{"id":4735,"date":"2013-08-29T16:00:00","date_gmt":"2013-08-29T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4721"},"modified":"2013-08-29T16:00:00","modified_gmt":"2013-08-29T15:00:00","slug":"novel-of-dreams-our-life-44","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/08\/29\/novel-of-dreams-our-life-44\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – Our Life 44."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
TOM<\/p>\n

Bylo kolem dev\u00e1t\u00e9 ve\u010der, kdy\u017e jsem si \u0161el do lednice pro pivo. Nem\u011bl jsem na nic chu\u0165, ani hlad. Snad jen na to pivo. Otev\u0159el jsem lednici, chv\u00edli do n\u00ed z\u00edral a nakonec jsem si vyt\u00e1hl z horn\u00edho reg\u00e1lu plechovku piva. Pot\u00e9 jsem lednici op\u011bt zav\u0159el. Op\u0159el jsem se o linku a v tichosti jsem se zaposlouchal. V dom\u011b bylo naprost\u00e9 ticho. P\u0159edpokl\u00e1dal jsem, \u017ee bude Bill ve sv\u00e9 pracovn\u011b nebo v lo\u017enici, tak jsem to moc ne\u0159e\u0161il. Rad\u011bji jsem jeho moc ne\u0159e\u0161il. Odp\u00edchnul jsem se od linky, donesl jsem si dozadu k sob\u011b do pracovny plechovku a n\u00e1sledn\u011b jsem vyb\u011bhl schody do horn\u00edho patra. Za\u0161el jsem do lo\u017enice, p\u0159ej\u00edc si, aby tam Bill nebyl. M\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed bylo vypln\u011bno. Vzal jsem tedy svoji pe\u0159inu a odnesl si ji dol\u016f do ob\u00fdv\u00e1ku, kde jsem ji jen tak pohodil.<\/p>\n

Nechci tam s n\u00edm naho\u0159e dnes sp\u00e1t. Proto jsem i p\u0159evl\u00edkl postel. Jinak bychom m\u011bli pe\u0159inu spole\u010dnou a j\u00e1 si j\u00ed nemohl p\u0159en\u00e9st sem. P\u016fvodn\u011b jsem s n\u00edm necht\u011bl sp\u00e1t jen pod jednou pe\u0159inou, ale tohle se zd\u00e1 jako lep\u0161\u00ed n\u00e1pad, a\u010dkoli ten gau\u010d nebude p\u0159esp\u0159\u00edli\u0161 pohodln\u00fd.<\/em> Zase jsem se p\u0159esunul do pracovny a zav\u0159el se tam. \u010c\u00edm m\u00ed\u0148 budu tr\u00e1vit \u010dasu mimo tuhle m\u00edstnost, t\u00edm je v\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost, \u017ee ho nepotk\u00e1m. No co, j\u00e1 se mu vnucovat nebudu. Kdy\u017e jsem tak hrozn\u00fd, nemusel si m\u011b br\u00e1t, nemusel si se mnou v\u016fbec d\u011blat d\u011bti. A\u0165 se na m\u011b t\u0159eba vysere. Co je \u0161patn\u00e9ho na tom, \u017ee chci, aby na\u0161e d\u011bti i s Yvonne m\u011bly ve\u0161ker\u00fd komfort, kter\u00fd si m\u016f\u017eeme dovolit? U\u017e za p\u00e1r dn\u016f \u010di t\u00fddn\u016f p\u0159ijdou na sv\u011bt mezi n\u00e1s a podle m\u011b je d\u016fle\u017eit\u00e9, aby n\u00e1s u\u017e znaly. Mo\u017en\u00e1 ale n\u00e1s ani zn\u00e1t nebudou\u2026 ne oba. Proto\u017ee tohle se za\u010d\u00edn\u00e1 pom\u011brn\u011b zhor\u0161ovat a podle m\u011b to nebude m\u00edt dobr\u00fd konec. Pokud p\u0159ijde na nejhor\u0161\u00ed, po\u017e\u00e1d\u00e1m o rozvod. Jo, miluju ho, ale tohle sn\u00e1\u0161et nehodl\u00e1m.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

