{"id":4658,"date":"2013-09-23T16:00:00","date_gmt":"2013-09-23T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4644"},"modified":"2013-09-23T16:00:00","modified_gmt":"2013-09-23T15:00:00","slug":"novel-of-dreams-our-life-55","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/09\/23\/novel-of-dreams-our-life-55\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – Our Life 55."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n

Ani nev\u00edm, jak dlouhou dobu jsem tam takhle sed\u011bl. Z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed m\u011b vytrhnul tich\u00fd n\u00e1\u0159ek od kluk\u016f z pokoje. Douf\u00e1m, \u017ee se jim nic nestalo a jen se probudili.<\/em> Hned jsem se zvedl a rychle tam do\u0161el. Oba u\u017e se probudili a do\u017eadovali se pozornosti.<\/div>\n

„Vyspinkan\u00ed, brou\u010dkov\u00e9?“ usm\u00e1l jsem se na n\u011b a ot\u0159el si o\u010di. Tom m\u00e1 v tomhle pravdu, oni nemaj\u00ed vid\u011bt, \u017ee pl\u00e1\u010du.<\/em> Hned se za\u010dali culit a v\u016fbec neplakali. Sna\u017eili se m\u011b nebo Toma jen p\u0159ivolat.<\/div>\n
„Ta-ta, ta-ta,“ za\u010dali hned oba \u0159\u00edkat a zvesela se vrt\u011bli. Oni jsou v\u00e1\u017en\u011b moje \u0161t\u011bst\u00ed. Vnesli do na\u0161eho \u017eivota sv\u011btlo.<\/em> Vzal jsem si je oba z post\u00fdlky ven a dal je na kobere\u010dek. Hr\u00e1l jsem si s nimi, mazlil se s nimi, v\u0161elijak si pov\u00eddal. Cht\u011bl jsem s nimi b\u00fdt, co nejv\u00edce jsem jen mohl. Kdy\u017e bylo chv\u00edli p\u0159ed sedmou hodinou, vzal jsem v\u0161ak ty dva brou\u010dky do n\u00e1ru\u010de a \u0161el s nimi dol\u016f. M\u011bli u\u017e hlad, v\u0161ak tak\u00e9 byl \u010das ve\u010de\u0159e.<\/p>\n

