{"id":4690,"date":"2013-09-11T15:00:00","date_gmt":"2013-09-11T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4676"},"modified":"2013-09-11T15:00:00","modified_gmt":"2013-09-11T14:00:00","slug":"novel-of-dreams-our-life-49","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/09\/11\/novel-of-dreams-our-life-49\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – Our Life 49."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
TOM<\/p>\n

Kone\u010dn\u011b nastal den, kdy jsme si na\u0161e dvoj\u010d\u00e1tka mohli odv\u00e9zt dom\u016f. A\u010d jsem m\u011bl d\u0159\u00edv v pl\u00e1nu nechat Yvonne, aby se s nimi st\u00fdkala, po tom incidentu jsme to s Billem spole\u010dn\u011b zam\u00edtli, a tak to byl i posledn\u00ed den v jej\u00edm \u017eivot\u011b, kdy je mohla vid\u011bt. Bylo mi z toho smutno a Bill to c\u00edtil, ale neust\u00e1le m\u011b uklid\u0148oval t\u00edm, \u017ee nic z toho nen\u00ed moje vina, \u017ee za v\u0161echno m\u016f\u017ee Yvonne, co\u017e mi i pom\u00e1halo. Po cest\u011b dom\u016f jsem s dvoj\u010daty sed\u011bl na zadn\u00ed seda\u010dce, zat\u00edmco Bill \u0159\u00eddil. Neust\u00e1le jsem na n\u011b musel cukrovat, \u0161imrat je a hladit prstem. Byli naprosto rozko\u0161n\u00ed a dokonal\u00ed. Nathaniel byl o tro\u0161ku men\u0161\u00ed, ale doktor \u0159\u00edkal, \u017ee sv\u00e9ho star\u0161\u00edho br\u00e1\u0161ku brzy ur\u010dit\u011b do\u017eene. Kdy\u017e jsme dojeli dom\u016f, uk\u00e1zali jsme jim nad\u0161en\u011b cel\u00fd bar\u00e1k, a\u010d st\u011b\u017e\u00ed vn\u00edmali n\u00e1s, a pot\u00e9 jsme je ulo\u017eili do post\u00fdlky k n\u00e1m do lo\u017enice. Rozhodli jsme se, \u017ee zeza\u010d\u00e1tku bude nejlep\u0161\u00ed, kdy\u017e budou u n\u00e1s v lo\u017enici a budou m\u00edt jednu velkou post\u00fdlku. To se n\u00e1m brzy i potvrdilo, proto\u017ee jakmile si p\u0159ivykli nov\u00e9mu prost\u0159ed\u00ed, jen v plenk\u00e1ch usnuli op\u011bt zamotan\u00ed do sebe, p\u0159i\u010dem\u017e se k sob\u011b ze sp\u00e1nku neust\u00e1le tulili. P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee jsme nad nimi s Billem st\u00e1li cel\u00e9 dny a pouze slintali nad tou jejich omamnou kr\u00e1sou. Byly to ty nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed okam\u017eiky.<\/div>\n

\n
\u010cas plynul a na\u0161i kluci s n\u00edm. Prvn\u00edch p\u00e1r dn\u016f po narozen\u00ed se neust\u00e1le tulili, p\u011bsti\u010dky m\u011bli za\u0165at\u00e9 a bezmocn\u011b m\u00e1vali ru\u010di\u010dkama i no\u017ei\u010dkama, proto\u017ee zat\u00edm neovl\u00e1dali svoje svaly. Kdy\u017e trochu zhubli, zhruba po dvou t\u00fddnech u\u017e za\u010dali zase v\u00e1hu pom\u011brn\u011b rychle nab\u00edrat a Nathaniel dokonce dohonil Aarona, a\u010dkoli vypadal st\u00e1le trochu men\u0161\u00ed, ale hlavn\u00ed bylo, \u017ee byli oba naprosto v po\u0159\u00e1dku. Prospali denn\u011b p\u0159ibli\u017en\u011b 16 hodin, tak\u017ee jsme je \u010dasto s Billem mohli sledovat, jak se k sob\u011b rozko\u0161n\u011b tul\u00ed. P\u0159ijeli i jeho rodi\u010de a moje mamka, aby se na n\u011b pod\u00edvali. V\u0161ichni se nad nimi rozpl\u00fdvali. Jak\u00e9 v\u0161ak bylo m\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e se tu stavil i Brian a oba dva drobe\u010dky si pochoval. Bylo od n\u011bj sladk\u00e9, jak jim opatrn\u011b podp\u00edral rukou hlavi\u010dky a culil se na n\u011b.<\/p>\n

