{"id":4650,"date":"2013-09-26T18:00:00","date_gmt":"2013-09-26T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4636"},"modified":"2013-09-26T18:00:00","modified_gmt":"2013-09-26T17:00:00","slug":"bourdon-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/09\/26\/bourdon-10\/","title":{"rendered":"Bourdon 10."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Velik\u00e9 br\u00fdle mu sklouzly na \u0161pi\u010dku nosu, ale on se natolik soust\u0159edil na obraz p\u0159ed sebou, \u017ee to v\u016fbec nepost\u0159ehl. Obracel \u010derstv\u00fd rentgenov\u00fd sn\u00edmek v dlani, p\u0159ekl\u00e1dal si jej z prav\u00e9 do lev\u00e9 a zase zp\u011bt, ale nez\u00e1le\u017eelo na tom, z jak\u00e9ho \u00fahlu se na n\u011bj d\u00edval, po\u0159\u00e1d mu prozrazoval jedno a to sam\u00e9. Vid\u011bl to a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 jasn\u011b.<\/div>\n
Zlomenina \u010dlunkov\u00e9 kosti z\u00e1p\u011bst\u00ed. U podobn\u00fdch p\u00e1d\u016f to bylo vcelku b\u011b\u017en\u00e9 zran\u011bn\u00ed. On s\u00e1m se s obdobn\u00fdm p\u0159\u00edpadem setkal ji\u017e n\u011bkolikr\u00e1t, nebyl v\u0161ak za zran\u011bn\u00ed zodpov\u011bdn\u00fd pr\u00e1v\u011b on.<\/p>\n

Potla\u010dil nar\u016fstaj\u00edc\u00ed l\u00edtost, zhluboka se nadechl a zvedl hlavu. Jeho pohled okam\u017eit\u011b upoutala velik\u00e1 mod\u0159ina na chlapcov\u011b prav\u00e9m l\u00edci, kter\u00e1 se mu t\u00e1hla od ucha a\u017e ke koutku rt\u016f, kde byla zakon\u010dena drobnou rankou. Chlapec mu v\u0161ak nev\u011bnoval pozornost. Se sklon\u011bnou tv\u00e1\u0159\u00ed sledoval sv\u00e9 modraj\u00edc\u00ed z\u00e1p\u011bst\u00ed a vypadal, \u017ee se ka\u017edou chv\u00edli rozpl\u00e1\u010de.
Andreas se pokou\u0161el naj\u00edt oporu u Penny, ta si jej v\u0161ak nev\u0161\u00edmala. Drobn\u00fdm tamponkem st\u00edrala zbytky zaschl\u00e9 krve z chlapcova rtu a pod\u00e1vala mu na bolavou polovinu tv\u00e1\u0159e ledov\u00fd obklad.<\/p>\n

„Hm, tak\u017ee,“ promluvil tich\u00fdm hlasem, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed se zasekl.<\/div>\n

Vzhl\u00e9dly k n\u011bmu dva p\u00e1ry o\u010d\u00ed. V jednom vid\u011bl strach a potla\u010denou bolest, ten druh\u00fd miloval. Popravd\u011b mu v\u0161ak p\u0159i\u0161ly kouzeln\u00e9 oba.<\/div>\n
Pro tentokr\u00e1t musela j\u00edt Penny bokem. Pr\u00e1v\u011b proto se na \u017eidli posunul tak, aby vid\u011bl pouze na chlapce a dok\u00e1zal se soust\u0159edit na to, co mu cht\u011bl \u0159\u00edct. Zhluboka se nadechl, odlo\u017eil sn\u00edmek stranou a pod\u00edval se mu do tv\u00e1\u0159e, kter\u00e1 mu n\u00e1hle p\u0159i\u0161la zvl\u00e1\u0161tn\u011b pov\u011bdom\u00e1. Byl si jist\u00fd, \u017ee jej u\u017e n\u011bkde potkal. Mo\u017en\u00e1 to byl Trip\u016fv zn\u00e1m\u00fd. Jeho bratr m\u011bl toti\u017e pouze zn\u00e1m\u00e9. O p\u0159\u00e1telstv\u00ed s n\u00edm nikdo nest\u00e1l.<\/div>\n
\n
\n

