{"id":4742,"date":"2013-08-27T16:00:00","date_gmt":"2013-08-27T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4728"},"modified":"2013-08-27T16:00:00","modified_gmt":"2013-08-27T15:00:00","slug":"novel-of-dreams-our-life-43","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/08\/27\/novel-of-dreams-our-life-43\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – Our Life 43."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n

R\u00e1no m\u011b probudilo nep\u0159\u00edjemn\u00e9 sv\u011btlo, kter\u00e9 mi z\u0159ejm\u011b cht\u011blo vyp\u00e1lit o\u010di. Unaven\u011b jsem si o\u010di prot\u0159el a zamru\u010del. Kdy\u017e jsem se pod\u00edval vedle sebe, bylo mi teskno v\u00edc ne\u017e kdy jindy. Postel vedle m\u011b byla pr\u00e1zdn\u00e1. Hodiny ukazovaly 11 hodin a p\u00e1r minut. Hmm, to u\u017e tu m\u00e1 asi pacienta.<\/em> Vy\u0161kr\u00e1bal jsem se tedy z postele, hned zaplul do koupelny, kde jsem vykonal rann\u00ed hygienu, a pot\u00e9 se p\u0159evl\u00e9kl. Ti\u0161e jsem se\u0161el dol\u016f, abych zjistil, kde Tom je, ale nena\u0161el jsem ho nikde. Byl jsem se pod\u00edvat i na zahrad\u011b, ale ani tam nebyl. To jsem tomu zase dal, do prdele.<\/em> Ud\u011blal jsem si k\u00e1vu a rovnou se vrhl po notebooku, kter\u00fd jsem si vzal do ob\u00fdv\u00e1ku, abych d\u011blal v\u011bci do pr\u00e1ce. V\u011b\u0159\u00edm tomu, \u017ee bych se tu zbl\u00e1znil, kdybych tu jen sed\u011bl a \u010dekal na n\u011bj. Musel jsem se odreagovat, i kdy\u017e mi pr\u00e1ce od ruky zrovna moc ne\u0161la.<\/p>\n

Ud\u011blal jsem i ob\u011bd, ze kter\u00e9ho jsem si tro\u0161ku zobnul a zbytek dal do trouby, aby to pro n\u011bj z\u016fstalo alespo\u0148 tro\u0161ku tepl\u00e9. Zavolal jsem \u0161\u00e9fovi, jak daleko jsem s prac\u00ed. \u0158\u00edkal, \u017ee bude pot\u0159ebovat, abych mu dovezl b\u011bhem p\u0159\u00ed\u0161t\u00edho t\u00fddne dal\u0161\u00ed dva n\u00e1vrhy, jeliko\u017e bude d\u00e1vat podklady dohromady. Moc m\u011b t\u00edm nepot\u011b\u0161il, ale co jsem mohl d\u011blat. Dneska bych byl snad i r\u00e1d, kdybych b\u00fdval do t\u00e9 pr\u00e1ce musel. Alespo\u0148 bych tu nesed\u011bl jako idiot a nep\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, kde asi je. I kdy\u017e i to mi bylo tro\u0161ku jasn\u00e9, ale k\u0159ivdit mu nechci a nebudu.<\/em><\/div>\n

