{"id":4679,"date":"2013-09-15T16:00:00","date_gmt":"2013-09-15T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4665"},"modified":"2013-09-15T16:00:00","modified_gmt":"2013-09-15T15:00:00","slug":"novel-of-dreams-our-life-51","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/09\/15\/novel-of-dreams-our-life-51\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – Our Life 51."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n

„A \u0161up ven,“ usm\u011bju se na kluky, kdy\u017e se zuju. Vyndal jsem je z ko\u010d\u00e1rku a cel\u00fd zmrzl\u00fd s nimi ve\u0161el do ob\u00fdv\u00e1ku. Z\u00e1clony u\u017e byly pov\u011b\u0161en\u00e9, podlaha \u010dist\u00e1, prach ut\u0159en\u00fd a z kuchyn\u011b se nesla v\u016fn\u011b n\u011bjak\u00e9ho j\u00eddla. Tom ov\u0161em le\u017eel na gau\u010di a chladil si ledem hlavu a mra\u017eenou zeleninou bok. Co se mu stalo, proboha?<\/em> Zamra\u010dil jsem se nad t\u00edm a \u0161el a\u017e k n\u011bmu.<\/div>\n

„Tome, co se ti stalo?“ \u0159eknu hned a kluky polo\u017e\u00edm na k\u0159eslo. V rychlosti jsem jim rozepnul kombin\u00e9zy a pak p\u0159e\u0161el zp\u011bt k n\u011bmu.<\/div>\n
„Ale nic. Jen jsem spadnul,“ posad\u00ed se s mal\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Jen? D\u011bl\u00e1 si srandu?<\/em> „Kdepak jste byli?“ zvedl se, do\u0161el ke kluk\u016fm a za\u010dal se s nimi tulit, p\u0159i\u010dem\u017e je u\u017e svl\u00e9kal a oni se s n\u00edm nad\u0161en\u011b v\u00edtali slovy: „Ma-ta, ma-ta.“ Brou\u010dkov\u00e9, jste dokonal\u00ed, ale Ma-ta m\u00e1 te\u010f beb\u00ed.<\/em><\/div>\n
„L\u00e1sko, b\u011b\u017e si sednout,“ p\u0159ichyt\u00edm ho za loket. „Jak jsi spadl? Nestalo se ti n\u011bco? Co t\u011b bol\u00ed?“ \u0161eptnu starostliv\u011b a pohlad\u00edm ho po z\u00e1dech.<\/div>\n
„Jsem v pohod\u011b, neboj,“ zasm\u011bje se a vezme si oba kluky do n\u00e1ru\u010de. To \u0159\u00edk\u00e1 v\u017edycky.<\/em> Za\u010dal je se sm\u00edchem pusinkovat a oni mu to opl\u00e1celi mlaskav\u00fdmi zvuky, jak m\u011bli ve zvyku. „Jen jak jsem posp\u00edchal, abych to m\u011bl brzo hotov\u00fd, tak jsem \u0161patn\u011b do\u0161l\u00e1pnul a spadl. Narazil jsem si bok a bouchnul se do hlavy, ale nic mi nen\u00ed,“ ujist\u00ed m\u011b. Posmutn\u011bl jsem. Hned jsem ho pohladil n\u011b\u017en\u011b po tv\u00e1\u0159i. Nesm\u00ed se mu nic st\u00e1t, j\u00e1 bych to v\u00e1\u017en\u011b nep\u0159e\u017eil. Jen\u017ee j\u00e1 jsem zavinil to, \u017ee ho bude bolet srdce.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

<\/em> „Je\u0161t\u011b\u017ee se ti nic v\u00e1\u017en\u00e9ho nestalo. Nem\u011bl jsi nic d\u011blat, m\u011bl ses na to vyka\u0161lat\u2026 To je moje vina,“ vydechnu a semknu rty k sob\u011b. Kdybych tu byl, mohl jsem v\u0161echno ud\u011blat. Kdybych ned\u011blal tu pitomou zak\u00e1zku, nep\u0159i\u0161el ten zasranej John a j\u00e1 nebyl takovej kret\u00e9n, nic by se nemuselo st\u00e1t!<\/em><\/div>\n
„Bille, no tak, nic nen\u00ed tvoje vina,“ d\u00e1 mi pusu. V\u0161echno je moje vina! Jen to zat\u00edm nev\u00ed\u0161.<\/em> „B\u011b\u017e se svl\u00e9knout, j\u00e1 p\u0159evl\u00e9knu kluky a v\u0161ichni se naj\u00edme, hm?“ usm\u011bje se na m\u011b a pak na kluky. „Budeme m\u00edt hamu, zlat\u00ed\u010dka,“ roze\u0161el se s nimi z ob\u00fdv\u00e1ku.<\/div>\n
„Ha-mu, ha-mu,“ za\u010dali hned oba hladov\u011b j\u00e1sat. Byli to stra\u0161n\u00ed jedl\u00edci. M\u00e1m strach, \u017ee doma m\u011b u\u017e ani oni nerozvesel\u00ed. Tohle je \u0161\u00edlen\u00fd. C\u00edt\u00edm, jak m\u011b sv\u011bdom\u00ed v\u00e1\u017en\u011b p\u0159\u00edmo \u017eere.<\/em><\/div>\n
„Jo, jdu nahoru,“ vydechnu za nimi jen ti\u0161e a odnesu jim oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 jim Tom svl\u00e9kl. Ani jsem mu nepod\u011bkoval. Sakra, j\u00e1 dneska poseru v\u0161e, na co s\u00e1hnu.<\/em> „A Tome\u2026 d\u011bkuju mockr\u00e1t,“ houknu je\u0161t\u011b ze schod\u016f. Potom jsem se po nich snad i rozeb\u011bhl nahoru. Nem\u011bl jsem na to s\u00edlu.<\/div>\n
„Ten tat\u00ednek je divnej, co kluci?“ usly\u0161el jsem u\u017e jen jeho sm\u00edch a jejich hih\u0148an\u00ed. Nesm\u00ed to na mn\u011b poznat, jen\u017ee jak to m\u00e1m ud\u011blat?!<\/p>\n

