{"id":4696,"date":"2013-09-08T18:00:00","date_gmt":"2013-09-08T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4682"},"modified":"2013-09-08T18:00:00","modified_gmt":"2013-09-08T17:00:00","slug":"815-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/09\/08\/815-3\/","title":{"rendered":"#815 3."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Prvn\u00ed z mnoha<\/p>\n

<\/strong> Tom nem\u011bl ani pon\u011bt\u00ed, co dne\u0161ek p\u0159inese. Nev\u011bd\u011bl, jestli to, co pl\u00e1noval, byl dobr\u00fd n\u00e1pad nebo ne, ale musel n\u011bjak<\/em> uspokojit svou zv\u011bdavost a nikdo tady mu necht\u011bl d\u00e1t odpov\u011bdi. Sna\u017eil se je\u0161t\u011b mluvit s Andreasem o 815, ale ten ho odbyl a \u0159ekl mu, aby se neptal.<\/div>\n

Tak\u017ee se do toho musel Tom pustit s\u00e1m, musel to v\u011bd\u011bt a vid\u011bt toho \u010dlov\u011bka s\u00e1m. Tom byl v\u017edycky takov\u00fd, lid\u00e9 mu mohli \u0159\u00edct o \u010demkoliv, kolik detail\u016f cht\u011bli, a on si to v\u017edycky musel ov\u011b\u0159it s\u00e1m. Nev\u011b\u0159il v informace z druh\u00e9 ruky.<\/p>\n

I kdy\u017e mo\u017en\u00e1 mluvit s v\u011bzn\u011bm nebyl dobr\u00fd n\u00e1pad. Vzhledem k tomu, \u017ee Georg \u0159\u00edkal, \u017ee nen\u00ed ment\u00e1ln\u011b stabiln\u00ed a Tom necht\u011bl riskovat t\u00edm, \u017ee by ud\u011blal n\u011bco \u0161patn\u011b, kdyby s n\u00edm mluvil. Nejsp\u00ed\u0161 se na n\u011bj jen pod\u00edv\u00e1 skrz m\u0159\u00ed\u017ee.<\/p>\n

T\u0159icetiminutov\u00e1 pauza na ob\u011bd dala Tomovi \u010das lehce vyj\u00edt a\u017e nahoru, ani\u017e by si ho n\u011bkdo v\u0161iml. Pro\u0161el dve\u0159mi po schodech do druh\u00e9ho patra a pokra\u010doval d\u00e1l. Kdy\u017e do\u0161el do t\u0159et\u00edho patra, musel si d\u00e1t pauzu na d\u00fdch\u00e1n\u00ed. Tahle star\u00e1 budova by m\u011bla opravdu investovat do v\u00fdtahu, pomyslel si, kdy\u017e pokra\u010doval.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Kdy\u017e do\u0161el do \u010dtvrt\u00e9ho patra, d\u00fdchal h\u016f\u0159, ne\u017e si p\u0159iznal. Otev\u0159el t\u011b\u017ek\u00e9 dve\u0159e a ve\u0161el do chodby. Nebyla moc dlouh\u00e1, na ka\u017ed\u00e9 stran\u011b bylo jen patero dve\u0159\u00ed a v\u0161echny byly od sebe celkem daleko. St\u011bny byly nat\u0159en\u00e9 \u0161edou lesklou barvou a nevypadaly zrovna sympaticky, i kdy\u017e asi ani nemusely.<\/div>\n
Vzpomn\u011bl si, \u017ee cela \u010d\u00edsla 815 byla daleko, posledn\u00ed nebo p\u0159edposledn\u00ed dve\u0159e.<\/div>\n
Na ka\u017ed\u00fdch dve\u0159\u00edch od cely bylo mal\u00e9 ok\u00e9nko chr\u00e1n\u011bn\u00e9 p\u011bti tlust\u00fdmi m\u0159\u00ed\u017eemi a Tom do n\u011bjak\u00fdch z nich p\u0159i ch\u016fzi nakukoval.<\/div>\n
V\u011bzni uvnit\u0159 spali, \u010detli si, nebo se d\u00edvali na televizi. Pod n\u011bkter\u00fdmi z dve\u0159\u00ed vid\u011bl blikaj\u00edc\u00ed sv\u011btla.<\/div>\n
Tom byl p\u0159ekvapen\u00fd, jak uvoln\u011bn\u00e1<\/em> atmosf\u00e9ra panovala uvnit\u0159. Byl si jist\u00fd, \u017ee kdyby byl zam\u010den\u00fd v tak mal\u00e9 m\u00edstnosti t\u0159eba na rok, ur\u010dit\u011b by se zbl\u00e1znil a lezl po zdech. Ale tihle lid\u00e9 vypadali, jako by s t\u00edm byli naprosto v pohod\u011b.<\/p>\n

