{"id":4738,"date":"2013-08-28T17:00:00","date_gmt":"2013-08-28T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4724"},"modified":"2013-08-28T17:00:00","modified_gmt":"2013-08-28T16:00:00","slug":"bourdon-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/08\/28\/bourdon-6\/","title":{"rendered":"Bourdon 6."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n

T\u00edmto d\u00edlem jsem do Tomova \u017eivota vlila alespo\u0148 drobnou jiskru nad\u011bje. Mysl\u00edm, \u017ee si to po tom v\u0161em zaslou\u017e\u00ed :). P\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 po\u010dten\u00ed :)…<\/em><\/div>\n


<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Pomal\u00fdm krokem m\u00ed\u0159il dom\u016f. Nem\u011bl d\u016fvod sp\u011bchat. Pr\u00e1v\u011b naopak. Pomal\u00e1 ch\u016fze jej uklid\u0148ovala a nutila jej p\u0159em\u00fd\u0161let. I p\u0159es hust\u00fd d\u00e9\u0161\u0165, se vesele usm\u00edval.<\/em><\/div>\n
V\u017edy b\u00fdval opatrn\u00fd. Nikdy se na nic net\u011b\u0161il p\u0159edem, miloval okam\u017eik p\u0159ekvapen\u00ed, zdali se jeho touhy nakonec prom\u011bn\u00ed ve skute\u010dnost, nebo nikoliv.<\/p>\n

Tohle bylo poprv\u00e9, kdy svou budoucnost vid\u011bl \u010dist\u011b r\u016f\u017eov\u011b. M\u011bli to dokonale vymy\u0161len\u00e9. Na dobr\u00e9 p\u0159\u00e1tele a mo\u017en\u00e1 budouc\u00ed kolegy \u010dekala posledn\u00ed zkou\u0161ka a pot\u00e9 realizace jejich pl\u00e1n\u016f.<\/em><\/div>\n

Tom cht\u011bl b\u00fdt pediatrem, m\u011bl d\u011bti r\u00e1d, rozum\u011bl jim a um\u011bl s nimi vych\u00e1zet. Andreas cht\u011bl b\u00fdt zase v\u0161eobecn\u00edm l\u00e9ka\u0159em. A p\u0159ed necel\u00fdmi deseti minutami se kone\u010dn\u011b domluvili.<\/p>\n

Nad u\u010debnic\u00ed anatomie padl jejich slib. Pokud v\u0161echno dob\u0159e dopadne a ud\u011blaj\u00ed zkou\u0161ku, otev\u0159ou si ve vsi spole\u010dnou ordinaci. A pr\u00e1v\u011b ta byla d\u016fvodem Tomova \u00fasm\u011bvu a ve\u0161ker\u00e9 spokojenosti. V\u011bd\u011bl, \u017ee se na Andrease m\u016f\u017ee spolehnout. Byl synem starosty, ale p\u0159esto byl, jako jeden z m\u00e1la \u010dlen\u016f jejich rodiny, \u00fapln\u011b norm\u00e1ln\u00ed. Rozum\u011bli si a d\u016fv\u011b\u0159ovali, co\u017e bylo ze v\u0161eho nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n

T\u011b\u0161il se, jak tu zpr\u00e1vu sd\u011bl\u00ed Babett a po\u0159\u00e1dn\u011b to oslav\u00ed. Anatomii m\u011bl r\u00e1d, nadch\u00e1zej\u00edc\u00ed zkou\u0161ky se v\u016fbec neb\u00e1l. Nebylo nic, co by mu st\u00e1lo v cest\u011b. Od smrti jeho milovan\u00e9 babi\u010dky ub\u011bhlo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 mnoho \u010dasu. Trp\u011bl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho. Nastal \u010das, aby kone\u010dn\u011b myslel na sebe, na sv\u00e9 nad\u011bje a sny, a ud\u011blal v\u0161e pro to, aby dos\u00e1hl sv\u00fdch c\u00edl\u016f.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

Zastavil a zvedl tv\u00e1\u0159 k obloze. Byl natolik vzru\u0161en\u00fd, \u017ee mu chladn\u00fd d\u00e9\u0161\u0165 poskytl p\u0159\u00edjemn\u00e9 osv\u011b\u017een\u00ed. Zavrt\u011bl hlavou, aby se zbavil p\u0159eb\u00fdvaj\u00edc\u00edch kapek vody stejn\u011b tak, jak to d\u011bl\u00e1vaj\u00ed i psi. P\u0159i vzpom\u00ednce na Dusta se t\u011b\u0161il dom\u016f je\u0161t\u011b v\u00edce. I p\u0159esto, \u017ee byl na sv\u011bt\u011b v podstat\u011b s\u00e1m, pokud nepo\u010d\u00edtal t\u011bch n\u011bkolik zdvo\u0159il\u00fdch n\u00e1v\u0161t\u011bv sv\u00e9 matky, m\u011bl skute\u010dn\u011b ohromnou rodinu.<\/p>\n

