{"id":4673,"date":"2013-09-17T16:00:00","date_gmt":"2013-09-17T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4659"},"modified":"2013-09-17T16:00:00","modified_gmt":"2013-09-17T15:00:00","slug":"novel-of-dreams-our-life-52","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/09\/17\/novel-of-dreams-our-life-52\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – Our Life 52."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
TOM<\/p>\n

Nejist\u00fdm krokem jsem se dobelhal ke k\u0159eslu ve sv\u00e9 pracovn\u011b a bezmocn\u011b do n\u011bj spadl. Srdce mi v hrudi bolestiv\u011b bu\u0161ilo a nep\u0159\u00edjemn\u011b mi tepalo v hlav\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e mi p\u00edskalo v u\u0161\u00edch. Sv\u011bt kolem se n\u00e1hle za\u010dal rozmaz\u00e1vat, ale nebylo to pouh\u00fdmi slzami. Do o\u010d\u00ed m\u011b p\u00edchalo sv\u011btlo, kter\u00e9 sem dopadalo zvenku ze sn\u011bhu, do n\u011bj\u017e se odr\u00e1\u017eely slune\u010dn\u00ed paprsky. Celou m\u00edstnost jsem m\u011bl podivn\u011b zaml\u017eenou, jako by to byl pouh\u00fd sen, ale bolest v srdci m\u011b uji\u0161\u0165ovala o skute\u010dnosti. Schoval jsem si obli\u010dej do dlan\u00ed, abych nevid\u011bl kolem sebe, proto\u017ee se mi cht\u011blo zvracet. Bylo to cel\u00e9 jako hnusn\u00e1 no\u010dn\u00ed m\u016fra a j\u00e1 se neust\u00e1le nedok\u00e1zal sm\u00ed\u0159it s jeho slovy. Matn\u011b mi to d\u00e1valo smysl, ta slova do sebe zapadala jako kousky skl\u00e1danky, ale j\u00e1 nec\u00edtil nic jin\u00e9ho ne\u017e jen bolest a zradu. Velkou zradu, kter\u00e1 m\u011b zaplavila jako \u010depel n\u011bjak\u00e9ho ost\u0159\u00ed.<\/p>\n

Bo\u017ee m\u016fj, Bill m\u011b podvedl. M\u016fj Bill, m\u016fj man\u017eel a otec na\u0161ich d\u011bt\u00ed m\u011b podvedl s jin\u00fdm, ciz\u00edm chlapem. Jak to jen mohl ud\u011blat? L\u00edbal se s n\u00edm? Spal s n\u00edm? Co v\u0161echno spolu d\u011blali? Jak \u010dasto se st\u00fdkali? Kolikr\u00e1t to spolu u\u017e d\u011blali? Kolikr\u00e1t m\u011b podvedl a pak se sem vr\u00e1til s klidn\u00fdm sv\u011bdom\u00edm?<\/em><\/div>\n