Chci pro d\u011bti to nejlep\u0161\u00ed, pod co\u017e spad\u00e1 i to, \u017ee nechci, aby u\u017e odmali\u010dka poslouchaly na\u0161e dohady a probl\u00e9my. Rad\u011bji bych se s n\u00edm rozvedl, i kdy\u017e ho miluju, ne\u017e aby to ti drobe\u010dkov\u00e9 museli poslouchat. V\u00edm, jak\u00e9 vlivy to m\u00e1 na d\u011btskou psychiku. S\u00e1m jsem si t\u00edm pro\u0161el. To rad\u011bji, a\u0165 Billa neberou za t\u00e1tu v\u016fbec. Jo, je hnusn\u00fd, \u017ee nad t\u00edm takhle p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, ale bohu\u017eel je to tak. Budu za n\u011b bojovat, a jsem si i jist\u00fd t\u00edm, \u017ee je dostanu. Jsem schopn\u00fd jim d\u00e1t lep\u0161\u00ed podm\u00ednky ne\u017e on. Za 1. m\u00e1m zm\u00e1knutou psychologii, d\u011blal jsem v d\u011btsk\u00e9m domov\u011b, tak\u017ee zku\u0161enosti m\u00e1m; za 2. Yvonne jako biologick\u00e1 matka rozhodn\u011b bude pro to, aby je sv\u011b\u0159ili mn\u011b; za 3. d\u011bl\u00e1m doma a budu na n\u011b m\u00edt v\u00edce \u010dasu ne\u017e Bill, kter\u00fd d\u011bl\u00e1 v tak hektick\u00e9 firm\u011b. Ale nebudu p\u0159edb\u00edhat, snad tohle ani k \u017e\u00e1dn\u00e9mu rozvodu nepovede. Nejv\u00edc m\u011b asi mrz\u00ed ten fakt, \u017ee i kdy\u017e ho pohlad\u00edm nebo cokoli, tak na to nereaguje. Pak kdy\u017e se k n\u011bmu chci p\u0159itulit jako poka\u017ed\u00e9, odm\u00edtne m\u011b. Dob\u0159e, mo\u017en\u00e1 je na\u0161tvan\u00fd, ale a\u0165 si potom nest\u011b\u017euje, \u017ee se mu nev\u011bnuju, kdy\u017e m\u011b odm\u00edt\u00e1 a odstrkuje od sebe. Mo\u017en\u00e1, \u017ee kdybychom ne\u010dekali d\u011bti, v\u0161echno by bylo jinak. Kdov\u00ed. Mo\u017en\u00e1 u\u017e bychom spolu ani nebyli. Nechci s n\u00edm z\u016fst\u00e1vat jen kv\u016fli d\u011btem.<\/p>\n

<\/em> T\u0159\u00eddil jsem si na notebooku n\u011bjak\u00e9 fotky, kdy\u017e jsem n\u00e1hle zaslechl zvuk zvonku. Ten, kdo si n\u00e1s \u017e\u00e1dal, zazvonil pouze jednou a zlehka. Chv\u00edli jsem vy\u010dk\u00e1val, zda neusly\u0161\u00edm dupot seshora. Nerad bych se s Billem setkal n\u011bkde na p\u016fli cest\u011b. Nic jsem v\u0161ak nezaslechl. No jo, je l\u00ednej zvednout ten sv\u016fj l\u00ednej, podle n\u011bj tlustej, zadek.<\/em> Tak se tedy zvednu, projdu chodbou a\u017e ke dve\u0159\u00edm a otev\u0159u. Jak\u00fdm je ov\u0161em m\u00fdm p\u0159ekvapen\u00edm, kdy\u017e za dve\u0159mi nestoj\u00ed nikdo ciz\u00ed, n\u00fdbr\u017e tam je Bill. Kde se tu vzal? Nen\u00ed v pracovn\u011b?<\/p>\n

<\/em> „Co tu d\u011bl\u00e1\u0161? Myslel jsem, \u017ee se\u0161 naho\u0159e a\u2026“ prohl\u00e9dnu si ho detailn\u011bji, „jsi \u0161pinav\u00fd jako prase. Cos d\u011blal?“ otev\u0159u dve\u0159e doko\u0159\u00e1n, aby mohl vej\u00edt, a poodstoup\u00edm.<\/div>\n

