{"id":4695,"date":"2013-09-09T16:00:00","date_gmt":"2013-09-09T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4681"},"modified":"2013-09-09T16:00:00","modified_gmt":"2013-09-09T15:00:00","slug":"novel-of-dreams-our-life-48","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/09\/09\/novel-of-dreams-our-life-48\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – Our Life 48."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n

R\u00e1no jsme se probudili s Tomem zhruba stejn\u011b. Zase se mi tedy naskytl pohled na to nejrozko\u0161n\u011bj\u0161\u00ed stvo\u0159en\u00ed. Spole\u010dn\u011b jsme vstali, v klidu si ud\u011blali rann\u00ed hygienu a tak\u00e9 se spole\u010dn\u011b nasn\u00eddali. Sna\u017eil jsem se, aby tu vl\u00e1dl klid. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee dnes pro n\u00e1s bude vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed a smutn\u00fd den, ov\u0161em to jen d\u00edky Yvonne. Tom se m\u011b u\u017e r\u00e1no u sn\u00eddan\u011b ptal, zda za n\u00ed pojedeme. Souhlasil jsem, jen jsem ho \u017e\u00e1dal, aby se p\u0159\u00edli\u0161 neroz\u010diloval, a\u010d to nebude lehk\u00e9 ani pro jednoho z n\u00e1s. Vlastn\u011b mi ani nevad\u00ed, \u017ee m\u011b po\u0161pinila. Vad\u00ed mi to, jak kv\u016fli tomu Tom trp\u011bl. Pokud mi Yvonne cht\u011bla ubl\u00ed\u017eit, povedlo se j\u00ed to, ale pouze skrze Toma.<\/em><\/div>\n

Tom si pot\u00e9 obvolal n\u011bjak\u00e9 pacienty, kte\u0159\u00ed mu volali a domlouvali si sch\u016fzku. J\u00e1 si odeslal p\u00e1r mail\u016f do pr\u00e1ce. Chv\u00edli po poledni jsme se oba p\u0159evl\u00e9kli a vydali se k Yvonne.<\/p>\n

„A jak jsem r\u00e1no \u0159\u00edkal, neroz\u010diluj se, pros\u00edm,“ pohlad\u00edm ho po stehn\u011b, kdy\u017e p\u0159e\u0159ad\u00edm.<\/div>\n