„A bude hamu,“ d\u00e1m jim ob\u011bma pusinku.<\/div>\n

„Ha-mu, ha-mu,“ zaj\u00e1sal Nathaniel, nad \u010d\u00edm\u017e jsem se jen usm\u00e1l. To by bylo, aby on se neozval.<\/em> Aaron m\u00edsto toho vyu\u017e\u00edval toho, \u017ee mi dos\u00e1hne na vlasy a tahal m\u011b za n\u011b.<\/div>\n
Do\u0161el jsem s nimi do kuchyn\u011b, kde jsem je usadil do \u017eidli\u010dek.<\/div>\n
„Hezky na m\u011b po\u010dkejte, ano? Budete za chvilku papat,“ usm\u00e1l jsem se na n\u011b a pot\u00e9 \u0161el za Tomem. Zaklepal jsem na dve\u0159e od jeho pracovny a pot\u00e9 pomalu ve\u0161el. Nechci ho nijak ru\u0161it, ale zvyk je zvyk, a te\u010f by se nem\u011bl zvl\u00e1\u0161\u0165 kv\u016fli kluk\u016fm poru\u0161ovat.<\/em> Tom sed\u011bl u stolu a \u010detl si n\u011bjakou kn\u00ed\u017eku.<\/div>\n
„Hm?“ zvedne ke mn\u011b pohled.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, nechci t\u011b ru\u0161it, ale p\u016fjdu kluky nakrmit, tak\u2026 jestli by ses \u0161el naj\u00edst,“ ol\u00edznu si rty a sklop\u00edm o\u010di.<\/div>\n
„Za chv\u00edli p\u0159ijdu,“ vydechne.<\/div>\n
„Dob\u0159e, d\u011bkuju,“ p\u0159ik\u00fdvnu lehce a ti\u0161e zase zav\u0159u dve\u0159e.<\/div>\n
\n
Do\u0161el jsem zase zp\u011bt do kuchyn\u011b.<\/div>\n
„Tak, oh\u0159eju v\u00e1m ka\u0161i\u010dku, co jsem v\u00e1m p\u0159ipravil, a napap\u00e1me se, ano?“ usm\u00e1l jsem se na kluky sladce.<\/div>\n
„Hamu, hamu,“ pl\u00e1cal Nathaniel l\u017ei\u010dkou do \u017eidli\u010dky.<\/div>\n
„Ma-ta, ma-ta,“ sh\u00e1n\u011bl se pro zm\u011bnu Aaron po Tomovi. A to je p\u0159esn\u011b ono. Jsme prost\u011b rodina. Pokud se stane cokoli, nedopust\u00edm, aby Tom o kluky p\u0159i\u0161el. On je miluje a oni miluj\u00ed jeho. J\u00e1 jsem to zvoral, j\u00e1 jsem bohu\u017eel ten, kdo u\u017e se vymyk\u00e1\u2026<\/em> Smutn\u011b jsem se na Aarona pousm\u00e1l.<\/div>\n
„P\u0159ijde, neboj. Ma-ta p\u0159ijde,“ \u0161eptnu a vynd\u00e1m si tu ka\u0161i. Dal jsem ji oh\u0159\u00e1t. Kdy\u017e se oh\u0159\u00e1la, je\u0161t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t jsem ji ozkou\u0161el, aby na n\u011b nebyla studen\u00e1 \u010di p\u0159\u00edli\u0161 tepl\u00e1. To u\u017e Tom p\u0159i\u0161el a posadil se ke kluk\u016fm.<\/div>\n
„Ma-ta!“ vyhrkl hned Aaron nad\u0161en\u011b. Tom se na n\u011bj usm\u00e1l a za\u010dal ho pusinkovat, \u010demu\u017e se malej hih\u0148al a obj\u00edmal ho ru\u010dkama.<\/div>\n
„Ma-t\u00e1,“ zak\u0148oural Nathaniel, jeliko\u017e cht\u011bl taky.<\/div>\n
„No jo, ty m\u016fj jedl\u00edku, taky dostane\u0161,“ za\u010dal pusinkovat i jeho. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se ozvalo dal\u0161\u00ed hih\u0148\u00e1n\u00ed. „Te\u010f v\u00e1m tat\u00ednek d\u00e1 hamu, tak\u017ee se poslu\u0161n\u011b napap\u00e1te. \u017d\u00e1dn\u00fd h\u00e1zen\u00ed j\u00eddla, dob\u0159e?“ domlouval jim Tom. Musel jsem se nad t\u00edm usm\u00e1t. Um\u011bl to s nimi l\u00e9pe ne\u017e kter\u00e1koli \u017eena, matka.<\/em> P\u0159ipravil jsem Tomovi hned tak\u00e9 j\u00eddlo a v\u0161e mu dal na st\u016fl.<\/p>\n

„Tak a jdeme papat,“ pousm\u011bju se a d\u00e1m i kluk\u016fm ka\u0161i na st\u016fl.<\/div>\n

„D\u00edky,“ \u0159ekl jen Tom a vzal si jednu misku a p\u0159i\u0161oupl se bl\u00ed\u017e k Aaronovi, jeliko\u017e sed\u011bl na jeho stran\u011b.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 za co,“ \u0159eknu mu. P\u0159isedl jsem si vedle Nathaniela a vzal si druhou misku z ka\u0161\u00ed. Nabral jsem mu tro\u0161ku na l\u017ei\u010dku a p\u0159istr\u010dil mu to k pusince. „Ham.“<\/div>\n
„H\u00e1\u00e1m,“ zopakoval Nathaniel a vzal si sousto. \u0160ikula mali\u010dk\u00fd. Jsem r\u00e1d, \u017ee dohnal Aarona a snad ho i p\u0159edb\u00edh\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Je d\u016fle\u017eit\u00fd, abychom jedli pohromad\u011b, jak jsou zvykl\u00ed,“ \u0159ekl n\u00e1hle Tom, p\u0159i\u010dem\u017e pomalu krmil Aarona. V tom m\u00e1 naprostou pravdu. Mus\u00edme tohle dodr\u017eovat. Mal\u00ed by to poznali.<\/em><\/div>\n
„To souhlas\u00edm,“ p\u0159ik\u00fdvnu a d\u00e1m Nathanielovi dal\u0161\u00ed sousto.<\/div>\n
„Kdy\u017e se odlou\u010d\u00edme, tak je dobr\u00fd, \u017ee jsou je\u0161t\u011b takhle mal\u00ed. Budou p\u00e1r dn\u016f nebo t\u00fddn\u016f bre\u010det, ale \u010dasem zapomenou,“ po\u0161ept\u00e1. On to chce\u2026 skon\u010dit. D\u00e1v\u00e1 mi t\u00edm najevo, \u017ee bych m\u011bl asi odej\u00edt nebo \u017ee se rozvedeme.<\/em><\/div>\n
„\u2026ty to chce\u0161 skon\u010dit?“ za\u0161ept\u00e1m, p\u0159i\u010dem\u017e se na n\u011bj z\u016fstanu d\u00edvat.<\/div>\n
„St\u00e1le nad t\u00edm je\u0161t\u011b p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm,“ pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b tak\u00e9.<\/p>\n