Brzy do\u0161el ke dve\u0159\u00edm 32, k t\u011bm s extra z\u00e1mkem. Zhluboka se nadechl a pod\u00edval se p\u0159es m\u0159\u00ed\u017ee dovnit\u0159. Nebyla zapnut\u00e1 televize ani sv\u011btla, jen p\u0159irozen\u00e9 sv\u011btlo, kter\u00e9 skrz z\u00e1clony vch\u00e1zelo dovnit\u0159.<\/div>\n

Tomovy o\u010di si pomalu zvykly na st\u0159\u00edb\u0159it\u00e9 sv\u011btlo, kter\u00e9 bylo uvnit\u0159 m\u00edstnosti, a jeho o\u010di spo\u010dinuly na shrben\u00e9 siluet\u011b sed\u00edc\u00ed na \u017eidli u mal\u00e9ho d\u0159ev\u011bn\u00e9ho stolu. 815 p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl prost\u0159edn\u00ed\u010dkem po vzoru ze d\u0159eva, druhou rukou si podp\u00edral bradu. Vypadal neuv\u011b\u0159iteln\u011b znud\u011bn\u011b a nezd\u00e1lo se, \u017ee by v\u011bd\u011bl o tom, \u017ee tu Tom stoj\u00ed a pozoruje ho. Vlasy mu visely p\u0159es obli\u010dej, blokovaly Toma z jeho perifern\u00edho vid\u011bn\u00ed.<\/p>\n

Tom tam jen st\u00e1l, prost\u011b z\u00edral. Nedok\u00e1zal vid\u011bt, co bylo to nebezpe\u010d\u00ed. Ten mlad\u00edk byl vysok\u00fd, ale p\u0159esto tak mal\u00fd<\/em>, k\u0159ehk\u00fd, nemohl v\u00e1\u017eit v\u00edc ne\u017e 45 kilo. Sakra. Tom skoro z\u0159eteln\u011b vid\u011bl jeho p\u00e1te\u0159 prokukuj\u00edc\u00ed skrz slab\u00fd materi\u00e1l oran\u017eov\u00e9 ko\u0161ile, kterou m\u011bl na sob\u011b. Tak\u017ee pokud nebyl mistr v jedech a jejich tajn\u00e9m pod\u00e1v\u00e1n\u00ed lidem, Tom nech\u00e1pal, co s n\u00edm tak mohlo b\u00fdt.<\/p>\n

Byl n\u00e1siln\u011b vytr\u017een ze sv\u00fdch my\u0161lenek, kdy\u017e 815 pra\u0161til levou rukou do stolu, ostr\u00fd zvuk se rozlehl celou m\u00edstnost\u00ed.<\/p>\n

„Pl\u00e1nuje\u0161 tam st\u00e1t cel\u00fd den? Za\u010d\u00edn\u00e1 mi to j\u00edt na nervy.“<\/p>\n

Tom se musel rozhl\u00e9dnout, jestli 815 opravdu promluvil na n\u011bj, proto\u017ee se ani o kousek nepohnul. Hlavu m\u011bl st\u00e1le sklon\u011bnou a ruce polo\u017een\u00e9 na stole. Jeho jedin\u00fd pohyb bylo pomal\u00e9 zved\u00e1n\u00ed a kles\u00e1n\u00ed zad, kdy\u017e d\u00fdchal. Nikdo jin\u00fd tu nebyl, \u017e\u00e1dn\u00ed jin\u00ed v\u011bzni koukaj\u00edc\u00ed ven, tak\u017ee to muselo b\u00fdt na n\u011bj. Tom p\u0159istoupil trochu bl\u00ed\u017e ke dve\u0159\u00edm, znepokojen\u00fd.<\/div>\n