„Budu se sna\u017eit,“ po\u0161ept\u00e1. „Ale nem\u016f\u017eu ti to sl\u00edbit,“ pohlad\u00ed m\u011b jemn\u011b b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f po t\u00e9 ruce.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ pousm\u011bju se a propletu si s n\u00edm na okam\u017eik prsty. Nemohl jsem stejn\u011b jet moc rychle a \u0159adit, jeliko\u017e to tu bylo tro\u0161ku rozkopan\u00e9, opravovala se kanalizace. „Mysl\u00edm, \u017ee bude p\u0159ekvapen\u00e1, a\u017e n\u00e1s spolu uvid\u00ed v dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b a klidu.“<\/div>\n
„Jsem si jist\u00fd, \u017ee a\u017e ji uvid\u00edm, a\u017e v tak dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b u\u017e nebudu,“ zabru\u010d\u00ed chmurn\u011b, av\u0161ak si za\u010dne s m\u00fdmi prsty hr\u00e1t.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, ale to nesm\u00edme d\u00e1t zn\u00e1t. J\u00e1 a\u017e ji uvid\u00edm, tak mi asi nab\u011bhnou \u017e\u00edly i na krku, ale mus\u00edm se sna\u017eit,“ \u0161eptnu a hlad\u00edm ho. Kdyby nebyla t\u011bhotn\u00e1 a ne\u010dekala hlavn\u011b na\u0161e d\u011bti, asi bych se neudr\u017eel a to jsem nikdy na \u017eenskou nes\u00e1hnul. Nedovolil bych si to. Nechci na ni ani k\u0159i\u010det, ale m\u00e1m obavy, \u017ee se bez toho neobejdu.<\/em><\/div>\n
„\u010c\u00edm v\u00edc budeme vypadat v klidu, t\u00edm v\u00edc by ji to m\u011blo vyto\u010dit,“ nadechne se zhluboka.<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b tak. Hlavn\u011b uvid\u00ed, \u017ee se j\u00ed nepoda\u0159ilo to, co cht\u011bla.“<\/div>\n
„\u2026pokud j\u00ed \u0161lo o tohle,“ dod\u00e1 \u0161eptem, p\u0159i\u010dem\u017e sklon\u00ed hlavu.<\/div>\n
„O co mysl\u00ed\u0161, \u017ee j\u00ed \u0161lo, Tomi?“ pooto\u010d\u00edm se k n\u011bmu. Kdyby byl Tom heterosexu\u00e1l, nebo aspo\u0148 bisexu\u00e1l, myslel bych si, \u017ee ho chce dostat, ale takhle\u2026<\/em><\/div>\n
„To pr\u00e1v\u011b nev\u00edm. Po\u0159\u00e1d m\u011b nic nenapadlo,“ vydechne ne\u0161\u0165astn\u011b.<\/div>\n
„Tak o tom ani nep\u0159em\u00fd\u0161lej. V tento okam\u017eik nen\u00ed snad ani nutn\u00e9 v\u011bd\u011bt pro\u010d, ale hlavn\u011b to, \u017ee to ud\u011blala,“ brouknu a pot\u00e9 u\u017e se za\u010dnu v\u00edce soust\u0159edit na cestu. Pouze mi to odk\u00fdval a rad\u011bji pustil r\u00e1dio. Po zbytek cesty jsme toho u\u017e moc nenapov\u00eddali.<\/div>\n
\n
V klidu jsem dojel a\u017e p\u0159ed jej\u00ed d\u016fm a spolu s Tomem vystoupil. Zamkl jsem auto a do\u0161el k Tomovi, na\u010de\u017e jsem ho chytil za ruku. Do\u0161li jsme ke vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm a zazvonili. Jen jsem jeho ruku ve sv\u00e9 dlani jemn\u011b stiskl. Netrvalo dlouho, ne\u017e se dve\u0159e otev\u0159ely. St\u00e1la v nich Linda.<\/div>\n
„Ahoj, strejdo!“ pozdrav\u00ed n\u00e1s hned s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Ahoj, zlat\u00ed\u010dko,“ usm\u011bje se na ni Tom. „M\u00e1\u0161 doma maminku?“<\/div>\n
„Jo, jo,“ otev\u0159e n\u00e1m hned dve\u0159e. Nechal m\u011b j\u00edt prvn\u00edho.<\/div>\n
„Ahoj,“ pozdravil jsem ji tak\u00e9, kdy\u017e jsem ve\u0161el a setrval za dve\u0159mi, aby mohl vej\u00edt i Tom. Rychle ve\u0161el a chytil se m\u011b za ruku. Linda za n\u00e1mi zav\u0159ela.<\/div>\n
„Zlat\u00ed\u010dko, b\u011b\u017e do pokoje, ano? My bychom pot\u0159ebovali s maminkou mluvit o samot\u011b. Kde je?“ pohlad\u00ed ji Tom po vl\u00e1sk\u00e1ch.<\/div>\n
„V kuchyni,“ usm\u011bje se a odb\u011bhne po schodech nahoru. Tom se na m\u011b pod\u00edval, jako by cht\u011bl, abych \u0161el prvn\u00ed. Jen jsem zlehka p\u0159ik\u00fdvnul a vydal se s n\u00edm ti\u0161e do kuchyn\u011b. Jen co jsem do\u0161el ke dve\u0159\u00edm od kuchyn\u011b, jemn\u011b jsem zaklepal na futra.<\/div>\n
„Ahoj, Yvonne,“ \u0159ekl jsem absolutn\u011b klidn\u011b a je\u0161t\u011b s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„J\u00e9, ahoj, Bille,“ usm\u011bje se na m\u011b hned, p\u0159i\u010dem\u017e si ut\u00edr\u00e1 ruce do ut\u011brky. „Ahoj, Tomi.“ Oh, nejrad\u0161i bych j\u00ed tou ut\u011brkou vyt\u0159el hubu, aby p\u0159\u00ed\u0161t\u011b nemlela takov\u00fd nechutn\u00fd l\u017ei.<\/em><\/div>\n
„Ahoj,“ oplat\u00ed ji Tom pozdrav ti\u0161eji. Uc\u00edt\u00edm, jak se nerv\u00f3zn\u011b o\u0161ije.<\/div>\n
„P\u0159i\u0161li jste se pod\u00edvat na prcky?“ zept\u00e1 se n\u00e1s Yvonne s \u00fasm\u011bvem, jako by se nic nestalo. Je\u0161t\u011b ke v\u0161emu k n\u00e1m dojde a Toma obejme. To je takov\u00e1 mrcha hnusn\u00e1!<\/em> Ten v\u0161ak p\u0159iv\u0159e o\u010di a post\u0159ehnu, jak se od n\u00ed sna\u017e\u00ed odklonit.<\/p>\n

„P\u0159i\u0161li jsme se pod\u00edvat hlavn\u011b na tebe,“ brouknu a Toma si k sob\u011b p\u0159it\u00e1hnu. Vypadal snad i vd\u011b\u010dn\u011b, \u017ee jsem ho od n\u00ed odt\u00e1hl.<\/div>\n