Uva\u017euje o tom. Mo\u017en\u00e1 u\u017e m\u00e1 v\u0161echno i rozmy\u0161len\u00e9, jen nev\u00ed, jak mi to \u0159\u00edct. Nav\u00edc, dnes byl u Briana, kter\u00e9mu v\u0161e ur\u010dit\u011b \u0159ekl.<\/p>\n

<\/em> „Dob\u0159e,“ vydechnu a nasucho polknu. V\u0161\u00ed silou jsem dr\u017eel slzy, musel jsem. „Ham,“ po\u0161ept\u00e1m ti\u0161e a ud\u011bl\u00e1m Nathanielovi letad\u00fdlko p\u0159ed pusinkou. „J\u00e1-j\u00e1 se nechci odlou\u010dit,“ p\u00edpnu. Nev\u00edm, jak to vyj\u00e1d\u0159it. Pokud by se tohle m\u011blo st\u00e1t, z\u0159ejm\u011b bych to nep\u0159e\u017eil.<\/em><\/div>\n

„Zat\u00edm to nech\u00e1me takhle a uvid\u00edme. Po\u0159\u00e1d\u2026 po\u0159\u00e1d je to moc \u010derstv\u00fd a j\u00e1 nechci ud\u011blat kravinu, kter\u00fd pak budu litovat,“ vydechne Tom bolestn\u011b a pohlad\u00ed Aarona po tv\u00e1\u0159i\u010dce, na\u010de\u017e popot\u00e1hne nosem. Alespo\u0148, \u017ee je up\u0159\u00edmn\u00fd a bere to takhle. Je pravda, \u017ee m\u011b mohl hned vykopnout a prost\u011b to skon\u010dit.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e, ch\u00e1pu to. D\u011bkuju, \u017ee mi to \u0159\u00edk\u00e1\u0161,“ za\u0161ept\u00e1m a stisknu si ko\u0159en nosu, abych nebre\u010del. D\u00e1l jsem p\u0159itom krmil Nathaniela.<\/div>\n
„Stalo se to a nevr\u00e1t\u00edme to. Bol\u00ed to a\u2026 ani nev\u00edm d\u016fvod, pro\u010d jsi to ud\u011blal, ale\u2026 po\u0159\u00e1d jsou tu v\u011bci, kter\u00fd p\u0159edt\u00edm fungovaly,“ \u0159ekl polohlasem. Po\u0159\u00e1d si asi mysl\u00ed, \u017ee jsem to ud\u011blal naschv\u00e1l, \u017ee jsem m\u011bl d\u016fvod, ale tak to v\u016fbec nen\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Stra\u0161n\u011b r\u00e1d bych ti to vysv\u011btlil a p\u00e1r v\u011bc\u00ed ti \u0159ekl, Tome,“ po\u0161ept\u00e1m.<\/div>\n
„Te\u010f na to nen\u00ed vhodn\u00e1 doba,“ \u0159ekl u\u017e jen, kdy\u017e se usm\u00e1l na kluky a d\u00e1l Aarona krmil.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ p\u0159ik\u00fdvnul jsem na souhlas a d\u00e1l Nathaniela krmil.<\/p>\n

Spole\u010dn\u011b jsme kluky nakrmili a j\u00e1 je potom \u0161el vykoupat. Po koup\u00e1n\u00ed jsme si je\u0161t\u011b chvili\u010dku hr\u00e1li, proto\u017ee byli hezky \u010dil\u00ed, ale potom jsem je ulo\u017eil do post\u00fdlky. Jakou dobu jsem nad nimi zase post\u00e1val, \u0161eptal jim n\u011bco na dobrou noc a hladil je. Dok\u00e1zal jsem se na n\u011b jen hodiny d\u00edvat. St\u00e1le jsem nemohl uv\u011b\u0159it tomu, jak\u00e1 dv\u011b n\u00e1dhern\u00e1 stvo\u0159en\u00ed se n\u00e1m narodila.<\/p>\n

