{"id":4716,"date":"2013-09-04T14:00:00","date_gmt":"2013-09-04T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4702"},"modified":"2013-09-04T14:00:00","modified_gmt":"2013-09-04T13:00:00","slug":"novel-of-dreams-our-life-46","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/09\/04\/novel-of-dreams-our-life-46\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – Our Life 46."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
TOM<\/p>\n

Sed\u011bl jsem v ob\u00fdv\u00e1ku s pohledem up\u0159en\u00fdm k d\u011btsk\u00fdm dupa\u010dk\u00e1m, p\u0159i\u010dem\u017e jsem v dlan\u00edch dr\u017eel skleni\u010dku s pit\u00edm. Bill sed\u011bl u m\u011b, nic ne\u0159\u00edkal. Bylo to tak pro m\u011b v tenhle okam\u017eik i lep\u0161\u00ed. C\u00edtil jsem se hrozn\u011b. Nech\u00e1pu to. M\u016fj mozek to st\u00e1le nepob\u00edr\u00e1. Pro\u010d by to Yvonne d\u011blala, pro\u010d by mi lhala? Za co? M\u011bl jsem ji tak stra\u0161n\u011b r\u00e1d, a\u017e to hezk\u00e9 nebylo. Ud\u011blal bych pro ni cokoli, a pro d\u011bcka je\u0161t\u011b jednou tolik. Tak za co? Cel\u00fd den byla divn\u00e1, a\u017e jsem to z n\u00ed nakonec dostal. Bre\u010dela, \u0159\u00edkala mi to tak siln\u011b, pro\u017e\u00edvala to. A\u010dkoli mi to p\u0159i\u0161lo naprosto nepochopiteln\u00e9 v\u016f\u010di Billovi, v ten okam\u017eik m\u011b ani nenapadlo, \u017ee by si mohla vym\u00fd\u0161let. Hlavn\u011b jak\u00fd by k tomu m\u011bla d\u016fvod. Proto jsem hned let\u011bl dom\u016f a za\u010dal na n\u011bj \u0159v\u00e1t. V takovou chv\u00edli m\u011b prost\u011b ani v nejmen\u0161\u00edm nenapadlo, \u017ee by mi mohla lh\u00e1t. Jen jsem nech\u00e1pal, jak by Bill mohl n\u011bco takov\u00e9ho ud\u011blat. Nesed\u011blo mi to na n\u011bj, opravdu ani trochu, i kdy\u017e v\u00edm, \u017ee na Yvonne \u017e\u00e1rlil, ale i tohle bylo moc na n\u011bj. Nenapadlo m\u011b v\u0161ak, \u017ee by mi Yvonne mohla lh\u00e1t. Pro\u010d by to jenom d\u011blala, bo\u017ee m\u016fj\u2026 Chce n\u00e1s rozd\u011blit? Chce n\u00e1s p\u0159ipravit o d\u011bti? Nem\u00e1 opravdu natolik Billa r\u00e1da, aby tohle ud\u011blala? Ale pro\u010d, sakra?! V\u017edy\u0165\u2026 j\u00e1 j\u00ed v\u011b\u0159il jako m\u00e1lokomu. Bral jsem ji jako svoji druhou rodinu i s jej\u00edmi d\u011btmi, ale najednou\u2026 tohle. Je to, jako kdyby mi n\u011bkdo zarazil n\u016f\u017e do srdce, a te\u010f p\u0159i ka\u017ed\u00e9 my\u0161lence na ni tam s n\u00edm n\u011bkdo to\u010dil jen proto, aby m\u011b mohl mu\u010dit.<\/p>\n

A co te\u010f? Jak se m\u00e1m chovat k Billovi? Bylo to v\u016f\u010di n\u011bmu absolutn\u011b nef\u00e9r, ale\u2026 jak m\u011b mohlo napadnout, \u017ee si bude vym\u00fd\u0161let. Opravdu\u2026 jsem to netu\u0161il. M\u011bl bych mu v\u011b\u0159it za ka\u017ed\u00fdch podm\u00ednek, a\u0165 se d\u011bje cokoli. J\u00e1 se k n\u011bmu ale zachoval takhle, a je\u0161t\u011b jsem mu \u0159ekl takov\u00e9 odporn\u00e9 v\u011bci, kter\u00fdmi jsem mu ubl\u00ed\u017eil. Celou tu dobu jsem si ho nev\u0161\u00edmal tak, jak bych m\u011bl. A to jen proto, abych mohl tr\u00e1vit hodn\u011b \u010dasu s Yvonne a prcky. Jsem\u2026 Jsem hrozn\u00fd\u2026<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

