{"id":4706,"date":"2013-09-06T15:00:00","date_gmt":"2013-09-06T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4692"},"modified":"2013-09-06T15:00:00","modified_gmt":"2013-09-06T14:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-ii-25","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/09\/06\/zeiten-andern-dich-ii-25\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich II 25."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Po v\u011bt\u0161inu noci nejsem schopn\u00fd zav\u0159\u00edt o\u010di a p\u0159en\u00e9st se do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f, proto\u017ee jedin\u00e9, co se mi v\u017edy v polosp\u00e1nku vybav\u00ed, je jen a jen Patrick. M\u00e1m pocit, \u017ee u\u017e moje t\u011blo nedok\u00e1\u017ee vyprodukovat v\u00edce tekutin na slzy, a i p\u0159es to ty hork\u00e9 slan\u00e9 nep\u0159\u00edtelkyn\u011b poc\u00edt\u00edm v\u017edy st\u00e9kat po m\u00e9 tv\u00e1\u0159i.
A\u017e kdy\u017e r\u00e1no do m\u00e9ho pokoje vejde vizita, dojde mi, \u017ee jsem p\u0159eci jen v n\u011bjak\u00e9 \u010d\u00e1sti noci usnout musel. Jak se to ale poda\u0159ilo, je z\u00e1hada. Opatrn\u011b odpov\u00edd\u00e1m na v\u0161ete\u010dn\u00e9 ot\u00e1zky l\u00e9ka\u0159\u016f, kte\u0159\u00ed stoj\u00ed svorn\u011b kolem m\u00e9 postele a nespou\u0161t\u011bj\u00ed ze mne sv\u016fj zrak. Okam\u017eit\u011b ale, jak opust\u00ed op\u011bt tuto m\u00edstnost, poc\u00edt\u00edm tu t\u011b\u017ekost na m\u00fdch v\u00ed\u010dk\u00e1ch, a b\u011bhem vte\u0159iny upadnu do sp\u00e1nku znovu.<\/p>\n

O n\u011bco pozd\u011bji ale donut\u00ed n\u011bco m\u00e9 o\u010di op\u011bt otev\u0159\u00edt. To sice provedu, ale jen m\u00edrn\u011b, a intuitivn\u011b pohled sto\u010d\u00edm jedn\u00edm sm\u011brem, abych spat\u0159il Gordona, kter\u00fd se lehce op\u00edr\u00e1 o vedlej\u0161\u00ed postel. Jakmile se ale st\u0159etne m\u016fj pohled s t\u00edm jeho, odstr\u010d\u00ed se od postele a s \u00fasm\u011bvem dojde do bezprost\u0159edn\u00ed bl\u00edzkosti postele m\u00e9.
„Dobr\u00e9 r\u00e1no. Necht\u011bl jsem t\u011b budit, klidn\u011b spi d\u00e1l. Jen jsem t\u011b cht\u011bl vid\u011bt,“ za\u0161ept\u00e1.
„To nevad\u00ed,“ zavrt\u00edm okam\u017eit\u011b hlavou a pokus\u00edm se dokonce prot\u00e1hnout, abych snad p\u0159elstil sv\u00e9 t\u011blo, \u017ee je dostate\u010dn\u011b vyspal\u00e9, a\u010dkoliv od vizity ub\u011bhla teprve hodina a p\u016fl. „Pro\u010d \u0161ept\u00e1\u0161?“ zept\u00e1m se trochu nech\u00e1pav\u011b, a p\u0159es to tak\u00e9 \u0161eptem. Gordon ale nic ne\u0159ekne, a jen hlavou lehce pokyne do rohu m\u00edstnosti. Jsem donucen se z postele pozvednout, abych m\u011bl \u0161anci dohl\u00e9dnout jeho sm\u011brem, a proto se podep\u0159u v lokti a nat\u00e1hnu krk. \u017de by mi p\u0159id\u011blili spolu le\u017e\u00edc\u00edho na pokoj?<\/p>\n<\/div>\n

\n
Jakmile ale spat\u0159\u00edm osobu sp\u00edc\u00ed vt\u011bsnanou do nemocni\u010dn\u00edho k\u0159esla v rohu m\u00e9ho pokoje, opadne ze mne jak\u00e9si nap\u011bt\u00ed. Tak se p\u0159eci jen vr\u00e1til. Tom, podep\u00edraj\u00edc\u00ed si hlavu rukou, op\u0159enou o op\u011bradlo k\u0159esla, vypad\u00e1, \u017ee je zcela pohlcen tvrd\u00fdm sp\u00e1nkem.