Kdy\u017e jsem od kluk\u016f ode\u0161el, \u0161el jsem se rovnou osprchovat. Po\u0159\u00e1d jsem musel uva\u017eovat nad t\u00edm, co mi Tom \u0159ekl. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsem se b\u00e1l jeho rozhodnut\u00ed, ale z\u00e1rove\u0148 jsem po dne\u0161ku doufal, \u017ee mi d\u00e1 \u0161anci mu to vysv\u011btlit. Soudil jsem tak podle toho, co mi \u0159ekl u ve\u010de\u0159e. Kdybych mu mohl v\u0161e vysv\u011btlit, bylo by to hned lep\u0161\u00ed. Sice mu to nedok\u00e1\u017eu, ale alespo\u0148 vysv\u011btl\u00edm a rozumn\u011b. Opravdu mu nechci d\u011blat \u017e\u00e1dn\u00e9 divadlo, jak u\u017e mi s\u00e1m \u0159ekl. Pot\u0159ebuju mu \u0159\u00edct, \u017ee si uv\u011bdomuji svou chybu, ch\u00e1pu, \u017ee jsem ho t\u00edm ranil, ale \u017ee jsem tohle nikdy nepl\u00e1noval, nemyslel na to. On pro m\u011b v\u017edy byl a bude ten, koho miluju a s k\u00fdm chci b\u00fdt.<\/p>\n

<\/em> Po dlouh\u00e9 spr\u0161e jsem za\u0161el dol\u016f do ob\u00fdv\u00e1ku, kde jsem si lehnul na pohovku. P\u0159ikryl jsem se a z\u00edral do pr\u00e1zdna. Necht\u011bl jsem j\u00edt nahoru k n\u011bmu. Pot\u0159ebuje se vyspat a vedle m\u011b by se mu dob\u0159e ur\u010dit\u011b nespalo. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee bych u n\u011bj byl stra\u0161n\u011b r\u00e1d, ale tahle situace mi to nedovoluje.<\/em> Zapnul jsem si na chvilku je\u0161t\u011b televizi, kde jsem naladil n\u011bjakou radiostanici. Poslouchal jsem, ale po chv\u00edli jsem to v slz\u00e1ch vypnul. Hr\u00e1li nejednu na\u0161i obl\u00edbenou \u010di spole\u010dnou p\u00edsni\u010dku. Byl ve\u010der, hr\u00e1li p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9 plou\u017e\u00e1ky, kter\u00e9 poslouchali v\u011bt\u0161inou zamilov\u00e1n\u00ed, p\u0159i\u010dem\u017e si \u0161eptali, jak moc se miluj\u00ed. I u n\u00e1s to tak b\u00fdvalo, ale j\u00e1 to p\u0159ekazil.<\/div>\n

Po n\u011bkolika nekone\u010dn\u00fdch hodin\u00e1ch jsem usnul. P\u0159\u00edmo jsem se k tomu donutil.<\/p>\n

N\u00e1hle m\u011b probudil n\u011bjak\u00fd zvuk. Co to\u2026<\/em> Hned jsem se prudce vzp\u0159\u00edmil do sedu a rozhl\u00e9dl se kolem. Netu\u0161il jsem ani, kolik je hodin, proto jsem hned za\u0161m\u00e1tral po mobilu, kter\u00fd ukazoval rovn\u00fdch 3:33. Z horn\u00edho patra se oz\u00fdval \u0161\u00edlen\u00fd k\u0159ik, byl vysok\u00fd, ale zn\u011bl jako Tom\u016fv. Pane bo\u017ee, co se d\u011bje.<\/em> Okam\u017eit\u011b jsem se vyhrabal zpod deky a \u0161el nahoru dost rychl\u00fdm a svi\u017en\u00fdm krokem. Jakmile jsem schody vy\u0161el, roze\u0161el jsem se rychle chodbou. K\u0159ik byl je\u0161t\u011b hlasit\u011bj\u0161\u00ed. Trvalo jen p\u00e1r sekund, ne\u017e se z d\u011btsk\u00e9ho pokoj\u00edku ozval pl\u00e1\u010d kluk\u016f. Do prdele! Co m\u00e1m d\u011blat?! Kde je Tom?<\/em> Nedok\u00e1zal jsem ani myslet, nedoch\u00e1zelo mi, co by se mohlo d\u00edt. Rychle jsem vrazil do lo\u017enice. V tenhle okam\u017eik je mi fakt jedno, jestli tam vpadnu nebo ne. Hlavn\u011b, aby byl v po\u0159\u00e1dku.<\/em> Tom le\u017eel odkryt\u00fd na posteli, byl prohnut\u00fd v pase a k\u0159i\u010del, p\u0159i\u010dem\u017e sv\u00edral prost\u011bradlo v dlan\u00edch. Ihned jsem k n\u011bmu do\u0161el. Jemn\u011b jsem ho chytil za pa\u017ee.<\/div>\n

„Tome, Tome, co je ti?“ \u0159eknu vyd\u011b\u0161en\u011b. On ale i d\u00e1l k\u0159i\u010del a zd\u00e1lo se, jako by se vzpouzel. Vypadalo to, jako by mu n\u011bkdo ubli\u017eoval, ale m\u011bl zav\u0159en\u00e9 o\u010di. Mo\u017en\u00e1 se mu jen n\u011bco zd\u00e1 nebo je v k\u0159e\u010di.<\/p>\n

