{"id":4729,"date":"2013-08-31T16:00:00","date_gmt":"2013-08-31T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4715"},"modified":"2013-08-31T16:00:00","modified_gmt":"2013-08-31T15:00:00","slug":"novel-of-dreams-our-life-45","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/08\/31\/novel-of-dreams-our-life-45\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – Our Life 45."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n

Z\u016fstal jsem sed\u011bt v lo\u017enici. A\u017e kdy\u017e jsem zaslechl auto, vstal jsem a pod\u00edval se z okna, jak odj\u00ed\u017ed\u00ed. Bylo mi do pl\u00e1\u010de. Cht\u011bl jsem jet s n\u00edm, ale te\u010f to nebylo asi to nejlep\u0161\u00ed. Znovu by se mo\u017en\u00e1 stalo n\u011bco, co by tuhle situaci je\u0161t\u011b zhor\u0161ilo. Nav\u00edc, maj\u00ed si ur\u010dit\u011b co pov\u00eddat. To jsem zjistil u\u017e po tom rann\u00edm rozhovoru. \u0158\u00edkal, \u017ee na\u0161t\u011bst\u00ed sp\u00edm<\/em> a potom co jeho prckov\u00e9.<\/em> P\u0159i\u0161lo mi to v ten okam\u017eik hrozn\u011b l\u00edto. V\u00edm, \u017ee to nemyslel zle, nic nemysl\u00ed zle, ale bol\u00ed to. To, co se d\u011bje, m\u011b stra\u0161n\u011b mrz\u00ed, je mi l\u00edto, \u017ee tohle obdob\u00ed v\u016fbec p\u0159i\u0161lo. Sna\u017e\u00edm se si \u0159\u00edkat, \u017ee se to zlep\u0161\u00ed, ale m\u00e1m strach, doopravdy se boj\u00edm, \u017ee o n\u011bj p\u0159ijdu. Ud\u011blal jsem chybu, \u017ee jsem \u0159\u00edkal n\u011bco proti. Ch\u00e1pu, \u017ee chce b\u00fdt te\u010f prck\u016fm i Yvonne co nejv\u00edce na bl\u00edzku. Nechci, aby si myslel, \u017ee tohle nechci. Naopak, jsem r\u00e1d, \u017ee m\u00e1 s Yvonne takov\u00fd vztah, jen jsem si asi p\u0159ipadal s\u00e1m. Bohu\u017eel, nutno \u0159\u00edct, \u017ee jsem si jen p\u0159ipadal, ale te\u010f s\u00e1m jsem.<\/p>\n

Asi po hodin\u011b jsem se p\u0159\u00edmo dokopal k tomu, abych dojel do pr\u00e1ce s t\u011bmi podklady. Bylo to nutn\u00e9 a nav\u00edc, pot\u0159eboval jsem se odreagovat. Proto jsem se obl\u00e9kl, p\u0159ipravil si notebook, v\u0161echny pap\u00edry a rozjel se do pr\u00e1ce. Jen, co jsem ve\u0161el do kancel\u00e1\u0159e, Deb m\u011b uv\u00edtala t\u00edm jej\u00edm mil\u00fdm \u00fasm\u011bvem. A\u010d jsem na ni nad\u00e1val, je to hodn\u00e1 \u017eena. Co ona si tu se mnou chud\u00e1k u\u017e pro\u017eila.<\/em> Popov\u00eddali jsme si, \u0159\u00edkala mi, jak se m\u00e1 jej\u00ed syn a ptala se tak\u00e9 na m\u011b a na Toma. Nedok\u00e1zal jsem lh\u00e1t, p\u0159iznal jsem j\u00ed, \u017ee m\u00e1me te\u010f n\u011bjak\u00e9 probl\u00e9my, ale jinak, \u017ee je v\u0161e v po\u0159\u00e1dku. Moc jsem to rozeb\u00edrat necht\u011bl.<\/div>\n

\n
Do\u0161el jsem potom i za \u0161\u00e9fem, dal mu pot\u0159ebn\u00e9 v\u011bci a k nim i vysv\u011btlen\u00ed. Byl velmi spokojen\u00fd, co\u017e m\u011b pot\u011b\u0161ilo, ale ne natolik, abych se snad radoval. Kdy\u017e jsme v\u0161echno vy\u0159e\u0161ili, rozjel jsem se zase dom\u016f. Po cest\u011b jsem se zastavil ve m\u011bst\u011b, jen chvilku jsem se zde proch\u00e1zel. Neodolal jsem a koupil jsem drobe\u010dk\u016fm dudl\u00edky, ka\u017ed\u00e9mu jedny dupa\u010dky a n\u011bjakou hra\u010dku. K\u00e9\u017e by jen v\u011bd\u011bli, jak r\u00e1d je m\u00e1m, jak je miluju. A k\u00e9\u017e by tohle v\u011bd\u011bl i Tom.<\/em> Ani jsem nev\u00e1hal a jednodu\u0161e jsem za\u0161el do obchodu, kde jsem mu koupil jeho nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed \u010dokol\u00e1dy. Necht\u011bl jsem ho t\u00edm nijak dostat, jednodu\u0161e jsem mu to cht\u011bl koupit. Myslel jsem na n\u011bj po\u0159\u00e1d. Nakoupil jsem i n\u011bjak\u00e9 j\u00eddlo a pot\u00e9 u\u017e jel dom\u016f, kde bohu\u017eel nikdo nebyl. Nechci tu b\u00fdt bez n\u011bj. Cht\u011bl bych, aby byl zase se mnou a v\u0161e bylo v po\u0159\u00e1dku.<\/em> Tro\u0161ku jsem tam poklidil, uklidil n\u00e1kup a usadil se pak i s v\u011bcmi pro d\u011bti v ob\u00fdvac\u00edm pokoji.<\/p>\n