<\/em> „Bude to dobr\u00e9, v\u00e1\u017en\u011b,“ za\u0161ept\u00e1 n\u00e1hle Bill a chytne m\u011b za ruku.<\/div>\n
„Nebude to dobr\u00e9,“ \u0161eptnu. Sklon\u00edm hlavu a odlo\u017e\u00edm sklenici na stolek. Nic u\u017e nebude dobr\u00e9. Nejen, \u017ee jsem posral cel\u00fd n\u00e1\u0161 vztah, ale te\u010f ani nen\u00ed jist\u00e9, \u017ee dostaneme na\u0161e d\u011bti. V\u0161echno\u2026 je to moje vina. Od sam\u00e9ho za\u010d\u00e1tku to kaz\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Tome, pros\u00edm,“ p\u0159it\u00e1hne si m\u011b tro\u0161ku k sob\u011b. „Bude to dobr\u00e9. Zvl\u00e1dneme to spolu.“<\/div>\n
„M\u011bl jsem ti v\u011b\u0159it,“ za\u010dne se mi v krku tvo\u0159it obrovsk\u00fd knedl\u00edk. „Ale m\u011b-m\u011b v ten okam\u017eik ani nenapadlo, \u017ee by mi mohla lh\u00e1t. Jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 mi b\u011b\u017eela hlavou, byla ta, jak jsi mohl n\u011bco takov\u00e9ho ud\u011blat. Jak\u2026 jak jsem mohl v\u011bd\u011bt, \u017ee mi lhala. Pro\u010d-pro\u010d by to d\u011blala,“ rozvzlyk\u00e1m se.<\/div>\n
„Ne, nepla\u010d,“ p\u0159ivine se ke mn\u011b a za\u010dne m\u011b v konej\u0161iv\u00e9m gestu hladit po z\u00e1dech. „Ch\u00e1pu to, v prvn\u00edm okam\u017eiku ti p\u0159i\u0161lo absolutn\u011b absurdn\u00ed, aby ti Yvonne lhala. Ot\u00e1zkou bylo p\u0159esn\u011b to, cos \u0159ekl, pro\u010d by to d\u011blala, ale t\u011bch d\u016fvod\u016f je v\u00edc. Jen si je nechceme p\u0159iznat,“ \u0161ept\u00e1. Bo\u017ee, tak stra\u0161n\u011b m\u011b to mrz\u00ed. Nechci ho ztratit, i kdy\u017e by snad i bylo lep\u0161\u00ed, abych ho nechal b\u00fdt\u2026<\/p>\n

<\/em> „Odpus\u0165 mi to, pros\u00edm,“ p\u0159itisknu se k n\u011bmu s tich\u00fdm pl\u00e1\u010dem. Ti\u0161e povzdechl a schoval si m\u011b do n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n