„Proboha\u2026“ za\u0161ept\u00e1m s\u00e1m pro sebe a zavzlyk\u00e1m. Jsem s\u00e1m v sob\u011b ztracen\u00fd. Jsem zmaten\u00fd. St\u00e1le nev\u00edm, co mi \u0159\u00edkal. \u017de se jen l\u00edbali? Posledn\u00ed dny se choval divn\u011b, odm\u00edtl m\u011b v posteli, ale\u2026 co to pro m\u011b znamen\u00e1?<\/em> Pomalu jsem se schoulil do klub\u00ed\u010dka a objal si hrudn\u00edk, jako bych t\u00edm mohl alespo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b zacelit tu bolestivou d\u00edru ve sv\u00e9 hrudi. P\u0159ipadal jsem si, jako by ze m\u011b v ten okam\u017eik vyrval srdce. Pro\u010d to ud\u011blal? Nejsem pro n\u011bj u\u017e dost dobr\u00fd? Zm\u011bnil jsem se za t\u011bch 10 m\u011bs\u00edc\u016f, co m\u00e1me dvoj\u010data? Jsem neust\u00e1le doma, star\u00e1m se o dom\u00e1cnost, star\u00e1m se o n\u011b a k tomu je\u0161t\u011b pracuju. Star\u00e1m se tu o v\u0161echno, on chod\u00ed jen do pr\u00e1ce a pak si pohraje s d\u011btmi a ud\u011bl\u00e1 tohle?! Z nudy chod\u00ed za d\u011bvkama? U\u017e mu nejsem sakra dost dobr\u00fd?! Stala se ze m\u011b jen nudn\u00e1 \u017eenu\u0161ka v dom\u00e1cnosti?! Sakra, kurva!<\/em><\/div>\n
\n
Hystericky jsem se rozbre\u010del a za\u010dal ml\u00e1tit p\u011bstmi do molitanu pod sebou. Uvnit\u0159 m\u011b u\u017e se krom\u011b bolesti m\u00edsil i vztek. Byl jsem t\u00edm napln\u011bn. B\u00e1l jsem se, \u017ee ka\u017ed\u00fdm okam\u017eikem vybuchnu a stane se ze m\u011b Etna. Jako idiot se tady se v\u0161\u00edm d\u011bl\u00e1m, denn\u011b tu l\u00edt\u00e1m a ukl\u00edz\u00edm, va\u0159\u00edm a on se zachov\u00e1 jako naprost\u00e1 kurva, jako zasranej zmrd!<\/em><\/div>\n
„Do prdele,“ p\u0159ikryji si dlan\u011bmi obli\u010dej, jako bych se t\u00edm cht\u011bl chr\u00e1nit, aby na m\u011b nikdo nevid\u011bl, a\u010d tu nikdo jin\u00fd krom\u011b mne nebyl. Bre\u010del jsem naplno a v\u016fbec sv\u00e9 emoce nekrotil, proto\u017ee jsem je nedok\u00e1zal ovl\u00e1dat. Neovl\u00e1dal jsem ani s\u00e1m sv\u00e9 t\u011blo, nato\u017e mysl. Hlavou se mi honily nejhor\u0161\u00ed obrazy a p\u0159edstavy jeho v posteli s ciz\u00edm chlapem v n\u011bjak\u00e9m pra\u0161iv\u00e9m motelu, kde se tajn\u011b sch\u00e1z\u00ed; jak mu ho kou\u0159\u00ed, jak ho tvrd\u011b \u0161uk\u00e1 a on k\u0159i\u010d\u00ed. Je\u017ei\u0161i, jak jen mohl. Copak u\u017e m\u011b nemiluje? Sl\u00edbili jsme si l\u00e1sku a v\u011brnost p\u0159ed Bohem, rodinou i na\u0161imi p\u0159\u00e1teli. Co je na mn\u011b tak stra\u0161n\u00e9ho? Nedok\u00e1\u017eu ho uspokojit? U\u017e ho nep\u0159itahuju nebo co, sakra?!<\/em> Z \u00favah a hlasit\u00e9ho pl\u00e1\u010de m\u011b vytrhlo klep\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

„Tome, jste tam?“ ozvalo se za dve\u0159mi. Do prdele, pacientka.<\/em> Ihned jsem se sebral, ot\u0159el si obli\u010dej kapesn\u00edkem a t\u00e9m\u011b\u0159 dob\u011bhl ke dve\u0159\u00edm. Za nimi st\u00e1la Eva.<\/div>\n

„Dobr\u00fd den, poj\u010fte d\u00e1l,“ popot\u00e1hnu nosem a nech\u00e1m ji vej\u00edt, na\u010de\u017e zav\u0159u.<\/div>\n
„Stalo se v\u00e1m n\u011bco? Jste v po\u0159\u00e1dku?“ ptala se m\u011b hned starostliv\u011b. Eva byla \u010dty\u0159icetilet\u00e1 \u017eena z rozveden\u00e9 rodiny, ned\u00e1vno se rozvedla i se sv\u00fdm man\u017eelem a d\u011bti dali jemu. N\u00e1hle jsem v n\u00ed spat\u0159il sebe a cht\u011blo se mi bre\u010det a k\u0159i\u010det je\u0161t\u011b v\u00edc, jenom\u017ee byla moje pacientka. Tohle byla moje pr\u00e1ce a j\u00e1 se na tu hodinu musel sebrat.<\/div>\n
„Jenom n\u011bjak\u00e9 rodinn\u00e9 probl\u00e9my, ale ned\u011blejte si s t\u00edm starosti. Pros\u00edm, posa\u010fte se,“ pob\u00eddnu ji. „Jen mne omluvte na mal\u00fd moment, ne\u017e se opl\u00e1chnu a vysmrk\u00e1m,“ vynut\u00edm ze sebe mal\u00fd \u00fasm\u011bv a rozejdu se do mal\u00e9 koupelny, kterou jsme tu nechali z\u0159\u00eddit.<\/p>\n