Babett a Dust byli pro n\u011bj v\u0161\u00edm a nikdo dal\u0161\u00ed mu d\u00edky jejich bl\u00edzkosti nechyb\u011bl.<\/p>\n

Z d\u00e1lky zaslechl v\u00fdk\u0159ik. Pousm\u00e1l se. Byl p\u00e1tek ve\u010der, jist\u011b nebyl jedin\u00fdm, kdo si u\u017e\u00edval mo\u017en\u00e1 trochu opr\u0161en\u00e9ho, ale p\u0159esto hezk\u00e9ho ve\u010dera. Vykro\u010dil, tentokr\u00e1t rychlej\u0161\u00edm krokem, stihl v\u0161ak p\u0159ej\u00edt pouze n\u011bkolik metr\u016f, ne\u017e v\u00fdk\u0159ik zaslechl op\u011bt. Ustrnul. V\u00fdk\u0159ik mohl vyjad\u0159ovat cokoliv, krom\u011b radosti z p\u00e1te\u010dn\u00edho ve\u010dera.<\/p>\n

Jednal zcela impulzivn\u011b. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad n\u00e1sledky, pouze se rozb\u011bhl za vol\u00e1n\u00edm\u2026<\/em><\/div>\n

\n

…<\/p><\/div>\n

\n

Trhnul sebou s dezorientovan\u011b ustoupil stranou.<\/div>\n

I p\u0159esto, \u017ee mu na rtech z\u016fst\u00e1vala omamn\u00e1 p\u0159\u00edchu\u0165 Billova polibku, jeho vnit\u0159nosti se kroutily a bylo mu na zvracen\u00ed. Nedok\u00e1zal zvednout tv\u00e1\u0159, necht\u011bl se mu d\u00edvat do o\u010d\u00ed. V\u011bd\u011bl, co by v nich nalezl. Zmaten\u00ed, l\u00edtost a snad i mal\u00e9 mno\u017estv\u00ed vd\u011bku, kter\u00fd c\u00edtil i on s\u00e1m. Ano, byl mu vd\u011b\u010dn\u00fd. Alespo\u0148 na malou chv\u00edli se c\u00edtil tak kr\u00e1sn\u011b jako nikdy p\u0159edt\u00edm. Na malou chv\u00edli byl op\u011bt klukem, kter\u00fdm kdysi b\u00fdval. Ty \u010dasy v\u0161ak byly nen\u00e1vratn\u011b pry\u010d.<\/p>\n

„Omlouv\u00e1m se,“ vydechl a nev\u011bdomky couval od m\u00edsta, kter\u00e9 je svedlo k polibku.<\/p>\n

Bylo to p\u0159esn\u011b jako tenkr\u00e1t. Tak\u00e9 jednal impulzivn\u011b. Op\u011bt naslouchal vol\u00e1n\u00ed. Tentokr\u00e1t v\u0161ak vol\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho srdce, kter\u00e9 divoce bu\u0161ilo na poplach. Pr\u00e1v\u011b nalezlo to, po \u010dem tou\u017eilo cel\u00e1 l\u00e9ta.<\/p>\n

Bill si spla\u0161en\u011b p\u0159ejel jazykem po rtech a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se pokusil o \u00fasm\u011bv. Bylo to v\u0161ak p\u0159\u00edli\u0161 t\u011b\u017ek\u00e9. Sv\u011bt se s n\u00edm soustavn\u011b kroutil, po\u0159\u00e1d se c\u00edtil unaven\u00fd a zesl\u00e1bl\u00fd, nyn\u00ed v\u0161ak z celkem jin\u00e9ho d\u016fvodu.<\/p>\n

„Nic se nestalo,“ za\u0161eptal. „Pouze jsme dodr\u017eeli zvyk, tv\u00e1 babi\u010dka by z toho m\u011bla radost,“ myslel si, \u017ee jej pot\u011b\u0161\u00ed, ale Tom z\u016fst\u00e1val na sv\u00e9m m\u00edst\u011b, propaloval d\u00edru do podlahy a odm\u00edtal d\u00e1t najevo, jestli jej v\u016fbec vn\u00edm\u00e1.<\/div>\n