„Odpustil jsem ti to u\u017e d\u00e1vno, ch\u00e1pu to,“ oddechne a ti\u0161e popot\u00e1hne. Ale i p\u0159esto\u2026<\/em><\/div>\n
„Ubl\u00ed\u017eil jsem ti\u2026“<\/div>\n
„Ka\u017ed\u00fd d\u011bl\u00e1me chyby a j\u00e1 se ti taky omlouv\u00e1m a pros\u00edm t\u011b, abys mi odpustil, \u017ee jsem ti \u0159ekl, \u017ee si m\u011b nev\u0161\u00edm\u00e1\u0161,“ vyhled\u00e1 si mou ruku a proplete si se mnou prsty. Jenom\u017ee nejhor\u0161\u00ed je, \u017ee m\u011bl pravdu. Opravdu jsem si ho tolik nev\u0161\u00edmal.<\/em><\/div>\n
„To j\u00e1 se omlouv\u00e1m. Up\u0159ednost\u0148oval jsem d\u011bti i s Yvonne p\u0159ed tebou,“ po\u0161ept\u00e1m bolestn\u011b, a\u010dkoli mu trochu prsty stisknu. Polo\u017e\u00edm si mu hlavu na rameno. Jsem tak stra\u0161n\u00fd. Zaslou\u017e\u00ed si n\u011bco mnohem lep\u0161\u00edho.<\/em><\/div>\n
„Oba jsme chybovali, a te\u010f je na\u010dase, abychom to p\u0159ekonali. A j\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsme to p\u0159ekonali a p\u0159ekon\u00e1me dal\u0161\u00ed v\u011bci. Nem\u00e1 cenu se te\u010f omlouvat, jen\u2026 dr\u017e p\u0159i mn\u011b a j\u00e1 budu dr\u017eet p\u0159i tob\u011b, to ti slibuju,“ za\u0161ept\u00e1 a nato\u010d\u00ed ke mn\u011b hlavu, pol\u00edb\u00ed m\u011b na tv\u00e1\u0159. P\u0159iv\u0159u o\u010di, ot\u0159u se mu nosem o jeho a pot\u00e9 se k n\u011bmu p\u0159itisknu.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ po\u0161ept\u00e1m mu do ucha, jako by to bylo tajemstv\u00ed.<\/div>\n
„\u2026taky t\u011b miluju,“ za\u0161ept\u00e1, p\u0159i\u010dem\u017e se pokus\u00ed vyhledat m\u00e9 rty. Sjedu mu dlan\u00ed po krku, pomazl\u00edm se s jeho nosem sv\u00fdm a pot\u00e9 ho n\u011b\u017en\u011b l\u00edbnu. V okam\u017eiku mi to oplat\u00ed a prsty m\u011b pohlad\u00ed po ruce, kterou jsem mu sjel po krku. Zarmoucen\u011b vydechnu, ot\u0159u se mu nosem o tv\u00e1\u0159, na n\u00ed\u017e ho l\u00edbnu a smutn\u011b si schov\u00e1m obli\u010dej mezi jeho krk a rameno. On m\u011b v\u0161ak konej\u0161iv\u011b pohlad\u00ed po z\u00e1dech a schoul\u00ed si m\u011b k sob\u011b. Sehne se ke mn\u011b a za\u010dne mi na sp\u00e1nek s\u00e1zet jemn\u00e9 pusinky. Co jsem to jen provedl? P\u0159ipad\u00e1m si\u2026 stra\u0161n\u011b. Jako bych tady v\u016fbec nem\u011bl b\u00fdt. Mo\u017en\u00e1 by to tak i bylo lep\u0161\u00ed. Mo\u017en\u00e1 by jemu bylo beze m\u011b l\u00edp.<\/em> Ti\u0161e polknu sucho v krku, sjedu mu b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f po ramen\u011b a cel\u00e9 pa\u017ei. Pot\u00e9 zav\u0159u o\u010di.<\/p>\n

„Tomi,“ za\u0161ept\u00e1 vl\u00eddn\u011b a pokus\u00ed se mi hlavu zvednout. J\u00e1 mu ji v\u0161ak vyman\u00edm z dlan\u00ed a op\u011bt si ji polo\u017e\u00edm na dosavadn\u00ed m\u00edsto. „Mmm,“ broukne ti\u0161e, jako by ch\u00e1pal a za\u010dne m\u011b hladit po cel\u00fdch z\u00e1dech. Pot\u00e9 mi v\u0161ak prsty vjede do cop\u00e1nk\u016f. Nem\u016f\u017eu tu jen tak sed\u011bt, ut\u00e1p\u011bt se v my\u0161lenk\u00e1ch a nic ned\u011blat. M\u00e1m chu\u0165 bre\u010det, k\u0159i\u010det a ml\u00e1tit kolem sebe, av\u0161ak z\u00e1rove\u0148 bych si nejrad\u011bji d\u0159epnul na zem a jen koukal na sv\u011bt kolem sebe. Mus\u00edm n\u011bco d\u011blat, jinak ze\u0161\u00edl\u00edm.<\/em> Pomalu se od n\u011bj odd\u00e1l\u00edm, ot\u0159u si o\u010di a s hlubok\u00fdm n\u00e1dechem se postav\u00edm. M\u011bl bych ze sebe v\u0161echnu tu zlost dostat. V\u00edm, \u017ee kdybych tam jel, nedopadlo by to dob\u0159e. Alespo\u0148 kv\u016fli d\u011btem se mus\u00edm uklidnit. Ned\u011bl\u00e1 jim to dob\u0159e. A\u2026 o n\u011b hlavn\u011b jde.<\/em><\/div>\n