„Jak to, \u017ee sp\u00ed tady?“ sto\u010d\u00edm pohled na Gordona u\u017e s automaticky zti\u0161en\u00fdm hlasem.
„To nev\u00ed nikdo.“
„Nev\u00ed nikdo? V kolik p\u0159i\u0161el? Byl jsem r\u00e1no vzh\u016fru, musel bych si ho v\u0161imnout.“
„Je pr\u00fd v nemocnici u\u017e od p\u016fl t\u0159et\u00ed v noci. Ptal jsem se sest\u0159i\u010dky. Pr\u00fd mu nab\u00edzeli postel, ale necht\u011bl, tak mu, a\u010d to moc nepovoluj\u00ed, dovolili p\u0159espat na voln\u00e9 posteli tady u tebe, ale jak vidno, asi je mu k\u0159eslo milej\u0161\u00ed.“
„P\u016fl t\u0159et\u00ed,“ vydechnu jen. Co, proboha, d\u011blal do p\u016fl t\u0159et\u00ed do r\u00e1na? V\u0161imnu si na jeho rtu drobn\u00e9ho fl\u00ed\u010dku. Je to krev? A co se skr\u00fdv\u00e1 pod drobnou n\u00e1plast\u00ed nad jeho obo\u010d\u00edm? S v\u00fddechem se zamra\u010d\u00edm.
„To k\u0159eslo vypad\u00e1 nepohodln\u011b. A m\u011bl by sis na n\u011bj d\u00e1t v\u011bt\u0161\u00ed pozor. Jsem tady asi hodinu, a kv\u016fli n\u011bmu, kv\u016fli starosti o n\u011bj, nav\u0161t\u011bvuj\u00ed sest\u0159i\u010dky tenhle pokoj \u010dast\u011bji, ne\u017e aby se zaj\u00edmali o tebe,“ se zasm\u00e1n\u00edm slo\u017e\u00ed ruce na prsou. Jen se uchechtnu a zase se polo\u017e\u00edm.
„To m\u011b nep\u0159ekvapuje,“ utrous\u00edm pak, my\u0161lenkami jen na tom, co se proboha stalo dne\u0161n\u00ed noc, a jak to, \u017ee nev\u00edm, \u017ee je tu Tom u\u017e p\u016fl noci a r\u00e1na se mnou. „Jak se m\u00e1 Nelly?“ p\u0159em\u016f\u017eu se pak p\u0159eci jen na \u00fasm\u011bv.<\/p>\n

Po p\u016fl hodin\u011b, co Gordon musel odjet do pr\u00e1ce, kone\u010dn\u011b Tom otev\u0159e o\u010di a j\u00e1 se alespo\u0148 nec\u00edt\u00edm v pokoji u\u017e zase tak \u00fapln\u011b s\u00e1m. Vsed\u011b ho s m\u00edrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem pozoruji. Zam\u017eour\u00e1 do m\u00edstnosti, trochu zmaten\u011b se rozhl\u00e9dne a pak kone\u010dn\u011b nech\u00e1 sv\u016fj pohled st\u0159etnout s t\u00edm m\u00fdm.
„Vr\u00e1til ses,“ vydechnu okam\u017eit\u011b s prvn\u00edmi slovy, kter\u00e1 jedin\u00e1 mne pr\u00e1v\u011b napadaj\u00ed. Chvili\u010dku d\u00e9le mi op\u011btuje ml\u010dky jen pohled do o\u010d\u00ed, ne\u017e vstane z k\u0159esla, le\u010d lehce zmaten\u011b, a dojde a\u017e ke mn\u011b.