Dal jsem se tedy znovu do pr\u00e1ce na notebooku. S hudbou, kterou jsem p\u0159itom poslouchal, jsem p\u0159est\u00e1val vn\u00edmat i \u010das. Ov\u0161em i p\u0159esto jsem m\u011bl pocit, \u017ee jedna minuta m\u00e1 kolem tis\u00edce hodin, kter\u00e9 se t\u00e1hnou neuv\u011b\u0159iteln\u011b pomal\u00fdm zp\u016fsobem. Nakonec jsem hudbu i vypnul. Bolela m\u011b hlava z toho r\u00e1musu a p\u0159itom z toho ticha, kter\u00e9 nesla samota.<\/div>\n
\n
A\u017e kolem p\u00e1t\u00e9 hodiny ve\u010der jsem odlepil o\u010di od notebooku, prot\u0159el si je a unaven\u011b zamrkal. Narovnal jsem se a zaposlouchal se do zvuku dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Do prdele,“ zaslechl jsem Tomovo nad\u00e1v\u00e1n\u00ed a n\u011bjak\u00fd krav\u00e1l, jako by n\u011bco t\u00e1hnul. Zvedl jsem se z pohovky a roze\u0161el se do haly.<\/div>\n
„Ahoj,“ \u0159eknu, kdy\u017e ho vid\u00edm. T\u00e1hl za sebou z gar\u00e1\u017ee velk\u00fd ko\u010d\u00e1rek. Je\u0161t\u011b byl nov\u011b zabalen\u00fd.<\/div>\n
„\u010cau,“ oplat\u00ed mi pozdrav a d\u00e1l se tam s t\u00edm roz\u010diluje, jeliko\u017e ho nem\u016f\u017ee prot\u00e1hnout mezi dve\u0159mi. „Seru na to. Z\u016fstane v gar\u00e1\u017ei,“ procpe ho zp\u00e1tky do dve\u0159\u00ed a odnese ho tam. Vyb\u011bhl jsem za n\u00edm. O ni\u010dem mi ne\u0159ekl. Cht\u011bli jsme ho vybrat spolu jako v\u0161echno a\u2026<\/em><\/div>\n
„Po\u010dkej, uka\u017e mi ho,“ \u0159eknu a dob\u011bhnu ho. „Ty jsi byl koupit ko\u010d\u00e1rek?“<\/div>\n
„Ne, raketu,“ odsekne ironicky. Aha, hmm\u2026<\/em><\/div>\n
„M\u016f\u017eu ho aspo\u0148 vid\u011bt, kdy\u017e ses o tom ani nezm\u00ednil?“<\/div>\n
„Nezm\u00ednil? To si ze m\u011b d\u011bl\u00e1\u0161 srandu?“ oto\u010d\u00ed se ke mn\u011b s povyt\u00e1hnut\u00fdm obo\u010d\u00edm. „\u0158\u00edk\u00e1m ti to nejm\u00ed\u0148 u\u017e t\u00fdden a tys dote\u010f nebyl schopn\u00fd zvednout ten sv\u016fj l\u00ednej zadek a n\u011bjakej se mnou j\u00edt vybrat.“ V\u00fdborn\u011b, tak\u017ee je to taky moje vina, proto\u017ee j\u00e1 m\u00e1m l\u00ednou, zapomn\u011bl dodat tlustou prdel, a nejel jsem s n\u00edm. Kdyby mi \u0159ekl, kter\u00fd den, jel bych. Ale domluva zrovna st\u00e1la za velk\u00e9 nic.<\/em> Zhluboka jsem se nadechl a z\u016fstal se na n\u011bj d\u00edvat.<\/p>\n

„Mohl jsi mi \u0159\u00edct, \u017ee tam dnes pojede\u0161, jel bych s tebou,“ \u0159eknu smutn\u011b. „Nebyl probl\u00e9m se zvednout a jet.“<\/div>\n

„V pohod\u011b. Yvonne mi ho pomohla vybrat m\u00edsto tebe. Vra\u0165 se ke sv\u00fdmu notebooku,“ nech\u00e1 zav\u0159\u00edt gar\u00e1\u017e a projde kolem m\u011b dovnit\u0159 do domu. D\u011bl\u00e1 si ze m\u011b prdel?! Tohle u\u017e nevydr\u017e\u00edm.<\/em> Roze\u0161el jsem se za n\u00edm.<\/div>\n
„Jsem jednodu\u0161e oproti Yvonne absolutn\u011b neschopnej, Yvonne je ta nejlep\u0161\u00ed, kter\u00e1 ti pom\u016f\u017ee se v\u0161\u00edm a j\u00e1 jsem ten hajzl,“ \u0159ekl jsem, kdy\u017e jsem ho do\u0161el a nadechl se, „hajzl, kterej by pro tebe i dejchal, kterej se akor\u00e1t sna\u017e\u00ed a \u00fapln\u011b k hovnu, proto\u017ee tebe to asi nezaj\u00edm\u00e1.“<\/div>\n
„Jasn\u011b. M\u011b nic nezaj\u00edm\u00e1, je\u0161t\u011b sis nezvykl?“ \u0161t\u011bkne na m\u011b sarkasticky. Nedok\u00e1\u017ee si se mnou promluvit, on se se mnou mus\u00ed za ka\u017edou cenu h\u00e1dat. U\u017e jen to, jak\u00fdm t\u00f3nem se mnou mluv\u00ed, m\u011b roz\u010diluje. J\u00e1 s n\u00edm taky nejedn\u00e1m takhle.<\/p>\n

<\/em> „Ne, tebe zaj\u00edm\u00e1 hodn\u011b v\u011bc\u00ed, pr\u00e1v\u011b \u017ee dost, ale v posledn\u00ed dob\u011b se mezi n\u011b nepo\u010d\u00edt\u00e1m.“<\/div>\n