<\/em> „Tome,“ zat\u0159esu s n\u00edm jemn\u011b a pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i. N\u00e1hle ztichnul, av\u0161ak o\u010di neotev\u0159el. M\u00edsto toho za\u010dal lapat po dechu a vyd\u00e1vat ze sebe d\u00e1viv\u00e9 zvuky. Nech\u00e1pu to. Mus\u00ed se mu jen n\u011bco zd\u00e1t, zd\u00e1 se mi, jako by byl v \u0161oku. Pot\u0159ebuju ho rychle probudit, ale nechci ho na\u0161tvat a je\u0161t\u011b v\u00edc rozru\u0161it.<\/em><\/div>\n

„\u0160\u0161\u0161\u0161\u0161, Tomi,“ sna\u017eil jsem se ho uklidnit. Pohladil jsem ho po hrudi a sna\u017eil se ho d\u00e1l probudit. Jenom\u017ee ono to neust\u00e1le pokra\u010dovalo. Ned\u00fdchal. Sakra, sakra, sakra! Mus\u00ed d\u00fdchat, mus\u00ed se probrat a uklidnit. Jen\u017ee, jak toho m\u00e1m dos\u00e1hnout?!<\/em><\/div>\n
„Tome,“ \u0159eknu v\u00edc nahlas a vyt\u00e1hnu ho do sedu. „Pros\u00edm, no tak, d\u00fdchej,“ podep\u0159el jsem ho po\u0159\u00e1dn\u011b. N\u00e1hle hlasit\u011b zalapal po dechu, a\u017e se zakuckal a kone\u010dn\u011b otev\u0159el o\u010di. Oh, pane bo\u017ee, d\u011bkuju. Tohle a\u0165 u\u017e mi ned\u011bl\u00e1.<\/em> V ten okam\u017eik se mu orosilo \u010delo potem a on spla\u0161en\u011b oddechoval, p\u0159i\u010dem\u017e na m\u011b dezorientovan\u011b koukal. Odvedle z pokoj\u00edku se v\u0161ak oz\u00fdval neust\u00e1le pl\u00e1\u010d kluk\u016f. To Tom hned zamrkal, promnul si krk a za\u010dal se hrabat z postele. Sakra, mus\u00edm za nimi. Jen\u017ee jeho mus\u00edm udr\u017eet v posteli a hlavn\u011b v klidu.<\/p>\n

<\/em> „Le\u017e, le\u017e, uklidni se. Jdu hned za nimi. Jen se probudili,“ sna\u017eil jsem se ho n\u011bjak uklidnit. Zatla\u010dil jsem ho zlehka do postele a ot\u0159el mu tro\u0161ku \u010delo. Pot\u00e9 jsem hned vy\u0161el z jeho lo\u017enice a \u0161el za kluky. Hned jsem do\u0161el k nim do pokoje.<\/div>\n

„\u0160\u0161\u0161\u0161, nic se ned\u011bje, brou\u010dkov\u00e9,“ \u0159eknu ihned a dojdu a\u017e k jejich post\u00fdlce. Chud\u00e1\u010dci, jak byli vystra\u0161en\u00ed. Mus\u00edm je ukonej\u0161it.<\/em> Oba jsem si je vzal do n\u00e1ru\u010de a chvilku je choval. „Nic to nen\u00ed, v klidu spinkejte. \u0160\u0161\u0161\u0161,“ dal jsem jim ob\u011bma pusinku na \u010delo. Je\u0161t\u011b chvilku pof\u0148uk\u00e1vali, a\u017e se k sob\u011b zase p\u0159itulili, zavrtali se do pe\u0159inky a zav\u0159eli o\u010d\u00ed\u010dka. Jsou hodn\u00ed\u2026 po Tomovi.<\/em><\/div>\n
„T\u00e1k,“ po\u0161ept\u00e1m jen a pohlad\u00edm je. „Spinkejte,“ \u0161eptnu ti\u0161e. Pomali\u010dku jsem se od nich zase vzd\u00e1lil a ode\u0161el. Dovolil jsem si pak vej\u00edt je\u0161t\u011b k Tomovi. Ve\u0161el jsem tentokr\u00e1t u\u017e ti\u0161e.<\/p>\n

„Tome?“ \u0161eptnu, kdy\u017e vejdu mezi dve\u0159e. On st\u00e1l u zrcadla a pozoroval sv\u016fj krk, zkoumal ho prsty. Co se s n\u00edm jen d\u011bje? Tohle jsem u n\u011bj nikdy v \u017eivot\u011b neza\u017eil.<\/em> Do\u0161el jsem k n\u011bmu a semkl rty k sob\u011b. „Kluci u\u017e spinkaj\u00ed, ned\u011blej si starost. Co se ti stalo? Jak ti je?“ \u0161ept\u00e1m.<\/div>\n