„Ne\u0159ekl jsem, \u017ee se nevr\u00e1t\u00edm.“
„Kde jsi byl?“ zept\u00e1m se ho s nad\u011bj\u00ed, \u017ee alespo\u0148 tentokr\u00e1t usly\u0161\u00edm odpov\u011b\u010f.
„Bille,“ vydechne a lehce si p\u0159ilo\u017e\u00ed dla\u0148 na obli\u010dej, aby si prsty promnul o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka, „v\u00edm, \u017ee to ud\u011blal Patrick.“ P\u0159i vysloven\u00ed toho jm\u00e9na, obsa\u017een\u00e9ho v t\u00e9to v\u011bt\u011b, mi po t\u011ble p\u0159ejede ledov\u00fd mr\u00e1z a c\u00edt\u00edm se jako bych najednou ztratil op\u011bt kontakt s realitou. Opravdu to mus\u00ed b\u00fdt to prvn\u00ed, co mi pot\u0159ebuje sd\u011blit?!<\/p>\n

„I kdyby, nemysl\u00edm si, \u017ee by se k tomu p\u0159iznal,“ za\u010dnou se ze m\u011b sypat op\u011bt slova jako z automatu. Pomalu opou\u0161t\u00edm sv\u00e9 t\u011blo. Pomalu opou\u0161t\u00edm sebe samotn\u00e9ho.
„\u0158ekl mi to z o\u010d\u00ed do o\u010d\u00ed.“
„Ty jsi\u2026 s n\u00edm mluvil? Kde?“
„Ano, mo\u017en\u00e1, \u017ee jsme spolu mluvili, kdy\u017e to tak bude\u0161 cht\u00edt nazvat.“
„Tome, co jsi ud\u011blal?“
„V\u00e1\u017en\u011b je te\u010f podstatn\u011bj\u0161\u00ed, co jsem ud\u011blal j\u00e1, ne\u017e to, co provedl on?“ Tak\u017ee to byl v\u00e1\u017en\u011b Patrick, kdo m\u011b nadrogoval, abych pak nem\u011bl \u0161anci se br\u00e1nit, kdy\u017e\u2026 Poc\u00edt\u00edm op\u011bt slzy na kraji m\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 d\u00edky tomu mus\u00edm zav\u0159\u00edt.
„Pokud to byl on, kdo mi vhodil n\u011bco do pit\u00ed,\u2026“ za\u010dnu v\u011btu, ale Tom mne okam\u017eit\u011b p\u0159eru\u0161\u00ed.
„Moc dob\u0159e v\u00ed\u0161, \u017ee ti JEN nevhodil n\u011bco do pit\u00ed.“ Moje srdce za\u010dne bu\u0161it jako o z\u00e1vod a j\u00e1 jen s t\u011b\u017ek\u00fdm n\u00e1dechem zavrt\u00edm hlavou.
„Tome, pros\u00edm, ne.“
„\u0158ekl mi v\u0161echno. \u00dapln\u011b v\u0161echno. A popravd\u011b nev\u00edm, co bych te\u010f cht\u011bl sly\u0161et od tebe\u2026 \u017ee to t\u0159eba nen\u00ed pravda.“ Zt\u011b\u017eka polknu, o\u010di op\u011bt otev\u0159u a s pocitem, \u017ee do vte\u0159iny budu zvracet, se na n\u011bho pod\u00edv\u00e1m. „Pros\u00edm,“ dod\u00e1 je\u0161t\u011b zt\u011b\u017eka, kdy\u017e st\u00e1le ml\u010d\u00edm, ne\u017e se jeho hlava zvr\u00e1t\u00ed a jeho pohled se ztrat\u00ed ve stropu m\u00edstnosti. Nesna\u017e\u00edm se u\u017e zadr\u017eet slzy tla\u010d\u00edc\u00ed na moje o\u010di a jen si v sedu p\u0159it\u00e1hnu k t\u011blu zdravou nohu bez s\u00e1dry. Ml\u010dky jen z\u00edr\u00e1m p\u0159ed sebe a nech\u00e1v\u00e1m slzy, aby si sv\u00e9voln\u011b st\u00e9kaly po tv\u00e1\u0159i a ti\u0161e dopadaly na nemocni\u010dn\u00ed ko\u0161ili, co m\u00e1m na sob\u011b.<\/p>\n

„Pros\u00edm, Bille, \u0159ekni to,“ pooto\u010d\u00ed si mne za bradu pohledem k sob\u011b a dosedne vedle m\u011b na postel, „\u0159ekni mi, \u017ee\u2026“ Jeho t\u011blo si m\u011b pevn\u011b p\u0159it\u00e1hne k sob\u011b a je\u0161t\u011b pevn\u011bji mne utop\u00ed ve sv\u00e9m objet\u00ed. To podn\u00edt\u00ed m\u00e9 slzy, aby zv\u011bt\u0161ily sv\u016fj objem a svou slanost vym\u011bnily za svou ho\u0159kost. Ho\u0159kost t\u011bch vzpom\u00ednek.