„Na m\u011b? Pro\u010d? Jsem v po\u0159\u00e1dku,“ zasm\u011bje se a nech\u00e1pav\u011b se na Toma pod\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„No,“ brouknu a ol\u00edznu si rty, p\u0159i\u010dem\u017e Toma a\u010dkoli necht\u011bn\u011b pust\u00edm. Zahrabu si v ta\u0161ce, co jsem si vzal a vynd\u00e1m pen\u011b\u017eenku. Vynd\u00e1m z n\u00ed zhruba 250 \u20ac, aby ne\u0159ekla, a polo\u017e\u00edm j\u00ed je na kuchy\u0148skou linku. „Jeliko\u017e se uvid\u00edme a\u017e p\u0159i nebo po porodu, cht\u011bl jsem t\u011b je\u0161t\u011b vid\u011bt. Tady m\u00e1\u0161 pen\u00edze pro prcky, dop\u0159ej jim v\u0161e jen to nejlep\u0161\u00ed, co pot\u0159ebuj\u00ed. Te\u010f pot\u0159ebuj\u00ed co nejlep\u0161\u00ed v\u00fd\u017eivu,“ \u0159eknu chladn\u011b a zm\u011b\u0159\u00edm si ji pohledem. Jen, co si pen\u011b\u017eenku uklid\u00edm, Toma znovu chytnu za ruku. „Jsme \u010destn\u00ed lid\u00e9, nepot\u0159ebujeme ani jeden pochytit n\u011bjak\u00e9 \u0161patn\u011b v\u011bci, jako je lhan\u00ed.“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ pod\u00edv\u00e1 se na n\u00e1s nech\u00e1pav\u011b, „Tome?“ zv\u00fd\u0161\u00ed na n\u011bj rozru\u0161en\u011b hlas. Zd\u00e1lo se, jako by m\u011bla ka\u017edou chv\u00edli bre\u010det.<\/div>\n
„Bill ti v\u016fbec nevolal. Vymyslela sis to. Pro\u010d jsi to ud\u011blala?“ zakroutil Tom nech\u00e1pav\u011b hlavou. Sly\u0161el jsem, jak m\u011bl nak\u0159\u00e1pnut\u00fd hlas. „V\u017edy\u0165 j\u00e1 bych pro tebe i pro d\u011bti ud\u011blal v\u0161echno, tak\u2026 pro\u010d tohle?“ \u0161eptne. Vypadal v ten okam\u017eik naprosto k\u0159ehce a zraniteln\u011b. Nejhor\u0161\u00ed bylo, \u017ee on ran\u011bn\u00fd u\u017e byl. P\u0159esn\u011b za tohle t\u011b nen\u00e1vid\u00edm, ty svin\u011b jedna.<\/p>\n

<\/em> „Ale j\u00e1\u2026“ nam\u00edtne Yvonne zasko\u010den\u011b. A\u0165 se ani neopova\u017euje mluvit.<\/em><\/div>\n

„\u017d\u00e1dn\u00e9 ale,“ sko\u010d\u00edm j\u00ed do toho a ud\u011bl\u00e1m krok k n\u00ed, ani\u017e bych Toma pustil. „Lhala jsi, po\u0161pinila jsi m\u011b, ale o to tady v\u016fbec nejde. Ubl\u00ed\u017eila jsi Tomovi, sly\u0161\u00ed\u0161? A to mu nikdo d\u011blat nebude, od toho jsem tady je\u0161t\u011b j\u00e1. Nedovol\u00edm, aby mu n\u011bkdo ubli\u017eoval, a u\u017e v\u016fbec ne \u010dlov\u011bk, ke kter\u00e9mu m\u011bl d\u016fv\u011bru, sna\u017eil se mu pomoct, d\u011blal pro n\u011bj nemo\u017en\u00e9. M\u00e1m v\u00fdpis tv\u00fdch hovor\u016f na mobil, co\u017e je d\u016fkaz, \u017ee jsem t\u011b v\u016fbec nekontaktoval. Sakra, jak jsi mohla? Kde bere\u0161 to sv\u011bdom\u00ed, hm?“ pod\u00edv\u00e1m se na ni vy\u010d\u00edtav\u011b.<\/div>\n
„Tome, snad mu nev\u011b\u0159\u00ed\u0161!“ vyk\u0159ikla Yvonne s pohledem up\u0159en\u00fdm k n\u011bmu. „Nikdy jsem tvoje jm\u00e9no po\u0161pinit necht\u011bla. Ty se\u0161 \u0161p\u00edna u\u017e tak s\u00e1m o sob\u011b!“ ok\u0159ikne m\u011b, na\u010de\u017e se znovu pod\u00edv\u00e1 na Toma. „P\u0159\u00edsah\u00e1m ti, Tomi, \u017ee volal. Volal na dom\u00e1c\u00ed mobil, ne na m\u016fj.“ N\u00e1hle jsem uc\u00edtil, jak Tom\u016fv stisk ruky povolil. Ne, to ne. Te\u010f bude zase v\u011b\u0159it j\u00ed a j\u00e1 si m\u016f\u017eu j\u00edt hodit.<\/em> Otev\u0159el jsem pusu a zhluboka se nadechl. Pane bo\u017ee, dr\u017ete m\u011b n\u011bkdo, a\u0165 j\u00ed jednu nenat\u00e1hnu, jak si tohle m\u016f\u017ee jen dovolit!<\/p>\n