„Pokud m\u00e1te, Tome, n\u011bjak\u00e9 probl\u00e9my, m\u016f\u017eeme na\u0161e sezen\u00ed p\u0159endat na jindy,“ \u0159ekla mi vl\u00eddn\u011b, av\u0161ak i p\u0159esto se posadila. Nejrad\u011bji bych ji odtud vyk\u00e1zal, ale plat\u00ed mi za to, tohle je moje pr\u00e1ce. Snad se i na chv\u00edli chci my\u0161lenkami odpoutat n\u011bkam jinam ne\u017e k vlastn\u00edmu \u017eivotu, jenom\u017ee v n\u00ed bohu\u017eel vid\u00edm sebe. Man\u017eel ji podv\u00e1d\u011bl, dokud to nezjistila a nerozvedli se. Jejich d\u011bti p\u0159id\u011blil soud jemu. Taky takhle dopadneme s Billem? Seberou mi d\u011bti a daj\u00ed je jemu? P\u0159ijdu o ty dva brou\u010dky?<\/p>\n

<\/em> „V po\u0159\u00e1dku. Pros\u00edm, nab\u00eddn\u011bte si,“ pouk\u00e1\u017eu na skleni\u010dku a fla\u0161ku vody, zat\u00edmco zajdu do koupelny. Dojdu k zrcadlu a t\u00e9m\u011b\u0159 se s\u00e1m sebe leknu. Nen\u00ed divu, \u017ee zareagovala tak vylekan\u011b.<\/em> Opl\u00e1chl jsem si obli\u010dej ledovou vodou a sna\u017eil si v hlav\u011b urovnat my\u0161lenky, vzpomenout si na na\u0161e posledn\u00ed sezen\u00ed, ale hlavou mi l\u00e9taly pouze my\u0161lenky spojen\u00e9 s Billem a s t\u00edm, co mi p\u0159ed chv\u00edl\u00ed ozn\u00e1mil. Po chv\u00edli, co jsem se trochu uklidnil, jsem se za Evou vr\u00e1til. Usadil jsem se do k\u0159esla, vyndal si jej\u00ed slo\u017eku a p\u0159ipravil si blo\u010dek s propiskou. St\u00e1le si m\u011b starostliv\u011b prohl\u00ed\u017eela, ale ujistil jsem ji, \u017ee je v\u0161e v po\u0159\u00e1dku a a\u0165 za\u010dne mluvit, o \u010dem by si r\u00e1da promluvila. Chv\u00edli je\u0161t\u011b v\u00e1hala, ne\u017e jsme za\u010dali mluvit jako obvykle o prost\u00fdch v\u011bcech, jako bylo dne\u0161n\u00ed span\u00ed a probuzen\u00ed. Pot\u00e9 se rozmluvila o tom, \u017ee byla p\u0159edev\u010d\u00edrem s d\u011btmi v z\u00e1bavn\u00edm parku, ale chovaly se k n\u00ed hrub\u011b a o\u0161kliv\u011b kv\u016fli tomu, co jim \u0159ekl otec. Pr\u00fd si na\u0161el p\u0159\u00edtelkyni, kupovali si je hra\u010dkami a ji pouze po\u0161pi\u0148ovali. Sna\u017eil jsem se ji poslouchat, komunikovat s n\u00ed, ale p\u0159\u00edli\u0161 se mi to neda\u0159ilo. Poslouchal jsem ji pouze nap\u016fl a p\u0159i tom neust\u00e1le p\u0159em\u00fd\u0161lel nad Billem. V\u011bt\u0161inu \u010dasu jsem se sna\u017eil uklidnit, tak\u017ee jsem si deskami zakr\u00fdval obli\u010dej, abych skryl slzy v o\u010d\u00edch. Na konci na\u0161eho sezen\u00ed jsem se j\u00ed omluvil za svoje neprofesion\u00e1ln\u00ed chov\u00e1n\u00ed, tr\u00e1pilo m\u011b to a vy\u010d\u00edtal jsem si to, ale Eva mi \u0159ekla, \u017ee to je v po\u0159\u00e1dku a ch\u00e1pe to. Nakonec mne objala. Jakmile se za n\u00ed zav\u0159ely dve\u0159e, slo\u017eil jsem hlavu mezi stehna a rozbre\u010del se jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b.<\/p>\n