„Co?! Co chce\u0161 sly\u0161et?! \u017de m\u011b zneu\u017eil jak \u0161pinavou d\u011bvku?!“ Ruce, kter\u00e9 jsou uv\u011bzn\u011bny mezi m\u00fdm a Tomov\u00fdm t\u011blem se sna\u017e\u00ed br\u00e1nit proti v\u0161emu, co se stalo, a sna\u017e\u00ed se do n\u011bho bu\u0161it. Jeho objet\u00ed je ov\u0161em tentokr\u00e1t pevn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e bych si myslel. Po chvilce ztrat\u00edm s\u00edlu br\u00e1nit se mu a jen se mu podd\u00e1m. Jemu, pl\u00e1\u010di a pocitu na zvracen\u00ed, p\u0159i\u010dem\u017e se sna\u017e\u00edm se soust\u0159edit na jeho jemn\u00e9 hlazen\u00ed po m\u00fdch z\u00e1dech, co\u017e mne m\u00edrn\u011b uklid\u0148uje.<\/p>\n

Po neskute\u010dn\u011b dlouh\u00e9 tich\u00e9 chv\u00edli, co u\u017e v objet\u00ed le\u017e\u00edme na nemocni\u010dn\u00ed posteli, nech\u00e1m propl\u00e9st na\u0161e prsty a pevn\u011b se nadechnu.
„Kde si ho v\u016fbec na\u0161el?“
„Uleh\u010dil mi to s\u00e1m. Byl v ateli\u00e9ru.“
„Jak ses dostal dovnit\u0159?“
„No, moc tlaku to nevy\u017eadovalo. Bille, j\u00e1\u2026 neud\u011blal bych to, ne\u0161el bych za n\u00edm, ale tohle,“ pozvedne na\u0161e spojen\u00e9 ruce a palcem pohlad\u00ed m\u00e9 z\u00e1p\u011bst\u00ed, „v\u00e1\u017en\u011b nevypad\u00e1 jako n\u011bco, co by sis nechal dobrovoln\u011b.“
„P\u0159iznal se ti s\u00e1m od sebe?“
„Nedal jsem mu na v\u00fdb\u011br.“ Zt\u011b\u017eka polknu a teprve pak se m\u00edrn\u011b odt\u00e1hnu, abych mu mohl pohl\u00e9dnout do obli\u010deje. Zam\u011b\u0159\u00edm pohled na natrhnut\u00fd ret a zamra\u010d\u00edm se.
„Necht\u011bl jsem, aby ses kv\u016fli mn\u011b pral. Omlouv\u00e1m se.“ Tom se m\u00edrn\u011b u\u0161kl\u00edbne a l\u00edbne mi drobn\u00fd polibek do vlas\u016f.
„Nepral jsem se, v\u011b\u0159 mi. Je jednoduchej ke zmanipulov\u00e1n\u00ed a v\u016fbec nem\u00e1 \u017e\u00e1dnou s\u00edlu. S k\u00fdm bych se m\u011bl pr\u00e1t,“ vy\u0159kne \u0159e\u010dnickou ot\u00e1zku. Jenom\u017ee mn\u011b ani to jeho „byla to hra\u010dka“ tentokr\u00e1t nesta\u010d\u00ed k ut\u011b\u0161en\u00ed.