„Je mi to moc l\u00edto, ale \u2026zcela jist\u011b se jedn\u00e1 o frakturu z\u00e1p\u011bst\u00ed,“ v\u016fbec si to neuv\u011bdomoval, ale jeho slova byla natolik tich\u00e1, a\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 \u0161eptal.<\/p><\/div>\n

„To ne, pros\u00edm. Ur\u010dit\u011b se m\u00fdl\u00edte. Nemohl byste se na to pros\u00edm pod\u00edvat je\u0161t\u011b jednou?“ \u010cernovl\u00e1sek zoufale vrt\u011bl hlavou a pohledem jej prosil o to, aby se sn\u00edmku je\u0161t\u011b chv\u00edli v\u011bnoval. Jist\u011b by p\u0159i\u0161el na to, \u017ee se zm\u00fdlil. Andreas se v\u0161ak ani nepohnul.<\/div>\n
„Opravdu m\u011b to mrz\u00ed, ale bylo by to zbyte\u010dn\u00e9. Jsem l\u00e9ka\u0159 a um\u00edm rozeznat, kdy se jedn\u00e1 o zlomeninu a kdy o pouh\u00e9 nara\u017een\u00e9 z\u00e1p\u011bst\u00ed. Bude to muset j\u00edt do s\u00e1dry.“<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek \u0161okovan\u00fd pootev\u0159el rty, o\u010di se mu zalily slzami. Bezmocn\u00fdm pohledem sledoval sv\u00e9 opuchl\u00e9, modraj\u00edc\u00ed z\u00e1p\u011bst\u00ed.<\/div>\n
Z\u00e1p\u011bst\u00ed prav\u00e9 ruky.<\/div>\n
P\u0159esn\u011b to z\u00e1p\u011bst\u00ed, na kter\u00e9 se spol\u00e9hal cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot. Cel\u00e1 l\u00e9ta d\u00edky n\u011bmu sv\u00edral \u0161t\u011btec a pomal\u00fdmi tahy tvo\u0159il sv\u016fj vlastn\u00ed sv\u011bt. Tou\u017eil pouze po tom, aby vytvo\u0159il sv\u00e9 mistrovsk\u00e9 d\u00edlo. Stejn\u011b jako jeho obl\u00edbenec. Cht\u011bl b\u00fdt jako Alfons Mucha. Namalovat d\u00edlo podobn\u00e9 \u010ctveru ro\u010dn\u00edch obdob\u00ed a s\u00e1m sob\u011b dok\u00e1zat, \u017ee um\u00ed vytv\u00e1\u0159et z\u00e1zraky.<\/p>\n

„Na jak dlouho?“<\/div>\n

„V nejlep\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b na \u0161est t\u00fddn\u016f.“<\/div>\n
„\u0160est t\u00fddn\u016f?!“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, nen\u00ed to b\u016fhv\u00edco, ale pokud by se to nel\u00e9\u010dilo, m\u011blo by to daleko hor\u0161\u00ed n\u00e1sledky.“ Andreas se p\u0159isunul bl\u00ed\u017e a naklonil se k utr\u00e1pen\u00e9mu chlapci. „Je\u0161t\u011b jednou se ti omlouv\u00e1m. Ani nev\u00ed\u0161, jak moc m\u011b to mrz\u00ed. M\u011bl jsem pod t\u00edm kolem skon\u010dit j\u00e1, ne ty. V\u011b\u0159 mi, zaslou\u017eil bych si to.“<\/p>\n

\u010cernovl\u00e1sek neodpov\u011bd\u011bl. Uplakan\u00fd pohled neust\u00e1le up\u00edral na svou bolavou ruku. V\u0161echny ostatn\u00ed mod\u0159iny a od\u0159eniny pro n\u011bj ztratily v\u00fdznam. Sna\u017eil se bojovat s p\u0159\u00edrodou a ze v\u0161ech sil se pokou\u0161el h\u00fdbat z\u00e1p\u011bst\u00edm natolik, aby jim dok\u00e1zal, \u017ee se pletou. Zjistil pouze jedin\u00e9. T\u00edm, kdo se pletl, byl pouze on s\u00e1m. Jakmile za\u010dali pracovat na jeho s\u00e1d\u0159e, u\u017e se v\u016fbec nebr\u00e1nil. Nechal je, aby tahali za nitky, zat\u00edmco on se prom\u011bnil v jejich loutku.<\/p>\n