Po Ev\u011b u\u017e \u017e\u00e1dn\u00fd pacient nep\u0159i\u0161el, ale i p\u0159esto jsem se sna\u017eil ve\u0161ker\u00fd \u010das po zbytek dne str\u00e1vit v pracovn\u011b a n\u011bco d\u011blat, a\u010d jsem neust\u00e1le z\u00edral do pr\u00e1zdna, ut\u00e1p\u011bl se v bolesti a sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee n\u011bkde naho\u0159e jsou moje dvoj\u010d\u00e1tka a ur\u010dit\u011b se m\u011b do\u017eaduj\u00ed, ale nem\u011bl jsem s\u00edlu vst\u00e1t a j\u00edt tam. B\u00e1l jsem se, \u017ee ho potk\u00e1m. On ur\u010dit\u011b byl schopn\u00fd tam doj\u00edt a postarat se o n\u011b.<\/p>\n

A\u017e kolem \u0161esti ve\u010der jsem se sebral, zhasnul tu a vy\u0161el ze sv\u00e9 pracovny. Na cel\u00e9m pat\u0159e byla tma, jen v ob\u00fdv\u00e1ku sv\u00edtilo mal\u00e9 sv\u011btlo. Pomalu jsem tam do\u0161el, ale nikdo tam nebyl. Vr\u00e1til jsem se do kuchyn\u011b. V my\u010dce byly tal\u00ed\u0159ky i l\u017ei\u010dky, tak\u017ee podle toho jsem usoudil, \u017ee se o kluky Bill postaral. Pohl\u00e9dl jsem nahoru ke schod\u016fm, semknul rty k sob\u011b a pevn\u011b zav\u0159el o\u010di. Znovu m\u011b bodlo u srdce. Nejrad\u011bji bych odtud ode\u0161el n\u011bkam daleko, kde bych byl s\u00e1m, ale nem\u016f\u017eu. R\u00e1d bych si sbalil v\u011bci a vr\u00e1til se dom\u016f k m\u00e1m\u011b, nechci tu s n\u00edm b\u00fdt u\u017e ani o minutu nav\u00edc, ale to taky nem\u016f\u017eu. Naho\u0159e jsou moje d\u011bti, jsou to na\u0161e d\u011bti. Nem\u016f\u017eu je vz\u00edt a odej\u00edt i s nimi. Oni za nic nem\u016f\u017eou. Billa maj\u00ed r\u00e1di stejn\u011b jako m\u011b a tohle si ti dva drobe\u010dkov\u00e9 nezaslou\u017e\u00ed, jenom\u017ee co jin\u00e9ho m\u00e1m d\u011blat? Nedok\u00e1\u017eu se na n\u011bj ani pod\u00edvat, ani s n\u00edm promluvit. Jak pak m\u00e1m v\u016fbec sd\u00edlet jednu dom\u00e1cnost s \u010dlov\u011bkem, kter\u00fd m\u011b podvedl? U\u017e mu nedok\u00e1\u017eu v\u011b\u0159it.<\/em><\/p>\n