Bill se po chv\u00edli osm\u011blil a popo\u0161el bl\u00ed\u017e. To u\u017e Tom nedok\u00e1zal d\u00e9le st\u00e1t, svezl se na podlahu a z\u00e1dy se op\u0159el o postel. Zav\u0159el o\u010di, zaklonil hlavu a zhluboka d\u00fdchal, jako by se t\u00edm cht\u011bl zbavit zl\u00fdch my\u0161lenek. Bill se opatrn\u011b posadil vedle n\u011bj a ti\u0161e mu hled\u011bl do tv\u00e1\u0159e.<\/p>\n

„Pokud\u2026 pokud m\u00e1\u0161 zl\u00fd pocit kv\u016fli tomu polibku, tak na to m\u016f\u017eeme zapomenout. V\u0161e bude zase jako d\u0159\u00edv.“ Slova v\u00e1\u017eil opatrn\u011b nejenom z d\u016fvodu motaj\u00edc\u00edho se jazyka, ale tak\u00e9 proto, aby Tomovi je\u0161t\u011b v\u00edce neubl\u00ed\u017eil. Ten se k jeho p\u0159ekvapen\u00ed pouze smutn\u011b pousm\u00e1l a pohl\u00e9dl na n\u011bj. O\u010di m\u011bl pln\u00e9 slz, op\u011bt p\u016fsobil dojmem mal\u00e9ho ztracen\u00e9ho chlapce.<\/p>\n

„To je na tom to nejhor\u0161\u00ed, Bille.“ Odml\u010del se, aby se mohl zhluboka nadechnout. „U\u017e nic nebude tak jako d\u0159\u00edv,“ ne\u0161\u0165astn\u011b zk\u0159ivil tv\u00e1\u0159 a rad\u011bji op\u011bt soust\u0159edil svou pozornost na n\u011bco jin\u00e9ho.<\/p>\n

Za\u010d\u00ednal po Billov\u011b bl\u00edzkosti tou\u017eit a\u017e p\u0159\u00edli\u0161. A to nebylo spr\u00e1vn\u00e9. Proto rad\u011bji v\u011bnoval ve\u0161kerou pozornost mal\u00e9mu aut\u00ed\u010dku za gau\u010dem, po kter\u00e9m p\u00e1tral cel\u00e9 m\u011bs\u00edce. Pat\u0159ilo je\u0161t\u011b jeho otci. Daroval mu jej na pam\u00e1tku a Tom se na sebe zlobil t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00fd m\u011bs\u00edc, \u017ee jej ztratil. A p\u0159itom jej m\u011bl po celou dobu p\u0159ed o\u010dima. Jak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed.<\/div>\n

Zaj\u00edmalo jej, jak by se zachoval jeho otec, pokud by je\u0161t\u011b \u017eil. V\u011b\u0159il by mu, nebo by se p\u0159idal na mat\u010dinu stranu a tak\u00e9 by jej zavrhl?<\/p>\n

„Bille?“<\/div>\n

„Ano?“ Bill t\u00e9m\u011b\u0159 nedok\u00e1zal radost\u00ed promluvit, jakmile zaslechl Tom\u016fv hlas. U\u017e si myslel, \u017ee mu t\u00edm polibkem zp\u016fsobil jak\u00e9si trauma.<\/div>\n
„Jac\u00ed jsou tv\u00ed rodi\u010de?“<\/div>\n
„Jsou to \u00fa\u017easn\u00ed lid\u00e9. Skute\u010dn\u011b v\u00fdjime\u010dn\u00ed. V\u00edm, \u017ee se na n\u011b m\u016f\u017eu kdykoliv spolehnout.“<\/p>\n

Z postele si sebral jeden mal\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159ek, kter\u00fd mu dokonale poslou\u017eil jako v\u011bj\u00ed\u0159. C\u00edtil, jak mu ho\u0159\u00ed tv\u00e1\u0159e, a vnit\u0159nosti jsou v jednom ohni. Ale byl to skute\u010dn\u011b kr\u00e1sn\u00fd pocit.<\/p>\n

„Tak\u017ee jim v\u011b\u0159\u00ed\u0161.“<\/div>\n

„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ano. D\u016fv\u011bra je p\u0159eci nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ze v\u0161eho. Jak se \u0159\u00edk\u00e1, pravda v\u017edy vyjde najevo. Je lep\u0161\u00ed si ji vyslechnout hned, ne\u017e \u017e\u00edt ve l\u017ei. Oni by mi nikdy nelhali. Proto jsou pro m\u011b tolik d\u016fle\u017eit\u00ed.“<\/p>\n