„Nechci to, Tome,“ \u0159eknu u\u017e ti\u0161eji, p\u0159itisknut op\u011bt na jeho hru\u010f.
„Bille,“ vydechne, „jak jinak bych se dozv\u011bd\u011bl, co se stalo? Ne\u0159ekl bys mi to.“ Ml\u010dky to p\u0159ejdu a pevn\u011b semknu o\u010di. Ne\u0159ekl bych mu to, a i p\u0159es to mi hlavou hlod\u00e1 ot\u00e1zka, zda opravdu ke zji\u0161t\u011bn\u00ed odpov\u011bdi musel pou\u017e\u00edt n\u00e1sil\u00ed. Nesn\u00e1\u0161\u00edm jeho n\u00e1silnickou str\u00e1nku! Jen kdy\u017e se zm\u00edn\u00ed, \u017ee n\u011bkomu ubl\u00ed\u017eil, promlouv\u00e1 z n\u011bho ten Tom, co pot\u0159ebuje n\u00e1sil\u00ed jako drogu k \u017eivotu. Nen\u00ed to m\u016fj Tom. A n\u011bjak nepozn\u00e1v\u00e1m ani s\u00e1m sebe. Dok\u00e1\u017eu se o tom bavit, ani\u017e bych u toho n\u011bco c\u00edtil. Jsem u\u017e jednodu\u0161e odoln\u00fd proti n\u00e1sil\u00ed?<\/p>\n

Po cel\u00e9m dlouh\u00e9m dni, co se m\u011b v nemocnici sna\u017eili u\u010dit chodit na berl\u00edch, a co jsem si za pomoci Toma mohl d\u00e1t vytou\u017eenou sprchu, mohu kone\u010dn\u011b proj\u00edt dve\u0159mi od na\u0161eho bytu. Okam\u017eit\u011b na tv\u00e1\u0159i vykouzl\u00edm \u00fasm\u011bv, kdy\u017e spat\u0159\u00edm Malou d\u00e1mu, kter\u00e1 se sam\u00fdm nad\u0161en\u00edm sna\u017e\u00ed p\u0159ekonat rekord ve v\u00fd\u0161ce sv\u00e9ho v\u00fdskoku. Nejrad\u011bji bych si ji okam\u017eit\u011b vzal do n\u00e1ru\u010de, co\u017e mi ale berle nedovoluj\u00ed, tak\u017ee je opatrn\u011b op\u0159u o st\u011bnu a je\u0161t\u011b opatrn\u011bji se pro ni sehnu. Balanc u\u017e jsem se n\u011bjak nau\u010dil udr\u017eet.<\/p>\n

„Je ti l\u00edp?“ prohl\u00e9dne si mne Tom, p\u0159i\u010dem\u017e mne prsty pohlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i.
„Je mi l\u00edp od t\u00e9 doby, co jsem t\u011b dnes r\u00e1no spat\u0159il v tom k\u0159esle.“
„Zvl\u00e1dne\u0161 to?“
„Je\u0161t\u011b nejsem p\u0159ipravenej odpov\u011bd\u011bt,“ pronesu ti\u0161eji s pohledem na Malou d\u00e1mu.