<\/em> „Jakou dal\u0161\u00ed le\u017e si hodl\u00e1\u0161 vymyslet, hm? J\u00e1 jsem ti nikam nevolal, nikam, a to p\u0159\u00edsah\u00e1m na Toma. Jestli j\u00e1 jsem \u0161p\u00edna, tak fajn, asi jsem, ale tohle bych nikdy neud\u011blal, rozum\u00ed\u0161? Pro\u010d bych to asi d\u011blal? P\u0159em\u00fd\u0161lej,“ zakrout\u00edm hlavou. „Abych Toma ztratil? Abych ztratil \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho jsem si vzal a kter\u00e9ho miluju? V\u00e1\u017en\u011b nejsem bl\u00e1zen. A pokud ti jde o to, \u017ee jsem ho tu nerad vid\u011bl, tak jen proto, \u017ee sis ho t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159ivlast\u0148ovala. Byl jsem r\u00e1d, \u017ee je takov\u00fd a chod\u00ed sem, m\u00e1 z\u00e1jem o d\u011bti, kter\u00e9 se n\u00e1m maj\u00ed narodit. Tohle je uboh\u00e1 le\u017e a ty jsi lh\u00e1\u0159ka!“ zv\u00fd\u0161\u00edm na ni u\u017e hlas. Uc\u00edtil jsem, jak se m\u011b Tom pustil \u00fapln\u011b.<\/div>\n

„A ty se\u0161 co? Arogantn\u00ed idiot, kterej si ho nezaslou\u017e\u00ed!“ zak\u0159i\u010d\u00ed na m\u011b na opl\u00e1tku Yvonne. Pod\u00edval jsem se se slzami v o\u010d\u00edch na Toma a pak zase na ni. V\u016fbec nic ne\u0159ekl, ani slovem se m\u011b nezastal, jako by mi doopravdy znovu nev\u011b\u0159il.<\/em><\/div>\n
„To jsem, ale po\u0159\u00e1d nejsem lh\u00e1\u0159, jako jsi ty. A p\u0159esta\u0148 tady k\u0159i\u010det, alespo\u0148 kv\u016fli d\u011btem,“ semknu dla\u0148 v p\u011bst.<\/div>\n
„J\u00e1 si ve svym bar\u00e1ku m\u016f\u017eu k\u0159i\u010det, jak chci. Ihned odtud vypadni, ty jeden hnusnej ubo\u017e\u00e1ku! Je mi z tebe na zvracen\u00ed! L\u017ee\u0161 vlastn\u00edmu man\u017eelovi, zach\u00e1z\u00ed\u0161 s n\u00edm jako s majetkem, ty odpornej hajzle!“ za\u0159vala na m\u011b. A pak se stalo n\u011bco ne\u010dekan\u00e9ho. Uvid\u011bl jsem mihnut\u00ed Tomovy ruky, a hned na to hlasit\u00e9 plesknut\u00ed. Vrazil j\u00ed facku. Ahm! Bo\u017ee m\u016fj\u2026<\/p>\n

<\/em> „Opova\u017e se m\u00fdho Billa nazvat je\u0161t\u011b jednou jinak ne\u017e jeho jm\u00e9nem a vy\u0159\u00edznu z tebe ty d\u011bti na m\u00edst\u011b!“ zavr\u010d\u00ed na n\u00ed nen\u00e1vistn\u011b. „A\u0165 tvoje chov\u00e1n\u00ed zp\u016fsobilo cokoli, u\u017e je mi to jedno a ty jsi mi taky ukraden\u00e1. Jednou jsem ti uv\u011b\u0159il a m\u00e1lem jsem Billa ztratil. A to kv\u016fli tob\u011b. J\u00e1 mu v\u011b\u0159im. V\u00edm, \u017ee takov\u00fd nen\u00ed. Zato ty jsi jen n\u011bjak\u00e1 svin\u011b, co mi l\u017ee celou tu dobu do o\u010d\u00ed, i kdy\u017e jsem t\u011b m\u011bl naprosto up\u0159\u00edmn\u011b r\u00e1d!“ Takhle jsem ho nikdy nevid\u011bl. Nikdy nikomu nedal facku, ani snad tolik nek\u0159i\u010del jako jen v\u010dera na m\u011b a te\u010f na ni. Nav\u00edc m\u011b za\u010dal br\u00e1nit, ale hodn\u011b br\u00e1nit. Je to od n\u011bj hezk\u00e9, jen\u2026 nechci, aby se roz\u010diloval, ne kv\u016fli mn\u011b.<\/em><\/div>\n

„Tome,“ \u0161eptnu a jemn\u011b ho chytnu za ruku. Nev\u011bd\u011bl jsem najednou, co \u0159\u00edct nebo ud\u011blat. Byl jsem v \u0161oku z toho, co se tu semlelo b\u011bhem p\u00e1r minut. I Yvonne na n\u011bj naprosto zara\u017een\u011b z\u00edrala, ale on mi ruku vyvl\u00e9kl a chytil ji za triko.<\/p>\n

„Je\u0161t\u011b jednou si tohle zkus a uvid\u00ed\u0161, co s tebou ud\u011blam,“ sykne na ni v\u00fdhru\u017en\u011b. Jeho hlas zn\u011bl ale opravdu tvrd\u011b a naprosto v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n

