{"id":4731,"date":"2013-08-30T16:00:00","date_gmt":"2013-08-30T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4717"},"modified":"2013-08-30T16:00:00","modified_gmt":"2013-08-30T15:00:00","slug":"unverwustl-ich-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/08\/30\/unverwustl-ich-13\/","title":{"rendered":"Unverw\u00fcstl\u200bich 13."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Je to u\u017e opravdu hodn\u011b dlouho od doby, kdy jsem naposledy mluvil s t\u00e1tou a bylo to tak uvoln\u011bn\u00e9 a up\u0159\u00edmn\u00e9. Cel\u00fd rozhovor trval skoro dv\u011b hodiny, p\u0159i\u010dem\u017e na konci zazn\u011bl p\u0159\u00edslib, \u017ee se b\u011bhem p\u00e1r dn\u00ed objev\u00ed, abychom na\u0161li zp\u016fsob, jak se vypo\u0159\u00e1dat s m\u00e1mou i Johnem. Bylo to v\u016fbec poprv\u00e9, kdy jsem mu to v\u011b\u0159il.<\/p>\n

N\u00e1lada mi r\u00e1zem vzrostla na maximum, na\u010de\u017e na sam\u00fd vrchol m\u011b dostal i Amos\u016fv p\u0159\u00edchod. U\u017e\u00edvali jsme si jedno z t\u011bch p\u0159\u00e1telsk\u00fdch odpoledn\u00ed, kdy si \u010dlov\u011bk na sv\u011bt\u011b p\u0159ipad\u00e1 bezmezn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd, nicm\u00e9n\u011b v Billov\u011b obli\u010deji st\u00e1le z\u016fst\u00e1val st\u00edn smutku, proto jsem si Anise odt\u00e1hl do lo\u017enice a trochu vy\u010d\u00edtav\u011b se na n\u011bj pod\u00edval. „Co je s Billem, Anisi?“<\/p>\n

„Kdybych to v\u011bd\u011bl, tak jsem \u0161\u0165astn\u00fd mu\u017e,“ pokr\u010dil rameny a padnul vedle m\u011b do postele. „Zd\u00e1 se b\u00fdt v pohod\u011b, kdy\u017e je mezi lidmi, ale ob\u010das ho p\u0159ichyt\u00edm samotn\u00e9ho, zahlouban\u00e9ho ve vlastn\u00edch my\u0161lenk\u00e1ch a podivn\u011b zarmoucen\u00e9ho. R\u00e1no jsem se ho na to zkusil zeptat, ale vymluvil se, \u017ee mus\u00ed n\u011bco ud\u011blat a zamknul se v pokoji,“ povzdechl.<\/p>\n

„Je takov\u00fd u\u017e od toho incidentu u matky,“ promnul jsem si obli\u010dej. „M\u00e1m pocit, \u017ee se uvnit\u0159 n\u011bj odehr\u00e1v\u00e1 siln\u00fd boj, a \u017ee je bezradn\u00fd, ale nechce se sv\u011b\u0159it ani mn\u011b. Po\u0159\u00e1d tvrd\u00ed, \u017ee je mu dob\u0159e, ale j\u00e1 mu tu rozervanost vid\u00edm na o\u010d\u00edch. V\u00edm, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku a o to v\u00edc m\u011b mrz\u00ed, \u017ee m\u011b nenech\u00e1 pomoct mu, \u017ee se nesv\u011b\u0159\u00ed.“<\/div>\n

\n
„Nesm\u00ed\u0161 nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let a obvi\u0148ovat se, Tome. Pokud se uvnit\u0159 n\u011bj opravdu n\u011bco d\u011bje, mus\u00ed\u0161 mu d\u00e1t hlavn\u011b \u010das. Chce, aby sis te\u010f u\u017eil trochu klidu s Kayem, abys na\u010derpal trochu du\u0161evn\u00ed pohody – v\u0161ichni v\u00edme, \u017ee to pot\u0159ebuje\u0161 po tom v\u0161em,“ povzbudiv\u011b se usm\u00e1l a stisknul mi ruku. „V\u0161ak on se d\u00e1 Bill brzy dohromady. A pokud ne, tak se do toho vlo\u017e\u00edm j\u00e1.“<\/p>\n