<\/em> Do\u0161el jsem rad\u011bji rychle nahoru a nam\u00ed\u0159il si to rovnou do koupelny. Hned jsem ze sebe strhal oble\u010den\u00ed a hodil ho do ko\u0161e na \u0161pinav\u00e9 pr\u00e1dlo. Nesnesl bych to na sob\u011b, kdy\u017e v\u00edm, \u017ee na m\u011b sahal John.<\/em> Rychle jsem si dal sprchu a pot\u00e9 se do\u0161el do lo\u017enice p\u0159evl\u00e9knout do tepl\u00e1k\u016f a tri\u010dka. Jeliko\u017e mi bylo chladno, vzal jsem si i mikinu ve stejn\u00e9 barv\u011b, v \u010dern\u00e9 a \u0161el pomalu dol\u016f do kuchyn\u011b. Prost\u011b se mus\u00edm sna\u017eit, zavinil jsem si to, a te\u010f to m\u00e1m.<\/em> U\u017e na chodb\u011b jsem sly\u0161el jejich hih\u0148\u00e1n\u00ed a mlask\u00e1n\u00ed nebo p\u0159\u00edpadn\u00e9 k\u0148our\u00e1n\u00ed. Kdy\u017e jsem ve\u0161el, v\u0161ichni u\u017e m\u011bli na stole j\u00eddlo nand\u00e1no. Tom m\u011bl tal\u00ed\u0159 p\u0159ed sebou, ale i p\u0159esto se jako obvykle v\u011bnoval t\u011bm dv\u011bma brou\u010dk\u016fm a krmil je, ani\u017e by na sebe dbal.<\/div>\n

„A je\u0161t\u011b jednu za tat\u00ednka\u2026 a za babi\u010dku\u2026 za d\u011bde\u010dka\u2026 a\u2026“<\/div>\n
„Ta-ta, ta-ta,“ za\u010dal hned Aaron pl\u00e1cat ru\u010dkama do \u017eidli\u010dky, kdy\u017e m\u011b uvid\u011bl. Je rozko\u0161n\u00fd, jak n\u00e1m \u0159\u00edkaj\u00ed.<\/em> Nathaniel se d\u00e1l spokojen\u011b nechal krmit.<\/div>\n
„Nakrm\u00edm je, Tomi,“ usm\u00e1l jsem se, kdy\u017e jsem ve\u0161el do kuchyn\u011b. „Najez se, sedni si a hlavn\u011b si odpo\u010di\u0148,“ pohlad\u00edm ho po pa\u017ei, na\u010de\u017e p\u0159ejedu prstem Aaronovi po nose, kdy\u017e na m\u011b tak hezky upozornil.<\/div>\n
„H\u00ed\u00ed\u00ed,“ zazub\u00ed se na m\u011b s p\u00e1r mr\u0148av\u00fdmi zoubky.<\/div>\n
„To je dobr\u00fd. V klidu se najez,“ usm\u011bje se na m\u011b Tom a ot\u0159e Nathanielovi prstem pusu, na\u010de\u017e si ho ol\u00edzne a prcek se na n\u011bj sladce usm\u011bje. V\u017edycky byl u j\u00eddla klidn\u011bj\u0161\u00ed. Je v\u011bt\u0161\u00ed jedl\u00edk ne\u017e Aaron, ale to nejsp\u00ed\u0161 proto, \u017ee ho chce dohonit na v\u00e1ze i v\u00fd\u0161ce.<\/p>\n

„Ne v\u00e1\u017en\u011b, ut\u00edkej se naj\u00edst. Aspo\u0148 si u\u017eiju s prckama vykrmov\u00e1n\u00ed,“ \u0161eptnu.<\/div>\n