„A co mi asi chce\u0161 ud\u011blat, kdy\u017e ti nosim ty tvoje parchanty,“ zasm\u00e1la se Yvonne n\u00e1hle trpce. Vid\u011bl jsem, jak Tom semknul jej\u00ed triko v p\u011bstech a v\u00edc si ji tak k sob\u011b p\u0159it\u00e1hnul. Oh, to nebude dobr\u00e9. Tohle je hodn\u011b \u0161patn\u00fd.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d mysl\u00ed\u0161, \u017ee bych je z tebe nejd\u0159\u00edv vyp\u00e1ral,“ zavr\u010d\u00ed na ni. „A nejsou to \u017e\u00e1dn\u00fd parchanti, ty jedna odporn\u00e1 kurvo. Moji rodinu nikdo ni\u010dit nebude, je ti to jasn\u00fd? J\u00e1 si tohle vybudoval naprosto z ni\u010deho a kone\u010dn\u011b se mi za\u010d\u00edn\u00e1 plnit \u017eivotn\u00ed sen, tak\u017ee mi ho parazit jako ty nebude kurvit.“ Vyjukan\u011b jsem na n\u011b koukal, sna\u017eil jsem se b\u00fdt Tomovi na bl\u00edzku. Tohle nevypadalo nijak dob\u0159e.<\/div>\n
„Dost,“ vydechnu potichu. Zd\u00e1lo se, jako by se Tom zadrhl. Pomalu povolil a pustil ji.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ \u0161eptl a je\u0161t\u011b j\u00ed to triko upravil. Tos ani nemusel.<\/em><\/div>\n
„V\u00ed\u0161, co ty se\u0161? Odporn\u00fd monstrum! Padejte odtud!“ zak\u0159i\u010d\u00ed na n\u00e1s Yvonne. P\u00e1rkr\u00e1t jsem zamrkal a ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f k n\u00ed.<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 ho ur\u00e1\u017eet, o n\u011bj si hubu neot\u00edrej,“ syknu a zakrout\u00edm tro\u0161ku hlavou. „Uvid\u00edme se v nemocnici.“<\/div>\n
„P\u016fjdeme?“ zept\u00e1 se Tom n\u00e1hle ost\u00fdchav\u011b. Asi m\u00e1 pocit, \u017ee to p\u0159ehnal. Mo\u017en\u00e1 tro\u0161ku ano, ale ona to p\u0159ehnala taky.<\/em><\/div>\n
„Jo,“ p\u0159ik\u00fdvnu lehce hlavou a zhluboka se nadechnu. „Je mi to l\u00edto,“ dod\u00e1m ti\u0161e. Nic ne\u0159ekl, \u010dapl m\u011b za ruku a roze\u0161el se pry\u010d.<\/p>\n

„Jste oba dva odporn\u00fd zr\u016fdy! Ani si ty d\u011bti nezaslou\u017e\u00edte!“ zak\u0159i\u010dela za n\u00e1mi Yvonne.<\/div>\n

„Dr\u017e hubu, kr\u00e1vo!“ k\u0159ikl Tom nazp\u00e1tek, ale to u\u017e otev\u0159el vchodov\u00e9 dve\u0159e a rychle vy\u0161el. To jsem za n\u00edm u\u017e jen vyb\u011bhl, zav\u0159el dve\u0159e a \u0161el za n\u00edm. \u010cekal jsem, \u017ee to dopadne hodn\u011b \u0161patn\u011b, ale \u017ee a\u017e takhle, to ne. Vlastn\u011b jsem si hlavn\u011b nemyslel, \u017ee je to takov\u00e1 ubo\u017ea\u010dka, \u017ee bude d\u00e1l lh\u00e1t. Kdyby rad\u0161i p\u0159iznala chybu.<\/em><\/div>\n
„Po\u010dkej,“ chytnu se ho za ruku a dovedu ho rychle k autu, kde ho okam\u017eit\u011b pevn\u011b obejmu, sp\u00ed\u0161 ho k sob\u011b rovnou p\u0159itisknu.<\/div>\n
„Bille,“ vzlykne ti\u0161e, p\u0159i\u010dem\u017e si kolem m\u011b omot\u00e1 ruce. Nedok\u00e1zal jsem mu t\u00e9m\u011b\u0159 nic \u0159\u00edct, proto jsem jen soucitn\u011b zabru\u010del a p\u0159itiskl si ho na sebe.<\/div>\n
„Je to za n\u00e1mi, p\u0161\u0161\u0161t\u2026“<\/div>\n
„J\u00e1 dal \u017eensk\u00fd facku. Choval jsem se tak stra\u0161n\u011b,“ za\u010dal v\u0161ak n\u00e1hle plakat. „Odpus\u0165 mi to. Choval jsem se hrub\u011b,“ ot\u00edral se mi \u010delem o triko, jako by cht\u011bl hlavou bu\u0161it do zdi.<\/div>\n
„Uklidni se, \u0161\u0161\u0161, no tak,“ za\u0161ept\u00e1m a sjedu mu jemn\u011b po z\u00e1dech a p\u0159ivinu ho k sob\u011b. St\u00e1hl jsem kolem n\u011bj pa\u017ee o tro\u0161ku pevn\u011bji. „Ona se taky chovala \u0161patn\u011b, zaslou\u017eila si to. Nejsi takov\u00fd, prost\u011b jsi jen vybouchnul,“ ut\u011b\u0161oval jsem ho.<\/div>\n
„Ale jak ztichla, vi\u010f?“ popot\u00e1hnul nosem a p\u0159es slzy se na m\u011b usm\u00e1l.<\/div>\n
„Jo,“ \u0161eptnu a zvednu mu hlavi\u010dku. „D\u011bkuju, \u017ee mi v\u011b\u0159\u00ed\u0161 a \u017ee ses m\u011b zastal,“ po\u0161ept\u00e1m mu. A\u017e te\u010f mi doch\u00e1z\u00ed, jak moc se za m\u011b postavil. Bylo to od n\u011bj kr\u00e1sn\u00e9 a j\u00e1 si toho v\u00e1\u017e\u00edm.<\/em><\/div>\n
„U\u017e jednou jsem to pod\u011blal, kdy\u017e jsem j\u00ed v\u011b\u0159il,“ broukne. Mazliv\u011b se ot\u0159e nosem o m\u016fj a n\u00e1sledn\u011b m\u011b n\u011b\u017en\u011b l\u00edbne. To jsem mu bez jak\u00e9hokoli rozm\u00fd\u0161len\u00ed oplatil a pohladil ho po hlavi\u010dce.<\/div>\n
„Poj\u010f, a\u0165 na n\u00e1s ta hyena ne\u010dum\u00ed z okna,“ pousm\u011bju se. Sladce se zasm\u00e1l, sev\u0159el m\u011b pa\u017eemi a dlouze m\u011b pol\u00edbil.<\/div>\n
„Mmm,“ oplatil jsem mu to a potom ho u\u017e vt\u00e1hl do auta, abych j\u00ed nedal jedinou z\u00e1minku n\u00e1s vid\u011bt. Jen co jsem dosedl, p\u0159it\u00e1hl jsem si ho k sob\u011b a dlouze ho znovu pol\u00edbil. „Bude zase dob\u0159e,“ po\u0161ept\u00e1m ti\u0161e a pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i. Nerozd\u011bl\u00ed n\u00e1s nic, nedovol\u00edm to.<\/p>\n

