{"id":4709,"date":"2013-09-05T17:00:00","date_gmt":"2013-09-05T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4695"},"modified":"2013-09-05T17:00:00","modified_gmt":"2013-09-05T16:00:00","slug":"you-hold-my-destiny-in-your-arms-20-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/09\/05\/you-hold-my-destiny-in-your-arms-20-konec\/","title":{"rendered":"You hold my destiny in your arms 20. (konec)"},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: PeTi\u0160ka<\/p>\n

<\/strong> Po op\u011btn\u011b dlouh\u00e9 dob\u011b p\u0159ich\u00e1z\u00edm se z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00fdm d\u00edlem. Abych byla up\u0159\u00edmn\u00e1, trvalo mi to z d\u016fvodu, \u017ee jsem se trochu b\u00e1la ho za\u010d\u00edt ps\u00e1t, jeliko\u017e jsem znala jeho konec od za\u010d\u00e1tku, a nebyla jsem si jist\u00e1, jestli sv\u016fj pl\u00e1n dok\u00e1\u017eu sepsat dob\u0159e. Nakonec se mi kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo odhodit ve\u0161ker\u00e9 z\u00e1brany, tro\u0161ku jsem si sama pobre\u010dela p\u0159i psan\u00ed a je to tady. Z\u00e1v\u011br m\u00e9 prvn\u00ed Billshidovsk\u00e9 pov\u00eddky. I kdy\u017e postupn\u011b ztr\u00e1cela \u010dten\u00e1\u0159e d\u00edky m\u00e9mu nepravideln\u00e9mu psan\u00ed, jsem r\u00e1da za ka\u017ed\u00fd koment\u00e1\u0159, kter\u00fd pov\u00eddka dostala od sam\u00e9ho za\u010d\u00e1tku. Nic toti\u017e nem\u016f\u017ee b\u00fdt v\u011bt\u0161\u00ed motivac\u00ed pro spisovatele, ne\u017e odezva \u010dten\u00e1\u0159\u016f. Tak\u017ee d\u011bkuji v\u0161em, kdo pov\u00eddku \u010detli, a u\u017eijte si posledn\u00ed d\u00edl. Snad m\u011b neukopete \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n


<\/em><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si, \u017ee je to dobr\u00fd n\u00e1pad, bu\u010f se zabijeme my sami, nebo n\u00e1s pozd\u011bji zabije Anis.“ Pronesl rozt\u0159esen\u011b Marcus a sledoval, jak se jeho p\u0159\u00edtel sna\u017e\u00ed urputn\u011b narvat kl\u00ed\u010dky do zapalov\u00e1n\u00ed. „\u0158\u00eddils v\u016fbec n\u011bkdy?“ zv\u00fd\u0161il trochu vy\u010d\u00edtav\u011b hlas, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b kl\u00ed\u010d dostal do sv\u00e9ho m\u00edsta.<\/div>\n
„Ne.“ Odpov\u011bd\u011bl Emmet kousav\u011b a oto\u010dil kl\u00ed\u010dem, tedy se ozval motor a auto trochu nadsko\u010dilo. „Vid\u011bl jsem filmy, kde se \u0159\u00edd\u00ed,“ dopov\u011bd\u011bl a spokojen\u011b se p\u0159ipoutal, zat\u00edmco zkoumal ped\u00e1ly a \u0159adic\u00ed p\u00e1ku.<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1\u0161 si srandu? Zabije\u0161 n\u00e1s! P\u0159inejmen\u0161\u00edm n\u00e1s zabije\u0161, v tom hor\u0161\u00edm skon\u010d\u00edme jako lidsk\u00e1 ka\u0161e n\u011bkde ve sr\u00e1zu. Tohle byl absolutn\u011b ten nej\u0161\u00edlen\u011bj\u0161\u00ed n\u00e1pad, kter\u00fd t\u011b kdy napadl!“ Marcus se zap\u0159el do sedadla a polo\u017eil svou ruku na srdce, kter\u00e9 tlouklo vte\u0159inu od vte\u0159iny zb\u011bsileji.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Ne, ten absolutn\u011b nej\u0161\u00edlen\u011bj\u0161\u00ed n\u00e1pad byl ten, n\u011bco si s tebou za\u010d\u00edt,“ koukl na n\u011bj pobaven\u011b a pevn\u011b stiskl v rukou \u0159adic\u00ed p\u00e1ku. „Poslouchej, v\u00edm, jak bychom byli oba nep\u0159\u00ed\u010detn\u00ed, kdybychom m\u011bli \u010dekat doma, jak to v\u0161echno dopadne. J\u00e1 to zvl\u00e1dnu, okoukal jsem to, kdy\u017e n\u00e1s Anis kolikr\u00e1t vezl v aut\u011b. Prost\u011b mi v\u011b\u0159, dob\u0159e?“ pousm\u00e1l se povzbudiv\u011b a druhou rukou mu jemn\u011b stiskl bradu. Marcus p\u0159imhou\u0159il o\u010di.<\/div>\n
„M\u00e1m ti v\u011b\u0159it v tom, \u017ee to zvl\u00e1dne\u0161 od\u0159\u00eddit, nebo v tom, \u017ee to dopadne v\u0161echno dob\u0159e?“<\/div>\n
„V\u011b\u0159 v oboj\u00ed. Ve\u010der bude jako ka\u017ed\u00fd jin\u00fd.“<\/div>\n
„Slibuje\u0161?“<\/div>\n
„Jo, slibuju.“ P\u0159ik\u00fdvl Emmet a nat\u00e1hl se, aby mu na potvrzen\u00ed vtiskl polibek. „M\u016f\u017eeme?“<\/div>\n
„A\u0165 u\u017e to m\u00e1me za sebou.“<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