Uteklo \u0161est t\u00fddn\u016f, ne\u017e se na\u0161e miminka narovnala a p\u0159estala se tak choulit. Za tu dobu jsme stihli nafotit i profesion\u00e1ln\u00ed fotky na\u0161ich mil\u00e1\u010dk\u016f a n\u00e1s s nimi. Cht\u011bli jsme ty fotky na pam\u00e1tku, a\u010dkoli jsme je t\u00e9m\u011b\u0159 denn\u011b u\u017e od narozen\u00ed fotili p\u0159i r\u016fzn\u00fdch \u010dinnostech. Oba kluci u\u017e uvolnili p\u011bsti\u010dky, a kdy\u017e jsme je polo\u017eili na b\u0159\u00ed\u0161ka, u\u017e dok\u00e1zali sami zvednout hlavi\u010dky o tro\u0161ku v\u00fd\u0161, co\u017e jsme pokl\u00e1dali za dobr\u00fd pokrok. Ob\u011bma u\u017e se zakulacovala b\u0159\u00ed\u0161ka a sledovali, co se d\u011bje kolem, tak\u017ee jsme jim u\u017e mohli d\u00e1t prvn\u00ed chrast\u00edtka, z nich\u017e podle prvn\u00edch v\u00fdraz\u016f m\u011bli oba radost. Tak\u00e9 za\u010dali vyd\u00e1vat legra\u010dn\u00ed hrdeln\u00ed zvuky, kdy\u017e jsme na n\u011b mluvili. Kone\u010dn\u011b se na n\u00e1s tak\u00e9 za\u010dali usm\u00edvat. D\u011blali t\u00fdden co t\u00fdden neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 pokroky a j\u00e1 neust\u00e1le studoval dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed kn\u00ed\u017eky, abych byl v p\u0159edstihu. Bill u\u017e za\u010dal zase chodit do pr\u00e1ce, ale sna\u017eil se tam tr\u00e1vit co nejkrat\u0161\u00ed \u010das, aby mohl b\u00fdt s n\u00e1mi, co\u017e se mu vlastn\u011b i celkem dob\u0159e da\u0159ilo. Dal\u0161\u00ed takov\u00fd z\u00e1chytn\u00fd bod pro n\u00e1s v\u0161echny byl, kdy\u017e si kluci za\u010dali uv\u011bdomovat sv\u00e1 vlastn\u00ed t\u011bl\u00ed\u010dka, prohl\u00ed\u017eeli si svoje ru\u010di\u010dky i no\u017ei\u010dky nebo si hr\u00e1li se sv\u00fdmi mr\u0148av\u00fdmi prst\u00edky. N\u011bkolik hodin op\u011bt tr\u00e1vili nad t\u00edm, kdy\u017e zkoumali prst\u00ed\u010dky toho druh\u00e9ho a usm\u00edvali se nad t\u00edm. Sranda tak\u00e9 byla, kdy\u017e jsme je naproti sob\u011b posadili a oni do sebe \u0161\u0165ouchali prst\u00edky, jeliko\u017e u\u017e zvl\u00e1dli sami sed\u011bt, p\u0159i\u010dem\u017e vyd\u00e1vali r\u016fzn\u00e9 vtipn\u00e9 zvuky, kopali no\u017ekama, m\u00e1vali ru\u010dkama, usm\u00edvali se a d\u011blali na sebe r\u016fzn\u00e9 grimasy.<\/p>\n