TOM<\/p>\n

Sed\u011bli jsme s Billem na chodb\u011b p\u0159ed porodn\u00edm s\u00e1lem, kde pr\u00e1v\u011b rodila Yvonne. Na s\u00e1l s n\u00ed mohl pouze jeden z n\u00e1s. Cht\u011bl jsem vid\u011bt, jak lezou na sv\u011bt na\u0161e dv\u011b d\u011bti\u010dky, ale rad\u011bji jsem odm\u00edtl, proto\u017ee vid\u011bt v\u0161echno kolem jsem opravdu necht\u011bl. Porod mi sta\u010dilo vid\u011bt na z\u00e1kladce na videu a m\u011bl jsem z toho je\u0161t\u011b t\u00fdden st\u0159evn\u00ed ch\u0159ipku. Bill odm\u00edtl zase kv\u016fli tomu, \u017ee tam necht\u011bl b\u00fdt beze m\u011b, tak\u017ee jsme si nakonec nechali porod uj\u00edt a pouze jsme to v\u0161e poslouchali za dve\u0159mi.<\/div>\n

„Je\u0161t\u011b tla\u010dte, Yvonne! U\u017e m\u00e1me jednoho skoro venku!“ k\u0159i\u010del doktor.<\/div>\n
„Huaaaaaaaaaaaaa!“ je\u010dela Yvonne. Ah bo\u017ee, chud\u00e1k Yvonne. I p\u0159esto, co mi ud\u011blala, te\u010f mus\u00ed stra\u0161n\u011b trp\u011bt. Jak to asi bol\u00ed, kdy\u017e j\u00ed\u2026 ahm\u2026 vag\u00ednou lezou dv\u011b d\u011btsk\u00e9 hlavi\u010dky? Budu j\u00ed muset p\u0159in\u00e9st je\u0161t\u011b bonboni\u00e9ru. P\u0159ece jen to je matka na\u0161ich d\u011bt\u00ed.<\/em> Se zak\u0148u\u010den\u00edm jsem se kousl do rtu a schoval si hlavu pod Billovu ruku. Rvalo mi to u\u0161i.<\/div>\n
„P\u0159itla\u010dte! Te\u010f!“ povzbuzovala ji sestra. Yvonne znovu s hlasit\u00fdm za\u00fap\u011bn\u00edm zatla\u010dila. B\u011bhem p\u00e1r vte\u0159in se s\u00e1lem ozval d\u011btsk\u00fd pl\u00e1\u010d. To u\u017e jsem ztuhnul, av\u0161ak z\u00e1rove\u0148 zpozorn\u011bl.<\/p>\n