„To nejde, Anisi, zjistil by, \u017ee jsem ti to jeho tajemstv\u00ed prozradil, co\u017e oba v\u00edme, \u017ee jsem nem\u011bl. Ztratil by ke mn\u011b d\u016fv\u011bru, a to nesm\u00ed. Te\u010f se pot\u0159ebujeme v\u00edc ne\u017e kdy jindy,“ zvedl jsem o\u010di ke stropu a sledoval lustr v zamy\u0161len\u00ed. „Pot\u0159eboval by vypadnout n\u011bkam mimo m\u011bsto, pry\u010d od v\u0161ech probl\u00e9m\u016f, aby m\u011bl \u010das jen na sebe.“<\/p>\n

„A co d\u00e1t mu kl\u00ed\u010de od moj\u00ed chaty? Tob\u011b v sam\u00e9m za\u010d\u00e1tku taky hodn\u011b pomohla, co si pamatuju,“ z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00e1l s t\u00edm, jak se mu v hlav\u011b rozv\u00edjel pl\u00e1n.<\/div>\n

<\/div>\n
„To zn\u00ed skv\u011ble, je jen ot\u00e1zka, jestli te\u010f bude cht\u00edt odjet, p\u0159eci jen je to celkem daleko. Nav\u00edc moc dob\u0159e v\u00ed\u0161, \u017ee Bill \u00faplnou samotu nesn\u00e1\u0161\u00ed moc dob\u0159e.“<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u016f\u017ee si tam vz\u00edt, kohokoliv bude cht\u00edt, klidn\u011b s n\u00edm pojedu j\u00e1 s\u00e1m, pokud bude cht\u00edt. Chci ud\u011blat v\u0161echno, co bude mo\u017en\u00e9, abych mu pomohl, Tome. Dok\u00e1zal, \u017ee se zm\u011bnil k lep\u0161\u00edmu, \u017ee to nen\u00ed ten bezohledn\u00fd Bill, kter\u00fdm b\u00fdval. Zaslou\u017e\u00ed si b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd,“ pousm\u00e1l se lehce.<\/p>\n

„A j\u00e1 si mysl\u00edm, \u017ee ty jsi ten, se kter\u00fdm by b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd mohl\u2026 nicm\u00e9n\u011b tohle je opravdu b\u011bh na dlouhou tra\u0165, tak\u017ee to rad\u0161i v\u016fbec nebudu vytahovat. Ale v\u00edm, \u017ee ty jsi ten, kdo ho zbav\u00ed t\u00e9 z\u00e1vislosti na matku, \u017ee ho nau\u010d\u00ed\u0161 b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fdm i bez n\u00ed,“ jemn\u011b jsem mu stisknul ruku a op\u0159el se hlavou o jeho rameno.<\/p>\n

„Tome, v\u017edy\u0165 m\u011b zn\u00e1\u0161. V\u00ed\u0161, \u017ee na vztahy nejsem zrovna dvakr\u00e1t stav\u011bn\u00fd, jsem sp\u00ed\u0161 vlk samot\u00e1\u0159. Kdy naposledy jsi m\u011b vid\u011bl v n\u011bjak\u00e9m dlouhodob\u00e9m vztahu, co?“ pobaven\u011b mi stisknul koleno.<\/p>\n

„To u\u017e si ani nepamatuju, ale zn\u00e1m t\u011b a v\u00edm, \u017ee pokud m\u00e1\u0161 n\u011bkoho opravdu r\u00e1d, ten vztah um\u00ed\u0161 ud\u011blat kr\u00e1sn\u00fdm a stabiln\u00edm. Zn\u00e1m t\u011b a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e, Anisi,“ zazubil jsem se. „Nicm\u00e9n\u011b \u010dlov\u011bk nev\u00ed, k jak\u00e9mu rozhodnut\u00ed nakonec dojde.“<\/p>\n