Kolem p\u016fl \u010dtvrt\u00e9 odpoledne jsem ale u\u017e zaslechl zn\u00e1m\u00e9 zvuky – Tom se vr\u00e1til. Ozvalo se hlasit\u00e9 pr\u00e1sknut\u00ed dve\u0159\u00ed a hned na to rychl\u00e9 kroky p\u0159es d\u016fm. \u0158\u00edtil se doslova jako st\u00edha\u010dka. Co se jen stalo?<\/em> Odlo\u017eil jsem dupa\u010dky na pohovku a nap\u0159\u00edmil se.<\/div>\n

„Ahoj, Tome, co se d\u011bje?“ \u0159ekl jsem hned, co ve\u0161el.<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ vyjel na m\u011b hned. „Tohle u\u017e jsi p\u0159ehnal! Klidn\u011b si \u017e\u00e1rli, jak chce\u0161, ale tohle jsi u\u017e do prdele p\u0159ehnal!“ \u0159ekl vyto\u010den\u011b. Z\u016fstal jsem se na n\u011bj udiven\u011b d\u00edvat. Opravdu nev\u00edm, co se stalo. Co jsem mu ud\u011blal, \u017ee na m\u011b takhle vyj\u00ed\u017ed\u00ed?<\/em><\/div>\n
„Co jsem ud\u011blal?“ vydechnu naprosto nech\u00e1pav\u011b.<\/div>\n
„To mysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b?! V\u00ed\u0161 moc dob\u0159e, co mysl\u00edm!“ vydechne. V obli\u010deji byl cel\u00fd rud\u00fd, jako by m\u011bl ka\u017edou chv\u00edli vybuchnout.<\/div>\n
„Ne, to opravdu nev\u00edm. Kdybych to v\u011bd\u011bl, nebudu se t\u011b tup\u011b pt\u00e1t.“<\/div>\n
„To, cos \u0159ekl Yvonne! A p\u0159esta\u0148 si u\u017e, kurva, hr\u00e1t na nevi\u0148\u00e1tko! \u0158ekla mi, cos j\u00ed \u0159ekl!“ Co\u017ee?! J\u00e1 jsem s n\u00ed v\u016fbec nemluvil! Co to sakra je?<\/em><\/div>\n
„Pros\u00edm? J\u00e1 jsem s Yvonne nemluvil,“ stoupnu si naproti n\u011bmu. „Co jsem j\u00ed m\u011bl \u0159\u00edct?“<\/div>\n
„\u017de ne\u0159ekl?!“ vyjekne. „Sly\u0161el jsi, \u017ee jsme se o tob\u011b bavili, tak proto jsi j\u00ed to \u0159ekl? Ned\u011blej ze sebe u\u017e blb\u00fdho. Myslel jsem si o tob\u011b leccos, ale tohle\u2026 Se\u0161 tak ubohej! Je mi z tebe na zvracen\u00ed!“ vy\u0161t\u011bkne na m\u011b se slzami v o\u010d\u00edch. Do prdele, co se to d\u011bje. J\u00e1 jsem nikomu nic ne\u0159ekl a Yvonne u\u017e v\u016fbec ne. Jestli mu n\u011bco Yvonne nakecala, tak si to jedin\u011b vymyslela!<\/p>\n

<\/em> „P\u0159esta\u0148 k\u0159i\u010det a uklidni se. J\u00e1 jsem s Yvonne nemluvil. Nev\u00edm, o \u010dem to mluv\u00ed\u0161. Tohle je n\u011bjak\u00e1 hnusn\u00e1 le\u017e,“ \u0159eknu na\u0161tvan\u011b.<\/div>\n

„Jasn\u011b, hnusn\u00e1 le\u017e. Ona by si to ur\u010dit\u011b vymyslela, vi\u010f,“ str\u010d\u00ed do m\u011b, a\u010dkoli ne siln\u011b. „Aby m\u011b nechala na pokoji, hm? \u017de a\u017e odrod\u00ed, tak stejn\u011b bude zas jen d\u011bvka na no\u0161en\u00ed d\u011bt\u00ed jin\u00fdch?“ \u00dapln\u011b mu p\u0159esko\u010dil hlas. Po tv\u00e1\u0159\u00edch u\u017e mu tekly slzy. Otev\u0159el jsem pusu doko\u0159\u00e1n. To je takov\u00e1 mrcha! Po\u0159\u00e1d se j\u00ed \u010dlov\u011bk zast\u00e1v\u00e1, jak za nic nem\u016f\u017ee. Ona ho proti mn\u011b je\u0161t\u011b po\u0161tv\u00e1v\u00e1! Chce, abychom se h\u00e1dali a Tom m\u011b kopnul akor\u00e1t tak do prdele, o nic jin\u00e9ho j\u00ed nejde, proto\u017ee m\u011b nem\u00e1 r\u00e1da a moc dob\u0159e v\u00ed, \u017ee j\u00e1 v\u016f\u010di n\u00ed m\u00e1m n\u011bco, co m\u011b od n\u00ed t\u00e1hne pry\u010d.<\/em><\/div>\n
„Tohle\u2026 jsem nikdy v \u017eivot\u011b ne\u0159ekl,“ zv\u00fd\u0161\u00edm hlas. „Je to le\u017e! Nechutn\u00e1 le\u017e, kterou si ona vymyslela. J\u00e1 ti p\u0159\u00edsah\u00e1m, klidn\u011b na smrt, \u017ee jsem nikdy nic takov\u00e9ho ne\u0159ekl. Pane bo\u017ee, pane bo\u017ee,“ vjedu si do vlas\u016f a zasku\u010d\u00edm. Co m\u00e1m d\u011blat, do prdele!<\/em> „Kurva, nikdy bych tohle neud\u011blal. Tome, pros\u00edm t\u011b, v\u011b\u0159 mi\u2026 sice jsem zoufal\u00fd, ale tohle bych neud\u011blal. V\u017edy\u0165 bych t\u00edm v\u0161echno je\u0161t\u011b v\u00edc zkazil. Zavol\u00e1m ti na oper\u00e1tora, a\u0165 ti \u0159eknou, kam jsem volal \u010di nevolal. P\u0159\u00edsah\u00e1m, p\u0159\u00edsah\u00e1m na tebe a na na\u0161e d\u011bti.“<\/p>\n

