abych byl up\u0159\u00edmn\u00fd,“ zasm\u00e1l se Tom. „Jsem skoro smutn\u00fd, \u017ee nem\u00e1m dovoleno t\u011b pol\u00edbit na dobrou noc.“ Usm\u00edval se a pohladil Billa po tv\u00e1\u0159i. „Opravdu jsem se m\u011bl dob\u0159e, a myslel jsem v\u00e1\u017en\u011b, co jsem \u0159ekl. Zaslou\u017e\u00ed\u0161 si n\u011bco lep\u0161\u00edho, ne\u017e je on.“<\/div>\n
Tom trochu zav\u00e1hal, jako by zva\u017eoval sv\u00e1 vlastn\u00ed slova, pak p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e, a i kdy\u017e Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee by m\u011bl couvnout, neud\u011blal to. Neud\u011blal, proto\u017ee navzdory tomu, \u017ee byl zadan\u00fd, navzdory tomu, \u017ee n\u011bkolikr\u00e1t opakoval, \u017ee m\u00e1 p\u0159\u00edtele, nec\u00edtil se b\u00fdt takto vn\u00edm\u00e1n a oce\u0148ov\u00e1n u\u017e cel\u00e9 m\u011bs\u00edce, a Tom byl\u2026 mil\u00fd. Byl mil\u00fd a sladk\u00fd a p\u0159inutil Billa se usm\u00edvat a nahlas sm\u00e1t zp\u016fsobem, jak\u00fdm to ned\u011blal u\u017e tak dlouho, \u017ee si to ani nepamatoval, a on prost\u011b\u2026 necht\u011bl, aby to skon\u010dilo.<\/div>\n
\n

„\u0158ekni mi, jestli bych m\u011bl p\u0159estat,“ zamumlal Tom ti\u0161e, jemn\u011b p\u0159ilo\u017eil prsty pod Billovu bradu a pozvedl mu hlavu. „J\u00e1 couvnu, pokud m\u011b o to po\u017e\u00e1d\u00e1\u0161.“<\/p><\/div>\n

Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee by m\u011bl, v\u011bd\u011bl, \u017ee on s\u00e1m by m\u011bl couvnout, ale neud\u011blal to, a kdy\u017e se Tom naklonil bl\u00ed\u017e, kdy\u017e uc\u00edtil jeho tepl\u00fd dech na sv\u00e9 k\u016f\u017ei, zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n
A jakmile se jejich rty setkaly, nedok\u00e1zal potla\u010dit mal\u00fd, \u0161\u0165astn\u00fd povzdech. Nedok\u00e1zal zastavit sv\u00e9 rty p\u0159ed pootev\u0159en\u00edm, nemohl si pomoct a cht\u011bl ochutnat toho mu\u017ee, kter\u00fd mu zachr\u00e1nil zadek, jen na vte\u0159inku. Nemohl si pomoct, aby se nec\u00edtil, jako by poprv\u00e9 za dlouhou dobu \u010dlov\u011bk, kter\u00fd jej l\u00edbal, jej tam skute\u010dn\u011b cht\u011bl, a cht\u011bl od n\u011bj v\u00edc ne\u017e jen jeho t\u011blo. Cht\u011bl jeho<\/em> a ne jen rozko\u0161, kterou mohl nab\u00eddnout, kdy\u017e byl po\u017e\u00e1d\u00e1n.<\/div>\n
\n

„M\u011bl bych j\u00edt,“ za\u0161eptal, kdy\u017e se odd\u00e1lili. „Tohle bych opravdu nem\u011bl d\u011blat.“<\/p><\/div>\n