„Aha\u2026“ d\u00e1 si ruce v bok, semkne rty k sob\u011b a na chv\u00edli sklop\u00ed hlavu, p\u0159i\u010dem\u017e se zhluboka nadechne. „Tak si potom \u0159ekni, kdo koho odstr\u010dil v posteli, kdy\u017e j\u00e1 za tebou p\u0159i\u0161el,“ vzhl\u00e9dne. Ah, jako by mi to on nikdy neud\u011blal. Nikdy bych ho neodstr\u010dil, kdybych k tomu nem\u011bl d\u016fvod.<\/em><\/div>\n
„Neodstr\u010dil jsem t\u011b, dal jsem ti ruku stranou. Nikdy, nikdy bych to neud\u011blal, kdyby se ve mn\u011b neodehr\u00e1valo to, co se odehr\u00e1v\u00e1. Bolelo m\u011b to jako tebe\u2026 a bol\u00ed m\u011b to po\u0159\u00e1d. Promi\u0148 mi to, ale ty si m\u011b skoro nev\u0161\u00edm\u00e1\u0161. I kdybych ud\u011blal cokoli, stejn\u011b to pro tebe nebude tolik d\u016fle\u017eit\u00e9. J\u00e1\u2026 j\u00e1 ch\u00e1pu, \u017ee se n\u00e1m za p\u00e1r dn\u016f narod\u00ed d\u011bti, \u017ee n\u00e1s Yvonne pot\u0159ebuje, ale ty jsi j\u00ed p\u0159ede mnou dal mnohem v\u011bt\u0161\u00ed p\u0159ednost. V\u00ed\u0161, jak jsem si tam v\u010dera p\u0159ipadal? Jako p\u0159ebyte\u010dn\u00fd, jako odkopnut\u00fd pes, kter\u00fdho tam nikdo nepot\u0159ebuje,“ po\u0161ept\u00e1m u\u017e klidn\u011bji, av\u0161ak chv\u011bj\u00edc\u00edm se hlasem. „Mrz\u00ed m\u011b, co jsem ve\u010der ud\u011blal, ale tohle jsi mi ud\u011blal u\u017e taky. J\u00e1 v\u00edm, jak\u00fd to je.“<\/p>\n

„J\u00e1 nem\u016f\u017eu za to, jak\u00fd m\u00e1te s Yvonne vztah. J\u00e1 nem\u016f\u017eu za to, \u017ee t\u011b nem\u00e1 r\u00e1da tak jako m\u011b. J\u00e1 s t\u00edm nic neud\u011bl\u00e1m, ch\u00e1pe\u0161 to?“ zv\u00fd\u0161\u00ed na m\u011b hlas. „To je v\u00e1\u0161 probl\u00e9m. Z\u0159ejm\u011b m\u00e1 d\u016fvod, pro\u010d t\u011b nem\u00e1 r\u00e1da. Nikdy ses k n\u00ed nechoval jako j\u00e1, v\u017edycky jsi byl odta\u017eit\u00fd. Nos\u00ed na\u0161e d\u011bti, je prakticky jako na\u0161e rodina. Nedok\u00e1\u017eu jen tak ne\u010dinn\u011b sed\u011bt a koukat na to, jak j\u00ed roste b\u0159icho, ve kter\u00e9m jsou na\u0161e d\u011bti. Tak mi to promi\u0148!“ rozk\u0159ikne se.<\/div>\n

