{"id":4713,"date":"2013-09-04T17:00:00","date_gmt":"2013-09-04T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4699"},"modified":"2013-09-04T17:00:00","modified_gmt":"2013-09-04T16:00:00","slug":"bourdon-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/09\/04\/bourdon-7\/","title":{"rendered":"Bourdon 7."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Andreas v\u011bnoval pan\u00ed Kauffelov\u00e9 je\u0161t\u011b jeden zdvo\u0159il\u00fd \u00fasm\u011bv p\u0159edt\u00edm, ne\u017e ji snad po st\u00e9 ujistil, \u017ee zcela v po\u0159\u00e1dku a m\u016f\u017ee j\u00edt dom\u016f. Ze sv\u00e9 pohodln\u00e9 \u017eidle sledoval jej\u00ed pomalu se vzdaluj\u00edc\u00ed z\u00e1da zahalen\u00e1 v nevkusn\u00e9 \u017elut\u00e9 vest\u011b a mohl pouze h\u00e1dat, co si mumlala pod nos. Jakmile se za n\u00ed kone\u010dn\u011b zav\u0159ely dve\u0159e, uvoln\u011bn\u011b op\u0159el hlavu o op\u011bradlo a poslal svou sestru Penny na ob\u011bd. P\u0159ed o\u010dima se mu op\u011bt objevil obraz vzdaluj\u00edc\u00edch se zad, tentokr\u00e1t v\u0161ak mnohem mlad\u0161\u00edch a l\u00e9pe tvarovan\u011bj\u0161\u00edch. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jak dlouho mu potrv\u00e1, ne\u017e se kone\u010dn\u011b odhodl\u00e1 ji pozvat na ve\u010de\u0159i. U\u017e si to p\u0159eci nacvi\u010doval tolikr\u00e1t, v\u011bd\u011bl zpam\u011bti ka\u017ed\u00e9 sl\u016fvko ze sv\u00e9ho proslovu. A p\u0159esto poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se m\u011bl \u010dinit, zamrzl a m\u00edsto pozv\u00e1n\u00ed na rande ji zahrnul nudn\u00fdmi informacemi o hypochondrii pan\u00ed Kauffelov\u00e9.<\/p>\n

Byla tady v\u0161ak d\u00edvka, ze kter\u00e9 nebyl nerv\u00f3zn\u00ed a nem\u011bl probl\u00e9m sv\u011b\u0159it se j\u00ed s \u010d\u00edmkoliv.<\/p>\n

Jakmile zaslechl vesel\u00fd p\u00edskot a ozv\u011bnu drobn\u00fdch, rychl\u00fdch krok\u016f nesouc\u00ed se \u010dek\u00e1rnou, rty se mu zk\u0159ivily do mal\u00e9ho, n\u011b\u017en\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. Jej\u00ed p\u0159\u00edchod byl pro n\u011bj sice ne\u010dekan\u00fdm, ale v\u017edy velice p\u0159\u00edjemn\u00fdm p\u0159ekvapen\u00edm. Vstal, svl\u00e9kl si b\u00edl\u00fd pl\u00e1\u0161\u0165 a vzal si stetoskop. S hrav\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i se polo\u017eil na postel, kterou tam m\u011bli v p\u0159\u00edpad\u011b akutn\u00edch pot\u0159eb, vypl\u00e1zl jazyk a zav\u0159el o\u010di. Nemusel ani napo\u010d\u00edtat do deseti jako obvykle a u\u017e se dve\u0159e otev\u00edraly pod n\u00e1porem dvou mal\u00fdch dlan\u00ed.<\/p>\n

Rozb\u011bhla se a zku\u0161en\u011b mu vysko\u010dila na b\u0159icho. \u00dapln\u011b ji vid\u011bl, jak se zamy\u0161len\u011b kou\u0161e do rtu, bere do rukou stetoskop a prohl\u00ed\u017e\u00ed si jej pohledem zku\u0161en\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e.<\/div>\n

\n
\n

„Hm,“ zaslechl, jakmile mu vyhrnula tri\u010dko a poslouchala rytmus jeho srdce.<\/p><\/div>\n