„Na\u0161e d\u011bti si neber do huby!“ str\u010d\u00ed do m\u011b znovu. „Se\u0161 tak\u2026 tak odpornej. Jak\u2026“ kousnul se do rtu, aby neza\u010dal bre\u010det. Vid\u011bl jsem, jak mu cukala brada. „Tohle jsem si o tob\u011b nikdy nemyslel. Tohle\u2026 tohle nejsi ty. Co se to z tebe stalo?“ rozbre\u010del se. To jsem se u\u017e nahlas rozbre\u010del taky. On j\u00ed v\u011b\u0159\u00ed a mn\u011b ne. Jednodu\u0161e mi nev\u011b\u0159\u00ed\u2026 J\u00e1\u2026 miluju ho, u\u017e kv\u016fli n\u011bmu bych to neud\u011blal. Ale j\u00e1 p\u0159ece nem\u011bl d\u016fvod. Tohle v\u0161echno\u2026 Bo\u017ee, j\u00e1 ji nen\u00e1vid\u00edm!<\/em><\/div>\n

„Je to le\u017e, hnusn\u00e1 le\u017e! Nikdy bych to neud\u011blal, nikdy, sakra! V\u011b\u0159\u00ed\u0161 rad\u0161i j\u00ed ne\u017e vlastn\u00edmu man\u017eelovi. To je p\u0159esn\u011b to, co cht\u011bla. J\u00e1 jsem si o tob\u011b taky nikdy nemyslel, \u017ee mi nebude\u0161 v\u011b\u0159it. Ne\u0159ekl jsem to a za t\u00edm si budu st\u00e1t!“ rozechv\u011bl jsem se, cel\u00fd jsem se t\u0159\u00e1sl a pohazoval rukama.<\/div>\n
„A pro\u010d by si asi vym\u00fd\u0161lela, hm? Co by z toho m\u011bla? V\u00ed, \u017ee jsem gay,“ ot\u00edral si tv\u00e1\u0159e od slz. „Ale ty pro to d\u016fvod m\u00e1\u0161. \u017d\u00e1rl\u00ed\u0161? M\u00e1\u0161 pocit, \u017ee se j\u00ed v\u00edc v\u011bnuju? Tak pro\u010d se j\u00ed nezbavit, vi\u010f!“ za\u010dal bre\u010det je\u0161t\u011b v\u00edc. Dal si ruku p\u0159ed pusu, pevn\u011b zav\u0159el o\u010di, a kdy\u017e je otev\u0159el, rychle se roze\u0161el pry\u010d.<\/p>\n

Jak jen mohla, pane bo\u017ee, pro\u010d. On mi doopravdy nev\u011b\u0159\u00ed, a\u017e tak moc si ho obmotala kolem prstu. Copak bych byl tohohle schopn\u00fd, kdy\u017e o n\u011bj nechci p\u0159ij\u00edt? Akor\u00e1t bych si v\u0161echno posral. Ned\u00e1v\u00e1 to logiku.<\/p>\n

<\/em> „Po\u010dkej!“ \u0159eknu nahlas a b\u011b\u017e\u00edm za n\u00edm. „J\u00e1 na ni ne\u017e\u00e1rl\u00edm! Nikdy jsem ne\u0159ekl slovo proti n\u00ed, \u0161tvalo m\u011b chov\u00e1n\u00ed, ale tvoje. A i to byla chyba, kterou jsem si uv\u011bdomil. Ona m\u011b nem\u00e1 r\u00e1da, v\u00ed, jak se h\u00e1d\u00e1me a ty, ty jsi takov\u00fd, \u017ee pro ni ud\u011bl\u00e1\u0161 cokoli. Strk\u00e1\u0161 do n\u00ed pen\u00edze, star\u00e1\u0161 se o ni a j\u00ed se to l\u00edb\u00ed. A j\u00e1 proti tomu nic nem\u00e1m, ale ona ti lhala! J\u00e1 jsem to nikdy ne\u0159ekl. Nikdy a v\u00ed\u0161 pro\u010d? Proto\u017ee nel\u017eu a nejsem takovej hajzl, za jak\u00e9ho m\u011b pr\u00e1v\u011b m\u00e1\u0161. Miluju tebe i na\u0161e d\u011bti a ona n\u00e1m to chce jen p\u0159ekazit. S\u00e1m\u2026 s\u00e1m jsi \u0159ekl, jak se boj\u00ed\u0161 toho, \u017ee by si je cht\u011bla nechat a pro\u010d? Proto\u017ee v\u00ed, \u017ee bys pro d\u011bti i d\u00fdchal, jsou pro tebe v\u0161echno a za tu cenu bys jim dal p\u0159ednost. J\u00e1\u2026 j\u00e1 jsem nic neud\u011blal, neud\u011blal,“ rozpl\u00e1\u010du se a pevn\u011b se chytnu z\u00e1bradl\u00ed, proto\u017ee moje nohy p\u0159est\u00e1valy m\u00edt stabilitu. Zaslechl jsem pr\u00e1sknut\u00ed dve\u0159\u00ed a pot\u00e9 rachocen\u00ed gar\u00e1\u017ee, jak se otev\u00edr\u00e1.<\/div>\n