V tichosti ve\u0161el do m\u00edstnosti a rozhl\u00e9dl se v prvn\u00ed \u0159ad\u011b, aby se sezn\u00e1mil s okolnostmi. Tahle m\u00edstnost mu byla dost pov\u011bdom\u00e1, jako kdyby v n\u00ed u\u017e byl\u2026 nebo v dost podobn\u00e9. Hala byla pom\u011brn\u011b velk\u00e1, na prot\u011bj\u0161\u00ed stran\u011b byla posazen\u00e1 okna, kter\u00e1 vedla od stropu a\u017e k zemi. Kolem byly sta\u017een\u00e9, uv\u00e1zan\u00e9 a t\u011b\u017ek\u00e9 z\u00e1v\u011bsy rud\u011b \u010derven\u00e9 barvy. Uprost\u0159ed v\u011bt\u0161\u00ed st\u016fl a p\u00e1r odstr\u010den\u00fdch \u017eidl\u00ed. U\u017e si vzpomn\u011bl, bylo to tu dost podobn\u00e9 jako to m\u00edsto, kde si tenkr\u00e1t byl vyb\u00edrat dal\u0161\u00edho chlapce na p\u0159ikr\u00e1\u0161len\u00ed sv\u00e9 sb\u00edrky. Tenkr\u00e1t si tam byl vyzvednout Billa, dnes je tu proto, aby se ho vzdal.<\/p>\n

Bill. Jakmile mu zase p\u0159i\u0161el na mozek, okam\u017eit\u011b se rozhl\u00eddl pe\u010dliv\u011bji, a\u017e uvid\u011bl sv\u016fj c\u00edl sv\u00e1zan\u00fd k \u017eidli s ucpan\u00fdmi \u00fasty v rohu, jak na n\u011bj zoufale kul\u00ed o\u010di. Jak p\u0159edpokl\u00e1dal, jeho mozek jakoby p\u0159esko\u010dil a okam\u017eit\u011b vykro\u010dil sm\u011brem k n\u011bmu, ale r\u00e1zem byl zachycen dv\u011bma statn\u011bj\u0161\u00edmi chl\u00e1pky, kte\u0159\u00ed je\u0161t\u011b ke v\u0161emu byli ozbrojen\u00ed. Vztekle zafun\u011bl a Johnny se zasm\u00e1l.<\/p>\n

„Jen se uklidni, d\u00e1m ti chv\u00edli \u010das.“<\/div>\n

„Nech m\u011b j\u00edt chv\u00edli za n\u00edm, bu\u010f aspo\u0148 chv\u00edli lidsk\u00fd stvo\u0159en\u00ed!“<\/div>\n
„Ale neboj, j\u00e1 to m\u00e1m v pl\u00e1nu, ale nejd\u0159\u00edv chci tv\u016fj podpis na m\u00e9m pap\u00ed\u0159e, pak ti d\u00e1m p\u011bt minut, aby ses mohl rozlou\u010dit. J\u00e1 m\u00e1m srdce, Anisi, j\u00e1 ho m\u00e1m.“ Pronesl naoko Johnny dojemn\u011b, ale ka\u017ed\u00fd, kdo m\u00e1 zrak v po\u0159\u00e1dku, by vid\u011bl, jak mu koutky cukaj\u00ed. Jeho dv\u011b gorily se zasm\u00e1ly bez skr\u00fdv\u00e1n\u00ed. Bill odfrkl.<\/p>\n