Netrvalo dlouho a st\u00e1l u dve\u0159\u00ed ordinace, p\u0159ipraven opustit to m\u00edsto a co nejrychleji se vr\u00e1tit za Tomem. Pytl\u00edkem s ledem si za pomoci lev\u00e9 ruky ukr\u00fdval velikou mod\u0159inu a \u010dekal, zat\u00edmco mu l\u00e9ka\u0159 vypisoval recept na l\u00e9ky proti bolesti. Pohledem se zastavil u b\u00edl\u00fdch dve\u0159\u00ed na lev\u00e9 stran\u011b ordinace a uv\u011bdomil si, \u017ee jeho nitro p\u016fsob\u00ed stejn\u00fdm dojmem jako b\u00edl\u00e1 cedulka beze jm\u00e9na na jej\u00edm povrchu. Pr\u00e1zdn\u00fdm a zbyte\u010dn\u00fdm.<\/p>\n

„Tady m\u00e1\u0161.“ Cht\u011bl mu do kapsy vlo\u017eit drobn\u00fd l\u00edste\u010dek, ale nakonec si uv\u011bdomil, jak hloup\u011b by to vypadalo. „Bydl\u00ed\u0161 tady n\u011bkde? Mohl bych t\u011b n\u011bkam odv\u00e9zt? M\u00e1m te\u010f p\u0159est\u00e1vku na ob\u011bd, ale n\u011bjak jsem ztratil chu\u0165.“<\/div>\n

Chlapec se zhluboka nadechl a v r\u00e1mci mo\u017enost\u00ed se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„To nen\u00ed t\u0159eba. D\u011bkuji, ale zvl\u00e1dnu to s\u00e1m.“ C\u00edtil se mizern\u011b a posledn\u00ed, po \u010dem tou\u017eil bylo, aby jej hned po zji\u0161t\u011bn\u00ed, kde vlastn\u011b bydl\u00ed, varoval p\u0159ed n\u00e1sil\u00edm a brutalitou, kter\u00e9 je Tom schopen.<\/div>\n
„Odvezu t\u011b. Alespo\u0148 ti to budu moct n\u011bjak vynahradit.“<\/div>\n
Nereagoval na Billovy protesty. Rychle ze sebe svl\u00e9kl b\u00edl\u00fd pl\u00e1\u0161\u0165, vzal si kl\u00ed\u010de od auta a vykro\u010dil ke dve\u0159\u00edm. Na prahu se v\u0161ak je\u0161t\u011b oto\u010dil a zad\u00edval se na Penny, kter\u00e1 jej sledovala ze sv\u00e9ho k\u0159esla. M\u011bl posledn\u00ed mo\u017enost ud\u011blat v ten den n\u011bco hezk\u00e9ho. Nebyl \u010das na p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. D\u0159\u00edv, ne\u017e by ze sebe zase dostal n\u011bjakou hloupost, se zhluboka nadechl a kone\u010dn\u011b vyslovil sv\u00e9 pozv\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

Venku pomohl Billovi do auta a s\u00e1m se posadil vedle n\u011bj. Tentokr\u00e1t v\u0161ak s drobn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech. Srdce mu siln\u011b bilo do hrudn\u00edho ko\u0161e. T\u0159\u00e1sl se jako mal\u00fd \u0161kol\u00e1\u010dek a ho\u0159el radost\u00ed. Litoval pouze toho, \u017ee se o to nem\u011bl s k\u00fdm pod\u011blit.<\/p>\n

Souhlasila.<\/p>\n

\u2026<\/div>\n

\n

Zastavil na adrese, je\u017e mu byla nadiktov\u00e1na, a tup\u011b z\u00edral p\u0159ed sebe. Nemohl uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee to skute\u010dn\u011b ud\u011blal. M\u011bl jej nechat j\u00edt hned pot\u00e9, co mu prozradil adresu, kde bydl\u00ed. Vzpom\u00ednka na jejich prvn\u00ed setk\u00e1n\u00ed byla stejn\u011b prudk\u00e1 a ne\u010dekan\u00e1 jako r\u00e1na, kter\u00e1 zl\u00e1mala k\u0159ehk\u00e9 z\u00e1p\u011bst\u00ed kluka, kter\u00fd mu n\u00e1hle nebyl tak ciz\u00ed.<\/p>\n