„Po\u010dkej,“ chytne m\u011b za ruku a tak\u00e9 si stoupne. Zad\u00edv\u00e1 se mi hluboko do o\u010d\u00ed a s\u00e1m mi ot\u0159e tv\u00e1\u0159e. Beze slov se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m. „Neut\u00edkej ode m\u011b, pros\u00edm,“ za\u0161eptal a sjel mi po ramenu.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 mus\u00edm za\u010d\u00edt n\u011bco d\u011blat, abych se uklidnil,“ \u0159eknu mu, p\u0159i\u010dem\u017e si nev\u011bdomky za\u010dnu upravovat lem trika. Moje ruce pot\u0159ebovaly n\u011bco na zam\u011bstn\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„A co chce\u0161 d\u011blat?“ pod\u00edval se na m\u011b a podzvedl obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b nev\u00edm,“ rozhl\u00e9dnu se. „N\u011bco se najde,“ \u0159eknu hned, jakmile uvid\u00edm neslo\u017eenou deku na k\u0159esle. Ot\u0159u si dlan\u011b do kalhot a pot\u00e9 se k n\u011bmu vr\u00e1t\u00edm pohledem.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvnul a semkl rty k sob\u011b. Pok\u00fdv\u00e1m lehce hlavou, zad\u00edv\u00e1m se na koberec a pot\u00e9, co usoud\u00edm, \u017ee je na\u010dase vyt\u0159\u00edt a vys\u00e1t, se rozejdu nahoru.<\/p>\n

M\u016f\u017eu pr\u00e1t, m\u016f\u017eu \u017eehlit, m\u016f\u017eu ukl\u00edzet. Klidn\u011b si m\u016f\u017eu i p\u0159erovnat celou sk\u0159\u00ed\u0148, kdy\u017e m\u011b to zabav\u00ed.<\/em> M\u011bl jsem pocit, jako bych byl snad retardovan\u00fd nebo du\u0161evn\u011b chor\u00fd, ale neust\u00e1le jsem musel n\u011bco mnout v rukou nebo n\u011bco d\u011blat. Samotn\u00e9mu mi to p\u0159ipadalo divn\u00e9, ale nedok\u00e1zal jsem si nikterak pomoct. Vybral jsem ze sk\u0159\u00edn\u00ed n\u011bjak\u00e9 oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 se ji\u017e hodilo na vypr\u00e1n\u00ed. Kdy\u017e jsem toho posb\u00edral pom\u011brn\u011b dost v\u010detn\u011b povle\u010den\u00ed, ani\u017e by pot\u0159ebovalo vyprat, jeliko\u017e jsem ho m\u011bnil v\u010dera, dal jsem to do pra\u010dky a zapnul ji. Chv\u00edli jsem jen tak post\u00e1val u pra\u010dky a sledoval ji, jako bych snad doufal, \u017ee se objev\u00ed n\u011bjak\u00fd probl\u00e9m, kter\u00fdm bych se mohl zab\u00fdvat. Ale ono k m\u00e9 sm\u016fle nic. Prala pokojn\u011b bez probl\u00e9m\u016f jako obvykle. Ti\u0161e jsem si pro sebe povzdechl a vr\u00e1til se do lo\u017enice. Postel jsem n\u00e1m povl\u00e9kl tak, jak byla p\u016fvodn\u011b. S jednou velkou p\u0159ikr\u00fdvkou. Necht\u011bl jsem u\u017e sp\u00e1t odd\u011blen\u011b, u\u017e tak mi bylo smutno. Uva\u017eoval jsem, \u017ee opravdu za\u010dnu p\u0159erovn\u00e1vat sk\u0159\u00ed\u0148, ale uv\u011bdomil jsem si svoji n\u00e1hlou \u00fanavu, a tak jsem se do\u0161oural do doln\u00edho patra, abych to alespo\u0148 trochu poklidil v kuchyni. M\u011bl jsem dojem, \u017ee tam bylo v d\u0159ezu n\u011bjak\u00e9 n\u00e1dob\u00ed.<\/p>\n