„Tome,“ vyk\u0159ikl jsem a rozeb\u011bhl se do gar\u00e1\u017ee. A\u0165 m\u011b klidn\u011b p\u0159ejede, ale j\u00e1 mu to mus\u00edm dok\u00e1zat.<\/em> Stoupnul jsem si mu p\u0159ed auto a pod\u00edval se na n\u011bj. „Pros\u00edm! Nech m\u011b, abych ti dok\u00e1zal, \u017ee jsem to neud\u011blal, ne\u0159ekl. Sakra, nem\u00e1 to logiku. Kdybych tohle ud\u011blal, po\u010d\u00edtal bych s t\u00edm, \u017ee ti to \u0159ekne a v\u011bd\u011bl bych, \u017ee si to poseru je\u0161t\u011b v\u00edc a mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee to zrovna chci? Kurva, j\u00e1 ti \u0161el koupit \u010dokol\u00e1du, prck\u016fm oble\u010den\u00ed a p\u0159em\u00fd\u0161lel jsem jen o tom, co m\u00e1m d\u011blat, abych tohle zlep\u0161il! Ne\u0159ekl bych to, nejsem takov\u00fd prase!“ Proboha, co jsem komu jen ud\u011blal, \u017ee mi vlastn\u00ed man\u017eel nev\u011b\u0159\u00ed.<\/p>\n

<\/em> „Te\u010f u\u017e si ty svoje oble\u010dky m\u016f\u017ee\u0161 str\u010dit leda tak do prdele, proto\u017ee ty ani jednoho z nich neuvid\u00ed\u0161,“ op\u0159el se o dve\u0159e auta, jako by p\u0159es pl\u00e1\u010d nemohl ani d\u00fdchat. Chce mi vz\u00edt d\u011bti? Jsou to i moje d\u011bti! Moje jako jeho!<\/em><\/div>\n

„Tohle nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b! Jsou to i moje d\u011bti! Tome, p\u0159\u00edsah\u00e1m, p\u0159\u00edsah\u00e1m na svou smrt, na tebe, na ty d\u011bti i na svoje rodi\u010de,“ rozbre\u010d\u00edm se hystericky. „A\u0165 m\u011b cokoli mrzelo jakkoli, nikdy bych to o n\u00ed ne\u0159ekl. Vymyslela si to. J\u00e1 jsem nikam ani nevolal\u2026 pros\u00edm, v\u011b\u0159 mi\u2026 pros\u00edm,“ chytil jsem se za hru\u010f. Kdybych tohle doopravdy ud\u011blal, tu bolest na hrudi bych musel leda tak hr\u00e1t, ale ona je skute\u010dn\u00e1.<\/em> Jednou rukou si p\u0159ikryl obli\u010dej a nahlas bre\u010del. Dr\u017eel se st\u0159echy auta. Zd\u00e1lo se, \u017ee se tam brzy zhrout\u00ed na zem.<\/div>\n
„Klidn\u011b ti te\u010f hned nech\u00e1m zjistit, jak\u00e9 p\u0159ijala Yvonne hovory. Pros\u00edm t\u011b, v\u011b\u0159 mi. Co bych z toho m\u011bl, kdybych tohle \u0159ekl? Mysl\u00ed\u0161, \u017ee o tebe a i o na\u0161e d\u011bti chci p\u0159ij\u00edt? Nejsem takovej idiot, abych tohle ud\u011blal,“ vydechnu a p\u0159iv\u0159u na okam\u017eik o\u010di, p\u0159i\u010dem\u017e si ol\u00edznu rty. Kdybych sebou seknul, nedivil bych se.<\/em> Vyndal jsem si z kapsy mobil a vyto\u010dil \u010d\u00edslo m\u00e9ho kamar\u00e1da, kter\u00fd d\u011blal u policie. „Pros\u00edm, poslouchej, pros\u00edm,“ vydechnu absolutn\u011b vy\u0159\u00edzen\u011b a d\u00e1m mobil na handsfree.<\/p>\n

„Policie, Andree Kohn,“ hned se ozve. D\u00edkybohu, \u017ee mi to zvedl. Snad bude ve slu\u017eb\u011b.<\/em><\/div>\n

„Ahoj, Andree, tady Bill, m\u00e1m\u2026 m\u00e1m prosbu,“ vydechnu.<\/div>\n
„Co se d\u011bje? Stalo se ti n\u011bco?“ \u0159ekne hned.<\/div>\n
„Kdy\u017e ti \u0159eknu n\u011b\u010d\u00ed \u010d\u00edslo, \u0159ekne\u0161 mi pros\u00edm jeho posledn\u00ed p\u0159ijat\u00e9 hovory? Je to nutn\u00e9, pros\u00edm,“ vzlyknu.<\/div>\n
„Bille, tohle nem\u016f\u017eu, nebo alespo\u0148 bych nem\u011bl. Ani slovo a nadiktuj mi to \u010d\u00edslo,“ broukne pom\u011brn\u011b klidn\u011b.<\/div>\n
„Ahm, moment, pod\u00edv\u00e1m se do kontakt\u016f,“ \u0159eknu a rozechv\u011ble si najedu do kontakt\u016f. Nadiktoval jsem mu jej\u00ed \u010d\u00edslo.<\/div>\n
„Moment, vydr\u017e,“ vydechnul. Jen jsem p\u0159ik\u00fdvnul a d\u00e1l mobil dr\u017eel co nejv\u00edce u Toma, aby dob\u0159e sly\u0161el. „Jedn\u00e1 se o Yvonne Lutz?“ zept\u00e1 se pro jistotu.<\/div>\n
„Ano,“ \u0159eknu rozechv\u011ble.<\/div>\n
„Posledn\u00ed p\u0159ijat\u00fd a v\u016fbec zaznamenan\u00fd hovor je v 9:22 a to z telefonn\u00edho \u010d\u00edsla\u2026“ nadiktoval mi Tomovo \u010d\u00edslo. „Jedn\u00e1 se o Toma Kaulitze, \u010dtu u\u017e Tr\u00fcmpera. Sakra, to je tv\u016fj\u2026“ nenechal jsem ho to ani do\u0159\u00edct. Bo\u017ee, d\u011bkuju. Jestli mi ani te\u010f neuv\u011b\u0159\u00ed, tak u\u017e nev\u00edm.<\/em><\/div>\n
„M\u016fj man\u017eel. D\u011bkuju, Andree\u2026 J\u00e1, d\u011bkuju za pomoc.“<\/div>\n
„Nen\u00ed za\u010d, snad jsem ti pomohl. A m\u011bj se, \u010dau,“ polo\u017e\u00ed mi to u\u017e, jeliko\u017e asi sly\u0161el, \u017ee v po\u0159\u00e1dku zrovna nejsem. Jen jsem se na Toma pod\u00edval. Odvr\u00e1til hlavu a ot\u0159el si o\u010di. St\u00e1le plakal, ale te\u010f u\u017e ti\u0161e. Cel\u00fd se chv\u011bl. M\u00e1m strach, \u017ee mi tady sebou sekne. Nechci, aby se mu ud\u011blalo \u0161patn\u011b. Za tohle ta svin\u011b je\u0161t\u011b zaplat\u00ed!<\/p>\n