Kolem jejich \u010dtvrt\u00e9ho m\u011bs\u00edce, jeden ve\u010der, kdy\u017e jsme si s Billem \u0161li lehnout, sly\u0161eli jsme z post\u00fdlky dvojhlasn\u00e9 pobrukov\u00e1n\u00ed. A\u010dkoli jsme se tomu divili, nechali jsme to b\u00fdt a s t\u00edm kr\u00e1sn\u00fdm zvukem us\u00ednali. Dal\u0161\u00ed den jsem se do\u010detl v kn\u00ed\u017ece, \u017ee n\u011bkter\u00e9 d\u011bti si za\u010d\u00ednaj\u00ed broukat, \u010d\u00edm\u017e na sebe cht\u011bj\u00ed p\u0159iv\u00e1bit pozornost, tak\u017ee od t\u00e9 doby, jakmile za\u010dal n\u011bjak\u00fd z nich broukat, musel jsem se jim v\u011bnovat a d\u011blat s nimi kraviny, jeliko\u017e u\u017e se za\u010dali i nahlas sm\u00e1t. Na\u0161\u00edm domovem se hned krom\u011b pl\u00e1\u010de u\u017e oz\u00fdval i jejich vesel\u00fd sm\u00edch, kter\u00fd to tu p\u0159\u00edmo v\u0161e kr\u00e1sn\u011b zaplavil.<\/div>\n

Hodn\u011b jsme se s Billem se sv\u00fdmi drobe\u010dky mazlili, usm\u00edvali se na n\u011b a hladili je, aby v\u011bd\u011bli, jak moc je milujeme. Nav\u00edc to p\u0159i jejich roztomilosti ani jinak ne\u0161lo. \u010casto jsme si je brali na hru\u010f, kde spokojen\u011b usnuli. Nej\u010dast\u011bji jsem to d\u011blal hlavn\u011b j\u00e1 dopoledne, kdy\u017e byl Bill v pr\u00e1ci a je jsem nechal odpo\u010d\u00edvat. Nechal jsem si je le\u017eet oba na hrudi, obj\u00edmal je a \u010detl p\u0159i tom kn\u00ed\u017eky, kter\u00e9 m\u011b v\u0161emu tomuhle u\u010dily. D\u00e1vali jsme si s Billem pozor tak\u00e9 p\u0159edev\u0161\u00edm na to, abychom se neh\u00e1dali a v jejich bl\u00edzkosti mluvili pouze klidn\u00fdm, konej\u0161iv\u00fdm hlasem, jeliko\u017e n\u00e1m ti brou\u010dkov\u00e9 pomalu za\u010d\u00ednali rozum\u011bt. Jednou jsme se chytili kv\u016fli blbosti a oni hned oba za\u010dali vystra\u0161en\u011b plakat. Od t\u00e9 chv\u00edle jsme si to opravdu hl\u00eddali.<\/p>\n