„Naj\u00edm se potom. Kluci jsou p\u0159edn\u011bj\u0161\u00ed,“ broukne jen, ani\u017e by dbal na m\u00e1 slova a d\u00e1l ho krmil, p\u0159i\u010dem\u017e se u\u017e nat\u00e1hl i k Aaronovi a za\u010dal ho tak\u00e9 krmit. Zbl\u00e1zn\u00edm se z n\u011bj. Mus\u00ed taky koukat na sebe.<\/em><\/div>\n
„Tome, taky se mus\u00ed\u0161 naj\u00edst a odpo\u010dinout si, honem, b\u011b\u017e,“ vzal jsem mu l\u017ei\u010dku z ruky a pomalu ho podep\u0159el, aby vstal. Nechci, aby v\u0161echno bylo na n\u011bm.<\/div>\n
„O co ti jde? Nikdy ti to nevadilo, a te\u010f m\u011b od nich najednou tah\u00e1\u0161,“ pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b nech\u00e1pav\u011b a vyvl\u00e9kne se mi. Ale takhle jsem to teda v\u00e1\u017en\u011b nemyslel.<\/em><\/div>\n
„Jen chci, aby ses v klidu najedl. Celej den tady kmit\u00e1\u0161, n\u011bco po\u0159\u00e1d d\u011bl\u00e1\u0161. Netah\u00e1m t\u011b od nich,“ \u0161eptnu.<\/div>\n
„Nikdy sis toho ani nev\u0161iml, tak nev\u00edm, pro\u010d bychom to te\u010f m\u011bli m\u011bnit,“ p\u0159isunul se zp\u00e1tky ke kluk\u016fm a za\u010dal je op\u011bt krmit. Chce mi \u0159\u00edct, \u017ee si nev\u0161\u00edm\u00e1m dom\u00e1cnosti nebo co? Takhle to nen\u00ed. Chci si prost\u011b kluky taky u\u017e\u00edt.<\/em> „Vi\u010fte, vy dva bobci?“<\/div>\n
„Nom, nom, nom,“ za\u010dali hned p\u0159ikyvovat s pln\u00fdmi pusinkami.<\/div>\n
„Nemyslel jsem to \u0161patn\u011b,“ semknu rty k sob\u011b a t\u011b\u017ece vydechnu.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee ne. V\u0161ak ti nenad\u00e1v\u00e1m, Bille,“ povzdechne. Jsem d\u00edky tomu, co se stalo, p\u0159ecitliv\u011bl\u00fd. Jeho vina to nen\u00ed.<\/em> „V klidu se najez. Naj\u00edm se pak.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm\u2026“ p\u0159ik\u00fdvnu a dojdu ke kuchy\u0148sk\u00e9 lince.<\/p>\n

Op\u0159el jsem se o ni a nalil si sklenku vody. Potom jsem se nat\u00e1hl do poli\u010dky, kde jsem m\u011bl l\u00e9ky. Hned jsem si vzal a zapil je.<\/div>\n

„J\u00e9, promi\u0148, zapomn\u011bl jsem ti je p\u0159ipravit,“ vydechne n\u00e1hle Tom. „Bral sis je v\u010dera? \u00dapln\u011b mi to vypadlo, promi\u0148.“ On se star\u00e1 jednodu\u0161e o v\u0161echno, a tak to b\u00fdt nem\u00e1. Nechci, aby to tak bylo. Ani\u017e bych cht\u011bl, on si na sebe bere v\u0161echno.<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuju, ale j\u00e1 nechci, aby sis bral v\u0161echno na starost, mil\u00e1\u010dku,“ \u0161eptnu. „J\u00e1 si je beru, neboj se. Neomlouvej se za to, tohle je moje starost.“<\/div>\n
„Se\u0161 dneska n\u011bjakej p\u0159e\u0161lej, stalo se n\u011bco? N\u011bjak\u00e9 probl\u00e9my v pr\u00e1ci?“ ohl\u00e9dne se na m\u011b, zat\u00edmco d\u011bl\u00e1 kluk\u016fm letad\u00fdlka a\u017e do pusinek. A co te\u010f? Co mu m\u00e1m \u0159\u00edct, do prdele?<\/em><\/div>\n
„Ne, to nic,“ p\u00e1rkr\u00e1t zamrk\u00e1m a oto\u010d\u00edm se zp\u011bt k lince. Tro\u0161ku jsem se je\u0161t\u011b napil.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee mi to m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct, l\u00e1sko,“ brouknul vl\u00eddn\u011b. K\u00e9\u017e by to tak lehce a snadn\u011b \u0161lo.<\/em> Kluci u\u017e za\u010dali pomalu j\u00eddlo odm\u00edtat, tak\u017ee si je vzal Tom oba na ramena a za\u010dal se s nimi tro\u0161ku pohupovat, dokud si ne\u0159\u00edhli. „No vy jste ale \u0161ikulkov\u00e9, jak v\u00e1m to jde,“ za\u010dal je pusinkovat, \u010demu\u017e se oba hih\u0148ali.<\/p>\n