„D\u00edky,“ vydechne a vejde. Ot\u0159e si tro\u0161ku tv\u00e1\u0159e, jak je m\u00e1 mokr\u00e9. „Spadl jsem,“ \u0159ekne a za\u010dne se zouvat. To je mu podobn\u00e9.<\/em><\/div>\n
„Ok, se\u0161 v pohod\u011b?“ str\u010d\u00edm si ruce do kapes od tepl\u00e1k\u016f.<\/div>\n
„Jo, d\u011bkuju,“ p\u0159ik\u00fdvne.<\/div>\n
„Fajn,“ k\u00fdvnu hlavou, ol\u00edznu si rty a oto\u010d\u00edm se. Te\u010f u\u017e v\u00edm, \u017ee je doma, jak\u017etak\u017e v po\u0159\u00e1dku a v\u00edc m\u011b nemus\u00ed zaj\u00edmat. Alespo\u0148 by nem\u011blo.<\/em> S hlubok\u00fdm n\u00e1dechem se rozejdu zp\u011bt do sv\u00e9 pracovny. Nebudu se vnucovat, a\u0165 si d\u011bl\u00e1, co chce a chod\u00ed si taky, kam chce.<\/em><\/div>\n
„Po\u010dkej,“ \u0159ekne, kdy\u017e se rozejde za mnou i s bundou v ruce. To bude zase kec\u016f.<\/em><\/div>\n
„Hm?“ oto\u010d\u00edm se s lhostejn\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i \u010delem k n\u011bmu. Zad\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed a nadechne se.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ \u0161eptne a pot\u00e9 se rozejde nahoru. Hm bezva, hned je mi v\u0161echno jasn\u011bj\u0161\u00ed.<\/em> Zakrout\u00edm nad n\u00edm hlavou a vr\u00e1t\u00edm se do pracovny, kde se op\u011bt zav\u0159u. Zasednu ke stolu, napiju se piva a pokra\u010duji v t\u0159\u00edd\u011bn\u00ed fotek z dovolen\u00e9, z l\u00edb\u00e1nk\u016f, ze svatby a tak podobn\u011b. N\u011bkter\u00e9 si rovnou tisknu na fotopap\u00edr. Je mi z toho smutno, ale co nad\u011bl\u00e1m.<\/p>\n

<\/em> Po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b se ozvalo zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e.<\/div>\n

„Hm?“ brouknu a zat\u00edm nech\u00e1m tisknout dal\u0161\u00ed fotku. Bill otev\u0159el a nastr\u010dil hlavu dovnit\u0159. Vzhl\u00e9dnu k n\u011bmu. Tak to jsem zv\u011bdav, o \u010dem mi pohovo\u0159\u00ed.<\/em><\/div>\n
„M\u016f\u017eu?“<\/div>\n
„Poj\u010f,“ op\u0159u se do k\u0159esla a zkontroluji, jak se mi fotka vytiskla. Pot\u00e9 nech\u00e1m kop\u00edrovat n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed slo\u017eku fotek.<\/div>\n
„D\u00edky,“ \u0161eptne a vejde zabalen\u00fd v \u017eupanu. Na tv\u00e1\u0159i m\u00e1 \u0161kr\u00e1banec. Co zas d\u011blal, proboha? Se dr\u00e1pnul t\u011bmi sv\u00fdmi nehty? Nebo to je asi od toho, jak se nat\u00e1hnul\u2026<\/em> Beze slov jsem se na n\u011bj d\u00e1l d\u00edval. „Co d\u011bl\u00e1\u0161?“ zept\u00e1 se a rozejde se bl\u00ed\u017e ke stolu. Najednou se zaj\u00edm\u00e1.<\/em> Zastav\u00ed se u k\u0159esla pro pacienty.<\/div>\n
„Hm,“ pokr\u010d\u00edm rameny, p\u0159i\u010dem\u017e se pod\u00edv\u00e1m na obrazovku. „Nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho,“ d\u00e1m si ruce za hlavu.<\/div>\n
Sklop\u00ed o\u010di a proplete si prsty. „Cht\u011bl jsem ti \u0159\u00edct, ten ko\u010d\u00e1rek je moc hezk\u00fd.“ Aha, to mu to moc dlouho nevydr\u017eelo. P\u0159i\u0161el se udob\u0159it.<\/p>\n

<\/em> „D\u00edky,“ k\u00fdvnu a nech\u00e1m tisknout posledn\u00ed sn\u00edmek z ultrazvuku, kdy\u017e byla Yvonne na prohl\u00eddce. Pot\u00e9 se na n\u011bj znovu pod\u00edv\u00e1m. „D\u00edvali jsme se jenom na ko\u010d\u00e1rky pro dvoj\u010data. Tenhle mi p\u0159i\u0161el takovej nejlep\u0161\u00ed. D\u00e1 se i dob\u0159e rozlo\u017eit, p\u0159itom je velk\u00fd a pohodln\u00fd. Ani nemus\u00edme kupovat dal\u0161\u00ed, a\u017e budou v\u011bt\u0161\u00ed. D\u00e1 se rozkl\u00e1dat tak, \u017ee v n\u011bm budou pak jen sed\u011bt. M\u016f\u017ee\u0161 je vozit \u010delem k sob\u011b i \u010delem na druhou stranu,“ \u0159eknu jen tak pro zaj\u00edmavost, aby ne\u0159ekl, \u017ee se nebav\u00edm.<\/div>\n