„D\u011bkuji za svezen\u00ed.“ Ze sedadla spolujezdce k n\u011bmu dolehl nesm\u011bl\u00fd hlas. Bill rychle s\u00e1hl na kliku a cht\u011bl odej\u00edt je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e si l\u00e9ka\u0159 sta\u010d\u00ed uv\u011bdomit, kde se to vlastn\u011b nach\u00e1z\u00ed.<\/div>\n

„Po\u010dkej.“ Zlehka jej chytil za zdravou ruku.<\/div>\n
Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, op\u011bt se pohodln\u011b op\u0159el do seda\u010dky a s otazn\u00edkem v o\u010d\u00edch se zad\u00edval na l\u00e9ka\u0159e, kter\u00fd n\u00e1hle vypadal minim\u00e1ln\u011b tak zoufale, jak se on c\u00edtil. Zmaten\u011b se rozhl\u00ed\u017eel kolem sebe, a teprve kdy\u017e si byl jist\u00fd, \u017ee je nikdo nevid\u00ed, naklonil se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
„Jak se vlastn\u011b jmenuje\u0161?“<\/div>\n
„Bill.“<\/p>\n

Nebyl si jist\u00fd, zda bylo moudr\u00e9 prozradit sv\u00e9 jm\u00e9no, ale d\u0159\u00edv, ne\u017e si to stihl uv\u011bdomit, bylo ji\u017e pozd\u011b. \u010cty\u0159i p\u00edsmena z\u016fstala viset ve vzduchu, n\u00e1sledov\u00e1na dlouhou chv\u00edl\u00ed ticha. Bill pozoroval tv\u00e1\u0159 mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e a nemohl uv\u011b\u0159it, jak dlouho mu trvalo, ne\u017e ji za\u0159adil. Byl to ten kluk s mal\u00fdm d\u011bv\u010d\u00e1tkem, kter\u00e9 potkal p\u0159i proch\u00e1zce s Dustem. Znal Dustovo jm\u00e9no, tak\u017ee musel zn\u00e1t i Toma. A mo\u017en\u00e1 byl pr\u00e1v\u011b on d\u016fvodem zm\u011bny jeho chov\u00e1n\u00ed. Ze sebejist\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e se ne\u010dekan\u011b prom\u011bnil ve vyd\u011b\u0161en\u00fd st\u00edn sv\u00e9 vlastn\u00ed osobnosti. Zt\u011b\u017eka d\u00fdchal a tiskl v\u00ed\u010dka k sob\u011b. Jako by si n\u011bco soustavn\u011b vy\u010d\u00edtal.<\/p>\n

„Bydl\u00ed\u0161 u Toma?“<\/div>\n

Bill pouze pomalu p\u0159ik\u00fdvl. L\u00e9ky proti bolesti je\u0161t\u011b nestihly \u00fa\u010dinkovat. Bolelo jej cel\u00e9 t\u011blo, ale ze v\u0161eho nejv\u00edce si to odneslo srdce, kter\u00e9 pomalu krv\u00e1celo.<\/div>\n
„Jsi jeho p\u0159\u00edbuzn\u00fd?“<\/div>\n
„Spolubydl\u00edc\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl popravd\u011b a pohl\u00e9dl sm\u011brem k otev\u0159en\u00e9mu oknu kuchyn\u011b. „A tak\u00e9 p\u0159\u00edtel.“<\/p>\n

Andy dlouze vydechl a sna\u017eil se uklidnit. Ne\u0161lo to. Byl to stra\u0161n\u00fd pocit. C\u00edtil se vinen. Byl vinen stejnou m\u011brou jako jeho bratr, mo\u017en\u00e1 dokonce je\u0161t\u011b v\u00edc, proto\u017ee zradil sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele. Cel\u00e9 ty roky v\u011bd\u011bl pravdu. Po cel\u00e9 ty roky jej ni\u010dila, t\u00ed\u017eila a t\u00e1hla ke dnu jako t\u011b\u017ek\u00fd, nep\u0159\u00edjemn\u00fd k\u00e1men, kter\u00e9ho se nemohl zbavit.<\/p>\n