Tom p\u0159ik\u00fdvl, a pot\u00e9, co nechal jejich rty se je\u0161t\u011b jednou setkat, poodstoupil.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ zamumlal. „Nem\u011bl jsem\u2026“<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e. „D\u011bkuju ti.“<\/div>\n
Tom naklonil hlavu, vypadal trochu zmaten\u011b, ale v\u011bnoval Billovi \u00fasm\u011bv a d\u00edval se, jak m\u00e1v\u00e1 na proj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00ed tax\u00edk.<\/div>\n
„D\u011bkuju ti za dne\u0161ek,“ \u0159ekl Bill, kdy\u017e otev\u0159el dve\u0159e. „Opravdu jsem se bavil, a\u2026“<\/div>\n
„Stejn\u011b tak j\u00e1,“ odpov\u011bd\u011bl Tom, p\u0159edst\u00edral, \u017ee si nev\u0161iml, jak se Bill odml\u010del. „D\u00e1vej na sebe pozor, Bille.“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl a nastoupil do auta, ale zrovna kdy\u017e se chystal za sebou zav\u0159\u00edt dve\u0159e, n\u00e1hle tam byl Tom a p\u0159idr\u017eel je.<\/div>\n
„Kdyby ses n\u011bkdy rozhodl d\u00e1t mu kopa\u010dky\u2026“ \u0159ekl ten mu\u017e rychle. „Toti\u017e, j\u00e1 si v\u00e1\u017en\u011b mysl\u00edm, \u017ee si zaslou\u017e\u00ed\u0161 n\u011bco lep\u0161\u00edho, a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee t\u011b nem\u016f\u017eu p\u0159inutit, abys mi uv\u011b\u0159il, \u017ee s tebou budu zach\u00e1zet tak, jak si zaslou\u017e\u00ed\u0161, aby s tebou bylo zach\u00e1zeno, ne po jednom jedin\u00e9m ve\u010deru, ale j\u00e1\u2026“ kousnul se do rtu a vypadal trochu nerv\u00f3zn\u011b. „Kdy\u017e jsi byl na z\u00e1chod\u011b, j\u00e1\u2026 nechal jsem ti sv\u00e9 \u010d\u00edslo\u2026 na ubrousku, v kapse tv\u00e9 bundy,“ mluvil nesouvisle.<\/div>\n
Zhluboka se nadechl a trochu pot\u0159\u00e1sl hlavou.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b si mysl\u00edm, \u017ee si zaslou\u017e\u00ed\u0161 n\u011bco lep\u0161\u00edho,“ zamumlal. „Tak\u017ee pokud od n\u011bj n\u011bkdy odejde\u0161, nebo jestli se jen bude\u0161 cht\u00edt setkat\u2026 zavolej mi, okay?“<\/div>\n
\n

Bill se na n\u011bj chv\u00edli d\u00edval, pot\u00e9 p\u0159ik\u00fdvl a polkl, zat\u00edmco se pokou\u0161el naj\u00edt ta spr\u00e1vn\u00e1 slova.<\/p><\/div>\n

„Okay,“ \u0159ekl pomalu a znovu polkl. „Pokud to ud\u011bl\u00e1m, tak ano.“ Pak, t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e kone\u010dn\u011b zav\u0159el dve\u0159e a nadiktoval \u0159idi\u010di adresu dom\u016f, v\u011bnoval Tomovi posledn\u00ed \u00fasm\u011bv. „Tak ti zavol\u00e1m.“<\/div>\n
Op\u0159el se, kdy\u017e se auto rozjelo, na moment zav\u0159el o\u010di, a pot\u00e9 z kapsy bundy vyt\u00e1hl ubrousek. Z\u00edral na napsan\u00e9 \u010d\u00edslo a siln\u011b se kousal do rtu, zat\u00edmco se sna\u017eil si ho zapamatovat, a pak ho roztrhal, aby se ujistil, \u017ee ho jeho p\u0159\u00edtel nikdy nenajde a nep\u0159e\u010dte si ho.<\/div>\n
„Zavol\u00e1m ti.“<\/p>\n

autor: Zarlina<\/strong><\/div>\n

p\u0159\u010deklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Zarlina „Jste p\u0159ipraven\u00fd si objednat, pane?“ Bill vzhl\u00e9dl, aby se setkal s pohledem serv\u00edrky stoj\u00edc\u00ed p\u0159ed n\u00edm, z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00edvaj\u00edc\u00ed, zat\u00edmco se na stejnou ot\u00e1zku ptala za ten ve\u010der u\u017e pot\u0159et\u00ed, a stejn\u011b jako poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se zeptala, Bill zavrt\u011bl hlavou.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-465","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/465","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=465"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/465\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=465"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=465"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=465"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}