Usm\u00edval jsem se na n\u011b, a\u010dkoli to moc dob\u0159e ne\u0161lo. Uvnit\u0159 m\u011b se minutu od minuty tvo\u0159il st\u00e1le v\u00edce a v\u00edce velk\u00fd, t\u011b\u017ek\u00fd balvan, kter\u00fd m\u011b sv\u00edral, abych nemohl d\u00fdchat. Jsem si jist\u00fd t\u00edm, \u017ee ten balvan nezmiz\u00ed u\u017e asi nikdy. Jen jsem sklopil o\u010di a do\u0161el k nim. Oba jsem je pohladil po hlavi\u010dk\u00e1ch a nakonec i Toma.<\/div>\n

„Jste moje v\u0161echno,“ po\u0161ept\u00e1m.<\/div>\n
„Ty na\u0161e taky, mil\u00e1\u010dku,“ d\u00e1 mi Tom pusinku. „Copak se d\u011bje, brou\u010dku, hm?“ vyhled\u00e1 si smutn\u011b m\u00e9 o\u010di.<\/div>\n
„Nic, to nic,“ sehnu se k n\u011bmu. Na n\u011bkolik vte\u0159in jsem se u n\u011bj zastavil, ale potom jsem ho pol\u00edbil. Nem\u016f\u017eu se br\u00e1nit a d\u011blat v\u011bci jinak ne\u017e p\u0159edt\u00edm. V\u0161e by poznal a j\u00e1 si prost\u011b pot\u0159ebuju naj\u00edt okam\u017eik na to, kdy mu to \u0159eknu.<\/em> Tom mi polibek op\u011btoval, ale pot\u00e9 se na m\u011b u\u017e v\u00e1\u017en\u011b pod\u00edval. V jeho o\u010d\u00edch bylo n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho.<\/div>\n
„Odnesu kluky do ohr\u00e1dky do ob\u00fdv\u00e1ku a promluv\u00edme si,“ po\u0161ept\u00e1. Ne! Ne, to ne! Nem\u016f\u017eeme o tom mluvit, do prdele, kam\u2026 co m\u00e1m d\u011blat!<\/em> Pot\u00e9 sund\u00e1 kluk\u016fm brynd\u00e1\u010dky a odnese je.<\/p>\n

Zak\u0148u\u010del jsem jako \u0161t\u011bn\u011b a dla\u0148 st\u00e1hl v p\u011bst. Nem\u016f\u017eu s n\u00edm o tom te\u010f mluvit, poznal to a je to v prdeli.<\/em> Jen jsem se zhluboka p\u00e1rkr\u00e1t nadechl a sklopil hlavu, aby se mi v\u016fbec prokrvil mozek. Pod\u00edval jsem se pak p\u0159ed sebe, na\u010de\u017e jsem semkl rty k sob\u011b. B\u011bhem chvilky u\u017e byl Tom zp\u00e1tky a ot\u00edral si triko na ramenou.<\/div>\n

„T\u011b\u0161\u00edm se, a\u017e p\u0159estanou slintat,“ zasm\u011bje se a prohl\u00e9dne si zakydan\u00e9 triko. „Stejn\u011b u\u017e mus\u00ed do \u0161p\u00edny. R\u00e1no zas hr\u00e1li bitvu a cel\u00fdho m\u011b pokydali,“ svl\u00e9kl si ho pobaven\u011b. Pohodil ho po lince a pot\u00e9 m\u011b objal kolem pasu, na\u010de\u017e si vyhledal m\u00e9 o\u010di. Mile jsem se na n\u011bj usm\u00e1l a objal ho kolem krku.<\/div>\n
„Stejn\u011b jsou zlat\u00ed,“ po\u0161ept\u00e1m a l\u00edbnu ho na tv\u00e1\u0159. Chci ho l\u00edbat, dot\u00fdkat se ho a mazlit se s n\u00edm, jen\u017ee ono to nejde, kdy\u017e v\u00edm, \u017ee n\u011bkdo jin\u00fd sahal na m\u011b.<\/em><\/div>\n
„No jo, jsou to zlat\u00ed\u010dka po tob\u011b,“ d\u00e1 mi pusinku. To rozhodn\u011b ne.<\/em> „Co se d\u011bje, brou\u010dku? Jsi smutnej, n\u011bco t\u011b tr\u00e1p\u00ed. Pov\u011bz mi, co t\u011b t\u00ed\u017e\u00ed na srd\u00ed\u010dku, hm,“ za\u010dne se mi n\u011b\u017en\u011b ot\u00edrat nosem o tv\u00e1\u0159. Je na m\u011b stra\u0161n\u011b hodnej, milej, miluje m\u011b a j\u00e1 jeho, tak pro\u010d jsem tohle, sakra, dopustil? <\/em> Vyu\u017eiju toho a dlouze ho pol\u00edb\u00edm. P\u0159ivinul jsem si ho k sob\u011b.<\/p>\n