„Kde to je.“ Zavr\u010del po chv\u00edli ticha Bushido a sekl po n\u011bm vra\u017eedn\u00fdm pohledem, a\u017e se Bill trochu na \u017eidli skr\u010dil.<\/div>\n

„Oh, tady, p\u0159\u00edteli, posa\u010f se u n\u00e1s a dej si na \u010das. A\u017e na to budu koukat, a\u0165 se m\u016f\u017eu kochat kr\u00e1sou tv\u00e9ho rukopisu,“ zazubil se a pob\u00eddl chl\u00e1pky, a\u0165 ho posad\u00ed v dobr\u00e9m, \u010di ve zl\u00e9m ke stolu, kde u\u017e byly p\u0159ichystan\u00e9 pap\u00edry, tedy smlouvy o p\u0159ed\u00e1n\u00ed. „Abych ti vysv\u011btlil, pro\u010d jsou smlouvy dv\u011b, je to jen z \u010dist\u00e9 jistoty. Kdyby se mi ztratil n\u00e1hodou jeden pap\u00edr s tv\u00fdm podpisem, abych m\u011bl v z\u00e1loze jin\u00fd. Nerad bych, aby se pak naskytly probl\u00e9my, kdyby se mi poda\u0159ilo smlouvu n\u011bkde ztratit. J\u00e1 se toti\u017e Billovy spole\u010dnosti nem\u016f\u017eu naba\u017eit, to s\u00e1m ur\u010dit\u011b moc dob\u0159e ch\u00e1pe\u0161.“<\/div>\n
Anis semkl pevn\u011b rty k sob\u011b a pod stolem zatnul pevn\u011b p\u011bsti, jen aby po n\u011bm nevyjel. „Tu\u017eku!“ Zavelel hrub\u011b a nat\u00e1hl pravou ruku na st\u016fl. Johnny chvatn\u011b vyt\u00e1hl propisku z n\u00e1prsn\u00ed kapsy, zdvo\u0159ile s n\u00ed cvaknul a podal mu ji p\u0159\u00edmo do rozt\u0159esen\u00e9 ruky.<\/p>\n

D\u011bl\u00e1\u0161 to pro jeho bezpe\u010d\u00ed, d\u011bl\u00e1\u0161 to pro jeho bezpe\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n

\n

Opakoval si neust\u00e1le v duchu Bushido, zat\u00edmco rychle p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl uboh\u00e9 odstavce s pravidly domluvy. Nakonec p\u0159it\u00e1hl oba pap\u00edry bl\u00ed\u017ee k sob\u011b a sklonil hlavu, bl\u00ed\u017e\u00edc se rukou k vyhran\u011bn\u00e9mu poli pro podpis. Usly\u0161el Billovo prosebn\u00e9 zast\u00e9n\u00e1n\u00ed a nespokojen\u00e9 cloum\u00e1n\u00ed na \u017eidli. „Nezlob se, d\u011bl\u00e1m to pro tebe. Pro n\u00e1s.“<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Oh m\u016fj bo\u017ee, tys to zvl\u00e1dl, dovezl si n\u00e1s a\u017e sem!“ vydechl nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b, a z\u00e1rove\u0148 py\u0161n\u011b Marcus, kdy\u017e bylo auto zaparkov\u00e1no za rohem budovy, kde se m\u011bl pr\u00e1v\u011b nach\u00e1zet Anis a m\u011bla prob\u00edhat dohoda.<\/p><\/div>\n