<\/em> „Tomi, posa\u010f se, nebo se ti ud\u011bl\u00e1 \u0161patn\u011b,“ za\u0161ept\u00e1m opatrn\u011b a dojdu a\u017e k n\u011bmu. „P\u0159\u00edsah\u00e1m, j\u00e1 jsem to neud\u011blal, snad je tohle alespo\u0148 n\u011bjak\u00fd d\u016fkaz.“ S pl\u00e1\u010dem zav\u0159el dve\u0159e od sv\u00e9 Audi a n\u00e1sledn\u011b se po nich sklouznul na zem. Op\u0159el si o n\u011b hlavu a se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima neust\u00e1le vzlykal.<\/div>\n

„Tome,“ \u0159eknu s pl\u00e1\u010dem a kleknu si k n\u011bmu. Nedok\u00e1\u017eu db\u00e1t na to, jak se mi \u0161patn\u011b d\u00fdch\u00e1 a sv\u00edr\u00e1 m\u011b hru\u010f. On je prioritou.<\/em> Zvedl jsem mu tro\u0161ku hlavu a pod\u00edval se na n\u011bj. „Pros\u00edm.“ „Nech m\u011b,“ vyvl\u00e9kne mi s pl\u00e1\u010dem hlavu, na\u010de\u017e si ot\u0159e o\u010di i tv\u00e1\u0159e. Odt\u00e1hl jsem se od n\u011bj, abych ho je\u0161t\u011b v\u00edc neroz\u010diloval.<\/div>\n
„Nikdy bych na tebe ani na ty d\u011bti nep\u0159\u00edsahal, kdybych si nebyl jen jist\u00fd, ale tady si jist\u00fd jsem. Nikdy jsem to nevypustil z pusy, nikdy.“ Nic ne\u0159ekl. Jen polkl dal\u0161\u00ed n\u00e1valy pl\u00e1\u010de. Zav\u0159el jsem na okam\u017eik o\u010di a op\u0159el se m\u00edrn\u011b o jeho auto. Nahlas jsem vydechl a zase se zhluboka nadechl. Bylo mi \u0161patn\u011b snad jako nikdy, hlava se mi to\u010dila jako na koloto\u010di. Nev\u011b\u0159il mi, opravdu mi nev\u011b\u0159il a kdo v\u00ed, zda te\u010f v\u011b\u0159\u00ed.<\/em> Tom ml\u010dky hled\u011bl do pr\u00e1zdna.<\/p>\n

„Nelhal-nelhal jsem,“ zalap\u00e1m po dechu tro\u0161ku a za\u010dnu p\u0159er\u00fdvav\u011b d\u00fdchat, p\u0159estal jsem m\u00edt s\u00edlu v ruce, kterou jsem se zap\u00edral o zem, a proto jsem sj\u00ed\u017ed\u011bl po dve\u0159\u00edch auta ke stran\u011b. Nevydal ze sebe ani hl\u00e1sky. Nev\u011bnoval mi ani tu nejmen\u0161\u00ed pozornost. Nebyl duchem p\u0159\u00edtomn\u00fd. Sna\u017eil jsem se jen pravideln\u011b d\u00fdchat, abych se uklidnil. Kdy\u017e jsem si promas\u00edroval tro\u0161ku sp\u00e1nky, pod\u00edval jsem se na n\u011bj. \u0158ekl mi, \u017ee jsem odporn\u00fd, \u0159ekl mi tolik o\u0161kliv\u00fdch v\u011bc\u00ed, m\u00edsto toho, aby se zamyslel nad t\u00edm, kdo si tohle vymyslel.<\/em><\/div>\n