„To je nejlep\u0161\u00ed. Vybrali jste ho dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvne. Kdy\u017e zahl\u00e9dne, \u017ee jsem n\u011bco vytiskl, tro\u0161ku naklon\u00ed hlavu. „Sm\u00edm se pod\u00edvat?“ Najednou n\u011bjakej z\u00e1jem, ne?<\/em> Jen pokynu rukou, aby si poslou\u017eil, a napiju se z plechovky piva. Obe\u0161el st\u016fl a do\u0161el ke mn\u011b. Vzal si v\u0161echny fotky do rukou a za\u010dal si je prohl\u00ed\u017eet. „Jsou kr\u00e1sn\u00fd.“ Jo no, vypad\u00e1me tam i celkem \u0161\u0165astn\u011b.<\/em> Pok\u00fdv\u00e1m hlavou na souhlas, projedu pohledem slo\u017eku s fotkami z Berl\u00edna a nech\u00e1m vytisknout jednu z t\u011bch, jak jsme se fotili u font\u00e1ny.<\/p>\n

„D\u011bl\u00e1m si tu v tom trochu po\u0159\u00e1dek,“ brouknu jen na vysv\u011btlenou.<\/div>\n

„Aha,“ p\u0159ik\u00fdvne a fotky, kter\u00e9 si ji\u017e prohl\u00e9dl, odlo\u017e\u00ed a pokra\u010duje. „Promi\u0148, jak jsem se choval,“ \u0161eptne n\u00e1hle a t\u011b\u017ece vydechne. Jako bych to ne\u0159\u00edkal. Ale co mu m\u00e1m te\u010f \u0159\u00edct j\u00e1? M\u011b se to dost dotklo.<\/em><\/div>\n
„Jo,“ \u0159eknu nakonec jen a zahled\u00edm se op\u011bt do notebooku. Jakmile si doprohl\u00e9dne v\u0161echny fotky, odlo\u017e\u00ed mi je na st\u016fl, hezky je urovn\u00e1 a pohlad\u00ed m\u011b po ramenu. Lehce ramenem ucuknu a pod\u00edv\u00e1m se na hrom\u00e1dku sn\u00edmk\u016f. Kdy\u017e m\u016f\u017ee on, pro\u010d bych nemohl i j\u00e1. Mysl\u00ed si, \u017ee kdy\u017e m\u011b te\u010f pohlad\u00ed, tak se asi v\u0161echno sprav\u00ed.<\/em> Ruku tedy st\u00e1hne. Prstem jemn\u011b p\u0159ejede po m\u00e9m obli\u010deji na fotografii a oddechne. Jo, Bille, mn\u011b se tahle situace taky nel\u00edb\u00ed, ale v\u0161echno se nesprav\u00ed pouh\u00fdm pohlazen\u00edm. Tohle nen\u00ed bohu\u017eel poh\u00e1dka. Vznikaj\u00ed probl\u00e9my, proto\u017ee my dva m\u00e1me mezi sebou probl\u00e9my, a ty se budou neust\u00e1le opakovat.<\/em><\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161-nem\u00e1\u0161 pros\u00edm desinfekci? Nemohl jsem ji naho\u0159e naj\u00edt,“ zakokt\u00e1.<\/div>\n
„D\u00edval ses do l\u00e9k\u00e1rni\u010dky tady dole?“ pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj.<\/div>\n
„D\u00edval, nemohl jsem ji naj\u00edt,“ sklop\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 provinile o\u010di. Ne, tohle na m\u011b nezkou\u0161ej\u2026<\/em><\/div>\n
„A d\u00edval ses do kuchyn\u011b?“ zvednu se.<\/div>\n
„To ne,“ zakrout\u00ed hlavou. „P\u016fjdu se tam mrknout, d\u011bkuju.“<\/div>\n
„Hm,“ k\u00fdvnu hlavou.<\/p>\n

Vezmu pr\u00e1zdnou plechovku od piva a rozejdu se za n\u00edm do kuchyn\u011b. Vyhodil jsem ji do ko\u0161e a pot\u00e9 otev\u0159el sk\u0159\u00ed\u0148ku nad linkou. N\u011bkde tu ta desinfekce byla. Vid\u011bl jsem ji tu. Hmmm\u2026 Ah.<\/em> „Myslel jsem si, \u017ee tu bude,“ \u0159eknu pro sebe a vynd\u00e1m mu ji.<\/div>\n