„To jsi mi v\u00e1\u017en\u011b tolik nev\u011b\u0159il?“ koukl na n\u011bj trochu dot\u010den\u011b Emmet a vyt\u00e1hl kl\u00ed\u010dky ze zapalov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Ale ne! Tak jsem to nemyslel!“ zavrt\u011bl Marc urputn\u011b hlavou okam\u017eit\u011b a otev\u0159el pusu, aby mohl pokra\u010dovat v p\u0159esv\u011bd\u010dov\u00e1n\u00ed o d\u016fv\u011b\u0159e k p\u0159\u00edteli, ale Emmet jej uml\u010del prstem.<\/div>\n
„Ale myslel, to nevad\u00ed. S\u00e1m jsem m\u011bl pochybnosti, ale zvl\u00e1dli jsme to. Volal jsi t\u00e9 policii?“<\/div>\n
„Musel ses hodn\u011b soust\u0159edit na \u0159\u00edzen\u00ed.“ Zamumlal pobaven\u011b blon\u010f\u00e1k. „Ano, volal jsem po cest\u011b, \u0159\u00edkali, \u017ee by m\u011bli b\u00fdt na m\u00edst\u011b do \u010dtvrt hodiny.“<\/div>\n
„Skv\u011ble,“ p\u0159itakal Emmet a vystoupil z auta, m\u00ed\u0159\u00edc na druhou stranu za p\u0159\u00edtelem. „Byl bych rad\u0161i, kdybys tu z\u016fstal.“ Povzdychl a p\u0159it\u00e1hl si jej do objet\u00ed. Marcus spokojen\u011b zavrn\u011bl a na chv\u00edli si dovolil zapomenout na nep\u0159\u00edjemnou ud\u00e1lost kolem nich. Vn\u00edmal jen sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele a jeho pevn\u011b objet\u00ed. „Mysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b, co kdyby se n\u011bco stalo?“<\/div>\n
„Mohl bych se zeptat na tot\u00e9\u017e.“<\/div>\n
„To mohl,“ pousm\u00e1l se Emmet. „Tak\u017ee p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee nem\u00e1 cenu prosit t\u011b, abys tu z\u016fstal.“<\/div>\n
„Nem\u00e1.“ Zasm\u00e1l se Marc a nat\u00e1hl se, aby jej mohl pol\u00edbit. N\u00e1sledn\u011b se odt\u00e1hl a koukl na auto, kter\u00e9 trochu vy\u010dn\u00edvalo z parkovac\u00edho m\u00edsta. Naklonil hlavu do strany. „M\u00e1\u0161 je\u0161t\u011b co tr\u00e9novat, ale mysl\u00edm, \u017ee bys mohl b\u00fdt s auty dobr\u00fd.“<\/div>\n
„Tak poj\u010f.“ Pob\u00eddl jej Emmet u\u017e zase v\u00e1\u017en\u011b a spole\u010dn\u011b ruku v ruce zam\u00ed\u0159ili do budovy, p\u0159idr\u017euj\u00edc v opasc\u00edch zbra\u0148, kterou Marc urputn\u011b hledal v cel\u00e9m dom\u011b, ne\u017e se vydali na cestu.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Sklapni u\u017e!“ zavr\u010del jeden z chl\u00e1pk\u016f a vrazil chlapci facku, a\u017e se mu obr\u00e1tila hlava o devades\u00e1t stup\u0148\u016f. Anis se okam\u017eit\u011b ohl\u00eddl a m\u011bl v \u00famyslu vst\u00e1t a nap\u00e1lit tomu chl\u00e1pkovi dvakr\u00e1t tolik, ale byl sra\u017een zp\u00e1tky ke stolu a propiska mu byla p\u0159istr\u010dena zp\u011bt pod nos. Johnny netrp\u011bliv\u011b podup\u00e1val nohou, jeliko\u017e to trvalo u\u017e moc dlouho. Bushido st\u00e1le p\u0159el\u00e9t\u00e1val pap\u00edry o\u010dima, jako by nemohl uv\u011b\u0159it, co se pr\u00e1v\u011b chyst\u00e1 d\u011blat. P\u0159esto, \u017ee u\u017e p\u0159ilo\u017eil propisku k pap\u00edru asi t\u0159ikr\u00e1t, n\u011bco mu \u0159\u00edkalo, a\u0165 je\u0161t\u011b po\u010dk\u00e1, a\u0165 natahuje.<\/p>\n