„Jsem jen\u2026 unaven\u00fd,“ po\u0161ept\u00e1m mu.<\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm, hodn\u011b pracuje\u0161 a tak,“ vydechne. Pro dne\u0161ek je to jen chab\u00e1 v\u00fdmluva, za kterou bych si nejrad\u0161i na\u0161il kulku mezi o\u010di.<\/em> „Je\u0161t\u011b n\u011bjakou dobu to mus\u00edme vydr\u017eet. Kluci kr\u00e1sn\u011b rostou a za chv\u00edli u\u017e kolem nich nebudeme muset tak poletovat. Pak m\u00e1me na odpo\u010d\u00edv\u00e1n\u00ed cel\u00fd d\u016fchod a to zas n\u00e1s budou tr\u00e1pit vnou\u010data,“ zasm\u011bje se sladce, na\u010de\u017e m\u011b za\u010dne pusinkovat na brad\u011b. „Te\u010f se naj\u00edme a pak se budeme jenom v\u00e1let u televize, abychom si odpo\u010dinuli, co ty na to? Kluci te\u010f stejn\u011b budou sp\u00e1t\u2026“ \u0161ept\u00e1 mi.<\/div>\n
„Je to v pohod\u011b,“ ujist\u00edm ho a sjedu mu rukama po pa\u017e\u00edch. „Klidn\u011b, budu r\u00e1d. Budeme spolu,“ po\u0161ept\u00e1m a pevn\u011b ho obejmu.<\/div>\n
„Hmmm,“ zavrn\u00ed s \u00fasm\u011bvem. „Takhle u\u017e jsi m\u011b dlouho neobj\u00edmal. Je\u0161t\u011b bys mi mohl \u0159\u00edkat „medv\u00eddku“ a budu se c\u00edtit jako za star\u00fdch \u010das\u016f,“ zasm\u011bje se.<\/div>\n
„Miluju t\u011b, medv\u00eddku,“ po\u0161ept\u00e1m mu, p\u0159i\u010dem\u017e zav\u0159u bolestn\u011b o\u010di, co\u017e on na\u0161t\u011bst\u00ed nevid\u00ed. „Miluju,“ p\u0159itisknu si ho k sob\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky. Nade v\u0161echno na sv\u011bt\u011b. Jsi moje zlat\u00ed\u010dko nejv\u011bt\u0161\u00ed,“ pol\u00edb\u00ed m\u011b na krk a za\u010dne m\u011b hladit po z\u00e1dech. Boj\u00edm se, l\u00e1sko, \u017ee u\u017e brzo nebude\u0161. Nebudu tvoje zlat\u00ed\u010dko a ani m\u011b nebude\u0161 milovat. Tenhle pocit m\u011b zabije.<\/p>\n

<\/em> Uteklo n\u011bkolik dn\u016f, ve kter\u00fdch se nic nezm\u011bnilo krom\u011b toho, \u017ee m\u011b v\u0161e t\u00ed\u017eilo je\u0161t\u011b v\u00edc. Po\u0159\u00e1d jsem m\u011bl nutk\u00e1n\u00ed to Tomovi \u0159\u00edct, ale nem\u011bl jsem na to odvahu ani s\u00edlu. V\u011bd\u011bl jsem, jak moc ho to zas\u00e1hne, nedok\u00e1zal jsem si p\u0159edstavit, co to s na\u0161\u00edm vztahem a hlavn\u011b s man\u017eelstv\u00edm ud\u011bl\u00e1. Byl jsem neust\u00e1le napjat\u00fd, ve stresu a depres\u00edch. Sna\u017eil jsem se s kluky hodn\u011b chodit ven, v\u011bnovat jim i Tomovi co nejv\u00edce \u010dasu, ale lehk\u00e9 to nebylo. Sv\u00fdm zp\u016fsobem jsem si je u\u017e\u00edval, jako by to m\u011blo b\u00fdt naposled, na co\u017e jsem necht\u011bl ani v nejmen\u0161\u00edm pomyslet.<\/div>\n

V\u0161e bylo po\u0159\u00e1d tak stejn\u00e9, sna\u017eil jsem se, aby v\u0161e bylo jako ka\u017ed\u00fd jin\u00fd b\u011b\u017en\u00fd den. R\u00e1no jsem \u0161el do pr\u00e1ce, kde jsem m\u011bl v\u017edy t\u00e9m\u011b\u0159 \u010derno p\u0159ed o\u010dima, kdy\u017e jsem si vzpomn\u011bl na to, co se tu stalo. Kdybych mohl, okam\u017eit\u011b bych tento okam\u017eik smazal z historie a hlavn\u011b ze sv\u00e9ho \u017eivota.<\/p>\n