„J-jak se m\u00e1?“ Zeptal se t\u0159esouc\u00edm se hlasem.<\/div>\n

„Dr\u017e\u00ed se. Je neuv\u011b\u0159iteln\u011b siln\u00fd, i kdy\u017e si to s\u00e1m nep\u0159izn\u00e1.“<\/div>\n
Andy se smutn\u011b pousm\u00e1l. „V\u017edy b\u00fdval takov\u00fd.“ Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se zarazil a pohl\u00e9dl na Billa op\u011bt o\u010dima l\u00e9ka\u0159e. „D\u00e1vej si na to led,“ prstem uk\u00e1zal na Billovu mod\u0159inu. „Krom toho, jsi v dobr\u00fdch rukou. Bude v\u011bd\u011bt, co d\u011blat.“<\/div>\n
Pamatoval si na chv\u00edle, kdy takhle sed\u011bl v aut\u011b s Tomem a \u0159\u00edkal mu tot\u00e9\u017e. Nest\u00e1valo se \u010dasto, \u017ee se s n\u011bk\u00fdm pustil do rva\u010dky. Vlastn\u011b to bylo pouze s Tripem, a pouze ve chv\u00edl\u00edch, kdy jej cht\u011bl br\u00e1nit. Byl to ten nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel, jak\u00e9ho si lze p\u0159edstavit, a on se nen\u00e1vid\u011bl za to, \u017ee jej tak podle zradil. I p\u0159esto, \u017ee nem\u011bl na v\u00fdb\u011br, si to nikdy neodpust\u00ed.<\/div>\n
„Tak u\u017e b\u011b\u017e.“ Pousm\u00e1l se a pomohl mu otev\u0159\u00edt…<\/p>\n

Bill p\u0159ik\u00fdvl, je\u0161t\u011b zcela zmaten vzniklou situac\u00ed vystoupil, a opatrn\u00fdmi kroky m\u00ed\u0159il ke vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm.<\/p>\n

Sledoval jeho vzdaluj\u00edc\u00ed se z\u00e1da a kone\u010dky prst\u016f p\u0159itom vy\u0165uk\u00e1val o volant zn\u00e1mou melodii. Klav\u00edrn\u00ed veled\u00edlo Ludovica Einaudiho. Una Mattina pat\u0159ila k nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm skladb\u00e1m jeho tvorby a Andy se ji cel\u00e1 l\u00e9ta nedok\u00e1zal nau\u010dit. S Tomem prosed\u011bli u klav\u00edru dlouh\u00e9 hodiny, ale nikdy se nic z t\u00e9 p\u00edsn\u011b nenau\u010dil, proto\u017ee se po\u0159\u00e1dn\u011b ke hran\u00ed ani nedostali. V\u017edy to skon\u010dilo kl\u00e1bosen\u00edm o \u017eivot\u011b, \u0161kole, holk\u00e1ch a v\u0161edn\u00edch probl\u00e9mech.<\/div>\n

Nyn\u00ed ji um\u011bl zahr\u00e1t bez chyby. Znal ji dokonale. Jak by tak\u00e9 ne. M\u011bl dost \u010dasu na to se ji nau\u010dit. P\u0159esn\u011bji \u0159e\u010deno, m\u011bl na to t\u0159i roky.<\/p>\n

Ne\u0161\u0165astn\u011b sklonil hlavu a ohl\u00e9dl se. Otev\u0159el dve\u0159e, nadechl se podzimn\u00edho po\u010das\u00ed a vr\u00e1til se do dob, kdy bylo jejich p\u0159\u00e1telstv\u00ed posv\u00e1tn\u00e9. V\u017edy b\u00fdvalo tak snadn\u00e9 odepnout p\u00e1s, vystoupit a b\u011b\u017eet za n\u00edm. Nyn\u00ed v\u0161ak bylo v\u0161echno jin\u00e9.<\/div>\n