Chytil jsem se z\u00e1bradl\u00ed, zhluboka se nadechl a vydal se ti\u0161e po schodech nahoru. Zaslechl jsem kluky, jak tam n\u011bco v pokoji \u017evatlali. Ov\u0161em s jejich hlasy jsem zaslechl i ten Bill\u016fv, ale p\u0159\u00edli\u0161 hlasit\u00fd nebyl. V\u017edy\u0165 s n\u00edm ani mluvit nemus\u00edm\u2026<\/em> Do\u0161el jsem a\u017e ke dve\u0159\u00edm a nasucho polknul. T\u0159\u00e1sla se mi kolena. Kluci si hr\u00e1li na koberci u\u017e v py\u017eamech a \u0161\u0165ouchali tam do n\u011bjak\u00e9 hra\u010dky. Bill sed\u011bl u nich. Jako prvn\u00ed m\u011b zahl\u00e9dl Nathaniel. Hned se mu rozsv\u00edtila kukadla, usm\u00e1l se a za\u010dal se m\u011b do\u017eadovat slovy: „Ma-ta, ma-ta, u.“ U toho ke mn\u011b vztahoval ru\u010di\u010dky, co\u017e pro m\u011b bylo jasn\u00fdm znamen\u00edm, \u017ee chce pochovat a pomazlit se. A\u010d m\u011b bolelo srdce a v o\u010d\u00edch m\u011b \u0161t\u00edpaly slzy, do\u0161el jsem k n\u011bmu, vzal si ho do n\u00e1ru\u010de a p\u0159ivinul si ho k sob\u011b. Jemu ani Aaronovi nikdo nesm\u00ed ubl\u00ed\u017eit, ani my a u\u017e v\u016fbec tenhle incident. Hlavn\u011b se oni dva nikdy nesm\u00ed odlou\u010dit od sebe. Jsou na sebe zvykl\u00ed u\u017e z b\u0159\u00ed\u0161ka. Nevzdal bych se jich, ale za tu cenu, \u017ee bychom je museli rozd\u011blit s t\u00edm, \u017ee jedno bude m\u00edt Bill a jedno j\u00e1, rad\u011bji bych oba dal jemu. Rad\u011bji bych byl s\u00e1m a trp\u011bl, ne\u017e aby trp\u011bli oni bez sebe.<\/em> Bill si jen ot\u0159el o\u010di a pot\u00e9 hlavu sklopil. Bylo na n\u011bm vid\u011bt, jak r\u00e1d by n\u011bco \u0159ekl, ale byl jsem r\u00e1d za to, \u017ee ml\u010del\u2026 zvl\u00e1\u0161\u0165 p\u0159ed nimi.<\/p>\n

„Ma-t\u00e1, ma-t\u00e1,“ za\u010dal se hned chechtat i Aaron, p\u0159i\u010dem\u017e ke mn\u011b natahoval ruce.<\/div>\n

„Poj\u010f ke mn\u011b, mil\u00e1\u010dku,“ vezmu si ho do druh\u00e9 ruky a tak\u00e9 ho k sob\u011b p\u0159itul\u00edm. Oba si mi polo\u017eili hlavi\u010dky na ramena a schoulili se ke mn\u011b jako dv\u011b mr\u0148av\u00e9 kuli\u010dky. Choval jsem je, pohupoval se s nimi a pusinkoval je. „U\u017e je na\u010dase j\u00edt spinkat, kluci,“ pov\u00edm jim konej\u0161iv\u011b. „P\u016fjdeme haj\u00ed, hm?“<\/div>\n
„Haj\u00ed,“ zabroukali hned oba ospale a zap\u0159eli se mi ru\u010di\u010dkama o hru\u010f. Bo\u017ee m\u016fj, tohohle bych se nevzdal. Nechci o n\u011b p\u0159ij\u00edt, jsou moje v\u0161echno. Proboha, pros\u00edm, a\u0165 je tohle jen no\u010dn\u00ed m\u016fra a j\u00e1 se za chv\u00edli vzbud\u00edm.<\/em> To jsem sly\u0161el, jak Bill popot\u00e1hnul a z hrdla se mu vydral bolestn\u00fd povzdech.<\/div>\n
„Pom\u016f\u017eu ti s nimi,“ po\u0161eptal a ot\u00edral si p\u0159itom slzy. Je\u017e\u00ed\u0161i Kriste, a\u0165 na m\u011b, pros\u00edm, nemluv\u00ed. Nechci ho ani sly\u0161et, a u\u017e v\u016fbec ho nechci vid\u011bt.<\/em> Beze slov jsem ho obe\u0161el. Polo\u017eil jsem Nathaniela do post\u00fdlky a Aarona hned vedle do t\u00e9 druh\u00e9. P\u011bkn\u011b jsem je oba zachumlal do pe\u0159inek a pop\u0159\u00e1l jim dobrou noc, p\u0159i\u010dem\u017e jsem ka\u017ed\u00e9mu dal t\u0159i pusinky jako ka\u017ed\u00fd ve\u010der. Rozlou\u010dili se se mnou slovy: „Pa-pa, ma-ta.“ To u\u017e jsem se na n\u011b jen usm\u00e1l, pohladil je po tv\u00e1\u0159i\u010dk\u00e1ch a roze\u0161el se z jejich pokoj\u00edku. M\u011bl jsem sto chut\u00ed i zhasnout, jako by tam v\u016fbec nebyl, ale necht\u011bl jsem se chovat jako d\u00edt\u011b, tak\u017ee jsem jen p\u0159iv\u0159el dve\u0159e, aby jim tak\u00e9 mohl pop\u0159\u00e1t dobrou noc. Zaslechl jsem ho je\u0161t\u011b, jak se s nimi lou\u010d\u00ed, a\u010dkoli p\u0159itom ti\u0161e plakal.<\/p>\n