„Tlu\u010de moc rychle,“ odv\u011btila nakonec sv\u00fdm pisklav\u00fdm hl\u00e1skem a po\u0161imrala jej na b\u0159i\u0161e. Andreas se vesele zasm\u00e1l.<\/div>\n
„To proto, \u017ee ty jsi po\u0159\u00e1d t\u011b\u017e\u0161\u00ed,“ otev\u0159el o\u010di, strhl si ji do n\u00e1ru\u010de a l\u00e1skypln\u011b ji l\u00edbal do dlouh\u00fdch rezav\u00fdch vl\u00e1sk\u016f. „U\u017e jsi velik\u00e1 hol\u010di\u010dka. Za p\u00e1r dn\u00ed m\u00e1\u0161 narozeniny, kolikpak \u017ee ti bude?“ pomalu se posadil a ten mal\u00fd poklad si vysadil na kl\u00edn. D\u011bv\u010d\u00e1tko na n\u011bj pohl\u00e9dlo vesel\u00fdma hn\u011bd\u00fdma o\u010dima, nap\u0159\u00e1hlo dlan\u011b p\u0159ed sebe a na obou zvedla dva prsty.<\/div>\n
„A co by sis p\u0159\u00e1la od str\u00fd\u010dka Andyho, hm?“<\/p>\n

D\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil zam\u00edtnout to jedin\u00e9, co j\u00ed nemohl d\u00e1t, jej\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed bylo vysloveno a z\u016fstalo viset ve vzduchu, kter\u00fd ne\u010dekan\u011b zhoustl. Andreas se zamra\u010den\u00fdm v\u00fdrazem sledoval dve\u0159e, ve kter\u00fdch se zjevila bratrova \u00falisn\u00e1 tv\u00e1\u0159, na n\u011bj v\u0161ak nepohl\u00e9dl.<\/div>\n

„Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?! “ Zeptal se jej m\u00edsto pozdravu, sv\u016fj pohled v\u0161ak soust\u0159edil na malou Lily, kter\u00e1 mu sv\u00fdm ps\u00edm pohledem, p\u0159ipom\u00ednala tolik vytou\u017een\u00fd d\u00e1rek. Tahala jej za lem tri\u010dka a osob\u011b ve dve\u0159\u00edch nev\u011bnovala ani minim\u00e1ln\u00ed pozornost. V Andreasovi op\u011bt vzkyp\u011bl nahromad\u011bn\u00fd hn\u011bv a m\u011bl neuv\u011b\u0159itelnou chu\u0165 vz\u00edt Lily a koupit j\u00ed prvn\u00edho psa, na kter\u00e9ho by natrefili. Tripovi by t\u00edm mo\u017en\u00e1 nevr\u00e1til ve\u0161kerou bolest, kterou sv\u00fdm \u010dinem zp\u016fsobil on, ale bylo by to alespo\u0148 mal\u00e9 zadostiu\u010din\u011bn\u00ed.<\/p>\n

„T\u00e1ta \u0159\u00edkal, \u017ee m\u00e1\u0161 hned vedle pr\u00e1zdn\u00e9 prostory, kter\u00e9 nevyu\u017e\u00edv\u00e1\u0161,“ Trip si slo\u017eil klobouk a typicky panova\u010dnou ch\u016fz\u00ed vkr\u00e1\u010del dovnit\u0159. Nev\u0161\u00edmaj\u00edc si Andreasova vra\u017eedn\u00e9ho pohledu, do\u0161el k b\u00edl\u00fdm dve\u0159\u00edm, vzal za kliku a zjistil, \u017ee jsou zam\u010den\u00e9. „P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem nad t\u00edm, \u017ee bych si tady ud\u011blal kancel\u00e1\u0159,“ pokra\u010doval, jako by jej to v\u016fbec nep\u0159ekvapilo.<\/div>\n

Andreas, ve tv\u00e1\u0159i nep\u0159irozen\u011b \u010derven\u00fd vstal, pomohl na nohy i Lily a sklonil se tak, aby jeho n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed slova, sly\u0161ela pouze ona.<\/p>\n

„Zlat\u00ed\u010dko, po\u010dkej na m\u011b v \u010dek\u00e1rn\u011b, ano?“ Uhladil j\u00ed rozcuchan\u00e9 vl\u00e1sky a op\u011bt j\u00ed pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed. „J\u00e1 se jenom p\u0159evl\u00e9knu a p\u016fjdeme spolu na zmrzlinu,“ ukazov\u00e1\u010dkem ji dloubl do \u0161pi\u010dky nosu a s pot\u011b\u0161en\u00edm sledoval jej\u00ed nad\u0161en\u00fd v\u00fdraz.<\/div>\n