Tom pozoroval Bill\u016fv nevinn\u00fd, opil\u00fd \u00fasm\u011bv. V hlav\u011b si znova a znova p\u0159ehr\u00e1val jak jeho slova, tak i slova Babett. U\u017e mu nedok\u00e1\u017ee d\u00e9le lh\u00e1t. U\u017e to nevydr\u017e\u00ed ani o vte\u0159inu d\u00e9le. Mus\u00ed mu \u0159\u00edct pravdu, i kdy\u017e se t\u00edm o n\u011bj pravd\u011bpodobn\u011b p\u0159iprav\u00ed. Ale lh\u00e1t mu u\u017e nesm\u00ed. Chov\u00e1 se k n\u011bmu jako k p\u0159\u00edteli a nezaslou\u017e\u00ed si dozv\u011bd\u011bt se n\u011bco tak \u0161patn\u00e9ho od n\u011bkoho ciz\u00edho. A je\u0161t\u011b ke v\u0161emu, pokud by ten n\u011bkdo oko\u0159enil svou verzi zna\u010dnou d\u00e1vkou nen\u00e1visti.<\/p>\n<\/div>\n

\u2026<\/div>\n
\n

Babett se pomalu, nemotorn\u011b pot\u00e1cela z ob\u00fdv\u00e1ku a i p\u0159esto, \u017ee si p\u0159ipadala jako vypasen\u00e1 kachna, byla spokojen\u00e1. U\u017e hodn\u011b dlouho neza\u017eila tak vyda\u0159enou oslavu. Tak dlouho se nec\u00edtila skute\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00e1. Po t\u0159ech letech se j\u00ed op\u011bt vr\u00e1tila chu\u0165 do \u017eivota, v \u017eil\u00e1ch j\u00ed znovu proudila energie a temperament.<\/p><\/div>\n

Dlouze z\u00edvla, rozv\u00ed\u0159ila si vlasy a na prahu dve\u0159\u00ed kuchyn\u011b zastavila a pohl\u00e9dla na Toma sed\u00edc\u00edho u okna. Vypadal zmaten\u011b. Kousal se do rtu, zat\u00edmco zamy\u0161len\u011b sledoval soused\u010din d\u016fm. Dokonce ani nepost\u0159ehl, \u017ee byl n\u011bk\u00fdm pozorov\u00e1n. Palcem drtil okraj hrn\u00ed\u010dku a po chv\u00edli rezignovan\u011b sklonil tv\u00e1\u0159 a zast\u00e9nal.<\/p>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ ozvala se tich\u00fdm hlasem a pomalu vstoupila dovnit\u0159.<\/div>\n

N\u011bco se j\u00ed nezd\u00e1lo. Bylo teprve n\u011bco po p\u016fl \u0161est\u00e9 a Tom rozhodn\u011b nepat\u0159il mezi rann\u00ed pt\u00e1\u010data. N\u011bco jej z\u0159ejm\u011b tr\u00e1pilo a soud\u011b dle Billovy nep\u0159\u00edtomnosti, mohlo to m\u00edt souvislost pr\u00e1v\u011b s n\u00edm. Tom na jej\u00ed pop\u0159\u00e1n\u00ed neodpov\u011bd\u011bl, pouze se k n\u00ed oto\u010dil tv\u00e1\u0159\u00ed a op\u011bt zast\u00e9nal.<\/p>\n

„Tomi,“ oslovila jej m\u011bkce. „Je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku?“ Zapomn\u011bla na \u017e\u00edze\u0148, kter\u00e1 ji vyt\u00e1hla ze sladk\u00fdch d\u0159\u00edmot a posadila se naproti hrom\u00e1dce ne\u0161t\u011bst\u00ed. Tom pomalu vrt\u011bl hlavou, otev\u00edral a zav\u00edral \u00fasta, jako by cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, nakonec v\u0161ak rezignovan\u011b dopadl tv\u00e1\u0159\u00ed na st\u016fl a mumlal proti d\u0159ev\u011bn\u00e9mu povrchu.<\/p>\n

„V\u0161echno jsem pokazil,“ st\u011b\u017eoval si nesrozumiteln\u00fdm hlasem. „Pro\u010d se v\u0161echno, \u010deho se dotknu, mus\u00ed rozpadnout na kousky?“<\/div>\n