Prudce zavrt\u011bl hlavou a d\u0159\u00edv, ne\u017e si to sta\u010dil rozmyslet, zav\u0159el dve\u0159e a nastartoval.<\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/div>\n
\n

„Bille?“<\/p><\/div>\n

Tom pr\u00e1v\u011b sed\u011bl na zahrad\u011b a hrbil se nad \u010derstv\u011b nat\u0159en\u00fdm plotem.<\/div>\n
„Poj\u010f se pod\u00edvat,“ k\u0159ikl pobaven\u00fdm hlasem k ozv\u011bn\u011b bl\u00ed\u017e\u00edc\u00edch se krok\u016f.<\/div>\n
S\u00e1m tomu je\u0161t\u011b nemohl uv\u011b\u0159it. Ta barva byla jednodu\u0161e nezmar. Nejenom, \u017ee se j\u00ed nedok\u00e1zali zbavit a cel\u00fd ve\u010der str\u00e1vili v koupeln\u011b a vz\u00e1jemn\u011b si drhli obli\u010deje, ani siln\u00fd d\u00e9\u0161\u0165 a blesky si s n\u00ed nev\u011bd\u011bly rady. Na n\u011bkter\u00fdch m\u00edstech byl n\u00e1t\u011br sice po\u0161kozen\u00fd, ale to opravil b\u011bhem n\u011bkolika m\u00e1lo minut a nyn\u00ed se ve sv\u00e9m pracovn\u00edm oble\u010den\u00ed spokojen\u011b d\u00edval na sv\u00e9 d\u00edlo.<\/p>\n

„Sehnal jsi v\u0161e, cos pot\u0159eboval?“<\/p>\n

Do rukou vzal kbel\u00edk se zbytkem barvy a vstal. S drobn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech se oto\u010dil tv\u00e1\u0159\u00ed k osob\u011b za sv\u00fdmi z\u00e1dy. Z toho, co vid\u011bl, se vzpamatoval teprve ve chv\u00edli, kdy mu kbel\u00edk vypadl z rukou a zbyl\u00e1 barva dopadla na jeho kalhoty.<\/div>\n

„Andy,“ zmaten\u011b nakr\u010dil obo\u010d\u00ed a pozorn\u011bji se mu zad\u00edval do tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
Zd\u00e1l se mu jin\u00fd. Jako by od chv\u00edle, co se nevid\u011bli, zest\u00e1rl o deset let. Ve tv\u00e1\u0159i m\u011bl st\u00edn, jeho pohled byl smutn\u00fd, unaven\u00fd, jako by v sob\u011b nosil p\u0159\u00edli\u0161 t\u011b\u017ek\u00e9 b\u0159\u00edm\u011b a ztr\u00e1cel s\u00edlu. Ale p\u0159esto to byl on. Se stejn\u011b neposlu\u0161n\u00fdmi vlasy a velik\u00fdmi dioptriemi, kter\u00fdm byli zvykl\u00ed se spole\u010dn\u011b sm\u00e1t. „Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ Opatrn\u011b vykro\u010dil vp\u0159ed. M\u011bl strach, \u017ee pokud by ud\u011blal je\u0161t\u011b jeden krok, vypa\u0159il by se stejn\u011b rychle, jako se u n\u011bj i zjevil.<\/p>\n

„J-j\u00e1\u2026,“Andreas nech\u00e1pav\u011b vrt\u011bl hlavou. „J\u00e1 vlastn\u011b v\u016fbec nev\u00edm.“<\/div>\n

Tak\u00e9 popo\u0161el bl\u00ed\u017e a prohl\u00ed\u017eel si jeho tv\u00e1\u0159. Byl vyhubl\u00fd, neupraven\u00fd, ale po\u0159\u00e1d m\u011bl v sob\u011b n\u011bco, \u010d\u00edm p\u0159itahoval okol\u00ed. Pohl\u00e9dl mu do o\u010d\u00ed, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed jej bodlo u srdce. Byl mu v\u011bnov\u00e1n pohled dvou bezmocn\u00fdch, zraniteln\u00fdch o\u010d\u00ed mal\u00e9ho d\u00edt\u011bte. D\u00edval se na n\u011bj, o\u010dima mal\u00e9 Lily \u00fapln\u011b stejn\u011b, jako se ona d\u00edvala na n\u011bj o\u010dima Toma.<\/div>\n
„P\u0159ivezl jsem Billa.“ Odpov\u011bd\u011bl rychle. Ta situace jej ni\u010dila. Musel odej\u00edt. „M\u011bl men\u0161\u00ed nehodu.“<\/div>\n
„Nehodu?! Co se stalo?! Je v po\u0159\u00e1dku?“<\/p>\n