„Ah,“ vydechl Bill a jako by r\u00e1zem d\u00fdchat zcela p\u0159estal. Pod\u00edval se na m\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e se usm\u00e1l. „To\u2026 to je n\u00e1\u0161 drobe\u010dek,“ po\u0161eptal ti\u0161e a po tv\u00e1\u0159\u00edch se mu rozkut\u00e1lely slzy \u0161t\u011bst\u00ed. P\u0159ivinul se bl\u00ed\u017e ke mn\u011b a naprosto om\u00e1men\u011b mi tiskl ruku. Brou\u010dek m\u016fj, jak je \u0161\u0165astn\u00fd.<\/em> S \u00fasm\u011bvem jsem mu dal pusinku na krk, ale pot\u00e9 jsem se mu vysmekl a p\u0159isko\u010dil ke kulat\u00e9mu ok\u00fdnku ve dve\u0159\u00edch, j\u00edm\u017e bylo vid\u011bt do s\u00e1lu. Vid\u011bl jsem sest\u0159i\u010dku, jak dr\u017e\u00ed mali\u010dk\u00e9 miminko a nese ho om\u00fdt, zat\u00edmco se Yvonne sna\u017e\u00ed vytla\u010dit je\u0161t\u011b na\u0161e druh\u00e9 zlat\u00ed\u010dko. Nemohl jsem z toho mal\u00e9ho mil\u00e1\u010dka spustit pohled. Aaron, na\u0161e mal\u00fd \u0161t\u011bst\u00ed. Star\u0161\u00ed br\u00e1\u0161ka. Bo\u017ee, je tak n\u00e1dhern\u00fd.<\/em> Kdy\u017e jsem ov\u0161em vid\u011bl v\u0161echnu tu krev a placentu, \u017ealudek mi ud\u011blal kotrmelec a c\u00edtil jsem kysel\u00e9 \u0161\u0165\u00e1vy v krku. Rad\u011bji jsem zav\u0159el o\u010di a zhluboka se nadechl, na\u010de\u017e jsem se oto\u010dil k Billovi. Ten se ov\u0161em zvedl a do\u0161el ke mn\u011b, na\u010de\u017e m\u011b objal kolem pasu.<\/div>\n

„Ned\u00edvej se tam. Mus\u00edme po\u010dkat, bude to dobr\u00e9, uvid\u00ed\u0161,“ po\u0161eptal mi a l\u00edbnul m\u011b na tv\u00e1\u0159. \u017de by n\u011bjak\u00e9 z nich nemuselo b\u00fdt v po\u0159\u00e1dku, si ani nezkou\u0161\u00edm p\u0159ipou\u0161t\u011bt. Ob\u011b musej\u00ed b\u00fdt zdrav\u00e9 a v po\u0159\u00e1dku. Doktor to \u0159\u00edkal. Kdybych na takov\u00e9hle v\u011bci myslel, vzal bych si to moc do hlavy jako obvykle a bylo by to \u0161patn\u00fd.<\/p>\n

<\/em> „Ale pros\u00edm t\u011b, mn\u011b je blb\u011b z t\u00fd krve a placenty,“ p\u0159evr\u00e1t\u00edm o\u010di v sloup, ale zasm\u011bju se.<\/div>\n

„Aha,“ zasm\u011bje se se mnou a pohlad\u00ed m\u011b po z\u00e1dech. „Neum\u00edm si p\u0159edstavit, \u017ee bychom byli uvnit\u0159.“<\/div>\n
„Bleh,“ za\u0161kleb\u00edm se a nakr\u010d\u00edm nos. „Mn\u011b to sta\u010d\u00ed takhle p\u0159es sklo.“<\/div>\n
„To ti v\u011b\u0159\u00edm,“ vydechne a obejme m\u011b pevn\u011bji. Dal jsem mu pusinku na nos a v tichosti vy\u010dk\u00e1val, dokud se kone\u010dn\u011b neozval dal\u0161\u00ed d\u011btsk\u00fd pl\u00e1\u010d. Te\u010f u\u017e tam plakala dv\u011b miminka. Bo\u017ee m\u016fj, d\u00edkybohu. Na\u0161e prdelky jsou na sv\u011bt\u011b.<\/em> V o\u010d\u00edch m\u011b za\u0161t\u00edpaly slzy, ale i p\u0159esto jsem se p\u0159inutil pod\u00edvat do s\u00e1lu, jak doktor pr\u00e1v\u011b vyndal druh\u00e9 miminko. Jen uka\u017e sv\u011btu, jak um\u00ed\u0161 p\u011bkn\u011b plakat, zlat\u00ed\u010dko.<\/em><\/div>\n
„To je m\u016fj Nathaniel,“ \u0161eptnu a rychle si ot\u0159u se sm\u00edchem slzy. Bill se hned pod\u00edval tak\u00e9.<\/div>\n
„Bo\u017ee,“ vydechne. Mali\u010dko se o dve\u0159e rukou zap\u0159el, jako kdyby se mu cht\u011blo omdl\u00edt. „Aaron a Nathaniel,“ po\u0161eptal. Pohladil jsem ho po ruce a propletl na\u0161e prsty. Cht\u011blo se mi bre\u010det, av\u0161ak z\u00e1rove\u0148 k\u0159i\u010det \u0161t\u011bst\u00edm. Sest\u0159i\u010dka u\u017e \u0161la Nathaniela tak\u00e9 om\u00fdt, zat\u00edmco Aaron u\u017e byl zabalen\u00fd.<\/div>\n
„Bo\u017ee,“ \u0161eptnu tak\u00e9 a zavzlyk\u00e1m, i kdy\u017e se neust\u00e1le usm\u00edv\u00e1m. „Jsou tak n\u00e1dhern\u00ed. Vid\u00ed\u0161-vid\u00ed\u0161 je? Jak-jak\u2026 Proboha,“ rozbre\u010del jsem se a p\u0159itisknul se k n\u011bmu. A\u017e te\u010f mi to v\u0161echno doch\u00e1z\u00ed. Yvonne porodila a na\u0161i dva drobe\u010dkov\u00e9 jsou na sv\u011bt\u011b, na\u0161e dvoj\u010d\u00e1tka Aaron a Nathaniel. Kone\u010dn\u011b budu m\u00edt svoje vlastn\u00ed d\u011bti, svoje miminka\u2026 a s Billem. Proboha, tohle u\u017e nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd sen ani p\u0159edstavy, tohle je sen, kter\u00fd se mi splnil. A\u0165 se nevzbud\u00edm. Nesm\u00edm se vzbudit. Tohle se opravdu d\u011bje.<\/em> Hned se ke mn\u011b p\u0159ivinul, objal m\u011b a zak\u0148u\u010del.<\/div>\n
„Ani mi to nedoch\u00e1z\u00ed, po\u0159\u00e1d mi to nedo\u0161lo,“ \u0161eptl. Sly\u0161el jsem v jeho hlase, jak za\u010dal v\u00e1\u017en\u011b plakat. Byl dojat\u00fd, rozechv\u011bl\u00fd a snad i p\u0159ecitliv\u011bl\u00fd stejn\u011b jako j\u00e1. „Jsou p\u0159ekr\u00e1sn\u00ed a na\u0161i.“ Nedok\u00e1zal jsem nic jin\u00e9ho, ne\u017e mu to jen odsouhlasit.<\/p>\n