„Tak to nen\u00ed, drahou\u0161ku,“ rychle si ot\u0159ela tv\u00e1\u0159, aby se n\u00e1hodou nerozplakala. St\u0159\u00edd\u00e1n\u00ed n\u00e1lad bylo pro ni ji\u017e typick\u00e9, ale v t\u00e9hle chv\u00edli jednodu\u0161e musela b\u00fdt siln\u00e1. „M\u00e1\u0161 jenom \u0161patn\u00e9 obdob\u00ed, ale to brzy p\u0159ejde.“<\/p>\n

Jakmile k n\u00ed Tom zvedl tv\u00e1\u0159, pohotov\u011b vstala a do\u0161la ke kuchy\u0148sk\u00e9 lince. Nedok\u00e1zala by se na n\u011bj d\u00e9le d\u00edvat, ani\u017e by se rozbre\u010dela, a proto se rad\u011bji vrhla do p\u0159\u00edpravy k\u00e1vy. Z poli\u010dky vzala t\u0159i hrn\u00ed\u010dky a pokl\u00e1dala je na linku. Jeden se j\u00ed v\u0161ak ne\u0161ikovn\u011b vysmykl z rukou, jakmile zaslechla Tomovo t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u00e9 p\u0159izn\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

„\u0158ekl jsem mu pravdu.“ Nic v\u00edc, nic m\u00ed\u0148.<\/p>\n

Rychle se vr\u00e1tila zp\u011bt na sv\u00e9 p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto, usadila se p\u0159ed Toma a ani se nesna\u017eila ukr\u00fdvat p\u0159ekvapen\u00fd v\u00fdraz tv\u00e1\u0159e. M\u00edsto o\u010d\u00ed m\u011bla dva velik\u00e9 otazn\u00edky, kter\u00e9 pot\u0159ebovaly zn\u00e1t odpov\u011bdi na ot\u00e1zky, je\u017e nebyly vysloveny. Tom se zhluboka nadechl a pokra\u010doval d\u00e1l.<\/p>\n

„\u0158ekl\u2026,“ na chv\u00edli zav\u00e1hal, ale nakonec p\u0159eci jen pokra\u010doval. Pot\u0159eboval to ze sebe dostat ven. „\u0158ekl jsem mu ji pot\u00e9, co jsem jej pol\u00edbil.“<\/p>\n

Babett \u0161okovan\u011b pootev\u0159ela \u00fasta a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b hv\u00edzdla. Netu\u0161ila, co \u0159\u00edct. Poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b j\u00ed ten kluk ohromil natolik, \u017ee nebyla schopna slova. Jej\u00ed mysl se pohupovala na vln\u00e1ch nekone\u010dn\u00e9ho oce\u00e1nu ot\u00e1zek, ale nedok\u00e1zala vytvo\u0159it jednu jedinou. Musela si to v\u0161echno p\u0159ehr\u00e1t je\u0161t\u011b jednou a pomaleji. Slo\u017eila tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a mluvila si pro sebe.<\/p>\n

„Tak\u017ee tys jej pol\u00edbil.“<\/div>\n

„Ano.“<\/div>\n
„A pot\u00e9 jsi mu \u0159ekl, \u017ee jsi byl na tom m\u00edst\u011b.“
Babett ze z\u00e1sady nepou\u017e\u00edvala slovo v\u011bznice, proto\u017ee j\u00ed nah\u00e1n\u011blo strach. Nedok\u00e1zala jej vyslovit. B\u00e1la se, \u017ee pokud by tak ud\u011blala, Toma by j\u00ed op\u011bt odvedli, a to u\u017e by nezvl\u00e1dla.<\/p>\n

„Pro\u010d jsi to ud\u011blal?“ Byla jej\u00ed prvn\u00ed ot\u00e1zka.<\/div>\n

„U\u017e jsem mu necht\u011bl d\u00e9le lh\u00e1t,“ nerv\u00f3zn\u011b si poposedl a sledoval, jak se v\u00fdraz jej\u00ed tv\u00e1\u0159e ne\u010dekan\u011b m\u011bnil. Ze zv\u011bdav\u00e9ho v l\u00e1skypln\u00fd.<\/div>\n
„Na to jsem se neptala,“ jej\u00ed hlas Tomovi n\u00e1hle p\u0159i\u0161el \u00fapln\u011b jin\u00fd. Jako by mu promlouval p\u0159\u00edmo do du\u0161e. „Pro\u010d si jej pol\u00edbil?“<\/p>\n