„Nek\u0159i\u010d na m\u011b,“ za\u010dnu gestikulovat rukama a zhluboka d\u00fdchat. „J\u00e1 ti nevy\u010d\u00edt\u00e1m, \u017ee za to m\u016f\u017ee\u0161 ty, jak\u00fd spolu s Yvonne m\u00e1me vztah. Nejsem k n\u00ed odta\u017eit\u00fd, ale nem\u00e1m k n\u00ed pevn\u00fd vztah jako ty. M\u00e1m ji r\u00e1d, je to hrozn\u011b hodn\u00e1 \u017eensk\u00e1, nos\u00ed na\u0161e d\u011bti, ale m\u00e1m jednodu\u0161e svoje hranice. M\u011b mrz\u00ed to, jak si m\u011b posledn\u00ed dny ty v\u0161\u00edm\u00e1\u0161, jak se mnou jedn\u00e1\u0161. Te\u010f, kdy\u017e m\u00e1me b\u00fdt nejv\u00edce spolu a spole\u010dn\u011b se t\u011b\u0161it na na\u0161e d\u011bti, je to v\u0161echno jinak.“ Nedok\u00e1\u017eu to v sob\u011b udr\u017eet, mus\u00edm mu to \u0159\u00edct, ale chci to \u0159e\u0161it v klidu, sakra.<\/em><\/div>\n
„T\u00edm chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee si t\u011b v\u016fbec nev\u0161\u00edm\u00e1m?“ zasm\u011bje se ironicky. A tohle je ono. To, jak je ironick\u00fd, r\u00fdpav\u00fd a sarkastick\u00fd. Kde se to v n\u011bm jen bere?<\/em><\/div>\n
„Ne, to t\u00edm \u0159\u00edct nechci,“ zakrout\u00edm hlavou. U\u017e je asi \u010das, abych ml\u010del. Nem\u00e1 cenu n\u011bco v\u00edc asi \u0159\u00edkat, nech\u00e1pe m\u011b.<\/em> „Jen jsem si n\u011bco p\u0159\u00e1l, a te\u010f je v\u0161echno jinak.“<\/div>\n
„Tak jsem holt \u0161patnej, no,“ pokr\u010d\u00ed rameny a pod\u00edv\u00e1 se n\u011bkam jinam. Chv\u00edli se jen kousal do rtu, jako by se br\u00e1nil n\u011b\u010demu, co mi cht\u011bl \u0159\u00edct. Zhluboka se nadechl a roze\u0161el se po schodech nahoru. Pro\u010d to ale ne\u0159ekne? Po\u0159\u00e1d v sob\u011b n\u011bco dus\u00ed, to je to nejhor\u0161\u00ed.<\/p>\n

<\/em> „Ne, to nejsi a nikdy jsi nebyl,“ zad\u00edv\u00e1m se na n\u011bj a rozejdu se sm\u011brem ke schod\u016fm. Zaslechl jsem u\u017e jen pr\u00e1sknut\u00ed dve\u0159\u00ed. P\u0159iv\u0159el jsem o\u010di a sklopil hlavu. Ub\u011bhlo p\u00e1r vte\u0159in a po tv\u00e1\u0159\u00edch se mi kut\u00e1lely slzy, kter\u00e9 ne\u0161ly zastavit, a\u010d jsem se o to sna\u017eil sebev\u00edc. Co nejti\u0161eji jsem se roze\u0161el do gar\u00e1\u017ee. Pro\u0161el jsem halou a otev\u0159el si gar\u00e1\u017e. Zase jsem ji za sebou zav\u0159el, kdy\u017e jsem ve\u0161el. Pod\u00edval jsem se na ten ko\u010d\u00e1rek, p\u0159i\u010dem\u017e se mi bolestn\u011b st\u00e1hnul hrudn\u00edk a z m\u00fdch \u00fast se vydral hlasit\u00fd vzlyk. Nedok\u00e1zal jsem se uti\u0161it. Prohl\u00ed\u017eel jsem si ten ko\u010d\u00e1rek, prstem p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po folii, ve kter\u00e9 byl zabalen\u00fd, a s ka\u017ed\u00fdm dotykem jsem ze sebe dostal dal\u0161\u00ed potok slz.<\/p>\n