„Kurva, Anisi, j\u00e1 na tebe nem\u00e1m cel\u00fd den, podepi\u0161 to!“ vyjel na n\u011bj po chv\u00edli u\u017e Johnny, p\u0159ech\u00e1zej\u00edc ze strany na stranu, a ka\u017edou chv\u00edli vyhl\u00ed\u017eel z okna, aby se ujistil, \u017ee na n\u011bj ne\u010dek\u00e1 n\u011bjak\u00e1 zr\u00e1dnost od Bushida.<\/div>\n

„Podep\u00ed\u0161u to a d\u00e1\u0161 mi \u010das za n\u00edm je\u0161t\u011b chv\u00edli j\u00edt.“<\/div>\n
„Jasn\u011b, v\u017edy\u0165 u\u017e jsem ti to jednou \u0159ekl, tak d\u011blej, nebo se na tebe akor\u00e1t vyseru.“<\/div>\n
Anis se zamra\u010dil, ne\u017e naposledy v\u011bnoval pohled Billovi, kter\u00fd jen odevzdan\u011b zavrt\u011bl hlavou. S povzdychem nat\u00e1hl ruku a p\u0159ilo\u017eil hrot propisky na pap\u00edr, kdy\u017e se v tomt\u00e9\u017e okam\u017eiku rozrazily dve\u0159e.<\/p>\n

„Okam\u017eit\u011b je pus\u0165te, nebo\u2026 zm\u00e1\u010dknu spou\u0161\u0165!“ vyhrkl odhodlan\u011b Marcus, pevn\u011b sv\u00edraj\u00edc v obou dlan\u00edch revolver, a nejist\u011b m\u00ed\u0159il z jednoho chl\u00e1pka na druh\u00e9ho a na Johnnyho, kter\u00fd p\u0159ekvapen\u011b sledoval chlapce, a nakonec zvedl ruce nahoru.<\/div>\n

„Emmete, Marcusi, r\u00e1d v\u00e1s vid\u00edm, chlapci. Co\u017ee jste se rozhodli poct\u00edt m\u011b n\u00e1v\u0161t\u011bvou?“ Johnny pomalu p\u0159ech\u00e1zel bl\u00ed\u017e, sna\u017e\u00edc se dr\u017eet si klidnou tv\u00e1\u0159 a \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„St\u016fj!“ vyhrkl Emmet boj\u00e1cn\u011b a dr\u017eel se po boku p\u0159\u00edtele.<\/div>\n
„Okam\u017eit\u011b je pus\u0165, nebo p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee to stisknu, j\u00e1 to stisknu!“ rozklepan\u011b dodal Marc, kter\u00fd byl zna\u010dn\u011b nesv\u016fj z toho, \u017ee dr\u017e\u00ed v rukou vra\u017eednou zbra\u0148 a mo\u017en\u00e1 dojde na v\u00fdst\u0159el.<\/p>\n

„Anisi, domlouvali jsme se, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00e9 podvody!“ zavr\u010del potichu Johnny, st\u00e1le nespou\u0161t\u011bj\u00edc pohled z chlapce se zbran\u00ed.<\/div>\n

„Nem\u011bli p\u0159ij\u00edt, nech\u00e1val jsem je doma. Jsou zase na odchodu, jen je nech.“ Vydechl podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b Anis a vy\u010d\u00edtav\u011b chlapce p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl pohledem. „Idioti, vypadn\u011bte odsud, Marcusi, odlo\u017e tu zbra\u0148 a zmizte odsud!“ ok\u0159ikl je hned vztekle a Bill se zavrt\u011bl neklidn\u011b, kdy\u017e koutkem oka vid\u011bl jednu z goril nen\u00e1padn\u011b sahat za opasek pro zbra\u0148.<\/div>\n
„Ne, dokud v\u00e1s nenech\u00e1 j\u00edt!“ zavrt\u011bl odm\u00edtav\u011b Marcus hlavou.<\/div>\n
„Podepi\u0161 to, Anisi!“ K\u0159ikl roz\u010dilen\u011b Johnny a p\u0159e\u0161el k n\u011bmu, vr\u00e1\u017eej\u00edc mu do ruky propisku.<\/div>\n
Bill se sna\u017eil co mo\u017en\u00e1 nen\u00e1padn\u011b p\u0159isunout k chl\u00e1pkovi, kter\u00fd tahal zbra\u0148. Kdy\u017e usoudil, \u017ee je v dostate\u010dn\u00e9 bl\u00edzkosti, vyst\u0159elil nohou proti jeho rozkroku a spokojen\u011b se u\u0161kl\u00edbl, kdy\u017e se trefil a nechal ho sk\u00e1cet se k zemi. Jedin\u00e9, co za to dostal, bylo n\u011bkolik ostr\u00fdch nad\u00e1vek.<\/p>\n