Ne\u017e mohl vymyslet, co by \u0159ekl, 815 trochu oto\u010dil hlavu, uk\u00e1zalo se jedno jeho oko zpod ofiny. V tom \u0161eru vypadalo naprosto \u010dern\u00e9.<\/p>\n

„Nos\u00ed\u0161 j\u00eddlo nebo l\u00e9ky?“ zeptal se, zn\u011bl stejn\u011b znud\u011bn\u011b, jak vypadal.<\/div>\n

Tom zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ne, jsem\u2026“<\/div>\n
V\u011bze\u0148 pomalu p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Ch\u00e1pu. P\u0159i\u0161el ses na m\u011b pod\u00edvat, co? Prohl\u00eddnout si m\u011b.“ Op\u0159el se a zvedl hlavu, pomalu se pod\u00edval na Tom\u016fv obli\u010dej. Tom byl p\u0159ekvapen\u00fd, kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee m\u00e1 o\u010di \u010dern\u011b or\u00e1movan\u00e9. Jak to bylo mo\u017en\u00e9, to netu\u0161il. „Oh, to jsi ty,“ \u0159ekl 815 pomalu, na tv\u00e1\u0159i se mu zjevil \u00fa\u0161klebek. „A je to uhl\u00ed, mimochodem,“ dodal, jako by \u010detl jeho mysl. „Ob\u010das se mi n\u011bjak\u00e9 dostane pod ruku. Mus\u00edm si s t\u00edm vysta\u010dit.“ Pokr\u010dil rameny.<\/p>\n

Tom tam jen st\u00e1l, d\u00edval se na n\u011bj. Ot\u00e1zky v n\u011bm ho\u0159ely jako ohe\u0148, ho\u0159el touhou v\u011bd\u011bt<\/em>. Tomovi ten kluk nep\u0159ipadal jako psychopat, ale pak tu bylo n\u011bco v jeho hlase, z \u010deho mu st\u00e1ly chloupky na krku hr\u016fzou. Ale kdyby p\u0159eci byl ment\u00e1ln\u011b nemocn\u00fd, nebyl by ve v\u011bzen\u00ed, ale v bl\u00e1zinci, ne?<\/p>\n

„Tak\u017ee?“ \u0159ekl 815, nakr\u010dil obo\u010d\u00ed. „P\u016fjde\u0161 d\u00e1l?“<\/div>\n

Tomovi spadla \u010delist. Nemohl\u2026 neud\u011blal by to\u2026 nemohl j\u00edt prost\u011b dovnit\u0159<\/em>. To bylo proti mor\u00e1ln\u00edm i pracovn\u00edm pravidl\u016fm. Nebyl n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edk, neznal ho. Nev\u011bd\u011bl \u010deho je schopn\u00fd, \u0161eptal mu hlas v hlav\u011b, ale rozhodl se ho ignorovat.<\/div>\n
Proti tomu v\u0161emu, Tom byl p\u0159ekvapen, kdy\u017e s\u00e1m sebe p\u0159istihl p\u0159i tom, jak se prob\u00edr\u00e1 kl\u00ed\u010di, dokud nena\u0161el ten spr\u00e1vn\u00fd; ne\u017e si to uv\u011bdomil, byl odem\u010den\u00fd z\u00e1mek, pak ten extra a nakonec ten nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed.<\/p>\n

Dve\u0159e byly otev\u0159en\u00e9, ale on nep\u0159ekro\u010dil pr\u00e1h. Bylo nejlep\u0161\u00ed dr\u017eet si odstup, dokud se nedozv\u00ed, co p\u0159esn\u011b od n\u011bj chce.<\/div>\n

815 se velmi pomalu zvedl na nohy. Zd\u00e1lo se, jako by v\u0161echno, co d\u011blal, d\u011blal pomalu a uv\u00e1\u017een\u011b, s lehkost\u00ed a sebejistotou. P\u0159e\u0161el k Tomovi, hlavu zv\u011bdav\u011b naklon\u011bnou. Nejsp\u00ed\u0161 tu byla zv\u011bdavost na obou stran\u00e1ch. Jak p\u0159i\u0161el bl\u00ed\u017e, mal\u00e1 \u010d\u00e1st Tomovy mysli si musela p\u0159iznat, \u017ee na kluka v\u016fbec nevypad\u00e1 \u0161patn\u011b. M\u011bl dlouh\u00e9, \u010dern\u00e9 vlasy a vypadaly, \u017ee je o n\u011b dob\u0159e postar\u00e1no, i kdy\u017e je ve v\u011bzen\u00ed. Nebyly uhlazen\u00e9, ale ani \u0161pinav\u00e9.<\/div>\n
Jeho makeup zbl\u00edzka opravdu vypadal jako uhl\u00ed, rozmazan\u00fd a neprecizn\u00ed.<\/p>\n