„V\u00edm, \u017ee je toho na tebe te\u010f asi dost, ale\u2026 v\u00e1\u017en\u011b nechce\u0161 zv\u00e1\u017eit to ud\u00e1n\u00ed?“
„Tome,“ vydechnu a p\u0159ed\u00e1m mu Malou d\u00e1mu, abych si mohl vz\u00edt berle a dokulhat k bo\u010dnici gau\u010de, kde se posad\u00edm, „mo\u017en\u00e1, \u017ee ty jsi ho donutil se p\u0159iznat. Nikdo jin\u00fd u\u017e ho k tomu nedonut\u00ed. A pak\u2026 nedok\u00e1\u017eu\u2026 je\u0161t\u011b o tom nedok\u00e1\u017eu mluvit.“
„Omlouv\u00e1m se, j\u00e1 m\u00e1m jenom vztek.“
„Mohli bychom prost\u011b d\u011blat, \u017ee se nic nestalo?“ Tom op\u0159en\u00fd o futra dve\u0159\u00ed jen sklop\u00ed pohled, do\u017eaduj\u00edc\u00ed Malou d\u00e1mu postav\u00ed na zem a jemn\u011b si promne prsty. Pak pohled vr\u00e1t\u00ed na m\u011b a pevn\u011b se nadechne.<\/p>\n

„Berle u\u017e celkem ovl\u00e1d\u00e1\u0161,“ za\u010dne odjinud a lehce se pousm\u011bje.
„Balanc udr\u017eet um\u00edm, ale bude\u0161 mi muset nad\u00e1le pom\u00e1hat ve spr\u0161e a tak,“ nech\u00e1m se sv\u00e9zt na jeho vln\u011b.
„S\u00e1dra nesm\u00ed do vody.“
„To, \u017ee jsi star\u0161\u00ed o p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f, je\u0161t\u011b neznamen\u00e1, \u017ee jsem o t\u011bchto p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f blb\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ty.“ Pronesu, p\u0159i\u010dem\u017e se n\u00e1m ob\u011bma znateln\u011b roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed \u00fasm\u011bv. „Pom\u016f\u017ee\u0161 mi?“
„Pom\u016f\u017eu ti dr\u017eet s\u00e1dru,“ uchechtne se, odp\u00edchne se od futer a ukradne si kr\u00e1tce na to ode mne polibek. Polibek, kter\u00fd pro mne moment\u00e1ln\u011b znamen\u00e1 velkou oporu. Kolik toho ale na mou oporu je\u0161t\u011b v n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed \u010das nalo\u017e\u00edm, to zat\u00edm nem\u00e1m pod kontrolou.<\/p>\n

„Tomi,“ promluv\u00edm po chvilce, kdy\u017e se oba sna\u017e\u00edme vypnout od p\u0159ede\u0161l\u00fdch dn\u00ed, „v pond\u011bl\u00ed m\u00e1m p\u0159ij\u00edma\u010dky.“ Tom chv\u00edli nic ne\u0159\u00edk\u00e1, ne\u017e se na gau\u010di posad\u00ed a opatrn\u011b si mne prohl\u00e9dne.
„Nem\u00e1\u0161.“
„Jak nem\u00e1m?“ Vezmu svou nohu v s\u00e1d\u0159e a sund\u00e1m ji z op\u011bradla gau\u010de a na k\u0159esle se narovn\u00e1m.
„\u010cek\u00e1 t\u011b to a\u017e v srpnu.“
„To je ale ten druh\u00fd term\u00edn, ale j\u00e1 p\u0159ece\u2026,“ nech\u00e1pu. „Poslali mi aspo\u0148 rozhodnut\u00ed pro\u010d?“
„Ne, neposlali, to j\u00e1 t\u011b p\u0159ihl\u00e1sil k druh\u00e9mu term\u00ednu.“
„Co\u017ee jsi?“ zbyst\u0159\u00edm.
„Prost\u011b jsem tam v\u010dera volal, \u017ee ze zdravotn\u00edch d\u016fvod\u016f nedoraz\u00ed\u0161, zda by ti dali druh\u00fd term\u00edn. Cht\u011bl jsem t\u011b toho prost\u011b u\u0161et\u0159it, proto\u017ee\u2026,“ chce pokra\u010dovat, ale to u\u017e si slovo p\u0159evezmu j\u00e1.