„Bille!“ vydechl Emmet vz\u00e1p\u011bt\u00ed a nakro\u010dil sm\u011brem k chlapci, kter\u00e9ho si p\u0159edt\u00edm nev\u0161iml. Marcus zat\u00edm dr\u017eel zp\u00e1tky druh\u00e9ho, m\u00ed\u0159\u00edc na n\u011bj zbran\u00ed a Anis vyu\u017eil situace a v nest\u0159e\u017een\u00e9 chv\u00edli vyjel po Johnnym, kter\u00fd obdr\u017eel slu\u0161nou p\u011bst\u00ed do obli\u010deje. „<\/div>\n

„Bo\u017ee, Bille, tolik jsme se b\u00e1li.“ Mumlal Emmet nerv\u00f3zn\u011b a vyt\u00e1hl mu kapesn\u00edk z \u00fast.<\/div>\n
„Posp\u011b\u0161 si, Emme, ten chlap m\u00e1 zbra\u0148, vid\u011bl jsem to!“ sykl Bill a sna\u017eil se mu pomoct dostat se z provaz\u016f. Spole\u010dn\u011b se jim to poda\u0159ilo a okam\u017eit\u011b zacouvali zp\u00e1tky k Marcusovi, kter\u00fd pro n\u011b byl ochrann\u00fdm bodem se zbran\u00ed v ruce.<\/p>\n

„Tohle je zrada, Anisi, domluva zn\u011bla jasn\u011b!“ k\u0159ikl Johnny a vyt\u00e1hl svou zbra\u0148, kterou chvatn\u011b nabil a nam\u00ed\u0159il na Bushida, kter\u00fd nejist\u011b couvl, ruce zvedaj\u00edc nahoru v obrann\u00e9m gestu. „A j\u00e1 na dohod\u00e1ch lp\u00edm, tak\u017ee doufej, \u017ee to bude\u0161 m\u00edt rychl\u00e9 a bezbolestn\u00e9.“ U\u0161kl\u00edbl se a stiskl spou\u0161\u0165. Dob\u0159e m\u00ed\u0159en\u00e1 st\u0159ela zas\u00e1hla Anise do b\u0159icha a dal\u0161\u00ed t\u011bsn\u011b k srdci.<\/p>\n

„Anisi!“ vyk\u0159ikl hned Bill v \u0161oku a nehled\u011b na dva ozbrojen\u00e9 chlapy kolem, se k n\u011bmu rozeb\u011bhl. Sesunul se k n\u011bmu na zem a hned za\u010dal prohmat\u00e1vat vyd\u011b\u0161en\u011b r\u00e1ny. „Zr\u016fdo!“ k\u0159ikl zoufale po Johnnym a sto\u010dil pozornost zp\u00e1tky k Bushidovi, kter\u00fd zt\u011b\u017ekle vydechoval a sna\u017eil se udr\u017eet o\u010di otev\u0159en\u00e9, aby neomdlel. „To bude v po\u0159\u00e1dku, bude\u0161 v po\u0159\u00e1dku\u2026“ st\u00e9nal Bill, zat\u00edmco po tv\u00e1\u0159\u00edch se mu vezla jedna slza za druhou.<\/div>\n

„Policajti,“ zavr\u010del jeden z kump\u00e1n\u016f a pohl\u00e9dl na Johnnyho, kter\u00fd okam\u017eit\u011b zavelel k \u00fat\u011bku. U\u017e tak m\u011bl u policie n\u011bjak\u00e9 z\u00e1znamy, jestli ho chyt\u00ed, p\u016fjde do v\u011bzen\u00ed nejm\u00e9n\u011b na dvacet let. Proto bylo jeho zmizen\u00e9 opravdu rychl\u00e9.<\/p>\n