Jakmile se kluci p\u0159ehoupli p\u0159es \u010dtvrt\u00fd m\u011bs\u00edc, za\u010d\u00ednali se v\u00edc pohybovat, dokud se sami nenau\u010dili p\u0159ekulit z b\u0159\u00ed\u0161ka na z\u00e1da a dok\u00e1zali i sami n\u011bkolik minut sed\u011bt. Pomalu u\u017e jsme je stav\u011bli na no\u017ei\u010dky, ale dr\u017eeli je. M\u011blo se to d\u011blat, aby jim postupn\u011b s\u00edlily no\u017ei\u010dky. Nejvtipn\u011bj\u0161\u00ed bylo, kdy\u017e se po\u0161\u0165uchovali t\u011bmi sv\u00fdmi baculat\u00fdmi ru\u010di\u010dkami a hih\u0148ali se tomu jako \u0161\u00edlen\u00ed. Tak\u00e9 u\u017e spolu za\u010dali v\u00e9st r\u016fzn\u00e9 rozhovory typu – „au, ba, pa, va, au, pa, pa, baaa“, kter\u00fdm jsem absolutn\u011b nerozum\u011bl, a\u010d jsem se sna\u017eil sebev\u00edc. \u010casto se spolu jen v\u00e1leli v plenk\u00e1ch na gau\u010di a takhle se bavili, p\u0159i\u010dem\u017e poslouchali hudbu nebo v\u00fdskali do rytmu. Byla to dv\u011b uchechtan\u00e1 stvo\u0159en\u00ed\u010dka, na kter\u00e1 byla radost pohled\u011bt. Zase jsem nabral v\u00edce pacient\u016f, jeliko\u017e u\u017e se dok\u00e1zali kluci zabavit sami, pop\u0159\u00edpad\u011b jsem jim z CD pustil n\u011bjakou poh\u00e1dku, co\u017e v kn\u00ed\u017ek\u00e1ch v\u0159ele doporu\u010dovali.<\/div>\n

Nejv\u00edc radosti se bar\u00e1kem v\u017edy rozneslo ve\u010der, kdy\u017e jsme kluky s Billem koupali. M\u011bli r\u00e1di, kdy\u017e jsme po nich jemn\u011b c\u00e1kali vodu nebo jsme je nechali s nad\u0161en\u00edm pl\u00e1cat p\u011bsti\u010dkami do vody. Byla to uk\u00e1zkov\u00e1 miminka, s kter\u00fdmi nebyly ani nejmen\u0161\u00ed probl\u00e9my. Oba kr\u00e1sn\u011b rostli a nab\u00edrali pomalu na v\u00e1ze, s\u00edlili a vyv\u00edjeli se. U\u017e rozezn\u00e1vali obli\u010deje, tak\u017ee se najisto rozpi\u0161t\u011bli a rozesm\u00e1li, kdy\u017e je p\u0159i\u0161li nav\u0161t\u00edvit prarodi\u010de nebo strejda Brian.<\/p>\n

V obdob\u00ed mezi \u0161est\u00fdm a des\u00e1t\u00fdm m\u011bs\u00edcem u\u017e jsme jim museli d\u00e1t odd\u011blenou post\u00fdlku. Sice se jim to nel\u00edbilo, jeliko\u017e na sebe byli zvykl\u00ed, ale byla to nutnost, jinak by tu post\u00fdlku zbo\u0159ili, kdy\u017e se z n\u00ed neust\u00e1le sna\u017eili vyl\u00e9zt. Byli to stra\u0161n\u00ed spojenci, kte\u0159\u00ed si na n\u00e1s poka\u017ed\u00e9 n\u011bco vymysleli. Obzvl\u00e1\u0161\u0165 na m\u011b. J\u00e1 s nimi tr\u00e1vil prakticky 24 hodin denn\u011b, ale kdy\u017e p\u0159i\u0161el Bill z pr\u00e1ce, v\u017edy se trochu uklidnili. Nejsp\u00ed\u0161 z n\u011bj m\u011bli v\u011bt\u0161\u00ed respekt ne\u017e ze m\u011b, jako ze svoj\u00ed „maminy“.<\/p>\n