Op\u011bt sledoval osobu vych\u00e1zej\u00edc\u00ed ze dve\u0159\u00ed a p\u0159i pohledu na jej\u00ed b\u00edl\u00e9 letn\u00ed \u0161atky nedok\u00e1zal uv\u011b\u0159it tomu, kolik u\u017e od t\u00e9 chv\u00edle ub\u011bhlo \u010dasu. Nep\u0159e\u0161el v\u0161ak den, ani\u017e by si na to nevzpomn\u011bl a nezalitoval sv\u00e9 zbab\u011blosti. Lily byla p\u0159esn\u00fdm obrazem obou sv\u00fdch rodi\u010d\u016f. M\u011bla S\u00e1\u0159iny vlasy, tv\u00e1\u0159 i \u00fasm\u011bv, o\u010di a zp\u016fsob vyjad\u0159ovan\u00ed musela zd\u011bdit po sv\u00e9m otci.<\/p>\n

„\u017d\u00e1dn\u00e1 kancel\u00e1\u0159 nebude!“ Vyhl\u00e1sil vyrovnan\u00fdm hlasem. U\u017e d\u00e1vno se jej p\u0159estal b\u00e1t. Strach a obavy postupem \u010dasu nahradil \u010dist\u00fd odpor. „Mo\u017en\u00e1 ten prostor nevyu\u017e\u00edv\u00e1m, ale to neznamen\u00e1, \u017ee by se mi pozd\u011bji nemohl hodit. Krom toho, pokud by ses nast\u011bhoval do m\u00edstnosti vedle, asi bych musel d\u00e1t v\u00fdpov\u011b\u010f.“<\/p>\n

Pro\u0161el kolem n\u011bj a odhodlan\u011b se op\u0159el o dve\u0159e, kter\u00e9 pat\u0159ily pouze Tomovi. P\u0159ed t\u0159emi lety si sl\u00edbili, \u017ee se nerozd\u011bl\u00ed. \u017de budou kolegov\u00e9, jejich ordinace budou m\u00edt spole\u010dnou \u010dek\u00e1rnu a jejich osam\u011bl\u00e9 \u017eivoty bude spojovat spole\u010dn\u00fd bod. Pevn\u00e9 p\u0159\u00e1telstv\u00ed. Nez\u00e1le\u017eelo mu na tom, kolik \u010dasu ub\u011bhlo. Tom byl jeho p\u0159\u00edtel. Slib byl slib. A sliby by m\u011bly b\u00fdt spln\u011bny. Je to p\u0159eci jejich posl\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

Trip trhl ramenem a ohrnul nos.<\/div>\n

„Tak nic, no. Najdu si n\u011bco jin\u00e9ho,“ p\u0159e\u0161l\u00e1pl na m\u00edst\u011b, uhladil si l\u00edmec drah\u00e9 ko\u0161ile a do\u0161el k oknu. „M\u00e1\u0161 celkem hezkou sest\u0159i\u010dku,“ zamy\u0161len\u011b sledoval osobu p\u0159ech\u00e1zej\u00edc\u00ed p\u0159echodem v doprovodu velik\u00e9ho psa. „Mo\u017en\u00e1 bych ji mohl pozvat na ve\u010de\u0159i,“ p\u0159imhou\u0159il o\u010di, aby l\u00e9pe dohl\u00e9dl na zcela ciz\u00edho kluka, kter\u00fd se pr\u00e1v\u011b p\u0159ito\u010dil k psovi a z kapsy kalhot vyt\u00e1hl n\u011bkolik pi\u0161kot\u016f. Pes nad\u0161en\u011b vrt\u011bl ocasem a zb\u011bsile vyskakoval, \u010d\u00edm\u017e rozesm\u00e1val sv\u016fj doprovod.<\/p>\n