„Omlouv\u00e1m se. Nikdy jsem\u2026 necht\u011bl nic takov\u00e9ho zap\u0159\u00ed\u010dinit, j\u00e1\u2026 odpus\u0165,“ \u0161eptnu. Kone\u010dn\u011b se na m\u011b pod\u00edval. Zt\u011b\u017eka vydechl a pohled znovu odvr\u00e1til. To jsem se rozbre\u010del znovu, i kdy\u017e jsem se sna\u017eil to v sob\u011b udr\u017eet. „Nikdy, nikdy bych ti to neud\u011blal, ani t\u011bm dv\u011bma drobe\u010dk\u016fm, nikdy,“ za\u0161eptal jsem. Prot\u0159el si o\u010di a vy\u0161kr\u00e1bal se na nohy, jako by na mne v\u016fbec nedbal. Otev\u0159el dve\u0159e na stran\u011b \u0159idi\u010de.<\/div>\n
„Tome, neodj\u00ed\u017ed\u011bj, pros\u00edm,“ vyhrknu ze sebe a nat\u00e1hnu se k n\u011bmu. Nen\u00ed mu dob\u0159e, co kdyby se mu n\u011bco stalo. Do prdele, a\u0165 m\u011b aspo\u0148 jednou poslechne.<\/em> Zastavil se s rukou na dve\u0159\u00edch.<\/div>\n
„Mus\u00edm\u2026 si n\u011bco vy\u0159\u00eddit,“ \u0161eptne jen se sklopenou hlavou, p\u0159i\u010dem\u017e promne mezi t\u0159esouc\u00edmi se prsty kl\u00ed\u010dky od auta.<\/p>\n

„Pros\u00edm, nejezdi te\u010f nikam. Cel\u00fd se chv\u011bje\u0161, pros\u00edm,“ rychle jsem se vyhrabal na nohy, a\u010d jsem se musel p\u0159idr\u017eet jeho auta a chytil ho pak tro\u0161ku za ruku. Opravdu se cel\u00fd chv\u011bl i takhle na dotek. Je\u0161t\u011b by to n\u011bkam napral. Kdyby se mu kv\u016fli n\u00ed n\u011bco m\u011blo st\u00e1t, p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee ji zabiju. Samoz\u0159ejm\u011b, a\u017e budou d\u011bti na sv\u011bt\u011b.<\/em><\/div>\n

„To je jedno,“ po\u0161ept\u00e1 a vzhl\u00e9dne ke mn\u011b s o\u010dima pln\u00fdma slz. V jeho pohledu bylo n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. Bolest, zklam\u00e1n\u00ed, vztek a n\u011bco, co jsem dosud je\u0161t\u011b nikdy nevid\u011bl. Nikdy jsem necht\u011bl, aby n\u011bco takov\u00e9ho nastalo, ani by m\u011b to ve snu nenapadlo.<\/em><\/div>\n
„Ne, nen\u00ed. Nedovol\u00edm, aby se ti n\u011bco stalo,“ \u0161eptnu a ty kl\u00ed\u010dky mu pomalu vezmu z ruky. „Pros\u00edm, z\u016fsta\u0148 doma, moc t\u011b pros\u00edm,“ d\u00edval jsem se mu up\u0159en\u011b do o\u010d\u00ed, a\u010d se mi slzy sna\u017eily ten pohled na n\u011bj rozmazat.<\/div>\n
„Mus\u00edm tam jet,“ hlesne s p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edm pl\u00e1\u010dem. „Nedovol\u00edm, aby mi je vzala. V\u017edy\u0165\u2026 ud\u011blal bych pro ni cokoli,“ rozbre\u010del se n\u00e1hle nanovo.<\/div>\n
„Medv\u00eddku,“ za\u0161eptal jsem automaticky, bylo to p\u0159irozen\u00e9. Ani\u017e bych se ptal, jednodu\u0161e jsem ho pevn\u011b objal a p\u0159itiskl si ho k sob\u011b. Ne\u0161lo to vydr\u017eet, jen se na n\u011bj d\u00edvat. Pot\u0159ebuju ho obejmout a uk\u00e1zat mu, \u017ee tu jsem.<\/em> „Nedovol\u00edm, aby n\u00e1m je vzala, nikdy se to nestane. D\u011b\u0165\u00e1tka budou na\u0161e, jsou na\u0161e. Neboj se, pros\u00edm. J\u00e1 tam pojedu s tebou, ale ne hned te\u010f. Mus\u00ed\u0161 se uklidnit. Nedovol\u00edm, aby se ti n\u011bco stalo, a kdyby to m\u011blo b\u00fdt kv\u016fli n\u00ed, tak se nezn\u00e1m.“<\/p>\n

„J\u00e1-j\u00e1\u2026 Myslel jsem, \u017ee\u2026“ nebylo mu p\u0159es pl\u00e1\u010d ani po\u0159\u00e1dn\u011b rozum\u011bt. Za\u010dal se ke mn\u011b ov\u0161em tisknout. „Promi\u0148 mi to\u2026 J\u00e1-j\u00e1\u2026“ dusil se vlastn\u00edmi vzlyky.<\/div>\n