„P\u0159esn\u011b tak, mus\u00edme mu d\u00e1t hlavn\u011b \u010das. Te\u010f ho odvezu dom\u016f, proto\u017ee u\u017e je pom\u011brn\u011b pozd\u011b, a ty by ses m\u011bl vyspat na z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvu t\u00e1ty,“ s \u00fasm\u011bvem m\u011b kr\u00e1tce objal a vstal. „M\u011bl bys b\u00fdt po\u0159\u00e1dn\u011b fit, proto\u017ee to bude dlouh\u00fd a n\u00e1ro\u010dn\u00fd rozhovor. A tentokr\u00e1t u\u017e bude\u0161 muset \u0159\u00edct v\u0161echno\u2026“<\/div>\n

<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ s povzdechem jsem p\u0159ik\u00fdvl a p\u0159it\u00e1hl si kolena k t\u011blu. „Tak hlavn\u011b opatrn\u011b po cest\u011b, uvid\u00edme se z\u00edtra,“ kr\u00e1tce jsem mu zam\u00e1val a zalezl do postele.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/div>\n
\n

Celou noc jsem samou nervozitou z t\u00e1tova p\u0159\u00edjezdu skoro nespal. Poka\u017ed\u00e9 se mi to poda\u0159ilo maxim\u00e1ln\u011b na hodinu, po kter\u00e9 n\u00e1sledovalo dlouh\u00e9 vrt\u011bn\u00ed se. Nakonec jsem to vzdal a odebral se do ob\u00fdv\u00e1ku k televizi, abych nevzbudil Kaye.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
N\u011bjak\u00fdm z\u00e1hadn\u00fdm zp\u016fsobem se mi u stupidn\u00edch televizn\u00edch seri\u00e1l\u016f poda\u0159ilo usnout, tak\u017ee kdy\u017e jsem r\u00e1no uc\u00edtil jemn\u00fd stisk na rameni, div jsem nevylet\u011bl z k\u016f\u017ee sam\u00fdm \u0161okem. Jakmile jsem ale spat\u0159il t\u00e1tu, t\u011blem se mi rozlila nep\u0159edstaviteln\u00e1 \u00faleva. Okam\u017eit\u011b jsem ho pevn\u011b objal.<\/p>\n

„Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi v po\u0159\u00e1dku,“ t\u00e1ta m\u011b trochu stiskl a \u00falevn\u011b vydechl. „Kdy\u017e jsem mluvil s Kennethem, l\u00ed\u010dil to tak, \u017ee jsem se b\u00e1l, v jak\u00e9m stavu t\u011b najdu. Ale je vid\u011bt, \u017ee se o tebe Kenneth dob\u0159e star\u00e1,“ kousek se ode m\u011b odt\u00e1hl, aby si m\u011b mohl prohl\u00e9dnout.<\/p>\n

„Jo, l\u00e9pe mi je\u0161t\u011b nikdy nebylo,“ pousm\u00e1l jsem se. „Kay se mi sna\u017e\u00ed d\u00e1t v\u0161echno, na co si vzpomenu, star\u00e1 se o m\u011b naprosto perfektn\u011b.“<\/p>\n

„Jsem r\u00e1d, \u017ee alespo\u0148 n\u011bkdo, kdy\u017e jsme j\u00e1 i tvoje matka tak tragicky selhali,“ povzdechl a posadil se na gau\u010d. „Posly\u0161, v\u00edm, \u017ee je opravdu brzy, ale je tu jedna v\u011bc, kterou s tebou pot\u0159ebuju hned probrat, proto\u017ee hrajeme o \u010das. S Kennethem jsem v posledn\u00ed dob\u011b mluvil \u010dasto a spole\u010dn\u00fdmi silami jsme vytvo\u0159ili \u017ealobu na tvoji matku i toho Johna za omezov\u00e1n\u00ed osobn\u00ed svobody, mu\u010den\u00ed a omezov\u00e1n\u00ed pr\u00e1va svobodn\u00e9 volby sexu\u00e1ln\u00ed orientace. To jedin\u00e9, co te\u010f pot\u0159ebuju, je tv\u016fj souhlas. Jedin\u00e9 slovo a rozjede se rychl\u00fd proces.“<\/p>\n