Ne, tohle a\u0165 ani nezkou\u0161\u00ed a u\u017e v\u016fbec ne p\u0159ed nimi. Rozeznaj\u00ed grimasy, v\u011bd\u00ed, co to znamen\u00e1 a tohle se jim rozhodn\u011b nebude l\u00edbit. Nejrad\u011bji bych ho odtamtud odt\u00e1hnul a je\u0161t\u011b mu nafackoval.<\/em> Op\u0159el jsem se na chodb\u011b o ze\u010f, zaklonil hlavu a zakryl si obli\u010dej do dlan\u00ed. Klid, Tome, d\u00fdchej.<\/em> Byl u nich pom\u011brn\u011b dlouho, ale byl pak u\u017e ti\u0161e. Pravd\u011bpodobn\u011b u nich sed\u011bl, a\u010dkoli spali. St\u00e1le jsem tam st\u00e1l a zhluboka d\u00fdchal. Bylo mi na omdlen\u00ed a na zvracen\u00ed. Pulzovalo mi siln\u011b nejen v hlav\u011b, ale i v \u017eil\u00e1ch a tepn\u00e1ch. C\u00edtil jsem v\u0161ude po t\u011ble rozl\u00e9vaj\u00edc\u00ed se horkou krev a s n\u00ed i bezmoc a bolest, p\u0159i\u010dem\u017e m\u011b za\u010d\u00ednalo op\u011bt bolet na hrudi, jak jsem zadr\u017eoval vzlyk\u00e1n\u00ed. Po chv\u00edli jsem zamrkal, zt\u011b\u017eka vydechl a se\u0161el ze schod\u016f. Do\u0161el jsem do kuchyn\u011b, kde jsem se zastavil a pouze se bezmy\u0161lenkovit\u011b rozhl\u00e9dl. Ani nev\u00edm, pro\u010d jsem sem \u0161el, co jsem cht\u011bl. Snad jen\u2026 Ne, nev\u00edm. M\u011bl bych se naj\u00edst, ale j\u00eddlo je to posledn\u00ed, na co m\u00e1m te\u010f my\u0161lenky.<\/em> Otev\u0159el jsem \u0161upl\u00edk, v n\u011bm\u017e byly p\u0159\u00edbory, a s\u00e1hnul pro l\u017ei\u010dku. M\u016fj pohled ov\u0161em upoutal velk\u00fd, ostr\u00fd n\u016f\u017e na maso. P\u0159iv\u0159el jsem o\u010di, abych z nich vyhnal slzy, a uchopil jsem ho do dlan\u011b. Neb\u00fdt d\u011bt\u00ed, nejsp\u00ed\u0161 bych ho pou\u017eil. Nejrad\u0161i bych od v\u0161eho utekl jako v\u017edycky, ale te\u010f u\u017e nem\u016f\u017eu. D\u011bti jsou zodpov\u011bdnost a tu j\u00e1 p\u0159ijal s v\u011bdom\u00edm, \u017ee u\u017e nikdy nebudu muset ut\u00edkat. Tohle man\u017eelstv\u00ed jsem p\u0159ijal v domn\u011bn\u00ed, \u017ee nikdy nebudu cht\u00edt ut\u00e9ct.<\/em> Pevn\u011b jsem ho sev\u0159el a ti\u0161e vzlyknul. Po chv\u00edli se objevil Bill ve dve\u0159\u00edch.<\/p>\n