Kdy\u017e jsem do\u0161el do kuchyn\u011b, byl tam Bill. N\u011bco ukl\u00edzel ve sk\u0159\u00ed\u0148ce a n\u00e1dob\u00ed u\u017e bylo tak\u00e9 dan\u00e9 v my\u010dce. Sklesle jsem sv\u011bsil ramena a roze\u0161el se do ob\u00fdv\u00e1ku. Tam je v\u017edy co k ukl\u00edzen\u00ed \u010di p\u0159erovn\u00e1v\u00e1n\u00ed.<\/div>\n

„Tome, po\u010dkej,“ \u0159ekl v\u0161ak, \u010d\u00edm\u017e m\u011b zastavil, a vy\u0161el za mnou. Jakmile se ke mn\u011b oto\u010dil, podal mi do rukou \u010dokol\u00e1du a pousm\u00e1l se. Sklonil jsem k n\u00ed hlavu, abych si prohl\u00e9dl obal. Pooto\u010dil jsem ji v dlan\u00edch. Pro\u010d mi ji d\u00e1v\u00e1? Vypad\u00e1m a\u017e tak hrozn\u011b?<\/em><\/div>\n
„Moje nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed\u2026“ po\u0161ept\u00e1m zaduman\u011b. M\u00e1m si ji d\u00e1t nebo nem\u00e1m.<\/em><\/div>\n
„Ano,“ \u0161eptne na souhlas. „Alespo\u0148 douf\u00e1m.“ Ale jo, d\u00e1m si.<\/em><\/div>\n
„Tak d\u00edky,“ vyhrknu bezmy\u0161lenkovit\u011b. Rozejdu se do ob\u00fdv\u00e1ku a u\u017e po cest\u011b si ji nedo\u010dkav\u011b rozbal\u00edm. Hned si d\u0159epnu do k\u0159esla, sund\u00e1m z n\u00ed obal a s chut\u00ed se do n\u00ed zakousnu. M\u0148am.<\/em><\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 v\u016fbec za co,“ \u0159ekne s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem a chvilku m\u011b pozoruje. A\u017e po n\u011bkolik\u00e1t\u00e9m ukousnut\u00ed mi na n\u011bj padne pohled. Asi chce taky.<\/em><\/div>\n
„Chce\u0161 taky?“ ol\u00edznu si koutky, abych n\u011bkde n\u00e1hodou nezanechal stopu po t\u00e9to mocn\u00e9 sladkosti.<\/div>\n
„Ne, ne, jen si to spapej,“ usm\u011bje se a zajde pomalu zase do kuchyn\u011b. Z\u016fstal jsem za n\u00edm v tichosti hled\u011bt.<\/p>\n

Zd\u00e1 se, jako by ho cel\u00e1 z\u00e1le\u017eitost v\u016fbec netr\u00e1pila. Pro\u010d by m\u011bla, nem\u011bli se r\u00e1di. Dokonce vypad\u00e1 spokojen\u011b. Z\u0159ejm\u011b ho p\u0159edstavy o tom, jak od n\u00ed u\u017e bude m\u00edt klid, d\u011blaj\u00ed \u0161\u0165astn\u00fdm.<\/em> Sklon\u00edm pohled k \u010dokol\u00e1d\u011b a i s obalem ji odlo\u017e\u00edm na stolek. Ol\u00edznu si prsty a pot\u00e9 o sebe ot\u0159u dlan\u011b. Co kdy\u017e n\u00e1m d\u011bti opravdu nebude cht\u00edt d\u00e1t? M\u00e1m z toho strach. Stejn\u011b tak nech\u00e1pu, pro\u010d tohle ud\u011blala, pro\u010d se tak zachovala. Nejrad\u011bji bych tam jel, bre\u010del a k\u0159i\u010del na ni, pro\u010d mi to ud\u011blala, jenom\u017ee nejsem p\u0159ipraven\u00fd. Je\u0161t\u011b nem\u016f\u017eu, nem\u00e1m dost sil ani odvahy. P\u0159ipad\u00e1m si jako drobn\u00fd pt\u00e1\u010dek se zlomen\u00fdm k\u0159\u00eddlem.<\/em> Obejmu si rukama hrudn\u00edk a nakonec si lehnu. Hlavu si podlo\u017e\u00edm velk\u00fdm, m\u011bkk\u00fdm pol\u0161t\u00e1\u0159em, jej\u017e obejmu, a zad\u00edv\u00e1m se opod\u00e1l na na\u0161i svatebn\u00ed fotku. Nech\u00e1pu to. Po\u0159\u00e1d mi to ned\u00e1v\u00e1 smysl. Co jsem nepochytil? Mus\u00ed mi chyb\u011bt n\u011bjak\u00fd st\u0159\u00edpek do t\u00e9hle obrovsk\u00e9 skl\u00e1danky, jinak to nen\u00ed mo\u017en\u00e9 sestavit. Ale kde jsem ho ztratil\u2026<\/p>\n