Tom pozn\u00e1val, \u017ee se n\u011bco d\u011bje. Sna\u017eil jsem se to maskovat, kr\u00fdt a lehce se p\u0159etva\u0159ovat, proto\u017ee to jinak ne\u0161lo. V ni\u010dem, co jsem mu \u0159\u00edkal, jsem mu ale nelhal. Miluju ho a nechci bez n\u011bj \u017e\u00edt. Hor\u0161\u00ed fakt je, \u017ee on bude cht\u00edt nejsp\u00ed\u0161 \u017e\u00edt beze m\u011b.<\/div>\n

Ah, jen kdy\u017e si vzpomenu na tu noc, kdy se ke mn\u011b tulil, mazlil se se mnou a cht\u011bl se se mnou milovat. Nedok\u00e1zal jsem to. Musel jsem ho odm\u00edtnout, a\u010dkoli mi to srdce trhalo. Nikdy bych ho neodm\u00edtnul. Ne\u0161lo mi o sex, ale o to n\u00e1dhern\u00e9 milov\u00e1n\u00ed s n\u00edm, kter\u00e9 trvalo hodiny a hodiny. Te\u010f jsem se ho vzdal, proto\u017ee jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee to jednodu\u0161e po psychick\u00e9 str\u00e1nce nep\u016fjde. Ten pocit uvnit\u0159 m\u011b, ten balvan st\u00e1le rostl. Opravdu jsem se c\u00edtil s ka\u017ed\u00fdm p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edm dnem, hodinou \u010di minutou h\u016f\u0159. Moje sv\u011bdom\u00ed pracovalo na pln\u00e9 obr\u00e1tky. \u017dralo m\u011b, trhalo m\u011b na kusy. P\u0159ipadal jsem si chvilkami jako \u0161\u00edlenec, kter\u00fd na sebe bezmocn\u011b v kancel\u00e1\u0159i \u010di spr\u0161e k\u0159i\u010del. U\u017e jsem nedok\u00e1zal souvisle myslet, po\u0159\u00e1d jsem myslel jen na to, jak to Tomovi \u0159eknu. Zd\u00e1ly se mi ty nejhor\u0161\u00ed sny, po\u0159\u00e1d jsem se ze span\u00ed budil, bre\u010del a potil se. Jednodu\u0161e jsem p\u0159ed sv\u00fdm sv\u011bdom\u00edm neutekl.<\/p>\n

U\u017e asi dvacet minut jsem posed\u00e1val dole na pohovce a sna\u017eil se s\u00e1m sebe p\u0159esv\u011bd\u010dit k tomu, abych mu to \u0159ekl. Bylo to u\u017e ne\u00fanosn\u00e9, nemohl jsem s t\u00edm pocitem, \u017ee mu to taj\u00edm, j\u00edt d\u00e1l. Po\u0159\u00e1d jsem si p\u0159em\u00edtal v hlav\u011b, jak ho zavol\u00e1m a \u0159eknu mu to, ale n\u011bjak to ne\u0161lo. Nedok\u00e1zal jsem se ani po\u0159\u00e1dn\u011b nadechnout, abych nahlas vyslovil jeho jm\u00e9no. P\u0159emlouval jsem se, uvnit\u0159 jsem k\u0159i\u010del, jen proto, abych to ze sebe u\u017e dostal, ale bylo to p\u0159\u00edli\u0161 t\u011b\u017ek\u00e9 a bolestn\u00e9. M\u011bl jsem strach, stra\u0161n\u00fd strach, kter\u00fd jsem c\u00edtil proudit v \u017eil\u00e1ch. Rozl\u00e9val se mi t\u011blem a necht\u011bl vymizet.<\/p>\n

„To-Tome,“ vydechnu nahlas. A je to tady. \u0158ekl jsem jeho jm\u00e9no, co\u017e je krok k tomu, abych mu to \u0159ekl, ale st\u00e1le se tak je\u0161t\u011b nestalo.<\/em> Byl u sebe v pracovn\u011b a z ob\u00fdv\u00e1ku m\u011b mohl t\u00edm p\u00e1dem dob\u0159e sly\u0161et.<\/div>\n