„Mohl bych s tebou mluvit, pros\u00edm?“ \u0159ekl tich\u00fdm a klidn\u00fdm hlasem. Bo\u017ee\u2026<\/em> Povolil jsem sev\u0159en\u00ed rukojeti a vr\u00e1til n\u016f\u017e do spr\u00e1vn\u00e9 p\u0159ihr\u00e1dky. Popot\u00e1hnul jsem nosem, ot\u0159el si h\u0159betem ruky tv\u00e1\u0159 a vyndal l\u017ei\u010dku. Pak jsem se nat\u00e1hl pro konvici a nato\u010dil do n\u00ed vodu. „Tome, pros\u00edm,“ po\u0161eptal a do\u0161el bl\u00ed\u017e ke mn\u011b. Mo\u017en\u00e1 se chce nakonec i rozv\u00e9st. Nejsp\u00ed\u0161 u\u017e by m\u011b to nep\u0159ekvapilo. Pro\u010d by se mnou ztr\u00e1cel \u010das, kdy\u017e u\u017e pro n\u011bj nejsem dost dobr\u00fd.<\/em> Dal jsem vodu va\u0159it a vyndal \u010daj, ani\u017e bych se na n\u011bj pod\u00edval. „Promi\u0148, j\u00e1\u2026“ nadechl se, ale d\u00e1le u\u017e nic ne\u0159ekl. „Cht\u011bl jsem ti jen n\u011bco \u0159\u00edct,“ dodal po chv\u00edli, kdy\u017e se u\u017e pomalu ot\u00e1\u010del k odchodu. Rozvod se d\u00e1 \u0159e\u0161it i pap\u00edry.<\/em> Kousl jsem se do rtu a bolestn\u011b zav\u0159el o\u010di, ale nic jsem mu na to ne\u0159ekl. „Tome,“ za\u0161eptal ti\u0161e, jako by to cht\u011bl je\u0161t\u011b zkusit. Ani jsem si neuv\u011bdomoval, \u017ee si ryji nehty do z\u00e1p\u011bst\u00ed, dokud jsem neuc\u00edtil pal\u010divou bolest. Sklonil jsem hlavu a uvid\u011bl malinkat\u00fd pot\u016f\u010dek krve, kter\u00fd se mi z drobn\u00e9 ranky vydral. K\u00e9\u017e by jen v\u011bd\u011bl, jak mi te\u010f krv\u00e1c\u00ed srdce. Z\u016fstanou na n\u011bm odporn\u00e9 jizvy, jak\u00e9 jsou a budou na m\u00e9m z\u00e1p\u011bst\u00ed.<\/em> Jemn\u011b jsem prstem p\u0159ejel p\u0159es jizvu, kter\u00e1 se mi t\u00e1hla p\u0159es cel\u00e9 z\u00e1p\u011bst\u00ed. Mo\u017en\u00e1 jsem m\u011bl tenkr\u00e1t zem\u0159\u00edt nebo z\u016fstat v l\u00e9\u010debn\u011b.<\/em> Bill se ke mn\u011b pooto\u010dil, jako by cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, ale m\u00edsto toho se ke mn\u011b rovnou roze\u0161el.<\/p>\n

„To-Tome, ty krv\u00e1c\u00ed\u0161\u2026“ vyhrknul ze sebe a ihned otev\u0159el sk\u0159\u00ed\u0148ku, kde jsme m\u011bli l\u00e9k\u00e1rni\u010dku a pot\u00e9 ji vyndal. Jen jsem se \u0161kr\u00e1bnul a on hned vyv\u00e1d\u00ed. Jindy by m\u011b politoval a nab\u00eddl mi, \u017ee mi to zalep\u00ed. Asi si mysl\u00ed, \u017ee touhle p\u0159ehnanou starost\u00ed n\u011bco sprav\u00ed a \u017ee cel\u00fd tenhle incident sma\u017eeme.<\/em><\/div>\n