Andrease opustilo racion\u00e1ln\u00ed sm\u00fd\u0161len\u00ed. P\u0159ib\u011bhl ke sv\u00e9mu bratrovi, drsn\u011b jej k sob\u011b obr\u00e1til a po nekone\u010dn\u011b dlouh\u00e9 dob\u011b pohl\u00e9dl do pichlav\u00fdch, \u0161ed\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 byly tak drobn\u00e9, \u017ee zp\u016fsobovaly na jeho jinak dokonal\u00e9 tv\u00e1\u0159i zvl\u00e1\u0161tn\u00ed nesymetri\u010dnost.<\/p>\n

„Co jsi to za \u010dlov\u011bka?!“ t\u0159\u00e1sl se po cel\u00e9m t\u011ble a p\u0159\u00e1l si, aby byl u n\u011bj Tom a podr\u017eel ho.<\/div>\n

„Zabil jsi m\u00e1mu t\u00e9 uboh\u00e9 hol\u010di\u010dky! Jsi j\u00ed p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fdm otcem! Po\u0159\u00e1d na ni jenom k\u0159i\u010d\u00ed\u0161! A v\u0161echno si to odnesl \u010dlov\u011bk, kter\u00fd jak\u017eiv nikomu neubl\u00ed\u017eil. A te\u010f chce\u0161 zni\u010dit i m\u011b?! PRO\u010c?!“<\/p>\n

Trip neodpov\u011bd\u011bl. V\u011bnoval mu pouze jeden z \u00fasm\u011bv\u016f, na kter\u00fd holky let\u011bly nejv\u00edce, vytrhl se mu a se spokojen\u00fdm v\u00fdrazem opustil ordinaci.<\/p>\n

Andreas zalapal po dechu. Nemohl se nadechnout, a proto rychle p\u0159ib\u011bhl k oknu, aby jej otev\u0159el. Obraz za n\u00edm jej v\u0161ak vr\u00e1til zp\u011bt do reality. Nedaleko parkovi\u0161t\u011b st\u00e1l \u010dernovlas\u00fd kluk, h\u00e1zel pi\u0161koty rozbl\u00e1zn\u011bn\u00e9mu psovi a bavil t\u00edm nejenom sebe, ale i mal\u00e9 d\u011bv\u010d\u00e1tko, kter\u00e9 poskakovalo na m\u00edst\u011b a vesele zatleskalo poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se mu povedlo chytit pi\u0161kot. Krve by se v n\u011bm nedo\u0159ezal, jakmile si uv\u011bdomil co, respektive koho vid\u00ed.<\/p>\n

V bujar\u00e9m zv\u00ed\u0159eti okam\u017eit\u011b poznal Dusta a v mal\u00e9 hol\u010di\u010dce Lily.<\/p>\n<\/div>\n

\u2026<\/div>\n
\n

„Pros\u00edm, mohla bych te\u010f j\u00e1?“<\/p><\/div>\n

D\u011bv\u010d\u00e1tko vyskakovalo, rozh\u00e1n\u011blo se drobn\u00fdmi p\u011bstmi a h\u00e1zelo na Billa pohledy, kter\u00fdm nemohl odolat. S \u00fasm\u011bvem na rtech vydoloval z kapsy je\u0161t\u011b posledn\u00ed pi\u0161kot, vlo\u017eil jej do mal\u00e9 dlan\u011b a sledoval, jak se tv\u00e1\u0159 d\u011bv\u010d\u00e1tka kr\u00e1sn\u011b rozz\u00e1\u0159ila. Hrav\u011b se kousla do rtu, postavila se p\u0159ed Dusta s dlan\u00ed vysoko ve vzduchu a po chvilce mu pustila pi\u0161kot p\u0159\u00edmo do tlamy. Bill si nebyl jist\u00fd, kdo z t\u011bch dvou je roztomilej\u0161\u00ed. Zdali Dust, kter\u00fd se mohl ze sladk\u00e9 dobroty zbl\u00e1znit, nebo mal\u00e1 hol\u010di\u010dka, jej\u00ed\u017e \u00fasm\u011bv byl naka\u017eliv\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e jak\u00fdkoliv, kter\u00fd kdy vid\u011bl. Samoz\u0159ejm\u011b krom\u011b Tomova \u00fasm\u011bvu. Nic se nedalo p\u0159irovnat k nesm\u011bl\u00e9mu zk\u0159iven\u00ed jeho rt\u016f v ten ve\u010der, kdy m\u011bli oslavu. Dal\u0161\u00ed v\u0161ak nane\u0161t\u011bst\u00ed zat\u00edm nespat\u0159il.<\/p>\n