Nejhor\u0161\u00ed pro m\u011b bylo, kdy\u017e se pomalu st\u00e1vali obratn\u011bj\u0161\u00edmi a za\u010dali se odr\u00e1\u017eet no\u017ekami tak, \u017ee se pokou\u0161eli l\u00e9zt. B\u011b\u017en\u00e9mu miminku to trv\u00e1 zhruba t\u0159i m\u011bs\u00edce, ne\u017e se v tom opravdu zlep\u0161\u00ed, ale oni jak byli dva, neust\u00e1le se navz\u00e1jem po\u0161\u0165uchovali a podporovali, co\u017e je je\u0161t\u011b v\u00edc burcovalo k tomu, aby se nau\u010dili l\u00e9zt, tak\u017ee to um\u011bli bezm\u00e1la za dva m\u011bs\u00edce. A pak za\u010dal teror. U\u017e nemuseli vyd\u00e1vat zvuky jenom pusinkami, ale jako dv\u011b mal\u00e9 st\u00edha\u010dky za mnou v\u017edycky dolezli z ob\u00fdv\u00e1ku do kuchyn\u011b, kde jsem va\u0159il, vy\u0161trachali v\u0161echny hrnce a za\u010dali s nimi o sebe s radost\u00ed t\u0159\u00edskat. \u010c\u00edm v\u011bt\u0161\u00edho r\u00e1musu dos\u00e1hli, t\u00edm byli \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed. To jim \u0161lo moc dob\u0159e, chlapc\u016fm. Obvykle jsem z nich byl na pr\u00e1\u0161ky, ale pak jsem si za\u010dal d\u00e1vat \u0161punty do u\u0161\u00ed a u\u017e mi to ani nevadilo. Nav\u00edc brzy p\u0159i\u0161el Bill z pr\u00e1ce dom\u016f, tak\u017ee je zabavil on jinou \u010dinnost\u00ed.<\/p>\n

U\u017e v\u011bd\u011bli, kdo je t\u00e1ta, m\u00e1ma, babi\u010dka nebo d\u011bda i strejda a hlavn\u011b za\u010d\u00ednali reagovat i na sv\u00e1 jm\u00e9na. M\u011bli i takov\u00e9 obdob\u00ed, kdy ka\u017ed\u00e9mu osah\u00e1vali obli\u010dej a pak neust\u00e1le n\u011bkam h\u00e1zeli hra\u010dky, aby si je mohli sami zase naj\u00edt a p\u0159in\u00e9st zp\u00e1tky. Samoz\u0159ejm\u011b u\u017e se pokou\u0161eli i sami krmit, tak\u017ee bylo \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee jsme m\u011bli v\u0161ude lehce omyvateln\u00e9, vyh\u0159\u00edvan\u00e9 podlahy, jeliko\u017e jim l\u017ei\u010dky a j\u00eddlo na nich neust\u00e1le n\u011bkam padalo a oni to tam pak za\u010dali je\u0161t\u011b ke v\u0161emu patlat. Pak drobe\u010dk\u016fm za\u010daly r\u016fst zoubky. U t\u011bch se p\u011bkn\u011b natr\u00e1pili a naplakali, chud\u00e1\u010dci, ale jak se p\u011bkn\u011b hned rozpov\u00eddali. U\u010dili se hl\u00e1skovat a pozd\u011bji i d\u011blali „paci, paci, paci\u010dky“ nebo „mal\u00e1“, p\u0159i\u010dem\u017e n\u011bkoho hladili. Nej\u010dast\u011bji to ov\u0161em d\u011blali spolu. Nikdy se nenudili, v\u017edy si na\u0161li z\u00e1bavu jeden ve druh\u00e9m a spole\u010dn\u011b n\u011bco podnikali. Byli jsme za to s Billem moc r\u00e1di. Byli \u00fa\u017easn\u00ed, na\u0161i milovan\u00ed drobe\u010dkov\u00e9. Ale bohu\u017eel 10 dlouh\u00fdch m\u011bs\u00edc\u016f bez probl\u00e9m\u016f se muselo n\u00e1hle n\u011bjak projevit.<\/p>\n

autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mischy & Turmawenne TOM Kone\u010dn\u011b nastal den, kdy jsme si na\u0161e dvoj\u010d\u00e1tka mohli odv\u00e9zt dom\u016f. A\u010d jsem m\u011bl d\u0159\u00edv v pl\u00e1nu nechat Yvonne, aby se s nimi st\u00fdkala, po tom incidentu jsme to s Billem spole\u010dn\u011b zam\u00edtli, a tak to byl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[555],"tags":[],"class_list":["post-4690","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-our-life"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4690","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4690"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4690\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4690"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4690"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4690"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}