„Ah, d\u011bkuju mockr\u00e1t,“ vezme si ode m\u011b lahvi\u010dku. Hm, hm, hm, to je najednou zdvo\u0159ilost\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Chce\u0161 s t\u00edm pomoct?“ nab\u00eddnu mu.<\/div>\n
„Pokus\u00edm se to zvl\u00e1dnout,“ lehce se usm\u011bje a pomalu se rozejde do koupelny. Semknu rty k sob\u011b, pok\u00fdv\u00e1m hlavou a vr\u00e1t\u00edm se zp\u00e1tky do pracovny. Jak mysl\u00ed\u2026<\/em> Po chv\u00edli se za mnou vr\u00e1til s n\u00e1plast\u00ed na tv\u00e1\u0159i a na ruce. Co je to tentokr\u00e1t? P\u0159i\u0161el si vynutit moji pozornost t\u00edm, \u017ee mi p\u0159inese tu desinfekci? Tohle nen\u00ed teda nejlep\u0161\u00ed cesta. To se akor\u00e1t budu muset zvednout a zas ji j\u00edt uklidit.<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuju,“ \u0161eptne a dojde ke stolu. To je tak bezradn\u00fd nebo zoufal\u00fd?<\/em><\/div>\n
„Jen jsem ti ji vyndal a za to u\u017e jsi d\u011bkoval,“ prohod\u00edm klidn\u011b.<\/div>\n
„Lep\u0161\u00ed dvakr\u00e1t, ne\u017e v\u016fbec,“ broukne. Post\u00e1val tam jako poslu\u0161n\u00fd \u0161kol\u00e1\u010dek. \u010cek\u00e1\u0161 na bus, l\u00e1sko?<\/em> To jsem mu jen odsouhlasil, kr\u00e1tce jsem si ho prohl\u00e9dl a pot\u00e9 jsem sklonil op\u011bt pohled k notebooku.<\/div>\n
„No, nebudu t\u011b ru\u0161it,“ povzdechl a roze\u0161el se pomalu ke dve\u0159\u00edm. Bo\u017ee, to je fakt zoufalec bez n\u00e1pad\u016f.<\/em> Podep\u0159el jsem si hlavu rukou a pobaven\u011b za n\u00edm koukal. V tichosti ode\u0161el. Jen jsem zavrt\u011bl hlavou a op\u011bt se za\u010dal v\u011bnovat fotk\u00e1m.<\/p>\n

Bylo p\u0159ibli\u017en\u011b kolem p\u016flnoci, kdy\u017e jsem ve\u0161el do lo\u017enice. Bill ke mn\u011b hned vzhl\u00e9dl.<\/div>\n

„Jde\u0161 sp\u00e1t?“ \u0161eptl. M\u011bl u\u017e zhasnuto, le\u017eel. Ani televizi nem\u011bl zapnutou. To tu d\u011bl\u00e1 potm\u011b jako co?<\/em><\/div>\n
„Ne, jdu do sprchy,“ zavrt\u00edm hlavou. Do\u0161el jsem ke sk\u0159\u00edni, z n\u00ed\u017e jsem si vyt\u00e1hl boxerky.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ \u0159ekl jen a p\u0159ekulil se na posteli na bok \u010delem k m\u00e9 polovin\u011b. Najednou se ot\u00e1\u010d\u00ed \u010delem. V\u010dera si lehnul div ne na druh\u00fd konec a je\u0161t\u011b m\u011b neodstr\u010dil na zem. No, pe\u0159inu m\u00e1m dole a pol\u0161t\u00e1\u0159e tam jsou. Tak\u017ee tady u\u017e snad nebudu nic pot\u0159ebovat.<\/em> Zav\u0159el jsem se v koupeln\u011b, kde jsem se jen kr\u00e1tce vysprchoval, oholil a pot\u00e9 si vy\u010distil zuby. Pak jsem se\u0161el dol\u016f, lehnul jsem si na gau\u010d a pustil televizi. Netrvalo ov\u0161em dlouho, ne\u017e Bill se\u0161el dol\u016f.<\/div>\n
„Tomi,“ zaslechl jsem ho za sebou. „Pro\u010d nejde\u0161\u2026 nahoru?“ Copak to nen\u00ed o\u010dividn\u00e9?<\/em><\/div>\n
„Chci se d\u00edvat na televizi,“ \u0159eknu jen, ani\u017e bych odtrhl pohled od obrazovky.<\/div>\n
„Mohl sis ji pustit i naho\u0159e.“<\/div>\n
„Cht\u011bl jsi sp\u00e1t,“ pokr\u010d\u00edm rameny.<\/div>\n
„Ne\u0161el jsem sp\u00e1t, Tomi,“ \u0159ekne a dojde a\u017e k pohovce. Hm, u\u017e m\u011b zase oslovuje „Tomi“. On si asi v\u00e1\u017en\u011b mysl\u00ed, \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku.<\/em> Rad\u011bji jsem mu na to nic ne\u0159ekl.<\/p>\n