Marcus odhodil zbra\u0148 n\u011bkam na zem a spole\u010dn\u011b s Emmetem p\u0159e\u0161li chvatn\u011b k Bushidovi, kter\u00fd minutu od minuty d\u00fdchal h\u016f\u0159 a nejevil zn\u00e1mky toho, \u017ee by m\u011bl b\u00fdt v po\u0159\u00e1dku. Marcus pohl\u00e9dl na Emmeta, doufaj\u00edc, \u017ee v n\u011bm najde \u00fat\u011bchu a nad\u011bjn\u00e9 slovo jako v\u017edy, ale ten jen nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b sledoval Billa, kter\u00fd propadal \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc panice, zat\u00edmco Anis zav\u00edral o\u010di. Pevn\u011b k sob\u011b Marca tiskl, kdy\u017e uc\u00edtil jeho slzy na rameni.<\/p>\n

V tu chv\u00edli nabrala situace rychl\u00fd sp\u00e1d. Do m\u00edstnosti vtrhla policie, kter\u00e9 se ujal Emmet, a Marcus zat\u00edm zavolal z\u00e1chrannou slu\u017ebu, i kdy\u017e u\u017e z pohledu a chov\u00e1n\u00ed Emmeta tu\u0161il, \u017ee je pozd\u011b. Bill se odm\u00edtal hnout od Anise, i kdy\u017e p\u0159ijeli z\u00e1chran\u00e1\u0159i a Anise okam\u017eit\u011b na nos\u00edtku odnesli do sanitky, kde prob\u00edhaly pokusy o o\u017eiven\u00ed, jeliko\u017e t\u011bsn\u011b po vynesen\u00ed jeho t\u011bla vypadlo srdce z pulsu. P\u0159es n\u00e1mahu se poda\u0159ilo chlapc\u016fm Billa zadr\u017eet, kdy\u017e sanitka odj\u00ed\u017ed\u011bla do nemocnice.<\/div>\n

Zoufale padl na kolena a nechal slzy t\u00e9ct po sv\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch, sleduj\u00edc mizej\u00edc\u00ed auto v d\u00e1li. „Ne\u2026“<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

(o dva m\u011bs\u00edce pozd\u011bji)<\/p>\n<\/div>\n

Pomalu kr\u00e1\u010del cestou, kter\u00e1 byla pokryta barevn\u00fdmi listy, kter\u00e9 d\u00edky p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edmu podzimu popadaly v\u0161ude kolem strom\u016f. Ut\u00e1hl zip u mikiny a v druh\u00e9 ruce stiskl r\u016f\u017ei. Ml\u010dky pro\u0161el branou, nevn\u00edmaj\u00edc lidi kolem, kte\u0159\u00ed post\u00e1vali nad hroby, nebo je upravovali, \u010di obkl\u00e1dali kv\u011btinami. M\u011bl jen jeden c\u00edl, nic jin\u00e9ho kolem sebe nevn\u00edmal. Kdy\u017e kone\u010dn\u011b do\u0161el na m\u00edsto, zhluboka se nadechl a zvedl pohled k mramorov\u00e9 desce, na kter\u00e9 bylo vyryt\u00e9 zlat\u00fdm p\u00edsmem jm\u00e9no jeho ochr\u00e1nce. Zamrkal n\u011bkolik slz a p\u0159iklekl, pokl\u00e1daj\u00edc r\u016f\u017ei na pr\u00e1zdn\u00fd hrob.<\/p>\n

„Ahoj,“ dostal ze sebe po chv\u00edli chraplav\u011b a ot\u0159el ruk\u00e1vem prvn\u00ed slzy. „To jsem zase j\u00e1, Bill. P\u0159i\u0161el jsem se na tebe pod\u00edvat, jak se ti tu da\u0159\u00ed. Nebo sp\u00ed\u0161 tam naho\u0159e. Douf\u00e1m, \u017ee dob\u0159e. Chyb\u00ed\u0161 mi, ani nev\u00ed\u0161 jak moc.“ Za\u0161tkal a odml\u010del se na chv\u00edli, aby se mohl uklidnit. „Johnnyho minul\u00fd t\u00fdden chytili, je zav\u0159en\u00fd v base a hroz\u00ed mu do\u017eivot\u00ed, za vra\u017edu, v\u00ed\u0161. P\u0159\u00e1l bych mu smrt, p\u0159\u00e1l bych si, aby m\u00edsto tebe chc\u00edpl on.“ P\u0159ejel dlan\u00ed po desce a zav\u0159el na chv\u00edli o\u010di. „Marcusovi s Emmetem se da\u0159\u00ed v\u00edcem\u00e9n\u011b dob\u0159e, maj\u00ed jeden druh\u00e9ho a dost\u00e1vaj\u00ed se z toho mnohem rychleji ne\u017e j\u00e1. Jen\u017ee co j\u00e1? Nem\u00e1m nikoho, m\u00e1m jen tebe. Tady. Nemluv\u00ed\u0161 na m\u011b, nedot\u00fdk\u00e1\u0161 se m\u011b, nel\u00edb\u00e1\u0161 m\u011b, nek\u00e1r\u00e1\u0161 m\u011b. Nic. Miluju t\u011b a v\u017edycky budu.“ Popot\u00e1hl zoufale a d\u00e1l u\u017e jen nechal sv\u00e9 emoce vyplout na povrch.<\/p>\n