„M\u00e1m-m\u00e1m po\u0159\u00e1d pocit, jako by m\u011b to \u0161krtilo,“ vydal ze sebe, na\u010de\u017e se roze\u0161el k posteli, na n\u00ed\u017e si sednul a objal se rukama. Muselo se mu n\u011bco takov\u00e9ho zd\u00e1t, jinak nev\u00edm. N\u011bjak\u00fd o\u0161kliv\u00fd pocit ze span\u00ed zn\u00e1m, ale tohle se mi je\u0161t\u011b nestalo a jemu, pokud v\u00edm, tak v\u00e1\u017en\u011b tak\u00e9 ne.<\/em><\/div>\n
„\u0160krtilo? A nezd\u00e1lo se ti n\u011bco takov\u00e9ho?“ po\u0161ept\u00e1m vl\u00eddn\u011b a kleknu si k n\u011bmu. Um\u0159el jsem m\u00e1lem strachy, kdy\u017e jsem ho sly\u0161el k\u0159i\u010det a pak ho vid\u011bl.<\/em><\/div>\n
„Bylo to stra\u0161n\u011b skute\u010dn\u00fd,“ \u0161eptne. „Bylo to tak odporn\u00fd. M\u011blo to \u010derven\u00fd o\u010di, slepen\u00fd \u010dern\u00fd chlupy, nechutn\u011b to smrd\u011blo a bylo to stra\u0161n\u011b velk\u00fd. M\u011blo-m\u011blo to odporn\u00fd dlouh\u00fd dr\u00e1py, kter\u00fd mi to zar\u00fdvalo do krku. J\u00e1\u2026“ zakryl si obli\u010dej dlan\u011bmi. Chud\u00e1\u010dek, takov\u00e9 zl\u00e9 sny. M\u00e1 nervy a stres, to je t\u00edm. A je to hlavn\u011b mnou.<\/em> Posadil jsem se vedle n\u011bj a opravdu opatrn\u011b ho objal kolem ramen. Snad m\u011b hned neodm\u00edtne. Chci ho jen ukonej\u0161it.<\/p>\n

<\/em> „\u0160\u0161\u0161\u0161, byl to jen sen. Je to pry\u010d a ty m\u016f\u017ee\u0161 voln\u011b d\u00fdchat. Hlavn\u011b klid, ano? Byl to jen zl\u00fd sen,“ po\u0161eptal jsem mu a pohladil ho po pa\u017ei. „Stra\u0161n\u011b jsi nap\u0159ed k\u0159i\u010del, to n\u00e1s probudilo, v\u00ed\u0161. Nemohl jsem t\u011b v\u016fbec probudit.“<\/div>\n