„Ty\u2026 chce\u0161 sp\u00e1t tady?“ zeptal se t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e vyd\u011b\u0161en\u011b. Sv\u011bt\u00fdlko se rozsv\u00edtilo.<\/em><\/div>\n

„Pro\u010d by ne. V\u017edy\u0165 je to jedno,“ odpov\u00edm bez z\u00e1jmu. V\u010dera jsem tam byl, stejn\u011b si m\u011b nev\u0161iml, naopak m\u011b odstr\u010dil. Pro\u010d bych nemohl b\u00fdt tady. U\u017e na tom nez\u00e1le\u017e\u00ed.<\/em><\/div>\n
„To ne,“ op\u0159e se o op\u011brku. „Jestli se mnou nechce\u0161 sp\u00e1t, tak si b\u011b\u017e lehnout nahoru a j\u00e1 budu tady.“ To je mi najednou starosti.<\/em><\/div>\n
„V pohod\u011b. L\u00edb\u00ed se mi tu.“<\/div>\n
„Tady se v\u016fbec nevysp\u00ed\u0161, a to j\u00e1 nechci\u2026 pros\u00edm,“ up\u0159e ke mn\u011b o\u010di. J\u00e1 v\u0161ak pohled soust\u0159e\u010foval na televizi, i kdy\u017e jsem ani netu\u0161il, o\u010d se tam jedn\u00e1.<\/div>\n
„Je pohodln\u00e1, ale d\u00edk za starost,“ nat\u00e1hnu se pro ovlada\u010d.<\/div>\n
„Ch\u00e1pu, \u017ee\u2026 je to te\u010f t\u011b\u017ek\u00fd, ale tohle je moc,“ vydechne t\u011b\u017ece.<\/div>\n
„Mn\u011b to p\u0159ijde akor\u00e1t. V\u010dera jsi m\u011b odstr\u010dil, tak co bych tam dneska d\u011blal. Vyjde to \u00fapln\u011b nastejno,“ podep\u0159u si hlavu rukou.<\/div>\n
„Ne, neodstr\u010dil jsem t\u011b,“ zakrout\u00ed bezmocn\u011b hlavou. „Pros\u00edm, poj\u010f nahoru.“<\/div>\n
„Chci b\u00fdt tady,“ \u0159eknu jasn\u011b. Chv\u00edli se na m\u011b d\u00edval, a\u017e pootev\u0159el rty.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ \u0159ekl a narovnal se. Semknul jsem o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka k sob\u011b a ti\u0161e polknul. U\u017e jen z principu a hrdosti bych nahoru ne\u0161el.<\/em><\/p>\n

Pomalu se roze\u0161el pry\u010d. Do\u0161el ke schod\u016fm, kde se ov\u0161em zastavil, zhluboka se nadechl a pot\u00e9 se teprve roze\u0161el nahoru. Promnu si ko\u0159en nosu, zt\u011b\u017eka vydechnu a televizi vypnu. Ovlada\u010d pohod\u00edm na st\u016fl, p\u0159eto\u010d\u00edm se na z\u00e1da a d\u00e1m si ruku za hlavu. Tak p\u0159eji p\u0159\u00edjemn\u00e9 span\u00ed.<\/em> Opravdu netrvalo dlouho, ne\u017e jsem upadl alespo\u0148 do lehk\u00e9ho sp\u00e1nku. Tady na tom gau\u010di jsem v hlubok\u00fd sp\u00e1nek snad ani nedoufal.<\/div>\n

N\u00e1hle jsem u sebe c\u00edtil Billovu v\u016fni, jeho dech.<\/div>\n
„Kdybys tak v\u011bd\u011bl,“ \u0161eptal ti\u0161e. Sly\u0161el jsem z d\u00e1lky, jak pl\u00e1\u010de. „Mrz\u00ed m\u011b to, necht\u011bl jsem ti ubl\u00ed\u017eit, nechci po\u0159\u00e1d d\u011blat v\u0161echno \u0161patn\u011b. M\u00e1m strach, stra\u0161n\u00fd strach a\u2026 miluju t\u011b, medv\u00eddku,“ sjel mi prsty co nejopatrn\u011bji po pa\u017ei a odd\u00e1lil se, jeliko\u017e zalapal po dechu, jak bre\u010del. Cht\u011bl jsem otev\u0159\u00edt o\u010di a aspo\u0148 mu n\u011bco \u0159\u00edct, ale byl jsem p\u0159\u00edli\u0161 daleko. Tma m\u011b pohltila.<\/p>\n