„Lily!“<\/p>\n

Bill si p\u0159it\u00e1hl Dusta bl\u00ed\u017e k sob\u011b a sledoval, jak sebou d\u011bv\u010d\u00e1tko zd\u011b\u0161en\u011b trhlo, jakmile zaslechlo hlasit\u00e9 vol\u00e1n\u00ed. Obr\u00e1tila se, v\u00fdraz jej\u00ed tv\u00e1\u0159e se zm\u011bnil z vystra\u0161en\u00e9ho na spokojen\u00fd a rozb\u011bhla se k vysok\u00e9mu chlapci s blond vlasy a siln\u00fdmi dioptrick\u00fdmi br\u00fdlemi. Sko\u010dila mu kolem bok\u016f, a zat\u00edmco on j\u00ed domlouval, ona nad\u0161en\u011b ukazovala na pejska, kter\u00fd j\u00ed tolik okouzlil, a nev\u011bnovala jeho slov\u016fm \u017e\u00e1dnou pozornost. Andymu nezb\u00fdvalo nic jin\u00e9ho, ne\u017e vzd\u00e1t to a podvolit se j\u00ed. I p\u0159esto\u017ee mu sahala sotva do \u00farovn\u011b bok\u016f, vynalo\u017eila ve\u0161kerou svou s\u00edlu, aby jej dot\u00e1hla tam, kam pot\u0159ebovala. Jakmile je d\u011blil necel\u00fd metr, pustila jej a klekla si na zem vedle Dusta.<\/p>\n

„J-j\u00e1\u2026 moc se omlouv\u00e1m,“ rozpa\u010dit\u011b se po\u0161kr\u00e1bal ve vlasech, ani\u017e by pohl\u00e9dl Billovi do tv\u00e1\u0159e. Byl si jist\u00fd, \u017ee na n\u011bm spat\u0159\u00ed to obrovsk\u00e9 provin\u011bn\u00ed, kter\u00e9ho se v\u016f\u010di Tomovi dopustil.<\/div>\n

„To je v po\u0159\u00e1dku. Neud\u011blala nic \u0161patn\u00e9ho.“<\/div>\n
Andy se osm\u011blil, zvedl tv\u00e1\u0159 a pohl\u00e9dl na extr\u00e9mn\u011b huben\u00e9ho \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, kter\u00fd se v\u016fbec netv\u00e1\u0159il tak, jak by o\u010dek\u00e1val. M\u00edsto v\u00fd\u010ditky nalezl v jeho o\u010d\u00edch pouze pokoru a n\u011bhu. St\u0159\u00eddav\u011b pozoroval Andyho tv\u00e1\u0159 a Lily s Dustem, kte\u0159\u00ed se spolu v\u00e1leli po zemi. Jej\u00ed kr\u00e1sn\u00e9 b\u00edl\u00e9 \u0161aty byly ji\u017e minulost\u00ed, ale nezd\u00e1lo se, \u017ee by j\u00ed to n\u011bjak vadilo.<\/p>\n

„Jak pak se jmenuje?“ Ozvala se tenk\u00fdm hl\u00e1skem a ho\u0159ela zv\u011bdavost\u00ed.<\/div>\n

„Dust,“ odpov\u011bd\u011bl Andy je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e stihl Bill v\u016fbec otev\u0159\u00edt \u00fasta. A stejn\u011b rychle se Billovi je\u0161t\u011b jednou omluvil, vzal d\u011bv\u010d\u00e1tko za ruku a vedl jej k malebn\u00e9mu obch\u016fdku se zmrzlinou. Bill mohl zachytit je\u0161t\u011b \u00fatr\u017eek jejich rozhovoru. „Tak co, na jakou m\u00e1\u0161 chu\u0165 dneska, ov\u010d\u00e1ku?“<\/div>\n
„Ov\u010d\u00e1k jsem byla v\u010dera, dnes jsem \u010divava.“<\/div>\n
„Dob\u0159e \u010divavo a co budu j\u00e1?“<\/div>\n
Lily, se mu pov\u011bsila kolem bok\u016f a naposled se ohl\u00e9dla.<\/div>\n
„Ty bude\u0161 Dust.“<\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/div>\n
\n