„No,“ \u0159ekl 815. „Ty jsi Tom?“<\/div>\n

„Jak si\u2026?“ za\u010dal Tom, ne\u017e si vzpomn\u011bl na svou jmenovku na hrudn\u00edku a p\u0159ipadal si hloup\u011b. „Oh.“<\/div>\n
„Nejsme ta nejost\u0159ej\u0161\u00ed pastelka v pen\u00e1le, co?“ \u0159ekl 815 s \u00fa\u0161klebkem. O\u010di mu probleskly kolem Toma skrz otev\u0159en\u00e9 dve\u0159e a na chv\u00edli se jeho o\u010di zalily z\u00e1jmem, ale pak zamrkal a bylo to pry\u010d. „Nech\u00e1\u0161 dve\u0159e takhle otev\u0159en\u00e9? Uv\u011bdomuje\u0161 si, \u017ee bych t\u011b mohl napadnout a ut\u00e9ct?“<\/div>\n
Tom urychlen\u011b zav\u0159el dve\u0159e a zablokoval je sv\u00fdm t\u011blem. Bo\u017ee, byl idiot.<\/p>\n

„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvl 815. „Necht\u011bl bys to m\u00edt v z\u00e1znamech hned prvn\u00ed t\u00fdden. P\u0159edstav si ty titulky: Nov\u00fd str\u00e1\u017en\u00edk nechal psychopata ut\u00e9ct z v\u011bzen\u00ed<\/em>.“ Proto\u010dil o\u010di. „Ne moc dobr\u00e9 pro kari\u00e9ru, \u0159ekl bych.“<\/div>\n

„Nezd\u00e1\u0161 se mi jako psychopat.“<\/div>\n
815 se uchechtl a oto\u010dil se, p\u0159e\u0161el d\u00e1l do m\u00edstnosti k oknu. Tom z\u016fstal st\u00e1t tam, kde byl, byl p\u0159ipraven\u00fd slo\u017eit ho k zemi, kdyby se rozhodl b\u011b\u017eet ke dve\u0159\u00edm.<\/p>\n

„Jsi se sv\u00fdm \u00fasudkem rychl\u00fd,“ \u0159ekl 815 a znovu se oto\u010dil, obo\u010d\u00ed m\u011bl zvednut\u00e9 p\u0159ekvapen\u00edm nebo pobaven\u00edm. „Nem\u011bl by sis b\u00fdt tak jist\u00fd, Tome.“<\/div>\n

Tom se ost\u0159e nadechl, kdy\u017e se obli\u010dej 815, nebo sp\u00ed\u0161 jeho v\u00fdraz, ve vte\u0159in\u011b zm\u011bnil. Drasticky. Od p\u0159ekvapen\u011b pobaven\u00e9ho do temn\u00e9ho a hroziv\u00e9ho. Hlavu m\u011bl nahnutou dop\u0159edu, vlasy mu padaly p\u0159es p\u016flku obli\u010deje a Tom uvid\u011bl slab\u00fd \u00fa\u0161klebek, ten sam\u00fd, co m\u011bl p\u0159ede\u0161l\u00e9ho dne na chodb\u011b.<\/p>\n

Ne\u017e si Tom dok\u00e1zal p\u0159ivodit infarkt, 815 zvedl hlavu a v\u0161echna temnota byla pry\u010d, nahrazena\u2026 n\u011b\u010d\u00edm jin\u00fdm. V\u011bze\u0148 vydechl a oto\u010dil se, zalo\u017eil ruce.<\/p>\n