Tomovi jako by v jednu chv\u00edli explodovaly vnit\u0159nosti. Bylo toho na n\u011bj a\u017e p\u0159\u00edli\u0161. S\u00e1m sebe sly\u0161el kl\u00e1st zmaten\u00e9 ot\u00e1zky, na kter\u00e9 dost\u00e1val je\u0161t\u011b nejasn\u011bj\u0161\u00ed odpov\u011bdi. Vn\u00edmal Andyho zb\u011bsil\u00e9 omluvy, pot\u00e9 zaslechl n\u011bco o p\u00e1du a sra\u017een\u00ed cyklistou, a d\u0159\u00edv, ne\u017e se sta\u010dil zorientovat, se jeho nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel oto\u010dil a posp\u00edchal pry\u010d.<\/div>\n

Jakmile se mu vytratil z dohledu, p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, zda jej tak v\u016fbec je\u0161t\u011b sm\u011bl naz\u00fdvat.<\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/div>\n
\n

Dovnit\u0159 m\u00ed\u0159il rychl\u00fdmi kroky, do kuchyn\u011b u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 ut\u00edkal. Lapaje po dechu, jej spat\u0159il sed\u011bt u okna, a zat\u00edmco mu jednu polovinu tv\u00e1\u0159e zakr\u00fdvalo balen\u00ed mra\u017een\u00e9ho hr\u00e1\u0161ku, ta druh\u00e1 se topila v slz\u00e1ch. Vzhl\u00e9dl k n\u011bmu a jejich pohledy se setkaly. Bill se v t\u00e9 chv\u00edli rozplakal je\u0161t\u011b v\u00edc a nal\u00e9hav\u011b po n\u011bm nat\u00e1hl levou dla\u0148. Tom zprvu nerozum\u011bl tomu, co se stalo. Teprve kdy\u017e spat\u0159il jeho dlouh\u00e9, \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty v zajet\u00ed s\u00e1dry, pochopil.<\/p>\n

„Ach Bille,“ \u0161eptl, p\u0159ib\u011bhl ke stolu a posadil se vedle n\u011bj. Pomalu kolem n\u011bj omotal sv\u00e9 pa\u017ee a sev\u0159el jej v jemn\u00e9m objet\u00ed. „Cos to vyv\u00e1d\u011bl, hm?“ \u0161eptal mu do vlas\u016f, kter\u00e9 laskal bezmocn\u00fdmi polibky. C\u00edtil t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e \u0161\u00edlen\u00fd strach z toho, \u017ee se mu mohlo st\u00e1t n\u011bco v\u00e1\u017en\u00e9ho a on by u toho ani nebyl. Nedok\u00e1zal by tomu zabr\u00e1nit. U\u017e podruh\u00e9 v \u017eivot\u011b.<\/p>\n

Bill ti\u0161e za\u0161tkal a malinko se poodt\u00e1hl. Cht\u011bl jej pohladit po tv\u00e1\u0159i a ujistit jej, \u017ee je v podstat\u011b celkem v po\u0159\u00e1dku, ale nemohl. Jednu ruku m\u011bl v s\u00e1d\u0159e a tou druhou si zakr\u00fdval tv\u00e1\u0159. Jakmile uc\u00edtil dotyk Tomov\u00fdch prst\u016f v bl\u00edzkosti ledov\u00e9ho bal\u00ed\u010dku, rozt\u0159\u00e1sl se. Sna\u017eil se slab\u011b protestovat, ale p\u0159esto mu nedok\u00e1zal zabr\u00e1nit v tom, aby mu vzal hr\u00e1\u0161ek a pod\u00edval se na n\u011bj. N\u011bco v jeho pohledu bylo n\u00e1hle jin\u00e9. Prom\u011bnil se z vyd\u011b\u0161en\u00e9ho v soucitn\u00fd.<\/p>\n