Tom se mo\u017en\u00e1 na Dusta zpo\u010d\u00e1tku zlobil, nakonec v\u0161ak zjistil, \u017ee mu ud\u011blal velikou laskavost. Neb\u00fdt zni\u010den\u00e9ho plotu a n\u011bkolika rozhraban\u00fdch z\u00e1hon\u016f, nem\u011bl by v podstat\u011b co d\u011blat a jeho mysl, by se op\u011bt ub\u00edrala nespr\u00e1vn\u00fdm sm\u011brem.<\/p><\/div>\n

U\u017e nad t\u00edm necht\u011bl p\u0159em\u00fd\u0161let. Nemohl. V\u0161echno to bylo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 bolestiv\u00e9, a proto kdy\u017e uc\u00edtil, \u017ee na n\u011bj jdou dob\u0159e zn\u00e1m\u00e9, s\u017e\u00edrav\u00e9 my\u0161lenky, soust\u0159edil se na svou pr\u00e1ci s v\u011bt\u0161\u00ed vervou a nedovoloval si myslet na nic jin\u00e9ho, ne\u017e na rovnom\u011brn\u00fd n\u00e1t\u011br z\u00e1bradl\u00ed, na kter\u00e9m pr\u00e1v\u011b pracoval. Obl\u00e9kl si t\u00e1tovy star\u00e9 zahradn\u00ed kalhoty, na hlav\u011b m\u011bl provizorn\u00ed ochranu p\u0159ed sluncem v podob\u011b pap\u00edrov\u00e9 \u010depky a s kbel\u00edkem p\u0159\u00edjemn\u011b zelen\u00e9 barvy se spokojen\u011b pustil do pr\u00e1ce.<\/p>\n

Neust\u00e1le v\u0161ak sledoval \u010das na hodink\u00e1ch, kter\u00e9 byly nyn\u00ed cel\u00e9 od barvy. Nel\u00edbilo se mu, \u017ee \u0161el Bill do m\u011bsta. A je\u0161t\u011b ke v\u0161emu pouze s Dustem. M\u011bl mu to rozmluvit. M\u011bl trvat na tom, aby z\u016fstal, ale nemohl Dustovi odep\u0159\u00edt malou proch\u00e1zku jenom proto, \u017ee si ji on s\u00e1m dovolit nemohl. V\u011bd\u011bl, \u017ee by se mu ve dne nem\u011blo nic st\u00e1t, p\u0159esto se nedok\u00e1zal zbavit p\u0159edstavy, \u017ee se pr\u00e1v\u011b proch\u00e1z\u00ed na m\u00edstech, kde se voln\u011b pohybuje i vrah S\u00e1ry. Billovi se nemohlo nic st\u00e1t! Byl pro n\u011bj a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 d\u016fle\u017eit\u00fd, a pokud by ztratil i jeho, ztratil by v podstat\u011b v\u0161echno. Tedy alespo\u0148 v\u0161echno to, co mu je\u0161t\u011b z\u016fstalo.<\/p>\n

Zhluboka se nadechl, rozvalil se do tr\u00e1vy a zav\u0159el o\u010di. Zelenou dlan\u00ed si nev\u011bdomky promnul tv\u00e1\u0159. Vzpom\u00ednky jej dohonily rychleji, ne\u017e se sta\u010dil zamyslet nad n\u011b\u010d\u00edm jin\u00fdm.<\/p>\n<\/div>\n

\u2026<\/div>\n
<\/p>\n

Vystra\u0161en\u00e9, \u017eensk\u00e9 v\u00fdk\u0159iky jej zavedly k opu\u0161t\u011bn\u00e9, zpola rozpadnut\u00e9 chajd\u011b na kraji vsi. Z jedn\u00e9 strany ji obklopovaly mal\u00e9, jednoduch\u00e9 domky, zat\u00edmco z t\u00e9 druh\u00e9 \u010dist\u00e1 p\u0159\u00edroda. Pouze stromy, \u0159eka a les. Tom m\u011bl to m\u00edsto, i p\u0159es strach, kter\u00fd v n\u011bm vyvol\u00e1valo, celkem r\u00e1d. V tu noc to v\u0161ak bylo jin\u00e9.<\/p>\n