„K\u00e9\u017e by to bylo jen z ruky,“ \u0161eptnu a ot\u0159u si t\u011bch p\u00e1r kapek krve druhou rukou. Pot\u00e9 hod\u00edm s\u00e1\u010dek \u010daje do hrne\u010dku. Hned vyndal n\u00e1plast a nat\u00e1hnul se po m\u00e9 ruce, aby mi to mohl p\u0159elepit. Necht\u011bl jsem, aby se m\u011b dotkl, tak\u017ee jsem rukou ihned ucukl. Nejsp\u00ed\u0161 bych nesnesl to pomy\u0161len\u00ed, \u017ee se dot\u00fdkal n\u011bkoho jin\u00e9ho, a te\u010f se bude dot\u00fdkat m\u011b, i kdy\u017e jde o pouhou pomoc.<\/div>\n
„A je to moje vina.“ Nic jsem mu na to ne\u0159ekl a zalil si \u010daj. Zbytek vody jsem vylil do d\u0159ezu.<\/div>\n
„Promi\u0148, cht\u011bl jsem ti to jen p\u0159elepit,“ st\u00e1hne ruku zp\u011bt a alespo\u0148 mi n\u00e1plast polo\u017e\u00ed na linku. Nikdo se t\u011b o to neprosil. Rad\u0161i jdi zalepit Johnovi d\u00edru do prdele.<\/em> L\u00e9k\u00e1rni\u010dku uklidil, ale za to si vzal svou lahvi\u010dku pr\u00e1\u0161k\u016f. Kdy\u017e jsem \u010daj vylouhoval, je\u0161t\u011b jsem ho trochu osladil a potom se u\u017e roze\u0161el pry\u010d. Vydal se pomalu za mnou. Zhasnul za sebou sv\u011btlo v kuchyni a pot\u00e9 se roze\u0161el do ob\u00fdv\u00e1ku. Fajn, tak bude asi lep\u0161\u00ed si j\u00edt pustit telku do pracovny.<\/em> S povzdechem jsem se oto\u010dil a roze\u0161el se do pracovny.<\/p>\n

„Pokud sem chce\u0161 j\u00edt, tak poj\u010f. J\u00e1 klidn\u011b p\u016fjdu jinam,“ \u0159ekl vl\u00eddn\u011b. Jasn\u011b, to by ses musel propadnout do zem\u011b.<\/em> Beze slov jsem za\u0161el do sv\u00e9 pracovny a zav\u0159el se tam. S povzdechem jsem si sednul do k\u0159esla pro pacienty. S\u00e1m jsem te\u010f pot\u0159eboval terapeuta, kter\u00e9mu bych se mohl sv\u011b\u0159it se sv\u00fdmi probl\u00e9my. Jako prvn\u00ed m\u011b napadl Brian. Te\u010f u\u017e ho nebudu otravovat, ale z\u00edtra bych za n\u00edm mohl zaj\u00edt i s prcky.<\/em> Promnul jsem si sp\u00e1nky, polo\u017eil se a zav\u0159el o\u010di. Po\u0159\u00e1d na to mus\u00edm myslet. Ne na to, \u017ee to ud\u011blal, ale pro\u010d to ud\u011blal. Pro\u010d? U\u017e mu nesta\u010d\u00edm? Nep\u0159ipad\u00e1m mu dost p\u0159ita\u017eliv\u00fd? Je to 10 m\u011bs\u00edc\u016f. Na posilov\u00e1n\u00ed zkr\u00e1tka nem\u00e1m \u010das, ale neztloustnul jsem. Snad mi ani neubyla svalov\u00e1 hmota, mo\u017en\u00e1 jen\u2026 u\u017e nejsem tak pevn\u00fd. T\u0159eba u\u017e se mu nel\u00edb\u00edm, j\u00e1 nev\u00edm.<\/em> Kdy\u017e jsem vypil sv\u016fj \u010daj, bez dal\u0161\u00edho rozm\u00fd\u0161len\u00ed jsem odnesl hrnek do my\u010dky, pot\u00e9 se v lo\u017enici p\u0159evl\u00e9kl a zav\u0159el se v posilovn\u011b. Te\u010f u\u017e mi bylo jedno, jestli ho p\u0159itahuju nebo ne. Cht\u011bl jsem se odreagovat, vyb\u00edt ze sebe v\u0161echen ten vztek a dostat ze sebe v\u0161echno to \u0161patn\u00e9. Je teprve 6 hodin, d\u011bti u\u017e sp\u00ed, a kdy\u017e se te\u010f nemus\u00edm v\u011bnovat Billovi, na sebe budu m\u00edt \u010dasu dost. M\u016f\u017eu si zacvi\u010dit a trochu se prot\u00e1hnout.<\/p>\n

autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mischy & Turmawenne TOM Nejist\u00fdm krokem jsem se dobelhal ke k\u0159eslu ve sv\u00e9 pracovn\u011b a bezmocn\u011b do n\u011bj spadl. Srdce mi v hrudi bolestiv\u011b bu\u0161ilo a nep\u0159\u00edjemn\u011b mi tepalo v hlav\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e mi p\u00edskalo v u\u0161\u00edch. Sv\u011bt kolem se n\u00e1hle za\u010dal<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[555],"tags":[],"class_list":["post-4673","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-our-life"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4673","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4673"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4673\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4673"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4673"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4673"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}