Po p\u016fl hodin\u011b se kone\u010dn\u011b zvedl s p\u0159\u00edslibem dal\u0161\u00ed brzk\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy a pomalu se oto\u010dil k odchodu, kdy\u017e narazil do osoby a couvnul. Pohl\u00e9dl na mlad\u00edka, kter\u00fd st\u00e1l vedle u hrobu. Bill trochu zrudl, musel celou jeho zpov\u011b\u010f sly\u0161et. Jak dlouho tu byl?<\/p>\n

„Omlouv\u00e1m se!“<\/div>\n

„To nic, v\u00e1\u017en\u011b.“ Ujistil ho kluk a p\u0159iklekl, aby kone\u010dn\u011b mohl polo\u017eit kv\u011btiny na hrob. Bill se zv\u011bdav\u011b oto\u010dil a p\u0159e\u010detl jm\u00e9no \u017eeny na desce. Simone. Bude to p\u0159\u00edtelkyn\u011b? P\u0159\u00edbuzn\u00e1?<\/div>\n
„Mamka.“ Ujistil ho vz\u00e1p\u011bt\u00ed, kdy\u017e si v\u0161iml Billova pohledu.<\/div>\n
„To m\u011b mrz\u00ed.“ Vydechl Bill a soustrastn\u011b mu v\u011bnoval pohled.<\/div>\n
„A ty?“<\/div>\n
„P\u0159\u00edtel.“ Zamumlal Bill a pohl\u00e9dl je\u0161t\u011b na Anis\u016fv hrob.<\/div>\n
„Up\u0159\u00edmnou soustrast.“<\/div>\n
„D\u011bkuju.“ Pousm\u00e1l se zkusmo Bill a p\u0159e\u0161l\u00e1pl.<\/p>\n

„Jsem Tom.“<\/div>\n

„Bill, ahoj.“ Stiskl mu Bill ruku a uc\u00edtil p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo z doteku.<\/div>\n
„Nezajdeme t\u0159eba na \u010daj? Jsem na odchodu a vlastn\u011b nev\u00edm, co budu d\u011blat, tak\u017ee\u2026“<\/div>\n
„Dobr\u00fd n\u00e1pad, ani j\u00e1 ne.“ P\u0159itakal hned Bill a Tom se na n\u011bj z\u00e1\u0159iv\u011b usm\u00e1l, ne\u017e se spolu odebrali do m\u011bsta, oba doufaj\u00edc, \u017ee na chv\u00edli zapomenou na sv\u00e9 tr\u00e1pen\u00ed, na sv\u00e9 ztr\u00e1ty.<\/p>\n<\/div>\n
V\u017edycky p\u0159eci pro n\u011b budou na tom nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edm m\u00edst\u011b. V srdc\u00edch.<\/p>\n<\/div>\n
KONEC<\/p>\n

autor: PeTi\u0160ka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: PeTi\u0160ka Po op\u011btn\u011b dlouh\u00e9 dob\u011b p\u0159ich\u00e1z\u00edm se z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00fdm d\u00edlem. Abych byla up\u0159\u00edmn\u00e1, trvalo mi to z d\u016fvodu, \u017ee jsem se trochu b\u00e1la ho za\u010d\u00edt ps\u00e1t, jeliko\u017e jsem znala jeho konec od za\u010d\u00e1tku, a nebyla jsem si jist\u00e1, jestli sv\u016fj pl\u00e1n dok\u00e1\u017eu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[487],"tags":[],"class_list":["post-4709","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-you-hold-my-destiny-in-your-arms"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4709","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4709"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4709\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4709"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4709"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4709"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}