„K\u0159i\u010del? J\u00e1? To-to j\u00e1 t\u011b vzbudil a-a d\u011bti taky?“ pod\u00edval se na m\u011b nech\u00e1pav\u011b, ani\u017e by mne od sebe jakkoli odstrkoval. Aspo\u0148, \u017ee tak. Cen\u00edm si toho.<\/em><\/div>\n
„Ano, byl to \u0161\u00edlen\u00fd k\u0159ik. V \u017eivot\u011b jsem t\u011b nesly\u0161el tak \u0159v\u00e1t. K\u0159i\u010del jsi, pak se rozk\u0159i\u010deli kluci, proto\u017ee se vzbudili. B\u011b\u017eel jsem sem k tob\u011b, ale nemohl jsem t\u011b probrat. Potom jsi p\u0159estal z ni\u010deho nic d\u00fdchat, tak jsem t\u011b posadil a sna\u017eil se t\u011b jakkoli probrat a hlavn\u011b uv\u00e9st zp\u011bt k dechu.“<\/div>\n
„J\u00e1-j\u00e1\u2026 promi\u0148 mi to, j\u00e1\u2026 Je to u\u017e snad rok, co jsem m\u011bl ty divn\u00fd sny a\u2026“ za\u010dal se mi zmaten\u011b omlouvat. Zase se mu ty sny vrac\u00ed? Ne, to se nesm\u00ed st\u00e1t. Nesm\u00ed zase trp\u011bt a tr\u00e1pit se t\u00edm. V\u017edy\u0165 jen co to s n\u00edm dnes ud\u011blalo.<\/em><\/div>\n
„P\u0161\u0161\u0161t,“ p\u0159ivinu ho tro\u0161ku v\u00edce k sob\u011b. „V\u016fbec se neomlouvej, nem\u016f\u017ee\u0161 za to. Hlavn\u011b, \u017ee je to dobr\u00e9. Te\u010f u\u017e si lehne\u0161 a bude\u0161 klidn\u011b sp\u00e1t, ano?“<\/div>\n
„Jo,“ \u0161eptne, ti\u0161e polkne a nech\u00e1 se mnou i nad\u00e1le obj\u00edmat. K\u00e9\u017e by to takhle bylo nad\u00e1le.<\/em> Pohladil jsem ho znovu po pa\u017ei.<\/div>\n
„Neboj se, u\u017e to bude dobr\u00fd. A kdybys cokoli pot\u0159eboval, sta\u010d\u00ed m\u011b jen zavolat.“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee\u0161 tu z\u016fstat?“ vydechne n\u00e1hle b\u00e1zliv\u011b. Chce\u2026 chce, abych tu z\u016fstal? Nikdy jsem z toho snad nebyl tolik v \u0161oku.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1-j\u00e1\u2026 samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ano, pokud chce\u0161,“ \u0161eptnu ti\u0161e a polo\u017e\u00edm ho pomalu do postele. „Budu tady.“ Necht\u011bl jsem odej\u00edt ani tak, ale nechci jednodu\u0161e, aby se c\u00edtil n\u011bjak \u0161patn\u011b. Pokud si m\u011b \u017e\u00e1d\u00e1 ov\u0161em u sebe, neodm\u00edtnu. Naopak jsem r\u00e1d.<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuju,“ za\u0161ept\u00e1 do ticha a p\u0159ikryje se pe\u0159inou. Bl\u00e1z\u00ednek.<\/em><\/div>\n
„V\u016fbec ned\u011bkuj, to je samoz\u0159ejmost,“ \u0161eptnu ti\u0161e a zvednu se z postele.<\/p>\n

Pot\u00e9 jsem ji obe\u0161el a posadil se z druh\u00e9 strany na svou p\u016flku. Tom se n\u00e1hle pobaven\u011b usm\u00e1l. Eh?<\/em><\/div>\n

„Copak?“<\/div>\n
„Boj\u00ed\u0161 se vedle m\u011b sp\u00e1t nebo co?“ zept\u00e1 se polohlasem. Aha. No, jde hlavn\u011b o n\u011bj.<\/em><\/div>\n
„To ne, jen nechci, aby to tob\u011b bylo nep\u0159\u00edjemn\u00fd,“ povzdechnu.<\/div>\n
„\u0158ekl jsem, \u017ee chci, abys tu byl, tak zvedni zadek a dojdi si dol\u016f pro tu svoj\u00ed debiln\u00ed pe\u0159inu,“ broukne s \u00fasm\u011bvem. J\u00e1 se snad i p\u0159eraz\u00edm, jak dol\u016f polet\u00edm. M\u016f\u017eu b\u00fdt u n\u011bj! To by \u010dlov\u011bk ani ne\u0159ekl, jak si v\u00e1\u017e\u00ed mali\u010dkost\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Tomi,“ \u0161eptnu jemn\u011b a hned se z postele zvednu. „D\u011bkuju,“ pousm\u011bju se mali\u010dko a potom se hned rozejdu dol\u016f. Schody jsem seb\u011bhnul, \u010dapnul dole pe\u0159inu a zase mazal rychle nahoru za n\u00edm. Ve\u0161el jsem do lo\u017enice a p\u0159iv\u0159el za sebou ti\u0161e dve\u0159e. Pot\u00e9 jsem u\u017e p\u0159e\u0161el k posteli a polo\u017eil si tam pe\u0159inu. Posadil jsem se. Jak si m\u00e1m te\u010f lehnout? D\u00e1l od n\u011bj, norm\u00e1ln\u011b nebo k n\u011bmu?<\/em><\/div>\n
„No, tak jsem tu,“ \u0161eptnu ti\u0161e.<\/div>\n
„Tak si lehni, proboha. Je to i tvoje lo\u017enice,“ za\u010dne se ti\u0161e sm\u00e1t a schov\u00e1 si obli\u010dej pod pol\u0161t\u00e1\u0159. „Bo\u017ee, tohle je trapn\u00e1 situace. Jak kdybychom spolu spali poprv\u00e9 v posteli.“ To m\u00e1 pravdu. P\u0159ipad\u00e1m si trapn\u011b, m\u011bl bych se sp\u00ed\u0161 chovat norm\u00e1ln\u011b. Mo\u017en\u00e1 tak v\u0161e bude o n\u011bco snadn\u011bj\u0161\u00ed. T\u00edm samoz\u0159ejm\u011b nechci \u0159\u00edct, \u017ee by mi n\u011bjak odpustil.<\/em><\/div>\n
„Ale to zase ne,“ usm\u011bju se a lehnu si. P\u0159ikryl jsem se a lehnul si \u010delem k n\u011bmu.<\/p>\n