„Ano?“ zavol\u00e1 nazp\u011bt.<\/div>\n
„Mohl bys\u2026 mohl bys sem, pros\u00edm, p\u0159ij\u00edt, a\u017e bude\u0161 m\u00edt \u010das?“ \u0159eknu a zachv\u011bju se. C\u00edtil jsem o\u0161kliv\u00fd pocit v \u017ealudku, jako bych se m\u011bl ka\u017edou vte\u0159inou pozvracet.<\/div>\n
„Jo, jo, hned jsem tam,“ ozve se z pracovny. Super, tak\u017ee\u2026 Bille, pr\u00e1v\u011b si kope\u0161 hrob.<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuju,“ \u0159eknu a stisknu si prsty kolena. Byl jsem cel\u00fd rozt\u0159esen\u00fd, nikdy jsem nem\u011bl takov\u00fd pocit. Po chvilce u\u017e se ozvaly kroky, kter\u00e9 vedly p\u0159\u00edmo ke mn\u011b. N\u00e1hle m\u011b zezadu objal kolem krku a n\u011b\u017en\u011b m\u011b kousnul do ucha. To bylo\u2026 z\u0159ejm\u011b naposled. Co kdy\u017e m\u011b vykopne z domu a rozvede se se mnou? Co kluci a on? J\u00e1\u2026 nem\u016f\u017eu o n\u011b p\u0159ij\u00edt!<\/em><\/div>\n
„Copak je, l\u00e1sko?“ p\u0159eleze gau\u010d a sedne si ke mn\u011b.<\/div>\n
T\u00e9m\u011b\u0159 vyd\u011b\u0161en\u011b jsem se na n\u011bj d\u00edval. Tro\u0161ku jsem si pak promnul sp\u00e1nky, abych takhle nez\u00edral a oddechnul. „J\u00e1 ti\u2026 mus\u00edm n\u011bco \u0159\u00edct a promluvit si s tebou.“<\/div>\n
„O \u010dem?“ pohlad\u00ed m\u011b po hrudi a starostliv\u011b si m\u011b prohl\u00e9dne. Ne, nechci, aby tohle skon\u010dilo. Nem\u016f\u017eu mu to p\u0159ece ale po\u0159\u00e1d tajit!<\/em> Jemn\u011b jsem ho za tu ruku chytil. Nev\u011bd\u011bl jsem v\u016fbec, jak za\u010d\u00edt a co vlastn\u011b \u0159\u00edct. Vypadalo to snadn\u011b, ale opak byl pravdou.<\/p>\n

„J\u00e1\u2026 v\u00ed\u0161, jak\u2026 no, ta zak\u00e1zka, velk\u00e1 zak\u00e1zka.“<\/div>\n

„S t\u011bmi z Hamburku?“ sna\u017e\u00ed se mi pomoct.<\/div>\n
„A-ano,“ p\u0159ik\u00fdvnu a jeho ruku si prohl\u00e9dnu. Pohladil jsem ho prsty po \u010dl\u00e1nc\u00edch prst\u016f a p\u0159iv\u0159el na okam\u017eik o\u010di. Ten prst\u00fdnek, co mu zdob\u00ed ruku, mo\u017en\u00e1 u\u017e nebude v\u00e1zat \u017e\u00e1dn\u00e9 pouto. Mo\u017en\u00e1 v\u0161e pomine, rozplyne se to jako mr\u00e1\u010dek. J\u00e1 tohle ale nechci.<\/em> „Projedn\u00e1vali jsme to a taky tam\u2026 no, ten John Simon, on\u2026 je ten \u017eadatel.“<\/div>\n
„John, jo, tak se, mysl\u00edm, jmenoval. Co je s n\u00edm?“ proplete si se mnou prsty.<\/div>\n
„On p\u0159ijel,“ semknu rty k sob\u011b. „A v\u0161e jsme vyjedn\u00e1vali, \u017ee to chce m\u00edt brzo hotov\u00e9,“ vydechnu. C\u00edtil jsem v o\u010d\u00edch slzy. Necht\u011bl jsem si opravdu hr\u00e1t na chud\u00e1ka, ale v\u0161echno mi to doch\u00e1zelo.<\/div>\n
„L\u00e1sko, co se d\u011bje? Stalo se n\u011bco?“ pohlad\u00ed m\u011b smutn\u011b po tv\u00e1\u0159i. Mohl bych klidn\u011b lh\u00e1t a \u0159\u00edct mu, jak m\u011b cht\u011bl o\u0161ukat na stole, cht\u011bl m\u011b zn\u00e1silnit. M\u016f\u017eu si vymyslet cokoli, proto\u017ee sv\u011bdek zde nebyl, ale tohle bych neud\u011blal. Nikdy.<\/em><\/div>\n
„Byli jsme v kancel\u00e1\u0159i a on\u2026 mi nab\u00eddl, \u017ee m\u011b n\u011bkdy pozve na ob\u011bd. \u0158ekl jsem, \u017ee m\u016f\u017eeme, kv\u016fli t\u011bm obchod\u00edm v\u011bcem. D\u011bl\u00e1 se to tak, ale on\u2026 to bral asi jinak,“ vydechnu zt\u011b\u017eka. Pomalu ze m\u011b st\u00e1hl ruku a sledoval m\u011b. Ne, nepou\u0161t\u011bj m\u011b, pros\u00edm!<\/em><\/div>\n
„A\u2026?“ Jak to m\u00e1m jen \u0159\u00edct, proboha.<\/em><\/div>\n
„Pak po mn\u011b vyjel,“ sklop\u00edm o\u010di a zt\u011b\u017eka vydechnu.<\/div>\n
„Vyjel\u2026 On po tob\u011b\u2026“ \u0161eptne. Ano, tak to bylo. Ale j\u00e1 krypl spolupracoval.<\/em><\/div>\n
„Necht\u011bl m\u011b od sebe pustit, ma\u010dkal se ke mn\u011b,“ po\u0161ept\u00e1m. „K ni\u010demu nedo\u0161lo, p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee ne.“ Tom ml\u010del. Sklopil jsem o\u010di a bolestn\u011b vydechl. Nev\u011bd\u011bl jsem, co \u0159\u00edct. V\u0161e bylo \u0161patn\u011b.<\/div>\n
„Tak\u017ee\u2026“ vydechne Tom a zamrk\u00e1. V jeho o\u010d\u00edch byly slzy. P\u0159ikryl si dlan\u00ed obli\u010dej. „Podvedl jsi m\u011b\u2026“ Nem\u016f\u017eu mu lh\u00e1t a ani to nechci, bylo by to je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed. Nad t\u00edm, \u017ee bych si n\u011bco vymyslel, jsem ani neuva\u017eoval. Nechci, aby \u0159\u00edkal, \u017ee jsem ho podvedl, je to tak\u2026 odporn\u00e9 mn\u011b sam\u00e9mu.<\/p>\n