„Bol\u00ed to?“ Vydechl, jak jej b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f zlehka hladil po bolav\u00e9 k\u016f\u017ei.<\/div>\n

„U\u017e je to lep\u0161\u00ed,“ p\u00edpl, naklonil se dop\u0159edu a op\u0159el se tv\u00e1\u0159\u00ed o tu Tomovu. Zhluboka nas\u00e1l jeho v\u016fni a poc\u00edtil to kr\u00e1sn\u00e9 bezpe\u010d\u00ed.<\/div>\n
„V\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku, Bille.“ Hladil jej po vlasech, mezi prsty propl\u00e9tal tmav\u00e9 prameny a vdechoval jejich sladk\u00fd opar.<\/div>\n
„Muselo to hodn\u011b bolet.“ Bill jej mal\u00ed\u010dkem hladil po brad\u011b a pohled pln\u011b soust\u0159edil na pevn\u011b stisknut\u00e9 rty. „P\u0159ij\u00edt o v\u0161echno, cos miloval.“ Teprve v t\u00e9 chv\u00edli si uv\u011bdomil, \u017ee jeho \u0161est t\u00fddn\u016f v porovn\u00e1n\u00ed s Tomovou ztr\u00e1tou ani nestoj\u00ed za \u0159e\u010d. „Je mi to tak l\u00edto,“ odsunul se od n\u011bj a dovolil, aby mu pomal\u00fdmi pohyby st\u00edral zbytky slan\u00fdch krystal\u016f bolesti.<\/p>\n

„Te\u010f na to nemysli, ano? Mus\u00ed\u0161 se uzdravit, abys mohl namalovat sv\u00e9 mistrovsk\u00e9 d\u00edlo,“ zlehka jej dloubl do \u0161pi\u010dky nosu, ze kter\u00e9 je\u0161t\u011b v\u010dera drhl zelen\u00fd odst\u00edn.<\/div>\n

„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee se mi poda\u0159\u00ed vytvo\u0159it z\u00e1zrak?“<\/div>\n
Tom se smutn\u011b pousm\u00e1l a zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„To si nemysl\u00edm, Bille,“ zast\u00e9nal, ut\u00e1p\u011bj\u00edc se v hloubi t\u011bch nejn\u00e1dhern\u011bj\u0161\u00edch o\u010d\u00ed, jak\u00e9 kdy spat\u0159il. „Ty s\u00e1m, jsi z\u00e1zrakem.“<\/div>\n
U\u017e mu v\u00edce nez\u00e1le\u017eelo na tom, zdali jej okol\u00ed nen\u00e1vid\u011blo, nebo ne. Vzpom\u00ednky na v\u011bzen\u00ed a pohledy v\u0161ech, kte\u0159\u00ed mu nev\u011b\u0159ili, byly n\u00e1hle pouh\u00fdm st\u00ednem Billova \u00fasm\u011bvu a jiskry v o\u010d\u00edch. V\u0161echno bylo pry\u010d.<\/div>\n
Byl tady pouze on a jeho z\u00e1\u0159iv\u00e9 slunce, jeho\u017e paprsky m\u011bl na dosah rukou. Sta\u010dilo vykonat drobn\u00fd krok vp\u0159ed. Pouze malink\u00fd pohyb a dotknout se jich. Vz\u00edt si jejich energii a st\u00e1t se jedn\u00edm z nich.<\/p>\n

Tak pro\u010d to kone\u010dn\u011b neud\u011blat?<\/p>\n

<\/em> autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Velik\u00e9 br\u00fdle mu sklouzly na \u0161pi\u010dku nosu, ale on se natolik soust\u0159edil na obraz p\u0159ed sebou, \u017ee to v\u016fbec nepost\u0159ehl. Obracel \u010derstv\u00fd rentgenov\u00fd sn\u00edmek v dlani, p\u0159ekl\u00e1dal si jej z prav\u00e9 do lev\u00e9 a zase zp\u011bt, ale nez\u00e1le\u017eelo na tom,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[559],"tags":[],"class_list":["post-4650","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bourdon"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4650","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4650"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4650\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4650"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4650"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4650"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}