Ani ho se mnou nevybral. V\u00edm, \u017ee mi \u0159\u00edkal p\u00e1r dn\u016f, \u017ee bychom se m\u011bli rozjet a pod\u00edvat se po ko\u010d\u00e1rku, ale nikdy jsme se nedomluvili. Poka\u017ed\u00e9 do toho n\u011bco vlezlo, zdr\u017eeli jsme se, nebo jsem m\u011bl docela dost pr\u00e1ce. A te\u010f ho jednodu\u0161e vybral s n\u00ed. N\u011bkdy si p\u0159ipad\u00e1m, jako bych v\u016fbec nem\u011bl b\u00fdt rodi\u010dem. Tom je ten hlavn\u00ed rodi\u010d a Yvonne hned ten druh\u00fd, jen\u017ee kde jsem j\u00e1? Sna\u017e\u00edm se ho ve v\u0161em pochopit, v ka\u017ed\u00e9m jeho kroku a rozhodnut\u00ed. Dokonce, i kdy\u017e se mi n\u011bco nel\u00edb\u00ed, odk\u00fdv\u00e1m to, jen aby byl spokojen\u00fd, proto\u017ee to je pro m\u011b hlavn\u00ed. Kdy\u017e m\u011bl n\u011bjak\u00fd probl\u00e9m, nevyka\u0161lal jsem se na n\u011bj, sna\u017eil jsem se mu pomoci, i kdybych pro to m\u011bl ud\u011blat cokoli. Nedbal jsem na svou pr\u00e1ci, byl jsem s n\u00edm, kdy\u017e m\u011b pot\u0159eboval. Jezd\u00edm s n\u00edm za Yvonne, m\u00e1m z\u00e1jem o na\u0161e prcky, m\u00e1m z\u00e1jem o to, jak se Yvonne m\u00e1, chod\u00edm s n\u00edm nakupovat v\u011bci pro ni, sna\u017e\u00edm se\u2026 ale kde jsem j\u00e1? Nechci, aby za mnou \u0161el, jen kdy\u017e vid\u00ed, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku. P\u0159\u00e1l bych si, aby si m\u011b v\u0161\u00edmal, i kdybych se sebev\u00edc sm\u00e1l a byl spokojen\u00fd, jako to d\u011bl\u00e1m j\u00e1. Jen\u017ee tohle v\u0161echno je z\u0159ejm\u011b \u0161patn\u011b. Asi bych m\u011bl tohle v\u0161e, co d\u011bl\u00e1, jednodu\u0161e tolerovat, ml\u010det a b\u00fdt po jeho boku bez jak\u00e9hokoli opomenut\u00ed. Asi jsem \u0161patn\u00fd, kdy\u017e proti tomuhle n\u011bco m\u00e1m, i p\u0159esto, \u017ee nechci, aby s t\u00edmhle p\u0159estal. Jen si p\u0159eju, aby si m\u011b o mali\u010dko v\u00edc v\u0161\u00edmal, aby si uv\u011bdomoval to, jak se mnou n\u011bkdy mluv\u00ed. M\u00e1m r\u00e1d srandu, taky si do n\u011bj ob\u010das r\u00fdpnu, ale v\u0161echno m\u00e1 sv\u00e9 meze.<\/p>\n

<\/em> Klekl jsem si a dosedl si na l\u00fdtka, tro\u0161ku jsem se zkroutil a prohl\u00ed\u017eel si ko\u010d\u00e1rek, v n\u011bm\u017e u\u017e brzo budeme vozit na\u0161e d\u011bti. Pro\u010d m\u00e1m najednou ten hrozn\u00fd strach, \u017ee se mi tohle nepo\u0161t\u011bst\u00ed? P\u0159\u00e1l bych si, abychom chodili odpoledne do parku na proch\u00e1zky, vozili je, hr\u00e1li si s nimi, ale v\u0161echno spole\u010dn\u011b, pokud by n\u00e1m to \u010das dovolil. Cel\u00fdch t\u011bch dev\u011bt m\u011bs\u00edc\u016f se sna\u017e\u00edm o v\u0161em p\u0159em\u00fd\u0161let, jak b\u00fdt dobr\u00fdm rodi\u010dem, dop\u0159\u00e1t t\u011bm dv\u011bma and\u00edlk\u016fm v\u0161echno, ale z\u00e1rove\u0148 si je nerozmazlit. Uva\u017eoval jsem i o tom, co ud\u011bl\u00e1m s prac\u00ed, abych se jim mohl v\u011bnovat, co nejv\u00edce by to \u0161lo, mohl jsem b\u00fdt s Tomem, kter\u00fd p\u0159eci \u0159\u00edkal, \u017ee m\u00e1 strach, \u017ee na n\u011bj nebudu m\u00edt tolik \u010dasu a budu se po\u0159\u00e1d jen v\u011bnovat dvoj\u010dat\u016fm. A jak je to te\u010f? M\u00e1me \u010das, nem\u00e1me zat\u00edm prcky, ale Tom se mi u\u017e tolik nev\u011bnuje.<\/p>\n

<\/em> Prosed\u011bl jsem tam snad dv\u011b hodiny, ani\u017e bych se n\u011bjak v\u00fdrazn\u011b pohnul. Nev\u011bd\u011bl jsem, co m\u00e1m d\u011blat, abych z t\u00e9hle situace vy\u0161el. Po del\u0161\u00edm p\u0159emlouv\u00e1n\u00ed jsem se ze zem\u011b zvedl a opr\u00e1\u0161il se.<\/div>\n