<\/em> „J\u00e1\u2026 l\u00edbali jsme se, ale j\u00e1 jsem se po chv\u00edli odtrhl. Byl jsem prost\u011b v \u0161oku, i kdy\u017e to m\u011b neomlouv\u00e1. J\u00e1 ti to necht\u011bl tajit, ani ti lh\u00e1t, proto ti to \u0159\u00edk\u00e1m. Chci k tob\u011b b\u00fdt up\u0159\u00edmn\u00fd tak, jako jsem byl doposud. J\u00e1 t\u011b miluju, v\u00e1\u017en\u011b t\u011b miluju, j\u00e1 jsem nikdy nep\u0159em\u00fd\u0161lel o nikom jin\u00e9m.“ Tom byl ti\u0161e a pouze si mnul o\u010di. To je \u0161patn\u00e9. Kdyby mluvil nebo k\u0159i\u010del, snad by to bylo lep\u0161\u00ed, ale kdy\u017e nereaguje, v\u00edm, \u017ee je to hor\u0161\u00ed.<\/em> „Tomi, pros\u00edm,“ slzy se mi rozkut\u00e1l\u00ed po tv\u00e1\u0159i. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee\u2026 \u017ee je to stra\u0161n\u00fd. Tr\u00e1p\u00ed m\u011b to, nikdy jsem tohle necht\u011bl, nikdy. Ani nechci. J\u00e1 jsem s n\u00edm neflirtoval, nic, to ti p\u0159\u00edsah\u00e1m.“ N\u00e1hle popot\u00e1hnul nosem, ot\u0159el si o\u010di a nemotorn\u011b se zvedl. Ne, neodch\u00e1zej, pros\u00edm! Do hajzlu, j\u00e1 jsem takovej zmrd!<\/em><\/div>\n

„J\u00e1-j\u00e1\u2026“ couvne, ale nabour\u00e1 do stolku. Je z toho v h\u00e1ji a j\u00e1 to pln\u011b ch\u00e1pu. Nedok\u00e1\u017eu si p\u0159edstavit, co se uvnit\u0159 n\u011bj d\u011bje, ale to zase nedok\u00e1\u017ee on u m\u011b.<\/em> „Za chv\u00edli mi\u2026 p\u0159ijde mi pa-pacient a\u2026 j\u00e1\u2026“ M\u00e1lem zakopl i o k\u0159eslo, jak byl vykolejen\u00fd. P\u0159itiskl si dla\u0148 na \u010delo, na\u010de\u017e k sob\u011b semknul rty. Pak u\u017e se rozplakal a rychle odtud ode\u0161el do sv\u00e9 pracovny.<\/div>\n
„Tome, po\u010dkej,“ vyhrknu ubre\u010den\u011b a hned se zvednu. \u0160el jsem za n\u00edm, cht\u011bl jsem s n\u00edm je\u0161t\u011b mluvit, ale zamknul se tam. Sakra! Co m\u00e1m te\u010f d\u011blat? Kdy\u017e na n\u011bj budu bu\u0161it, stejn\u011b m\u011b k sob\u011b nepust\u00ed. Mo\u017en\u00e1 bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e bude chv\u00edli o samot\u011b, ale j\u00e1 se boj\u00edm, \u017ee ta samota nebude pouze na chv\u00edli, ne pro m\u011b.<\/p>\n

<\/em> autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mischy & Turmawenne BILL „A \u0161up ven,“ usm\u011bju se na kluky, kdy\u017e se zuju. Vyndal jsem je z ko\u010d\u00e1rku a cel\u00fd zmrzl\u00fd s nimi ve\u0161el do ob\u00fdv\u00e1ku. Z\u00e1clony u\u017e byly pov\u011b\u0161en\u00e9, podlaha \u010dist\u00e1, prach ut\u0159en\u00fd a z kuchyn\u011b se nesla v\u016fn\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[555],"tags":[],"class_list":["post-4679","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-our-life"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4679","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4679"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4679\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4679"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4679"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4679"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}