„\u0160\u0161\u0161\u0161, te\u010f se zhluboka nadechni a pozvolna vydechni, hlavn\u011b se sna\u017e p\u0159estat plakat,“ po\u0161ept\u00e1m a pohlad\u00edm ho po z\u00e1dech. Stra\u0161n\u011b m\u011b mrz\u00ed, \u017ee mi nev\u011b\u0159il a co mi v\u0161echno \u0159ekl, ale mus\u00edm to te\u010f jednodu\u0161e p\u0159en\u00e9st p\u0159es srdce. A kv\u016fli n\u011bmu to zvl\u00e1dnu, t\u00edm jsem si jist\u00fd.<\/em><\/div>\n
„Copak jsem tak \u0161patn\u00fd? V\u00edm, jak je siln\u00fd mate\u0159sk\u00fd cit. V\u017edy\u0165\u2026 i kdyby n\u00e1m je necht\u011bla d\u00e1t, tak-tak bych to toleroval. J\u00e1\u2026 ud\u011blal bych pro n\u011b v\u0161echno\u2026 i pro ni,“ plakal st\u00e1le nahlas. Byl k nezastaven\u00ed.<\/div>\n
„Jen\u017ee ona si to nezaslou\u017e\u00ed, a nav\u00edc ona n\u00e1m je nevezme. Nem\u00e1 na to jedin\u00e9 pr\u00e1vo, ty d\u011bti jsou na\u0161e a v\u011b\u0159 mi, \u017ee j\u00e1 nedopust\u00edm, aby je m\u011bla pro sebe,“ za\u0161ept\u00e1m a p\u0159ivinu ho k sob\u011b. „Neplakej, pros\u00edm.“ Je to v\u0161echno jej\u00ed vina. Kv\u016fli n\u00ed jsme se h\u00e1dali, kv\u016fli n\u00ed tady Tom te\u010f pl\u00e1\u010de. Co si o sob\u011b ta \u017eensk\u00e1 zatracen\u011b mysl\u00ed?!<\/em><\/div>\n
„Promi\u0148 mi to, pros\u00edm. Promi\u0148, \u017ee jsem ti nev\u011b\u0159il,“ za\u010dal naopak bre\u010det je\u0161t\u011b intenzivn\u011bji. Ani j\u00e1 se neudr\u017eel na uzd\u011b a rozbre\u010del jsem se nanovo. Tahle skute\u010dnost je pro m\u011b bohu\u017eel t\u011b\u017ek\u00e1. To nedok\u00e1\u017eu jen tak p\u0159ijmout.<\/p>\n

<\/em> „Jsem ti opravdu tolik\u2026 odporn\u00fd?“ povzdechnu a semknu rty k sob\u011b. Nadechl se, ale pot\u00e9 jen zakroutil hlavou a d\u00e1l bre\u010del. To nen\u00ed zrovna p\u0159esv\u011bd\u010div\u00e9, tak\u017ee mu z\u0159ejm\u011b odporn\u00fd jsem.<\/em> „Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee jsi mi nev\u011b\u0159il, ale\u2026 te\u010f na to nemysli. Mus\u00ed\u0161 se hlavn\u011b uklidnit,“ ot\u0159el jsem mu slzy a druhou rukou si ho k sob\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b p\u0159ivinul.<\/div>\n

„Jsem \u0161patn\u00fd,“ vypadlo z n\u011bj n\u00e1hle. „M\u011bl jsem v\u011b\u0159it tob\u011b.“ Jako m\u016fj man\u017eel bys m\u011bl, ale Yvonne mi t\u011b kr\u00e1sn\u011b zblbla. Nikdy j\u00ed to neodpust\u00edm, a to si pi\u0161te, \u017ee j\u00ed je\u0161t\u011b potrest\u00e1m. Mohl bych ji klidn\u011b udat pro k\u0159iv\u00e9 obvin\u011bn\u00ed a ur\u00e1\u017eky.<\/em><\/div>\n
„Ne, nejsi \u0161patn\u00fd,“ po\u0161ept\u00e1m mu a pohlad\u00edm ho po z\u00e1dech. Ot\u0159el jsem se tv\u00e1\u0159\u00ed o tu jeho a p\u0159iv\u0159el o\u010di. On se ode m\u011b v\u0161ak odt\u00e1hl a h\u0159betem ruky si ot\u0159el o\u010di od slz.<\/div>\n
„Slibuju ti, \u017ee j\u00ed d\u011bti nez\u016fstanou, slibuju ti to,“ pod\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed. „I kdybych se m\u011bl soudit, tak na\u0161e d\u011bti budou s n\u00e1mi.“ Pokud se mnou ov\u0161em bude cht\u00edt b\u00fdt on.<\/em> Tom m\u011b ale beze slov pohladil po ramen\u011b a sjel pohledem kamsi k zemi. \u0158ekni mi, \u017ee je chce\u0161, ale ne m\u011b a j\u00e1 se m\u016f\u017eu j\u00edt tak jedin\u011b zab\u00edt.<\/p>\n

<\/em> „Nebo ty je chce\u0161, ale\u2026 beze m\u011b?“ \u0159eknu ti\u0161e a chytnu ho n\u011b\u017en\u011b za ruku.<\/div>\n

„Zaslou\u017eil by sis n\u011bkoho lep\u0161\u00edho,“ po\u0161ept\u00e1 bolestn\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e m\u011b pohlad\u00ed po prstech a pust\u00ed se m\u011b. Nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy\u017e to \u0159\u00edk\u00e1, nen\u00ed to tak. On je ten nejlep\u0161\u00ed a pro m\u011b ten jedin\u00fd, koho miluju a nikdy se ho nevzd\u00e1m.<\/em><\/div>\n
„Ne,“ \u0159eknu r\u00e1zn\u011b a chytnu ho za boky. P\u0159itisknu jej k sob\u011b a sv\u00e9 t\u011blo natla\u010d\u00edm k tomu jeho, \u010d\u00edm\u017e ho p\u0159im\u00e1\u010dknu k autu. „Tohle ne\u0159\u00edkej, nen\u00ed to tak. Sp\u00ed\u0161 j\u00e1 si nezaslou\u017e\u00edm tebe,“ po\u0161ept\u00e1m a vyhled\u00e1m si jeho pohled. „Miluju tebe, ne nikoho jin\u00e9ho ani lep\u0161\u00edho \u010di hor\u0161\u00edho. Tebe, Tomi.“<\/div>\n
„M\u011bl by sis naj\u00edt \u010dlov\u011bka, kter\u00fd ti bude v\u011b\u0159it za ka\u017ed\u00fdch okolnost\u00ed, kdo se ti bude v\u011bnovat tak, jak si zaslou\u017e\u00ed\u0161,“ \u0161eptne bezmy\u0161lenkovit\u011b s pohledem up\u0159en\u00fdm kamsi mimo m\u011b. I kdyby m\u011b n\u011bkdo na rukou nosil, j\u00e1 chci sv\u00e9ho Toma, sv\u00e9ho Medv\u00eddka.<\/em><\/div>\n
Opravdu n\u011b\u017en\u011b jsem s n\u00edm zat\u0159\u00e1sl. „Poslouchej, co ti \u0159\u00edk\u00e1m, pros\u00edm.“<\/div>\n
„Nejsem pro tebe dost dobr\u00fd\u2026 a pro ty d\u011bti u\u017e v\u016fbec,“ hlesne st\u00e1le hled\u00edc do pr\u00e1zdna. Chytil jsem ho jemn\u011b za bradu a donutil jej, aby se mi pod\u00edval do o\u010d\u00ed. Jsem u\u017e opravdu bezradn\u00fd. Po\u0159\u00e1d si mele, co chce, a p\u0159itom nem\u00e1 pravdu. Ur\u010dit\u011b m\u00e1 zase ten sv\u016fj v\u00fdpadek. V\u017edycky se projev\u00ed p\u0159i jak\u00e9mkoli v\u011bt\u0161\u00edm psychick\u00e9m vyp\u011bt\u00ed. A tohle\u2026 bylo siln\u00e9.<\/p>\n