Stromy mu nep\u0159i\u0161ly p\u0159\u00e1telsk\u00e9 a kouzeln\u00e9. Byly d\u011bsiv\u00e9, natahovaly dlouh\u00e9 v\u011btv\u011b sm\u011brem k polorozpadl\u00e9 st\u0159e\u0161e a jezero jim bylo pouze tich\u00fdm sv\u011bdkem.<\/em><\/div>\n

Zastavil p\u0159ede dve\u0159mi, naslouchal, a kdy\u017e v\u00fdk\u0159iky n\u00e1hle ustaly, v\u011bd\u011bl, \u017ee je zle. Nehled\u011b na n\u00e1sledky prudce rozrazil dve\u0159e a vb\u011bhl do velik\u00e9 m\u00edstnosti, kter\u00e1 byla t\u00edm jedin\u00fdm, co tvo\u0159ilo spodn\u00ed patro chatr\u010de. Nahoru se v\u0161ak v\u016fbec nemusel j\u00edt pod\u00edvat. Spat\u0159il ji v rohu, u otlu\u010den\u00e9 zdi nedaleko p\u0159evr\u00e1cen\u00e9ho, shnil\u00e9ho j\u00eddeln\u00edho stolu. Zd\u011b\u0161en\u011b se rozhl\u00e9dl kolem sebe a teprve kdy\u017e nespat\u0159il nikoho t\u0159et\u00edho, rozb\u011bhl se k n\u00ed jako o \u017eivot.<\/p>\n

„To ne,“ vydechl, jakmile dopadl na tmav\u00fd flek na podlaze. Teprve pozd\u011bji si uv\u011bdomil, \u017ee kle\u010del v kalu\u017ei krve. „S\u00e1ro.“ Po tv\u00e1\u0159i mu st\u00e9kaly slzy, jak opatrn\u011b bral jej\u00ed doml\u00e1cenou, ubolenou tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a sna\u017eil se zachytit jej\u00ed pohled, kter\u00fd bloudil po zd\u00edch. „S\u00e1ro, to jsem j\u00e1, Tom.“ Dlan\u00ed ji siln\u011b tiskl o\u0161klivou r\u00e1nu na hlav\u011b, aby zpomalil krv\u00e1cen\u00ed. „Zavol\u00e1m pomoc. Bude\u0161 v po\u0159\u00e1dku.“ T\u0159\u00e1sl se po cel\u00e9m t\u011ble, i p\u0159esto se ze v\u0161ech sil pokou\u0161el naj\u00edt v kaps\u00e1ch mobil. M\u00e1lem mu \u017ealem puklo srdce, jakmile si uv\u011bdomil, \u017ee jej nechal doma, proto\u017ee byl vybit\u00fd.<\/p>\n

„Kdo ti to ud\u011blal? S\u00e1ro, kdo mohl tohle ud\u011blat?!“ Zdrcen\u00fdm pohledem sledoval jej\u00ed kdysi kr\u00e1snou tv\u00e1\u0159 a rozplakal se je\u0161t\u011b v\u00edc, jakmile uc\u00edtil, \u017ee mu z posledn\u00edch sil ut\u00edr\u00e1 slzy.<\/em><\/div>\n

„Lily,“ neust\u00e1le opakovala a ukazovala na n\u011bj.<\/em><\/div>\n
„Co je s n\u00ed? Je v po\u0159\u00e1dku?! Co m\u00e1m ud\u011blat?! Ach Bo\u017ee!“<\/em><\/div>\n
„Lily.“<\/em><\/div>\n
Naposled na n\u011bj uk\u00e1zala tenk\u00fdm ukazov\u00e1\u010dkem a d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dila odpov\u011bd\u011bt na jakoukoliv z jeho ot\u00e1zek, byla pry\u010d.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\u2026<\/div>\n
\n

Prudce vyst\u0159elil do sedu a vyd\u011b\u0161en\u011b se rozhl\u00ed\u017eel kolem sebe. Prost\u0159ed\u00ed kolem n\u011bj bylo zcela jin\u00e9. D\u011bsiv\u00fd les se prom\u011bnil ve skromnou zahradu jeho babi\u010dky, n\u00e1hle byl obklopen nedokon\u010denou brankou, barvou, kterou sv\u00fdm probuzen\u00edm ne\u0161ikovn\u011b p\u0159evrhl, a Billem, kter\u00fd si k n\u011bmu pomalu sedal a up\u00ednal k jeho tv\u00e1\u0159i pohled dvou ustaran\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/p>\n