P\u0159ekvapen\u011b jsem zamrkal a dosedl vedle n\u011bj. Kdy\u017e mi sliboval pomoc, nev\u011bd\u011bl jsem, co si pod t\u00edm p\u0159edstavit, ale \u017ee budu \u017ealovat vlastn\u00ed matku, to by m\u011b nenapadlo ani ve snu. Cht\u011bl jsem ho po\u017e\u00e1dat o \u010das na rozmy\u0161lenou, ale jeho pohled \u0159\u00edkal jedin\u00e9: „Nem\u00e1me \u010das.“<\/p>\n<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Ve sv\u011bt\u011b showbusinessu jsem se nau\u010dil mnoh\u00e9, p\u0159edev\u0161\u00edm, \u017ee \u010das a v\u011bci se um\u00ed pohybovat neuv\u011b\u0159iteln\u011b rychle. Ale oproti tomu, co se d\u011blo te\u010f, to bylo nic. Sotva jsem s t\u00e1tov\u00fdm n\u00e1vrhem souhlasil, v\u011bci se daly do pohybu snad v jedin\u00e9 vte\u0159in\u011b.<\/p><\/div>\n

U\u017e p\u00e1r hodin t\u00e1ta visel na telefonu st\u0159\u00eddav\u011b s advok\u00e1tem, soudcem a zn\u00e1m\u00fdm policistou. V\u011bd\u011bli jsme, \u017ee matka ut\u00edkat nebude – bude bojovat do posledn\u00ed chv\u00edle, ale nikdo nev\u011bd\u011bl, jak se zachov\u00e1 John, a proto se t\u00e1ta sna\u017eil dos\u00e1hnout toho, aby ho dali do v\u011bzen\u00ed, dokud neskon\u010d\u00ed vy\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed a n\u00e1sledn\u00e9 soudn\u00ed l\u00ed\u010den\u00ed.<\/p>\n

S Billem jsme sed\u011bli na pohovce, pon\u011bkud nerv\u00f3zn\u011b se dr\u017eeli za ruce a sledovali t\u00e1tu a Kaye, kter\u00fd telefonoval s o\u010dividn\u011b na\u0161tvan\u00fdm Jostem. Tenhle proces znamenal pom\u011brn\u011b dost ne p\u0159\u00edli\u0161 pozitivn\u00ed pozornosti na celou na\u0161i kapelu, co\u017e znamenalo hodn\u011b k\u0159iku od Davida. Samoz\u0159ejm\u011b se to muselo probrat i s Gustavem a Georgem, ale na\u0161t\u011bst\u00ed se uk\u00e1zalo, \u017ee jsou to skute\u010dn\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9, proto\u017ee p\u0159isl\u00edbili stoprocentn\u00ed podporu.<\/p>\n

No a pak tu byl Anis. Ten na pohled trochu d\u011bsiv\u00fd mu\u017e, kter\u00fd cestoval mezi kuchyn\u00ed a ob\u00fdv\u00e1kem, p\u0159ipravoval n\u00e1m j\u00eddlo a pit\u00ed a staral se, abychom se c\u00edtili v r\u00e1mci mo\u017enost\u00ed alespo\u0148 trochu dob\u0159e. Nemohl jsem si nav\u00edc nev\u0161imnout toho, jak na tuhle skute\u010dnost reagoval Bill. St\u00e1le byl vypla\u0161en\u00fd, ale d\u00e1 se \u0159\u00edct, \u017ee si k Anisovi p\u0159ipustil jakousi n\u00e1klonnost.<\/p>\n

„Tome?“ vzhl\u00e9dl ke mn\u011b t\u00e1ta od telefonu. „John je ve v\u011bzen\u00ed. U\u017e m\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt klidn\u00fd.“<\/p>\n

A j\u00e1 skute\u010dn\u011b klidn\u00fd byl.<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. Je to u\u017e opravdu hodn\u011b dlouho od doby, kdy jsem naposledy mluvil s t\u00e1tou a bylo to tak uvoln\u011bn\u00e9 a up\u0159\u00edmn\u00e9. Cel\u00fd rozhovor trval skoro dv\u011b hodiny, p\u0159i\u010dem\u017e na konci zazn\u011bl p\u0159\u00edslib, \u017ee se b\u011bhem p\u00e1r dn\u00ed objev\u00ed, abychom<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[556],"tags":[],"class_list":["post-4731","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-unverwustl-ich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4731","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4731"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4731\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4731"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4731"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4731"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}