„Co jsi si, sakra, myslel?! P\u0159ipravuju se dlouh\u00fd m\u011bs\u00edce, a ty si jim prost\u011b jen tak zavol\u00e1\u0161? To nem\u016f\u017ee\u0161 myslet v\u00e1\u017en\u011b! Pro\u010d bych to, sakra, nem\u011bl zvl\u00e1dnout?! Naopak, srpen m\u011blo b\u00fdt z\u00e1chrann\u00e9 lano, kdyby to te\u010f nevy\u0161lo. Tohle v\u0161echno p\u0159ece v\u00ed\u0161, tak cos\u2026 zbl\u00e1znil ses?!“
„Bille, zvl\u00e1dnul bys to te\u010f, stejn\u011b jako to zvl\u00e1dne\u0161 v srpnu. Cht\u011bl jsem jen\u2026,“ pokra\u010duje klidn\u00fdm hlasem, ale j\u00e1 u\u017e ho neposlouch\u00e1m a jen se zavrt\u011bn\u00edm hlavy se pokus\u00edm vst\u00e1t.<\/p>\n

„Mn\u011b je jedno, cos cht\u011bl, Tome! Sakra, zvl\u00e1dnul bych to!“ Poc\u00edt\u00edm na kraj\u00edch slzy, ty u\u017e tu dlouho nebyly! Popadnu berle, ale Tom s t\u00edm vstane tak\u00e9, nejsp\u00ed\u0161e, aby mi zabr\u00e1nil v odchodu z m\u00edstnosti.
„Sakra, Bille, poslouchej m\u011b! Ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee bys to nezvl\u00e1dl, jen te\u010f jsem t\u011b toho v\u0161eho stresu cht\u011bl u\u0161et\u0159it. To prost\u011b te\u010f nepot\u0159ebuje\u0161.“
„Jak ty m\u016f\u017ee\u0161 v\u011bd\u011bt, co j\u00e1 pr\u00e1v\u011b pot\u0159ebuju?!“ O berl\u00edch a v slz\u00e1ch se stejn\u011b tak z m\u00edstnosti pry\u010d vyd\u00e1m, ale samoz\u0159ejm\u011b to nejde tak, jak bych cht\u011bl. Nechci o n\u011bm dneska u\u017e sly\u0161et!
„Bille, no tak! Oba v\u00edme, \u017ee to zvl\u00e1dne\u0161, a oba v\u00edme, \u017ee te\u010f nen\u00ed v\u0161echno tak \u00fapln\u011b v pohod\u011b. Nechce\u0161 se zni\u010dit.“
„Jo, to je p\u0159esn\u011b to, co te\u010f chci! Zni\u010dit se!“ k\u0159iknu na\u0161tvan\u011b a odhod\u00edm berle, kdy\u017e mi prost\u011b nejde se dostat d\u00e1l ne\u017e p\u00e1r krok\u016f. Nem\u00e1m s\u00edlu.
„P\u0159esta\u0148, pros\u00edm, bre\u010det a zkus o tom chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161let.“
„J\u00e1 m\u00e1m p\u0159em\u00fd\u0161let?! A co ty? Ty ses rozhodnul b\u011bhem dvou sekund, a to je\u0161t\u011b za m\u011b!“
„Nejd\u0159\u00edv se uklidni, a p\u0159esta\u0148 bre\u010det.“
„A je\u0161t\u011b mi to ani ne\u0159ekne\u0161, proto\u017ee si mysl\u00ed\u0161, \u017ee za m\u011b te\u010f m\u016f\u017ee\u0161 rozhodovat jako za nezodpov\u011bdn\u00e9ho!“
„P\u0159esta\u0148 bre\u010det, pros\u00edm.“
„Pro\u010d?! Alespo\u0148 ty slzy mi nech, kdy\u017e u\u017e mi odpov\u00edd\u00e1\u0161 za m\u016fj \u017eivot!“<\/p>\n

„Doh\u00e1je, Bille! Dva roky, dva pod\u011blan\u00fd roky jsem t\u011b vid\u011bl v slz\u00e1ch neust\u00e1le! Nezvl\u00e1d\u00e1m t\u011b d\u00e1l u\u017e v slz\u00e1ch vid\u011bt. Nezvl\u00e1d\u00e1m. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e t\u011b n\u011bco rozesm\u011bje, nem\u016f\u017eu ani popsat, jak skv\u011ble se pak c\u00edt\u00edm, jako bych spl\u00e1cel dluhy. Nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy\u017e bre\u010d\u00ed\u0161! Nesn\u00e1\u0161\u00edm pak sebe.“ Z\u016fstanu na n\u011bm jen viset pohledem, a\u010dkoliv slzy zastavit nemohu. P\u0159istoup\u00ed ke mn\u011b, a p\u0159ilo\u017e\u00ed mi dla\u0148 na tv\u00e1\u0159, co\u017e mne podn\u00edt\u00ed o\u010di zav\u0159\u00edt. „Pros\u00edm.“
„Tome, nezvl\u00e1dnu to. Nezvl\u00e1dnu p\u0159ij\u00edma\u010dky, nezvl\u00e1dnu chodit o berl\u00edch, nezvl\u00e1dnu \u017eivot.“ Tom si mne st\u00e1hne k sob\u011b do n\u00e1ru\u010de.