Kdy\u017e jsem se probudil, c\u00edtil jsem nep\u0159\u00edjemn\u00fd tlak na kr\u010dn\u00ed p\u00e1te\u0159i. Gau\u010d byl sice pohodln\u00fd, ale posteli se nic nevyrovn\u00e1. Pomalu jsem se posadil, trochu se prot\u00e1hl a pot\u00e9 z\u00edvnul. Chv\u00edli jsem jen tak koukal po m\u00edstnosti, a\u017e jsem vzal pe\u0159inu a odnesl ji nahoru. Kdy\u017e jsem p\u0159i\u0161el do lo\u017enice, Bill je\u0161t\u011b spal. Byl sto\u010den\u00fd na m\u00e9 p\u016flce postele, obli\u010dej m\u011bl zabo\u0159en\u00fd v m\u00e9m pol\u0161t\u00e1\u0159i. Jen jsem se nad t\u00edm pousm\u00e1l, dal jsem pe\u0159inu do k\u0159esla a s oble\u010den\u00edm se p\u0159esunul do koupelny, kde jsem vykonal rann\u00ed hygienu. Nem\u011bl jsem dnes chu\u0165 na cvi\u010den\u00ed, tak jsem se na to vybodnul. M\u00edsto toho jsem si dal \u010dokol\u00e1dov\u00fd croissant, uva\u0159il si horkou \u010dokol\u00e1du a pot\u00e9 se jen tak cpal \u010dokol\u00e1dou, p\u0159i\u010dem\u017e jsem telefonoval s Yvonne. Hned mi bylo l\u00e9pe, kdy\u017e jsem m\u011bl po\u0159\u00e1dnou porci \u010dokol\u00e1dy a mohl se n\u011bkomu sv\u011b\u0159it se sv\u00fdm tr\u00e1pen\u00edm, ani\u017e bych se znovu musel h\u00e1dat jako s Billem v\u010dera. Pov\u011bd\u011bl jsem j\u00ed o na\u0161ich probl\u00e9mech, o tom, jak se Bill chov\u00e1 a co mi \u0159\u00edk\u00e1. Ptal jsem se, jestli jsem opravdu tak hrozn\u00fd, jak\u00e9ho m\u011b Bill d\u011bl\u00e1, a jestli se mu opravdu nev\u011bnuji, jak to popisuje, ale v\u0161echno zam\u00edtla, za co\u017e jsem byl vd\u011b\u010dn\u00fd.<\/p>\n

„\u2026jo, p\u0159esn\u011b tak,“ vydechnu do telefonu. „M\u00e1 pocit, \u017ee se mu dost nev\u011bnuju. J\u00e1 nev\u00edm, jestli jsem fakt tak hrozn\u00fd nebo prost\u011b\u2026“ promnu si \u010delo.<\/div>\n

„Hele, ukousni si dal\u0161\u00ed kousek. J\u00e1 si d\u00e1m taky,“ p\u0159ik\u00e1\u017ee mi Yvonne.<\/div>\n
„Ok,“ zasm\u011bju se a ukousnu si dal\u0161\u00ed kousek \u010dokol\u00e1dy. „Ty v\u017edycky v\u00ed\u0161, jak mi spravit n\u00e1ladu, Yvonne.“<\/div>\n
„Tak to je jasn\u00fd. Jsem t\u011bhotn\u00e1 \u017eensk\u00e1. J\u00e1 rozesm\u011bju snad ka\u017ed\u00fdho u\u017e jen t\u00edm, jak \u017eeru,“ za\u010dne se sm\u00e1t se mnou.<\/div>\n
„Billa bys nejsp\u00ed\u0161 nerozesm\u00e1la,“ usm\u011bju se.<\/div>\n
„No jo, ten m\u011b nem\u00e1 r\u00e1d. To je t\u00edm.“<\/div>\n
„Jo, asi jo\u2026 No, na\u0161t\u011bst\u00ed je\u0161t\u011b sp\u00ed. T\u0159eba ho to pust\u00ed,“ brouknu. K\u00e9\u017e by se z toho v\u0161eho vyspal a kone\u010dn\u011b se zase choval norm\u00e1ln\u011b, usm\u00edval se. Ach jo\u2026<\/em> Zaslechnu za sebou v\u0161ak kroky, tak se ohl\u00e9dnu. Hm, tak asi marn\u011b. Vypad\u00e1, jako by spal dv\u011b hodiny.<\/p>\n