„Pamatuje\u0161 si, jak jsem u tebe poprv\u00e9 p\u0159esp\u00e1val? Doslova si pamatuju, jak jsi mi nab\u00eddl, \u017ee mi koup\u00ed\u0161 nejv\u011bt\u0161\u00ed triko na span\u00ed, kter\u00e9 v obchod\u011b najde\u0161,“ usm\u00e1l se, p\u0159i\u010dem\u017e na m\u011b koukal zpod pol\u0161t\u00e1\u0159e. R\u00e1d na tohle v\u0161echno vzpom\u00edn\u00e1m. Byly to ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed \u010dasy, ty nevinn\u00e9 za\u010d\u00e1tky.<\/em><\/div>\n

„Ano, na to si moc dob\u0159e vzpom\u00edn\u00e1m,“ p\u0159ik\u00fdvnu a zad\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. „Bylo to roztomil\u00fd.“<\/div>\n
„Ta tvoje b\u00edl\u00e1 ko\u0161ilka byla roztomil\u00e1,“ uchechtne se. T\u011b\u0161\u00ed m\u011b, \u017ee na to nezapomn\u011bl. \u017de si to st\u00e1le pamatuje a v\u00ed, co a jak bylo.<\/em> „Zrovna ned\u00e1vno jsem na ni narazil, kdy\u017e jsem p\u0159eb\u00edral sk\u0159\u00ed\u0148. Hned jsem si na to vzpomn\u011bl.“<\/div>\n
„M\u011bl jsem ji r\u00e1d a m\u00e1m dodnes. Budu ji m\u00edt asi nav\u017edycky schovanou. Schov\u00e1v\u00e1 kr\u00e1sn\u00fd vzpom\u00ednky.“<\/div>\n
„Jo,“ \u0161eptl a na jeho tv\u00e1\u0159i se mihl bolestn\u00fd \u00fasm\u011bv. To ho zabolelo a ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee m\u011b ne. Nechci, aby z na\u0161eho vztahu zbyly jen vzpom\u00ednky. Nem\u016f\u017eu o n\u011bj p\u0159ij\u00edt. On je slunce, d\u016fvod, l\u00e1ska a smysl m\u00e9ho \u017eivota.<\/em> „Tak\u2026 dobrou.“ Semknul jsem rty k sob\u011b a zhluboka se nadechl.<\/div>\n
„Dobrou noc, a kdyby cokoli, tak m\u011b vzbu\u010f,“ \u0161eptnu a sklop\u00edm o\u010di.<\/div>\n
„U\u017e to bude dobr\u00fd,“ broukne a oto\u010d\u00ed se na druh\u00fd bok. „P\u0159es rok jsem ty sny nem\u011bl, proto\u017ee p\u0159es rok sp\u00edm denn\u011b vedle tebe,“ po\u0161eptal u\u017e jen do pr\u00e1zdna a n\u00e1sledn\u011b se zachumlal po krk do pe\u0159iny.<\/div>\n
„Aha,“ vydechnu. Uklid\u0148uje ho to, kdy\u017e jsem u n\u011bj? To m\u011b t\u011b\u0161\u00ed.<\/em> „Tak dobrou noc,“ \u0161pitnu naposledy a zav\u0159u zvolna o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka.<\/p>\n

Neusnul jsem do t\u00e9 doby, co neusnul. St\u00e1le jsem poslouchal jeho dech, sledoval ka\u017ed\u00fd jeho pohyb. A\u017e kdy\u017e jsem vid\u011bl, \u017ee v klidu usnul, odhodlal jsem se skute\u010dn\u011b tak\u00e9 ke sp\u00e1nku. K\u00e9\u017e bych mohl po jeho boku le\u017eet do konce \u017eivota. A pokud bych mohl le\u017eet bl\u00edzko n\u011bj\u2026 v\u0161e by bylo zase dobr\u00e9.<\/p>\n

<\/em> autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mischy & Turmawenne BILL Ani nev\u00edm, jak dlouhou dobu jsem tam takhle sed\u011bl. Z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed m\u011b vytrhnul tich\u00fd n\u00e1\u0159ek od kluk\u016f z pokoje. Douf\u00e1m, \u017ee se jim nic nestalo a jen se probudili. Hned jsem se zvedl a rychle tam do\u0161el.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[555],"tags":[],"class_list":["post-4658","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-our-life"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4658","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4658"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4658\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4658"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4658"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4658"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}