<\/em> „Jsi ten nejlep\u0161\u00ed kluk, kter\u00e9ho zn\u00e1m. Jsi pro m\u011b ten nejlep\u0161\u00ed man\u017eel a bude\u0161 skv\u011bl\u00fd t\u00e1ta, jsem si t\u00edm jist\u00fd. Nechci se k n\u00ed vracet, ale pod\u00edvej, jak ses kr\u00e1sn\u011b staral o to, aby se m\u011bli prckov\u00e9 dob\u0159e. Jsi skv\u011bl\u00fd, Tome. Ka\u017ed\u00fd m\u00e1 ob\u010das n\u011bjak\u00e9 tmav\u00e9 chvilky, ale to nic neznamen\u00e1,“ vydechnu. „Nikdy bych t\u011b za nikoho nevym\u011bnil.“<\/div>\n

„\u2026a j\u00e1 to ud\u011blal. Vym\u011bnil jsem t\u011b za \u017eenskou, kter\u00e1 mi vrazila n\u016f\u017e do b\u0159icha,“ vydechne t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e se mi pokus\u00ed vyvl\u00e9knout, jako by se na m\u011b snad ani necht\u011bl nebo nemohl d\u00edvat. Nechal jsem ho, ale alespo\u0148 za boky jsem si ho p\u0159idr\u017eel. Nechci, aby mi utekl. Je schopn\u00fd sednout do auta a jakkoli se k n\u00ed hned dostat, a to nechci.<\/em><\/div>\n
„Omotala si t\u011b kolem prstu a ty ses j\u00ed nechal un\u00e9st. To se m\u016f\u017ee st\u00e1t ka\u017ed\u00e9mu. Je to jej\u00ed vina, ne tvoje.“ <\/div>\n
„Je to moje vina\u2026“ p\u00edpne, p\u0159i\u010dem\u017e se mu do o\u010d\u00ed op\u011bt za\u010dnou sb\u00edhat slzi\u010dky.<\/div>\n
„Ne, nen\u00ed to tvoje vina,“ \u0159eknu jasn\u011b a st\u00e1hnu kolem jeho pasu pa\u017ee, abych ho objal. Nesnesu, aby si to vy\u010d\u00edtal, kdy\u017e je to vina t\u00fd svin\u011b!<\/em> A\u010d jsem ho cht\u011bl m\u00edt u sebe, objal jsem ho n\u011b\u017en\u011b a opatrn\u011b. „Poj\u010f se mnou te\u010f nahoru, pot\u0159ebuje\u0161 se uklidnit a j\u00e1 taky. Pokud bude\u0161 cht\u00edt, pak za n\u00ed m\u016f\u017eeme jet, ale te\u010f poj\u010f nahoru, pros\u00edm,“ po\u0161ept\u00e1m mu a pohlad\u00edm ho jemn\u011b prsty po \u0161\u00edji. Popot\u00e1hne nosem a nepatrn\u011b mi p\u0159ik\u00fdvne na souhlas. Vypadal jako zran\u011bn\u00e9 zv\u00ed\u0159\u00e1tko. Chud\u00e1\u010dek. Tolik m\u011b to mrz\u00ed, hlavn\u011b v\u016f\u010di n\u011bmu. Zakl\u00e1dal si na Yvonne a ona ud\u011bl\u00e1 tak nechutnou v\u011bc.<\/em><\/div>\n
„Tak poj\u010f,“ za\u0161ept\u00e1m a obejmu ho zvolna kolem pasu. Roze\u0161el jsem se s n\u00edm z gar\u00e1\u017ee pry\u010d, jen jsem ji zav\u0159el. Loudal se vedle m\u011b, nechal se v\u00e9st. Dovedl jsem ho proto a\u017e do ob\u00fdv\u00e1ku, kde jsem ho posadil a do\u0161el mu pro skleni\u010dku vody. Kdy\u017e jsem se k n\u011bmu vr\u00e1til, posadil jsem se vedle n\u011bj a hned mu sklenku podal, na\u010de\u017e jsem ho pohladil po z\u00e1dech.<\/p>\n

autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mischy & Turmawenne BILL Z\u016fstal jsem sed\u011bt v lo\u017enici. A\u017e kdy\u017e jsem zaslechl auto, vstal jsem a pod\u00edval se z okna, jak odj\u00ed\u017ed\u00ed. Bylo mi do pl\u00e1\u010de. Cht\u011bl jsem jet s n\u00edm, ale te\u010f to nebylo asi to nejlep\u0161\u00ed. Znovu by<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[555],"tags":[],"class_list":["post-4729","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-our-life"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4729","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4729"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4729\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4729"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4729"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4729"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}