„K\u00e9\u017e bych v\u00e1s u\u017e m\u011bl,“ za\u0161ept\u00e1m s\u00e1m pro sebe a p\u0159ejedu je\u0161t\u011b prsty po ko\u010d\u00e1rku. Pot\u00e9 jsem u\u017e gar\u00e1\u017e otev\u0159el a ve\u0161el zp\u00e1tky do domu. Zav\u0159el jsem za sebou a zhluboka se nadechl. Nechci to takhle nechat. Nebudu \u0159e\u0161it, kdo je na vin\u011b. Podle m\u011b je vina v n\u00e1s obou, ale dost u\u017e\u2026 <\/em> Roze\u0161el jsem se po schodech nahoru. Do\u0161el jsem a\u017e k n\u00e1m do lo\u017enice, ale kdy jsem ve\u0161el, zjistil jsem, \u017ee tam nen\u00ed. Snad je v pracovn\u011b.<\/em> Oto\u010dil jsem se a \u0161el tedy zp\u00e1tky dol\u016f. Do\u0161el jsem ke dve\u0159\u00edm jeho pracovny a zaklepal.<\/div>\n
„Nemam \u010das,“ ozve se zevnit\u0159 jen. Ka\u017ed\u00fd jsme jin\u00fd, ale i kdyby m\u011b nasral sebev\u00edc, ubl\u00ed\u017eil mi, tohle bych mu ne\u0159ekl.<\/em><\/div>\n
„Pros\u00edm,“ \u0159eknu hlasit\u011bji, aby m\u011b sly\u0161el.<\/div>\n
„Nemam \u010das,“ zopakuje. Na to jsem mu u\u017e nic ne\u0159ekl a s pl\u00e1\u010dem jsem ode\u0161el.<\/p>\n

Nem\u011bl jsem absolutn\u00ed chu\u0165 n\u011bco d\u011blat, \u0159\u00edkat, snad i d\u00fdchat. Kdybych mohl, zahrabal bych se n\u011bkam, kde by m\u011b nikdo nena\u0161el. Vlastn\u011b ale pro\u010d\u2026 on by m\u011b nikdo asi ani nehledal<\/em>. Vy\u0161el jsem schody a rovnou za\u0161el do lo\u017enice. Kdy\u017e jsem si vyndal ze sk\u0159\u00edn\u011b d\u017e\u00edny a bundu, polo\u017eil jsem je na postel. V\u0161iml jsem si, \u017ee je postel p\u0159evle\u010den\u00e1. Ka\u017ed\u00fd jsme m\u011bli svou pe\u0159inu. Tak\u017ee i tohle stihl\u2026<\/em> Povzdechl jsem, mrknut\u00edm rozehnal slzy a n\u011bkter\u00e9 z o\u010d\u00ed vypudil \u00fapln\u011b. V rychlosti jsem se p\u0159evl\u00e9kl, vzal si mobil a \u0161el dol\u016f. Obul jsem se a vy\u0161el jsem z domu. Roze\u0161el jsem se sm\u011brem, kde b\u00fdvala d\u0159\u00edve tov\u00e1rna. Byla pom\u011brn\u011b zima, foukal v\u00edtr, ale to mi n\u011bjak nevadilo. Pot\u0159eboval jsem si pro\u010distit hlavu, b\u00fdt zase o n\u011bjakou dal\u0161\u00ed chv\u00edli s\u00e1m.<\/p>\n

Nemohl jsem sed\u011bt doma a \u010dekat, kdy k n\u011bmu budu sm\u011bt j\u00edt. Necht\u011bl jsem ho ru\u0161it, otravovat ani ho roz\u010dilovat v\u00edc, ne\u017e byl. Cht\u011bl jsem doj\u00edt a\u017e k tov\u00e1rn\u011b, a\u010d to bylo daleko. Vzpom\u00edn\u00e1m si, \u017ee jsem tam d\u0159\u00edv chodil pom\u011brn\u011b \u010dasto. To m\u00edsto bylo odpudiv\u00e9, nikdo tam nechodil, jako by se snad b\u00e1l. Jen\u017ee nikde nebylo v\u011bt\u0161\u00edho klidu ne\u017e tam. V\u017edy jsem chod\u00edval do t\u0159et\u00edho patra, kde jsem sed\u00edval na schodech a kou\u0159il. Ah, ani ty cigarety jsem si nevzal.<\/em> Odbo\u010dil jsem je\u0161t\u011b tedy doprava. Nedaleko byla mal\u00e1 trafika, sp\u00ed\u0161 st\u00e1nek. Koupil jsem si tam cigarety i zapalova\u010d a vydal se zase sm\u011brem k tov\u00e1rn\u011b. Asi po hodin\u011b cesty jsem tam do\u0161el. Vyb\u011bhl jsem t\u0159i poschod\u00ed a usedl p\u0159esn\u011b tam, kde bylo moje m\u00edsto. Nev\u00edm pro\u010d, ale m\u00e1m to tu r\u00e1d. I p\u0159esto, jak ponur\u00e9, tmav\u00e9 a osamocen\u00e9 to tu je, c\u00edt\u00edm se tu dob\u0159e. Mo\u017en\u00e1 jako bych se tu mohl ukr\u00fdt.<\/p>\n