<\/em> „Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ pozdrav\u00ed m\u011b, ale potom semkne rty k sob\u011b, kdy\u017e vid\u00ed, \u017ee telefonuju. K\u00fdvnu na n\u011bj a op\u011bt se zakousnu do \u010dokol\u00e1dy.<\/div>\n

„Tak u\u017e nesp\u00ed. M\u00e1m t\u011b pozdravovat,“ \u0159eknu Yvonne, ani\u017e by n\u011bco takov\u00e9ho \u0159ekl.<\/div>\n
„Hm, to tak. J\u00e1 ho sly\u0161ela, nic takov\u00e9ho ne\u0159ekl,“ za\u010dne se Yvonne sm\u00e1t a j\u00e1 s n\u00ed.<\/div>\n
„Hele, ukazuje gesta, kter\u00fd ty nevid\u00ed\u0161, tak\u017ee nev\u00ed\u0161, jestli t\u011b zdrav\u00ed nebo ne,“ br\u00e1n\u00edm ho pobaven\u011b.<\/div>\n
„Ten by byl rad\u0161i, kdyby m\u011b ani neznal, pros\u00edm t\u011b.“<\/div>\n
„Ale prd, to zas ne,“ proto\u010d\u00edm o\u010di. Jo, oba to n\u011bkdy holt p\u0159eh\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Jo, pozdravuj ji ode m\u011b a prcky taky,“ \u0159ekne Bill a tro\u0161ku se pousm\u011bje.<\/div>\n
„Hah, te\u010f jsi to sly\u0161ela?“ zasm\u011bju se.<\/div>\n
„Hmmm asi ne. Mluv\u00ed moc potichu,“ usly\u0161\u00edm i p\u0159es ten telefon jej\u00ed \u00fa\u0161klebek.<\/div>\n
„Hele\u2026“ napomenu ji se sm\u00edchem, „rad\u011bji mi \u0159ekni, jak se maj\u00ed moji drobe\u010dkov\u00e9.“<\/div>\n
„Hmmmm\u2026 jsou hladov\u00ed.“<\/div>\n
„Hladov\u00ed, jo? To je dob\u0159e, jen je p\u011bkn\u011b nakrm, a\u0165 jsou velc\u00ed a zdrav\u00ed,“ usm\u011bju se. Nic jin\u00e9ho si nep\u0159eji. Je\u0161t\u011b nejsou ani na sv\u011bt\u011b, ale u\u017e te\u010f pro m\u011b znamenaj\u00ed cel\u00fd m\u016fj sv\u011bt.<\/em> Bill se na m\u011b pod\u00edval. Nevypadal, \u017ee by toho moc naspal. Semknul rty k sob\u011b a pomalu ode\u0161el. Je\u0161t\u011b chv\u00edli jsme se s Yvonne bavili, a\u017e za\u010dal zvonit zvonek. Byl to m\u016fj pacient. Rychle jsme se rozlou\u010dili a j\u00e1 dob\u011bhl otev\u0159\u00edt. Pak u\u017e jsme spole\u010dn\u011b za\u0161li do m\u00e9 pracovny, kde jsme za\u010dali \u0159e\u0161it jeho probl\u00e9my. Na m\u00e9 u\u017e nebyl \u010das. Kdy\u017e jsem se s pacientem rozlou\u010dil, za\u0161el jsem Billovi \u0159\u00edct, \u017ee jedu k Yvonne. \u0158\u00edkal, \u017ee se taky n\u011bkam chyst\u00e1, tak jsme se rozlou\u010dili jen kr\u00e1tk\u00fdm „ahoj“ a mohl jsem jet.<\/p>\n

autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mischy & Turmawenne TOM Bylo kolem dev\u00e1t\u00e9 ve\u010der, kdy\u017e jsem si \u0161el do lednice pro pivo. Nem\u011bl jsem na nic chu\u0165, ani hlad. Snad jen na to pivo. Otev\u0159el jsem lednici, chv\u00edli do n\u00ed z\u00edral a nakonec jsem si vyt\u00e1hl z<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[555],"tags":[],"class_list":["post-4735","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-our-life"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4735","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4735"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4735\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4735"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4735"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4735"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}