<\/em> „Tomi,“ ozve se n\u00e1hle Bill\u016fv hlas. Po chvili\u010dce ke mn\u011b dojde a sedne si na bobek vedle pohovky. „Bude\u0161 tam\u2026 cht\u00edt jet?“<\/div>\n

„Mm-mm,“ zavrt\u00edm hlavou na nesouhlas, kdy\u017e odpout\u00e1m pohled od portr\u00e9tu a pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ pohlad\u00ed m\u011b po pa\u017ei a mali\u010dko se usm\u011bje. „Zlob\u00ed\u0161 se na m\u011b?“<\/div>\n
„Na tebe?“ podiv\u00edm se. „Ne, to v\u00ed\u0161, \u017ee ne. Nem\u00e1m p\u0159ece d\u016fvod.“<\/div>\n
„Promi\u0148 mi, jak jsem se choval,“ nahne se ke mn\u011b a stiskne mi ruku v dlani. Za co se po\u0159\u00e1d omlouv\u00e1? V\u017edy\u0165 nic neud\u011blal, za nic nem\u016f\u017ee. J\u00e1 to v\u0161echno zpackal.<\/em> T\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e prosebn\u011b a zoufale se na m\u011b d\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„Nem\u00e1m ti co prom\u00edjet. To j\u00e1 se choval hrozn\u011b,“ povzdechnu provinile.<\/div>\n
„To ne,“ zavrt\u00ed hlavou a v\u00edce se ke mn\u011b nahne.<\/div>\n
„Ale ano,“ \u0161eptnu.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161,“ uti\u0161il m\u011b polibkem. Smutn\u011b vydechnu nosem a op\u011bt se zap\u0159u bradou o hebk\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159. „Medv\u00eddku,“ po\u0161ept\u00e1 mi a opatrn\u011b m\u011b obejme, co jen m\u016f\u017ee. Schov\u00e1m si mu obli\u010dej ke krku a uhnu rukou, aby ke mn\u011b l\u00e9pe mohl. Vyu\u017eil toho a p\u0159itiskl si m\u011b k sob\u011b v\u00edce. Sna\u017eil se mi d\u00e1t najevo, \u017ee je u m\u011b. S n\u00edm je sv\u011bt hned o n\u011bco jednodu\u0161\u0161\u00ed.<\/em> Spokojen\u011b vydechnu, pohlad\u00edm ho po prav\u00e9m boku a v\u00edc se k n\u011bmu p\u0159es pol\u0161t\u00e1\u0159 p\u0159ivinu, abych mohl l\u00e9pe vn\u00edmat jeho l\u00e1sku. Dalo by se \u0159\u00edci, \u017ee si m\u011b k sob\u011b opravdu tiskl.<\/p>\n

„\u2026miluju t\u011b, miluju,“ za\u0161eptal pla\u010dtiv\u011b. Co-co mu je?<\/em> Ihned jsem se poodt\u00e1hl a bedliv\u011b si ho s otazn\u00edkem v o\u010d\u00edch prohl\u00e9dl. Nechci, aby se tr\u00e1pil je\u0161t\u011b on. J\u00e1 sta\u010d\u00edm, ale jsem na to u\u017e zvykl\u00fd. I kdyby mu ve\u0161ker\u00e9 m\u00e9 tr\u00e1pen\u00ed ud\u011blalo radost, co\u017e rozhodn\u011b ned\u011bl\u00e1, tak se klidn\u011b k smrti utr\u00e1p\u00edm, ale nechci, aby on byl smutn\u00fd. Ke smutku ho p\u0159iv\u00e1d\u00edm u\u017e dost dlouho.<\/em> On v\u0161ak rychle zamrkal a pohladil m\u011b po lopatce.<\/div>\n