Rychle se od n\u00ed odvr\u00e1til a trhl ramenem. Nemohl j\u00ed odpov\u011bd\u011bt, proto\u017ee odpov\u011b\u010f na danou ot\u00e1zku netu\u0161il ani on s\u00e1m. Byl zmaten\u00fd. Jakoby rozpolcen\u00fd. Zat\u00edmco jedna polovina jeho j\u00e1 trp\u011bla a z\u016fst\u00e1vala v\u00e1z\u00e1n\u00e1 bolestivou minulost\u00ed, ta druh\u00e1 se cht\u011bla pohnout d\u00e1l. Tou\u017eila po svobod\u011b. Po \u017eivot\u011b, jednoduch\u00e9 radosti. Tou\u017eila po Billovi.<\/p>\n

„Nev\u00edm, pro\u010d jsem to ud\u011blal,“ t\u00e9m\u011b\u0159 si p\u0159ekousl ret, jak jej nerv\u00f3zn\u011b okusoval a tiskl mezi zuby. „Asi jsem se z toho v\u0161eho do\u010dista zbl\u00e1znil,“ zvedl tv\u00e1\u0159 a pohl\u00e9dl na svou milovanou Babett. D\u011bkoval Bohu za to, \u017ee mu nechal alespo\u0148 ji.<\/div>\n

„Jak zareagoval, kdy\u017e jsi mu to \u0159ekl? “ Ch\u00e1pav\u011b jej pohladila po tv\u00e1\u0159i, o\u010dek\u00e1vaj\u00edc odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm.“ Tom si unaven\u011b prot\u0159el tv\u00e1\u0159 a op\u011bt pohl\u00e9dl z okna. „Utekl jsem.“<\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/div>\n
\n

\u010clov\u011bk se m\u016f\u017ee pokou\u0161et ut\u00e9ct, ale p\u0159ed realitou nikdy neute\u010de. Dob\u011bhne jej, a\u0165 u\u017e by se j\u00ed sna\u017eil ukr\u00fdt kamkoliv. Proto nem\u011blo smysl se br\u00e1nit ji\u017e p\u0159edem dan\u00e9mu sledu ud\u00e1lost\u00ed.<\/p>\n

Po \u0161\u00e1lku hork\u00e9 k\u00e1vy se rozlou\u010dil s Babett, kter\u00e9 musel samoz\u0159ejm\u011b sl\u00edbit, \u017ee j\u00ed pozd\u011bji v\u0161echno vysv\u011btl\u00ed, jinak by neopustila jeho d\u016fm a posadila by se p\u0159ede dve\u0159e, jak vyhro\u017eovala. Jakmile byl d\u016fm op\u011bt pr\u00e1zdn\u00fd, je\u0161t\u011b chv\u00edli z\u016fstal v kuchyni, ne\u017e jeho odvaha dos\u00e1hla takov\u00e9 \u00farovn\u011b, \u017ee jej p\u0159inutila vst\u00e1t a s Dustem v pat\u00e1ch pomalu kr\u00e1\u010det do sv\u00e9ho pokoje. Jeho mysl byla \u00fapln\u011b pr\u00e1zdn\u00e1, mozek otup\u011bl\u00fd a unaven\u00fd. Netu\u0161il, co by mu m\u011bl \u0159\u00edct. T\u00edm, \u017ee mu v\u0161echno prozradil, z\u0159ejm\u011b tak\u00e9 v\u0161echno zni\u010dil, ale rad\u011bji hned, ne\u017e by jej m\u011bl, podle jeho vlastn\u00edch slov, nechat \u017e\u00edt ve l\u017ei. Soud\u00edc podle v\u00fdrazu jeho tv\u00e1\u0159e, z\u0159ejm\u011b by si m\u011bl vymyslet n\u011bjak\u00e1 hezk\u00e1 slova na rozlou\u010den\u00ed a nechat jej j\u00edt si svou vlastn\u00ed cestou.<\/p>\n

Kdo by tak\u00e9 z\u016fst\u00e1val v jednom dom\u011b s n\u00e1siln\u00edkem?! S krimin\u00e1ln\u00edkem?! Vrahem?!<\/p>\n

Ani\u017e by si to uv\u011bdomil, otev\u0159el dve\u0159e sv\u00e9ho pokoje a zastavil p\u0159esn\u011b na m\u00edst\u011b, kde jej v\u010dera pol\u00edbil. Nemohl uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika hodinami jej l\u00edbal a nyn\u00ed se s n\u00edm musel rozlou\u010dit. Ustoupil a dovolil Dustovi vej\u00edt dovnit\u0159. Ten spokojen\u011b p\u0159ib\u011bhl k posteli, vysko\u010dil na ni a hlavou se op\u0159el o Billovo stehno, odkud jej sledoval smutn\u00fdm pohledem.<\/p>\n