„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n

Tom sklonil tv\u00e1\u0159 a trhl ramenem. Nebyl v po\u0159\u00e1dku. \u010clov\u011bk, kter\u00fd byl sv\u011bdkem n\u011b\u010deho takov\u00e9ho, se mo\u017en\u00e1 nikdy ned\u00e1 celkem do po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
„Budu.“ Odpov\u011bd\u011bl nakonec tich\u00fdm hlasem a smutn\u00fdma o\u010dima sledoval, jak Billovy prsty opatrn\u011b hlad\u00ed jeho rozev\u0159enou dla\u0148 a pokr\u00fdvaj\u00ed se t\u00edm n\u00e1nosem zelen\u00e9 barvy.<\/p>\n

„Vybrals kr\u00e1snou barvu.“ Bill si poposedl bl\u00ed\u017e a l\u00e1skypln\u00fdm pohledem sledoval Tomovu sklon\u011bnou tv\u00e1\u0159, kter\u00e1 se na n\u011bkter\u00fdch m\u00edstech z\u00e1\u0159iv\u011b zelenala. „Moc se mi l\u00edb\u00ed.“ Opatrn\u011b p\u0159ekryl jeho prsty t\u011bmi sv\u00fdmi.<\/div>\n

Tom se pousm\u00e1l, ale nezvedl tv\u00e1\u0159. Zlehka pohnul prsty a ukryl do sv\u00e9 dlan\u011b Billovy tenk\u00e9 prsty. Nebyl si jist\u00fd, co v\u0161e si m\u016f\u017ee dovolit. Neznal hranici mezi p\u0159\u00e1telstv\u00edm a l\u00e1skou. U\u017e z\u0159ejm\u011b neum\u011bl ani milovat. Kdov\u00ed, zdali v\u016fbec n\u011bkoho miloval. S\u00e1ru m\u011bl velice r\u00e1d. Bylo mezi nimi n\u011bco mimo\u0159\u00e1dn\u00e9ho, ale nikdy nep\u0159i\u0161el na to, co to bylo. A nikdy ani nep\u0159ijde.<\/p>\n

„V\u00ed\u0161, \u017ee zelen\u00e1 barva symbolizuje volnost a bezpe\u010d\u00ed?“ Bill mu b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f zlehka ot\u00edral zamazan\u00e9 tv\u00e1\u0159e. „A j\u00e1 se tak d\u00edky tob\u011b skute\u010dn\u011b c\u00edt\u00edm.“<\/div>\n

Tom na n\u011bj pohl\u00e9dl, namo\u010dil ukazov\u00e1\u010dek do barvy a s drobn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech Billovi dloubl do nosu. Nerozum\u011bl tomu, jak m\u016f\u017ee b\u00fdt neust\u00e1le tak n\u00e1dhern\u00fd.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 bys nem\u011bl.“ Za\u0161eptal p\u0159edt\u00edm, ne\u017e pustil jeho dla\u0148, vstal a pomal\u00fdm krokem se roze\u0161el pro dal\u0161\u00ed kbel\u00edk barvy.<\/div>\n
Doufal, \u017ee alespo\u0148 ten nerozlije.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Andreas v\u011bnoval pan\u00ed Kauffelov\u00e9 je\u0161t\u011b jeden zdvo\u0159il\u00fd \u00fasm\u011bv p\u0159edt\u00edm, ne\u017e ji snad po st\u00e9 ujistil, \u017ee zcela v po\u0159\u00e1dku a m\u016f\u017ee j\u00edt dom\u016f. Ze sv\u00e9 pohodln\u00e9 \u017eidle sledoval jej\u00ed pomalu se vzdaluj\u00edc\u00ed z\u00e1da zahalen\u00e1 v nevkusn\u00e9 \u017elut\u00e9 vest\u011b a mohl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[559],"tags":[],"class_list":["post-4713","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bourdon"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4713","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4713"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4713\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4713"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4713"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4713"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}