<\/em> Prosed\u011bl jsem tam dlouhou dobu, ale Tom se mi v\u016fbec neozval. Nebudu tajit, \u017ee jsem se po mobilu ka\u017edou chvilku pod\u00edval, ale marn\u011b. Pl\u00edce m\u011b snad i p\u00e1lily, kolik jsem toho prokou\u0159il. U\u017e ani ty cigarety mi nedaly to, co d\u0159\u00edv. Sb\u00edhal se ve mn\u011b pocit pr\u00e1zdnoty, samoty a \u00fazkosti. P\u0159ipadal jsem si snad h\u016f\u0159 ne\u017e p\u0159ed p\u00e1r lety, kdy jsem tu sed\u00edval cel\u00e9 hodiny a bre\u010del. Dnes tomu nebylo jinak, ale zm\u011bnilo se od t\u00e9 doby tolik.<\/p>\n

P\u0159ed t\u011bmi lety jsem tu sed\u011bl a plakal, proto\u017ee jsem byl s\u00e1m. Nedok\u00e1zal jsem si naj\u00edt p\u0159\u00edtele, kter\u00e9mu by \u0161lo o n\u011bco v\u00edc ne\u017e o moje pen\u00edze nebo o sex. St\u00e1le jsem byl p\u0159iv\u00e1zan\u00fd k rodi\u010d\u016fm, kte\u0159\u00ed m\u011b nutili d\u011blat n\u011bco, co bylo proti m\u00e9 v\u016fli. Kamar\u00e1di m\u011b vyu\u017e\u00edvali, byl jsem takov\u00e1 hra\u010dka, kter\u00e1 se nechala v\u017edy n\u011bk\u00fdm ochotn\u011b st\u00e1hnout. A\u017e potom nastal zlom, kdy se ze m\u011b stal Bill, kter\u00fd byl egoistick\u00fd, zl\u00fd a pro sv\u00e9 okol\u00ed nav\u017edy nedosa\u017eiteln\u00fd. Pot\u0159eboval jsem se ukr\u00fdt, schovat sv\u00e9 j\u00e1, aby mi okol\u00ed p\u0159estalo ubli\u017eovat. \u0160patn\u00fdm zp\u016fsobem jsem si vyb\u00edral to, co mi cel\u00e9 roky n\u011bkdo d\u011blal a mn\u011b bral. A\u017e potom jsem poznal Toma, kter\u00fd m\u00e9 j\u00e1 dostal napovrch, a v\u0161e se za\u010dalo m\u011bnit. S n\u00edm jsem si za\u010dal p\u0159ipadat opravdov\u00fd, na nic jsem si nehr\u00e1l, byl jsem to j\u00e1. Kluk, kter\u00fd m\u011bl perfektn\u00ed kari\u00e9ru, dost pen\u011bz, vlastn\u00ed byt, auto, ale kter\u00e9mu po\u0159\u00e1d n\u011bco sch\u00e1zelo. To ‚n\u011bco‘ mi dal Tom. V ten okam\u017eik mi p\u0159estalo z\u00e1le\u017eet na v\u0161em kolem, vypustil jsem z hlavy, co m\u00e1m a nem\u00e1m, jak\u00fd jsem, jakou m\u00e1m pr\u00e1ci, ale v\u00e1\u017eil jsem si a jen jsem pe\u010doval o tu l\u00e1sku, kterou mi d\u00e1val a j\u00e1 mu ji opl\u00e1cel. Nic nebylo na sv\u011bt\u011b d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e on a je tomu tak st\u00e1le. Jen na\u0161e d\u011bti, kter\u00e9 brzo p\u0159ijdou na sv\u011bt, budou stejn\u011b tak d\u016fle\u017eit\u00e9. Ale l\u00e1sku, kterou mi dal on, mi nenahrad\u00ed nic a nikdo. Jen s n\u00edm jsem poznal, kdo doopravdy jsem a kolik l\u00e1sky v sob\u011b m\u00e1m. Miloval jsem ho, miluju a milovat budu. To nic na sv\u011bt\u011b nezm\u011bn\u00ed, jsem si t\u00edm jist\u00fd. Sice m\u00e1me te\u010f probl\u00e9my, ale z\u0159ejm\u011b k tomu v\u0161emu pat\u0159\u00ed. Je to bohu\u017eel sou\u010d\u00e1st \u017eivota a pro n\u00e1s je to zkou\u0161ka, kterou mus\u00edme p\u0159ekonat.<\/p>\n