Bill se zhluboka nadechl, odlo\u017eil nedokon\u010den\u00fd n\u00e1\u010drt a pohl\u00e9dl p\u0159ed sebe. Tom se mezit\u00edm rozhl\u00ed\u017eel po pokoji. Byl p\u0159ekvapen\u00fd, proto\u017ee Billovy v\u011bci z\u016fst\u00e1valy na sv\u00e9m p\u016fvodn\u00edm m\u00edst\u011b a pr\u00e1zdn\u00e9 kufry i nad\u00e1le pod postel\u00ed. S ob\u0159\u00edm knedl\u00edkem v krku se nakonec dal do pohybu. Usadil se na konec postele a \u010dekal. Byl si jist\u00fd, \u017ee se od n\u011bj Bill znechucen\u011b odt\u00e1hne, \u017ee na n\u011bj pohl\u00e9dne vyd\u011b\u0161en\u00fdm pohledem a pust\u00ed se do balen\u00ed. On v\u0161ak i nad\u00e1le z\u016fst\u00e1val bez pohnut\u00ed. Pouze smutn\u011b hled\u011bl p\u0159ed sebe a volnou dlan\u00ed hladil Dusta po hlav\u011b.<\/p>\n

„Jak\u2026 jak dlouho jsi tam byl? “ Zeptal se po chv\u00edli tich\u00fdm hlasem.<\/p>\n

Tom se zhluboka nadechl. Mohl mu \u0159\u00edct o tom, \u017ee mu byl p\u016fvodn\u011b ud\u011blen trest odn\u011bt\u00ed svobody osm let a z\u00e1sluhou nezn\u00e1m\u00e9 osoby jej pustili po t\u0159ech, ale necht\u011bl to zhor\u0161ovat. Ani na vte\u0159inu v\u0161ak nep\u0159estal p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, d\u00edky komu nep\u0159i\u0161el o dal\u0161\u00edch p\u011bt let sv\u00e9ho \u017eivota.<\/p>\n

„T\u0159i roky.“<\/div>\n

„Za co t\u011b odsoudili?“<\/p>\n

Tom se t\u00e9hle ot\u00e1zky b\u00e1l ze v\u0161eho nejv\u00edce. Pr\u00e1v\u011b ta m\u011bla b\u00fdt pomysln\u00fdm h\u0159eb\u00edkem do rakve. Sklonil tv\u00e1\u0159 a sledoval velik\u00e9 fleky na sv\u00fdch tmav\u00fdch tepl\u00e1c\u00edch. P\u0159ipadal si v nich sice jako dalmatin, ale p\u0159ipom\u00ednaly mu tu hezkou \u010d\u00e1st minulosti. Kone\u010dky prst\u016f pomalu obkresloval jejich tvary.<\/p>\n

„Za vra\u017edu.“<\/p>\n

Bill vyvalil o\u010di, neubr\u00e1nil se \u0161okovan\u00e9mu zast\u00e9n\u00e1n\u00ed. P\u0159estal s hlazen\u00edm Dusta a kone\u010dn\u011b na n\u011bj pohl\u00e9dl. Sledoval jeho povadl\u00e9, ale p\u0159esto hezk\u00e9 svaly v b\u00edl\u00e9m t\u00edlku. Smutnou, ubolenou, ale p\u0159esto kr\u00e1snou tv\u00e1\u0159, kter\u00e9 kone\u010dn\u011b porozum\u011bl. Odhalil jej\u00ed tajemstv\u00ed a n\u00e1hle si nebyl jist\u00fd, zdali to v\u016fbec cht\u011bl v\u011bd\u011bt. Sed\u011bl vedle vraha. Vedle kluka, kter\u00fd n\u011bkoho p\u0159ipravil o \u017eivot.<\/div>\n

Tak pro\u010d z n\u011bj nem\u011bl strach?! Pro\u010d nem\u011bl chu\u0165 sbalit se a ut\u00e9ct, co nejd\u00e1l to p\u016fjde?! Pro\u010d c\u00edtil pot\u0159ebu obejmout jej a z\u016fstat v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed tak dlouho, jak mu bude dovoleno?<\/p>\n