„Co se d\u011bje?“ \u0161eptnu starostliv\u011b. Vid\u011bl jsem, jak se mu zachv\u011bla brada. Pro\u010d jen\u2026<\/em><\/div>\n
„Nic, to nic,“ semkl rty k sob\u011b, jako by se sna\u017eil upevnit ka\u017edi\u010dk\u00fd sval na obli\u010deji, a p\u0159itulil se ke mn\u011b. Ah\u2026<\/em><\/div>\n
„Pov\u011bz mi to,“ vydechnu ztr\u00e1pen\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e ho pohlad\u00edm po vlasech.<\/div>\n
„Nechci-nechci ani pomyslet na to, co se mohlo st\u00e1t. Nechci o tebe nikdy p\u0159ij\u00edt, nikdy, Tomi,“ vzlykne. Ch\u00e1pu\u2026<\/em> Smutn\u011b povzdechnu, znovu ho konej\u0161iv\u011b pohlad\u00edm po hlav\u011b. Myslel jsem, \u017ee on m\u00e1 ut\u011b\u0161ovat m\u011b, ale budi\u017e. Hlavn\u00ed je, pokud se jemu ulev\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Nikdy o m\u011b nep\u0159ijde\u0161. Sl\u00edbil jsem ti to p\u0159ed ka\u017ed\u00fdm d\u016fle\u017eit\u00fdm \u010dlov\u011bkem v na\u0161em \u017eivot\u011b i p\u0159ed bohem, proto\u017ee to tak opravdu je. V\u017edycky budu s tebou a ty to v\u00ed\u0161. I kdy\u017e se mnou bude\u0161 \u0161\u0165astn\u00fd nebo ti polezu na nervy, po\u0159\u00e1d tady budu s tebou,“ za\u0161ept\u00e1m s \u00fasm\u011bvem, a\u010d m\u011b v o\u010d\u00edch samotn\u00e9ho p\u00e1l\u00ed otravn\u00e9 slzy.<\/div>\n
„J\u00e1-j\u00e1 s tebou taky,“ p\u0159ik\u00fdvl a schoulil si m\u011b do n\u00e1ru\u010de. „D\u011bkuju, d\u011bkuju, l\u00e1sko.“<\/div>\n
„Jo\u2026“ \u0161eptnu a bolestn\u011b zav\u0159u o\u010di. Na moje starosti a bolesti tu u\u017e ani prakticky nen\u00ed m\u00edsto. Nejen na n\u011b, o\u010dividn\u011b. Asi jsem te\u010f terapeut, tak si um\u00edm poradit i s\u00e1m. Nepot\u0159ebuju jin\u00e9, j\u00e1 to asi vy\u0159e\u0161\u00edm s\u00e1m. Jo\u2026<\/em> Polknu knedl\u00edk v krku, pohlad\u00edm ho po vlasech a obejmu ho. V\u017edy\u0165 je to jedno. Ze m\u011b m\u016f\u017ee b\u00fdt troska, hlavn\u00ed je nejsp\u00ed\u0161 on\u2026<\/p>\n

<\/em> autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mischy & Turmawenne TOM Sed\u011bl jsem v ob\u00fdv\u00e1ku s pohledem up\u0159en\u00fdm k d\u011btsk\u00fdm dupa\u010dk\u00e1m, p\u0159i\u010dem\u017e jsem v dlan\u00edch dr\u017eel skleni\u010dku s pit\u00edm. Bill sed\u011bl u m\u011b, nic ne\u0159\u00edkal. Bylo to tak pro m\u011b v tenhle okam\u017eik i lep\u0161\u00ed. C\u00edtil jsem se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[555],"tags":[],"class_list":["post-4716","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-our-life"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4716","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4716"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4716\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4716"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4716"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4716"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}