<\/em> Bylo celkem pozd\u011b ve\u010der, kdy\u017e jsem se zvedl a roze\u0161el se po schodech dol\u016f. Za\u010dalo pr\u0161et a foukat v\u00edtr. P\u0159\u00edmo nad n\u00e1mi byla docela p\u011bkn\u00e1 bou\u0159ka, co\u017e m\u011b vyhnalo. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee se tady nikde asi neschov\u00e1m, nebylo to tu p\u0159\u00edli\u0161 bezpe\u010dn\u00e9 za tohohle po\u010das\u00ed. Kdy\u017e jsem sb\u00edhal schody, uklouzlo mi to a seknul jsem sebou. Jen jsem ti\u0161e zasku\u010del a chvilku z\u016fstal le\u017eet. Kdy\u017e jsem se pracn\u011b zvedl, zjistil jsem, \u017ee jsem cel\u00fd p\u011bkn\u011b \u0161pinav\u00fd, mokr\u00fd a m\u00e1m sed\u0159enou ruku. Tv\u00e1\u0159 m\u011b p\u00e1lila, proto jsem si ji prsty tro\u0161ku set\u0159el. Tekla mi krev. V\u00fdborn\u011b, vypad\u00e1m jako stra\u0161\u00e1k do zel\u00ed a je\u0161t\u011b tohle.<\/em> Roze\u0161el jsem se u\u017e pomaleji dol\u016f. Kdy\u017e jsem schody se\u0161el, vy\u0161el jsem z tov\u00e1rny ven a m\u00ed\u0159il rovnou k domovu. Mo\u017en\u00e1 ani nev\u00ed, \u017ee jsem pry\u010d. Mo\u017en\u00e1 ho to nezaj\u00edm\u00e1. Jinak by se asi u\u017e ozval. Popravd\u011b \u0159e\u010deno, nechce se mi dom\u016f. Bude t\u011b\u017ek\u00e9 tam b\u00fdt, kdy\u017e se v\u011bci maj\u00ed takhle. Jen\u017ee j\u00e1 to chci napravit, chci se mu omluvit a po\u017e\u00e1dat ho o odpu\u0161t\u011bn\u00ed. Rad\u0161i jsem m\u011bl ml\u010det, ne\u017e mu \u0159\u00edkat, co c\u00edt\u00edm. Nechci, aby m\u011bl pocit, \u017ee jsem zl\u00fd a protivn\u00fd a m\u00e1m st\u00e1le m\u00e1lo. Jednodu\u0161e ho pot\u0159ebuju a to moc. V\u017edy\u0165 on je ten, kdo m\u011b zm\u011bnil, kdo mi pomohl a dal mi to, co jsem cel\u00fd \u017eivot nem\u011bl. D\u0159\u00edv jsem nem\u011bl ani mo\u017enost n\u011bkomu d\u00e1t tu l\u00e1sku, co jsem uvnit\u0159 sebe m\u011bl. Nepat\u0159ila nikomu. Jen jemu. A j\u00e1 ji tak\u00e9 chci u\u017e do konce \u017eivota d\u00e1vat jen jemu a na\u0161im d\u011btem. Mus\u00edm se mu omluvit a poprosit ho, aby mi odpustil. Nechci p\u0159ij\u00edt o to jedin\u00e9, co na sv\u011bt\u011b m\u00e1m.<\/p>\n

<\/em> autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mischy & Turmawenne BILL R\u00e1no m\u011b probudilo nep\u0159\u00edjemn\u00e9 sv\u011btlo, kter\u00e9 mi z\u0159ejm\u011b cht\u011blo vyp\u00e1lit o\u010di. Unaven\u011b jsem si o\u010di prot\u0159el a zamru\u010del. Kdy\u017e jsem se pod\u00edval vedle sebe, bylo mi teskno v\u00edc ne\u017e kdy jindy. Postel vedle m\u011b byla pr\u00e1zdn\u00e1. Hodiny<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[555],"tags":[],"class_list":["post-4742","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-our-life"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4742","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4742"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4742\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4742"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4742"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4742"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}