Pak u\u017e nastal zmatek. Yvonne p\u0159evezli na l\u016f\u017eko a dvoj\u010data na kontrolu k doktorovi. Jenom kr\u00e1tce jsme za n\u00ed za\u0161li, abychom se zeptali, jak se m\u00e1 a pod\u011bkovali j\u00ed. Nem\u011bli jsme, co v\u00edc j\u00ed \u0159\u00edct. Mohla se s nimi je\u0161t\u011b po kontrole vid\u011bt a krmit je po cel\u00e9 3, 4 nebo 5 dn\u00ed podle jejich stavu. Z porodnice u\u017e si je ov\u0161em odneseme dom\u016f my. Rozlou\u010dili jsme se s n\u00ed a pot\u00e9 se p\u0159esunuli k m\u00edstnosti, kam dvoj\u010data ulo\u017eili do inkub\u00e1tor\u016f. Pr\u00fd je sem daj\u00ed po zbytek dne, aby si trochu p\u0159ivykli na tohle prost\u0159ed\u00ed a a\u017e potom je daj\u00ed mezi ostatn\u00ed miminka do box\u016f. Oni ov\u0161em jako\u017eto dvoj\u010data m\u011bli v\u0161echno spole\u010dn\u00e9. Necht\u011bli je od sebe odtrhnout, za co\u017e jsme byli vd\u011b\u010dn\u00ed. Ani my je necht\u011bli rozd\u011blit. Kdy\u017e je odpoledne p\u0159enesli do boxu, na n\u011bj\u017e jsme m\u011bli dobr\u00fd v\u00fdhled, post\u00e1vali jsme tam a neust\u00e1le se nad nimi rozpl\u00fdvali alespo\u0148 dv\u011b hodiny. A pak kdy\u017e ti na\u0161i drobe\u010dci usnuli zapleten\u00ed do sebe s hlavi\u010dkami u sebe, zase jsme s Billem za\u010dali bulet jako dv\u011b p\u0159ecitliv\u011bl\u00fd t\u011bhule. Musel na n\u00e1s b\u00fdt opravdu tragick\u00fd pohled.<\/div>\n

Tak to \u0161lo den co den. Denn\u011b jsme tam byli u nich v nemocnici, dohl\u00ed\u017eeli na n\u011b a v ur\u010dit\u00fdch dob\u00e1ch jsme si je mohli i chovat a zkou\u0161et si je nakrmit speci\u00e1ln\u00edm ml\u00e9kem, kter\u00e9 jim budeme d\u00e1vat m\u00edsto Yvonnina mate\u0159sk\u00e9ho.<\/p>\n

autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mischy & Turmawenne BILL R\u00e1no jsme se probudili s Tomem zhruba stejn\u011b. Zase se mi tedy naskytl pohled na to nejrozko\u0161n\u011bj\u0161\u00ed stvo\u0159en\u00ed. Spole\u010dn\u011b jsme vstali, v klidu si ud\u011blali rann\u00ed hygienu a tak\u00e9 se spole\u010dn\u011b nasn\u00eddali. Sna\u017eil jsem se, aby tu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[555],"tags":[],"class_list":["post-4695","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-our-life"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4695","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4695"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4695\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4695"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4695"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4695"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}