Tom tak\u00e9 vydechl, \u00falevou. Bo\u017ee, tohle bylo fakt d\u011bsiv\u00e9. Co to bylo? Nechal to b\u00fdt a zam\u011bstnal se prohl\u00ed\u017een\u00edm si cely, sna\u017eil se zapomenout na v\u0161echno, co se stalo. U prav\u00e9 zdi v rohu byla postel. Byla mal\u00e1 a jej\u00ed r\u00e1m byl ze stejn\u00e9ho d\u0159eva jako st\u016fl a \u017eidle. Ze\u010f s oknem byla z na\u010dervenal\u00fdch cihel, zat\u00edmco ostatn\u00ed byly stejn\u00e9 barvy jako chodba. Krom\u011b postele, stolu a \u017eidl\u00ed, jedin\u00fd dal\u0161\u00ed n\u00e1bytek byla d\u0159ev\u011bn\u00e1 \u0161atn\u00ed sk\u0159\u00ed\u0148 a star\u00e1 televize.<\/div>\n

Kdy\u017e se bl\u00ed\u017ee zad\u00edval na postel, Tom c\u00edtil, jak se mu chloupky na krku znovu naje\u017eily. R\u00e1m postele a \u010delo bylo pokryt\u00e9 \u0161kr\u00e1banci, ne jen n\u011bjak\u00fdmi, ale n\u011bco odpo\u010d\u00edt\u00e1valy. Dny, uv\u011bdomil si. A bylo jich tady tak mnoho.<\/em> Byly po cel\u00e9 posteli, vypadalo to, jako by ji napadlo n\u011bjak\u00e9 divok\u00e9 zv\u00ed\u0159e. Tom se cht\u011bl zeptat, jak dlouho tu je, proto\u017ee byl tak mlad\u00fd<\/em>.<\/p>\n

V\u011bze\u0148 se oto\u010dil a n\u00e1sledoval Tom\u016fv pohled k posteli. Oba se na ni chv\u00edli d\u00edvali, ne\u017e se Tom oto\u010dil \u010delem k v\u011bzni.<\/div>\n

„Kolik jich tam je?“<\/div>\n
V\u011bz\u0148ovy temn\u00e9 o\u010di byly st\u00e1le na posteli. „949,“ \u0159ekl. „Dva roky, sedm m\u011bs\u00edc\u016f a \u0161est dn\u00ed. P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm o tom, \u017ee si \u0159eknu o dort, a\u017e jich bude tis\u00edc. Co mysl\u00ed\u0161? Chce\u0161 p\u0159ij\u00edt na m\u016fj ve\u010d\u00edrek?“<\/p>\n

Tom se na n\u011bj tup\u011b d\u00edval. P\u0159ipadal mu s t\u00edm v\u0161\u00edm tak v pohod\u011b, \u017ee ho to vlastn\u011b a\u017e d\u011bsilo. Nev\u011bd\u011bl p\u0159esn\u011b, jak to je; myslel to v\u00e1\u017en\u011b, nebo jen \u017eertoval? Tom za\u010d\u00ednal ch\u00e1pat, pro\u010d si na n\u011bj lid\u00e9 d\u00e1vali pozor, kapala z n\u011bj hr\u016fza. St\u00e1le si ale nebyl jist\u00fd, pro\u010d by m\u011bl b\u00fdt 815 n\u011bjak nebezpe\u010dn\u00fd pro ostatn\u00ed.<\/div>\n

„Oh, no tak,“ \u0159ekl v\u011bze\u0148 a zalo\u017eil ruce. „Alespo\u0148 m\u011b pobav.“<\/div>\n
Tom nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, co tomu \u010dlov\u011bku \u0159\u00edct. Ukon\u010dil to s „Jo, jasn\u011b.“<\/div>\n
„Skv\u011ble!“ zazubil se 815, i kdy\u017e se jeho \u00fasm\u011bv k o\u010d\u00edm nedostal.<\/p>\n

autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
original<\/span><\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: BrokenMirror Prvn\u00ed z mnoha Tom nem\u011bl ani pon\u011bt\u00ed, co dne\u0161ek p\u0159inese. Nev\u011bd\u011bl, jestli to, co pl\u00e1noval, byl dobr\u00fd n\u00e1pad nebo ne, ale musel n\u011bjak uspokojit svou zv\u011bdavost a nikdo tady mu necht\u011bl d\u00e1t odpov\u011bdi. Sna\u017eil se je\u0161t\u011b mluvit s Andreasem o<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[563],"tags":[],"class_list":["post-4696","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-815-by-brokenmirror"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4696","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4696"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4696\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4696"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4696"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4696"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}