„Takhle nemluv, zvl\u00e1dne\u0161 v\u0161echno, jen je toho moc najednou. Pom\u016f\u017eu ti, v\u0161echno to zase bude v pohod\u011b.“ Vd\u011b\u010dn\u011b si ho obejmu a nech\u00e1m se j\u00edm ukonej\u0161it. „Ale te\u010f si nejprve poj\u010f lehnout, pot\u0159ebujeme to oba, ale tvoje noha p\u0159edev\u0161\u00edm.“<\/p>\n

A a\u010dkoliv nem\u00e1m \u00fapln\u011b klidnou noc, ta jistota, \u017ee se pot\u00e9 v\u017edy mohu stulit k Tomovi do n\u00e1ru\u010de, mi nakonec dovol\u00ed prospat alespo\u0148 tu v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1st noci v pocitu bezpe\u010d\u00ed. A\u017e na ten bud\u00edk, kter\u00fd mne r\u00e1no vzbud\u00ed.
„Mus\u00ed\u0161 vst\u00e1vat?“ zamuml\u00e1m z\u00e1dy k Tomovi, kdy\u017e poc\u00edt\u00edm, \u017ee se jeho t\u011blo vzd\u00e1lilo od toho m\u00e9ho.
„Hm,“ odpov\u00ed mi stejn\u011b tak nad\u0161en\u011b a s v\u00fddechem se p\u0159itul\u00ed zp\u011bt, „za t\u0159i hodiny jsem ale zp\u00e1tky. Doufejme.“ Mal\u00e1 d\u00e1ma vyu\u017eije toho, \u017ee n\u00e1s uvid\u00ed probuzen\u00e9 a okam\u017eit\u011b si vysko\u010d\u00ed na postel.
„P\u016fjdu s tebou, vezmu ji kr\u00e1tce ven.“
„U\u017e jsi p\u0159es noc zapomn\u011bl na berle?“
„Nezapomn\u011bl, ale j\u00ed to nevysv\u011btl\u00edm.“
„To by ses mo\u017en\u00e1 divil,“ p\u0159itiskne mi sv\u016fj polibek na tv\u00e1\u0159 a hned na to se zvedne. „Mus\u00edm ale j\u00edt do deseti minut.“
„J\u00e1 to zvl\u00e1dnu,“ odpov\u00edm mu na to, kdy\u017e ze sebe odhod\u00edm deku, podep\u0159u se v lokti a prohl\u00e9dnu si tu s\u00e1dru. A co kdy\u017e nezvl\u00e1dnu?<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam Po v\u011bt\u0161inu noci nejsem schopn\u00fd zav\u0159\u00edt o\u010di a p\u0159en\u00e9st se do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f, proto\u017ee jedin\u00e9, co se mi v\u017edy v polosp\u00e1nku vybav\u00ed, je jen a jen Patrick. M\u00e1m pocit, \u017ee u\u017e moje t\u011blo nedok\u00e1\u017ee vyprodukovat v\u00edce tekutin na slzy, a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[513],"tags":[],"class_list":["post-4706","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4706","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4706"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4706\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4706"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4706"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4706"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}