Po \u010dty\u0159ech se p\u0159eplazil na druhou stranu postele a usadil se v t\u011bsn\u00e9 bl\u00edzkosti Tomova t\u011bla. Z jeho v\u016fn\u011b se mu ji\u017e op\u011bt to\u010dila hlava. T\u0159\u00e1sl se, ale nebylo to zp\u016fsobeno strachem. Rozt\u0159esenou dlan\u00ed se dotkl jeho sklon\u011bn\u00e9 tv\u00e1\u0159e a zvedl ji tak, aby se mu mohl pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. Do t\u011bch kouzeln\u00fdch, velik\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 v sob\u011b ukr\u00fdvaly cokoliv krom\u011b zloby, n\u00e1sil\u00ed a pot\u0159eby ubl\u00ed\u017eit.<\/p>\n

„Ud\u011blals to? Ubl\u00ed\u017eil jsi n\u011bkomu?“ Palcem jej nev\u011bdomky pohladil po l\u00edci.<\/div>\n

„Cht\u011bl jsem jim pomoct. Nedok\u00e1zal jsem to,“ z oka mu vyklouzla zbloudil\u00e1 slza, st\u00e9kala mu po tv\u00e1\u0159i, a\u017e p\u0159ist\u00e1la na Billovu prstu. „P\u0159i\u0161el jsem p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b.“<\/p>\n

„Za cel\u00fd \u017eivot jsem namaloval ji\u017e stovky tv\u00e1\u0159\u00ed,“ ozval se Bill tich\u00fdm hlasem a ukazov\u00e1\u010dkem obch\u00e1zel linii Tomovy tv\u00e1\u0159e, zat\u00edmco se mu zamy\u0161len\u011b d\u00edval do o\u010d\u00ed. „Maloval jsem r\u016fzn\u00e9 lidi, a proto nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee bych se mohl v t\u00e9 tv\u00e9 tolik zm\u00fdlit.“<\/p>\n

Tom dop\u0159\u00e1val sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i po\u017eitek z Billov\u00fdch dotek\u016f. Pokud to m\u011blo b\u00fdt naposled, co jsou spolu, cht\u011bl, aby mu z\u016fstala alespo\u0148 hezk\u00e1 vzpom\u00ednka. \u0160\u00edlen\u011b moc pot\u0159eboval c\u00edtit jeho bl\u00edzkost. Pot\u0159eboval, aby do n\u011bj prost\u0159ednictv\u00edm sv\u00fdch dotek\u016f vl\u00e9val \u017eivotod\u00e1rnou energii. Zav\u0159el o\u010di, nech\u00e1val se Billem hladit, zat\u00edmco si jej pomalu usazoval na kl\u00edn.<\/p>\n

„Tohle nen\u00ed tv\u00e1\u0159 vraha,“ zaslechl v t\u011bsn\u00e9 bl\u00edzkosti sv\u00fdch rt\u016f p\u0159edt\u00edm, ne\u017e kolem bok\u016f uc\u00edtil plach\u00e9 sev\u0159en\u00ed dlouh\u00fdch nohou.<\/p>\n

„Nikomu jsem neubl\u00ed\u017eil. P\u0159\u00edsah\u00e1m ti, \u017ee jsem to neud\u011blal, Bille,“ t\u0159\u00e1sl se po cel\u00e9m t\u011ble, jakmile jej Bill sev\u0159el ve v\u00e1hav\u00e9m objet\u00ed a tv\u00e1\u0159\u00ed se op\u0159el o tu jeho.<\/p>\n

A pot\u00e9 zaslechl slova, po kter\u00fdch prahl cel\u00fdm sv\u00fdm t\u011blem. Slova, kter\u00e1 mu t\u00e9m\u011b\u0159 vyrazila dech, a z\u00e1rove\u0148 byla jedine\u010dn\u00fdm d\u016fkazem, \u017ee nebyl odsouzen k zatracen\u00ed. Slova, d\u00edky kter\u00fdm se jejich objet\u00ed zm\u011bnilo v nal\u00e9hav\u00e9.<\/p>\n

„V\u011b\u0159\u00edm ti.“<\/p>\n

<\/em> autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay T\u00edmto d\u00edlem jsem do Tomova \u017eivota vlila alespo\u0148 drobnou jiskru nad\u011bje. Mysl\u00edm, \u017ee si to po tom v\u0161em zaslou\u017e\u00ed :). P\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 po\u010dten\u00ed :)… Pomal\u00fdm krokem m\u00ed\u0159il dom\u016f. Nem\u011bl d\u016fvod sp\u011bchat. Pr\u00e1v\u011b naopak. Pomal\u00e1 ch\u016fze jej uklid\u0148ovala a nutila jej<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[559],"tags":[],"class_list":["post-4738","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-bourdon"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4738","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4738"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4738\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4738"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4738"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4738"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}